Labyrintem slov...

Harry si přál, aby jeho poslední hodina toho dne trvala déle, protože se užíral starostmi nad tím, co ho asi čeká v ředitelně. Neustále přemýšlel nad důvodem, proč se všichni ti lidé dneska objevili u profesorského stolu, ale na nic nemohl přijít. Jeho jedinou útěchou bylo vědomí, že kdyby se jednalo o něco opravdu vážného, už by ho odvolali z vyučování, a to se nestalo. Nemohlo to být tedy tak špatné.

Vlastně se mu ulevilo, když konečně vyjel po pohyblivých schodech do ředitelny, protože tam byli pozváni jen on a Severus.

"Předpokládám, že sis všiml našich nových hostí, Harry," zahájil jejich rozhovor ředitel, když jim nabídl židle k sezení a citronové dropsy.

"Ano, pane. Viděl jsem Alrika Branda i jeho otce, lorda Branda, který tu předtím ještě nikdy nebyl. Také nějaké další lordy ze Zimních zemí. A také je tu Sirius. A všichni ti lidé z ministerstva, některé z nich jsem viděl poprvé. Děje se něco?" zeptal se nervózně Harry.

Severus se také tvářil znepokojeně. "Je tu i má sestra. Říkala mi, že když se Alrik zmínil, že navštíví Bradavice, rozhodla se využít příležitosti a vidět se s ním. Předpokládám, že Lupin měl stejný důvod se tu ukázat. Ale ministryně a Lucius – a všichni ti ostatní úředníci – tu musí být kvůli něčemu jinému."

Albus přikývl a lehce se kýval ze strany na stranu.

"Jistě, je tu něco ohledně Zimních zemí, a proto tu máme všechny ty návštěvníky. Jistě víte, že pan McFarlen obdržel mnoho imigračních žádostí adresovaných Harrymu. Zdá se, že se lidé z různých částí světa chtějí přestěhovat do Zimních zemí. Odpovídal jim, že to není dost dobře možné – že tam není žádná infrastruktura ani pro návštěvníky, natož pro dlouhodobé přistěhovalce."

Harry a Severus si vyměnili překvapené pohledy. I když mozkomoři přestali být problémem, stále tam žili grendlingové a kdo ví co ještě. Plus samotný název Zimních zemí naznačoval dost o klimatických podmínkách. Bylo to nevlídné a nebezpečné místo a k typické turistické destinaci to mělo hodně daleko.

Albus vycítil jejich zmatek, a tak pokračoval: "Dozvěděl jsem se, že Sirius byl velmi úspěšný v exportu rostlin a lektvarových přísad hned následující rok po jejich historicky nejúspěšnější a nejúrodnější sezóně. Věci se tam nahoře rychle mění a obchodní zájmy vyžadují další a další změny. Lord Brand chce zavést nějaká obecná pravidla a požádal, zda by tu přes víkend mohl vést jednání. Imigrace je jednou z věcí, o kterých chtějí mluvit, a mají pocit, že k tomu potřebují Harryho požehnání."

Harry se začervenal. "Řekli mi, že jsou autonomní. Proč do toho musím být zapletený?" zeptal se rozzlobeně.

Albus se usmál. Byl rád, že Harry chce zůstat mimo. "Jsem přesvědčený, že lord Brand přesně ví, co chce dělat. Nicméně kvůli obchodním tlakům, zvláště toho z Ministerstva kouzel, se domnívá, že tvůj souhlas část toho tlaku odstraní."

Chvíli se díval, jak si to Harry přebírá v hlavě, a pak dodal: "Ve skutečnosti on a Sirius chtěli s tebou mluvit ještě předtím, než začne oficiální jednání. Vysvětlí ti, o co se jedná, a zodpoví ti tvé otázky."

Přestože ředitelova slova naznačovala, že se chtějí setkat pouze s Harrym, Severus celým svým postojem dal jasně najevo, že Harryho při tom hodlá doprovázet.

Albus si s potěšením všiml, že Harry považuje za samozřejmé zahrnout do všeho Severuse, dokonce i když bude přítomen Sirius. Zatímco ani Harry, ani Severus nedávali nijak najevo, na jaké úrovni je jejich vztah, věci jako tato řediteli potvrzovaly, že se nenaučili pouze žít vedle sebe, ale že se začínají jeden na druhého spoléhat.

