Labyrintem slov...

Autor: Vash the Dork
Překlad: sssnake
Přístupnost: nevhodné pro mladší 18-ti let
Páry: Severus Snape/Harry Potter
Varování: žádné
Shrnutí: Někdy je odpověď jednodušší než samotná otázka.
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.

Čekám, že mi během večeře odpovíš.

S.

Harry zíral na jednoduchou bílou kartičku, kterou držel v ruce. Hedvika se k němu dosti znepokojeně snesla, stejně jako vždy, když nesla cokoliv od Severuse. Ani nepotřeboval vidět to důvěrně známé písmo, aby pochopil. I po čtyřech letech jejich vztahu sova odmítala poslouchat muže. Ještě teď byl příčinou její veškeré nelibosti. A Harry nepředpokládal, že se to v budoucnu změní.

Harryho však její problém, který spočíval v tom, že musela spolupracovat s mužem, jímž pohrdala, nezajímal. Místo toho se snažil zjistit, jak přesně zněla ta otázka, která měla být večer zodpovězena.

Začátek vztahu s učitelem lektvarů nebyl, jak by se dalo předpokládat, romantický. Všechno začalo, když byl Harry v šestém ročníku. Léto předtím strávil na hranici mezi vědomím a bezvědomím. Jeho stav byl důsledkem násilností, které postupně vycházely na povrch. Když začala škola, vše se ještě zhoršilo. Harry byl nucen čelit buď soucitným pohledům a falešné sympatii „přátel“ nebo uštěpačným poznámkám a drsnému zacházení ze strany Zmijozelských.

A Harry reagoval jediným možným způsobem, který považoval za správný – vzepřel se. Odmlouval učitelům, chodil za školu a kašlal na domácí úkoly. Nezáleželo mu na tom, proti komu se bouří. Učitelé tomu nechávali volný průběh. Až na jednoho…

Snapea Harryho pocit úzkosti nechával naprosto chladným. Tresty za Harryho chování byly, spolu s doučováním z lektvarů, na denním pořádku. Jednoho dne se však něco stalo. Snape předváděl jednu ze svých obvyklých tirád na téma – Jak bude svět odsouzený ke zkáze, když jeho „Spasitel“ není schopen zvládnout jeden jediný jednoduchý lektvar. Harry toho měl tak akorát dost. Řekl profesorovi, a to dost nevybíravým způsobem, že mu může…

Harry si poté nebyl zcela jistý, jakým způsobem skončil ohnutý před desku Snapeova stolu se Snapeovým penisem v zadnici. Jediné, co si pamatoval, bylo to, že to byl jeho nejlepší orgasmus od té doby, co objevil, že existuje sex. Stále si vybavoval pocity, které v něm vyvolával Snape pohybující se hluboko v něm.

Celý týden, co následoval, vynaložil Harry veškerou energii na to, aby se Snapeovi vyhnul. Vypouštěl hodiny, vynechával jídlo a neustále s sebou nosil Pobertův plánek, aby se ujistil, že mu Snape není v patách. Dokonce si vybudoval skrýš uvnitř sochy hrbaté čarodějnice.

Nicméně, Harry nebyl Pošuk Moody a nebyl schopný být ostražitý dvacetčtyři hodiny denně sedm dní v týdnu. To prostě nešlo. Projevilo se to po prvním famfrpálovém zápase, kdy se Harry najednou ocitl sám s profesorem v šatně. Vidět Snapea sedět uprostřed šatny, to byl pro Harryho, který šel polonahý ze sprchy, docela šok.

„Rád bych s vámi mluvil o vašich neustálých absencích na mých hodinách, pane Pottere.“ Harry se nemohl rozhodnout, jestli má utéct nebo bojovat. O podobnou konverzaci věru nestál, nicméně útěk v tomto případě nebyl možný. Snape nebyl jen mezi ním a dveřmi, navíc mu ještě blokoval cestu k jeho šatům. Další možností bylo zůstat a vydržet to. „Já nehodlám vaše absence na hodinách lektvarů tolerovat, pane Pottere. To, co se tehdy mezi námi stalo, bylo jen pro vaše vlastní dobro. Omlouvat se vám za to nebudu.“

Harry zuřil. „No fajn. Homosexuální styk s vámi… to bylo pro moje vlastní dobro?“

