Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Harry a Severus, ruku v ruce, udělali jen několik kroků, než se před nimi objevil jeden z domácích skřítků, jehož zřejmě poslal ředitel.

„Prosím, pane Harry Pottere a manželi pana Harryho Pottera, pane, profesor Brumbál vás žádá, abyste se připojili k němu a ministryni Bonesové v přijímací místnosti vedle vstupní haly, hned teď.“

Ani Harry ani Severus nebyli nadšení. Malé stvoření vypadalo velice znepokojeně a mnulo si ruce, když vidělo jejich výraz ve tváři. Skřítek si nedokázal představit, že by měl řediteli oznámit, že nesplnil úkol. Když se oba kouzelníci na sebe rezignovaně podívali a vydali se opačným směrem, ulevilo se mu. Nicméně šel za nimi pro případ, že by si to rozmysleli a vrátili se.

Jedna nepoužívaná místnost nedaleko vstupní haly byla přeměněna na elegantní salón. Nebylo vůbec těžké poznat, k jakému účelu nyní slouží, podle hlučných rozhovorů, jež se z ní nesly. Brumbál sem přivedl ministryni, členy Starostolce, Artura a Molly a další důležité kouzelníky, protože nabízela soukromí a klid. Chtěl s nimi posoudit reakci na dnešní přednášku.

Teprve podle upřeného pohledu Siria si Harry uvědomil, že stále drží Severuse za ruku. Pustil ji a šel svého kmotra obejmout. Když se ohlédl, spatřil na obličeji svého manžela výraz samolibého zadostiučinění, se kterým se díval na Siria, a skoro se kvůli tomu rozesmál. Zatímco se objímal se Siriem, Remus přešel k Severusovi a s malým úsměvem a zavrtěním hlavou ho odvedl ke stolku s občerstvením.

„Rád tě vidím, kmotřenče,“ řekl Sirius. „Chyběl jsi mi při všem tom zmatku, který teď na ministerstvu panuje.“

„A tys chyběl mně, Sirie. Závěrečné zkoušky právě skončily, neměl jsem čas zabývat se tím, co se tam děje. Severus a já jsme se v neděli sešli s Brumbálem a panem Weasleym, abychom se dohodli, o čem budeme dneska mluvit, ale to je asi tak všechno, co jsem se dozvěděl. Dělo se něco?“

Sirius začal podrobně a překvapivě přesně popisovat všechno zákulisní manévrování, které vyústilo do dnešního večera. Na někoho, kdo ještě nedávno prohlašoval, že ho něco tak nezáživného jako řízení kouzelnického světa vůbec nezajímá, se do současného dění docela ponořil. „Nikdy bych neřekl, co všechno se na ministerstvu nebo ve Starostolci řeší. Myslel jsem si, že jako Pobertové jsme způsobili několik horkých chvilek, ale když vidím, co všechno mají za lubem politici, musím přiznat, že jsme byli úplní amatéři. Je to mnohem větší sranda, než jsem si myslel,“ zašklebil se.

„A navíc můžeš pracovat s Remem, že?“ dodal s potutelným úsměvem Harry.

Sirius přikývl, ale jeho úsměv se rozplynul v zamračení. „Moc pracuje. Je neustále na schůzkách s Malfoyem a jeho badateli a právníky. Myslím, že bych si radši měl najít něco jiného na práci, jestli to je to, jak mám trávit svoje dny. Až moc sedění na místě a poslouchání nudného drmolení starých páprdů. To není nic pro mě. Pracoval jsem se zaměstnanci ministerstva na opravách mudlovského světa a na hledání dalších způsobů, jak mít jejich svět připravený, až se probudí. Hodně procházek a čerstvý vzduch - to mi víc vyhovuje. A když jsem na ministerstvu, tak Starostolec pořád něco řeší, s tou bandou se člověk vážně nenudí. Jenom když měli odsouhlasit to, co tu Amélie dneska prohlásí - to byla taková zábava, jakou jsem už dlouho nezažil.“

Harry se usmíval, pobaven Siriovým téměř dětským nadšením. Nebylo divu, že dává přednost pobytu venku, po tom, co tolik let trpěl uvězněný v Azkabanu. A teď se jako člen Starostolce zapojil do práce ministerstva! I když jeho nadšení mohlo být dětské, ve své podstatě přežil díky své lstivosti, a podle všeho hodně sil získával z milostného vztahu s Remem. Harry byl rád, že je Sirius šťastně zamilovaný. Dokonce si všimnul, že některé z jeho vrásek se zjemnily, hlavně ty kolem očí.

Remus zanechal Severuse ve společnosti ředitele, madame Bonesové a několika vysokých ministerských úředníků a vrátil se k Siriovi a Harrymu, kterého vřele objal. „Je skvělé tě zase vidět, Harry. Nevěř ani slovu z toho, co říkal,“ smál se Remus.

