Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Jakmile identifikovali všechny problémy a dostali odpověď od všech účastníků, rozhodli se, že paní Longbottomová povede tři různé kurzy.

Původní plán intenzivní dvoutýdenní výuky zůstal na programu, ale kromě něho se bude konat i čtyřtýdenní večerní kurz. Dvoutýdenní program byl určen převážně pro Harrym osobně pozvané mezinárodní účastníky, malou skupinu soukromých osob a ministerské pracovníky, kteří mohli být na dva týdny uvolněni. Chtěl se ho zúčastnit jak Albus Brumbál, tak i Severus Snape, Sirius Black, Artur a Molly Weasleyovi a Kingsley Pastorek. Tím se dvoutýdenní kurs stal soukromějším a oddělenějším od veřejných lekcí a dopadl ještě poměrně dobře vzhledem k tomu, že Ministerstvo kouzel nakonec nepodpořilo Harryho rozhodnutí zahrnout do kurzů i kouzelníky a čarodějky z jiných zemí.

Protože si ministerstvo stěžovalo, že nemůže odvolat celé bystrozorské oddělení na plné dva týdny, paní Longbottomová se uvolila vyučovat ve zvláštním čtyřtýdenním večerním kurzu, aby ti, kteří budou přes den v práci, se mohli zúčastnit večer. Kromě většiny bystrozorů se kurzů budou účastnit i vybraní bradavičtí studenti, několik profesorů a dalších osob.

A také, jak slíbila, povede měsíční kurzy pro širokou veřejnost, jako doplněk k článkům, jež spolu s Hermionou Grangerovou psala pro Denního věštce.

Díky kouzelnému prostoru a bradavickým domácím skřítkům, kteří byli nepřekonatelní v přizpůsobování hradních prostor často se měnícím potřebám, nebylo vůbec obtížné získat místo pro tuto obrovskou vzdělávací událost. Největší problémy způsobila místnost kopírující vzhled Velké síně, ovšem v menším měřítku, která měla sloužit jako hlavní vyučovací prostor, ale skřítkové to poměrně rychle zvládli. Vedle starých dveří ve Velké síni se objevily několikery nové, vedoucí do velké učebny vybavené stolky a židlemi pro studenty. Zvláštní křídlo s ložnicemi, které vzniklo před dvěma lety při příležitosti turnaje tří kouzelnických škol (byli v něm ubytováni reprezentanti Krásnohůlek), nebylo vlastně nikdy zbouráno. Stačilo ho nyní pouze uklidit a bylo připraveno na své nové obyvatele - účastníky vzdělávacího programu.

Když bylo všechno nachystáno, bylo pro zahraniční hosty otevřeno Harryho jménem letaxové spojení skrz krb v jeho kanceláři. Měli přijet v neděli a zůstat v Bradavicích dva týdny. Sice se vyskytly nějaké námitky a stížnosti, ale všichni byli obeznámeni s pravidly, jejichž dodržování bylo striktně vyžadováno. Pozvánky byly osobní a vztahovaly se pouze na toho kouzelníka nebo čarodějnici, jimž byly určeny. Nikdo z pozvaných nesměl vzít s sebou nikoho dalšího - ani své hosty, ani svou ochranku, sekretářku nebo asistenta. Pokud někdo nedorazil sám, jeho doprovod se mohl odletaxovat zpět nebo se ubytovat v nedalekých Prasinkách, ale nesměli zůstat v Bradavicích. Několik zvaných - převážně politiky - tyto podmínky pobouřily. Uklidnili se, až když byli ujištěni, že budou mít přístup k soví poště a o víkendu dva volné dny, aby mohli vyřídit nejnaléhavější věci a případně se přeletaxovat nebo přemístit do svých zemí.

Obdrželi pouze jednu opravdu zvláštní prosbu. Faraonka Nitocris požádala, zda by se mohla ubytovat v jedné z bradavických ložnic. Vysvětlila to tím, že se vzdělávala v paláci v Thébách a že jí nikdy nebylo dovoleno navštěvovat normální školu. Slyšela o velkých kouzelnických internátních školách a byla vzrušená pomyšlením, že stráví v Bradavicích dva týdny. Doufala, že by mohla získat studentské zážitky, pokud jí bude dovoleno bydlet v jedné z ložnic. Protože jí bylo pouze sedmnáct let a byla zdaleka nejmladší ze všech pozvaných, bylo její přání vlastně dobrým nápadem, jak poukázala profesorka McGonagallová. Harry jí velmi rád oznámil, že její žádosti bude vyhověno.

