Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Hned po snídani se Albus odletaxoval do Removy kanceláře na Ministerstvu kouzel, a Severus a Harry ho vzápětí následovali. Severus vystoupil z krbu velice elegantním způsobem a oprašoval si ojedinělé saze ze svého rukávu. Otočil se právě včas, aby zachytil Harryho, který jako obvykle z krbu vypadl a udělal několik klopýtavých kroků. S pobaveným úsměvem ho podepřel a rychle oprášil jeho hábit. „Jednou se to naučím,“ zamumlal Harry.

Měli trochu zpoždění kvůli tomu, že si Harry chtěl vzít na snídani školní hábit a pak se vrátit a převléct se do oblečení vhodného na zasedání Starostolce - za žádnou cenu se nemínil objevit ve Velké síni takhle vymóděný. Severus s ním souhlasil. A i když jim hábity připravil, ještě než se odešli nasnídat, a přestože se odletaxovali na ministerstvo z ředitelny, převléknutí se do rajtek, lněné košile a letního kabátce nějakou dobu trvalo.

Remus již měl na sobě hábit a klobouk člena Starostolce a zrovna pomáhal Siriovi v oblékání jeho hábitu. Albus tuhle „uniformu“ odmítl a místo toho si vzal hábit tyrkysové barvy se stříbrnými a zlatými hvězdičkami a purpurový límec a na hlavě měl purpurovo-zelený špičatý klobouk. Sirius nad zvolenou barevnou kombinací zdvihl obočí. Harry si byl jistý, že už přemýšlí o tom, co by si mohl vzít na příští zasedání. Očividně bylo možné si obléci něco jiného, navzdory tomu, co mu řekla ministryně Bonesová.

Harry Siria na uvítanou objal a zašeptal mu do ucha: „Ani nepřemýšlej o tom, že by sis pořídil oblečení jako tohle - nebudeš s tím mít úspěch!“ Jeho kmotr se na něj nejdřív překvapeně podíval, že tak dobře uhodl směr jeho myšlenek, potom se zasmál a potřásl hlavou. James v něm také vždycky dokázal číst jako v knize a řekl by přesně to samé. Další věc, ve které mu Harry připomíná svého otce.

Harry zrovna objímal Rema, když se ozvalo zaklepání a hned nato vešel bystrozor Stark. „Pánové, paní ministryně mě požádala, abych vás doprovodil. Zasedání Starostolce začne, jakmile budete všichni na svých místech. Prosím, následujte mě.“

Albus vyšel jako první. Pak následovala chvíle zmatku, než se zbylí čtyři dohodli, v jakém pořadí budou vycházet. Sirius měl v úmyslu jít s Harrym, zatímco Remus chtěl jít se Siriem, a Severus odmítal jít s kýmkoli kromě Harryho. Remus se Severusem si vyměnili krátký pohled, načež vlkodlak uchopil Siria pevně za ruku a silou ho postrkoval ven ze dveří. Severus položil Harrymu ruku na rameno a na chvíli ho zastavil; teprve pak vyšli za ostatními.

„Nech ostatní, ať vstoupí první. Dej jim náskok vteřinu nebo dvě. Nebude se dít nic, dokud nedorazíš ty, tím jsem si jistý. Takhle nebudou vypadat jako opozdilci,“ vysvětlil mu.

Harry se nad tak nezmijozelskou starostí o ostatní usmál. A zatímco spěchali chodbami ke sněmovně Starostolce, vedeni bystrozorem Starkem, setřásl ze sebe nepříjemné vzpomínky, jež měl s těmito chodbami spojeny: jak ho pan Weasley vedl na jeho první slyšení před Starostolcem, když použil Patronovo zaklínadlo na ochranu sebe a Dudleyho před mozkomory; na děsivý sen, ve kterém se dozvěděl o útoku Nagini na pana Weasleyho; zasedání, při němž se mělo rozhodnout, jestli Remus zdivočel; souboje Severuse s dlouhou řadou najatých hrdlořezů. Našel si čas, aby na chvíli ocenil vzpomínku na to, jak všichni tihle zabijáci skončili díky jeho bezhůlkové magii na hromadě u protější zdi. Nemyslel si, že by některý z nich zemřel na následky zranění, způsobené nárazem do zdi; cítil zadostiučinění, že dostali to, co si zasloužili, ale nezůstal u této vzpomínky příliš dlouho.