„Taky tě rád vidím, Reme,“ odpověděl Harry. „Sirius se zmínil, že teď hodně pracuješ s panem Malfoyem. Nezaslechl jsem nic o tom, čím se teď zrovna zabývá. Pamatuju si, že chtěl, aby se někdo podíval na legislativu o právech vlkodlaků a upírů. Vypadalo to na pořádný kus práce. Jak to jde?“

Remus nenuceně položil ruku na Siriova ramena a odpověděl: „Luciův tým na tom musel strávit hodně času, protože dost pokročili. Musel v něm mít aspoň dvacet lidí, kteří prostudovali zákony a další právní záznamy až do doby před čtyřmi sty lety. Ukázal mi návrh, který by chtěl předložit Starostolci. Většina z toho představuje zrušení ustanovení v asi pěti nebo šesti stech různých zákonů. Nepředpokládal jsem, že koncept, který jsem si vždycky spojoval se dvěma konkrétními zákony, je obsažený v tolika předpisech.“

Ostatní v místnosti, přestože se tvářili, že konverzují, koutkem oka Harryho pozorovali. To zkrátilo čas, který strávil se svým kmotrem a Remem, protože se k němu začali jednotlivě i v malých skupinkách trousit na slovíčko.

Už podruhé toho večera uvízl Severus daleko od Harryho a byl nucen sledovat, jak se ho druzí lidé dotýkají a poplácávají ho po ramenou. Mohl se jenom občas podívat jeho směrem a zkusit odhadnout z Harryho výrazu, co mu říkají. Výraz nudy nebo podráždění naznačoval, že někteří mu podlézali nebo se chovali pokrytecky. Nebylo překvapující, že v těchto okamžicích se v Harryho blízkosti nacházeli ministerští úředníci. Teď se začervenal - nejspíš ho někdo upřímně pochválil. Když mluvil s lordem Aventinem (který se teď neukazoval jinak než se sušenkou v ruce, jako by si chtěl vynahradit všechny ty roky, po které jako upír nemohl jíst), tvářil se Harry opravdu potěšeně. Stejně nadšeně se zatvářil, když k němu přistoupila Severusova sestra s manželem. Byl rád, že má aspoň jednoho příbuzného, který může na Harryho pozitivně zapůsobit.

Malfoyovi tu dnes večer nebyli, uvědomil si Severus, když se potajmu rozhlížel po místnosti. To bylo dobré - nebude se muset aspoň kvůli tomu nervovat. Nebylo důležité, že byli v Bradavicích. Co se jeho týče, tenhle večírek se mohl konat v nebelvírské společenské místnosti pod Minerviným přísným dohledem a stejně by byl nervózní, kdyby existovala šance, že by si Lucius mohl soukromně promluvit s Harrym. Nezáleželo na tom, že jediné, co by mohl Lucius dělat, je s Harrym mluvit - Severus se obával všech situací, kdy se Lucius mohl dostat do Harryho blízkosti.

Teď byli s Harrym dva zrzci - Weasleyovi. Artur mu potřásal rukou, bez pochyb se vyžíval v jejich vzájemných gratulacích ohledně dobře odvedené práce.

Artur byl pravděpodobně největším překvapení, kromě Harryho ovšem, v celém jeho manželství s Harrym. Severus ho samozřejmě znal hodně dlouho díky Fénixovu řádu, v dobách, kdy jeho vlastní působení v Řádu bylo předmětem podezření a otevřeného nepřátelství. Nemohl si vzpomenout ani na jeden okamžik, kdy by se k němu Artur Weasley nechoval zdvořile. Jenže z nějakého důvodu dospěl k názoru, že Artur je nemotorný a neschopný, přinejmenším že je ztělesněným „následovníkem“. Byl tak očividně oddaný Albusovi, až se zdálo, že na nic nemá vlastní názor. Vypadalo to, že neustále honí nějaké batole, protože jeho žena byla nepřetržitě těhotná. Byl jediným kouzelníkem, kterého Severus poznal, jenž byl pyšný a nadšený, že je zaměstnaný na Odboru zneužívání mudlovských výtvorů. Tento odbor považovala většina kouzelníků za dobré startovací místo pro kariéru na ministerstvu. Ale Artur svoje povolání zbožňoval.

Když sledoval Artura a jeho opět těhotnou ženu hovořit s Harrym, koutek úst se mu zdvihl do pousmání. Severus si najednou uvědomil, že Arturova rodina není jenom zdrojem jeho pýchy, ale i jeho cti. Když nebral v úvahu jeho dvě nejmladší děti, všichni byli dost bystří, slušní (nebelvírským způsobem samozřejmě) a zdvořilí. Jeden z jeho starších synů se opravdu osvědčil - Severus nikdy nezapomene na Charlieho skvělou manipulaci s Malfoyovými. Musel i neochotně ocenit lektvarové schopnosti dvojčat, i když podle jeho názoru promarněné, při vývoji jejich žertovných výrobků. A výchova takové rodiny za dost skromných poměrů byla opravdu známkou úspěšného a své rodině oddaného muže. Bylo zřejmé, že Harry má Artura velice rád, a pro tentokrát Severus necítil žárlivost. Harry se na Artura díval jako na otce. Jak by mohl namítat něco proti tomu, že jeho manžel získal takový vztah?

