Labyrintem slov...

Petunie strávila tichého Silvestra. Dudley byl se svými přáteli ze školy a Marge se vrátila domů o pár dní dříve kvůli Vernonově nepřítomnosti.

Dopoledne jí zatelefonoval manžel a nadšeně jí sdělil, že odpoledne “k tomu konečně dojde”. Petunie si byla jistá, že škola dokáže ochránit jak sama sebe, tak i obyvatele toho malého městečka proti jakémukoliv útoku. Doufala, že se Vernon dostane k večeru domů, až ta věc ve Skotsku skončí a sir Harold ho nechá dopravit helikoptérou zpět, ale v poledne shlédla předpověď počasí. Na severu se prudce zhoršilo počasí a hustě sněžilo, což znemožňovalo dopravu. Vernon byl nejspíš na usedlosti sira Harolda, která musela být zasypaná sněhem. Když od něj nepřišel ani žádný telefonický hovor, domnívala se, že počasí přerušilo i telefonní spojení.

Cavendishovi uspořádali pro sousedy večerní párty. Petunie se k nim přidala, aby společně čekali na půlnoc a oslavili příchod nového roku, a dala si záležet, aby každý věděl, že Vernon je ve Skotsku a sníh mu zabránil se vrátit domů. Jak bylo v Kvikálkově zvykem, celá sešlost se krátce po půlnoci rozešla a už v půl jedné byla Petunie v posteli.

Právě umývala nádobí od snídaně, když zazněl domovní zvonek. Vykoukla oknem a uviděla obrovské luxusní vozidlo, podobné tomu, kterým Vernon odjel do Skotska. Že by přijel sir Harold?

Petunie návštěvníky vpustila do domu - nervózně vyhlížejícího místního policistu a muže, v němž podle záběrů v televizi poznala sira Harolda. Oba odmítli čaj a nervózně se usadili v obýváku.

“Paní Dursleyová,” začal sir Harold, “obávám se, že neseme špatné zprávy. Ve Skotsku se stala nehoda. Při cvičném útoku vzlétlo náhle obrovské hejno ptáků a způsobilo paniku. Každý ve zmatku utíkal pryč. Vernon byl s malou skupinou, která bohužel zamířila k okraji jedné hluboké propasti a čtyři lidé do ní spadli. Na jejím dně teče potok, takže jsme vyslali tým, aby našli těla. S velkou lítostí Vám musím oznámit, že mezi nimi bylo i tělo Vašeho manžela. Postaral jsem se, aby jeho ostatky byly uloženy do zapečetěné rakve. Při pádu došlo k rozsáhlým poraněním a Vy a Váš syn byste si ho měli pamatovat tak, jak vypadal před tímto neštěstím.”

Petunie šokovaně zalapala po dechu a se slzami v očích se schoulila do rohu pohovky. Policista odešel do kuchyně, aby připravil čaj, a nechal sira Harolda, aby se ji pokusil utěšit. Ten seděl nepohodlně na kraji křesla a sledoval ženu, jak se snaží ovládnout své emoce. Když se nezdálo, že by byla schopná sama promluvit, ozval se sám.

“Řekl jsem své osobní asistentce, která žije v Londýně, aby se u Vás dnes zastavila. Pomůže Vám s pohřbem a vším okolo. Slečna Kateřina Smyth-Jonesová je velmi schopná mladá dáma. Jsem si jistý, že Vám bude skutečnou oporou.”

Sir Harold se rozhlížel po místnosti, zatímco se Petunie dávala dohromady. S lidmi mimo svou sociální skupinu neměl skoro žádné kontakty a ani si nedokázal vzpomenout, že by někdy byl v tak skromném domě. Přemýšlel, zda si paní Dursleyová bude moci dovolit zaplatit za pohřeb - měl by zkontaktovat slečnu Smyth-Jonesovou hned, jak odejde, a pověřit ji úhradou nákladů.

Policista přinesl ne zrovna dobře uvařený čaj, který Petunie strnule přijala a zjistila, že stejně nemůže pít, protože se jí třásly ruce. Muž si od ní vzal šálek a položil ho na konferenční stolek.

Oba pánové přemýšleli, jak nejlépe odejít, když přišla záchrana v podobě slečny Smyth-Jonesové, vybraně oblečené ženy blížící se věkem ke čtyřicítce. Pro sira Harolda pracovala od té doby, co ukončila univerzitu. Žila na jihu Londýna a do Kvikálkova se dostala dříve než předpokládala. Utěšila vdovu, odvedla ji do zimní zahrady a uvařila jí nový čaj, a pak si převzala instrukce od svého zaměstnavatele. Vzápětí již začala obtelefonovávat úřady.

