| Zobrazeno: 5635
/ 12
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
K překvapení Severuse Snapea byl život s Harrym Potterem vlastně docela příjemný. Naštěstí pro něj byli Harryho nepříjemný psí kmotr a jeho přítel vlk pryč na misích pro Brumbála více než často, takže zřídkakdy musel jednat se svou dětskou Nemesis.
Pokud jde o Pottera - příležitostně došlo ke srážce a Severus zjišťoval, že je pro něj stále těžší reagovat kvůli rostoucí přitažlivosti, kterou cítil vůči mladému muži, jenž sdílel jeho lože. Také ho začala těšit jeho společnost v tichých hodinách, kdy oba pracovali na svých každodenních povinnostech. Chlapec se cítil stále jistější, takže si s ním začal víc povídat, a i když se pokoušel neprozradit příliš mnoho, Severus tyto rozhovory vítal. Žil nápadně osamělý život a teprve s nenadálou společností, kterou získal, si začínal uvědomovat, jak osamocený během života byl. Dokonce i Harryho sova coby přídavek, která ho sledovala ráno z bidýlka u krbu, byla vítanou změnou.
Ve většině záležitostí byl na válečné frontě klid - ačkoliv Severus musel během početných famfrpálových zápasů sedět vedle zmijozelských rodičů, kteří měli důvod nebelvírského chytače nenávidět. Toho dne, kdy Harry ukradl Odinovo oko z Voldemortovy ruky, přišlo několik otců zmijozelských studentů o život - sedět po boku jejich manželek při školní hře, když byla jeho loajalita nyní veřejně známá, zatímco sledovali chlapce, který přinesl tolik porážek zmijozelskému týmu, byl nervydrásající zážitek. Nicméně Albus vždy spolehlivě dorazil a s ním přišli všichni ostatní bradavičtí učitelé a množství členů Řádu, takže se nestalo nic kromě smrtící hrozby neposlušných potlouků.
Ale život s Harrym Potterem znamenal také život s Hermionou Grangerovou a Ronem Weasleyem. Bylo to až koncem října, když Harry poprvé pozval svoje přátele do jejich bytu na noční studijní sezení. Protože Severus věděl, že pracují na obraně proti černé magii (letošní učitel byl tak špatný jako loňský), opravdu neměl důvod jim to zarazit. Navíc Hermioně Grangerové doporučil výzkum, který dělala, aby pomohla Harrymu - věděl, že právě jejich studijní sezení z minulého roku jsou tím, co Harrymu zas a znovu zachránilo život. Těžko si mohl stěžovat, když ho požádali, aby směli použít jeho soukromou knihovnu, když měl Harry po formální stránce plné právo na její zkoumání. Jeho byt byl nyní i bytem Harryho Pottera, ačkoliv by to možná odmítl.
A kupodivu zjistil, že mu nevadí ani společnost druhých dvou nebelvírských. Grangerová byla výjimečně vzdělaná a těch několik příležitostí, kdy se odvážila využít jeho přítomnosti a zeptat se ho na něco, čemu nerozuměla, byl ohromený jejím chápáním teorie o magii. A přestože shledával Rona Weasleyho rozčilujícím, musel připustit, že má zábavný smysl pro humor a až zarážející pochopení pro strategii. Severus ho několikrát sledoval, když hrál s Harrym kouzelnické šachy, a byl ohromen, jak rychle porazil nebelvírského zlatého hocha.
Proto si Severus dělal starosti, když k němu Harry jednou v podvečer začátkem prosince přistoupil s poněkud zamyšleným výrazem na tváři. Stalo se snad něco, co narušilo status quo, který zavedli a udržovali několik posledních měsíců? Seděl u ohně a četl novou lektvarovou příručku, když Harry vstoupil do jejich bytu sám a sedl si naproti němu do křesla, které se časem stalo 'jeho'.
„Stalo se něco?“ zeptal se Severus, když zjistil, že na něj Harry zírá.