Rozhovor s Albusem a ministryní Bonesovou se nachýlil ke konci a Severusovy myšlenky se začaly točit kolem informací, jež se dozvěděl, když si všiml, že Harry potlačuje zívnutí. To stačilo k tomu, aby se omluvil.

„Paní ministryně, řediteli, musím se omluvit. Všiml jsem si, že Harry je unavený. Byl to pro něj dlouhý den, ráno skládal ročníkové zkoušky a odpoledne se připravoval na dnešní přednášku. Doprovodím ho do našeho bytu a s vámi se uvidím opět zítra.“ Formálně se ministryni uklonil a s vlajícím hábitem a zamračením, které by odradilo kohokoliv, kdo by ho snad chtěl dále zdržovat, se vzdálil. V místnosti už nebylo tolik lidí a tak se k Harrymu dostal poměrně rychle.

Harry se na něj usmál, a když mu Severus úsměv vracel, uvědomil si, že se nikdy nezbaví vzrušení, které cítil pokaždé, když ho tenhle výjimečný člověk obdařil svým nádherným úsměvem. Vzpomněl si na žárlivost, kterou cítil, když se Harry usmál na svého kmotra. Už nikdy se takhle cítit nechtěl. Ochranářsky objal Harryho kolem ramen a byl opět odměněn, když se k němu Harry přitulil.

Severus se sklonil, aby mu mohl zašeptat do ucha. „Skoro spíš ve stoje, Harry. Věnoval jsem dost velkou část večera ministryni a řediteli a tak myslím, že je nejvyšší čas odejít od našich pokojů. Cestou se můžeš rozloučit se svým psem a jeho vlkem.“ Harry si odfrkl při Severusově popisu Siria a Rema, ale dovolil mu, aby ho odvedl ke dveřím. Cestou zamával Weasleyovým a několika dalším lidem, se kterými ten večer mluvil nebo se s nimi seznámil. Jejich poslední zastávka byla u bývalých Pobertů, kteří už byli také na odchodu.

Sirius už chtěl říct něco o Severusově ruce kolem Harryho ramen (pravděpodobně něco, čeho by později litoval), když ho Remus objal a pevně sevřel. Byl to Remus, kdo za ně oba promluvil.

„Bylo skvělé tě zase vidět, Harry. Gratuluji k přednášce. Jsme na tebe oba pyšní. Všiml jsem si, že jsi mluvil s ředitelem a ministryní, Severusi - budeš Harryho informovat?“

Severus nezúčastněně přikývl; stále se měl před těmi dvěma na pozoru.

„Dobře. Vracíme se zpátky na Grimmauldovo náměstí. Zítra bude rušný den. Uvidíme se na ministerstvu,“ rozloučil se Remus, otočil se a odváděl Siria směrem k Velké síni. Několik přítomných stále popíjelo dýňový džus a jedlo sušenky, ačkoliv většina z nich se už odebrala ke krbům zapojeným do letaxové sítě. Sirius a Remus se postavili do fronty.

Na druhé straně Velké síně byli Grangerovi, usazení v křesílkách uspořádaných do malého kruhu. Artur a Molly odešli, aby se pozdravili s ředitelem, a všichni profesoři byli také někde jinde. Grangerovi se rychle pozdravili se staršími z Weasleyových dětí, se kterými se seznámili o Vánocích, ale brzy osaměli, protože Hermionu poslali za jejími přáteli.

„Budeme v pořádku, zlato,“ řekl Michael Hermioně. „Tvoje matka miluje dýňový džus, takže si dáme jednu skleničku a půjdeme. Užij si to, když máš teď konečně po zkouškách. Uvidíme se brzy.“ Anna dala Hermioně pusu na tvář a pak se dívali, jak odchází s Ronem a dalšími studenty. S povzdechem se na sebe podívali a usmáli se.

„Tohle místo je ale něco, že?“ zeptala se již po několikáté Anna, když obdivovala začarovaný strop. „Poslouchala jsem, co Minerva říkala o škole, když k nám přinesla dopis pro Hermionu, ale vidět to na vlastní oči, zažít to - tohle místo mě pořád uvádí v úžas!“ Michael se na svou ženu usmál. Pokaždé, když navštívili hrad, se Anna chovala jako turista, neustále se rozhlížela, všímala si různých detailů, na všechno byla zvědavá.

„Přinesu nám dýňový džus a myslím, že mají i ty koláčky, které ti minule tak chutnaly. Dojdi nám pro nějaké a pak se odletaxujeme zpátky do našeho bytu,“ navrhl Michael.

