| Zobrazeno: 2119
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
To, co se dělo před svátky, by mohlo být snadno označeno za dva nejkrásnější týdny Dracova života. I přesto, že začaly několika přísnými káravými ponaučeními o toulání se po okolí sám. Jakmile odpřísáhl, že se vždy ujistí, že s ním někdo bude, zbytek svátků probíhal mnohem lépe. Nemuseli Draca varovat dvakrát. Byl zastižen nepřipravený, protože nevěděl, že se LeStrangeova banda vrátila do Londýna, ani že se pomstychtivý Dawlish stále ještě potloukal po okolí. V jeho mysli nebylo pochyb o tom, co by měl dělat. Když nebyl v práci, byl doma a to, s blížícími se svátky, byla práce sama o sobě.
Mollyiny přípravy na vánoční svátky nebyly omezeny jen na vaření nebo na přípravu a uklízení nepoužívaných místností; zahrnovaly celé Doupě a téměř celý pozemek, který je obklopoval. Draco byl vychován v rodině, kde byly city potlačovány a jejich projevy byly opatrně odměřované… a domácími skřítky. Jen ozdoby, kterými bylo panství štědře vyzdobeno, byly dostačujícím důvodem k zakoupení několika dalších skřítků, ale on věděl, že tady by taková věc nikdy neprošla.
Na všech těch přípravách bylo něco podivně příjemného, ať už se mu některé z nich zdály jakkoliv hloupé. Draco byl plně zabraný do činnosti, která zaměstnávala celou domácnost, což byl velmi skutečný a hmatatelný důkaz, že je opravdu součástí tohoto místa a těchto lidí. Už zde nebyl tolerovaný nebo rozmazlovaný; byl zde přijatý jako součást rodiny, a on nedokázal ani vyslovit, jaký to je pocit… jedině, že by se opravdu chtěl přede všemi zhroutit a rozplakat se! Jak se věci měly, cítil se podivuhodně spokojený, i když byl často unavený.
Nejvíce práce připadlo na Harryho a Draca, jelikož byli nejmladší a nejzdravější chlapi v domě. Zatímco Harry vykonával ty nejtěžší úkoly, Draco se zcela jistě neulejval. Artur se také zapojoval, ale přibývající léta a značná zkušenost mu pomohly zvládnout všechny způsoby, jak se nejhorším úkolům vyhnout. Když jej Harry kvůli tomu přitlačil do kouta, ten starý ďábel mu citoval ‘výhody věku’, a dosti samolibě vždy nalezl nějaký důvod, jak změnit každý úkol, který mu Molly určila, ve ‘společný projekt’, na kterém se podíleli všichni. Všemi byli samozřejmě myšleni Draco a Harry.
Ve jménu Vánoc byl obětován zcela zdravý strom, a s velkými potížemi a za povážlivého nepořádku byl přivlečen dovnitř. Draco strávil podstatnou část večera pomáháním Molly s jeho zdobením, ale alespoň byl pro jednou uvnitř. Molly se na skoro celý den schovala nahoře, balila dárky a plnila punčochy, jen aby se potom objevila, neupravená a vyčerpaná, s náručí plnou balíčků, které pak naskládala pod strom v obýváku. Mollyiny kulinářské snahy také dosáhly nových výšek, a Doupě permanentně vonělo cukrovím, koláči a čerstvým chlebem. Ať už bylo Dracovo dětství jakkoliv odlišné, Štědrý večer u Weasleyových byla nádherná věc a být obklopený vůněmi pečených dobrot a koření, množstvím dobrého jídla a tak v bezpečí, jak jen mohl být, bylo více, než si Draco mohl přát.
