Labyrintem slov...

Harry se probudil přesně v sedm hodin. Časné vstávání se mu stalo zvykem, který odkoukal od Severuse, přestože mu stále chvíli trvalo, než se zcela probudil. Uvědomoval si, že v místnosti je studený vzduch, ačkoliv on sám byl zachumlaný pod teplou peřinou. Vzpomněl si, že včera večer se výrazně zhoršilo počasí, a podle toho, jaká byla v ložnici zima, muselo se přes noc ještě zhoršit. Severus na jejich lůžko bezpochyby seslal ohřívací kouzlo, než usnuli, nebo ho možná probudila zima.

Harry tiše ležel a naslouchal, a pak se zavrtěl. Byl v posteli sám. Možná je Severus v koupelně? Nebo šel do obýváku a čeká, až se Harry probudí? Ale ne, jejich pokoje byly naprosto tiché. Harry v duchu dával dohromady útržky vzpomínek, ale nebyl ještě úplně vzhůru nebo se mu jen nechtělo ven z teplé postele. Trvalo mu několik minut, než ho napadlo, že by mohl použít bezhůlkovou magii a zapálit oheň v krbu, aby se vzduch trochu ohřál, než ho jeho tělo donutí vstát a použít záchod.

Stále se pokoušel přinutit svůj mozek fungovat, když k němu z obývacího pokoje dolehl nějaký zvuk. Znělo to jako zavírání dveří, a opravdu, krátce nato se otevřely dveře do ložnice a vešel zcela oblečený a unavený Severus.

Muž si všiml zapáleného krbu a podíval se na Harryho, který ještě napůl spal. “Omlouvám se, jestli jsem tě probudil, ale zdálo se, že se už sám budíš. Spal jsi dobře?” zeptal se Severus.

“Hmmm.” To byla nejlepší odpověď, kterou Harry dokázal ze sebe dostat. Jeho mozek ještě nebyl připravený na konverzaci.

Severus se toužebně díval na postel - pár hodin spánku znělo tak dobře! Jenže léta zkušeností ho naučila, že je mnohem lepší zůstat vzhůru než se snažit na hodinu nebo dvě usnout.

“Ještě si chvíli pospi a až se probudíš, přijď do obývacího pokoje. Ministerstvo pracovalo celou noc, aby se vypořádali s výsledkem té bitvy. Myslím, že ministryně bude mít brzy k dispozici kompletní zprávu.”

V obýváku se Severus posadil do svého oblíbeného křesla u krbu s hrnkem silné kávy v jedné a Denním věštcem v druhé ruce. Probudili ho před pár hodinami a požádali, aby doprovodil bystrozory na mudlovskou usedlost. Použil na několik mudlů nitrozpyt a upravil vzpomínky asi tuctu dalších tak, aby podporovaly tu verzi událostí, která bude zveřejněna. Cítil se tak provinile. Byl si jistý, že Harryho strýc zemřel, a přesto to Harrymu ještě neřekl. Jeho manžel se to beztak brzy dozví, protože to bude určitě zahrnuto ve zprávě madame Bonesové. Takže se rozhodl, že Harrymu dopřeje klidné ráno. Jednalo se ale opravdu o přání poskytnout mu více klidu, nebo jenom nechtěl být zvěstovatelem špatných zpráv? Harry řekl, že mu na tom muži vůbec nezáleží, ale jak se asi postaví k nehodě jako je tahle?

Harry ještě chvíli podřimoval, ale vědomí toho, že na něj čekají zprávy o vývoji situace, mu znemožňovalo znovu usnout. Nakonec to vzdal a vstal.

Když Severus uslyšel sprchu, kývl na skřítka postávajícího v rohu, aby přinesl snídani. Jídlo se na stole objevilo chvilku předtím, než Harry vstoupil do obýváku.

“Dobré ráno,” pozdravil a posadil se na své místo na gauči. Protáhl si záda a vzal si šálek kávy, který mu podával jeho manžel. “Takže, co se včera v noci dělo? Kdy jsi odešel?”

“Požádali mě o pomoc před několika hodinami. Vrátil jsem se právě když ses probouzel. To, co jsem dělal, je jen součást mnohem většího příběhu. Objednal jsem nám snídani. Až dojíme, můžeme se zastavit v kanceláři ministerstva. Albus se k nám přidá, ale nechce sám dělat to, co patří do kompetence ministryně.”

