Labyrintem slov...

Když se Petúnie konečně rozloučila s posledním ze svých hostů, nalila si sklínku vína a posadila se do křesla u okna. Samozřejmě že si víno nedokázala vychutnat, ale příjemně otupovalo její emoce a ona doufala, že pak bude schopná usnout.
 

Pohřeb byl velmi pěkný. Tu milou dámu od sira Harolda jí poslal samotný Bůh, protože se postarala úplně o všechno. A bylo to perfektní. Dokonce Marge pro jednou nenašla nikde žádnou vadu.
 

Dudley se choval jako vzorný mladý gentleman, vítal hosty a dával na ni pozor tím způsobem, jak kdysi zvykl dělávat Vernon. Tahle myšlenka jí vehnala slzy do očí. Její chudáček chlapeček, teď bude muset vyrůstat bez otce, který by mu mohl jít příkladem! Dudley samozřejmě mluvil i se sirem Haroldem a dalšími muži, kteří ho doprovázeli, a nepochybně na ně udělal velký dojem.
 

Vlastně už to, že samotný sir Harold Beckwith se zúčastnil pohřbu a seděl se zbytkem rodiny, zapůsobilo na její sousedy. Petúnie se ujistila, že mu představila Cavendishovy, protože tak se to okamžitě roznese v nejbližším sousedství, v klubu zahrádkářů, kostele a v obchodním společenství v Kvikálkově.
 

Obchodní společenství - cha! Žádné společenství! Slečna Smyth-Jonesová byla neuvěřitelná. Osoba z Grunnings, která jí volala, se ve skutečnosti snažila pozastavit platnost šeku, který Vernon dostal jako bonus a který uložil v bance na jejich společný účet předtím, než odjel na sever. Pak se vyskytly nějaké problémy ohledně Vernonovy pojistky a jeho penzijního účtu. Nechali by ji úplně bez prostředků, kdyby mělo být po jejich. Naštěstí slečna Smyth-Jonesová neváhala často zmiňovat jméno sira Harolda. To a pozdější telefonát z jeho advokátní kanceláře všechny problémy vyžehlily. Teď měla aspoň dost peněz, aby mohl Dudley dostudovat a ona mohla relativně pohodlně žít.
 

Marge také čenichala kolem. Mělo to něco do činění s penězi, které svým dvěma dětem zanechali Vernonovi rodiče před mnoha lety a na které si teď dělala nárok. Blbá kráva! Advokát ji pěkně postavil do latě a Marge uraženě odjela.
 

Petúnie potichu vzlykala do kapesníku, zatímco přemýšlela o životě bez Vernona, a vůbec si nevšimla sovy, která přistála na přední verandě a prostrčila do poštovní schránky tlustou obálku, než zase odletěla.
 

Obálku objevila druhého dne ráno, když šla pro noviny. Venku mrzlo, musela si dokonce obléci kabát, místo aby vyklouzla ven jen v domácím županu jako obvykle. Okamžitě poznala rukopis Amaranthy Savoyové a byla překvapená zjištěním, že je více zvědavá na obsah jejího dopisu než na zprávy v novinách. Sama většinou četla jen společenskou rubriku, zatímco Vernon se věnoval politickým zprávám a sportu, samozřejmě jen když nebyl doma Dudley, protože tehdy četl sportovní rubriku první on.
 

Noviny bez povšimnutí položila na stůl a otevřela velkou obálku. Překvapilo ji, že Amarantha věděla o Vernonově smrti - někdo na ministerstvu to prý řekl jejímu manželovi - a laskavými, i když trochu nucenými slovy jí vyjádřila upřímnou soustrast. Vernon byl k Amarantě poněkud hrubý, když se poznaly v Bradavicích. Sice ne tak hrozně jako k jiným lidem, ale přesto musela mít Amaratha problémy, aby přišla s nějakými hezkými vzpomínkami na něj. Nicméně se snažila a napsala své přítelkyni, aby vyjádřila svou starost v těžkých časech. Čaj Petúnií dávno vychladl, zatímco stále dokola četla Amarantin dopis a radovala se ze zájmu, který jí jiná lidská bytost tak otevřeně a upřímně projevila.
 