- - - - -

Severus poslal sovu Eustacemu Landonovi se žádostí o pomoc, protože mladý muž již z Bradavic odešel. Odpověď mu přišla obratem - během několika dní může očekávat dodávku zdravého exempláře Rosa caedes. Přestože musel na dodávku rostlin, jež potřeboval do testovacího lektvaru, počkat, pokračoval Severus v práci na Ventusových poznámkách. Do nejmenšího detailu znovu procházel už přeložený text. Našel některé oblasti, kterými se Ventus vůbec nezabýval, a u několika bodů se domníval, že něco přehlédl nebo udělal chybu. V poznámkách své matky našel několik zajímavých nápadů, které chtěl zahrnout do své revize Ventusovy práce, ale neobjevil nic, co by mělo souvislost s knihami Salazara Zmijozela. Harry pro něj připravoval obsah už přeložených deníků a slíbil mu, že se jako první podívá na ty zápisky, které se zdály být pro tento výzkum nejpřínosnější.

Dokonce i Severuse překvapilo, kolik ,lektvarové‘ práce může udělat, aniž by vkročil do laboratoře nebo se dotkl nějaké přísady. Harry samozřejmě oceňoval večery, které společně trávili, když nebyl Severus v laboratoři; vůbec si na tento jeho nový přístup k práci nestěžoval. Nicméně Severus se nemohl dočkat, až bude moci všechny teorie otestovat - byl to jediný způsob, jak převést teorii z oblasti spekulací v možnou léčbu.

Eustace přijel v pátek ráno a přivezl s sebou velkou těžkou klec. Byl poslán do Severusova kabinetu, kde ho mezi jednotlivými vyučovacími hodinami mohl zastihnout. „Dobré zprávy, profesore Snape! Naše firma má dobré obchodní vztahy s malou farmou na ostrově Wight¹⁾, který je jednou z posledních přirozených oblastí výskytu vzácných magických růží. Byli mi schopni dodat výjimečně zdravou rostlinu Rosa caedes.“

Severus mu potřásl rukou a usmál se hrdosti odrážející se ve tváři mladého muže. „Děkuji vám, pane Landone, odvedl jste dobrou práci. Najdeme pro ni místo dole ve sklenících.“

Levitoval před sebou klec a s mladým mužem po boku zamířil do skleníku, aby si rostlinu mohl prohlédnout. „Jeden ze studentů, který se zajímá o exotické rostliny, bude o růži pečovat,“ vysvětloval cestou svému hostu Severus.

Neville byl na nový přírůstek už připravený. Trochu více pátral ve starých knihách po informacích ohledně těchto dvou starobylých druhů magických růží a zjistil, že kromě svých dalších nepříliš atraktivních vlastností mají i poněkud teritoriální chování. Pokud by je umístili do stejného skleníku, bylo pravděpodobné, že by ani jedna z nich a ani žádná jiná rostlina v témže skleníku nepřežila. Našel i zprávy, že Floris sempiternitas zničila celý skleník, protože se domnívala, že její teritorium bylo napadeno. Už vybral a připravil místo pro novou rostlinu v sousedním skleníku, dostatečně daleko od Floris sempiternitas.

"Longbottome, rád bych vám představil pana Eustaceho Landona, o kterém jsem se vám zmínil, že by nám mohl pomoci s obstaráním Rosa caedes. Právě s rostlinou dorazil. Pane Landone, seznamte se s Nevillem Longbottomem.“

Neville obešel stůl s květináči, na kterém právě krmil mletým masem cibuli podobnou rostlinu se silnými voskovitými listy, a natáhl ruku k návštěvníkovi. „Pane Landone, je mi potěšením se s vámi seznámit. A děkuji, že jste pro nás sehnal Rosa caedes! Dělalo mi starosti, že bychom nemuseli sehnat rostliny, jež profesor Snape potřebuje. Připravil jsem již místo v sousedním skleníku, aby nerozčilovala Floris sempiternitas.“

Eustace byl překvapený. „Vy máte Floris sempiternitas? Tady?“

"Můžu vám ji ukázat hned potom, co zasadíme Rosa caedes. Jsem si jistý, že ji nechcete nechat omráčenou a pod ochranami déle, než je nezbytně nutné.“