Ke konci dne slečna Smyth-Jonesová obvolala všechny osoby a úřady, které potřebovaly být informovány, domluvila Petunii schůzku v pohřební agentuře a setkala se s jejím právníkem. Její syn Dudley byl na cestě domů a švagrová Marge dorazí zítra odpoledne. Jeden z dalších zaměstnanců sira Harolda zavolal, že úmrtní list je vyhotoven a rakev bude druhý den ráno odeslána a den poté by měla dorazit do krematoria. A jelikož se ubytovala v hotelu v Kvikálkově, než aby dojížděla do sice luxusnějšího, ale zato vzdálenějšího ubytování, bude moci zítra Petunii se vším pomoci. Vdova se zdála docela ztracená a bez její pomoci by se neobešla.

-----

Thurston Landon se rozmrzele posadil za svůj pracovní stůl, od něhož mohl přehlédnout celý velkosklad firmy. Ráno se konalo mimořádné zasedání ředitelů - nikdy se nescházeli na Nový rok, takže byl překvapen, když mu přišla pozvánka.

Tuto situaci nepředpokládal. Samozřejmě že nemohl - jeho firma měla za sebou nejlepší rok v celé historii! A byla to především jeho zásluha! Chytil se příležitosti a podpořil lorda Blacka, aby je reprezentoval v Zimních zemích. Díky tomu se dostali do popředí při všech těch změnách, které se tam právě teď děly, a měli přístup k jejich produktům. Jistě, nepodařilo se mu zajistit exkluzivní smlouvu pro zprostředkovávání obchodu mezi Zimními zeměmi a zbytkem kouzelnického světa, ale to se mohlo posunout. Byla zamítnuta i jeho žádost o občanství, to ale nezískal nikdo, koho znal.

Předseda správní rady na odpočinku! Taková urážka! Intrikoval snad jeho syn za jeho zády proti němu? Opravdu se Eustace rozhodl zůstat blíže domovu jen proto, že si s Margaretou chtěl založit rodinu? Nebo chtěl jen být blíže těm, kteří si dělali zálusk na jeho firmu? Odsunout ho stranou, aby sám mohl převzít otěže?

Zabralo to nejméně hodinu a několik skleniček whiskey, než se jeho vztek začal uklidňovat.

Pořád mu zůstala jeho kancelář - to bylo dobře, měl ji rád. Byla to ta největší místnost v celé budově, o to se postaral před několika lety, když nechal vybudovat manažerské patro. Možná nakonec jeho nový titul nebyl příliš urážlivý. Eustace samozřejmě prohlásil, že se poradil se svým otcem, když se zmocnil funkce předsedy správní rady. Finanční vyrovnání bylo uspokojující, ačkoliv Thurston měl dost vlastních prostředků odložených bokem, aby mohl pokračovat v životě na dosavadní úrovni, i kdyby ho od firmy oddělili úplně.

Zkušenost s odsunutím na druhou kolej nebyla příjemná. Bude mu dlouho trvat, než svému synu a svým dvěma mladším bratrům odpustí. Obchodování byl jeho život, bylo to všechno, co měl. Chvíli zíral z okna a sledoval, jak se na obloze kupí černé mraky a začíná padat déšť se sněhem. Dostal pár nápadů, podniky, které nikdy nebyly dost dobré pro realizaci. Možná by se na ně mohl podívat nyní.

-----

Harry se nechal odvést do jejich pokojů ve sklepení poté, co se setkal s ministryní. Teprve když se Severus skutečně ujistil, že je mladík opravdu v pořádku a že není nijak rozrušený kvůli strýcově smrti, pustil ho za přáteli do nebelvírské věže.

Společenská místnost byla plná. Byli tu všichni Weasleyovi, několik lidí z jiných kolejí a příbuzní studentů, kteří dali přednost koleji před Velkou síní. Harry si okamžitě všiml Hermiony, ale než se k ní dostal, zastoupili mu cestu vážně se tvářící Neville s Nitocris. Harry si vzpomněl, že se tu něco dělo celé prázdniny, a protože se na to chtěl zeptat, nechal se jimi zatlačit do rohu.

Neville přešel rovnou k věci. "Harry, Nitocris a já se chceme vzít hned, co dokončím školu."

Harry byl absolutně překvapený. "To jsou skvělé zprávy, vážně. Co na to říká tvoje babička, Neville? A Nitocris, nebudeš mít doma problémy, když se provdáš na někoho, kdo není z Egypta?"

