Labyrintem slov...

Harry odchytil Nevilla hned druhý den ráno, když s ním šel na jejich první vyučovací hodinu.

"Dík, Neville, za tu dobrou radu. Byl to skvělý nápad, říct Severusovi o Zimních zemích. Sice pro něj nemám vánoční překvapení, ale docela určitě jsem ho včera šokoval, když jsem mu o tom řekl!" zašeptal s úsměvem.

Neville přikývl a nesměle se usmál. "Jo, ale mně za to neděkuj. Na obhlídku jsem vzal s sebou Tetu. Byl to její nápad. Dostal jsem docela přednášku o tom, že je laboratoř vlastně docela osobním prostorem. Pro mě takový význam nemá, víš?"

"Stejně ti to dlužím," odvětil Harry. "Tenhle víkend se tam se Severusem podíváme. Doufám, že se mu to místo bude líbit. Pokud nebudeme muset dělat velké vnější úpravy, předpokládám, že bude brzy připravené k pobytu. Je tam nahoře ještě pořád sníh?"

"Je, ale pozemky jsou většinou v pohodě. Vybudovali kolem nich ploty, aby je chránili před větrem a závějemi. Myslím, že je v tom zapletená i nějaká magie, ale nikdy jsem se na to nezeptal. Ale ta místa, která jsem minulý měsíc navštívil, byla překvapivě dobře obyvatelná, dokonce i když někde leží sněhu až po pás."

Harry na to zdvihl překvapeně obočí a doufal, že se nenechal stěhováním do Zimních zemí příliš unést.

Nemusel nad tím dlouho uvažovat, protože v sobotu hned po snídani se přenesli do Bifrost Hall. Setkali se tam s mladým mužem jménem Einar, jehož rodina kdysi na těch pozemcích bydlela. Cesta na košťatech trvala docela dlouho, museli přeletět zasněžená pole i hluboký les, než zahlédli opuštěnou farmu.

Slunce vycházelo takhle na severu hodně pozdě, a právě se zcela vyhouplo nad obzor, když sesedali z košťat před překvapivě velkým dvoupodlažním kamenným domem. Pole, dům, stodola a několik dalších malých budov bylo obklopeno vysokou palisádou z kmenů, která vypadala stabilně a dostatečně chránila pozemky, ale brána se v poryvech studeného větru otvírala a zase zavírala.

Severus je okamžitě seskupil tak, že stáli zády k sobě. Einar s patrnou nevolí v hlase protestoval. "Lorde Snape, žila tu moje rodina. Tohle je bezpečné místo."

"To teda není, když je otevřená brána!" vyštěkl Severus. "Mohlo sem vejít cokoliv, a tady kolem je dost míst, kde by se to mohlo ukrýt."

"Ale grendlingové se sem neodváží! Jsou to sice obávaní tvorové, ale nemají rádi uzavřená místa. Pokud by se sem chtěli dostat, věřte mi, že mají dost sil na to, aby strhli většinu našich ohrad. Ale oni dovnitř nechtějí, bojí se, že by tu byli chyceni. Dávají přednost tomu, číhat v lese a zaútočit venku."

Jestli si Einar myslel, že nejhorší možný scénář jeho hosta uklidní, šeredně se mýlil. Severus téměř vykřikl: "Grendlingové?!" a začal se zběsile rozhlížet na všechny strany.

"Kvůli grendlingům je hodně těžké tady farmařit. Nemohli jsme ani vyhnat dobytek na pastvu mimo ohrazení, aniž by ho hlídalo minimálně pět mužů. Ale odešli jsme odsud kvůli mozkomorům, ne kvůli grendlingům," vysvětloval. "Pokud znáte chování grendlingů, dokážete se jim přizpůsobit."

Severus sice nervózně polknul, ale uvolnil obranný postoj, přestože hůlku stále držel napřaženou a nepřestával se rozhlížet. Kývl na Harryho, který mu kývnutí oplatil – oba zůstávali opatrní. Bylo těžké se uvolnit, když kolem fučel vítr, šustilo listí a uvolněné dveře a okenice vytvářely rámus.

"Jestli vás to tak znervózňuje, tak bránu zavřu," navrhl Einar. Vrata pak ještě zabezpečil velkým trámem.

