Labyrintem slov...

Zatímco "Raddleovi brantranci" pracovali ze zákulisí na mudlovském povstání proti kouzelnickému světu, jiní Voldemortovi přívrženci horovali pro přímý a viditelnější útok. Voldemort se nakonec rozhodl, že nastal čas podniknout něco ke znervóznění nepřítele. Když lidé – ať už s magií nebo bez – mají strach a neustále se ohlížejí přes rameno, jsou roztržití a rozrušení a inklinují ke zbrklému rozhodování. Přesně to, co potřeboval.

Zaskřípal vzteky zuby nad ztracenou možností používat Znamení zla a rozeslal sovy, aby povolal několik desítek svých následovníků, nejvíce chtivých vyvolání chaosu. A přesně tohle jim dal za úkol. Přišli s plánem na několik dalších měsíců, jenž zahrnoval nahodilé útoky vůči mudlům, kouzelníkům i kouzelným bytostem.

"Přátelé," oslovil skupinu sedící kolem velkého stolu v přijímacím pokoji poté, co mu sdělili své nápady, "dnes jsme dali dohromady mistrný plán. Naším cílem je vyvolání zmatku, ale rozhodně nenamítám nic proti větším škodám. Nicméně pamatujte, tohle není bitva proti straně světla, jenom prvotní náznak toho, co může nebo nemusí přijít. Znervózněte je, znepokojte je, vystrašte je. Způsobte chaos a pak se odmlčte nebo se zaměřte na něco jiného. Když nebudou vědět, co mohou očekávat a jak se mohou připravit k obraně, zdeptá je to."

Krátce na to se skupina velice šťastných Smrtijedů přemístila pryč.

- - - - -

Ve středu odpoledne musela Hermiona vynechat jednu ze svých studijních skupin, protože si ji zavolal ředitel. Nezdálo se, že by ji to nějak zvlášť mrzelo, přestože sama skutečnost, že bude chybět, stála za povšimnutí.

Profesor Brumbál vzhlédl, když vešla. "Ach, slečna Grangerová! Právě včas, výborně! Očekávám příchod madame Bunsvilové během několika minut."

Postavil se a přešel ke krbu, aby ji mohl přivítat, zatímco ukázal na malý stolek a několik křesel ve vzdálenějším rohu. "Školní pravidla vyžadují, abyste se s madame Bunsvilovou setkala v přítomnosti zaměstnance školy. Jak jsem pochopil, hodláte s ní hovořit o poměrně důvěrných záležitostech. Myslím, že když s ní budete mluvit tady, uspokojíme jak požadavky správní rady, tak vaši potřebu soukromí, zatímco já budu moci pokračovat ve vyplňování formulářů."

Hermiona vděčně přikývla. Hned vzápětí v krbu zaplály zelené plameny a vystoupila z něj madame Bunsvilová. Představovala fascinující směs královského vystupování a bohémského oblečení. Dlouhé šedé vlasy jí volně spadaly přes umně vyvedený barevný šál. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se – jejím oříškovým očím nic neuniklo.

Majestátně kývla řediteli na pozdrav. "Profesor Brumbál, že? Jsem Vadoma Bunsvilová," představila se oficiálním tónem. Ředitel nepatrně vykulil oči, když zaslechl její jméno, ale madame Bunsvilová mu věnovala ocelový pohled. Pak se podívala na Hermionu a její oči získaly měkčí výraz. "A vy musíte být slečna Grangerová. Je mi potěšením se s vámi setkat, drahá. To, co jsem slyšela o vašem výzkumu, mě opravdu velice zaujalo, i když toho ten okouzlující mladý bystrozor, který mne oslovil, moc nevěděl."

"Potěšení je na mé straně, madame Bunsvilová. Děkuji, že jste přišla do Bradavic. Prosím, posaďte se," odpověděla Hermiona. Připadala si hrozně nemotorná, když vedla starou ženu ke křesílkům v rohu. Madame Bunsvilová však její pomoc nevyužila – byla schopná se usadit sama. Hermiona nakonec ustoupila stranou, když se žena posadila.