Severus potichu žasnul nad jindy nemotorným Nevillem, který při sázení této nebezpečné rostliny oplýval odbornými znalostmi a sebevědomím. Pracoval rychle, ale pečlivě, aby růže zůstala v omráčeném stavu co nejkratší dobu. Opatrně ji umístil do připravené díry, zeminu s dračím hnojem nasypal na kořenový bal a úplně nakonec k ní odlevitoval velkou konev s odstátou vodou a pozvolna ji zaléval. Když Landon zrušil omračovací kouzlo, Rosa caedes se ve svém novém domově kroutila a natřásala jenom malou chvíli, než se pohodlně usadila a uklidnila. Profesorce Prýtové trvalo dvakrát tak dlouho, než se jí podařilo dostat Floris sempiternitas do stejně klidného stavu.

„Vypadá to, že se jí nový domov líbí. Našel jsem o ní několik odstavců v jedné staré knize v knihovně profesorky Prýtové a nastudoval si, co má a co nemá ráda. Pokud máte nějaké informace ohledně této rostliny, pane Landone, rád bych je připsal na kartotéční lístek k našim ostatním záznamům, pro případ, že by se o ni musel starat někdo další.“

Neville je odvedl zpátky do kanceláře a vytáhl kartu, kterou pro Rosa caedes založil, aby si ji mohl Eustace pročíst. Ukázalo se, že Neville našel několik věcí, o kterých vůbec nevěděl. Eustace se cítil trochu nepohodlně, protože to byl student, kdo se na příjezd exotické rostliny tak dobře připravil, kdo znal všechno o tom, jak ji zasadit, a kdo odvedl vysoce kvalifikovanou práci. Naposledy, kdy musel sám sázet agresivní růžový keř, mimochodem mnohem méně nebezpečný než Rosa caedes, ho ta proklatá rostlina málem zabila. Tito lidé to samozřejmě nemohli vědět, ale celá ta situace způsobila, že se cítil méněcenný, a on tento pocit nenáviděl o to víc, že chtěl na věhlasného mistra lektvarů udělat dojem. Vrátil Nevillovi kartu se strohým pokývnutím hlavou, aniž by něco řekl.

„Chtěl byste se podívat na Floris sempiternitas? Už ji tu máme několik dní a zdá se, že je vcelku spokojená. Nechte mě na nás nejdřív seslat čistící kouzlo, než se tam vydáme - tahle růže je velmi náladová a nemyslím, že by se jí líbilo, kdyby někdo z nás voněl po jiné růži.“

Severus si myslel, že Neville použije velmi jednoduché kouzlo na odstranění nečistot a rostlinných zbytků, takže když ucítil, že ho ovanulo dokonalejší zaklínadlo, narovnal se a s otázkou v očích se podíval na Nevilla.

„Musíme se zbavit i těch nejnepatrnějších stop vůně nebo magické signatury Rosa caedes, než vstoupíme do skleníku. Pokud by Floris sempiternitas zjistila, že tu roste ještě jiná magická růže, nedalo by se s ní vůbec pracovat. Zatím byla opravdu hodná. Mohl jsem ji přímo zalévat a trošku prořezat. Nechci riskovat, že by na mě mohla zaútočit.“

Když dorazili do zadní části skleníku, byl Eustace růží ohromený. Už o nich slyšel a viděl pár jejích obrázků, ale nikdy neviděl živou rostlinu. Jako by si byla vědoma toho, že je její reputace agresivní rostliny v sázce, růže na návštěvníky výhružně mávala svými výhonky i přesto, že k ní Neville konejšivě promlouval. Teprve po názorné ukázce zuřivosti dala na Nevillovo ujišťování, že všechno je v nejlepším pořádku a není důvod ke znepokojení, a uklidnila se.

Severus se musel vrátit do svého kabinetu, aby se připravil na zítřejší vyučování, ačkoliv měl poprvé příležitost vidět i jinou stránku osobnosti Nevilla Longbottoma, o jejíž existenci ho Harry ujišťoval, a docela se bavil pózou mladého Landona. Požádal proto Eustaceho, aby mu poslal vyúčtování za dodanou rostlinu, a omluvil se.