Severus si všiml, že se lehce otřásl, a s obavami se na Harryho podíval. „Je ti zima? Můžu na tvůj hábit zakouzlit ohřívací kouzlo, jestli chceš,“ nabídl se. „Některé chodby tady dole jsou stejně studené jako sklepení v Bradavicích.“

„Ne, ne, to je fajn. Jestli bude ve sněmovně zima, možná tě o to požádám, ale teď ho nepotřebuju. Jen jsem si vzpomněl na ty ostatní případy, kdy jsem tu byl, a najednou mi to přišlo - já nevím, děsivé, studené místo.“

Severus chvíli mlčel. Osobně s Harryho názorem souhlasil. Když však vzal do úvahy Harryho úlohu v kouzelnickém světě, dalo se čekat, že oni dva se budou na Ministerstvu kouzel vyskytovat z různých důvodů, a nebylo by vhodné podporovat Harryho v tak negativním názoru. „Tahle část budovy je odstrašující záměrně. Nesuď celou budovu ministerstva jen podle toho. Většinu tvoří pohodlné kanceláře a méně přísné veřejné prostory,“ odpověděl neutrálním tónem.

Přišli ke dveřím do zasedacího sálu. Bystrozor Stark otevřel dveře a ustoupil stranou, aby Albus, Remus a Sirius mohli vstoupit a usednout na svá místa. Jakmile Severus viděl, že vystupují po schodech ke svým křeslům, dal Harrymu kývnutím znamení a oba vstoupili též. Všichni přítomní na ně upřeli oči a do jednoho se postavili.

Harry se začervenal - na tuhle věc se „vstáváním“ si asi nikdy nezvykne. Severus si všiml jak jeho začervenání, tak toho, že se nikdo neposadí dřív, než se Harry zaujme své místo. I na galerii bylo dnes plno. Ve většině návštěvníků poznal Severus Luciovy odborné poradce a právníky, s nimiž obvykle konzultoval svoje záležitosti. Pravděpodobně mu pomáhali i s navrácením práv vlkodlakům a upírům.

Ke svému překvapení si všiml, že tam sedí i Narcisa a Draco. Dracova přítomnost nebyla takovým šokem - jeho otec dokončil velký případ a očekávalo se, že požádá svého syna, aby přišel. Narcisa byla ale jiný případ. Co si Severus pamatoval, nikdy se nezúčastnila žádného zasedání Starostolce, a její návštěvy ministerstva se daly spočítat na jedné ruce. Zatímco Lucius si mohl přát, aby byla jeho manželka dnes přítomná, Narcisa byla známá svou neochotou účastnit se podobných akcí. Nedokázal si představit, čím ji musel Lucius podplatit, aby ji donutil přijít.

Severus uviděl volná místa v první řadě galerie, která nabízela dobrý výhled jak na členy Starostolce, tak na mluvčího. Uchopil Harryho za loket a nasměroval ho k prázdným sedadlům. Jakmile dosedli, všichni ostatní se posadili též, a Harry se uvolnil.

Ministryně Bonesová promluvila ze svého místa ve středu sekce, rezervované členům Starostolce.

„Lorde Pottere, lorde Snape, členové Starostolce, kolegové a hosté, vítám vás na tomto zasedání. Dnes jsme se tu sešli kvůli dlouho očekávané a velice radostné záležitosti. Lord Malfoy dokončil, za pomoci mnoha dnešních hostů, důkladný výzkum zákonů a nařízení, přijatých během mnoha staletí, a požádal, aby mohl na dnešním zasedání prezentovat své nálezy a navrhnout nový ucelený balíček zákonů.“ Kývnutím hlavy poděkovala několika řadám právníků a poradců na galerii a pak se otočila k Luciovi, který seděl v řadě před ní. „Lorde Malfoyi, máte slovo.“

Lucius předstoupil před shromáždění. Severus si hned všiml, že má oblečený jednoduchý hábit - stejný jako ostatní členové Starostolce. Znal Lucia a věděl, že dnes tu předvede představení nejvyšší úrovně - každý detail jeho řeči byl zvážen, od každého jednotlivého slova, které vysloví, až po oblečení, boty, dokonce i šperky na rukou. Dokonce by ani nebyl překvapený, kdyby se dozvěděl, že přes noc došlo k úpravám osvětlení zasedací místnosti. Směrem k Harrymu zašeptal: „Divadlo může začít.“

A co to bylo za divadlo!