Tento pocit upřímnosti na pohřbu a u jeho účastníků chyběl. Co mohl sir Harold nebo předseda správní rady Grunnings vědět o Vernonovi nebo jí? Jim na ní doopravdy nezáleželo. A - jak předpokládala - ani ostatní zaměstnanci firmy se nestarali (možná snad s výjimkou té prostoduché staré panny, slečny Enderleeové, ale o tom nechtěla přemýšlet), nestarali se ani jejich sousedé, ani ostatní ženy z klubu zahrádkářů. Pro ně všechny to byla společenská akce, zajímavá jen kvůli tomu, že se jí zúčastnilo několik důležitých lidí z vlastních sobeckých důvodů, a nikoliv kvůli ní nebo Vernonovi. A vikář Bradley, ačkoliv byl velmi milý, měl sice upřímné, ale poněkud obecné pohřební kázání. Petúnie neměla pocit, že by tam byl někdo z upřímné starosti o ni, a při čtení dopisu od Amaranthy si to o to jasněji uvědomila.
 

-----
 

Jakmile začal nový rok, věci v Bradavicích se vrátily do normálního stavu. Sněhová bouře o Silvestru přinesla ledové počasí, jaké si nikdo nepamatoval, a teploty se držely pod nulou až do února. Hradem se táhl studený průvan a domácí skřítkové měli plné ruce práce s udržováním stanů obydlených rodinami některých studentů v teple.
 

Bystrozoři a ostatní ministerští pracovníci odjeli několik dní po zahájení výuky. Bojiště bylo rychle přikryto vrstvou sněhu a bylo téměř nemožné uvěřit, že tam jen před několika dny proběhla bitva. Studenti, kteří odjeli na prázdniny domů, byli zpět, někteří hosté se vrátili do svých domovů. Vyučování začalo a život běžel dál.
 

Havrani stále navštěvovali Harryho každý den před polední přestávkou. Profesor Brumbál si samozřejmě všiml magie, která skryla bojové stroje před zraky lidí, hned poté, co byla seslána kouzla, a havrani potvrdili, že toto je součástí plánu pro další bitvu. Obrazy z ní byly stále rozmazané, znamení, že některé detaily Voldemort zřejmě ještě nerozhodl, ale Harry je zvládal zpočátku velmi dobře. Většina vizí se netýkala přímo Bradavic, což bylo velkou úlevou. Zdály se být vzdálené a neosobní.
 

Na Severusovu žádost s ním Harry trénoval alespoň dvakrát týdně duely. Harrymu to tak vyhovovalo, protože mu fyzický pohyb chyběl, jelikož famfrpál a létání bylo po dobu mrazů zrušeno. Líbilo se mu trávit čas se Severusem a intimita dotyků, když ho jeho manžel učil nějaké nové pohyby. A protože byl sportovně nadaný, nedělalo mu problémy držet krok, i když jeho pohyby nebyly zdaleka tak uhlazené jako Severusovy.
 

Harry netušil, jestli měl Severus také nějaké další vhledy, protože o tom vůbec nemluvil, ale předpokládal, že mlčení znamená ne.
 

Severus sám byl překvapen nepřítomností vizí. Rozhodl se znovu pravidelně meditovat, jak to dělal, když se učil nitrobranu, ale všechno bylo jako dřív. Celou dobu vnímal, že třetí bitva bude rozhodující a že to je ta, v níž bude mít Harry hlavní roli. Kromě toho žádnou jinou změnu necítil.
 

Tichý leden mu umožnil obnovit experimenty s lektvary, jež musel před několika měsíci odložit. Často ve své laboratoři ztratil pojem o čase a Harry se k němu buď připojil a vypracovával si tam své domácí úkoly, nebo trávil čas se svými přáteli v nebelvírské společenské místnosti.
 

Harryho překvapilo, že se Neville nikomu jinému nesvěřil s tak významným krokem, který plánoval na léto. Hermiona však podle očekávání něco tušila, ale pro jednou nepokládala žádné otázky. Měla vlastní projekty do školy a také musela dokončit článek pro tisk. Její vytrvalost při procházení zaprášených ministerských archivů se konečně vyplatila, když našla několik zdokumentovaných případů, které podporovaly její teorii. Jistě, Severusův příběh by byl mnohem lepším důkazem, ale našla to, co vydavatel požadoval, a to bylo rozhodující.
 