Jakmile proferor odešel, Eustace začal projevovat více zvědavosti. „Kde jste, pro pána krále, sehnali Floris sempiternitas? Četl jsem o nich, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se na jednu mohl podívat z takové blízkosti.“

„Profesor Snape pracuje na nějakém výzkumu a požádal profesorku bylinkářství o pomoc při identifikaci rostlin, u nichž znal jen jejich čtyři sta let staré názvy. Dostal jsem to na starost, a tak jsem vypátral, jak se ty rostliny jmenují dnes, a pak už to bylo jen o tom, kde je získat. Profesor Snape jedno to jméno poznal. Ukázalo se, že roste na pozemcích jeho rodiny. Harry se mi zmínil, že matka profesora Snapea používala ve svém výzkumu růže. Profesor si myslel, že vaše firma by nám mohla pomoci získat Rosa caedes; žádná jiná pěstírna, se kterou spolupracujeme, nic takového nenabízela.“

„Harry - Harry Potter?“

„Ovšem. Už od prvního ročníku jsme přátelé.“ Stručnost Nevillovy odpovědi a výraz jeho tváře odradily Eustaceho od další snahy získat o Harrym více informací, nicméně Neville v jeho očích stoupnul, když se dozvěděl, že se spolu přátelí už tak dlouho.

„Longbottom - slyšel jsem, že paní Longbottomová tu povede nějaké kurzy obranné magie. Jste spolu příbuzní?“

„Je to moje babička. Před lety pracovala jako bystrozor. Myslím, že babička a profesor Brumbál předpokládají, že Vy-víte-kdo použije podobnou taktiku jako před lety Gellert Grindewald. Babička byla opravdu skvělá při obraně před některými věcmi, které Grindewald použil. Protože je to už hodně dlouho, co se něco takového vyskytlo, nabídla se, že všechno, co umí, naučí lidi, kteří nás budou chránit.“

„Často v zájmu firmy cestuji i na velmi odlehlá místa. Moc rád se naučím víc z obranné magie. Je nějaká šance, že bych se jejích kurzů mohl zúčastnit?“

„Všechno je jen pro zvané, kromě veřejných lekcí. Dovolila bradavickým studentům se přihlásit, takže možná bude ochotná vás také přijmout.“ Neville se rozhodl, že bude v pořádku, když ukojí i svou vlastní zvědavost, teď, když tu byli sami. „Když jste chodil do Bradavic do školy, měl jste také profesora Snapea na lektvary? A v jakém oboru podniká vaše rodina, když musíte tak hodně cestovat?“

„Ach, měl jsem soukromé učitele doma. Moje rodina už staletí neposílá děti do Bradavic. Samozřejmě že jsem měl i lektvary. Můj učitel mi vyprávěl o některých lektvarových mistrech, se kterými se setkal. O Severusovi Snapeovi vždycky mluvil s úctou, takže jsem byl docela nadšený, že se s ním mohu osobně seznámit. Naše rodina dodává přísady do lektvarů, které získáváme z celého světa.“

Zatímco šli zpět do hradu, vyprávěli si své příhody s magickými rostlinami.

Augusta Longbottomová se s Eustacem sešla, ale měla pochybnosti. Jejím testem, kterým museli projít všichni budoucí studenti čtyřtýdenního večerního kurzu (kromě bystrozorů, neboť ti to měli uvedeno jako jeden z požadavků pro svou práci), bylo Patronovo zaklínadlo. Eustace nedokázal vykouzlit ani mlžný obláček, natož skutečného Patrona.

Poplácala zklamaného muže po rameni a řekla: „No tak, pane Landone, to není nic, čím byste se musel trápit. Mnoho kouzelníků nikdy nezvládne Patrona vyčarovat; kromě magické síly to vyžaduje i určitý druh povahy nebo temperamentu. Pokud byste se přesto rád zúčastnil, můžete samozřejmě chodit na veřejné lekce. Možná byste se rád zapojil do programu, který organizuje profesorka Prýtová s jednou ze svých bývalých studentek. Já už jsem jí přislíbila pomoc. Bude pro ty, kteří teprve nedávno zjistili, že jsou vlastně motáci - účelem je seznámit je s magií a naším světem. Je jich víc, než jsme očekávali. Hledá lidi, kteří by byli ochotní přednášet na různá témata, a jsem si jistá, že vy jste expertem v několika oblastech, jež by madame Prýtová určitě ráda zahrnula do programu.“

Nevilla překvapila vlídnost, s níž jeho babička mladého muže odmítla. Už se doslechl, že k některým jeho spolužákům, kteří se chtěli dostat do jejích kurzů, ale nezvládli Patrona, byla hrubá. Poslední dobou mu totiž ostatní studenti věnovali mnohem víc soucitných pohledů než obvykle.

