Labyrintem slov...

Severus dokončil opravování esejí a právě uklízel svůj stůl, když byl velice překvapen Harryho návratem do jejich pokojů těsně před tím, než byl čas vydat se do Velké síně na večeři.

"Severusi, nevadilo by ti, kdybychom dneska večeřeli tady?"

Severus tázavě zdvihl obočí.

"Samozřejmě že ne. Když uvážím, kolik lidí je dnes na hradě, je velice nepravděpodobné, že by si někdo všiml mé nepřítomnosti. Ale proč se tu chceš skrývat?"

Harry se začervenal, protože to bylo přesně to, co měl v úmyslu. "No, ehm, podle toho, co mi řekl Sirius, tak to vypadá, že zítřejší jednání se Zimními zeměmi způsobilo pěkný rozruch. Myslí si, že dnešní večírek bude začátek nekonečné debaty o rozdílných pohledech na situaci. Nejsem tam pozvaný a chci, aby to tak zůstalo."

Severus se zasmál. "Opravdu zmijozelský přístup, jak se vyhnout nechtěnému pozvání, pane Pottere. Ne že bych ti to vyčítal."

Teď byla řada na Harrym, aby se zachichotal. "Šel jsem kolem ministerské kanceláře a slyšel jsem odtamtud bouřlivé dohady, a to byly zavřené dveře. Jsem si docela jistý, že pan Malfoy na někoho křičel a trval na tom, aby ho podpořil. Samozřejmě, mohlo se jednat o něco, co nemá nic společného se Zimními zeměmi, ale podle všeho to s nimi nejspíš souviselo."

Severusovi poskočilo radostí srdce, protože Harry mluvil o Malfoyovi jako o "panu", přestože ho Lucius již mnohokrát žádal, aby ho oslovoval křestním jménem. Také se v duchu proklel za to, že zapomněl, že je Lucius na hradě. Dokonce i když tu bylo teď obrovské množství lidí, stále se mu nelíbila myšlenka, že by Lucius mohl mluvit s Harrym bez jeho vědomí.

"Myslím, že to opravdu souviselo se Zimními zeměmi, už jen proto, že se to odehrávalo tady na hradě. Přesto jsem si jistý tím, že Lucius vyjádřil svůj názor ministerstvu již mnohokrát. V každém případě jsem rád, že byly zavřené dveře."

Ačkoliv domácí skřítci byli plně zaměstnáni při podávání večeře ve Velké síni, byli absolutně nadšení, když je oslovil milovaný manžel pana Harryho Pottera. Ještě víc je nadchlo, že byli požádáni připravit večeři pro něj a pana Harryho Pottera v jejich pokojích.

Při jídle Harry vyprávěl Severusovi, o čem se bavil se svým kmotrem.

"Sirius mi řekl, že se setkal se spoustou farmářů, pěstujících přísady do lektvarů, a že všichni chtějí zvětšit počet svých odběratelů. A že dosud byl jejich hlavním obchodním partnerem pan Landon. Letos se mu prý velice dařilo a Sirius si opravdu dělal starosti, když požádal o exklusivní práva obchodovat s lektvarovými přísadami. Dokonce ani Sirius neobchodoval pouze s ním! Pan Landon samozřejmě nic takového nezíská. Siria to tak znechutilo, že uvažuje o ukončení spolupráce s jeho firmou. Pamatuješ si na syna pana Landona? Ten muž, který se přiletaxoval s panem Malfoyem, když Voldemort zaútočil na Malfoy Manor?"

Na tuto událost nešlo zapomenout. "Ano, samozřejmě že si na něj vzpomínám. Pochybuji, že bych kdy mohl zapomenout na jejich příchod. Ale teď přestaň mluvit a něco sněz," napomenul ho. Jakmile se ujistil, že Harry opravdu jí, navázal na předchozí hovor.

"Takže plány na získání monopolu na lektvarové přísady pana Landona neměly úspěch?" Severus věděl, že přísady ze Zimních zemí jsou na trhu velice žádány, a jako mistrovi lektvarů mu bylo jasné, že už takhle vysoké ceny půjdou ještě nahoru, pokud by práva na jejich dodávky získal nějaký zkorumpovaný distributor. Obával se, že v takovém případě by Vikingové ze zisků navíc neviděli ani svrček.

Harry přikývl, zatímco přežvykoval velký kus rostbífu.

"To jsem rád. Tvůj psotr ¹⁾ se postaral aspoň o tohle."

Harry se zasmál. Skutečně byl rád, že se Severus a Sirius už nepohádají, kdykoliv se uvidí, přestože to bylo pořád jen dost nejisté příměří – moc dobře si všiml, že se předtím pozdravili jen strohým kývnutím hlavy. Ale aspoň se před lordem Brandem zdrželi otevřeného nepřátelství.

