Labyrintem slov...

Přenášedlo je bezpečně dostalo do Harryho kanceláře v Bradavicích. Harry řekl oběma princům, že už mohou otevřít oči, a oba mladíci se v úžasu rozhlédli. Přestože už ve škole pobývali, neviděli z hradu víc než své pokoje, společné prostory a přilehlé pozemky. I když oba neměli problémy s cestováním pomocí letaxu, bylo vidět, že na přenášedla si budou muset nějakou dobu zvykat.

"Jste v pořádku?" zeptal se jich Severus. Měl za to, že je lepší zjistit raději dříve než později, zda nebudou kvůli tomu zvracet. Oba princové zdráhavě přikývli. Severus však nebyl jejich odpovědí zcela přesvědčen, a tak jim nabídl: "Myslím, že bylinkový čaj s něčím na uklidnění žaludku vám pomůže."

Hned vzápětí se před nimi objevila čajová konvice s odpovídajícím počtem šálků, což princům připomnělo, že jsou zpět v kouzelnickém světě. Harry odlehčil celkovou nepříjemnou situaci tím, že nalil čaj a každému v místnosti podal jeden šálek.

William mu za to poděkoval. "Akorát tohle odpoledne jsme se vrátili do Londýna ze školy, abychom nahráli tu zprávu. Zbytek naší rodiny je na návštěvách, které byly naplánované už dávno. Hlavně babička měla obavy, zda by vůbec měla v takovéto době někam odcestovat. Nicméně se s dědečkem rozhodli, že je důležité, aby vše probíhalo jako obvykle. Proto i můj otec dostál svým závazkům. Tohle je to, co všichni děláme, kromě bydlení v paláci - pokračujeme prostě dál."

"Jsem si jistý, že pro vaše občany je to důležité," poznamenal Severus. "Pochybuji, že byste tu museli zůstat déle než jeden nebo dva dny. Je velice pravděpodobné, že útočníci se ani nepřiblížili k překonání všech ochran, ale je lepší, když necháme naše bystrozory dělat jejich práci, aniž by se museli strachovat o vaši bezpečnost. Ministerstvo kouzel veškerá ochranná kouzla obnoví ještě před tím, než se vrátíte."

"Mně dělá starosti, jak naše rodina zareaguje na zprávy o útoku," řekl princ Harry. "Budou vyděšení o to víc, pokud se v televizi objeví nějaké senzacechtivé informace."

"Mezi pracovníky ochranky členů královské rodiny jsou i kouzelníci. Pravděpodobně již byli informováni o tom, co se stalo, a že jste v bezpečí," poukázal Severus.

Harry Potter se podíval na svého manžela. O tomhle nevěděl. "Jsou s nimi bystrozoři?" zeptal se.

"Jistě," odvětil suše Severus. "Ačkoliv v jednom případě ministerstvo požádalo jednoho bystrozora v důchodu, aby se ujal speciálního úkolu. Madame Bonesová mi dnes řekla, že královna výslovně požádala, zda by ji mohla doprovázet paní Longbottomová."

Harry přikývl. Neville se o ničem nezmínil, protože mu to nejspíš jeho babička neřekla.

Když byli oba princové ujištěni o svém bezpečí a o tom, že jejich rodina nezačne panikařit, trochu se uvolnili. "Všichni spolu mluvíte tak, jak to udělala vaše ministryně v paláci? Jenom mávnete hůlkou a objeví se papír?" zeptal se William, kterému to stále vrtalo hlavou.

Harry něco takového také nikdy neviděl a divil se, zda je to další aspekt života kouzelníků, který mu unikl.

Odpovědi se ujal Severus. "Pracovníci Ministerstva kouzel mezi sebou takto někdy komunikují. Na ministerstvu se průběžně aktualizuje zápis z událostí, který je začarován tak, aby k němu měla přístup každá oprávněná osoba. Kouzelníci jen vysloví zaklínadlo a před nimi se objeví nejnovější kopie. Pomáhá to udržet v obraze všechny zainteresované."

Oba Harryové na to zareagovali úplně stejně: "Paráda!"

