| Zobrazeno: 2192
/ 5
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Zorganizovat si návštěvu u Charlieho a Duly na večer bylo až překvapivě snadné, a Dracovi skutečně nevadilo zajít tam současně s Harrym, kromě toho, že během večera bude potřebovat aspoň chvilku na pořádnou konverzaci s Dulou… o samotě. Z té dobré stránky, byla to večeře s Harrym u Charlieho a Duly, a Draco pocítil u žaludku šimravý pocit vzrušení, když se zarazil a uvědomil si, že by to docela dobře mohla být schůzka… řekněme. Pro Draca to byla skutečně první, protože líbat Pansy zatímco se snažil nepozvracet se nebo mezi výkřiky prosit o milost se skutečně nedalo počítat jako zkušenost v téhle oblasti. Začal tak myslet s nadějí na věci, které nikdy předtím nedělal, a dvojnásobně se utvrdil, že všechny ty věci chtěl dělat jen když by tam Harry byl také, aby je dělal s ním.
Draco si oblékl nový oděv a ujistil se, že pro večeři mimo domov bude tentokrát vypadat co nejlépe. Jediná chvíle, kdy se přiblížil traumatu, byla v koupelně, hned po tom, co se osprchoval. Zrcadlo nelhalo… skutečně vypadal lépe, ale stále ještě měl množství jizev na nohou, na vnitřních stranách stehen, na zadku a na zádech a věděl, že už brzy… na nich začne Harry pracovat. Technicky Draco způsob aplikace Jizvomizu znal, ale nanášet mast sám sobě bylo choulostivé. Krouživými pohyby proti směru hodinových ručiček, z levé strany postiženého místa na pravou. Každý krok byl částí zpětného procesu, a i když špatné použití nijak neuškodilo, snižovalo účinnost pozdější léčby a Draco rozhodně nechtěl, aby k tomu došlo.
Nešlo o to, že by na sobě nechtěl Harryho ruce, šlo o to, že na sobě sotva strpěl JAKÉKOLIV ruce… dokonce i Mollyiny, a čím intimnější ta část těla byla, tím hůř ty doteky snášel. To věci velice komplikovalo a Draco měl tím větší chuť dostat se večer ven, jen aby si užil společnosti jiných lidí, místo aby dumal nad choulostivými náměty. Skutečnost, že měl poslání a Dula by se mohl zúčastnit jeho splnění byl jen bonus… pokud vůbec dokáže přivést řeč na správné téma.
Když přišel čas, Molly jim popřála hodně štěstí a poslala je pryč s požehnáním a nějakými buchtami pro Charlieho a Dulu, Artur je pozdravil šálkem čaje v ruce a popřál jim příjemný večer. Harry a Draco vstoupili do krbu jeden po druhém a zmizeli v obvyklém zahučení zelených plamenů, aby vyklopýtali ven v Charlieho a Dulově domku.
Draca ani nenapadlo považovat domek za nedostatečný, jelikož, i přesto, že byl malý, byl zařízený vkusně i skromně, prakticky a pohodlně zároveň. Dula vyšel z kuchyně a s širokým úsměvem je u nich přivítal.
„Jsem rád, že vás zas vidím. Draco… Harry… prosím, udělejte si pohodlí. V kuchyni je pro nás všechny místa dost. Právě jsme s Charliem dodělali hlavní chod a dali ho do trouby. Ještě nám zbyly nějaké menší přípravy, než si budeme moci sednout a jen čekat.”
Draco si užíval Dulovy vždy trochu knižní angličtiny, i když příležitostně vyslovil slabiku toporně, a s lehkým zaváháním, jak opatrně volil slova. Dula měl přívětivé chování, které Draca uklidňovalo a dumal, zda to bylo tohle, co se mu na tom vysokém snědém gentlemanovi líbilo. Harry se rozpovídal sotva se v kuchyni usadil a Charlie poslouchal, míchaje přitom pokrm, který Draco nedokázal poznat, zatímco Dula odpočíval a užíval si vyhřáté kuchyně.
„Charlie, kámo. Máme vám oběma od vaší mámy vyřídit láskyplné pozdravy, a na stole v obýváku jsem nechal pečivo, co vám poslala. Ráda by věděla, jestli budete na Vánoce doma, jako vždycky. Uvidíme vás tam, že?”