Harry se usmál, Severusova snaha ho chránit ho potěšila. "Zůstaneme opatrní," řekl měkce, "jsem si jistý, že lord Brand by nikdy nedovolil Nevillovi a Tetě farmu navštívit, kdyby tu hrozilo nějaké nebezpečí. Teď, když je brána zajištěná, nám nic nehrozí." Ve snaze trochu odlehčit situaci dodal: "Nezdá se ti, že Einar trochu připomíná Hagrida? Zajímalo by mě, jestli se někdy spolu bavili?"

"Vskutku," stručně odpověděl Severus, ale zůstal ostražitý. V druhé ruce svíral násadu od koštěte, jen pro jistotu, a byl rád, že Harry udělal to samé.

Kousek od palisády si Harry všiml narovnaných velkých kamenů. Ukázal na ně rukou s hůlkou a zavolal na Einara: "Jsou tohle kameny, kterými tu Teta vyznačila polohu budoucího skleníku?"

Einar se tím směrem podíval. "No, my jsme nikdy neměli na farmě skleník, ale na tohle místo bude nejvíc svítit slunce. Jestli opravdu chtěla označit budoucí skleník, pak tohle místo je dobré jako jakékoliv jiné."

Harryho trochu znepokojovalo, že tu dříve bydlela Einarova rodina. Nemohl by mít muž pocit, že jim bere jejich farmu? Nic v jeho slovech něco takového nenaznačilo, ale nechtěl nijak zranit jeho city.

"Teta to tu navštívila s Nevillem. Řekl mi, že tu označila místo pro skleník, takže tohle musí být ono. Jsou tu ještě nějaké jiné budovy?" Byl zvědavý hlavně na účel těch menších staveb a pevně doufal, že účelem žádné z nich není nahradit chybějící vodovodní trubky v hlavní budově.

Zatímco všichni kráčeli k první z budov, Einar jim pověděl něco málo o farmě. "Osobně jsem tady samozřejmě nikdy nebydlel. Farmu založil můj pradědeček a jeho bratři, ale po pěti letech ji opustili – jak jsem už říkal, hlavním důvodem byli mozkomoři. Chtěli tu vyrábět sýry. Celkem jich bylo pět bratrů a tři z nich byli ženatí a měli děti. Mého pradědu zabil mozkomor. Prababička měla tři děti a krátce nato ona i zbytek rodiny farmu opustili. Hodně často jsem slýchával vyprávění o téhle farmě, ale nikdy jsem tu nebyl."
Zdálo se, že Einar nebyl s touto usedlostí nijak emocionálně svázán, ale jeho znalost toho, kde co bylo, dokazovala, že v dětství musel slyšet množství příběhů o tomhle místě. Prováděl je po pozemcích, ukázal jim kůlnu na nářadí, kurník, skladiště na kořenovou zeleninu a venkovní kuchyni, ze které se v chladném vzduchu pářilo.

"Pod farmou je termální pramen. Na druhé straně farmy je pramen se studenou vodou, ale z tohohle vychází neustále pára. U stodoly je také nějaký druh podzemní nádrže – prababička mi hodně vyprávěla o zahradě u stodoly, kde se nikdy nedržel sníh a kde mohla celý rok pěstovat zeleninu." Ukázal na trubky vycházející ze studny, z nichž některé vedly do domu. "Tuhle vodu používali při výrobě sýra. V zimě také pomáhá s vytápěním domu a využívala se i při vaření a tak. Nikdy nezamrzá, což je něco, co tady nahoře budete potřebovat."

Zdvihl dokonce padací dveře do sklepa, do něhož se scházelo po vratkém žebříku z venkovní kuchyně. Štiplavá vůně vycházející z nevětrané místnosti naznačovala, že právě tady se skladoval zrající sýr.

Einar je nyní vedl do stodoly. Byla to velká neopracovaná stavba, která jako jednu svou stěnu využila palisádu. Severus se v ní rychle rozhlédl a vyšel zase ven. Ačkoliv se mu těžko přiznávalo, grendlingové měli pravdu s tím, že nechtěli být uvězněni uvnitř. Zatímco Einar ukazoval Harrymu centrum dění někdejší farmy, opřel se zády o stodolu a očima skenoval prostory kolem sebe. Sníh na nich vytvářel podivné obrazce – zdálo se, že sníh byl odfoukán pryč větrem, protože uvnitř ohrazení ho moc nebylo, dokonce ani tolik, kolik by očekával vzhledem k té bouři, která je potkala na cestě sem. Náhle ztuhnul se smysly napjatými k prasknutí. Byl si jistý, že něco zaslechl. Samozřejmě, mohl to být také všudypřítomný vítr, ale nebyl si tím jistý. Pomalu se přesouval k rohu, odkud zvuk zaslechl, a s povděkem si uvědomil, že se pohybuje proti větru, ne s ním – to, co je za rohem, ho proto neucítí.