- - - - -

Jakmile skončila v pátek odpoledne Harrymu poslední hodina, sešel dolů do sklepení a usadil se na pohovce, aby si udělal domácí úkoly - po večeři se totiž chtěl věnovat překladu Knih světla. Dával přednost práci v jejich pokojích v přítomnosti Severuse, než aby pracoval sám ve své kanceláři ve věži. Bylo mu jasné, že by měl pokročit s překladem knih pana Malfoye, jenže slíbil, že je nebude ze své kanceláře odnášet, a on se tam cítil tak osaměle! Také se doslechl se, že už dorazila nová růže. Představa, že večer stráví sám, protože Severus se uchýlí do laboratoře, mu pokazila náladu.

Když Severus asi za půl hodiny vyšel ze svého kabinetu, Harry zamračeně poznamenal: „Neville se zmínil, že jsi dostal nový růžový keř.“

Severuse Harryho nálada zarazila. Příjezd rostliny ho rozzlobil? Co se očekává, že teď udělá?

„Ano, pan Landon ji přivezl dnes ráno a Neville ji zasadil ve skleníku. Je v tom nějaký problém?“ opatrně zjišťoval.

Harry vypadal otráveně. „Ne, samozřejmě, že není. Teď budeš svoje večery trávit v laboratoři přípravou lektvarů. Budu mít celý obývák pro sebe.“

Proč by měl být Harry otrávený z toho, že bude mít celý obývací pokoj sám pro sebe? Severus nechápal, o co tady jde. „To vadí? Nechceš mít obývák jenom pro sebe? Je na něm něco špatně?“

S dramatickým povzdechem Harry zamumlal: „Je to tu prázdné.“

Severus zažíval těžké časy - všechno to drama a mumlání a nevyslovené věci. Jejich malý rozhovor to všechno zahrnoval a bylo pravděpodobné, že si z něj odnese bolesti hlavy. Jenže konečně začal pomalu chápat, jak jednat s Nebelvíry, a naučil se, že v situaci jako je tahle nemůže prostě jen tak odejít, protože by se všechno jenom zhoršilo. Čekalo by ho ještě víc mumlání a slov, jež by měly zůstat nevyřčené, a pravděpodobně i nějaký křik. Potlačil v sobě povzdechnutí, posadil se do křesla u krbu a připravil se na to, že v něm vysedí díru.

„Cítíš se tu osamělý? Nebo bys tu chtěl něco změnit?“

Harry do něj zabodl svůj pohled. „Ne, všechno je fajn.“

„Očividně není. Co je špatně?“

„Líbilo se mi, když jsme tu společně pracovali, a teď, když začneš vařit lektvary, neuvidím tě celou noc.“

To je tak jednoduché a dá se to snadno napravit. Proč je z toho ten mladík tak rozrušený? Severus raději věci udělal, než aby o nich jen mluvil. Zprudka se postavil a zmizel ve své laboratoři, nevšímaje si Harryho rozlobeného pohledu. Trvalo jen několik minut, než zavolaný domácí skřítek na jedné straně laboratoř rozšířil a než Severus přeměnil malý stolek v dobře osvětlený pracovní stůl a stoličku v pohodlnou židli. Tak, a je to. Teď můžou být spolu, zatímco budou oba něco dělat. Ne že by většinu večerů trávili společnou konverzací. Většinou jen v tichosti oba pracovali. Možná tohle uspořádání udělá Harryho šťastným?

Severus se znovu vynořil v obývacím pokoji a tiše přešel k Harrymu. K jeho pobavení ho Harry okatě ignoroval. „Pane Pottere, připojil byste se ke mně, prosím, v mé laboratoři?“ Harry si ho stále nevšímal. Zkusil to tedy znovu. „Harry, mohl bys jít na chvilku se mnou do laboratoře?“ Žádná reakce.

„Harry, jestli mi hned teď neodpovíš a nepůjdeš do laboratoře, odnesu tě tam.“

Byl si jistý tím, že se Harryho rty zavlnily, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Počítal do tří, pak se rychle sehnul a vzal Harryho do náruče.

„Polož mě zpátky! Tohle nemůžeš!“ Přestože Harry protestoval a snažil se vykroutit, musel se začít smát. Severus ho nesl ven a v laboratoři ho postavil vedle psacího stolu.