„Ach jistě. Samozřejmě, řekni mamce, že bychom si to zanic nenechali ujít. Volné noci nemíváme často, tak bych jednu nepromrhal, i kdybych mohl. Vy dva vypadáte poslední dobou líp, doma je všechno v pořádku?”
Dula se rychle vložil. „Vypadá to, že Mollyina strava zabírá tak, jak má. Vypadáš moc dobře, Draco. To je povzbuzující. Věřím, že jste oba v pořádku?”
Draco odpověděl za oba, zde se cítil o něco klidnější, než v Příčné ulici.
„Lépe. Mnohem lépe. Já… uh… mám práci. Začínám příští týden. Dvojčata mě najala, abych se staral o jejich účetnictví… a Harry… Harry mi objednal hůlku. Měl bych ji dostat koncem týdne. Nemůžu se dočkat. Molly se má taky dobře. Já vím, že to tehdy všechny vylekalo, ale od té doby co bere lektvar a naučila se potřebná kouzla, už je v pořádku. Madam Pomfreyová nás oba vyšetřila a Molly je naprosto zdravá.”
Harry vypadal docela překvapený z Dracovy potřeby vymluvit se, ale vzal to jako dobré znamení, vděčný, že je Draco dost v pohodě a že se pro jednou neostýchá. Pozorovat Draca, jak se usadí v pozadí, bledý a tichý, kdykoliv se v Doupěti konala nějaká sešlost, se Harrymu příliš nelíbilo a tohle byl pro něj povzbuzující pohled. Harry se zhluboka nadechl a vychutnával si zvláštní, i když povědomou vůni v kuchyni. Většinu přísad dokázal poznat, ale mohl říci, že se jednalo o jídlo, které ještě nikdy neochutnal.
„Charlie? Co to máte troubě?”
„Budeš to milovat, věř mi! Je to staré, tradiční české jídlo. Trochu těžké, ale taková jsou i jídla u nás doma. Jmenuje se to ‘telecí kýta s vinnou omáčkou’*. Jedno z Dulových nejoblíbenějších.”
Když Charlie otevřel troubu a do jídla v ní nalil omáčku, Dula pozvedl obočí a hladově ho pozoroval, pak zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„Jestli to chcete vědět, do angličtiny by se to dalo přeložit jako ‘roasted leg of veal in wine sauce’* maso je prošpikované slaninou a obložené zeleninou, která je pečená současně. Budou k tomu brambory, knedlíky a taky nudle. Ujišťuju tě, že dnes večer nikdo hladový nezůstane. Nechtěl bych těmito slovy zradit Molly, ale Charlie je velmi dobrý kuchař.”
Draco vdechoval vůně, které mu připomínaly lepší časy a pousmál se nad Dulovým komentářem. Doufal, že to nebude neobratné, ale neznaje dynamiku homosexuálních vztahů, doufal, že jeho otázka nebude nezdvořilá.
„Dulo? Vy oba vaříte? Nebo jeden z vás vaří častěji než druhý?”
Dula najednou vypadal poněkud zahanbeně, pak pokrčil rameny a odpověděl.
„Já taky dělám hodně věcí. Bohužel, vaření nepatří k mým silným stránkám, to umění příliš neovládám. Občas něco připravím, jako palačinky, ale nikdy to nezvládnu tak dobře jako můj Charlie. Jsem lepší na záležitosti jako je administrativa a finance. Dalo by se říct, že při jednání s lidmi jsem o něco úspěšnější než Charlie, ale… jak se říká… Bůh nedal muži rezavé vlasy bez důvodu… je to varování.”
Dula vyslovil poslední komentář s uličnickým úsměvem. Věděl, že se na něj Charlie rozhořčeně podívá.
„To on říká vždycky, když má posluchače. Hmmph! Člověk by řekl, že moje technika jednání s lidmi byla přidusit je na tak dlouho, dokud mou nabídku nepřijali! Ale co se čísel týče, to má pravdu. Tuhle část práce nemůžu vystát. Kdybych ho neměl, už bych si dávno vyrval všechny vlasy. Jediný důvod, že jsem v kuchyni tak dobrý je, že potom, co jsem se přestěhoval sem, jsem byl pořád vyhladovělý, protože mi chybělo mamčino vyvařování, tak jsem se snažil pár věcí naučit, abych si mohl vařit sám. Teď… tady to máme… a já bych to zvládl se zavázanýma očima. Dula je lepší, než je ochoten připustit. Slyšel jsem, že vám připravil palačinky… výborné, že? Takže mu neskočte na to, co se vám snaží věšet na nos… jen proto, že není šéfkuchař neznamená, že svým způsobem není skvělý.”