Profesor Brumbál trochu odlehčil situaci tím, že vyčaroval konvici čaje. Hermiona se na něj děkovně podívala a nalila šálek sobě i svému hostu.

"Takže, má milá, povězte mi o vašem výzkumu. Jsem opravdu zvědavá," začala rozhovor madame Bunsvilová. Mluvila s lehkým akcentem – pozůstatkem jejího středoevropského původu, navzdory tomu, že v Británii již žila více než 170 let.

Hermiona začala se stručným shrnutím svého článku i svých závěrů a řekla ženě také o posledním požadavku vydavatele, aby do něj zakomponovala více důkazů a konkrétních příkladů.

Madame Bunsvilová se na ni usmála. "Fascinující, slečno Grangerová, a velmi dobrá práce!" rozplývala se. "Souhlasím s vámi, přestože jsem nikdy nepřistupovala k této věci s takovou precizností jako vy." Znovu se usmála a upila si čaje.

"Když za mnou přišel mladý pan Malfoy, abych něco zjistila o tom hrozném muži, který zaútočil na lorda Snapea, vycítila jsem v jeho hůlce maďarskou magii. Naštěstí tam mám mnoho přátel. Stačilo mi poslat jedinou sovu dceři mé staré přítelkyně a dostala jsem všechny informace." Rukou ukázala na malý balíček, který ležel na stole před Hermionou. "Ale v magii toho muže byl také přídech jiné magie, britské nebo možná i skotské. Mnohokrát za svůj život jsem si lámala hlavu s magií, pocházející z různých míst na zeměkouli. Možná vy jste tu hádanku vyřešila za mě."

"Mohla bych vám položit několik otázek ohledně informací o tom muži?" zeptala se zdvořile Hermiona.

Když madame Bunsvilová přikývla, Hermiona jí položila celý seznam otázek a pečlivě si zaznamenala její odpovědi. Zhruba po půl hodině hovoru sebrala Hermiona odvahu a zeptala se na něco, co by mohlo být považováno za nemístné.

"Madame Bunsvilová, omlouvám se, že se na to ptám, co přesně děláte, když studujete něčí hůlku nebo něco jiného? Jsem ráda, že jste ty informace získala tak rychle, ale nevím, jak jste to udělala."

Stará žena ji chvíli pozorovala s nakloněnou hlavou. "Navštěvovala jsem akademii v Krásnohůlkách, jako každý silný kouzelník a čarodějka z té oblasti světa, odkud pocházím. Umím všechna kouzla jako ostatní. Ale moje magie mi dává talent, který je velice neobvyklý. Pojmenovala bych ho 'magie mysli'. Nevidím do budoucnosti, to ne, nejsem věštkyně ani jasnovidec, ale dokážu z magie jiných lidí vycítit mnoho věcí. Když se s nimi setkám nebo se mohu dotknout něčeho, co obsahuje jejich magii – tak prostě vím. Vidím to v jejich magii. Není to dovednost, kterou jsem se naučila, je prostě ve mně. Používala jsem ji a ona mi dobře posloužila. Tento talent je velice ceněný několika lidmi, kteří se mu naučili bezvýhradně důvěřovat."

Hermiona odhadovala, že mezi těch několik lidí docela určitě patří Malfoyovi, možná Snape a pravděpodobně i další zmijozelské rodiny. Potlačila nutkání se otřást, když si představila, k čemu mohou potřebovat tento talent.