Po tomto krátkém rozhovoru se všichni tři vydali do Harryho kanceláře. Harry se usmál, když Sirius otevřel dveře, přitáhl si ho do náruče a políbil ho na vršek hlavy.

"Jsem tak rád, že tě vidím, Sirie! Slyšel jsem, že se ti docela daří?" zeptal se Harry hned v úvodu.

"Taky tě rád vidím, mladej," odpověděl mu kmotr a ustoupil, aby uvolnil místo lordu Brandovi.

"Pane, velice rád vás znovu vidím. Doneslo se mi, že situace se u vás hodně zlepšila," řekl Harry staršímu muži, zatímco Severus a Sirius si na pozdrav stroze pokývli hlavou a navzájem se podezřívavě pozorovali.

Lord Brand již potřásl rukou Severusovi a teď jí třásl Harrymu a přitom se lehce uklonil. "Věci jsou lepší, než jsme mohli vůbec doufat. Ceníme si tvé pomoci. Ale neměli jsme vůbec tušení, že poskytnutí azylu lordu Blackovi bude mít tak velký vliv na zlepšení naší situace. Proto jsme dnes tady."

Severus všechny usadil v křeslech a pokynul jednomu z všudypřítomných skřítků, aby přinesl čaj a jiné nápoje. Sám se usadil hned vedle Harryho a podíval se na Siria takovým způsobem, že ten pro jednou uposlechl a nic neřekl.

Asgeir ignoroval nápoje, objevivší se uprostřed stolu, a začal hovořit.

"Nejdřív stručně vysvětlím náš přístup k vlastnictví země. Všichni obyvatelé Zimních zemí mají právo na domov a půdu k obdělávání, ale my neznáme vlastnictví půdy v té formě, jako vy tady v Británii. Potřebujeme, aby všichni, muži i ženy, byli schopni podporovat své rodiny, takže cokoliv, co by mohlo soustředit zemi do rukou několika osob a být v jejich rodinách děděno z generace na generaci, není v našem nejlepším zájmu. Jakmile se mladý člověk osamostatní a přestane žít se svou rodinou, nebo jakmile se ožení či vdá, dostane do užívání půdu, jedná-li se o farmáře. Pokud potřebují místo k obchodování v jednom z našich sídlišť, dostanou ho. Rodina může hospodařit na farmě po mnoho let, ale půda není nikdy jejich skutečným vlastnictvím."

Asgeir se odmlčel, aby si nalil šálek čaje, a pozorně sledoval Harryho obličej, jestli mu cokoliv z toho, co řekl, dělá nějaké starosti. Mladík mu pozorně naslouchal, ale zřejmě zcela nepochopil, proč o tom začal mluvit.

"Zimní země nemají mnoho obyvatel, a za posledních sto let se jejich počet kvůli grendlingům a mozkomorům ještě zmenšil. Kdysi jsme měli mnohem více usedlostí a sídlišť, některé z nich byly dokonce stejně velké jako Bifrost Hall, ale byly opuštěny, když už nebylo dost lidí, kteří by tam mohli žít. To samé se dělo u farem. Stále méně lidí zůstávalo na svých farmách a kvůli bezpečnosti se přesouvali do blízkosti větších opevněných usedlostí. Každému přiřadíme určitý počet akrů půdy a lidé pak mohou sklízet plody z vlastní práce. Tento přístup je dost neobvyklý, ale nám to tak vyhovuje a funguje to."

"Předpokládám, že to dělá žádosti o občanství poněkud komplikovanými," poznamenal Severus.

Asgeir přikývl. "Je to část problému. Pokud se někdo stane občanem Zimních zemí, získá automaticky právo na půdu, aby měl kde farmařit nebo si postavit dům. Až do loňského roku to takhle mohlo dobře fungovat, ačkoliv jsme samozřejmě tenkrát nedostávali žádné žádosti. Ale teď, když je u nás bezpečněji a naše farmy mají mnohem vyšší výnosy, se žádostmi se jakoby roztrhl pytel, zrovna v době, kdy my sami očekáváme nárůst naší vlastní populace zpět na úroveň před několika sty lety."

Ozval se Sirius. "A znovu se začaly ohromnou rychlostí obnovovat dávno opuštěné farmy. Neville Longbottom je zázrak. Měl spoustu nápadů, jaké rostlině se bude kde nejlépe dařit, doporučil některé úplně nové plodiny a nejvhodnější dobu pro setí i sklizeň. Zimní země byly letos v potravinách naprosto soběstačné, poprvé po mnoha letech."