Dula vypadal polichocený a nemohl si pomoci, aby na Charlieho zamilovaně nezíral zatímco si povídal s ostatními. Draco byl dobrý pozorovatel svého okolí, z velké části proto, že to v minulosti potřeboval a nebyl slepý, aby neviděl tiché, láskyplné pohledy plné úsměvů, které si Charlie a Dula tak často vyměňovali.
‘Pro Merlina. Je to jak telepatie. Jsou si tak blízcí, že si řeknou věci pouhým pohledem a ten druhý tomu porozumí. Zajímalo by mě, jestli by byl Harry taky takový. Zabralo by nám to pět let, abychom si spolu takhle rozuměli? Chtěl bych se zeptat na tolik věcí… jak je, k sakru, dokážu napěchovat do jednoho rozhovoru… a zvlášť když je Harry na doslech!’
Večeře, když na ni konečně došlo, byla neformální, většinou se během ní ozývaly žádosti o nášup a jakkoliv všichni milovali Mollyinu kuchyni, museli přiznat, že Charlie se talentu své matky snadno vyrovná. Draco se přecpal skoro k prasknutí a opřený o opěradlo se podivoval nad nezvyklým pocitem, vidět své břicho pro jednou tak vypouklé. Harry spořádal svůj spravedlivý podíl a líně probíral s Charliem Rona a výkony Kanonýrů. Dula se obrátil k Dracovi dost hlasitě na to, aby ho ostatní dva zaslechli a Draco prakticky vydechl úlevou.
„Draco… vy jste nikdy neviděl naše dračí kotce. Chtěl byste se jít podívat? Máme tu v blízkosti jen draky, co potřebují pozornost a péči, ale jsou mezi nimi i zajímavé exempláře. Procházka by mi také umožnila vychodit něco z toho, co jsem právě snědl. Charlie se znovu překonal. Naštěstí je péče o draky dost namáhavá, takže potřebujeme vydatné jídlo, abychom mohli pracovat, ale dokonce i já se cítím přejedený.”
Harry zvedl hlavu, vypadal, že se mu ten nápad líbí.
„Já jsem kotce viděl už hodněkrát, věř mi, že se ti to bude líbit. I když to není zas tak působivé, jako když tě jeden pronásleduje a chrlí oheň, když letíš na koštěti, ale pořád je to úžasné. Jdi! Tohle by sis neměl nechat ujít!”
S Harryho podporou a Dulovým pozváním měl Draco ideální příležitost dostat se na chvíli pryč a popovídat si s ním. Děkoval své šťastné hvězdě, že se ta příležitost naskytla takhle snadno. Zachumlali se do těžkých kožichů a Dula mu podal také pořádnou kožešinovou čepici a pak spolu vykročili do rumunské noci.
Nacházeli se mnohem výš nad úrovní moře než doma a vzduch byl ostřejší a chladnější než Draco očekával. V těžkém kožichu a čepici se mohl cítit neohrabaně, ale nyní věděl, že byly nutné. Dula ho vedl několik set metrů od domu, a radostně mu popisoval dřímající draky, kteří se rozvalovali v každém z kotců. Bylo to naučné, přinejmenším, ale Draco netrpělivě očekával chvíli, kdy začnou mluvit o jiných věcech.
Draci, jak se ukázalo, byli přirozeně docela zahálčiví a aktivní byli jen při lovu, páření nebo podráždění. Když byli ponechaní sobě samým, jen několik málo druhů bylo skutečně nebezpečných. Bohužel, v historii vedla jejich potřeba čerstvého masa k nájezdům na domácí dobytek, což jim získalo trvalé nepřátelství lidí. Stovky druhů již byly vyhubeny a z těch několika desítek, které přežily s dostatečně početnou chovnou populací, jich bylo jen málo dostatečně velkých, aby se sami dokázali ochránit… zbytek byl zcela jistě ohrožen, a tady vstupovala do hry Rezervace. Poslední pokus o studium, chov a zachování co nejširší škály druhů pro budoucnost.