Jako by věděla, co se honí Hermioně hlavou, trochu své vyprávění rozvinula. "Nejsem sama zapojená do žádných obchodních transakcí. Někdy poskytnu konzultaci pouze v důvěrných záležitostech. Jednoduše řečeno, mým úkolem je odhadnout osobnost potenciálního partnera. Magie je velice bohatým zdrojem informací – rodinné zázemí, jak přistupují k výzvám, zda umí kontrolovat své emoce. Poznám, jestli je někdo upřímný, nebo se snaží něco zatajit. Vycítím nepřátelství, hněv, násilnictví nebo sklony se vymlouvat. Pokud například to, co vycítím, nesouhlasí s tím, co dotyční o sobě řekli, pak je nutné mít se na pozoru, protože lžou. Moje služby pomohly mým zaměstnavatelům vyhnout se katastrofálním partnerstvím s osobami, které nebyly tím, za koho se vydávaly. Stejně tak napomohly k rychlému uzavření transakcí, když jsem potvrdila, že potenciální obchodní partner je důvěryhodný."

Hermiona přikývla. Nikdy o podobném talentu neslyšela, ale očividně byl dost vzácný a ona se v kouzelnickém světě nepohybovala zatím dost dlouho.

Madame Bunsvilová pozorně sledovala Hermionu, zatímco zpracovávala získané informace. Poznala, že dívka má další otázky ohledně magie muže, který zaútočil na lorda Snapea, a také otázky o své vlastní magii. Než aby čekala, až se slečna Grangerová zeptá, rozhodla se jednoduše zodpovědět to, co chtěla vědět.

"Hermiono, drahá, vím, že máte další otázky, pravděpodobně týkající se magie muže, kterého jsem identifikovala jako Andora Szalaye. Cili mi napsala něco z jeho rodinného zázemí – předpokládám, že tohle vás mátlo."

Odměnou jí byl Hermionin šokovaný pohled, bezpochyby protože na její myšlenky právě reagoval naprosto cizí člověk. Usmála se, protože už mnohokrát takový pohled viděla, dokonce i od svých zaměstnavatelů, kteří dobře znali ji i její talent. Považovala Hermionino mlčení za souhlas a pokračovala.

"Cili mi napsala o šeptandě, že mezi jeho předky byli Romové," začala a způsobila tak Hermioně další překvapení. "Romové, možná lépe známí jako cikáni, mají zvláštní magické schopnosti. Ve skutečnosti existuje velice málo romských kouzelníků nebo čarodějek a stejně tak málo je známých romských motáků. Ale mnozí z nich, především ženy, mají dar kouzelného vidění. Mudlovské představy o cikánských předpovídačích štěstí není ve skutečnosti daleko od pravdy, minimálně tedy při věštění z ruky, tarotových karet nebo křišťálové koule. Hodně jich má také dar vidění budoucnosti, i když v poměrně úzkém významu. Ti, kteří jsou kouzelníky a čarodějkami, mají tuto svou schopnost vepsánu ve své magii."

Hermioně se v hlavě vyrojily dvě otázky. Měl ten muž, který napadl profesora Snapea, ten Andor... něco, také tento talent? A nepopsala právě madame Bunsvilová do určité míry svou magii?

Madame Bunsvilová si toho všimla a pokračovala: "I kouzelníci hledí na Romy s podezřením a nedůvěrou. Výsledkem toho je, že mnoho těch, kteří mají Romy mezi předky, to tají. Vzhledem k tomu, co mi řekla Cili a co jsem vycítila z hůlky, Szalayovi budou mít pravděpodobně cikánské předky. Szalayovi patří mezi staré kouzelnické rodiny. Jsou známí spíše pro délku svého rodokmenu, než že by disponovali silnou magií. Andorova magie se nikdy neprojevila něčím zvláštním, vlastně s největší pravděpodobností nebyl nijak zvlášť mocným kouzelníkem a nejspíše ani nebyl příliš chytrý. Pokud měl nějaké jedinečné schopnosti, netušil, jak je používat, nebo si neuvědomoval, že je má. S jistotou však mohu říci, že měl romské předky."

Napila se čaje, zatímco ji Hermiona mlčky a trochu nervózně z toho, jak snadno madame Bunsvilová uhodla, co jí víří hlavou, pozorovala.