Hádka mezi ním a Georgem byla rychle zapomenuta. Fred a George se k němu chovali naprosto stejně jako před onou událostí, a o několik žertovných potyček později už docela spokojeně předstírali, že k ní nikdy nedošlo. Vlastně to byla dvojčata a Ella, kdo dohlížel na Dracovu následující cestu do Příčné ulice za vánočními nákupy a všichni si to moc pěkně užili. Dvojčata byla dobře známá a jejich bohatství bylo mocným stimulem. To, že se Draco ukázal v jejich společnosti, stejně jako ve společnosti Harryho, přinutilo některé ze zatvrzelých obchodníků, aby mu otevřeli své dveře. Po válce byli členové Weasleyovic rodiny oslavováni jako hrdinové a podle mínění mnoha lidí, jestliže se George Weasley mohl na veřejnosti ukazovat ve společnosti bývalého Smrtijeda, pak byla ta otázka vyřešena a Draco nebyl někdo, koho by se měli obávat.
K dalšímu zabíjení nedošlo, ale stejně se šířilo plno různých pověstí. K Fredovým a Georgeovým uším se doneslo několik nezřetelných stop, ale žádná z nich se neukázala jako opodstatněná. Příčná ulice byla požehnaně poklidná a ministerstvo s bystrozorským oddělením hrdě oznámily polapení dalších dvou odrodilých Smrtijedů. Perliss a Chalmers nebyli členy Vnitřního kruhu, ale byli to zatvrzelí zabijáci a nenáviděli mudly, a tak vědomí, že byli odsouzeni do Azkabanu, bylo pro všechny úlevou. Potom, co se v novinách objevila zprávička, že byl Dawlish zadržen v Příčné ulici, už o něm nebyla další zmínka. Tonksová se stavila v Doupěti, aby zaznamenala Dracovu výpověď a po Dawlishově odsouzení Starostolcem jim poslala sovu. Než bude mít Dawlish šanci požádat o propuštění, odsedí si v Azkabanu sedm let a Draco s tím byl naprosto srozuměn.
Harry byl v nezvykle dobré náladě po tak dlouhou dobu, že se Draco začal podivovat, jestli bude vůbec nutná nějaká větší konfrontace. Dokonce znovu použil kouzlo, aby viděl aury, a i přesto, že ta doutnající zlá přítomnost na Harrym ulpívala, zdálo se, že se zmenšila a Harryho aura byla zdravější než předtím.
Harry nejevil známky zloby a zahrnoval Draca pozornostmi a veselím. Povídali si častěji a otevřeněji a Draco ten rozdíl okamžitě zaznamenal. Harry také mnohem více prokazoval důvěrnost rukama, jednoduchými způsoby, ve kterých si Draco liboval. Ruka položená na rameno, poplácání po zádech, objetí bez jiného důvodu než byl ten, že si to mohli dovolit, nebo prsty, které láskyplně pohladily Draca po tváři. Pro Draca byly všechny doteky stále ještě silným pohnutím a od Harryho to byl balzám pro jeho duši, živila jeho srdce stejně, jako Mollyina jídla živila jeho tělo.
Atmosféra ve Weasleyovic domácnost byla uvolněná, když viděli Harryho šťastného a pokojného, hravého a laskavého. Molly soukromě Dracovi pogratulovala, že byl největším důvodem změny Harryho chování, a Draco věděl, že měla pravdu. Láska Harryho měnila a Draco byl středem té lásky. Už se nečervenal, když na to pomyslel, ale Harry se měnil, protože mu Draco dával tolik lásky, kolik jí dostával. Někdy to byla malá gesta, někdy velká, ale Harry Dracovi stále poskytoval důkazy, aby nikdy nemusel přemýšlet nad tím, jestli byl chtěný nebo potřebný. Stejně tak se sblížili i jinými způsoby, ale tyhle byly nejvýmluvnější.
Od doby, kdy ho Harry dopravil domů z Příčné ulice, nepromarnil Draco jediný večer. Celou svou vůli vkládal do jediného úkolu, a tím úkolem bylo dosáhnout, aby v jeho přítomnosti byl Harry v pohodě. Harry nelhal, když mu řekl, že se učí rychle a Draco trochu pospíchal, aby si vytvořil své vlastní limity, a určil, co se mu líbí nebo nelíbí.