Všechny dostupné exempláře byly skvělé, až na malá viditelná poranění, jako obklady a zafačovaná křídla, protože draci, umístění poblíž domku byli obvykle léčeni z poměrně vážných problémů. Draco si nemohl pomoci, jen si užíval přednášky a lekce, i přes naléhavou potřebu probrat téma, týkající se jeho samotného… a Harryho. Dula byl nicméně příliš vnímavý, aby Dracovo napětí nepostřehl a po přednášce u jednoho z menších kotců se Draca prostě zeptal, co mu leží na duši.
„Všechno není v pořádku. Nejste v pohodě. Co vás tíží?”
Draco se rukama opřel o kamennou stěnu, zíral do výběhu a snažil se zůstat klidný, zatímco vyslovoval věci, které si až do té doby nechával pro sebe.
„Potřeboval jsem s vámi mluvit. Protože vám věřím. Jsou to… věci… o kterých jsem s nikým nemohl mluvit… to je pravý důvod, proč tu dnes večer jsem. Měl jsem pocit, že bych se s vámi měl vidět.”
Dula zůstal zticha a nechával obláčky svého dechu odplouvat nočním vzduchem.
„Lichotíte mi, Draco. Jsem velmi poctěný, že mám vaši důvěru. Jsem jen rád, že jste mi odpustil můj výbuch oné noci. Od té doby jsem si nad tím dělal starosti. Neudělal jste nic, co by zasloužilo takové jednání. Potěšilo mě, že vás tu vidím, že jsem vás natolik neurazil. Jste tu vítaný a můžete hovořit o čem chcete.”
Draco stál chvíli zticha, okusoval si spodní ret, nejistý, jak se taktně zeptat na některé věci. Bylo to proti jeho přesvědčení, vyhrknout na člověka osobní otázky, ale měl velice málo jiných možností.
„Dulo… já… ještě nejsem v pořádku. Ne tak, jak bych chtěl. Musím myslet na tolik věcí… já jen nevím, co mám dělat. Dulo… nechci se na to ptát nikoho… nechci vás urazit… ale… ale… potřebuji vám položit osobní otázku… nebo dvě… nebo tři. Bože! Cítím se jak fracek, že se vás na to ptám!”
Draco se chvěl, ne zimou, ale napětím a slova mu v tu chvíli přicházela jen velice těžce. Dula prudce vydechl a bílé obláčky se hrnuly před ním, mezi pevné mříže kotce.
„Draco. Není nic, proč bych se měl stydět. Ne tady. Pokud mohu pomoci, dobře víte, že pomohu, stejně jako Charlie. Co vás tíží?”
Dracova odpověď byla šeptaná a Dula musel vynaložit značné úsilí, aby jí dobře porozuměl.
„Dulo. Jak… jaké to je… když vy… nebo Charlie… nebo… Jakéjetosesněkýmmilovat? Je to… je to příjemné… nebo… k sakru! Dulo, já prostě nevím! Chtěl bych vědět… co… co vede lidi k tomu, že to tolik chtějí. A… a… já… já nevím, jaké to je. Já… nikdy dřív jsem to nedělal… protože bych to chtěl. Ani nemohu vydržet, aby se mě někdo dotýkal, ale myslím na Harryho a tolik bych si přál, abych mohl, až to bolí, ale já nemohu… já prostě nemohu. Pomozte mi!”
Poslední slova z něj vyšla skřehotavě a zkomoleně, zatímco Draco svíral kovové mříže kotce a pevně tiskl zavřené oči, aby se nepřestal ovládat.
Dula zůstal tichý a nehybný o několik vteřin déle, než bylo Dracovi příjemné. Začal se obávat, že svého hostitele přece jen urazil.
„Ne-nevadí… Omlouvám se. Já-“
„Ne. Nechtěl jsem vás znepokojit. Já... jen je mi to velice líto. Je mi líto, že někdo tak mladý a tak velmi krásný má takové problémy. Co vám mohu říci? Mám vám povídat o podrobnostech, které nejsou jen moje, abych se o ně dělil? Nebo bych vám měl říci něco, co by vám dodalo naději? Možná bych vás měl upozornit, že dokonce i věci, které by měly být v pořádku mohou nakonec selhat. Nejsem vševědoucí... a nechtěl bych vás nasměrovat špatně. Prosím, nevkládejte svou víru do tělesné žádostivosti. Co se stává mezi lidmi… se neřídí jednoduchými pravidly. Je to vždy jiné… u každého. Mohu vám říci, že Charlie mě uspokojuje, a že si v jeho společnosti užívám velkých rozkoší. Je… trpělivý… a přesto mocný. Silný a něžný. Sveřepý a milující. Musel bych se stydět, kdybych chtěl… nebo očekával… více. Riskoval bych všechno, obětoval bych téměř cokoliv, jen abych si ho udržel. Stále si myslím, že je špatné vás těmito věcmi lákat… protože pro vás to bylo, a vždy to bude jiné, než to, co jsem znal já. Je něco dalšího, co byste rád věděl?”