„Ne,“ řekl rychle Harry a pak si nepohodlně poposedl. „Chtěl jsem se tě zeptat na Vánoce.“
Vánoce - svátek, který měl pro Severuse malý význam. Jeho rodina samozřejmě slavila různé obřady slunovratu, ale protože tyto svátky byly časem pro rodinu, Severus jim odvykl. Nebyl to nikdy moc šťastný čas, ani když byl dítě, i když si pamatoval některé příjemné večery se svou sestrou. Protože se s rodinou nepohodl, nikdy toho o dovolené moc nedělal - ačkoliv ho napadlo, že by nyní mohl zkusit přinejmenším navštívit svou sestru. Julius, který byl teď pod vlivem Severusovy kletby, s ním nemluvil. Claudius a Marcellus byli pod dohledem silného sledovacího kouzla, ale ve skutečnosti se víc zlobili na to, že odmítl znovu otevřít Snape Manor. Předpokládal, že to nakonec udělá, ale mohlo to počkat na dobu, kdy nebude tak zaměstnaný.
„Co je s nimi?“ zeptal se Severus. Nepochyboval, že Harry má určitě směšné nebelvírské představy o stromečku a dárcích a rozličných vánočních hrách. Věděl, že Weasleyovi chtějí, aby Harry strávil letošní vánoční prázdniny v Doupěti - Albus s ním o tom už mluvil a tak předpokládal, že se to Harry právě doslechl.
„Weasleyovi mě na svátky pozvali do Doupěte,“ vysvětlil Harry. S očekáváním se na Severuse zahleděl.
Severus se zamračil - tohle byl jeden z problémů, který vyplýval z toho, že byl přinucen oženit se s někým tak mladým. „Žádáš mě o dovolení, abys mohl jít?“
Harry se na něj váhavě usmál. „Asi jo,“ připustil nejistě a vypadal nesvůj. Severus vytušil, že o něco žádat nebyl pro Harryho běžný zvyk - dokázal si představit, co by se stalo, kdyby o cokoli požádal Dursleyovy. Teď vypadal, jako by očekával, že ho Severus odmítne, a byl připraven vytáhnout jakýkoliv argument, který změní jeho názor.
„Harry,“ povzdechl si Severus. „Už dávno jsem ti řekl, že nejsem tvůj otec ani tvůj hlídač. Jsem tvůj manžel. Nepotřebuješ mě žádat o dovolení, abys mohl strávit prázdniny, jak se ti hodí. Nicméně vzhledem k tomu, kdo jsi, by bylo moudré zjistit, zda budou zajištěna určitá bezpečnostní opatření.“
Chlapec vypadal jeho odpovědí překvapený. „Och,“ zamžoural na Severuse nejistě. „Já… znamená to, že ti to nevadí?“
„Vadí?“ Severus se zakabonil. „Stěží záleží na tom, jestli mi to vadí nebo ne. Albus se mnou už mluvil - přidal Doupěti zvláštní ochrany a o prázdninách budou přítomny všechny starší děti Weasleyových, spolu s tvým kmotrem a Lupinem. Pokud neuděláš něco šíleného, jako že by ses sám potuloval venku, měl bys být dostatečně v bezpečí. Věřím, že neuděláš nic, čím bys sám sebe ohrozil?“
„Neudělám,“ ujistil ho chlapec a vypadal, že se mu vzrušením téměř zamotala hlava - nepochybně očekával, že tento rozhovor proběhne o dost jinak. Pak se jeho oči rozzářily tak, jak to Severus vídal jenom zřídka, jako kdyby už dostal ten nejlepší vánoční dárek ze všech těch směšných dárečků, které nepochybně dostane. „Děkuji ti!“
„Se mnou to má málo co do činění,“ pokrčil Severus rameny. „Poděkuj Weasleyovým a řediteli.“ Obrátil svou pozornost zpět k příručce, kterou právě četl, a při tom ho najednou napadlo, jak vydrží to ticho během dvou týdnů prázdnin, když bude Harry pryč. Překvapilo ho, že se na to netěší.