Situace mimo Bradavice nezůstala dlouho pod kontrolou. Příčná ulice odolávala, ale počet návštěvníků se oproti normální úrovni citelně snížil. Obchodníci to dávali za vinu jednak neobvykle chladnému počasí, které lidi přinutilo zařizovat věci pomocí soví pošty, jednak tomu, že lidé byli vystrašení.
 

Voldemort a jeho Smrtijedi se přestali soustředit na mudly a zaměřili se na útoky na kouzelníky a čarodějky. Připadalo jim velmi legrační, když se Ministerstvo kouzel mohlo přetrhnout, aby uklidnilo fňukající mudly, ale vzato kolem a kolem, bylo to spíš otravné a odvádělo to jejich pozornost. Ne, teď byl čas soustředit se na ty s magií.
 

První útoky nebyly stranou světla správně pochopeny. Jednalo se o náhodné útoky? Nehody? Existovalo mnoho různých dohadů, a tak se Voldemort rozhodl, že je nutné dát jednoznačně najevo, kdo za tím stojí. Další útoky byly kruté, s mnoha mrtvými, a zaměřily se na ty, kteří byli napojeni na Ministerstvo kouzel nebo stranu světla. Domy nebyly jen vypáleny do základů, ale explodovaly. Nemizeli pouze jednotlivci, ale celé rodiny, aby byli krátce poté všichni nalezeni brutálně zavražděni.
 

Netrvalo dlouho, a ministerstvo muselo uznat, že útoky se dějí především na jeho zaměstnance, proto jim nabídlo ubytování pod silnými ochranami. Ti, kteří měli to štěstí a žili v silně chráněných domech, se cítili ve svých domovech bezpečně, avšak prakticky každý, kdo nežil v několika starodávných městských domech v Londýně nebo v hrabství High Hill, hledal alternativní ubytování. Počet obyvatel v Bradavicích se tak rapidně navýšil díky rodinám studentů a ministerským zaměstnancům, kteří tam hledali bezpečný úkryt.
 

To však mělo jeden nešťastný důsledek - hradem se nesl nepříjemný zápach vlhkých vlněných oděvů. V polovině února se ve všech krbech topilo jako o závod, aby se zakryl fakt, že většina lidí otvírala okna kvůli čerstvému, i když mrazivému vzduchu. S potřebou čerstvého vzduchu se pojila silná touha dostat se ven, mimo hradní zdi. Lidé tak moc toužili strávit nějaký čas mimo přeplněné Bradavice, že využili prasinkový víkend, i když se tam mohli dostat pouze skrze tunely spojující městečko se školou, protože venku bylo příliš mrazivo na procházku.
 

Harryho vize se také stávaly nepříjemnějšími. Byly temnější, některé téměř bez světla, a každý den se opakovala ta samá scéna, plná vřískotu a krákorání, které nic nevysvětlovaly. Harry kvůli podobné nejasnosti trpěl, už když se Voldemort chystal seslat kouzlo spánku,  a nyní doufal, že větší svědomitost z jeho strany mu umožní tyto vzkazy rozluštit včas na to, aby se mohli připravit. Každou vizi popisoval Severusovi ve stejné době, jak se odvíjela před jeho očima. Později o každé nich informovali ředitele, ale jejich jednotvárnost dosáhla takové úrovně, že je Brumbál požádal, aby ho informovali, pouze pokud v nich dojde ke změně.
 

Se svou frustrací se nakonec svěřil Hermioně, když se ho zeptala na jeho špatnou náladu.
 

"To není tebou, Miono. Jenom mě štvou havrani," tiše vysvětloval. "Pořád mi přinášejí vize a Severus mi stále pomáhá s tím, abych nic nepřehlédl, ale ty obrazy jsou pořád stejné. Dokonce ředitel si myslí, že bychom ho s nimi neměli otravovat a přijít, až když se něco změní - ne že by to řekl přímo takhle, ale podstata je stejná."
 