„Dulo… prosím, řekněte mi. Když vy… a Charlie… se milujete. Jak… jak to děláte? Prosím?”
„Ptáte se na to, nač si myslím, že se ptáte? Jestliže... jestliže se ptáte, jaká je moje ’role’…”
Draco rychle přikývl, odmítal dívat se Dulovým směrem, nervózní a stísněný rozpaky.
„Chápu. Potřebujete radu a rád byste ji dostal od někoho, kdo má praktické zkušenosti? Myslím, že těch otázek máte víc. Budu se snažit vám odpovědět. Mezi mnou a Charliem role, nebo pozice, nic neznamenají. Neexistuje nic, co bych se svým milencem neudělal. Váhal bych použít slovo pasivní, protože to ani jeden z nás není, ale kdybych to měl popsat, přijímání a dávání si bezmyšlenkovitě dělíme, přesvědčí vás to, že mluvíte s někým, kdo na vaše otázky může odpovědět? Znovu vám říkám, každý to má jinak a já vám mohu nabídnout jen to, co sám znám.”
Draco divoce vydechl úlevou a opřel si hlavu o mříže. Stále ještě pociťoval závrať, že ze sebe ta slova dostal, když mu došla skutečnost, že Dula a Charlie... no... že se střídali.To ho ohromilo. Byl by si raději představoval, že z nich dvou byl pasivnější Dula, a ani si nebyl jistý, proč si to vůbec myslel. Možná...
’Protože je trochu jako já. Myslel jsem si to, protože… protože je… je tím, čím já bych chtěl být. Sebevědomý, elegantní, není naprostá troska, co sotva dokáže o sexu mluvit! Dokonce mě ani nenapadlo, že by mohl být… ten agresivnější… občas. Ale to je ono, že… nevím o těch věcech co by se za nehet vlezlo… kromě toho, co jsem se naučil… předtím.’
„Jen jsem myslel… myslel jsem, že… že bych mohl. SAKRA! Je to těžké. Dulo… já ani neznám názvy věcí nebo aktů, kromě věcí, které jsou ponižující. Myslím, že jsem… nebo bych byl… pasivní.”
Draco znovu vydechl bouřlivým povzdechem a tentokrát ho následoval příval slov.
„Zdá se mi o tom. Myslím na to, když myslím na Harryho. Zdá se, že to je všechno, co chci. Já…chci ho cítit… v sobě… okolo mě… se mnou, všemi způsoby. Chci být s Harrym, jako milenec, ale nemohu. Vím, že vám neřekli žádné podrobnosti o tom, co se mi stalo. Víte, že mi ublížili. Ale... ale nevíte jak moc jsem ve skutečnosti zničený.”
Dula nervózně zašoupal nohama. Již dávno mu došlo, že byl Draco obětí velmi vážného zločinu, ale ať už chtěl pomoci jakkoliv, naplňoval ho plíživý pocit hrůzy. Draco musel ty věci vyslovit a on sám se nabídl, že ho vyslechne. Nyní nastal okamžik pravdy a on se obával, že to, co uslyší by mohlo být více, než bude schopen unést. Jeho hlas zněl jako přiškrcený šepot.
„Povídejte. Nezměním svůj názor na vás, ať už řeknete cokoliv.”
Draco dál tiskl tvář ke studenému kovu mříží a shlížel na spící draky. Třpytivé šupiny hrály v měsíčním světle duhovými barvami, zatímco tvorové dole ve spánku pomalu a hluboce dýchali.