Harry zdvihl obočí, když se zvedal z kanape. Posadil se ke stolu a nabral si na talíř vrchovatou porci. Ministryně se na rozdíl od Popletala zajímala o Brumbálův postoj k různým situacím a neurážela se jako on, když jí ředitel řekl svůj názor. Možná to takhle Brumbálovi vyhovovalo?

“Nechce sdělovat informace?” zeptal se, zatímco v duchu zvažoval, jestli je jeho úsudek správný.

“Toto uspořádání dovoluje řediteli být součástí plánování ministerstva, aniž by byla ministryně nařčena z toho, že je pouze jeho loutkou. Podle všeho Popletalovi stoupenci tvrdí, že není schopna akce a že se místo toho spoléhá na externí poradce, čímž zřejmě myslí ředitele. Zapojení válečníků ze Zimních zemí znamená především tvoje zapojení, a to, že se toho účastní i Albus, nemusí být vůbec zveřejněno.”

Harry pokrčil rameny. Ten nesmysl, který proběhl na ministerstvu - neuměl si představit, proč by někdo vůbec chtěl být ministrem.

Vestibulem školy proudily celé ráno davy studentů a jejich rodin. Domácí skřítkové servírovali snídani od časného rána pro pravidelné nespavce, ale udržovali jídlo teplé po celé dopoledne pro ty, kteří šli spát pozdě v noci. Avšak pouze ten, kdo pozorně sledoval své okolí, si mohl všimnout většího počtu bystrozorů vstupujících a vycházejících z ministerské kanceláře v Bradavicích. Nikdo však nevěnoval pozornost řediteli, cílevědomě kráčejícímu vstupní halou, který se před vchodem do ministerské kanceláře setkal s Harrym a Severusem.

Když vešli, Kingsley Pastorek vzhlédl od své práce a postavil se, aby je přivítal.

“Dobré ráno,” pozdravil s mírnou úklonou hlavy. “Ministryně tu bude za chvíli. To bylo ale ráno, že? Přesněji řečeno, to byla ale noc! Jen udržet krok s vývojem situace byla práce na plný úvazek. Podrobnou zprávu budeme mít, jakmile dorazí madame Bonesová.”

Než se ti čtyři stihli posadit, v krbu vzplály zelené plameny a do místnosti vystoupila ministryně, následovaná bystrozory Starkem a Entwhistlem.

Po povinných pozdravech se všichni posadili a Stark se ujal slova.

“Dobře tedy, madame, pánové. Většinu včerejšího dne a noci jsme strávili spoluprací s mudlovskou policií a vyslechli jsme každého, kdo se mohl v inkriminované oblasti nacházet. Mudlové se začali seskupovat na poli mezi Bradavicemi a Prasinkami už brzy zrána, avšak bitva nezačala dříve než v poledne. Všichni v panice utekli asi o hodinu později. Počasí se zhoršovalo a způsobilo, že útěk se stal chaotickým. Ve výsledku se většina dostala na velkou mudlovskou usedlost, až když se začalo stmívat. Naštěstí pro nás, protože jen několik mudlů odjelo pryč ještě předtím, než jsme započali s výslechy. Také jsme se dostali na bitevní pole včas na to, abychom byli schopni identifikovat alespoň část provedených kouzel. Ukazuje se, že ne všichni mudlové jimi ve skutečnosti byli. Odhalili jsme zbytkovou magii po dvou na sobě nezávislých přemístěních, i když v jednom případě bych to nazval spíše pokusem o přemístění.”

Entwhistle nahlížel do svazku pergamenů a převzal si slovo. “Na základě výslechů a informací od madame Pomfreyové a dalších přítomných na bradavické ošetřovně můžeme říct, že došlo k devíti úmrtím. Adney Riddle, v kouzelnickém světě známý pod jménem Adney Pucey, zemřel na následky zranění hlavy, které mu způsobil náhodně vystřelený balvan. Čtyři mudlové utrpěli zástavu srdce během bitvy a lékouzelníkům se nepodařilo je oživit. Karel Frost, jeden z lídrů protikouzelnického hnutí, alias Kornelius Popletal, byl pravděpodobně sněden černým wyrmem. Na místě jsme našli jeho hůlku, krev a zbytkovou magii po přemístění. Z toho jsme usoudili, že se pokusil o přemístění, ale nebyl úspěšný. S největší pravděpodobností byl buď spolknut wyrmem, než se stihl přemístit, nebo se při přemístění rozštěpil. S Popletalem tam byl mudlovský lídr hnutí, Vernon Dursley, který byl také pravděpodobně sněden. Dále jsme dospěli k závěru, že mudlové Chester Willoughsby a Marek Digby byli také spolknuti wyrmy.”