Hermiona byla zmatená. "Jsou to Odinovi důvěrníci a jejich inteligence ho učinila nepřemožitelným. Nemůžou ti to ukazovat jen tak pro nic za nic. Měli víceméně pravdu ohledně Voldemortových plánů, když ti předtím přinášeli vize. Tyhle musí také něco znamenat!"
 

"Jasně, ale co? A jak máme přijít na to, co znamenají? Ředitel se o nich nechce bavit, dokud tam nebude něco konkrétnějšího."
 

Hermiona si všimla, že Ron s Neville i Draco ztichli a teď je poslouchají. Věnovala jim pohled, který říkal "budete ve velkých trablech když budete něco namítat" a obrátila se zpět k Harrymu. "Proč se my čtyři nesejdeme, abychom se pokusili Harryho vize rozebrat a udržovat si přehled, takže mu pomůžeme objevit změny? Můžeme to dělat večer, možná v nějaké prázdné třídě nebo dokonce v Komnatě nejvyšší potřeby. Nikdo jiný o tomhle neví, takže to musíme udržet v tajnosti, proto společenská místnost nebo knihovna nepřicházejí v úvahu."
 

Ron okamžitě přikývl. Neville a Draco byli vždy spíše na okraji všech událostí, které se děly kolem Harryho, a tak byli polichoceni, že se nyní můžou připojit. Přikývli jen s malým zaváháním.
 

Tak začaly jejich každovečerní schůzky v Harryho a Snapeově kuchyni. Toto místo navrhnul Harry, protože poskytovalo naprosté soukromí. Navíc zde mohli nechávat svoje poznámky, aniž by se museli obávat, že je někdo objeví. Jejich první setkání určilo, jak budou probíhat i všechna ostatní. Harry jim řekne, co všechno dokázal spolu se Severusem vytáhnout z jeho vizí. Hermiona nebo Draco budou dělat poznámky, o nichž budou později všichni diskutovat - co by mohly znamenat nebo v čem se vize liší od té předchozí. Občas mohlo dojít i na doplňující otázky, ale Harry i Severus byli opravdu mistři v zachycování všech detailů, takže většinou nebylo co dodat.
 

Takto to šlo několik dní, než si Ron začal myslet, že Brumbál měl pravdu. Hermiona byla stále přesvědčená, že havrani mají pro nadcházející bitvu klíčový význam, a nevzdávala se. Nakonec to byl Neville, kdo položil otázku, která všechno změnila.
 

"Dobře, Harry, takže nic nevidíš - všechno zakrývá černočerná tma. Cítíš však něco? Nebo slyšíš něco dalšího kromě toho, co ti říkají havrani?"
 

Harry se na něj překvapeně podíval. "Tohle mě nenapadlo. Ještě před pár týdny jsem měl vize o daleké, zpustošené zemi, ale pak všechno přikryla tma. Předtím jsem kromě havranů slyšel i jiné věci, ale v poslední době není nic tak hlasité, aby to přitáhlo mou pozornost. Můžu se pokusit naslouchat usilovněji? A možná i čichat? Nemyslím, že předtím jsem něco cítil, ale můžu to alespoň zkusit."
 

Neville vážně přikývl a přidal několik rad. "Říkal jsi, že ta země je daleko. Cítíš tam oceán? Nebo slanou vodu? Může se jednat o farmu, tak třeba ucítíš půdu. Nebo je tam někde blízko les, takže bys mohl cítit tlející listí. Jestli jsou někde blízko lidé nebo zvířata, mohl bys ucítit je. Také se zaměř na zvířecí zvuky - kvákání žab, cupitání v trávě, zvuky domácích zvířat?"
 

K Severusovu údivu, když Harry dokončil popis své další vize, zůstal v ní ponořen ještě několik minut poté. Mohutně čichal a naslouchal, jak nejlépe dovedl.
 

"Pane Pottere, rád bych Vám připomněl, že se tomu říká 'vize' z dobrého důvodu - jsou to vizuální zprávy. Je nepravděpodobné, že tam něco ucítíte či uslyšíte," oponoval, když mu Harry vše vysvětlil.
 