Právě ve chvíli, kdy Severus prudce vyskočil za roh, s napřaženou hůlkou v ruce a pláštěm divoce vlajícím ve větru, vyšli Harry s Einarem ze stodoly. Oba na zlomek vteřiny zamrzli na místě a pak rychle vytáhli své hůlky a rozeběhli se k němu.

Severus jen tak tak neseslal omračující kouzlo na krávu.

Zvíře přežvykovalo trávu, jež vyrostla na místě, kde bylo zřejmě jak teplo, tak voda. Hned vedle se páslo tele a o kus dál další kráva a býk. Tady musela být ta zahrada s podzemní nádrží a termálním pramenem.

Kráva se podívala na Severuse svýma obrovskýma tmavýma očima a hlasitě zabučela, než se zase vrátila k pastvě.

Severus si položil ruku na hruď a snažil se uklidnit své divoce bušící srdce. Harry situaci rychle vyhodnotil, a když zahlédl výraz na mužově tváři, moudře potlačil smích, který se mu dral na rty. Místo toho mu stiskl paži. "Klid, byl to falešný poplach. Co sis, u Merlina, myslel, že tady najdeš?"

Einar hladil krávu po hlavě a šťastně se usmíval. "Můj děda nám často vyprávěl o kravách. Když byl jeho otec zabit a rodina se chystala farmu opustit, zaslechl své strýce, jak plánovali stádo porazit a vzít s sebou jen maso. Měl na starost krávu a chtěl jí dát šanci. Tak ji ještě s jedním býkem odvedl pryč a řekl, že brána byla otevřená. Ne všichni mu to samozřejmě uvěřili. Tohle musí být její potomci."

Mezitím se Severusův dech vrátil do normálu a teď se na scénu před sebou mračil. Po chvíli se otočil a majestátně odešel k obytnému domu. Harry a Einar si vyměnili úsměv a pospíchali za ním.

Dům byl překvapivě v dobrém stavu na to, jak dlouho nebyl užíván. Harry jím byl nadšený. Severusovi už tak úžasný nepřipadal, ale uznal, že může být rychle uzpůsoben k trvalému bydlení.

Přízemí tvořila jedna velká místnost se třemi krby, která trochu připomínala Bifrost Hall. Bylo tu několik kusů obrovského dřevěného nábytku, včetně masivního stolu na druhém konci místnosti, kde byla pravděpodobně umístěna kuchyně. Většina oken byla rozbitých, nejspíše větrem. To, co z venčí vypadalo jako poschodí, bylo ve skutečnosti podkroví, které ze tří stran ohraničovalo přízemí, s menšími místnostmi, pravděpodobně ložnicemi.

"Takže, pokud tady budeme bydlet, kde bys chtěl mít laboratoř?" zeptal se Harry na cestě z podkroví, zatímco za sebou táhl Severuse.

Starší muž chvíli přemýšlel. Nakonec ukázal na zeď nedaleko jednoho z krbů, na té straně domu, která byla nejblíže k budoucímu skleníku. "Myslím, že nejlepší bude vybudovat další místnost přímo tam. Laboratoř by neměla být zřízena v místnosti určené pro normální život. A musí být oddělená dveřmi, ne jen průchodem. Zdi z kamene, ne ze dřeva. Břidlice bude stačit, nebo mramor nebo jakýkoliv kámen, který se nachází v okolí. Když umístíme dveře sem," ukázal rukou napravo od krbu, "budeme moci udělat otvor na druhé straně krbu a vytápět tak zároveň i laboratoř."

Bylo očividné, že je čeká spousta práce, aby to tu přebudovali na skutečný domov. Harry si uvědomoval, že bude během několika měsíců muset vyřešit spoustu detailů, teď však cítil nadšení, že našli místo, které bude jenom jejich. Dost daleko od všech, budou-li chtít, ale zároveň nebudou od svých přátel naprosto odloučeni. Důležité bylo, že tu bude něco, co bude mít pro Severuse význam. Postaví mu tu nejlepší laboratoř na světě.

Nedorozumění - 132. kapitola - část druhá

Vyvrcholení - 133. kapitola - část druhá