Anna přikývla a postavila se do malé fronty tvořící se u velkého tácu s koláči. Stála hned vedle ženy, které si během přednášky všimla - Anna ji viděla plakat, když Harry vyprávěl o smrti svých rodičů. Usmála se na ni a řekla: „Všimla jsem si, že vás Harryho vyprávění dost zasáhlo. Je to opravdu smutný příběh, že? Slyšela jste ho poprvé?“

Ženu její otázka překvapila. „Ne, už jsem to slyšela předtím. Ale když to vyprávěl Harry, vzpomněla jsem si na svou sestru, když byla ještě malá, a ty vzpomínky způsobily, že mi vyhrkly slzy. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšiml.“

„Mám nutkání se neustále rozhlížet, když jsem na hradě, a prostě jsem vás náhodou uviděla. Pochybuji, že by si všiml i někdo jiný. Jmenuji se Anna. Moje dcera tu studuje. Nikdy jsme s manželem netušili, že jsme motáci, dokud se nestaly všechny ty absurdnosti. Takže, vy jste znala kouzelnický svět už předtím - jste tedy čarodějka?“

Petunie si přála, aby ji ta vlezlá žena nechala samotnou, ale neexistoval způsob, jak se slušně vymluvit, aniž by k sobě přitáhla pozornost. Proč musí každý předpokládat, že je čarodějka? Vypadá snad nějak nenormálně? Samozřejmě věděla, co by se stalo, kdyby Anně odpověděla tak, jak chtěla, protože tu chybu už udělala několikrát předtím. Nestála vůbec o to, aby se to přihodilo znovu.

„Jmenuji se Petunie. Ten příběh jsem už slyšela, protože můj synovec tu také studuje, ale nejsem čarodějka. Ve skutečnosti mě dost šokovalo, když mi řekli, že mám magii.“

Anna chápala, že příběh Harryho Pottera je mezi kouzelníky dobře známý, dokonce i mezi lidmi s vazbami na kouzelnický svět, takže Petuniino vysvětlení jí nepřišlo zvláštní. Nepochybně hodně dětí studujících v Bradavicích doma vyprávělo o Harrym, když už pro nic jiného, tak aspoň aby se blýskli tím, že ho znají.

„Jste tu se svou rodinou?“ zeptala se Anna a rozhlížela se, jestli se tu někde neschovává její manžel.

„Mám tu svého manžela a syna, jsou na ošetřovně, spí. Neprobudili se z toho kouzla spánku. Jenom já jsem vzhůru,“ odpověděla Petunie. Zabolelo ji, když mluvila o Vernonovi a Dudleym - nenavštívila je už několik dnů a teď si uvědomila, že čas jejich probuzení se blíží. Oba dva jí chyběli a bez nich se cítila osaměle. Musí je znovu navštívit, možná zítra.

Anna se zeptala, jestli se chce připojit k ní a jejímu manželovi, Michaelovi. „Oba dva jsme objevili dýňový džus a moc nám chutná. A koláče, které tu pečou - nikdy jsme neochutnali nic podobného. Pár jich sníme a pak se vrátíme do našeho bytu nedaleko nemocnice U svatého Munga. Nechtěla byste nás navštívit?“

Petunie s úlevou zahlédla několik žen, které se vracely do mrzimorské ložnice, a využila je jako omluvu pro svůj odchod. Anna jí popřála dobrou noc. Koláče odnesla zpět k jejich křeslům a dala se znovu do řeči se svým manželem.

- - - - -

V době, kdy ho Severus popoháněl směrem do sklepení, byl už Harry zase čilý. „Co je zítra na ministerstvu?“ zeptal se.

Severus se ušklíbl. „Řeknu ti to až doma, Harry. Nebudeš mi věřit, že jsem se celou tu dobu tam jen tak bavil s Albusem a ministryní.“

Harry se zasmál. „Ne, to ti není vůbec podobné. Musí se něco dít, jestli jsi byl tak dlouhou dobu zabraný do hluboké konverzace.“ Celou dobu, co šli do svých pokojů, mohl Harry vidět zástupy domácích skřítků, lelkujících v chodbách a pozorujících je. Přestože předpokládal, že se vůbec nezajímají o politickou situaci, nýbrž že jim jde jen o blaho kouzelníků, bylo by i tak velice nerozumné diskutovat před tak početným a obecně neviditelným posluchačstvem o důvěrných záležitostech. Šli tedy v tichosti, Severus jednou rukou objímal Harryho kolem ramen a Harry měl svou ruku kolem jeho pasu.

