Labyrintem slov...

Albus se tvářil neobvykle vážně, když si vyslechl Harryho zprávu o sdělení havranů, zvlášť když zvážil, že stejnou informaci získal také z ministerstva. Okamžitě se odletaxoval do Londýna, aby navštívil madame Bonesovou. Na vteřinu ocenil to, že ministerskou kancelář obývá Amélie a nikoliv Kornelius Popletal. Výhodou bylo v tuto chvíli i to, že Popletal zřejmě vedl mudlovský odboj.

Ministerstvo už na začátku týdne usoudilo, že přesun takového množství mudlů do Skotska může znamenat pouze jedno - že se blíží další útok na Bradavice. Dokonce i mudlovská vláda se zaměřila situaci na severu Velké Británie. Zprávy o dodávkách manuálních zbraní - některé předané Luciem Malfoyem, jiné získané od mudlů - nemohly být ignorovány. A teď Albus potvrdil obavy, že ve Skotsku se opravdu něco děje a že se to stane velmi brzy.

Kouzelníci nemají stálé armády podobné těm, které mají v mnoha mudlovských státech. Kouzelníci z celého světa spolu více spolupracují, než aby vzájemně soutěžili. Neshody, dokonce i ty mezinárodní, byly spíše osobního rázu a řešily se na osobní úrovni. Policejní silou v Británii byl Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, v jehož působnosti bylo vše, co se nějak dotýkalo kouzelnických zákonů.

Ve skutečnosti představa, že by jakýkoliv kouzelnický stát potřeboval na obranu před mudly armádu, byla směšná. Vycvičení kouzelníci dokázali odvést dobrou práci ohledně mudlů dost hloupých na to, aby zaútočili na kouzelníky nebo kouzelné budovy - stačilo použít magii. Mudlové mohli najednou zjistit, že se nacházejí míle od místa, na které chtěli zaútočit, nebo jejich cíl mohl najednou zmizet. Mohli být znehybněni nebo přímo zabiti. Mohly se na ně valit očarované balvany, do cesty jim mohly padat stromy, a spousta jiných věcí.

Tento případ byl nicméně odlišný. Na žádost ministryně dostali obránci Prasinek příkaz útočící mudly nezranit a pokud možno ani proti nim nepoužít magii. To nebylo dobře přijato, zvláště těmi, kteří chtěli vrátit kouzelnický svět do utajení, ale protože přímé neposlechnutí vlády bylo považováno za zradu, dokonce i u kouzelníků, všichni s tím zdráhavě souhlasili.

Ministerstvo kouzel spoléhalo při obraně Prasinek a Bradavic v první řadě na své bystrozory. Prasinky byly koneckonců civilním cílem a pouze několik jejich obyvatel bylo schopných obranné magie. To se projevilo před více než rokem, kdy tam na Harryho Pottera zaútočili Smrtijedi, a později, když se tam objevil démon - většina obyvatel prostě utekla. Prvním příkazem tedy bylo evakuovat co nejvíce obyvatel a přemístit je na chráněné bradavické pozemky pomocí tuctu chodeb, které spojovaly městečko s hradem. Tak aspoň nebudou překážet při boji. K tomuto přesunu dojde v okamžiku, kdy se mudlové začnou u Prasinek shromažďovat.

Bystrozorové však nebyli jediní, kdo měli Prasinky bránit. Byli tu válečníci ze Zimních zemí, kteří přísahali chránit Harryho Pottera. Přestože tento útok nebyl technicky veden na Bradavice ani vůči samotnému Harrymu, Vikingové měli očividně pocit, že byli podvedeni, když byli vyloučeni z první bitvy, a nenasytně toužili se zúčastnit teď. Navíc byli odborníky na zbraně, které se měly v tomto boji používat, jak správně ministerstvu připomenul Asgeir Brand. A ačkoliv nabídl, že svou účast v bitvě sladí s taktikou bystrozorů, jednoznačně oznámil, že budou bojovat podle svých zvyklostí.

Ministryně si ve skutečnosti myslela, že vikinští bojovníci budou stačit na to, aby se mudlové lekli a utekli bez boje. Většina bystrozorů se od mudlů lišila pouze svým oděvem. Vikingové, na druhou stranu, byli většinou vysocí přes dva metry a extrémně mohutní a svalnatí. Na první pohled bylo poznat, že jsou fyzicky velice silní. V bitvě o Prasinky využijí svou sílu a zdatnost, nikoliv magii, takže neviděla důvod, proč po nich vyžadovat to samé, co přikázala bystrozorům.

Původní plán bitvy dost zvláštně postrádal útočnou část, jenže to bylo tehdy, když ještě počítali pouze s obránci - kouzelníky. Po konzultaci s Albusem a po výměně několika spěšných sov s lordem Brandem změnila madame Bonesová bitevní plán tak, aby zahrnoval způsob boje Vikingů. Kouzelníci měli chránit bojovníky ze Zimních zemí, pokud to bylo možné, ale zároveň je měli nechat bojovat jejich vlastním způsobem.