Velice brzy bylo jasné, že jedna věc byla podobná, jako před několika týdny. Draco se stále ještě necítil dobře, když měl někoho za zády, a i když za ním byl Harry, občas to v něm vyvolalo chvění. Nic takového jako dříve, kdy jeho kůže mravenčila už jen při tom pomyšlení, ale stále to bylo něco, co způsobovalo, že byl úzkostlivý a podrážděný, nejistý a trochu frustrovaný. Za správných podmínek dokázal zvládnout Harryho objetí, a když mu bude dopřán dostatek času, aby si na to přivykl, bude v pořádku, ale Harry nemohl udělat prudký pohyb nebo něco podobného, aby Draco neznervózněl. Bylo to trochu zklamání a připomínka toho, že už nikdy nebude jako dřív, se Snapeovou pomocí nebo bez ní, ale bylo to něco na hony vzdáleného hrůze, kterou tyto věci obvykle vyvolávaly, a to bude muset postačit.
Cítil se také trochu nesvůj, když byl Harry zcela na něm. Během pár posledních týdnů se spolu trochu váleli v posteli a dotek jejich těl se stal významnou součástí jejich počáteční blízkosti. Když se Harry převalil úplně nahoru na Draca, tyčil se nad ním, velký a silný, Dracova racionální mysl to shledávala dost svůdným a vzrušujícím, ale jeho instinkty mu způsobovaly mírný neklid. Harry ten rozdíl zpozoroval téměř okamžitě, pocítil Dracovu lehkou nervozitu a hned se odtáhl, zatímco Draco lapal po dechu a ujišťoval ho, že je v pořádku.
Kromě pozic, ve kterých se cítil příliš zranitelný, byl Draco schopný téměř čehokoliv, co si zamanul, a důkladně ty hranice testoval. Dosáhl tak toho, že chvíle, kdy byl s Harrym sám se staly materiálem pro legendy. I nyní, když vláčel čisté ložní prádlo do pokojů, které Molly připravovala pro své děti, co brzy dorazí, Draco mohl přemítat o posledních dvou uplynulých týdnech orgiastického přepychu, který si ani on ani Harry nikdy nepředstavovali.
Noc po Dawlishově útoku byla pevně vrytá do Dracovy paměti. Docela očekával, že po celém pracovním dni a dobrém jídle bude Harry vědět, že je Draco už dost v pohodě, aby pokračovali tam, kde předchozí noc skončili. Začalo to víceméně tak, jak si to Draco naplánoval, dlouhým bezstarostným líbáním a trochou docela diskrétního muchlování a mazlení. Nezůstalo u toho dlouho, ale směr, který to nabralo potom, co se dostali z pyžam, zastihl Draca naprosto nepřipraveného.
Harry… staromódní, něžný, nervózní Harry… zastavil v polovině jejich dlouhého polibku, přejížděl dlaněmi nahoru a dolů po Dracově hrudníku a stehnech, a pak začal pomalu klást polibky až k Dracovým slabinám! Draco si co chvíli musel připomínat, aby povzbudivě vrněl, a tak Harrymu připomínal, že je v pořádku, ale většinu svých sil potřeboval jen k tomu, aby se udržel a na místě se neudělal. Harry neměl nejmenší představu, do čeho se to pustil, ale s ohledem na to, že ho ještě nikdy nikomu nekouřil, dělal to zatraceně dobře. Možná, že to bylo proto, že Draco nikdy předtím za střízliva orál neměl, a když k tomu došlo naposledy, byl přitom pod vlivem několika drog, a také to pro něj nebylo svobodné rozhodnutí. Tohle… tohle bylo něco naprosto jiného, a nazývat to úžasným, to ani vzdáleně nevystihovalo.
Rozcuchané tmavé vlasy zastiňovaly výhled na jeho rozkrok a vše, co mohl Draco s jistotou říci, bylo, že Harry měl ty nejjemnější rty na světě a jazyk s průzkumnickými sklony. Draco se za několik minut přenesl ze stavu extrémní nervozity do naprostého uvolnění a poddal se ústům, které tak obratně obemkly jeho mužství. Jeho ruce se dostaly do Harryho hustých tmavých vlasů a on si byl vědom každého pohybu, který Harryho skloněná hlava vykonávala.