V obývacím pokoji pověsil Severus jejich hábity na věšák, zatímco Harry zapálil oheň v krbu, aby zahnal všudypřítomný chlad. Také nalil Severusovi trochu ohnivé whisky, skleničku postavil na nízký stolek před pohovkou a posadil se. Se zvědavým a trochu znepokojeným výrazem ve tváři sledoval, jak se jeho manžel posadil vedle něj, a pak se zeptal: „Takže, jedná se o špatné zprávy?“

Severuse jeho otázka zasáhla - to poslední, co si přál, bylo Harryho znepokojovat! „Pro Merlina, ne! Opravdu se neděje nic špatného. Samozřejmě, máme informace o zvyšující se aktivitě Smrtijedů, útocích na kouzelnické komunity v několika nezakreslitelných hrabstvích a v mudlovském světě, ale to není nic nového. Ne, tohle se týká víc samotného Ministerstva kouzel.“

Zatímco si Severus urovnával myšlenky, Harry přemýšlel o tom, jak málo toho slyšel o akcích ministerstva - většinou od Siria a Rema. „Má to něco společného s tím, že pan Malfoy dnes večer nepřišel?“

„Pravděpodobně. Zítra bude řádné zasedání Starostolce, na kterém se Lucius chystá navrhnout legislativní změny, kterými by se zrušily všechny právní překážky, týkající se upírů a vlkodlaků. Dnes odpoledne o tom hovořil s ministryní Bonesovou a požádal ji, aby ti řekla, že by velice ocenil tvou přítomnost na zasedání.“

Harry o tom přemýšlel. „To zní rozumně. Překvapuje mě, že to zvládl tak rychle; původně to vypadalo jako ohromný závazek. Co se ti na tom nezdá?“

„Nelíbí se mi improvizované pozvánky, které zahrnují to, abys opustil bezpečí Bradavic,“ vysvětlil Severus. „Zvlášť když ten někdo už delší dobu věděl, že bude pravděpodobně vyžadována tvá přítomnost. Ačkoliv Lucius řekl ministryni, že zprávu dokončil dnes ráno a že ji chce přednést co nejdříve, stále si nejsem jistý tím, jestli on nebo někdo, s kým pracoval, nejsou o krok před námi.“

„Jestli tě to uklidní,“ odpověděl Harry, „Remus se už nějakou dobu setkává s panem Malfoyem a jeho právníky, a podle toho, co řekl, věří, že to dokončili teprve dneska.“

Severus o tom přemýšlel, ale stále byl trochu znepokojený. „To není všechno. Protože Lucius výslovně požádal o tvou přítomnost, ministryně se rozhodla, že zítra, po skončení zasedání Starostolce, uspořádá malou recepci na mou počest, na které mi předá Merlinův řád. Předpokládá se, že na zasedání budu s tebou a že oba se na tu malou sešlost zdržíme.“

Harry v tom stále neviděl žádný problém. „To dává smysl, ne? Lepší jeden výlet na ministerstvo než dva. Samozřejmě že když půjdu na zasedání Starostolce, budu chtít, abys tam byl se mnou. Předpokládám, že bys šel tak jako tak, protože nechceš, abych byl sám v blízkosti Malfoye.“ Seveus se na Harryho ušklíbl a přikývl. Nedošlo mu, že byl tak průhledný, dokud si Harry nevšiml jeho nedůvěry ve svého starého „přítele“ Luciuse.

„A když už tam oba budeme, proč by ti nemohli předat řád?“

Harry si dobře vzpomínal na Severusovu nechuť a podezíravost ohledně udělení Merlinova řádu. Severus by mohl cítit, že pro předání řádu by se měla uspořádat mnohem významnější akce, ale to by neodpovídalo ani jeho povaze ani jeho reakci na udělení řádu. Musí mít ještě nějaký jiný důvod, proč se tak brání. „Pořád máš strach, že je někdo o krok před námi?“

Severus se přisedl blíž k Harrymu a vzal jeho obličej do svých rukou. Lehce ho políbil na rty a pak odpověděl: „Když se jedná o tebe a tvou bezpečnost, jsem vždy velmi neklidný.“

Harry se těšil ze Severusovy blízkosti i jeho svůdného hlasu, a dokonce i z jeho doteku, protože jejich polibek pokračoval a prohluboval se. Nikdy ve svém životě, kam až jeho paměť sahala, se necítil tak ochraňován. Severusovi na něm záleželo.

Ze všech lidí, na které by mohl teď myslet, si vzpomněl zrovna na Malfoye a na jeho největší přání. Harry si myslel, že teď by už pochopil, proč dospělý muž s neomezenými finančními prostředky a privilegii může toužit víc než po čemkoliv jiném po tom, aby na něm záleželo. Samozřejmě, pan Malfoy chtěl, aby na něm záleželo v mnohem větším měřítku, ale jestli se Harry cítí takhle výjimečně jen proto, že Severusovi na něm záleží, dokáže pochopit, proč to pro někoho může být tak žádoucí cíl.