"No tak, Severusi. Jen s popisem vizí jsme se nikam nedostali, takže klidně strávím pár minut navíc zkoumáním, jestli z toho nedostanu víc pomocí ostatních smyslů."
 

Tak moc se dosud spoléhal na oči, že Harrymu chvíli trvalo, než vylepšil svůj čich a
sluch, ale po několika dnech měl pocit, že se to začíná vyplácet.
 

Svým přátelům popsal Severusovu reakci i vše, co svými dalšími smysly vnímá. Zpočátku toho nebylo mnoho, ale jak jeho smysly nabývaly na síle, a také díky několika návrhům od přátel, pomocí nichž byl schopen svoje smysly vyladit, brzy zjistil, že ve vizích jsou pachy a zvuky, které představovaly určitou nápovědu.
 

Severus se o jejich setkáních dozvěděl zhruba po týdnu. Dokončil papírování, navštívil zmijozelskou společenskou místnost a ujistil se, že je vše v pořádku, a chvíli vařil ve své soukromé laboratoři. Právě se dostal do bezpečného bodu, v němž mohl lektvar očarovat stázovým kouzlem a vrátit se k němu později, když si uvědomil, že ještě není tak pozdě na společnou koupel s Harrym a možná i nějaké jiné aktivit. Proto nebyl vůbec nadšený, když při návratu uslyšel v kuchyni hlasitý rozhovor.
 

Chvíli jen tak stál, aby po sluchu identifikoval účastníky. Samozřejmě, Grangerovou s jejím pronikavým hlasem bylo nejvíc slyšet, a nebylo překvapením, že tam byl i Weasley. Také zaslechl Draca Malfoye - to nebylo tak nečekané, jak by kdysi mohlo být. Byl tam ještě někdo - nedokázal ten hlas okamžitě zařadit. Proto ho šokovalo, když uslyšel Draca.
 

"Dobrý nápad, Neville. Musíme o tom přemýšlet z tohohle úhlu."
 

Longbottom?
 

Zvědavost ho přemohla natolik, že dal o sobě vědět.
 

Po celé místnosti se různě vznášely pergameny. Každý z nich měl v horním rohu datum a obsahoval poznámky o některé z Harryho vizí. Tolik dokázal rozeznat. Kromě toho ale na nich bylo zaznamenáno, co Harry cítil nebo slyšel nebo jinak vnímal, když se snažil proniknout temnotou. Některé neobsahovaly příliš detailů, ale zdálo se, že poslední záznamy obsahují velké množství informací, jako je teplota, zvuky v okolí a pachy. Diskuse, kterou přerušil, se týkala pravděpodobného umístění něčeho, co považovali za nějaký tábor.
 

Harry se nesměle usmál, když Severus vešel. "Sešli jsme se, abychom prošli všechny vize, protože si myslím, že musí něco znamenat, i když nevidím, co se v nich děje."
 

Severus se pousmál. Typičtí Nebelvíři. Nejmocnější kouzelník a velké množství zkušených čarodějek a kouzelníků se zvláštními schopnostmi, kteří pracují pro Ministerstvo kouzel, se domnívají, že tyto vize nemají žádný velký význam, takže si z toho udělají projekt, aby pronikli hlouběji a viděli to, co nikdo jiný není schopný vidět.
 

Harry se usmál nazpátek a pokračoval. "Vlastně to byl Neville, koho napadlo, abych se pokusil identifikovat pachy a zvuky. I když pořád ještě nejsem schopný toho moc vidět očima, opravdu jsem se zlepšil v jejich rozeznávání. Dohodli jsme se, že v těch vizích jsou tábory, obývané britskými kouzelníky - mluví totiž anglicky - a nějakými dalšími tvory - myslím, že je jich víc druhů. Nikdo z nich není šťastný, že tam jsou, je jim zima a je to dost nepohodlné, ale vypadá to, že cítí povinnost tam zůstat. Jsou na planině, kde nejsou žádné stromy, takže je tam docela větrno. Zdá se, že mají dost jídla, protože vždycky cítím vůni jídla. Myslím, že víme, co ty vize ukazují, ale pořád ještě se snažíme zjistit, kde to je."
 