„Pokud nechceš být sám v obývacím pokoji, můžeš dělat něco konstruktivního tady, kde tě aspoň budu mít na očích.“

Harry byl šťastný, že kousek Severusovy laboratoře bude jenom jeho a bude s ním tak moci trávit večery. Jakkoliv to nechtěl přiznat, nedokázal potlačit úsměv. Prohlédl si nové uspořádání a plaše se podíval na Severuse. „Jsi si jistý, že ti to nebude vadit?“

Severus se uculil a řekl: „Pokud se nebudeš vměšovat do vaření, bude to v pořádku.“

Harry si došel pro knihy, pergamen a inkoust, a Severus zatím připravoval pracovní stůl.

Když měl Harry konečně všechno uložené ve svém stole a Severus připravený kotlík, byl už čas na večeři. Harry se chystal odejít, ale Severus mu zastoupil cestu.

„Jsem si jistý, že jsem minulý týden říkal, že budeme spolu pravidelně večeřet.“

Harry se při té vzpomínce začervenal.

„Donesl jsem do kuchyně nějaké jídlo k rychlému opečení. Myslím, že si přípravu jídla budeš užívat. Jeho vaření je jednoduché a rychlé. Chtěl bys raději večeřet tady, místo abychom šli do Velké síně?“

Nemusel se ptát dvakrát. Harry ho dokonce za to, že na něj tak myslí, odměnil širokým úsměvem a nadšeným objetím. Potom se vydali dolů do kuchyně.

„A projdeme se dnes večer také při měsíčku?“

Severus zdvihl obočí. „Předpokládám, že ano. Možná potom, co se najíme a uděláme nějakou práci.“ Následoval další úsměv a další objetí, a pak polibek, který zdržel přípravu večeře o dobrou půlhodinu.

- - - - -

Společný čas, který Harry a Severus strávili ve své pracovně-laboratoři, měl jeden výsledek - možný dopad výparů z lektvarů na choulostivé starodávné svazky, jakými byly Zmijozelovy knihy nebo Ventusovy zápisky. Pergamen byl dost odolný, ale staré knihy byly nesmírně cenné. Pokud by došlo k nějaké nehodě nebo výbuchu, svazky by byly zničeny. Přestože dobrý štít je mohl ochránit před výpary, silný výbuch by ho mohl prorazit.

Když šli v sobotu ráno na snídani, Harry se v duchu stále radoval ze svého malého prostoru, který mu Severus v laboratoři vyčlenil, aby mohl pokročit v překladu všech starých knih psaných hadím jazykem, jež mu tak náhle vpadly do života. Chtěl to už mít za sebou, ale nechtělo se mu sedět celou dobu samotnému ve své kanceláři, v jejich obýváku nebo v knihovně. Potom dostal nápad.

„Zajímalo by mě, jestli bych tu někde mohl najít fotokopírku. Vsadím se, že pergamen se bude dobře kopírovat, nemyslíš?“

Severus na něj hleděl, jako kdyby mluvil tatarsky. „O čem to mluvíš? Co je fotokopírka?“

„Ach, to je mudlovská věc. Asi ji neznáš. Je to stroj, který dělá kopie různých papírů, jako jsou dokumenty nebo obrázky. Položíš papír na skleněnou desku a stroj udělá přesnou kopii textu na papír, který je ve stroji. Bylo by to skvělé - mohl bych mít přesné obrázky všech poznámek na normálním papíře a překládat z těchto kopií. Vzácné staré pergameny bychom mohli nechat uzamčené v kanceláři ve věži, takže by byly v bezpečí, a někde jinde mít uloženou záložní kopii, a já bych měl pracovní kopii.“

„Ty bys chtěl mít ze všech těch knih dvě kompletní sady kopií? Není toho trochu moc na kopírování?“

„Všechno, co musíš udělat, je položit papír na skleněnou desku a zmáčknout tlačítko. Můžeš ten stroj nastavit tak, aby ti udělal třeba tucet kopií, když budeš chtít.“

Severus žasnul. V kouzelnickém světě mohly být dokumenty vytvořeny tak, aby se daly magicky kopírovat, ale pokud nebyly vytvořené za tímto účelem, museli jste očarovat brko, aby udělalo kopii. Problém s textem v hadím jazyce byl ten, že neexistoval žádný brk, který by v tom jazyce dokázal psát. Zdá se, že mudlové vymysleli nějaké dost zajímavé věci. „Potom možná bude mít nějaký nápad slečna Grangerová.“

A skutečně měla.