Harry odsunul všechny myšlenky na Malfoye stranou a soustředil se na muže, který ho nyní svým tělem tlačil k pohovce. Váha a tlak Severusova těla byly jak příjemné, tak vzrušující - vůbec se tohoto nátlaku nebál, naopak ho vítal. Tělo jeho manžela bylo pevné a hranaté, vůbec ne takové, jak si ještě před rokem představoval žádoucí postavu, ale dnes po něm toužil. S naprostou jistotou věděl, že takhle to má být, že to je to, co chce a potřebuje.

Vlastně chtěl a potřeboval víc. Ale jak přesvědčí Severuse, že je připravený?

Harry byl tak ponořený do svého vnitřního dialogu, že si vůbec nevšiml, že ho Severus mezi jednotlivými polibky upřeně pozoruje a využívá toho, že se na jeho tváři odrážejí všechny jeho emoce a pocity. Severus viděl, že mu jeho polibky a doteky přinášejí rozkoš. Možná by nikdy neuhodl, že si při tom vzpomněl na Lucia Malfoye, ale věděl, že se Harry jejich blízkosti oddává.

Teď si všiml záblesku podráždění nebo možná spíše zklamání. Severus se pousmál a znovu se věnoval Harryho obličeji a krku a když rozvázal jeho vázanku a rozepnul mu košili, i jeho klíčním kostem, ramenům a hrudi. Musel jsem vydržet hodně měsíců plných frustrace, pomyslel si, a jasně jsem ti řekl, že dokud si nebudu jistý tím, že jsi připravený, nepostoupíme dále. Jestli si myslíš, že tvoje první projevení zájmu mě o tom přesvědčí, tak se mýlíš.

Líbání a kousání přešlo do vzájemného dotýkání. Severus pobaveně pozoroval Harryho narůstající vzrušení a frustraci. Sám byl tvrdý jako kámen, ale byl na to při Harrym zvyklý a rozhodl se, že s tím může žít ještě o chvíli déle. Blížily se Harryho sedmnácté narozeniny; vnímal je jako okamžik, ve kterém by akceptoval jeho rozhodnutí, kdyby chtěl jejich manželství naplnit a tím je skutečně svázat.

Nakonec se nad Harrym slitoval. Mladý muž teď už lapal po dechu a kalhoty se napínaly přes jeho jistě nepohodlnou erekci. Severus se z něj zvedl, odhodil stranou kravatu i košili, které předtím sundal, vzal Harryho do náruče a odnesl ho do jejich ložnice. Tam ho opatrně položil na postel. Díval se, jak si mladý muž položil hlavu na polštář. Viděl se v jeho zelených očích, nyní naplněných smyslnou žádostivostí. Potřeba i frustrace z Harryho přímo prýštily a Severus si pomyslel, že ještě nikdy neviděl vypadat někoho tak zoufale jako Harry. Bude v pořádku, když si uleví, ale ne tak, jak Harry pravděpodobně doufal. Trpělivě a s péčí ho Severus svlékal a laskal právě odhalenou kůži. Potom se sám zbavil oblečení, položil se vedle Harryho a pokračoval v líbání, lízání a kousání jeho těla. Dával si dobrý pozor, aby měl svou magii pod kontrolou a jednalo se tak jen o fyzické potěšení.

Harry byl téměř bez sebe. Chtěl víc, potřeboval se udělat a chvílemi nedokázal ani myslet. Byl plně v Severusově moci. Podvědomě si uvědomil, že se stále cítí v bezpečí. Opravdu Severusovi důvěřoval.

Když se Harry natáhl, aby mu oplatil péči, Severus jeho ruku odstrčil. Neřekl ani slovo, ale ruku mu položil na polštář nad hlavu a na chvíli ji tam pevně přidržoval. Když se pak stáhl, aby pokračoval v něžnostech, Harry několik minut vydržel nechat svou ruku na místě, ale pak ji znovu přesunul dolů, aby se mohl o Severuse postarat. Tentokrát Severus uchopil obě jeho ruce a za zápěstí je přidržoval nad Harryho hlavou, zatímco pokračoval v líbání jeho obličeje a rtů.

Pak se konečně rozhodl, že je nejvyšší čas nechat Harryho vyvrcholit. Pustil jeho ruce a rychle se přetočil do opačného směru. Svými ústy pohltil celý Harryho penis a rukou laskal jeho varlata, a chvíli na to přivedl Harryho k bouřlivému orgasmu.

Harry se cítil, jako by byl celý ponořený v pocitech a vjemech a vzrušení, a nebyl schopný rozlišit jedno od druhého. Neměl žádnou kontrolu nad tím, co bude cítit, kdy a proč to bude cítit - jeho tělo reagovalo na doteky někoho jiného, dokud neexplodoval v podivné kombinaci vzrušení a podráždění. Už zažil péči Severusových talentovaných rukou a jazyka, ale tohle bylo velice vyčerpávající. Prohrál boj o znovunabytí svého vědomí a bezprostředně po orgasmu ho přemohl spánek.