Nitocris hněvivě odpověděla. "Co jsme se naposledy sešli, Harry Pottere, jsem v Egyptě zavedla spoustu změn. Teprve nedávno jsem zjistila, že většina to prostě ignoruje. Mají dojem, že to nemyslím vážně a že se jedná jen o něco dočasného. Podařilo se mi zbavit se vlivu mých strýců a jejich rodin, ale oni mají spojence. Možná to nejsou spojenci jich samotných, ale určitě chtějí, aby věci byly tak jako dříve. Během posledních měsíců se hodně přetřásalo, že jsem svobodná a bezdětná a že právě kvůli tomu zavádím tyto reformy. Pracovala jsem hodně tvrdě, abych povznesla svou zem, a bolí mě vidět, že je to téměř k ničemu. Nyní na mě strýcové vyvíjejí nátlak, abych se provdala za jednoho ze svých bratranců. Je mu jenom sedm let, Harry Pottere. Jeho otec by se ujal vlády místo něj a já bych na tom byla hůř než předtím. A to nechci dopustit."

Zhluboka se nadechla a dodala: "Vlastně jsem Nevilla požádala, aby se stal otcem mého dítěte. Uvědomuji si, že má svůj vlastní život v Anglii, má tu rodinu a přátele, a že se možná netouží odtud odstěhovat. Uzavření manželství byl jeho nápad."

Harry byl šokován. "Chápu, proč chceš udržet v Egyptě pokrok. Ale je to ta správná věc? Nejsi tlačena do něčeho, co nechceš ve skutečnosti udělat, ale co musíš udělat, abys mohla pokračovat ve změnách? Chci říct, ty a Neville se skutečně možná budete někdy chtít vzít, ale teď ještě nemusí být ten pravý čas? Možná můžeme udělat něco, abys mohla pokračovat v uskutečňování svých plánů?"

"Váš ředitel mi před rokem řekl téměř to samé. Řekl, že mám následovat své srdce a mysl, zvolit si svou vlastní cestu a nedovolit nikomu, aby rozhodoval o mém životě za mě. Moje srdce a mysl mi říkají, že má budoucnost je po boku Nevilla Longbottoma, ne po boku jednoho z mých malých bratranců. Teď je na to stejně dobrý čas jako jindy."

Harrymu se to zdálo jako jednostranný příběh - kde v tom byl Neville? Nicméně nenašel způsob, jak se ho zdvořile zeptat.

Zdálo se však, že Neville ví, na co Harry myslí. "Řekl jsem Nitocris, že ji miluju a že bych se s ní rád oženil v červnu, hned jak dokončím studia. Moje babička není nadšená, že chci do toho skočit tak brzy, a má strach, co se mnou bude, ale chápe mě. Dá našemu manželství požehnání."

Harrymu při pohledu na ně něco vadilo, ale nedokázal určit, co to je. "No, sotva se mohu vyjádřit k ženění v příliš raném věku, že? Zdá se, že u mě to dopadlo dobře a nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i u Vás. Neville, v Zimních zemích jsi odvedl pořádný kus práce při obnově jejich farem, a to samé se týká našich skleníků. Věřím, že máš Egyptu co nabídnout." Náhle mu před očima vyvstal obrázek cestujícího Nevilla v písku - Nevillův osud!

"Víš, Neville, když jsem poprvé zjistil, že dokážu vidět životní stezky druhých lidí, zkoušel jsem se na ně podívat u lidí, které jsem znal. Viděl jsem tvoji cestu, ale nedokázal jsem určit, co znamená. Viděl jsem tě cestovat na velké vzdálenosti a jsem si jist, že tam byl i písek. Usoudil jsem, že budeš hodně cestovat, ať už na dovolenou nebo za obchodem. No, nejsem moc dobrý v interpretaci stezek osudu, takže jsem s tím přestal. Ale teď konečně chápu, co znamenala ta tvoje - je tu jednoznačné spojení s Nitocris a tím, že se chcete vzít."

Neville překvapivě nijak nezareagoval, protože ve svém srdci věděl, že tohle je to, co ve svém životě chce. Nitocris byla naopak nadšená. Svatbou s Nevillem si byla jistá, ale při potvrzení, že je to to pravé i pro Nevilla, se jí opravdu ulevilo.

"Přijdeš na naši svatbu, Harry Pottere? A vezmeš s sebou i profesora Snapea?" zeptala se.

"To bych si nemohl nechat ujít!" ujistil ji Harry a s úsměvem poplácal Nevilla na zádech.