Asgeir dodal: "Letos jsme nemuseli kupovat vůbec žádné jídlo od mudlů – na což jsme náležitě hrdí. A obchodování s přísadami do lektvarů! Lord Black navštívil několik našich nejodlehlejších usedlostí a díky svým obchodním kontaktům nám pomohl zvýšit počet položek, s nimiž můžeme obchodovat. A pan Longbottom pomohl několika farmám, které se specializovaly výhradně na produkci lektvarových přísad, zvýšit jejich výnosy i nabídku. Kromě toho jsme byli schopni sklidit mnohem více přísad do lektvarů, které rostou pouze ve volné přírodě, když už teď mozkomoři nejsou problém."

Harry se usmál, když slyšel chválu na Nevilla. Severus si toho samozřejmě všiml. Byl si jistý, že to jeho manžel v budoucnosti ještě mnohokrát zmíní.

"Chceme rozšířit naše obchodní možnosti, ale ne za cenu horších podmínek k růstu pro naše vlastní lidi. Ani nechceme dělat kompromisy ohledně schopnosti produkovat přebytky, které můžeme prodat," shrnul to Asgeir. "Dostali jsme nabídky od několika kouzelníků a kouzelnických firem z celé Británie, kteří chtějí u nás koupit větší množství půdy. Ta země je naším kolektivním vlastnictvím, nehodláme ji nikomu prodávat. Když jsme přemýšleli, jak bychom mohli ochránit naši zemi a vytvořit prostředí k růstu, rozhodli jsme se, že bude nejlepší to učinit součástí naší imigrační politiky."

Potom začal vysvětlovat svůj plán.

Pouze ten, komu Zimní země budou samy chtít nabídnout občanství, ho získá, a pouze tito lidé budou mít právo na farmářskou půdu či získání prostoru k podnikání. Ostatní dostanou právo k návštěvě na maximálně šest měsíců v kuse. A co se týče oživení obchodu, jedno opevněné sídliště opuštěné před desítkami let bude sloužit jako tržiště, kde se můžou setkávat občané Zimních zemí s lidmi odjinud za účelem prodeje a nákupu zboží.

Harrymu se ulevilo, že měl ředitel pravdu – lord Brand opravdu věděl, co chce, a měl to dobře promyšlené. Rychlý pohled na Severuse ukázal, že ten byl Vikingovým plánem ohromen.

Než mohl někdo něco dodat, Asgeir pokračoval.

"Než jsem sem přijel, měli jsme zasedání Rady. Nebudeme vydávat žádné veřejné prohlášení, ale odhlasovali jsme, že zatím chceme občanství udělit pouze třem mužům - tobě, lordu Blackovi a panu Longbottomovi. Všichni tři jste vítáni u nás žít, spolu s vašimi manželi či partnery a dětmi, pokud nějaké budete mít. Je možné, že v budoucnosti občanství udělíme i někomu dalšímu, ale prozatím jste to jen vy tři."

Harry se rychle podíval na Siria, který se usmíval od ucha k uchu. Bylo očividné, že jeho kmotr našel svůj smysl života v práci pro Zimní země. Ještě před rokem byl tak nejistý a nervózní. Bylo opravdu skvělé vidět ho spokojeného a sebejistého. Harry cítil, že se začíná také usmívat.
Nevšiml si tak nepatrného úšklebku na rtech svého manžela, který se tam objevil, když muž dumal nad nebelvírskostí Vikingů, která překonala dokonce i jeho odhad.

Severus byl první, kdo se zeptal: "Jestli se smím zeptat, od koho jste dostali nabídky k nákupu pozemků?" Od oběda totiž uvažoval nad přítomností některých lidí na hradě.

Asgeir tuto otázku očekával, ani ho nepřekvapilo, že to byl zrovna Severus, kdo s ní přišel.