Tentokrát na svůj pokoj použili ztišující kouzlo a Draco si při vyvrcholení mohl dovolit křičet jak chtěl, když se chvěl od hlavy k patě, zatímco jeho penis sebou škubal a pulsoval v Harryho ústech. Už ve své extázi zašel příliš daleko, aby věnoval pozornost Harryho pokašlávání a lapání po dechu. Malý pramínek spermatu stékal Harrymu po bradě a kapal Dracovi na vnitřní stranu stehna. Ten mladík odvedl ústy naprosto dokonalou práci, jen polykání se mu moc nepovedlo. I přesto, poprvé a vůbec, mohl Harryho jen pochválit, že předčil všechna nejoptimističtější očekávání. Draco se zároveň smál i plakal, lapal po dechu mezi přidušenými pochvalnými poznámkami za Harryho úsilí. Pokud se to jen podobalo tomu, co Harry pocítil předešlý den, není divu, že měl chuť zkusit pro Draca stejnou věc.
A tím to bylo vyřešeno. Žádný den nebyl kompletní, dokud se jeden nebo oba jejich obličeje nezaměstnaly v klíně toho druhého. Objev, že to mohou dělat oba… současně… byl přijat s takovou mírou uctivého respektu, o němž by si člověk myslel, že se hodí spíš na vynález léku proti rakovině nebo dosažení světového míru. Oni ale byli šťastní a to bylo všechno, na čem záleželo. Dracovy dny byly plné poměrně nekomplikovaných prací a jeho noci byly plné Harryho a bez krize, kterou by musel zvládat, dny ubíhaly a splývaly jeden s druhým.
Nešlo o to, že by nemyslel na Harryho stav a na Voldemorta, ale spíše se domníval, že boj vyhrával způsobem, který pro něj byl velice příjemný. Zdálo se, že strašidlo připoutané k Harrymu ochabovalo, jak viditelně, tak i jeho moc nad Harrym, a to bylo dobré znamení. Harry už neměl bolesti hlavy a potom, co dynamika jejich vztahu natolik pokročila kupředu, ustaly i jeho noční můry. Možná to bylo ješitné, ale představa, že on byl tou mocí, která ukonejšila Harryho duši a pomalu vyčerpávala tu ďábelskou věc, co se na Harryho věšela, bylo svůdné na mnoho způsobů. Odůvodňovalo to jeho touhu po Harrym a z poddání se svým vlastním touhám to činilo více než jen obyčejný chtíč, ale také hrdinství a to bylo uklidňující.
Dracovou myslí se stále ještě plížily pochyby, ale ve srovnání s opravdovým štěstím, které poslední dobou poznal, byly chabé a nicotné. Možná, že byl trochu… necudný… ale to bylo jen s Harrym, a zatímco se cítil trochu podivně, že je nyní tak chtivý věcí, kterých se dříve tak obával, cítil také, že má právo dopřát si v životě nějakou radost. Prošel si peklem, a to ne tak ledajakým! Jestli si někdo kdy zasloužil být šťastný, a tvrdě pracoval, aby si to právo vydobyl, pak on to zcela jistě udělal. Jak to zlo v Harrym ochabovalo a zmenšovalo se, stejně se zmenšovala i Dracova sebenenávist a jeho strachy. Bylo těžké, obávat se nadcházejících dní, když život plynul takhle hladce, a jestliže se Draco nechal ukolébat do poklidu, nebylo to se zlým úmyslem.
Když se k sobě v noci přitulili, povídali si o nejrůznějších věcech. Tajemství byla odhalena jedno po druhém a Draco rozmotal tolik zašmodrchaných vláken, z nichž byl utkán záhadný patchwork Harryho duše. Byl si docela jistý, že se s ním Harry dělil o věci, o kterých nikdy nepromluvil s živou duší, a to, že mu Harry s takovými věcmi natolik důvěřoval bylo pro Draca znamením, že pro jednou ve svém životě udělal něco dobře.