Když jim přál šťastný nový rok, Nitocris ho uchopila za ruce. "Harry Pottere, Neville mi řekl, co se má stát v budoucnosti, že bude ještě jedna bitva."

Harryho překvapilo, že jeho kamarád o tom s někým mluvil, ale když zvážil vztah mezi těmi dvěma, možná by neměl být až tak překvapený. Byl rád, že Nitocris to přijala tak snadno, bez nějakých spekulací o předpovědi, jak měli v oblibě britští kouzelníci. To, co řekla vzápětí, ho naplnilo úžasem.

"Nebojuješ sám za sebe, ale za nás všechny. Jsem tvůj spojenec a až nastane ten čas, přijedu do Anglie a budu stát po tvém boku. Pokud si budeš přát, vezmu s sebou naše bojovníky. Egyptská magie je svou podstatou ochranná. Máme blízký vztah k minerálům a kamenům a dokážeme je udržet pevné. Chápu, že tento hrad miluješ a chceš ho chránit, a stejně tak učiním i já. Až přijde ten čas, dej mi vědět a já přijedu."

Poté se už Harrymu podařilo dostat se k Hermioně. Dívka seděla v křesle obklopená klanem Weasleyů. Harry se s nimi podělil o okolnostech smrti jeho strýce, ale nezmínil nic z toho, o čem mluvil s Nevillem a Nitocris - to bylo na nich, aby sami rozhodli, kdy to chtějí oznámit.

Hermiona jako obvykle okamžitě pochopila a okamžitě se vyjádřila k tomu, o čem ostatní určitě také přemýšleli. "Předtím jsi říkal, že vůči němu nic necítíš, Harry. Myslím, že je ti asi trochu líto tvé tety a možná i bratrance, ale nezdá se, že bys byl jakkoliv rozrušený. Jsi ale opravdu v pořádku?"

Harry přikývl a Hermiona akceptovala jeho odpověď jemným stiskem ruky. Oba pak obrátili svou pozornost k malému Harrymu, který si spokojeně broukal na kolenou svého otce.

-----

Voldemort dal každému ze svých Smrtijedů velmi konkrétní příkaz. Jeho velký plán se setkal s všeobecným nadšením, ale bylo mu jasné, že jim musí dát jasné a přesné instrukce, pokud se má uskutečnit.

Zatím nebyla vhodná doba, aby odhalil své plány ostatním, ale mohl alespoň využít toho, co ten starý moula udělal mudlům. Někteří Smrtijedi již sesílali na opuštěné zbraně nedaleko Prasinek matoucí kouzla; v rukou vyškolených kouzelníků a kouzelných tvorů dokáží způsobit velké škody. Předpokládal, že Ministerstvo kouzel a mudlovské úřady si budou myslet, že mudlové si zbraně odvezli a nebudou se nijak zabývat jejich zmizením. Za jeho studií na toto pole nikdy studenti nechodili a nepředpokládal, že teď by tomu bylo jinak, nehrozilo proto, že by stroje někdo náhodou objevil.

Jiní Smrtijedi hledali vhodné místo v bažinách, kde by se mohla jeho armáda shromáždit. Kouzelníci a čarodějky se mohou okamžitě přemístit do Bradavic, ale ti tvořili pouze část jeho armády. Zbytek takového přesunu nebyl schopný. Potřeboval místo, kde by se mohli všichni shromáždit a odkud by se k Bradavicím dostali během jednoho dne. Tito Smrtijedi dostali podrobné instrukce, co a kde hledat, a sám ono místo ještě zkontroluje, než vůbec začne s přípravami.

Bitva, která všechno jednou provždy rozhodne, bude epická a bude se na ni celá tisíciletí vzpomínat. Voldemort si nedělal starosti s jejím výsledkem - věděl, že zvítězí. Více se soustředil na to, aby útok byl proveden s maximální silou a důsledky a aby si ho všichni pamatovali. Provede to na sklonku zimy. Jakmile skončí vichřice, ale ještě před táním, než bude země rozmočená.

A/N: Děkuji všem, kteří stále čtou a speciálně těm, kteří si najdou čas a komentují. Nic víc není vzrušující, než když najdu nový komentář! Omlouvám se za prodlevy, ale poslední dobou ke mně nebyl skutečný svět zrovna milý. Budu však bojovat dále, doufejme že s častějšími aktualizacemi. Myslím, že se dostávám ke konci mého příběhu, pravděpodobně už zbývá napsat jen několik kapitol. Přeji všem krásný a šťastný podzim!

Loučení - 139. kapitola - část první

Nedorozumění - 140. kapitola - část první