Nakonec ministryně Bonesová pozvala mudlovského premiéra k sobě, aby ho informovala o plánu na středeční odpoledne, a přizvala i Asgeira Branda. Toto byla premiérova první návštěva na Ministerstvu kouzel, proto ho doprovázel bystrozor Entwhistle, kterého překvapilo, že jeho mudlovský šéf vystoupil z letaxu vzpřímeně a s důstojností.

“Tady jste, pane premiére,” přivítala madame Bonesová svého hosta. “Posaďte se, prosím, mohu Vám nabídnout šálek čaje? Je to nejlepší věc na uklidnění žaludku po první cestě letaxem. Nevím, jestli jste se už setkal s lordem Asgeirem Brandem, představitelem Zimních zemí?”

Oba muži si potřásli rukama. Premiér měřil asi 1,80 metru a byl překvapen, že lord Brand je mnohem vyšší, silnější a výrazně starší Viking.

“Už jsme sestavili plán na ochranu Prasinek před předpokládaným útokem a chceme Vás o něm informovat.”

Zatímco její host pomalu upíjel čaj, který se před ním z ničeho nic objevil, madame Bonesová se posadila vedle něj a mávla hůlkou. Z jejího stolu se vznesl pergamen a pomalu se před nimi rozvinul.

“Dobrá. Tohle je městečko, na nějž očekáváme brzký útok - řekněme tak během jednoho až dvou dnů.” Ukázala mu, kde je hlavní třída a všechny obchody na ní, také několik menších soukromých domů v její těsné blízkosti. V duchu zalitovala, že nepožádala o jména jejich obyvatel, ale nebylo to nejspíš vůbec důležité. Z premiérova výrazu usoudila, že tak jako mu návštěva Bradavic potvrdila, že se jedná o školu a nikoliv vojenskou pevnost, tohle mu ukázalo, že Prasinky jsou civilním cílem.

“Chci Vás seznámit s příkazy, které obdrželi naši obránci - kouzelníci,” pokračovala. “Jedná se o příslušníky našich policejních sil. Pokud to bude nezbytné, jsme schopni jejich řady rozšířit. Máme v záloze další kouzelníky s odpovídajícím tréninkem - někteří pracují na ministerstvu, jiní jsou dobrovolníky. Všichni dostali příkaz užívat magii jen na svou obranu, nikoliv jako prostředek k útoku. Nikdo nebude zabit nebo zraněn pomocí magie. Nicméně válečníci ze Zimních zemí, poddaní lorda Branda, se zavázali Bradavice a Prasinky chránit svým vlastním způsobem.”

Madame Bonesová považovala za vhodné nezmíňovat jmého Harryho Pottera, protože by premiér mohl získat dojem, že se také zúčastní obrany městečka.

Slova se ujal lord Brand. “Moji muži budou v případě útoku bránit Prasinky. Při boji nepoužíváme magii, takže příkaz paní ministryně se nás netýká. Máme velmi dobrý trénink v boji se zbraněmi, jež útočníci hodlají použít.”

“Ve skutečnosti doufám, že mnoho z těch mudlů opustí bojiště, jakmile Vikingy zahlédnou,” poznamenala madame Bonesová. “Lord Brand je ve skutečnosti na Vikinga poměrně štíhlý.”

Premiér nasucho polkl a promnul si v klíně ruce. Bylo nešťastné, že v tom byla zapletená tak význačná osoba jako sir Harold, ale proč se to muselo dít zrovna když byl ve funkci on? Jeho oponenti toho určitě využijí.

Ministryně kouzel pokračovala v podávání informací. Informovala ho, že nařídila bystrozorům seslat na různé objekty v městečku kouzla, včetně kouzla upravujícího paměť. Že podobná kouzla sešlou na pole, kde podle jejich očekávání dojde k boji. Že jako si mudlové nepamatují útok na hrad, nebudou si pamatovat ani tuto bitvu, ani to, že tu vůbec byli.

Díky tomu se premiérovi trochu zvedla nálada. Nakonec by to pořád mohla být dost poklidná událost. Nebylo pochyb, že v určitém okamžiku se o ní objeví informace v novinách, ale bude aspoň schopný ji vysvětlit. Pořád má ještě naději, že jeho přítomnost ve vládě nebude ohrožena. Zhluboka se nadechl a souhlasně přikývl.

“A nakonec, pane premiére, bych Vás ráda pozvala k pozorování bitvy z bezpečného místa v bradavickém hradě, abyste si mohl ověřit, že dostojíme svým závazkům,” nabídla madame Bonesová. “Jakmile bude potvrzeno, že bitva co nevidět vypukne, pan Entwhistle Vás doprovodí do školy - už jste tam byl na konci léta a setkal se s ředitelem Albusem Brumbálem a lordy Potterem a Snapem. Pan Entwhistle se ujistí, abyste se vrátil do své kanceláře hned, jakmile se přesvědčíte, že jsme dodrželi svoje slovo.”