Mnohem větším úspěchem bylo, že už se o sobě navzájem nevyjadřovali urážlivě, když s nimi o tom druhém mluvil v soukromí. U Siria to bylo opravdovým překvapením, protože nikdy předtím nedokázal udržet své emoce na uzdě, kdykoliv přišla řeč na Severuse. Jistě, dnes se bavili jen o jeho plánech s Remem, ale bylo příjemné s ním mluvit a nemuset přitom poslouchat invektivy namířené na jeho manžela. A teď i Severus se zdržel narážek a dokonce mu složil kompliment!

Harry polkl a pokračoval ve vyprávění. "Takže Sirius teď přemýšlí o změně svých vztahů s Landonovými. Tak jako tak má teď ještě další projekty na starosti. Lord Brand ho požádal, aby vybudoval město určené převážně k obchodování. Dostal na to obrovský pozemek a spolupracuje s nějakými architekty na designu. A představ si – vybuduje tam velký hotel! Lidi, kteří tam přijdou za obchodem a nebudou se chtít večer přemisťovat domů, budou potřebovat někde přespat. Vikingové sice mají hospody a čajovny, ale nikdy nikdo nevedl žádný hotel, tak Siria požádali, aby jim tam jeden otevřel."

Severusovi to vyrazilo dech. Co může Sirius vědět o hoteliérství? Roky strávené v Azkabanu se sotva mohly počítat jako vhodná praxe v této oblasti. Možná jako mladý cestoval, ale jakmile uprchl z Azkabanu, jeho status nejhledanějšího zločince mu účinně bránil v použití jakéhokoliv seriózního hotelu.

V duchu se ušklíbl a přisoudil to nebelvírským sklonům, vrhnout se do všeho po hlavě a nepřemýšlet. Zdálo se, že tuhle vlastnost Nebelvíři sdíleli s celou populací Zimních zemí.

"A spolu s Remem si tam taky postaví svůj vlastní dům!" rozplýval se Harry. "Když budou v Londýně, budou bydlet na Grimmauldově náměstí, ale Sirius říkal, že on a Remus se bavili o nějakém místě, kam by mohli jezdit na dovolenou. Oběma se líbí rozlehlost lesů v Zimních zemích, dokonce i grendlingové se Moonymu a Tichošlápkovi vyhýbají, takže to tam pro ně není nebezpečné. Kousek od toho budoucího tržního města je malá usedlost a lord Brand Siriovi slíbil, že ji bude moci používat."

Severus byl rád za tento vývoj, víc než by dokázal Harrymu vysvětlit. Zatímco letos se pes s vlkem vyskytovali v Bradavicích dost sporadicky, bylo mu jasné, že to se může změnit. Lupin pracoval na Ministerstvu v Londýně a Black byl zaměstnán nahoře na severu. Pro Severuse bylo dobré vědět, že nehrozí, aby ti dva považovali Bradavice za vhodné místo pro jejich setkávání, pokud by zatoužili po nějaké alternativě pro své schůzky.

Harry o tom ještě chvíli mluvil, vyprávěje Severusovi o dalších akcích obou Pobertů, což bylo víc, než mohlo Severuse zajímat. Pak si ale vzpomněl na něco, co se dozvěděl u oběda, a byl vážně překvapený, že se o tom Sirius nezmínil.

"A víš co? Celé jméno miminka Weasleyů bude Harry Remus Walter Weasley."

Severus se ptal sám sebe, jestli ho tímhle Harry zkouší, zda ho pořád poslouchá, a prudce vzhlédl od svého dezertu.

Harry se na něj zašklebil, když si všiml jeho výrazu. "Opravdu. Ron nám to řekl u oběda. Křest bude tuhle neděli. Ron nám vysvětlil, že se jeho otec rozhodl takhle poctít Rema jako jejich dlouhodobého přítele, jako prvního zvěromága přeměňujícího se do kouzelného tvora a jako člena Starostolce. Co si o tom myslíš?"

Na tohle Severus nenašel jinou odpověď než výbuch smíchu. Harry se k němu brzy přidal.

- - - - -

Harry se něco málo o tom, co se dělo na recepci, dozvěděl druhého dne ráno od Draca. Lord Brand sice neprozradil, jak odpoví na sobotním jednání, ale některé jeho komentáře si Dracův otec vyložil jako špatné zprávy. Podobné obavy vyjádřili i zástupci dalších kouzelnických firem. Dracův otec a tři nebo čtyři další dokonce řekli, že se pokusí si o tom promluvit s Harrym Potterem. To byl dostatečný důvod pro to, aby se držel stranou, dokud jednání neskončí.