Neville nervózně polkl a ujal se slova. "Harry říkal, že slyší potok, ale ne vlny nebo moře. Cítí hlínu, takže to nejsou holé skály, ale musí tam být nějaká vegetace. Žádné stromy, proto to nemůže být v lese, ale mohla by to klidně být nějaká  velká mýtina." Kývl hlavou k velkému pergamenu na stole. "Snažíme se dát dohromady co nejvíc detailů ohledně geografie a rostlinstva, jestli z toho nebudeme schopni určit, kde to je."
 

Severus na ně tiše zíral. Pořád si nebyl zcela jist, zda jenom neplýtvají časem, když se snaží proniknout pod povrch vize, ale z toho, co říkal Harry a Longbottom, to vyznívalo, že - možná - něco zjistili. Vyčaroval si židli, posadil se a naslouchal jejich debatě.
 

Všichni považovali nepřítomnost vizuálních podnětů jako přímý podnět k tomu, aby Harry využil svoje další smysly, samozřejmě za předpokladu, že vize mají nějaký další význam. Ale když poslouchal jejich shrnutí, co všechno zjistili o zvucích a vůních, které Harry zachytil, napadlo ho, že možná samotná tma má svůj význam. Všichni kromě jednoho byli Nebelvíři. Byli připravení k akci. Nic nevidí? Je potřeba se pohnout jinam - slyší něco? Cítí? Na tomto přístupu nebylo nic špatného a bylo zřejmé, že se jim podařilo zjistit užitečné informace, ale mohli jednoduše něco v té tmě přehlédnout. Měl by o tom popřemýšlet.
 

Když Harryho přátelé konečně odešli, večer už docela pokročil a Severus byl unavenější, než když přišel.
 

"Co tě přivedlo domů tak brzy, Severusi?" zeptal se Harry, zatímco se převlékal do pyžama. "Nestalo se nic v laboratoři, že ne?"
 

"Ne. Dostal jsem se do bodu, v němž jsem buď mohl dát lektvar do stáze a vrátit se k němu později, nebo vařit několik dalších hodin, než bych dosáhl podobného stavu. Doufal jsem, že bych tě přemluvil ke společné koupeli nebo něčemu podobnému," odpověděl Severus, nejistý si tím, jak bude jeho přiznání přijato.
 

Harry se zatvářil sklíčeně. Seslal jedno rychlé Tempus - bylo už docela pozdě. Ale pak se rozzářil. "Jestli je už moc pozdě na vanu, pořád se můžeme společně osprchovat."
 

Severus pookřál zjištěním, že jeho manžel má zájem o fyzický kontakt, přestože se stále cítil tak trochu zklamaný tím, že si nebude moci poležet ve vaně plné horké vody. Teprve když myl Harrymu vlasy a masíroval mu přitom pokožku na hlavě, dovolil si na chvíli obdivovat práci, kterou Harry a jeho přátelé odvedli.
 

"Aaaach," zavzdychal blaženě Harry.
 

"Měli bychom zajít hned zítra ráno za ředitelem a kontaktovat zástupce ministerstva. Pozvi také své přátele. Na ministerstvu pracují lidé, kteří by měli být schopní roztřídit zvuky a pachy z tvých vizí. Upřímně, prokázali jste mnohem větší kreativitu, než jakou bych vám byl schopný přiznat, ale teď, když máme nějaké informace, se kterými se dá pracovat, nechme je, ať to udělají."
 

Harry se otočil čelem k Severusovi s velkým úsměvem na tváři. "Tak kreativní, jo?" zeptal se a jemně ho šťouchl prstem do žeber. "Chválíš Nebelvíry?"
 

"Nu, jeden z vás je Zmijozel," odpověděl starší muž spíše pro formu, než že by očekával, že to byl Draco, kdo přišel s alternativním přístupem.
 

Harry si myslel, že Severus by všechny zásluhy připsal Hermioně. Na tom nebylo nic špatného, ale všichni přišli s něčím užitečným. "Hermionu napadlo, že bychom se měli scházet a probírat spolu vize, i když nevidím nic jiného než tmu. Neville přišel s nápadem, abych se zaměřil na svoje další smysly. Ale to, co jsme zjistili, je týmová práce. Každý z nás má jiné zkušenosti a navštívil jiná místa. Byla to týmová práce."
 