Harry byl právě uprostřed vyzvídání, kolik toho princové z hradu v létě viděli, aby věděl, co všechno by jim ještě mohl ukázat, když se ozvalo zaklepání na dveře a vzápětí nato vešel ředitel.

"Ach, díky Merlinovi, že jste všichni v pořádku! Právě jsem se od Amélie Bonesové dozvěděl o útoku. Řekla mi, že jste se sem dostali díky přenášedlu, ale stejně jsem se musel přesvědčit na vlastní oči. Nejste nikdo zraněn?" vyhrknul ještě na prahu. Rozhlédl se, jeho jasně oranžový hábit kolem něj zavířil, když hledal Harryho a Severuse, ale byl překvapen, když tu uviděl dva mladé muže, které ihned nepoznal.

Harry Potter se rychle postavil. "Pane řediteli, možná si pamatujete dva prince, kteří na hradě pobývali loni v létě?"

To bylo vše, co Albus potřeboval. "Samozřejmě, samozřejmě! Prosím odpusťte, oči mi už neslouží tak dobře jako kdysi! Rád vás oba zase vidím a vítám vás zpět v Bradavicích. Také jste, doufám, nebyli zraněni?"

Oba princové se na sebe podívali, než přikývli. Byl to William, kdo odpověděl: "Ne, pane, profesor trval na tom, abychom odtamtud okamžitě odešli, stejně jako vaše ministryně."

Albus se rozzářil a přikývl. "Skvělé, opravdu skvělé. Jsem rád, že tu jste. Rádi vám samozřejmě připravíme hostinské pokoje. Nebo možná Harry se vám chystá nabídnout ubytování v některé z kolejí?"

Harry se na oba prince podíval. "K tomuhle jsme se vlastně vůbec nedostali, ale chtěl jsem vám ukázat nebelvírskou společenskou místnost. Pokud byste si to přáli, požádám Dobbyho, aby zvětšil ložnici sedmáků. Takhle si budete moci vyzkoušet Bradavice v roli studentů. Ale jestli dáte přednost hostinským pokojům, řeknu Dobbymu, aby je připravil. Doprovodím vás tam, ať už si vyberete kteroukoliv možnost. Je to tak v pořádku?" zeptal se ředitele.

"Ale samozřejmě, cokoliv bude oběma princům vyhovovat." Albus si všiml Severusova pohledu a jeho úsměv povadl. "Severusi, mohl bys za mnou přijít do ředitelny, až tady skončíte?"

Severus pouze formálně přikývl.

Harry Potter si nevšiml změny v ředitelově náladě. Pár minut po jeho odchodu navrhl, že půjde princům ukázat jejich nebelvírskou věž. "Ještě není tak pozdě, takže ve společenské místnosti pořád někdo bude. Budete se aspoň moci seznámit s mými přáteli."

Když odcházeli, vyprávěl oběma princům, že v jejich věži bydlela egyptská faraonka. Pak se za nimi zavřely dveře a Severus zůstal sám. Chvíli počkal, dokud se Harryho hlas zcela nevytratil, a teprve pak se vydal za ředitelem.

- - - - -

O pár hodin později se Harry pozdravil s portrétem Salazara Zmijozela a potichu mu řekl heslo. Překvapilo ho, když uviděl Severuse sedět na pohovce a zamyšleně hledět do plamenů v krbu. Předpokládal totiž, že teď už bude Severus v posteli. Zarazil ho vzteklý výraz na jeho tváři, ale vzmužil se a šel se k němu posadit.

Severus vzhlédl. "Všechno v pořádku ve lvím doupěti?" zeptal se.