Ještě když se Harry usazoval na své obvyklé místo mezi Ronem a Hermionou, už se jí ptal, zda by o nějaké kopírce nevěděla. „Hermiono, chci si udělat kopie všech dokumentů v hadím jazyce. Potřebuji, aby originály byly bezpečně uložené, ale rád bych překládal dole ve sklepení, možná dokonce v Severusově laboratoři, když tam bude.“

Hermiona chvíli přemýšlela. „Myslím, že by to bylo skvělé u Ventusových poznámek, mít je pořád u sebe, protože ty a profesor Snape o některých částech diskutujete. V kouzelnickém světě není nic jako starý dobrý Xerox, víš. Mají očarovaná brka, ale to je tak všechno.“

Čistokrevní kouzelníci naslouchající jejich rozhovoru se hned ptali na kopírky a ,starý dobrý Xerox‘, a Harry s Hermionou jim to museli dost dlouho vysvětlovat.

„Po snídani zkusím zaletaxovat rodičům ke Sv. Mungovi. Ve své kanceláři mají velkou kopírku. Bude určitě fungovat, jestli je tam proud. Ta by to mohla zvládnout. Je to dost daleko na přemisťování, ale stejně jsem se nikdy nepřemisťovala na takovou vzdálenost. Možná bychom mohli dostat přenášedlo nebo se na ministerstvo odletaxovat a pak tam dojít pěšky a nebo se přemístit z ministerstva.“

Albus rád umožnil Hermioně přístup ke svému krbu, aby mohla zaletaxovat do nemocnice U Sv. Munga, a jakmile Michael Granger potvrdil, že v kanceláři jeho asistenta v zubní ordinaci opravdu je kopírka, že papíry jsou uložené ve skříni s formuláři pro pojištění a že kopírka v den jejich odchodu byla plně funkční, byli připraveni se tam vypravit. „A kdo půjde, Harry? Předpokládám, že ty, slečna Grangerová a pan Weasley, ale musíte mít někoho s sebou jako ochranu, jen pro případ.“

Ron požádal svého otce Artura Weasleyho, který byl téměř bez sebe radostí z toho, že bude mít příležitost uvidět mudlovskou zubařskou ordinaci a bude moci vyzkoušet, jak funguje mudlovská fotokopírka. Možná byl až příliš horlivý. Albus váhal, jestli má souhlasit s tím, aby funkci ochranky zastával on, protože neexistoval žádný důvod věřit, že se nenechá unést nadšením.

Severus nechtěl nechat Harryho odejít do Londýna samotného, dokonce i když ho měli ostatní doprovázet, takže se také připravoval k odchodu. Nicméně všichni se cítili mnohem bezpečněji, když Kingsley Pastorek nabídl, že půjde s nimi.

Knihy a pergameny zmenšili tak, aby se vešly do kapes všech členů skupiny a Albus připravil několik přenášedel z uzávěrů k máslovému ležáku. „Myslím, že přenášedla jsou nejbezpečnějším způsobem cestování, a také je nejmenší pravděpodobnost, že vás někdo uvidí. Nevíme, co se děje v okolí, takže prosím zůstaňte uvnitř v budově a nikam jinam nechoďte. Dávejte na sebe pozor.“

Přenášedla byla aktivována a skupina se ocitla v čekárně malé, ale očividně prosperující zubařské ordinace. Několik mudlů spalo natažených na podlaze, ale všechno ostatní vypadalo v pořádku. Hermiona je odvedla do kanceláře, zjišťujíc, že většina stropních lustrů svítí. Ze zvyku vypínala světla v místnostech, kolem kterých procházeli. Zamířila do kanceláře asistenta, zapla velkou kopírku a zkontrolovala, zda je v zásobníku dost papírů. Ostatní vyprázdnili svoje kapsy, zvětšili knihy na jejich původní velikost a odložili je na sousední stolek.

Artura kopírka fascinovala. Zvedl víko a obdivoval její mechaniku - tu ve víku, která posunovala kopírovanými předlohami, tu pod skleněnou deskou, sloužící k vlastnímu kopírování, i tu ve velkém zásobníku papíru. Byl okouzlen různobarevnými světýlky, jež se postupně rozsvěcovala a zhasínala, než se přístroj uvedl do pohotovostního stavu. Hermiona začala s pokládáním jednotlivých pergamenů na sklo a jejich kopírováním - k jejímu pobavení Artur téměř vzdychal při sledování tak obyčejného procesu.