Chlapec vyskočil ze svého místa a běžel ke dveřím, nepochybně informovat toho Weasleyovic kluka, že se k nim může přece jen na prázdniny přidat. Nicméně u dveří se zarazil a ohlédl se na Severuse.
„Severusi?“ váhavě se zeptal.
Severus vzhlédl a jeho tělem projelo podivné zachvění, když zaslechl svoje jméno. Dokonce i po několika měsících ho pokaždé překvapilo, když Harry použil jeho jméno. Na světě byla jenom hrstka lidí, kteří používali jeho křestní jméno - ale bylo v tom něco dvojnásob důvěrného, když to udělal Harry, jako by mezi nimi bylo něco téměř zakázaného. Ty jasné zelené oči na něj zpoza brýlí podivně hleděly.
„Víš, Weasleyovi pozvali nás oba,“ oznámil mu Harry.
Severus zamrkal, na okamžik ohromený pouhou tou myšlenkou. „Nás oba?“
Harry přikývl. „Paní Weasleyová výslovně rozšířila pozvání i na tebe.“
„Co bych asi tak mohl dělat v Doupěti dva týdny?“ zeptal se Severus nedůvěřivě. Chlapec určitě nenavrhuje, aby se k němu přidal? Představuje si snad, že bude Severus posedávat a dva týdny hrát Řachavého Petra s Ronem a dvojčaty - nebo by možná mohli všichni dohromady hrát famfrpál ve sněhu na dvorku.
Chlapec zrudl v rozpacích. „Myslel jsem jenom Vánoce,“ doplnil. „Vím, že jsi asi přes prázdniny zaneprázdněný školními povinnostmi. Myslel jsem na Vánoce. Mohl bys přijít na Štědrý večer a zůstat na noc - navečeřet se s námi.“
„Určitě žertuješ?“ Severus na chlapce jenom zíral a vnímal zardělé líce a zářivé oči. Harry si kousal spodní ret způsobem, který naznačoval, že se něčeho obává - možná se bojí, že Severus hodlá říct ano a zničit mu tak prázdniny?
„Prosím,“ pronesl chlapec a Severuse zatraceně překvapil. Prosím? Chce, aby řekl ano? Nedůvěřivě se na něj zadíval. „Jsou to Vánoce,“ pokračoval Harry a jeho hlas nabral přemlouvací tón. Merline, ten kluk chce, aby řekl ano! „Prosím, slib, že přijdeš.“
„Proč u všech všudy…“ začal Severus.
„Jsme teď rodina,“ přerušil ho Harry a tentokrát Severus zaslechl v jeho hlase téměř něco jako obhajobu. V jeho očích doutnala naděje - naděje a špetka opatrnosti, jako by se obával, že bude sražen za to, že se odvážil o něco takového požádat nebo navrhnout. Severus se pokusil představit si, jaké bývaly pro chlapce Vánoce, než přijel do Bradavic. Jestliže na něj Dursleyovi byli po zbytek roku hrubí, o kolik horší to muselo být o svátcích, kdy se předpokládá, že rodiny drží spolu? Toužil chlapec tak zoufale být součástí rodiny, že byl ochoten snášet někoho, koho tak očividně nesnáší? Severus si nebyl jistý, jak by měl odpovědět.
Harry k němu o krok postoupil a vypadal jak ostýchavě, tak úzkostlivě, což bylo dost neobvyklé u tak odvážného a ztřeštěného mladíka. „Podívej,“ Harry si povzdechl. „Já vím, že mě nemáš rád…“ Při tom se zamračil a jeho pohled se obrátil dovnitř, jako by uvažoval, jak pokračovat. „Tedy, nemáš rád… mě a Weasleyovy a Siria a Rema a Vánoce a…“ Znovu si povzdechl a najednou vypadal dost rezignovaně. „Myslím…“ pokrčil bezmocně rameny, jako by si uvědomil, jak směšná byla jeho žádost. Vzhlédl a Severus v jeho očích znovu zahlédl prosbu. Z nějakého důvodu Harry opravdu chtěl, aby se k nim na Vánoce přidal. Zjistil, že není schopný chlapcovu žádost odmítnout - samozřejmě kdyby byl k sobě upřímný, tak se mu ta myšlenka zase tak nepříčila. Mohlo by to být hezké prožít Vánoce s Harrym - dokonce i když to znamenalo snášet všechny ostatní.