Jeho zvyk sedět u jídla se svými spolužáky, místo aby jedl u učitelského stolu se svým manželem, se ukázal být jeho záchranou. Všiml si, že Severus čelil několika otázkám, ale on sám byl u nebelvírského stolu v bezpečí a opustil Velkou síň dřív, než se někomu z těch rádoby důležitých lidí podařilo ho odchytit. A takhle to šlo celý den. Ráno strávil v jejich pokojích a pro cestu na famfrpálové hřiště zvolil jeden z málo známých bočních východů.

Většina účastníků jednání už byla pryč, když mrzimorský chytač polapil zlatonku a zajistil tak své koleji vítězství nad Havraspárem. Když Harry kráčel v davu studentů zpátky do hradu na oběd, on i jeho přátelé si dávali pozor před každým dospělým, který byl oblečený moc nóbl na ranní famfrpálový zápas.

Lord Brand naslouchal vášnivým námitkám asi hodinu, načež debatu ukončil prohlášením, že rada Zimních zemí přijala konečné rozhodnutí, které nebude v žádném případě změněno. Protesty přítomných kouzelníků a čarodějek byly částečně potlačeny připomínkou, že Harry Potter jejich rozhodnutí podporuje a nebude přijímat žádná odvolání. Na to se všichni vrhnuli na ministryni Bonesovou, ale ta je odmítla – v této věci neměla žádná práva, zvlášť když už pan Potter souhlasil s lordem Brandem a řekl, že nechce být kvůli této záležitosti obtěžován. Kvůli politickým zájmům se sice musela tohoto jednání účastnit, ale sama za sebe byla s výsledkem jednání i postojem pana Pottera spokojená.

Madame Bonesová neodešla hned po skončení jednání s uraženými obchodníky, ale ještě se zdržela, protože chtěla navštívit Molly Weasleyovou a pochovat si miminko. Přestože k nim neměla nijak blízko, znala Artura z práce a doslechla se, že Harry Potter souhlasil s kmotrovstvím. Na recepci řekla o svém úmyslu Dianě Brandové a nebyla překvapená, když ta se k ní rozhodla přidat.

Molly byla návštěvou tak důležitých žen potěšená. Dokonce s ní a s Poppy poobědvaly. Poppy samozřejmě znala Amélii velice dobře, protože bývaly spolužačky, i když každá patřila do jiné koleje. Ministryně, nyní pro ostatní ženy Amélie, ráda pogratulovala rodině zaměstnance Ministerstva kouzel k novému přírůstku. Bylo to něco úžasného, že se v době těžkých časů a obav z války rodí děti.

Dianu Brandovou žádná z ostatních žen neznala, přestože Molly věděla, že je to Severusova sestra. Ukázalo se však, že je to velice příjemná a vtipná dáma, matka dvou dětí a že má velice ráda svého nejstaršího bratra.

Výsledkem jejich návštěvy bylo, že je Molly pozvala na křest děťátka, který byl naplánován na druhý den ráno. Pozvání rozšířila i na Dianina manžela a otce. Jen tak mimochodem poznamenala, že kmotrem bude Harry Potter, a že obřadu se zúčastní i Remus Lupin a Sirius Black.

- - - - -

Křest Harryho Rema Waltera Weasleyho se konal v bradavickém hradě, vzhledem k tomu, co se dělo venku a kdo všechno se měl obřadu účastnit. Farář z kostela v Prasinkách, ten samý muž, který před lety Molly a Artura oddal, přijel na hrad po skončení ranních bohoslužeb. Hrad přeměnil Komnatu nejvyšší potřeby do malé kapličky s přesnou replikou křtitelnice, jaká byla v kostele, a domácí skřítkové nadšeně připravili obrovské množství jídla na pozdější oslavu.

Celý obřad proběhl rychle, přestože byl Harry značně nervózní. Stál tam, kde mu řekli, aby se postavil, a odpovídal přesně tak, jak mu řekli, aby odpovídal. Malý Harry chvíli křičel, když mu na hlavu vylili studenou vodu, ale Mollyino zkušené utěšování ho brzy uklidnilo.