Severus se pomalu se zkříženýma nohama usadil vedle Harryho na posteli a pozoroval, jak jeho rozpálená pokožka vychládá a jeho rychlý dech se zklidňuje. O sebe se může postarat o několik minut později. Teď si chtěl užívat pohledu na nádherné, i když právě úplně vyčerpané tělo svého manžela, natažené na posteli a zcela mu přístupné. Nevyrušovala ho žádná cudnost nebo Harryho neustálé snahy se přikrýt. Severus opravdu doufal, že v blízké budoucnosti přijde den, kdy se zcela probuzený Harry bude v takové pozici cítit pohodlně.

Když se postavil, pomocí kouzla odstranil z povlečení důkazy Harryho orgasmu, ale usoudil, že na očištění Harryho bude nemagický způsob lepší. Acciem přivolal z koupelny teplý vlhký ručník a jemně jím otřel tělo mladíka. Radoval se z intimních dotyků, přestože o nich Harry nevěděl. Předtím, než se vedle něj uložil, si ještě ve sprše rychle ulevil.

- - - - -

Narcisu překvapilo, když se k ní Lucius připojil na večeři, protože si myslela, že si najde důvod, aby se mohl zúčastnit poslední přednášky pro motáky v Bradavicích. Účastnil se již několika lekcí a ona si myslela, že bude chtít slyšet Harryho Pottera.

„Jsem potěšena, i když trochu překvapena, že se mnou povečeříš, Lucie. Předpokládala jsem, že dnes budeš večeřet v Bradavicích. Děje se snad něco?“ zeptala se ho na uvítanou, když vstoupil do jídelny a posadil se na opačném konci dlouhého stolu.

Dnes vypadal nějak jinak. Nedokázala hned říct, co se změnilo, a tak ho začala bedlivě zkoumat. Vlasy si svázal do culíku, to nebylo neobvyklé. Hábit, který měl na sobě, mu asi před rokem sama vybrala; byl z luxusní látky a v té barvě vypadal prostě úžasně, ale už ho měl na sobě několikrát, takže tím to být nemohlo. Zkontrolovala prsteny na jeho rukou a tuniku, kterou měl pod hábitem - nic z toho nebylo nové. Proč tedy vypadá jinak?

„Dnes do Bradavic nejdu, drahá,“ odpověděl Lucius. „Mám práci tady, musím si připravit řeč na zítřejší zasedání Starostolce. Téměř jsem dokončil úkol, který jsem přijal od Pottera, zrušení zákonů a nařízení, jež omezují práva vlkodlaků a upírů. Později večer přijdou Brearsley a Steppens a několik jejich koncipientů. Budeme v zadním salonu, takže tě nebudeme rušit.“

Narcisa přikývla. Taková byla mezi nimi dohoda: když Lucius pracoval doma, nechtěla se toho nijak účastnit. Během večeře s ním prohodila několik slov a on jí odpověděl, nicméně si ho prohlížela s větším zájmem, než jaký o něj projevila za posledních deset let. Co na něm bylo jiného? Proč dnes večer stálo za to si ho prohlížet, když důvod k tomu nenacházela už tak dlouho?

Teprve když si ve svém pokoji rozčesávala vlasy, než ulehne do postele, ji napadla odpověď. V jeho očích i v obličeji bylo víc života, než kolik ho tam viděla za celá ta léta. To byl ten rozdíl. Jeho obličej vypadal živě a chyběl mu obvyklý strojený výraz lhostejnosti. Čím víc o tom přemýšlela, tím to bylo zřetelnější.

Lucius byl tou prací nadšený.

Náhle, a vůbec poprvé za jejich manželství, si Narcisa přála, aby ji pozval na zítřejší zasedání Starostolce. Lucius se o tom před dnešním večerem nezmínil a ona se obvykle ministerstvu a všem lidem, které tam mohla potkat, vyhýbala jako čert kříži. Ale očividně se tentokrát něco změnilo, přinejmenším pro jejího manžela.

Před usnutím přemýšlela o tom, jak ho zítra u snídaně co nejlépe zmanipulovat, aby ji vzal s sebou.

Nebylo pochyb o tom, že to, že Narcisa poprvé v životě použila slova „nadšení“ a „Lucius“ v jedné větě, ovlivnilo její sen. Sen, který se jí opravdu líbil. Když zjistila, že si Lucius asi rok nebo dva po Dracově narození našel milenku, ulevilo se jí, že její manželské povinnosti nebudou vyžadovány tak často. Nedlouho poté sama využila příležitosti si začít aférku s fantasticky krásným a stejně tak diskrétním mladým mužem. Jména i tváře se během let měnily, ale zažitý způsob chování zůstával. V důsledku toho oba dva měli velice uspokojující sexuální život, jenom ne spolu.

Ze snu se probudila zpocená a „znepokojená“ uprostřed noci a přemýšlela, jestli nepřišel čas, aby znovu začala spát se svým mužem.