„Začínám tě považovat za trochu snesitelného,“ připustil, jako by doplňoval Harryho dlouhatánský seznam toho, co nemá rád.
Harryho oči se rozzářily jako hvězdy, až se v Severusovi zadrhl dech. „Takže přijdeš?“ vykřikl nadějně.
Severus byl teď naprosto neschopný zničit jakoukoliv naději a odmítnout. „Domnívám se, že se na den dva dokážu smířit s mrzutostmi,“ nabídl.
Zdálo se, že úsměv na Harryho tváři celou místnost rozsvítil. „Díky!“ zasmál se a pak se vyřítil z pokoje. Za sebou zanechal velice zmateného mistra lektvarů.
- - -
Harry seděl na Nevillově posteli a sledoval Rona, jak si balí kufr na cestu do Doupěte. Harryho věci už čekaly dole ve společenské místnosti, kde se měli setkal s profesorkou McGonagallovou, která slíbila, že přinese přenášedlo, jež je odnese přímo do Wesleyovic obýváku. Obvykle neměl Harry příležitost jet někam na prázdniny a tak byl z představy dvou týdnů před sebou vzrušený. Poprvé za mnoho let se těšil na Vánoce.
„Nemůžu uvěřit, že jsi ho pozval, Harry!“ vykřikl Ron, zatímco nahodile házel svoje věci do kufru.
„Už jsem ti řekl, že ho pozvala tvoje máma,“ vysvětloval Harry. Ron byl zděšený při představě, že budou mít v jejich domě na Vánoce profesora Snapea. Vypadalo to, že se s tím nedokáže smířit. Na druhou stranu Harry byl docela rád, že muž souhlasil, že se k nim připojí. Během posledních měsíců si ho docela oblíbil, když se konečně dostali přes nekonečnou nevrlost a kritizování. Harryho začal bavit jeho smysl pro humor a rychlý důvtip, ačkoliv nebyl ještě připravený přiznat to Ronovi. Taky se mu nelíbila představa, že by muž trávil prázdniny úplně sám. Věděl, že navzdory rodinnému usmíření tenkrát v září jsou vztahy mezi Severusem a zbytkem rodiny pořád dost napjaté. Pochyboval, že by je o prázdninách navštívil. Jeho sestra byla jediná, která s ním udržovala pravidelný kontakt, ale Harry cítil, že i v tom bylo jisté napětí, většinou kvůli Dianině manželovi.
„Fajn, tak nemůžu uvěřit, že ho pozvala moje máma!“ zavrčel Ron. „A ty jsi mu to nemusel říkat, víš?“
„Ale Rone, zvykej si,“ povzdechl si Harry. „Není tak špatný, když ho poznáš. Nebo jsi zapomněl, že to mohlo být o dost horší?“
„Horší?“ nevěřícně se zeptal Ron. „Jak by to vůbec mohlo být horší?“
„Tedy, místo, abych byl ženatý s profesorem Snapem, mohl jsem být ženatý s Hermionou nebo s tebou,“ připomněl mu Harry mírně.
Ron při té představě zbledl a otřásl se. „Trefa.“
„Díky,“ poznamenal Harry s předstíranou uražeností.
Ron jenom vykulil oči. „Nic jsem tím nemyslel, Harry,“ zamručel. „Já jen… no, víš…“
„Vím,“ rozesmál se Harry. „Je to jenom na dva dny, Rone. Nikdo by neměl trávit Vánoce sám. A kromě toho máme zbytek Vánoc pro sebe. Bude to jako za starých časů. A přijdou taky Remus a Sirius. Bude to báječné!“
„To je fakt.“ Ron zavřel kufr. „Dobře, budu se chovat slušně. Ale nebude spát v mém pokoji!“
Harry se jenom zasmál a pomohl kamarádovi snést jeho kufr dolů do společenské místnosti, kde už na ně čekaly Ginny a Hermiona. Zbytek věže byl už prázdný. Všichni ostatní studenti zamířili domů vlakem dnes ráno. Byli poslední, kdo odcházel, protože kvůli Harrymu byla zapotřebí zvláštní bezpečnostní opatření. Pocestují přenášedlem místo bradavickým spěšným vlakem, protože ministerstvo souhlasilo, že to už pro Harryho Pottera není dál bezpečný dopravní prostředek.