Nebyl to tak úplně soukromý obřad, jak očekával, ale překvapivě mu to vůbec nevadilo. Mít kolem sebe Weasleyovic rodinu bylo vždy dobré, ale tato 'rodina' zahrnovala i všechny možné Weasleyovy a Prewettovy tety, strýce, bratrance a sestřenice. Dokonce i Draco Malfoy, stojící vedle Charlieho, teď patřil do rodiny, ačkoliv mu to stále připadalo dost zvláštní. Neměl ponětí, do jaké přihrádky zařadit Hermionu a její rodiče. Neměl by pro ně vytvořit kategorii 'skoro rodiny'? Kategorie 'starých přátel' se rozrostla o mnoho lidí, kteří nepatřili do rodiny Weasleyových pouze svým původem, jako třeba madame Pomfreyová. Harry se rozhodl, že on a Severus, Diana, Alrik a Asgeir, Remus a Sirius, a dokonce ministryně Bonesová, patřili do kategorie 'nových přátel'. To ovšem neznamenalo, že by byli vítáni méně než ostatní.

Srdce mu poskočilo při pomyšlení, že někam patří.

Když skončila formální část obřadu, místnost se změnila na pohodlný salonek s vysokými okny a výhledem na sluncem ozářené jezero. Některé starší tety se usadily do pohodlných křesílek a pohovek kolem nízkých stolků, zatímco ostatní se procházeli po místnosti a bavili se mezi sebou. Harry přijímal gratulace a zapózoval pro fotografa se svým kmotřencem v náruči. Dokonce se mu podařilo přesvědčit Severuse, aby na několika snímcích pózoval s ním.

Neustále po očku sledoval Severuse a zjistil, že ten dělá to samé. Jeho manžel stál se svou sestrou a švagrem, což bylo jistě dobré opatření vzhledem k tomu, že v davu se pohyboval i Sirius. Sirius opět bavil celý dav, ale byl s ním Remus a trochu ho krotil. Diana a Alrik udržovali Severusovu pozornost – výsledkem bylo, že muž neměl čas všímat si Harryho kmotra.

Když se mu konečně podařilo uniknout pózování a zamíchat se do davu, jeho cesta za Severusem vedla kolem stolu s Prewettovými, u něhož se musel zastavit a popovídat si s nimi, a pak kolem lorda Branda, který právě skončil krátkou rozmluvu se Siriem a Remem.

Lord Brand byl rád, když si mohl s Harrym promluvit. "Ach, lorde Pottere, gratuluji vám i vašemu kmotřenci! Byl to krásný obřad. Už jsem panu a paní Weasleyovým řekl, že je pro mě velká čest, být na něj pozvaný."

Harry byl za toto krátké setkání také rád. "Děkuji vám, pane. Jak jsem vyrozuměl, Diana navštívila společně s ministryní Bonesovou paní Weasleyovou po včerejším jednání. Jsem moc rád, že jste se mohli dnes všichni zúčastnit." Draco mu již předtím trochu poreferoval o průběhů setkání (a nebylo pochyb, že ty informace byly ovlivněny subjektivním postojem jeho otce), a teď přímo hořel zvědavostí. "Pane, smím se zeptat, jak podle vás včerejší jednání probíhalo?"

Asgeir se zasmál. "Šlo to přesně tak, jak jsem očekával, lorde Pottere. Hodně povyku a póz, vše poháněné vlastními zájmy a chtivostí. Zpočátku jsem jim toho moc neřekl, nechal jsem je, aby se mohli sami vyjádřit a předložit své návrhy, ale ze všech čišela jenom chamtivost. Potom jsem jim řekl naše rozhodnutí. Někteří něco takového očekávali, jiné to přivedlo k zuřivosti. Utnul jsem veškeré dohady prohlášením, že souhlasíte s naším přístupem a nebudete akceptovat žádná odvolání proti našemu rozhodnutí. Měl jsem dojem, že vaše ministryně s námi souhlasí, dokonce i když se pak veškerý povyk a stížnosti přesunuly k ní."

Harry byl rád, že lord Brand tu situaci zvládl s přehledem. Bylo možné, že někdo už hovořil se Severusem nebo ředitelem nebo dokonce panem McFarlenem ohledně svých požadavků, ale k němu se nic nedoneslo. Usmál se na staršího muže a odpověděl: "Velice si vážím toho, jak jste se s tou situací vypořádal, lorde Brande."

Pak si vzpomněl, že se chtěl zeptat na něco, co ho napadlo, když mu Sirius pověděl o tom, jak si v Zimních zemích postaví dům. Byl tak ponořený do rozhovoru s lordem Brandem ještě dobrých patnáct minut. Když pak muži potřásal rukou na rozloučenou, tvářil se nadmíru spokojeně. Potom se vydal najít Severuse.

Poznámka překladatelky:

V originále je zde zaměněno slovo godfather (kmotr) za dogfather, kde dog znamená pes. Sirius je z pohledu Severuse obojí – psisko i kmotr. Jedná se o slovní hříčku, kterou jsme nakonec s betou vyřešily vytvořením slova "psotr".

Kmotři - 131. kapitola - část druhá

Nedorozumění - 132. kapitola - část první