- - - - -

Remus měl svého vlastního podrážděného manžela, se kterým se musel na Grimmauldově náměstí vypořádat, když se vrátili z Bradavic.

„Ten chlap má vážně nervy, když Harryho takovým způsobem ohmatává, přímo před očima všech!“ byla první slova, která opustila Siriova ústa, jakmile vystoupili z krbu.

Removi bylo jasné, o čem Sirius mluví, ale nehodlal mu to ulehčovat. Klidným hlasem mu odpověděl: „To zní trochu ostře, Sirie. Když Harry mluvil o smrti svých rodičů, myslím, že objetí od Artura bylo velice soucitné.“

„Co? Artur? Mluvím o Snapeovi, ty pitomče!“

Sirius byl rozčilený, pochodoval před krbem sem a tam a jeho dlouhý plášť a vlasy kolem něj poletovaly pokaždé, když změnil směr.

„Přestaň! Neudělal nic nevhodného. Byl jsem tam - díval jsem se!“ naléhal Remus.

„Copak jsi neviděl, jak Snape držel Harryho za ruku, když přišli na ten večírek? Co si vůbec ten starý bastard myslel, že dělá? A objal ho kolem ramen, když odcházeli, přímo před očima celé místnosti!“

„Stál jsem přímo vedle tebe, když přišli! Harry pustil Severusovu ruku hned jak si všiml, že na ně zíráš! Pochybuji, že udělali víc než tři kroky, když se to stalo, a nedokážu si představit, že by si toho někdo další všiml nebo se o to nějak staral. Sám jsem tě několikrát za večer objal. No tak, Sirie, buď rozumný. Harry ho má rád, s největší pravděpodobností ho miluje. Pamatuješ, jak jsi zuřil, když jsi viděl jejich fotku v Denním věštci, jak se líbají na ministerstvu? Právě když ses chystal utrhnout Severusovi hlavu, dozvěděli jsme se, že to byl Harry, kdo ten polibek inicioval.“

Sirius se zatvářil zrazeně, jako kdyby čekal, že se Remus postaví na jeho stranu a nebude mu předkládat rozumné důvody, proč se mýlí. Ale aspoň přestal pochodovat. S ušklíbnutím zamumlal: „Nemůžu si pomoct. Já vím, že není takový bastard, za jakého jsem ho vždycky považoval. Ale pořád ho nemám rád.“

Remus položil svou ruku kolem jeho ramen, přitáhl si ho do objetí a do jeho neposedných hnědých vlasů zašeptal: „Harry už není dítě. Je to velice pozoruhodný, velice vyzrálý mladý muž a během několika týdnů bude plnoletý. Opravdu vyrostl a zmužněl od té doby, co vyhnal pradávného démona a od Volání, copak sis nevšiml? Ví, co chce, a zdá se, že je do svého manžela zamilovaný. Věřím, že Harry a Severus mají před sebou dlouhé manželství a bojím se, Sirie, opravdu se bojím, že tvoje neustálé štěkání na Severuse zatluče klín, ne mezi Severuse a Harryho, ale mezi tebe a Harryho. Copak to nevidíš? Riskuješ, že Harryho ztratíš, a já vím, že to je to poslední, co bys chtěl.“

Bylo opravdu prokletím, že Sirius byl velice bystrý a byl schopný si rozumově uvědomit pravdu, i když jeho emoce tvrdily pravý opak. Právě teď to prokletí pociťoval. Chtěl trávit čas s Harrym, chtěl s ním strávit tolik času, kolik mu ho bylo odepřeno, když byl zavřený v Azkabanu. Četl dopis od Belatrix, který zcela odstranil všechny důvody, jež kdy stály za jeho nenávistí vůči Severusovi, přesto ho nedokázal přestat nenávidět. Jeho rozum souhlasil s Remem - on byl tady ten poražený. Znepřátelí si Harryho a připraví se o všechny skvostné okamžiky s ním, po kterých tak toužil, pokud bude trvat na bezdůvodné nenávisti vůči jeho manželovi.

Proč musí být všechno tak komplikované?

Remus ho nepřestával objímat, ale podle Siriova uvolněnějšího postoje uhodl, že jeho rozum dočasně vítězí nad emocemi. Jemným hlasem, aby ho zase nevydráždil, řekl: „Tak pojď, postel čeká. Zítra bude perný den.“

- - - - -

Autorčina poznámka: …Také bych chtěla odpovědět na otázku ohledně mého názoru na mužské těhotenství a jestli ho zahrnu do této povídky. Josephine Darcy se vyjádřila jasně, že v Kameni manželství žádné nebude, takže ho neočekávejte ani v mém dokončení. Mimo to bych mužské těhotenství nezahrnula do žádné své povídky. Připadá mi to prostě příliš nepřirozené a takový druh sci-fi mě vůbec nepřitahuje.

 Vysvětlování - 107. kapitola

Přepisovaná historie - 109. kapitola