"No ano. Jako obvykle. Colin Creevey vytáhl svůj foťák a udělal spoustu snímků princů s každým mudlorozeným, aby se mohli pochlubit doma. Ale myslím, že princové byli nejvíc zaujatí těmi, kteří neměli vůbec ponětí, kým jsou. Byl tam Draco a Ron a oba princové se jich neustále na něco ptali. Chtěli by tu zůstat aspoň do zítřejšího odpoledne, aby se mohli podívat na zápas Zmijozelu s Havraspárem. Ach, a opravdu si oblíbili Nevilla. Myslím, že to byl William, kdo v létě pracoval ve sklenících, když si Neville vzal na starost všechny motáky místo profesorky Prýtové, díky čemuž se spřátelili. Nevillovi se babička už několik dní neozvala a opravdu jí potřeboval říct o svých plánech na prázdniny. Začal si dělat starosti, takže jsem rád, že jsi zmínil, že doprovází královnu. A William mu řekl o cestovním plánu své babičky, takže Neville dokonce zjistil, kde právě teď jeho babička je."

Severus pomalu zpracovával příval slov a obrazů ve své mysli: Draco a Weasley, spolu s okouzlujícími princi. Fotky mudlovských studentů s princi. Longbottom, který dobře zapůsobil a získal informace o babičce. Předtím, než však mohl něco říct, Harry dodal: "Princové se rozhodli, že si minimálně na dnešní noc vyzkoušejí život bradavických studentů, takže jsme zvětšili ložnici, aby se do ní vešly dvě další postele. S Dracem jsme pak šli společně do sklepení. Filch nás naštěstí nepřistihl, i když už je po večerce."

Postavil se, aby si vzal v kuchyni dýňový džus, a řekl: "Princové říkají, že celá jejich rodina stráví prázdniny na hradě Balmoral, pravděpodobně tam dorazí už za pár týdnů. Řekli, že se sem zaletaxují na návštěvu. Myslím, že se jim tu moc líbí."

"Umím si představit, že pobyt v Bradavickém hradě je pro většinu motáků pamětihodná událost. V každém případě očekávám, že přes zimní prázdniny tu bude mnohem více lidí než je obvyklé," odpověděl neutrálně Severus.

Když se Harry vrátil a znovu se posadil, zeptal se: "Je tohle to, co s tebou chtěl předtím prodiskutovat ředitel?"

Severus pokrčil rameny. "Nejenom tohle. Myslíme si, že rodiny ministerských pracovníků tu budou chtít strávit prázdniny, protože poslední útoky byly zaměřeny právě na ně."

"Ještě něco dalšího?" vyzvídal Harry.

"Ředitel se spojil s ministerstvem ohledně té vize, kterou jsi dostal dneska od havranů. Byl hlavně znepokojený druhy zbraní, které jsi viděl. Tohle jsou přesně ty zbraně, kterými se předzásobili mudlové z protikouzelnického hnutí. Nezjistil nic o tom, že by se zbraně někam přesouvaly, což by samozřejmě bylo nutné, kdyby mělo dojít k útoku, který jsi viděl." Severus se zamračil ještě víc. "Ukázalo se, že ve skutečnosti dostali zprávy o přesunu zbraní na sever. Ti ministerští paňácové, kteří byli pověření jejich sledováním, očividně zapomněli, že kouzla se dokáží postarat o to, aby vše vypadalo jinak, než jak to ve skutečnosti je. Minulý týden došlo k přesunu několika menších balíků a nikdo ty zprávy neposlal dál, protože si mysleli, že se jedná o nepodstatné množství."

Harry by se byl zasmál kvůli Severusovu zavilému výrazu tváře, jenže se toho muselo stát mnohem víc. Pouhé zpackání úkolu ministerskými pracovníky by u něj nevyvolalo takový hněv.

"Muselo se stát ještě něco, Severusi. Proč jsi tak naštvaný? Celou dobu jsme předpokládali, že se zásobují zbraněmi pro útok, a teď máme potvrzené, že něco plánují. To nejsou dobré zprávy, ale je lepší to vědět. Nebo mi snad něco uniklo?" zeptal se.

Severus se naštvaně zahleděl do ohně, jak se snažil získat opět kontrolu nad svými bouřlivými emocemi. "Není to ani tak o unikání, ale spíš o přítomnosti," vyštěknul. Jeho odpověď Harryho zmátla.