„Byl jsem chycen. Smrtijedy. Jeden z nich byl můj strýc… Připravil mě o panictví… a pak mě dal svým nohsledům. Ubližovali mi všemi způsoby, jakými se dá člověku ublížit. Mučili mě a znásilňovali mě, Dulo... celé měsíce. Myslím, že jsem si uchoval zdravý rozum jen proto, že se moje mysl v určitém okamžiku uzavřela. Když nebylo nic jiného, jak by mi mohli ublížit víc, než to, co udělali, tak mě navykli na mudlovské drogy a pak se bavili tím, že mi je odmítali a pozorovali mě, jak prosím o výsadu, aby mě znásilnili. Když už mi nezůstala žádná vůle, nic, a já jsem jen beze slova dělal co po mě chtěli, znudilo je to a odhodili mě v mudlovském Londýně. Už je to téměř rok, co jsem nebyl nic jiného, než jejich šukací hračka.
Našli mě mudlové. Vzali mě k sobě, dali mi nějaké drogy, které mi pomohly se trochu sebrat, a pak další mudlové, co mi pomohli zvládnout mou závislost. Tehdy jsem si toho skutečně moc neuvědomoval a… jednal jsem bez přemýšlení… jen jsem reagoval na to, co jsem už přes rok znal. Já… prostituoval jsem se… protože oni tak přežívali také, a protože, myslím, jsem věřil, že to mi dávalo právo na jídlo a přístřeší. Nemyslím, že to ode mne očekávali… už ne, ale já jsem nevěděl, jak jinak na každého reagovat… do prdele! Trvalo to víc než týden, než jsem začal znovu mluvit. Byl jsem šťastný, že mám deku, oblečení a jídlo. Bylo to snadnější, než cokoliv, co mi udělali můj strýc a jeho lokajové. Odešel jsem jen proto, že jeden mudla, co se ho všichni ostatní báli, zjistil, že jsem tam byl a… myslím, že mě chtěl jen pro sebe. Počkal, až ostatní odešli a pak… pak mě znásilnil. Bylo toho příliš. Já jsem potom utekl a našel jsem cestu k londýnskému vchodu do Příčné ulice. Tak jsem se dostal až do Doupěte. Ale oni z toho vědí jen něco, jen vy víte všechno.
Dulo… jak poznám, jestli to, co k Harrymu cítím, je… pravé? Jak bych mohl něco takového chtít… po tom všem? Myslím na to jen… protože jsem ještě… stále posedlý? Nebo bych chtěl ty samé věci, i kdyby se nic z toho neudálo a já bych se s Harrym dnes setkal poprvé? Vím všechno o tom, co lidé dělají jeden druhému… ale o tomhle nevím nic. Prosím. Prosím, pomozte mi to pochopit.”
Dula bojoval s nutkáním se pozvracet a modlil se, aby to Draco nepoznal a nevyložil si to znechucení nad těmi činy jako nějaký způsob odsouzení. Velmi dobře věděl, že zlo číhalo v koutku každé lidské duše, ale to, co Draco vytrpěl, bylo spíše jako dílo ďábla než člověka. Dula se obrnil, aby byl schopen promluvit, ale nevyslovil nic, co by mohlo mladého muže vedle něj nešťastnou náhodou zranit. Draco si zasloužil něco lepšího, než být poraněný třesoucím se hlasem nebo neopatrným pohledem.
„Draco, já nevím… jestli po Harrym toužíte náhodou nebo svým rozhodnutím. To vám říci nemohu. Mohu vám říci, že Harry je laskavá duše, a když mu na někom záleží, stará se o něj s velkým zápalem. Ať už vás sem přivedlo cokoliv, správného nebo špatného, rozhodnutí je nyní na vás a vy si můžete vybrat, co chcete. I když bych vám měl říci tohle… v lásce jste panic. Co vám bylo ukradeno je nevinnost, ale vy jste z lásky nedal nic, takže pořád ještě čekáte na objevení toho, co to znamená. To na vás pořád ještě čeká. Co… co se vám stalo v rukou druhých… Draco, slibuji vám, že láska není nic takového. Je lepší. Je dobrá. I když není bezchybná, jako není bezchybný žádný člověk, tyto dvě věci nelze srovnávat, kromě toho, že lze říci, že jsou tak rozdílné jako den a noc. Harrymu na vás velice moc záleží. Nemyslím si, že byste v jeho rukou trpěl, kdyby se vám v lásce odevzdal.”