„Těžké časy vyžadují drastická opatření. Řekněte mi, pane Pottere, jste od toho incidentu ještě stále posedlý tím, co se stalo na ministerstvu minulý rok?“ Harry oněměl úžasem. Veškerou svoji energii v uplynulém týdnu věnoval tomu, aby se vyhnul Snapeovi. Na démony svého života si vůbec nevzpomněl. Brzy si však jeho vztek znovu našel cestu na povrch. „Mazané, profesore, vskutku velmi mazané. Váš plán má ale jednu podstatnou trhlinu. A jak zajistíte, aby se má posedlost znovu nevrátila?“

„Takhle.“ Harry v životě neviděl, aby se někdo pohyboval tak rychle. V jedné chvíli Snape seděl na lavičce, v té druhé už byl na nohou, tiskl Harryho ke zdi a plenil jeho ústa v drsném polibku.

Bylo to skvělé. Tak skvělé, že si Harry na boj už nevzpomněl. Dokonce ani tehdy, když z něj Snape strhl ručník, který měl provizorně omotaný kolem boků. Jeho vlastní šaty téměř vzápětí následovaly Harryho ručník. Náhle byli oba nazí. Stěží to mohl být jen výplod Harryho bujné fantazie. Všechno bylo předem pečlivě naplánováno, včetně Snapeova oblečení. Takhle rychle by si svůj obvyklý oděv nikdy nedokázal svléknout… Když se ale jeho obnažená touha tiskla proti obnažené touze staršího muže, Harry už nedokázal myslet na nic jiného než na tělesné potěšení.

Snape přeměnil svoji hromádku šatů v lehkou matraci a jemně na ni Harryho uložil. Jeho ruce spolu s jeho rty objevovaly a ochutnávaly prakticky každý kousek Harryho kůže, kromě místa, kde byla jeho pozornost žádána nejvíce.

Snape se překulil před Harryho a zašeptal: „A teď něco zcela jiného.“ Na důkaz svých slov sáhl za sebe a uchvátil Harryho penis. Pak se pomalu posouval dozadu a napíchl se na Harryho kopí.

Harry ještě nikdy nezažil nic tak… horkého a úzkého. Najednou byl Snapem plně pohlcen. Ten ho v sobě párkrát stiskl a Harry vykřikl.

Harry měl pocit, že trvalo snad celé hodiny, než přišel k sobě. Když se konečně vzpamatoval, uvědomil si, že v sobě má profesorovy prsty, které pracují na jeho uvolnění. Snape po chvíli prsty vyndal a donutil Harryho, aby si klekl. Harry byl ještě příliš roztřesený z předchozí zkušenosti, aby se jakkoliv bránil Snapeovu pomalému vpádu.

Snape si počínal jemně. Harry si nemyslel, že by tohle slovo kdy použil v souvislosti se svým učitelem lektvarů. Pomalé a jemné pohyby vpřed a vzad dávaly Harrymu slabý pocit míru, pocit, který mu byl po dlouho dobu zcela cizí. Snape nechal lehce putovat ruce po Harryho těle, což v Harrym vyvolávalo pocit blaženosti. Severus dosáhl orgasmu a Harry se k němu o pár vteřin později připojil, aniž by se dotkl vlastního penisu.

Když Harry znovu nabyl vědomí, uvědomil si, že Severus jemně omývá navlhčenou žínkou jeho tělo. „Stát pod sprchou by vám asi činilo nemalé potíže. Vana rovněž nepřichází v úvahu. Mohl byste se utopit a to by mi Brumbál nikdy neodpustil,“ vysvětlil mu.

„Ví o nás? O tom, co jsme spolu dělali?“ Harry se otočil na Severuse a chytil ho za zápěstí. Severuse to důvěrné gesto poněkud zaskočilo.

„Nic jsem mu neřekl. To ale neznamená, že o ničem neví.“ Harry se posadil, přehodil jednu nohu přes Severuse a obkročmo si mu sedl na klín.