"Co se týče mě, mám cikánské předky. Moje matka byla Romka. Jistě jste si všimla ředitelovy reakce, když jsem se představila. Mé křestní jméno je romského původu."

Hermiona byla v rozpacích, když si uvědomila příčinu ředitelova výrazu. Byla zklamaná, že ze všech lidí zrovna on takhle zareagoval. Tohle se k němu nehodilo – obvykle nebyl předpojatý.

"Nedělej si s tím starosti, dítě. Musím uznat, že se ihned vzpamatoval a zachoval se jako laskavý hostitel. Tohle jsou letité předsudky, ty nevymizí nijak rychle."

Hermiona nakonec našla svůj hlas, i když ještě nepřekonala rozpaky ani si neroztřídila své myšlenky. "Děkuji za vaši upřímnost, madame. Nevěděla jsem... tedy... netušila jsem..."

Zarazila se a začala od začátku. "Podle mé teorie, když byl ten muž zabit, došlo k uvolnění části jeho magie. Vydavatel chce, abych tuto teorii podložila nějakou skutečností. A abych to mohla udělat, potřebuju vědět, jestli někdo, kdo byl této události přítomný, ji nevstřebal. Pokud vyjdeme z toho, že Andor měl jedinečnou magii díky romskému odkazu svých předků, co bych měla hledat?

Nejpravděpodobnějším příjemcem je Harry Potter, který už disponuje poměrně pozoruhodným souborem magických schopností. Co by u něj bylo jiné?"

Madame Bunsvilová se na ni podívala s novým zájmem. "Předpokládáte, že pan Potter přijal nějakou magii?"

Hermiona zaváhala, jestli se má svěřit cizímu člověku s útržky z Harryho života, ale pak ji napadlo, že pokud o tom přemýšlí, madame Bunsvilová si to už nejspíš přečetla v její mysli – nanejvýš znepokojující poznání.

Stará žena pokračovala: "Jak jsem již řekla, část Andorovy magie pocházela z Británie nebo ze Skotska. Pokud pan Potter vyslal v ten okamžik magii, pokládám za pravděpodobnější, že svou magii vydával, nikoliv přijímal. Je možné, že Andor těsně před svou smrtí vstřebal část magie pana Pottera. Nicméně vaše otázka není vůbec od věci – pokud byla Andorova magie v době jeho smrti uvolněna a někdo ji vstřebal, jaké to má pro dotyčného důsledky?"

 Hermiona přikývla, stále přesvědčená, že příjemcem této magie byl Harry.

 "Bohužel Andorova magie není úředně zdokumentována," přemýšlela nahlas madame Bunsvilová, "protože jsem si jistá, že rodina Szalayů by jednoznačně popřela své cikánské předky. Oni by to vnímali jako skandální, jako něco mnohem horšího, než co provedl Andor."

Jemně si otřela ústa do kapesníku a pomalu zavrtěla hlavou. Když vzhlédla, všimla si Hermionina pohledu a usmála se. "Vyjdeme-li však z toho, že tento muž měl typické schopnosti pro svou rasu, musím poukázat na to, že romský kouzelník či čarodějka disponovali jistou intuicí. Věděli, že je něco pravda, aniž by dokázali určit konkrétní důvod, proč to vědí. Někdo, kdo tuto schopnost posiloval, ji má silnější než ostatní, možná jako já je schopný ji použít, kdykoliv sám potřebuje. Umím si představit, že někdo, kdo má tuto schopnost na minimální úrovni nebo o ní neví, ji nebude schopen kontrolovat. Pak by se nejspíš projevila jako náhodné porozumění či vhled. Jak jsem pochopila, pan Potter je váš přítel. Možná když mu o tom povíte, aby mohl hledat důkazy, které tomuto předpokládanému projevu jasnozřivých schopností odpovídají, na něco narazíte."

Vyvrcholení - 133. kapitola - část první

Vyvrcholení - 133. kapitola - část třetí