Draco zavřel oči a několikrát se pomalu nadechl. Vyslovit, co se stalo, to všechno udělalo velice skutečným. Noční vzduch se ochladil, světlo hvězd pohaslo a svět se zdál větším a hrozivějším místem než kdykoliv předtím. Bylo to skutečné. Už se neprobudí ve sklepě, na kamenné podlaze, bez jakékoliv jiné zodpovědnosti než přežít další den. Toto… toto byl život. A bylo to děsivé.
„I kdyby k tomu došlo, nevadilo by to. Jak dlouho by zůstal s někým, koho se nemůže dotýkat? Unavil by se někým, kdo se probouzí s křikem nebo potřebuje kouzla, jen aby mohl pár hodin spát. Vím, že mu na mě záleží… hodně, ale nevím, jak bych vůbec mohl mít co chci a dát mu všechno, co si zaslouží. Já to prostě nevidím, Dulo.”
„Viděl jsem vás se ho dotýkat, Draco. Je jasné, že nemáte rád, když se vás ostatní dotýkají, ale myslíte si, že on by nepřijal, abyste sám rozhodl, co je vám nepříjemné? Nemyslím si, že by Harry byl natolik nerozumný, a co si zaslouží a co ne… není to rozhodnutí na něm? Nemyslíte, že Harryho štěstí spočívá možná více v něčem, než je jen pouhý sex? Kdybychom Charlie a já neměli žádné pohlaví, žádné touhy, nepřeskakovala by mezi námi žádná jiskra, užíval bych si méně toho, vidět ho každé ráno vedle sebe? Obrátil bych se zády k jeho teplé náruči v touze po orgasmu? Nemyslím si to. Láska není tak jednoduchá. Odpovědi na tyto otázky se dozvíte jen až budete hovořit s Harrym. Nakonec to vždy povede k tomuto. Jeho část ve vašich citech musíte nechat tím, čím je… jeho částí. Dokud to neuděláte, budete se pořád dohadovat, pořád pochybovat a nikdy nebudete vědět. Promluvte si s Harrym. I když vám nemohu nic slíbit, nemyslím, že toho budete litovat. Jen se to domnívám, ale je pravděpodobné, že vás Harry nechává rozhodnout co chcete, ze strachu, aby vám to nebylo nepříjemné. Kdyby věděl něco z toho, co jste mi řekl, myslím, že by se zahalil mlčením jak nejlépe dovede, spíše než by riskoval, že by vám ublížil. Vzhledem k tomu jak moc to vypadá, že mu na vás záleží, nemyslíte, že to je přesně takhle?”
Dracova se snažil vstřebat Dulova slova. Bylo to více, než mohl v tu chvíli pochopit, ale v ten okamžik v něm začal rozkvétat křehký květ naděje.
’Mohu se ho dotýkat. Vím, že ke mě necítí nenávist, a vím, že mu na mě záleží… hodně. Jestliže se ho mohu dotýkat… trochu… něco to pro něj bude. Já… prostě mu budu muset věřit, že nebude očekávat víc. Ale věřím mu tolik?’
„M-možná. Možná je to pravda. To… je to něco. Děkuji, Dulo. Nevím, co víc bych mohl říci. Díky vám si teď dokážu myslet, že jsou možné věci, které… které se zdají příliš vzdálené, aby byly právě teď skutečné. To je, proč jsem s vámi chtěl mluvit.”
„Velice rádo se stalo, Draco. Nezdáte se mi jako špatný člověk a já jsem, alespoň podle některých, dobrý znalec charakteru. Zasloužíte si něco lepšího, než to, co vám bylo v tomto životě naloženo. Pokud vám mohu pomoci najít něco, co by vám pomohlo, udělám to a stejně tak i Charlie.”
Atmosféra okolo nich se pročistila, když se Draco uvolnil a odsunul napětí, které ho svíralo. Dula tu změnu pocítil a podle toho se také uvolnil.
„Dulo. Mám další problémy… nebo spíš… Harry má problém, a co je jádrem toho problému se vám nebude líbit.”
Dula svraštil obočí zvědavostí, nejistý, co tím chtěl Draco říci.
„Myslím, že je v tom Viteál.”
A Draco čekal na ohňostroj, již celý napjatý Dulovým výbuchem. Výbuchem, ke kterému nedošlo. Dula zíral na zem, hluboce povzdechl a pokrčil rameny.
„Toho jsem se obával.”
Draca by mohli pírkem porazit.
*Pozn. překl.: v originálu je to česky.