Věděl pravdu o Harryho dětství. Mýty a pověsti znali všichni. Jizva a chlapec-který-přežil byli slavní po celém světě, ale to, co se událo potom, nebylo známo skoro nikomu. Weasleyovi toho věděli více než většina, ale Harry nikdy nestál o ničí soucit a nikdy mu nebylo příjemné hovořit o svých citech téměř s nikým. Tajemství o domácnosti Dursleyových si nechával pro sebe až do tohoto dne. Harry to všechno zmírňoval, očividně se snažil, aby to znělo lépe, než to ve skutečnosti bylo, ale Draco dokázal číst mezi řádky. Děti nežijí v přístavku pod schody, pokud nejsou velice chudé, excentrické nebo v péči lidí, kteří se sotva dají označit za lidské bytosti. Harry spadal do poslední kategorie.
Tolik věcí ohledně Harryho teď dávalo smysl. Obnošené, příliš velké oblečení. Otlučené brýle a zjev podvyživeného nalezence v jeho dětství. Mudlové, kteří byli obšťastněni příležitostí pečovat o chlapce-který-přežil, byli ignoranti a odporné svině, a Harry kvůli tomu trpěl. Že se Harry pořád ještě tolik staral o svět mudlů a o lidi celkově byl, podle Draca, zatracený zázrak. Harry svou minulost netajil z potřeby, aby vypadal tajemně… dělal to proto, že se snažil ji nechat za sebou a zapomenout. Malý zázrak, že se pro něj stal tak důvěrnou osobou. Byl vychovaný, aby byl zticha a vše si nechal pro sebe. Byl využívaný jako domácí skřítek. To jistě vysvětlovalo, proč se nejmocnější žijící kouzelník cítil na svém místě s rukama až po lokty ve dřezu se špinavým nádobím.
Draco se tím vším napájel, jako by se jednalo o ambrózii. Harry se otevíral jako květ na jaře po dlouhé a kruté zimě, a Draco byl sluncem, které ho zahřívalo. Během dvou týdnů nezvedl rozhněvaně hlas, nezamračil se ani ve zlosti nevyběhl, aby měl soukromí a neprojevil žádné známky postižení, které ho tak dlouho sužovalo.
Do slunovratu scházely dva dny a členové rodiny se měli začít scházet zítra. Dům už byl téměř v pořádku, a tohle bude poslední noc o samotě, než na ně plně dolehne chvat svátků. Draco měl pro tuto noc plány. Zítra nejde do práce, protože kancelář byla na příštích pár dní zavřená a on se zcela jistě nebude muset starat o to, aby ráno vstal včas. Dnes v noci překročí další hranici. Rozhodl se k tomu už před několika dny a stejně se to už zdálo nevyhnutelným. Posledních pár týdnů s tím často koketoval, takže to pro Harryho nebude zas tak velké překvapení, ale byl zoufale nedočkavý ukojit svou vlastní zvědavost a hlodající hlad.
Draco chtěl, aby ho Harry miloval. Měl za tímto účelem schovanou lahvičku lubrikantu od své nešťastné cesty do Příčné ulice. Když ji tehdy kupoval, zčervenaly se mu tváře, protože prodavač si jistě udělal své vlastní závěry. Draco se objevil v Denním Věštci jako Harryho přítel, vyfotografovaný, jak je schoulený v Harryho klíně. To, že v drogerii nakupoval lubrikant, nenechalo představám příliš místa. Jedinou ironií bylo, že si pravděpodobně představovali mnohem více akce, než skutečně měli.