Harry toho o kouzelnickém právu moc nevěděl. Vzpomínal si, jak mu Remus vyprávěl o dvou zákonech, přijatých před více než čtyřmi sty lety, které významně omezily občanská práva vlkodlaků a upírů, a jak byl šokovaný, když zjistil, do kolika dalších zákonů a právních nařízení pronikla odvozená ustanovení. To mu dalo docela dobrou představu o tom, jaká výzva stála před panem Malfoyem.

Lucius sám předpokládal, že Harryho znalosti jsou minimální, stejně tak jako mnoha jiných členů Starostolce a přihlížejících na galerii, ačkoliv by to zřejmě nikdy nepřiznali. Svůj přednes proto koncipoval jako vzdělávací a minimalizoval jakékoliv známky povýšenosti. Měl velký úspěch, hlavně díky pomoci, jíž se mu v uplynulých dnech dostalo od Rema Lupina.

Ve své řeči se zmínil o posedlosti čistokrevností, jež během uplynulých století ovládla kouzelnickou společnost. Lykantropie byla smutným faktem kouzelnického života, mnoho kouzelníků ji stále nechápalo. To mělo za následek, že opatření, dnes považovaná za samozřejmá, nebyla chápána jako kontrola problémů, které se vyskytly během každého úplňku.

Svět mudlů byl tenkrát ovlivněn pověrami a podezíravostí. Především večer, kdy se tucty krvežíznivých vlkodlaků svobodně pohybovaly mezi mudly nedaleko Godrikova dolu, vyvolal mezi nimi hysterii. Godrikův důl tenkrát nebyl ještě nezakreslitelný a dav mudlů tam způsobil velké škody. Všichni kouzelníci a čarodějky se přemístili do bezpečí, ale celá událost stačila k tomu, aby čistokrevní fanatici roznítili protivlkodlačí postoje. Výsledkem byl protivlkodlačí zákon.

Lucius dodal, že fanatici využili příležitosti a začali kampaň na přijetí podobného zákona o upírech. Krátce nato byl chválen i ten.

Harry pozorně naslouchal, ale zbystřil, jakmile byl zmíněn Godrikův důl, sídlo rodu Potterů. Vzpomněl si na hodinu dějepisu v mudlovské škole, kde se bavili o postojích lidí ve středověku vůči všemu, co vypadalo odlišně. Výsledkem byly útoky na ženy, obviněné z čarodějnictví. Pamatoval si, jak s nimi tenkrát soucítil, protože on sám byl cílem Dudleyho hry ‚Lov na Harryho‘. Otřásl se, když si uvědomil, že k soucitu mohl mít i osobní důvody - bylo pravděpodobné, že ony události se nějakým způsobem dotkly jeho předků.

Jak mu Remus vysvětlil, ojedinělé pokusy o odvolání těch dvou zákonů nebyly nikdy úspěšné. Zákony zůstaly v platnosti a v nich obsažená zaujatost začala pronikat i do dalších ustanovení. Pan Malfoy je všechny vyjmenoval - bylo jich opravdu hodně a zahrnovaly očividné věci, jako občanská práva, volební právo, dědické právo, vlastnictví země a daně, ale i lékárnické licence a výčepní právo.

Když stručně vyložil historii, přednesl Lucius svůj návrh. Před každým členem Starostolce se objevily tři svitky pergamenu.

„Na prvním pergamenu, vážení členové Starostolce, je seznam všech zákonů a nařízení, u nichž je nejlepším řešením zrušení buď celých zákonů nebo jejich částí bez nutnosti měnit zbylá ustanovení. Navrhuji úplné zrušení protivlkodlačího a protiupířího zákona, přijatých před čtyřmi sty lety, a zrušení částí dalších zákonů, ve kterých jsou odvolávky na tyto dva zákony nebo jež je nějak upřesňují. Ve všech těchto případech pouhé odstranění příslušných ustanovení je postačující. Zbývající části předmětných ustanovení zůstanou nezměněné.“

Na chvíli se odmlčel, zatímco členové Starostolce si pročítali zmíněný pergamen a souhlasně při tom pokyvovali hlavou.