Harrymu se sevřelo srdce. Byl si jasně vědom každého svého nádechu a měl pocit, že se jeho dýchání zrychluje. Další mrtví, ale tentokrát to bylo jiné. Jeho strýc je mrtvý. Kornelius Popletal je mrtvý. Plus jeden Smrtijed, který našel způsob, jak se - dobrovolně - vrátit k Voldemortovi poté, co odstranil prostředek k jejich svolání. Samozřejmě oběťmi byli i mudlové, jejichž smrt Harryho také trápila. Seděl celou minutu s nehybným výrazem, než si uvědomil, že rozhovor kolem něj utichl. Když se rozhlédl, začervenal se zjištěním, že ho všichni starostlivě pozorují.

“Jsem v pořádku, omlouvám se za přerušení,” začal se omlouvat třesoucím se hlasem. “To jen, že jsou tři lidé, kteří jsou mně osobně nebezpeční, a vy jste mi právě řekli, že dva z nich jsou mrtví.”

Oba dva bystrozoři se zatvářili zmateně, ale mlčeli, když viděli reakci profesora Snapea.

Harry ucítil na svém rameni ruku, která ho jemně stiskla v uklidňujícím gestu. Ohlédl se a podíval se na staršího muže s nadějí, že mu pomůže udržet emoce pod kontrolou. Díval se Severusovi do očí a zhluboka dýchal, dokud se necítil klidnější. Potom na něj kývl a Severus ruku pomalu stáhl.

Harry se pokusil odvrátit svou pozornost jinam. “Děkuji Vám za zprávu. Hodláte zveřejnit přítomnost černých wyrmů? Myslel jsem, že je nebudeme zmiňovat?”

“Ne, pane, o černých wyrmech vědí pouze osoby přítomné v této místnosti. Nebudou uvedeni v žádné písemné zprávě, ale chtěli jsme, abyste vy tady měli úplné informace.”

Stark se otřásl při vzpomínce na schůzku s ministryní, na které se dozvěděl o dracích pod zemským povrchem přímo tady v Bradavicích.

“Strávili jsme několik hodin na sklonku noci, abychom přepravili všechny zraněné na bradavickou ošetřovnu, a ty čtyři mrtvé mudly se zástavou srdce blíže k mudlovské usedlosti. Ti, kteří přežili, mají teď pouze nejasné vzpomínky na svůj útěk z bitvy, díky profesoru Snapeovi. Jeden mudlorozený bystrozor je teď s nimi a ujistí se, že jsou všichni v bezpečí, než budou zachráněni. Shromáždili se v nějaké stodole nedaleko té usedlosti. Pokud je nikdo nebude hledat, sám je tam odvede.”

Harry se vděčně podíval na Severuse, když o něm uslyšel.

“Rozhodli jsme se, že nebudeme hýbat tělem Adneyho Puceyho,” pokračoval Stark. “Mudlové ho nebudou postrádat a nikdo si nevzpomene, co se mu stalo. Byl s Hiramem McNairem a jedním z lídrů jejich hnutí, když ho ten balvan zasáhl. Myslíme si, že McNair se přemístil - na tom místě byl pozůstatek magie po přemístění. Mudla, který tam byl s nimi, pan Mason, si nyní nejasně vzpomíná, že oba utekli, jakmile bitva začala.” Stark pokynul hlavou k Severusovi. Tohle byl jeho nápad.

Všichni přítomní v reakci na zprávy pokyvovali hlavami. Bylo zde stále mnoho nejasností, ale v situaci, kdy přežilo protikouzelnické hnutí a kdy Smrtijedi získali nějaké informace pomocí infiltrace, alespoň McNair nebude vřele přivítán zpět.

“Ale neviděl wyrmy taky mudlovský premiér? Myslel si, že se jedná o ptáky, ne?” Harry si stále dělal starosti, že vysvětlení, které vypustí do světa, není neprůstřelné.

Severus mu na to odpověděl. “Brzy ráno jsem použil přenášedlo, abych se dostal na Ministerstvo kouzel, a spolu s ministryní Bonesovou jsme premiéra navštívili. Tyto konkrétní vzpomínky již neexistují. Premiér si pamatuje pouze chaotickou bitvu a útěk.”