Jeho tváře už dávno nerudly, když na to pomyslel. Jeho život se tisícinásobně změnil od chvíle, kdy se sem dostal a potom, co strávil tolik času s Harrym v posteli, schoulený v jeho náruči a obklopený jeho vůní, nezůstalo nic, z čeho být zahanbený nebo rozpačitý. Poslední detaily vyladil po rychlé návštěvě u Charlieho a Duly. Měla dva účely. První byl, aby jim oznámil Harryho změny, a druhý, aby prodiskutoval jeho měnící se vztah. Přesněji řečeno, potřeboval odtáhnout Dulu bokem na choulostivé popovídání o přijatelných pozicích.
To byla poslední událost týdne, při které se červenal, ale obdržel informace co potřeboval a nechal je přísahat mlčenlivost, co se týkalo jeho plánů na tuto noc. Odešel s docela dobrou představou co dělat a jak to dělat, aniž by si ublížil, a dvě stejná objetí pro něj byla o to více osvěžující, že teď byla možná. Je pravda, že se mohl obejít bez toho, aby se na něj Dula dojatě díval, jako by byl něčí dcera ve svatební den. Pod svým výřečným a laskavým zevnějškem byl ten muž smrtelný romantik.
Draco se vždycky domníval, že byl zatvrzelý neromantik. Také si jednou o sobě myslel, že je cynik, ale cynik v šestnácti je většinou nezkušené pózování za světáka. To, co od té doby spatřil, by přebilo jak cynismus, tak romantiku, ale střípek obého v něm nějak přečkal a nyní oba povahové rysy občas pronikaly na povrch. Pochyboval, že by takovéto štěstí mohlo vydržet dlouho, ale dokud bylo, byl zcela připravený vychutnávat si každou minutu.
Molly znovu volala. Nepochybně příprava další nezbytné věci na poslední minutu, a bude třeba jeho pomoci, stejně jako Harryho. Molly byla dalším námětem k přemýšlení. Tohleto byl nyní jeho domov se vším všudy. Draco věděl, že má matku, ale ta byla jen živořícím tělem u Svatého Munga a už to tak zůstane. Kletba Crucio zničila její nervový systém a nenapravitelně poškodila její duši. Nikdy už neuslyší její hlas, prosící nebo starostlivý, nebo zvýšený nelibostí. Měl pocit, že zrazuje ženu, která mu dala život, ale Molly Weasleyová mu byla matkou stejně jako svým ostatním dětem. Očekávala od něj, že ze sebe vydá to nejlepší a vždy věděla, že tomu tak bylo, a nikdy ho neodsoudila, pokud udělal tolik, kolik toho zvládl. Stále ještě bylo znepokojující myslet na to, že ještě před docela krátkou dobou lidmi, kteří zde žili, pohrdal. Myslel si, že k tomu má důvod… tehdy. Nyní byli jedinou rodinou, kterou skutečně měl, a oproti všemu, co se kdy jako čistokrevný kouzelník naučil, jeho lásku k Harrymu přijali bez otázek.
Molly se objevila dole pod schody.
„Pospíchej, drahoušku. Večeře je už skoro hotová, ale ještě je potřeba něco udělat. A jestli uvidíš Artura, řekni mu, ať také spěchá.”
„Dobrá. Už spěchám, už spěchám.”
Draco dopravil poslední soupravu ložního prádla na jednu z právě přeměněných postelí a použil kouzlo, které se naučil kdysi dávno ve škole. Uzel látky se rozbalil a vše se rychle natáhlo a postel byla hotová a připravená, a Draco byl volný, aby mohl nalézt Artura, který byl pravděpodobně zabrán do nějaké maličkosti, která záhadně zabírala čtyřikrát více času, než bylo obvykle potřeba.
Po cestě zpět ke schodům minul Draco otevřené dveře svého a Harryho pokoje. Postel byla od rána ještě zmuchlaná a vypadala báječně přitažlivě.
Dnes se Harrymu odevzdá, podělí se s ním o něco, co mu vůbec kdy bylo vzato. Vše k tomuto směřovalo… k tomuto poslednímu aktu důvěry. Neexistoval nikdo jiný než Harry, na koho by s takovou věcí pomyslel, a dnes se jeho zatím plané sny a fantazie stanou jeho novou skutečností.
‘Dnes v noci.’