„Jsou všichni připraveni?“ zeptala se profesorka McGonagallová, když portrétem vstoupila do společenské místnosti. V ruce měla starý palčák. Rozhlédla se komnatou po čtyřech studentech a čtyřech kufrech. „Přenášedlo se aktivuje za pět minut, takže doufám, že jste si nic nezapomněli zabalit. Mělo by vás to dopravit přímo do obývacího pokoje v Doupěti.“
„Všichni připravení,“ ujistili ji čtyři studenti.
„Informovala jste svoje rodiče, Hermiono?“ zeptala se zbytečně McGonagallová. Hermiona se postarala o všechna opatření nutná k tomu, aby mohla jet na prázdniny do Doupěte, už téměř před měsícem. Harry nepochyboval, že rodiče informovala okamžitě.
„Ano, paní profesorko,“ odpověděla Hermiona zdvořile. „Později nás navštíví.“
„Výborně,“ přikývla žena právě ve chvíli, kdy se portrét odklopil podruhé a do místnosti vstoupil dlouhým krokem profesor Snape. Harry rychle vstal a divil se, proč je tady Severus. Ostatní se také otočili a na jejich tvářích se objevilo překvapení. Nikdo z nich nikdy předtím neviděl profesora Snapea v nebelvírské společenské místnosti.
„Něco není v pořádku?“ zeptal se Harry ostražitě a napadlo ho, že se mu možná chystá oznámit, že nemůže s ostatními odejít.
Když se Severus ocitl tváří v tvář pěti Nebelvírům a pokoji zdobenému převážně rudou a zlatou, zkřivil jeho rysy důvěrně známý úsměšek. Ale místo, aby vypálil svoje obvyklé urážky, jenom natáhl k Harrymu ruku, ve které držel těžký, kožešinou podšitý plášť. „Zapomněl sis plášť,“ oznámil mu. „Venku je zima.“
Na chvíli Harry úžasem oněměl. Bylo to takové podivně starostlivé gesto - jako něco, co by mohla udělat pečlivá matka pro své dítě. Váhavě se natáhl a převzal ze Severusovy ruky svůj plášť. „Děkuji ti,“ zmateně se usmál.
„Za málo,“ ušklíbl se Snape, ale jeho výraz slovům odporoval. Pohlédl zběžně na zbývající studenty v místnosti, pak strnule pokývl Harrymu. „Hezky se bav,“ pronesl úsečně, potom se obrátil a opustil místnost stejně tak rychle, jako se v ní objevil.
Harry pohlédl na ostatní - dokonce i McGonagallová na něj překvapeně zírala. Poněkud zaraženě pokrčil ramenem.
„Huh…“ dumal Ron. „To musí být duch Vánoc.“
„Nebo Ogdenská starorežná,“ zamumlala si profesorka McGonagallová pod vousy. „Na tom teď nezáleží, chopte se všichni svých zavazadel a dotkněte se přenášedla.“ Předala rukavici Harrymu, zatímco všichni popadli svoje kufry. Ostatní se natáhli, prstem se dotkli palčáku a o chvilku později byli unášeni napříč Skotskem a bezpečně vysazeni v srdci Doupěte.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Takže Harry jede na prázdniny do Doupěte. Ano, brzy zjistíte, co udělal s knihami, a taky zjistíte, jestli Sirius nějak pokročil u Rema. A Severus se pokusí vycházet s Weasleyovými. A Harry se konečně dozví mnohem víc o kouzelnickém světě včetně nějakých důležitých životních skutečností.