Madame Bonesová dodala: “Nechceme vyvolat paniku mezi studenty a jejich rodiči domněnkou, že země okolo školy je nestabilní. Mezi kouzelníky vypustíme zprávu, že v poli se mezi mudly objevilo hejno ptáků a svým zdánlivě koordinovaným letem je vyděsili tak, že utekli. Každý, kdo to tady zná, ví, že je tu nerovný terén a bude předpokládat, že hejno vylétlo z jedné z roklin a mudly překvapilo.”

Harry myslel na zemřelé - zdálo se, že ho nikdy nenechají na pokoji.

“A jak vysvětlíte mrtvé, po kterých nezbylo ani tělo?” zeptal se.

Severus se zatvářil, jako by spolkl něco nepříjemného. Zatracenej kluk se musí pořád soutředit na mrtvoly! Bylo ohromující, že při použitých zbraních bylo jen tak málo úmrtí, tak proč pořád mluví o těch pár lidech z řad jejich nepřátel, kteří nepřežili?

Odpovědi se ujala ministryně.

“To bude vyžadovat určité úsilí z naší strany, pane Pottere. Upravili jsme, nebo přesněji řečeno profesor Snape upravil vzpomínky tak, že si účastníci pamatují pouze chaotický úprk všemi směry. Bystrozoři se před mudlovskými úřady zmínili, že někteří se dostali až příliš blízko jedné velmi hluboké průrvě, jejíž okraje byly naneštěstí zakryty sněhem, a naznačili, že zřejmě čtyři z nich uklouzli a spadli dolů. Informovali jsme mudlovské úřady, že na dně této průrvy teče potok a že je možné, že žádná těla nenajdeme, ale že pokračujeme v hledání.”

Slova se ujal Entwhistle. “Právě teď naši lidé na ministerstvu přeměňují kusy masa do něčeho, co budeme vydávat za potlučená těla obětí. Postarají se i o to, aby tato těla prošla bez problémů mudlovským procesem a byly pro ně vystaveny úmrtní listy. Není to nic pěkného, ale budeme mít ‘těla’, která budou moci být pohřbena. Problémem je pouze Popletal, protože příliš mnoho mudlů si ho pamatuje jako Karla Frosta. Profesor Snape implantoval panu Masonovi vzpomínku, v níž se mu Frost svěřil s tím, že je stále svobodný a nemá žádné blízké příbuzné. Musíme pro něj samozřejmě vytvořit falešné mudlovské záznamy, protože žádný Karel Frost neexistuje. Necháme mu mudly vystavit úmrtní list a jeden z našich bystrozorů bude předstírat, že je jeho hodně vzdáleným příbuzným, a vyzvedne si tělo. Tím se jeho mudlovské záznamy uzavřou.”

Entwhistle nebyl svými nadřízenými informován o Harryho osobním zájmu na situaci, a tak pokračoval.

“Dursley má ženu a syna a Sir Harold oznámil, že doprovodí místní úřady, až budou dnes oznamovat rodině jeho smrt. Willoughsby byl známý jako ožrala a nemá žádnou rodinu. S největší pravděpodobností se vždycky zavěsil na někoho, kdo mu slíbil pití. Sir Harold se nabídl, že ho nechá na vlastní náklady pohřbít, protože mudlovské úřady nepředpokládají, že by si jeho tělo přišel někdo vyzvednout. Marek Digby je z Nottinghamu a mudlovská policie hledá jeho příbuzné. Pokud se nikdo nepřihlásí nebo jeho rodina nebude mít peníze na pohřeb, postará se o to opět sir Harold.”

Harry byl zticha. Albus se na něj s účastí podíval a poznamenal: “Sir Harold je docela velkým dobrodincem.”

Amélie přikývla. “Nemyslím si, že by čelil obvinění kvůli tomu, co se stalo, ale asi se cítí morálně povinen něco udělat. Byl to ‘starý blázen’, abych použila slova mudlovského premiéra, a možná se i tak sám cítí.”

Poté, co ministryně a zaměstnanci ministerstva odešli, Harry se obrátil na Severuse. “Nevím, jestli má teta dost peněz na pohřeb. Jestli ne, tak já se o to postarám.”

Severus smutně potřásl hlavou. “Jestli by na světě byl někdo, kdo by si nezasloužil tvou pomoc, Harry, tak by to byl tenhle muž.”

“To není o tom, co si zasloužil nebo ne. Ale jestli budu moci pomoct své tetě, tak to udělám.”

Vysvětlování - 138. kapitola - část druhá

Loučení - 139. kapitola - část druhá