"Tohle není tvoje bitva, abys ji vybojoval," pokračoval Severus. "Už jsem ti to říkal. Po téhle bude další bitva, ve které budeš hrát důležitou roli. Ale ne teď. Navrhl jsem řediteli, že spolu odjedeme na dovolenou pro případ, že by se útoky zhoršily kvůli tvé přítomnosti nebo protože by se předpokládalo, že se do toho zamícháš. Trvá na tom, abychom tu zůstali."

Harryho mozek pracoval na plné obrátky. Vůbec se nepodobalo Severusovi, o němž si začal myslet, že ho zná, aby od něčeho utíkal, místo aby se tomu postavil čelem. A kromě toho, kam by asi tak šli? Kde by našli ochranu aspoň se přibližující té bradavické? Zdálo by se, že zůstat tady je to nejlepší, co můžou udělat, bez ohledu na to, o jakou bitvu se jedná.

"Nerozumím tomu. Bradavice mají nejsilnější ochrany v celé Anglii. Nejsou tedy tím nejbezpečnějším místem? Není to důvod, proč sem ostatní chtějí přijet o svých dovolených?" zeptal se váhavě. "Ačkoliv tvoje sestra mi poslala dopis, že úprava naší usedlosti v Zimních zemích bude velice brzy hotová. Jestli chceš, můžeme tam strávit pár dní."

Zmínka o jejich statku vytrhala Severuse z trucování. "Předpokládám, že jsi tam nechal vztyčit ochranná kouzla?" zeptal se. Harry přikývl. "Vždycky je třeba počkat nejméně měsíc, než se všechny ochrany usadí a zakoření v zemi," poznamenal učitelským tónem. "Ale to není ten hlavní problém."

Harry dumal nad Severusovou emocionální reakcí na tuhle situaci. Zdálo se, že ho ani tak nezajímá, kam by odešli, kdyby nezůstali tady, jako fakt, že nadcházející bitva nesmí být ta, do níž se Harry zamíchá. Už v minulosti to několikrát probírali. Severus se vždycky vyjadřoval trochu vágně ohledně toho, proč si tím je tak jistý, ale Harry se s ním o tom nikdy nehádal a ani s tím nehodlal začínat. Takže co způsobilo Severusovu reakci?

"Už jsem ti předtím řekl, že tě poslechnu a nebudu se toho účastnit. Nejsem si jistý, jestli chápu, jak to souvisí s tvou touhou opustit Bradavice - neumím si představit, že jinde by to mohlo být pro nás bezpečnější. Ale něco mi tu uniká - co?"

Severus se zhluboka a téměř roztřeseně nadechl. "Jestli zůstaneš na hradě a situace se vyostří, nebo jestli bitva nebude probíhat hladce, budeš chtít pomoct. Tvoje povaha tě bude nutit, aby ses zapojil, ale ty nesmíš. Tohle ještě není ten správný čas. Když tu nebudeš, nemůže k tomu dojít." Tón jeho hlasu i volba slov jednoznačně vypovídaly o Severusově přesvědčení ohledně Harryho postoje. Ale jak s tím souvisely jeho emoce?

Harry už chtěl dát průchod své vlastní frustraci z toho, že ho Severus neposlouchá - že tady jsou v bezpečí a že mu slíbil, že se ničeho nezúčastní. Než však mohl říct jediné slovo, napadly ho dvě věci.

Výraz na Severusově tváři byl pocit marnosti! Harry Severusovi slíbil, že ho bude brát v tomto vážně, ale ředitel to tak pravděpodobně nevnímá.

"Mluvil jsi o tom s profesorem Brumbálem?" zeptal se Harry.

"Ano. Má pocit, že jsem vůči tobě příliš ochranářský a poněkud paranoidní," vyštěknul Severus. "Ministerstvo dostalo zprávu od svého mudlovského protějšku, že na té usedlosti tady blízko došlo k nějaké aktivitě. Ten starý blázen si snad myslí, že se jedná o nějaké přátelské setkání! Učí se zacházet se starými zbraněmi a dávají dohromady novou strategii! Vím to. A myslím, že tě znám dost dobře na to, abych věděl, že se budeš chtít zapojit do boje, až se tu ukáží. Nechci, abys byl vystavený takovému pokušení. Nebylo by to u tebe poprvé."