Zbytek skupiny se procházel po kanceláři. Kingsley a Ron obdivovali malé přepínače na stěnách, které rozsvěcovaly a zhasínaly světlo. Harry a Severus kontrolovali spící mudly. Někteří z nich stále seděli na židlích - ty přelevitovali na koberec a tam je uložili. Možná to pro ně neznamenalo žádný rozdíl, ale vypadalo to pohodlnější.

Hermiona nechala Artura, aby si vyzkoušel kopírování, zatímco přešla k oknu a podívala se ven na ulici. Všechno vypadalo v pořádku, ale přesto bylo všechno špatně. Rozesmutnilo ji to, znepokojilo a dokonce byla trochu vystrašená, když sledovala scenérii venku. Obvykle byly ulice v sobotu ráno rušné. Byly by na nich kolony aut a hodně lidí. Teď tam však nebyl nikdo. Žádná auta, žádní chodci, žádné známky života. Přesto to nepůsobilo pokojně, ale naopak děsivě a rušivě. Opravdu jí chyběl normální svět, jež byl nyní možná už navěky ztracen.

Její pochmurný vnitřní monolog byl přerušen křikem přicházejím z jedné z místností. Šla za zvukem do ordinace, ve které bylo umístěno velké zubařské křeslo, a našla tam čtyři muže vyděšeně zírat na zubařské nástroje a velkou injekční stříkačku, připravené na dalšího pacienta. Převrátila oči a vysvětlila jim použití jednotlivých nástrojů. Ron vypadal, že bude zvracet, obzvlášť když vzala do ruky stříkačku a ukázala jim, jak se s její pomocí vstřikuje anestetikum do dásní. A ani Severus ani Kingsley nevypadali nejlépe. Harry nebyl nikdy u zubaře, jednak kvůli zanedbávání ze strany příbuzných, jednak díky svému velkému štěstí, protože měl zdravé zuby, ale slyšel a věděl o nich víc, než ostatní, takže pouze přihlížel se zdvořilým zájmem. Artur si nástroje a injekční stříkačku prohlížel lhostejně. O to víc ho zaujala zubní vrtačka zavěšená nad křeslem. Všechny vylekal, když našel tlačítko, kterým se vrtačka uváděla do chodu - přístroj vydával hlasitý, pronikavý zvuk. Hermiona se rozesmála, protože se chudák Ron musel posadit, zatímco jim vysvětlovala způsob, jakým vrtačka odstraňuje zubní kaz.

Odvedla je zpátky do bezpečnějšího prostředí kanceláře asistenta, kde si každý mohl zkusit udělat několik kopií. Harry pak vzal celý štos kopií, které udělali, vložil je do horního podavače papíru a pořídil pro jistotu ještě další dvě kompletní sady. Artura chytrost mudlů ohromila ještě více, když viděl, jak se jednotlivé listy papíru samy posouvají dovnitř stroje a jak z něj vylézají dvě kompletní setříděné sady po straně.

"Hermiono, myslíš, že bych mohl takový kopírovací stroj získat?"

"Existují i menší verze, víte. Až se věci vrátí zpět do normálu, mohla bych požádat rodiče, aby vám jednu sehnali. Potřebují elektrický proud, takže byste musel nějak zařídit, aby fungovala, ale jsem si jistá, že jednu vám seženeme."

Když zmenšili všechny pořízené kopie, uložili si je do kapes a aktivovali svoje přenášedla, aby se vrátili zpět do Bradavic, Artur se stále ještě usmíval jako malé dítě při pohledu na vánoční stromeček.

Ani ne dvě minuty potom, co opustili budovu, ulicí otřásl mohutný výbuch, který rozbil okna v několika blocích domů okolo, zasypal všechno v nejbližším okolí hlínou, asfaltem a jinou sutí a zanechal po sobě oblak černého kouře.

Poznámka překladatele:¹⁾ Ostrov Wight (Isle of Wight) o rozloze 381 km2 leží při jižním pobřeží Anglie a je znám především svými přírodními krásami. Více než polovina jeho rozlohy má status oblasti výjimečné přírodní hodnoty.

 Růže - 91. kapitola

Noví příchozí - 93. kapitola