"Nejvíce neodbytný byl Lucius Malfoy, což nebude pro nikoho z vás překvapením, jak mne upozornila moje snacha. Nechce občanství, ale vyjádřil zájem nakoupit 1000 akrů půdy do osobního vlastnictví. Kromě toho firma, jejímž je podle všeho majitelem, zaslala také nabídku na odkup poměrně velkého pozemku. Thurston Landon požádal o občanství a exkluzivní obchodní práva, a jeho firma chce odkoupit opravdu velký pozemek. Společnost Wizard Steel naznačila, že by měli zájem odkoupit několik set akrů v blízkosti dolů, pravděpodobně tam chtějí vybudovat vlastní továrnu. A kromě toho jsme dostali asi půl tuctu nabídek od firem podnikajících v oblasti lektvarů."

"A co žádosti o občanství, kromě pana Landona?" zeptal se Harry.

"V několika posledních měsících jsme obdrželi minimálně sto žádostí od jednotlivých osob. Ty jsme odmítali, stejně jako jsi to dělal ty prostřednictvím svého ministerského asistenta. Co nás však znepokojilo více, byly nabídky na rozvoj a výstavbu, které doprovázely žádosti o prodej půdy. Většina lektvarových firem si tam nechce založit jen své farmy nebo továrny na zpracování přísad, ale chtějí vybudovat i sídliště pro své zaměstnance. Každá z nich předpokládá, že by tam přivedla několik set lidí, pokud sečteme dohromady jak samotné zaměstnance, tak jejich rodiny a obsluhující personál takových malých komunit."

"To už by byla skutečná populační exploze," poznamenal Severus.

Asgeir přikývl. "A taková, jakou si nemůžeme dovolit, pokud chceme, aby naše vlast zůstala nezměněná."

Harry byl zvědavý dozvědět se víc o Siriově nadšení z toho, že se stal občanem Zimních zemí, ale usoudil, že bude lepší se ho na to zeptat v soukromí. Raději se proto podíval na svého manžela, aby zjistil, jestli a jak může ukončit toto setkání. Severus byl rád, že se Harry obrátil na něj, a opět promluvil.

"Myslím, že všichni tady si uvědomujeme situaci Zimních zemí, lorde Brande. Váš záměr vypořádat se s tím prostřednictvím restriktivní imigrační politiky je rozumný a bude bez pochyb účinný. Rád bych ale podotkl, že ohledně lorda Malfoye musíte být více konkrétní. Malfoy vlastní rozsáhlé pozemky v několika státech, ale je pouze britským občanem. Mezi občanstvím a vlastněním půdy neuvidí proto žádnou souvislost. Proto bych radil, abyste do své imigrační politiky zařadili ustanovení, že občané cizích států nesmějí v Zimních zemích vlastnit půdu."

Vysoký Viking se na Severuse usmál. "Děkuji za radu, lorde Snape. Lord Malfoy byl skutečně velice neodbytný. Byl to on, kdo do toho zapojil Ministerstvo. Upravím naše stanovisko tak, aby zahrnovalo jak vlastnictví půdy, tak přistěhovaleckou politiku."

Potom se podíval na Harryho a zeptal se: "Dnes večer tu máme recepci a zítra máme jednání s obchodníky a vaší ministryní. Mohu oznámit, že Harry Potter náš imigrační zákon schválil?"

Harry se rychle podíval na Severuse, který jednou přikývl.

"Ano, lorde Brande, můžete to udělat. Ocením však vše, co byste mohl udělat pro to, aby nevznikl dojem, že se nyní můžou u mne odvolat proti vašemu rozhodnutí. Rád ale připojím své jméno pod jakékoliv rozhodnutí, jež Zimní země učiní jako autonomní samospráva."

Severus se na něj díval s pýchou. Jednak proto, že se s tím požadavkem dobře vypořádal, a jednak proto, že hledal radu u něj a ne u toho prašivýho psiska. Nicméně podle pohledů, které Harry tomu psovi věnoval, bylo zřejmé, že s ním chce přesto mluvit a dozvědět se, jak se daří jemu i tomu jeho vlkovi.

Když se postavili, Severus řekl: "Před večeří musím ještě udělat nějakou práci. Lorde Brande, mohu vás doprovodit do ministerských kanceláří zde na hradě? Domnívám se, že Harry a Sirius ještě mají něco k projednání."

Asgeir tuto nabídku ocenil, protože hrad byl příšerně velký a bylo snadné v něm zabloudit. Také bylo očividné, že Harry i Sirius byli sice překvapeni tím, co Severus řekl, ale nadšeni, že budou moci spolu strávit nějaký čas.

Kmotři - 131. kapitola - část první

Kmotři - 131. kapitola - část třetí