„Takže… Co budeme dělat teď?“

„Teď se, pane Pottere, oblékneme a půjdeme na večeři, která začala již před patnácti minutami.“

„Harry, jmenuji se Harry. To, že vyslovíte moje jméno vám neublíží. Mám na mysli něco jako…“ Harry věnoval Severusovi letmý polibek. „Jako pokračování.“

„Nic takového. Jakýkoliv osobní vztah mezi studentem a jeho učitelem je striktně zakázaný. To, co jsem udělal, bylo ve snaze vás přivést na jiné myšlenky.“ Harry klidně seděl na Severusově klíne, ruce však v klidu udržet nedokázal. Přejížděl jimi po Severusově těle a ačkoliv Severus protestoval, jeho tělo bylo opačného názoru.

„Jelikož jste vždycky tvrdil, že nejsem příliš chápavý, měl byste to ještě minimálně jednou zopakovat. Čím vás o tom mám přesvědčit?“ Harry začal pomalu pohybovat boky proti Severusovu reagujícímu klínu.

„Jestli, a mám na mysli skutečně jestli, mi ukážete, že svedete být vážný… jedině tak mě můžete přesvědčit o tom, že můžeme pokračovat v tom, co jsme začali.“ Harry přikývl. „Nevynecháte ani jedinou hodinu, dokonce ani hodinu té blbé krávy, která nedokáže předpovědět ani počasí, když se koukne z okna.“ Harry měl nejdříve v úmyslu protestovat, ale nakonec opět přikývl. „Budete respektovat své učitele. Během času určeného pro trénink, budeme trénovat, a já očekávám, že budete připravený. Nebudete riskovat krk útěkem po západu slunce, abyste se pokoušel někoho zachraňovat. A NEBUDETE flirtovat s nikým jiným. Tohle,“ sáhl na Harryho penis a varlata, „a tohle,“ jedním prstem zatlačil na Harryho vstup, „patří jenom mě.“

„Jste si jistý, že to zvládnete?“

„Ano.“ Harry uvolnil svaly a posunul se trochu dozadu, čím způsobil, že Severusův prst vklouzl dovnitř.

To nebyl zrovna ten nejromantičtější začátek. V podstatě to všechno začalo sexem. Harry se choval opravdu slušně, takže byl Severus více než ochotný mít s Harrym styk nebo, když byl Harry mimořádně dobrý nebo měl Severus jednoduše náladu, nechal Harryho převzít veškerou iniciativu.

Vážnější jejich vztah začal být poté, co začali s polštářovými debatami. Někdy si byli blíž, než na vzdálenost polštářů. Obvykle si v postorgasmickém opojení povídali o všem a o ničem. Což později vedlo k tomu, že se setkávali také za účelem rozhovorů. Překvapivě, oba v tom druhém našli dobrou společnost.

Jejich vztah pokračoval i přesto, že Harry s úspěchem absolvoval a „splnil svou povinnost“ tím, že zbavil kouzelnický svět jednoho chorobného egoisty. Přežil i odhalení ze strany rodiny a přátel, kteří odhalili pravou povahu jejich vztahu. Přesto přese všechno pokračovali ve svém obvyklém uspořádání.

Nicméně později začal Harry trávit stále více času v Severusově sklepení a vyměnil tak pohodlí svých vlastních komnat za vlhkou zimu. Možná, že se Severus ptal, jestli by se nechtěl k němu nastěhovat? Harryho myšlenka bydlení ve vlhkém a špinavém sklepení moc nenadchla, ale pro Severuse by udělal cokoliv.

Co když se Severus ptal na to, jestli je ochotný sdílet jejich ložnici s více lidmi? Ustál by to Harry? Možná tím chtěl ale naznačit, že považuje jejich vztah za minulost.

Harry tím byl posedlý celý den. Pokoušel se rozebrat každý aspekt jejich vztahu a napadaly ho stovky možných otázek, na které se ho Severus může ptát.

Ztracený ve svých myšlenkách, Harry stěží zaregistroval, že už je čas na večeři se Severusem, a že muž, kterého miluje, čeká na svou odpověď.

„Harry, je to jednoduchá otázka, na kterou odpovíš buď ano nebo ne.“

„Ale jak zněla ta otázka? Dlouho jsem o tom přemýšlel a pokoušel se na to přijít.“

„Harry, občas zapomínám, jak umíš být zabedněný. Ptal jsem se tě, jestli chceš zbytek života strávit se mnou.“

„Tak to je jednoduché. Na to existuje jen jedna odpověď…“