"A dobře odvedená. Bude zajímavé zjistit, s čím dokáže přijít ministerstvo, když dostanou přehlednou mapu, k čemu se mohou dopracovat. Ale dost řečí o tvých přátelích."
 

Severus přistrčil Harryho pod sprchu, aby dostal z jeho vlasů šampón, než ho odvedl do ložnice a podnikl s ním některé z těch intimních aktivit, v něž původně doufal.
 

- - - - -
 

Druhého dne ráno zařídil Severus setkání s Albusem, Kingsleym Pastorkem a dalšími zaměstnanci ministerstva, zatímco Harry kontaktoval své přátele, aby se k nim připojili hned po snídani.
 

Zaměstnanci ministerstva se tvářili zpočátku dost odmítavě při myšlence, že by pět studentů mělo objevit něco tam, kde oni, odborníci se zkušenostmi, neočekávali, že by se dalo vůbec něco najít. Dost neochotně však připustili, že tohle byl Potter, který prostě občas dělá neuvěřitelné věci. A profesor Brumbál byl náležitě ohromen jejich zjištěními. Pastorek byl jejich informacemi také zaujatý, především těmi o vegetaci a pravděpodobném místě, kde se vize odehrávají. Zdráhavě si začali dělat poznámky a požádali o kopie všech pergamenů.
 

Bylo jasné, že tito studenti svůj výzkum nepřenechají ministerstvu, ale že se s nimi pouze podělili o zjištěné informace. Nebyla naděje, že by s tím přestali. Pokud by je ministerstvo ignorovalo, bylo pravděpodobné, že by pokračovali a dospěli ke správným závěrům sami. Jejich kariéry by tím mohly utrpět. Na ministerstvo se vrátili s postojem byrokratů smířených s tím, že se musí poprat s nevítaným novým projektem.
 

Zatímco Ron a Hermiona byli zvyklí doprovázet Harryho na schůzkách s důležitými lidmi, pro Nevilla to byla naprosto nová zkušenost. Draco na tom byl podobně, ale nehodlal to přiznat. Harry je však všechny odvedl stranou předtím, než se vrátili do vyučování, a připomněl jim, že se jedná o velmi důvěrné informace, které nesmí nikomu prozradit. Neville jednoduše přikývl. Draco to chtěl říct svému otci, ale pod upřenými pohledy ostatních nakonec také souhlasil. Možná se o své roli bude moci zmínit později, až bude po všem.
 

Severus díky této schůzce přišel o volnou hodinu a celý den měl kvůli tomu pocit, že nestíhá. Něco mu dělalo starosti, ale nemohl přijít na to, co konkrétně, a ten pocit se mu vůbec nelíbil. Štvalo ho to a měl kvůli tomu špatnou náladu. Ne že by někdo mohl zjistit, že je něco špatně, když si vyléval svou frustraci na studentech. V polovině odpolední hodiny si uvědomil, že tenhle víkend chce ze všeho nejvíc vypadnout z hradu. To dávalo smysl. Smrdělo to tu, byl tu hluk, táhl tu průvan a byla tu zima. Proč by tu chtěl kdokoliv se zdravým rozumem zůstávat, když měl možnost jít jinam? Musel mít nějaké možnosti. Mohl by si udělat krátký výlet, možná jen od sobotního večera do nedělního dopoledne, i to by mu pomohlo. Zeptá se Harryho  - pravděpodobně také touží po krátkém oddychu. Harry se dost zdráhal jít třeba i jen do Prasinek, Severus ani nevěděl, jestli tam od toho útoku Smrtijedů vůbec byl. Musí se tu cítit také jako ve vězení.

Jakmile došel k závěru ohledně svého víkendu, ošklivě se podíval na jednu studentku a byl odměněn tím, že se jí v očích objevily slzy. To mu pomohlo šťastně projít zbytkem dne.

Loučení - 139. kapitola - část druhá 

Nedorozumění - 140. kapitola - část druhá