Harry ponuře přikývl. Ředitel nebral vážně Severusovo přesvědčení, to bylo jasné jako facka. Buď se ho pokusil přesvědčit, že nemá pravdu, nebo s ním jednal blahosklonně. Teď už chápal Severusovu frustraci.

"No, ředitelovy pocity nejsou důležité. Já ti věřím. Dávám ti své slovo, že tě poslechnu. Této nadcházející bitvy se nezúčastním a ani nebudu nikde nablízku, abych se jí mohl zúčastnit. Až začne, odejdeme do Komnaty nejvyšší potřeby - nikdo nás nebude moci najít a objevíme se, až když bude po všem."

Když Harry vyhlásil svou důvěru Severusovi, mohl na jeho obličeji pozorovat výraz naprosté úlevy. Postavil sklenku s dýňovým džusem na stůl a posadil se vedle Severuse. Přitáhl si ho do náruče a pevně ho objal v utěšujícím gestu. Přestože věděl, že teď by měl věnovat plnou pozornost svému manželovi, hlavou mu běhaly jiné myšlenky. Takové, které ho nutily souhlasit se vším, co Severus chtěl. Ta žena, s níž mluvila Hermiona, měla pravdu. Jak si toho mohli nevšimnout?

Ten den na ministerstvu vydával ze sebe magii - nic k ní nemohlo být dodáno. Byl to Severus, jehož magie byla rozmetána. Byl to Severus, kdo vstřebal cizí magii, když jeho vlastní začala znovu srůstat. Získal ji určitě od toho muže, kterého zabila výtrysk jeho magie. Sám vůbec nepasoval do Hermioniny představy, ale Severus ano. Dokonce si vzpomněl, když pomáhal udržet Severusovu magii pohromadě, že se mu zdálo něco jinak. Samozřejmě tenkrát předpokládal, že to je způsobeno kletbou, která se od Severuse odrazila, nebo že se prostě jeho magie nespojila do té podoby, v níž byla předtím. Bylo to stejně pravděpodobné, jako kdyby on sám vstřebal cizí magii.

Severus nebyl paranoidní a nechoval se přehnaně ochranářsky. Získal schopnost, díky níž je schopný určitým způsobem nazírat věci - nic tak rozvinutého, jako má ta žena, ale jednoznačně měl vizi o budoucnosti. 

Naklonil se k Severusovi, aby si ho přitáhl pevněji do náruče, a zároveň mu věnoval řadu polibků na ucho a tvář. Mysl mu uháněla jako divoká, když se snažil znovu si vzpomenout na Severusova slova a průběh jeho uzdravování po tom útoku. Jeho neústupnost v tom, že se budou konat tři bitvy, se projevovala nejčastěji. Tři bitvy, z nichž se Harry smí účastnit až té třetí. A dnes odpoledne si dělal starosti s bezpečností v Buckinghamském paláci. Možná vytušil, že se chystá útok? Také neoblomně trval na tom, aby se učil bezhůlkovou magii. Tohle ředitel vlastně také podporoval a Harry si nebyl jistý, kdo z nich to navrhnul. A co šerm? Ne, s tím začali už minulý rok, ještě před útokem.

Příjemný pocit z toho, že svou péčí dokázal odvést Severusovu pozornost, teď začal i jeho samého rozptylovat. Bude o tom přemýšlet zase zítra. Pomohl Severusovi vstát a odvedl ho do ložnice. Dostal nápad, jak ho zbavit frustrace a zbavit ho přebytečné energie, aby si mohli ještě pár hodin pospat. Mávnutím hůlky vyčaroval obrovskou vanu a dostrkal k ní Severuse. Přišel čas na nějakou tu večerní aktivitu.

Konec konců, zítra je sobota. To znamená žádné vyučování!

Vyvrcholení - 133. kapitola - část třetí

Návštěvníci - 134. kapitola - část druhá