Premiér zaváhal. Jistě, v Bradavicích už byl a všechno bylo v pořádku, ale opravdu chce sledovat vojenský útok? Byl si poměrně jistý, že by to mělo politickou odezvu, ale bylo těžké to sám odhadnout. Ministryně Bonesová a lord Brand čekali na jeho odpověď. S přáním, aby neudělal nějaký hrubý omyl, z něhož by se už nevzpamatoval, nakonec přikývl.

Zatímco na Ministerstvu kouzel dolaďovali plány, stále více mudlů přijíždělo na sever Skotska. Místní policisté se snažili všechny udržet co nejdále od Balmoralu, a protože nikdo ve skutečnosti nevěděl, kde Prasinky leží, všichni nakonec skončili v okolí usedlosti sira Harolda. Ten řekl svým zaměstnancům, že mají lidem umožnit stanovat na jeho pozemcích a poskytnout jim zázemí a nějaké potraviny.

Mudly možná nenapadlo, aby si s sebou přivezli stany nebo zásoby potravin a kempovací vybavení, většina z nich však přijela bohatě zásobená alkoholem. Hlučnost davu rostla rychleji než dav samotný. V pátek ráno se všichni zvedli a odešli nadšení výhledem na bitvu. Prostudovali si mapy, které dostali od vojáků, a ještě napůl opilí začali pochodovat směrem Prasinky.

Jelikož neměli ponětí o existenci Bradavic, netušili, že skončili nedaleko ohromné stavby. Pozorování davu se stalo oblíbenou činností pro studenty i další hosty, než se k nim připojil i nervózní mudlovský premiér.

Ředitel odvolal všechny profesory, kteří v Bradavicích zůstali přes prázdniny, z jejich hlídek a poslal je ven před hrad, kde se měli ujistit, že žádný student neproklouzne ven do týlu mudlů a nebude na ně dotírat kouzly. Ochranná kouzla kolem školy sice neumožnila nikomu nepovolanému vstoupit, ale zároveň nikomu nebránila hrad opustit. Nebyla to zrovna příjemná hlídka, protože venku panovalo mrazivé počasí.

Bystrozoři evakuovali všechny obyvatele Prasinek skrze různé tajné chodby, které spojovaly městečko s hradem. Jakmile bylo městečko prázdné, třemi dost vysokými a širokými chodbami do něj naopak prošli Vikingové. Vstup do tajných chodeb z hradu hlídali prefekti, aby zabránili zbylým studentům se tam proplížit.

Albus svolal dohromady malou skupinu, která měla na košťatech vylétnout nad bitevní pole, jakmile boj začne, a sesílat na mudly paměťová kouzla. Když na sebe seslal poslední ohřívací kouzlo, oslovil Severuse.

“Uvědomuji si, že chceš chránit hlavně Harryho,” začal s důrazem na slovo chránit, “ale potřebujeme seslat ta paměťová kouzla co nejdříve, dokud budou ještě všichni mudlové na místě, a musíme to udělat hodně rychle. Požádal jsem o pomoc Minervu, Filiuse a slečnu Grangerovou, ale chtěl bych, abys letěl i ty a Harry. Potřebujeme být maximálně efektivní, a vás pět je ve třídě paní Longbottomové v paměťových kouzlech nejlepší.”

Severus se zatvářil vražedně, ale opanoval se. “Mluvil jsi o tom s Harrym?” byla jeho první otázka. Zapojení slečny Grangerové s největší pravděpodobností znamenalo, že si je Harry aspoň trochu vědom toho, co ředitel plánuje.

“Ne, Severusi, mluvil jsem se slečnou Grangerovou v knihovně.”

Severus se ušklíbl - jediné místo, kde ji bylo možné potkat samotnou.

Ředitel pokračoval: “Jsem si vědom toho, že pan Potter ti slíbil, že se této bitvy neúčastní. Proto jako první mluvím s tebou, protože se vlastně nejedná o účast v bitvě, přestože se bude vyskytovat v relativní blízkosti obou bojujících stran. Pokud máš pocit, že tento požadavek znamená porušení jeho slibu, obejdeme se i bez něj. Doufal jsem, že Sirius Black bude v Bradavicích - na hodinách paní Longbottomové byl v tom opravdu dobrý - ale je bohužel v Zimních zemích. Proto mě napadl Harry.”

Severus věděl, že Harry také poukáže na to, že se přímo nezúčastní bitvy. A jelikož do toho byla zapletená slečna Grangerová, hodně brzy se o tom stejně dozví.

“Promluvím si hned teď s panem Potterem. Pokud mi slíbí, že bude sesílat pouze kouzla na úpravu paměti, budu, i když velice nerad, souhlasit s tím, že se nejedná o porušení jeho slibu,” zamumlal Severus a vážně doufal, že svého rozhodnutí nebude litovat.

Druhá vlna - 136. kapitola - část třetí

Bitva o Prasinky - 137. kapitola - část druhá