Když bylo zřejmé, že všichni dočetli, Lucius je upozornil na druhý, mnohem delší pergamen. „Jak si jistě umíte představit, někdy pouhé odstranění paragrafu ze zákona způsobí jeho nesrozumitelnost. V těchto případech navrhuji učinit změny, jež jsou předmětem dnešního zasedání, a pak přijmout další změny těchto zákonů, aby nadále plnily svůj účel, samozřejmě bez odvolaných ustanovení.“

Síní se opět ozvalo šustění pergamenu. Ministryně Bonesová přerušila ticho. „Lorde Malfoyi, nemám námitek proti změnám, navrženým na prvním pergamenu, ale domnívám se, že budeme potřebovat více času, abychom prostudovali změny navrhované v tomto druhém pergamenu.“

Lucius souhlasil. „Samozřejmě, paní ministryně. Moji kolegové ze Starostolce budou potřebovat víc času zvážit mé návrhy z tohoto a z posledního pergamenu,“ ukázal rozmáchlým gestem na třetí pergamen. „Na tomto pergamenu navrhuji několik nových zákonů, jejichž cílem je zajistit, aby prováděné změny byly jasné, pochopitelné a nemohly být náhodně nebo záměrně zmařeny budoucími právními ustanoveními.“

Severus a Harry si vyměnili pohled. Neměli ani potuchy, co na třetím pergamenu je, ale s tímto přístupem souhlasili. Severus se rozhodl nevyjádřit nahlas svoje pochybnosti - chtěl se ujistit, že Albus Brumbál si návrhy pozorně pročetl a že tam Lucius nepropašoval nic, co by jednoho dne mohlo dnešnímu přístupu odporovat nebo, a to pravděpodobněji, nějaké obchodní výhody. Albus byl jediným kouzelníkem, jemuž důvěřoval, že chápe všechny nuance právní řeči a bude schopný najít všechna ustanovení mluvící ve prospěch Malfoye nebo jiné ‚trojské koně‘.

Jakmile se pozornost všech přesunula ke třetímu pergamenu, Lucius pokračoval. „Rád bych si získal vaši pozornost ještě na chvíli, přátelé, pergameny si můžete pročíst později.“ Mnoho členů Starostolce vypadalo vylekaně, když je Lucius nazval přáteli. Harry si byl jistý, že se Remus ze všech sil snaží potlačit úsměv, nebo to byl úšklebek, co se dralo na povrch? Zato Sirius nijak neskrýval nevěřícný výraz.

„Rád bych vysvětlil okolnosti stojící za těmito návrhy. Měli bychom věnovat dostatečné množství času si tyto materiály prostudovat, prodiskutovat změny, jež budete považovat za vhodné, a vůbec tak důležité věci věnovat nerušenou a náležitou pozornost.“

Po celou dobu své řeči stál Lucius klidně, ale jakmile skončil s nezáživným právnickým vyjadřováním, ožil. Dlouhými jistými kroky přecházel sem a tam. Při každé jeho otočce se kolem něj zavlnil hábit a odhalil na chvíli drahé a na míru šité rajtky a kabátec. Také jeho gesta byla rozmáchlejší.

Očividně se cítil jako ryba ve vodě.

Přednesl svou vizi společnosti, která všem svým členům zajistí určitá práva, jež nebude možné zrušit pouhou většinou hlasů ve Starostolci. V případech magického postižení, včetně vampyrismu, lykantropie a dalších, jež se mohou objevit v budoucnosti, celý kouzelnický svět měl být zavázán k hledání možné léčby nebo léčebných procedur, pokud úplné vyléčení nebude možné. Ministerstvo kouzel by odložilo stranou fondy, jež by umožnily Cechu výrobců lektvarů provádět potřebný výzkum a testy.

Také vyjádřil názor, že všem by měl být zaručen přístup na ministerstvo a že by měly být přijaty takové postupy, aby jednotlivý kouzelník nemohl vykonávat nepatřičný vliv na jakoukoliv záležitost, již bude ministerstvo nebo Starostolec projednávat. Nemluvil přímo o způsobu, jakým byla zvolena současná ministryně kouzel, ale obecný směr jeho řeči přiměl Harryho přemýšlet o tom, jestli chce zrušit současný systém, který rozdělil většinu hlasů mezi několik málo starobylých rodin a ostatním, jako Removi, přidělil pouze okrajové postavení.

Luciův proslov byl zvýrazněn jeho absolutním nadšením pro věc. Obvykle chladný patricijský tón hlasu byl nahrazen zaujetím a vášní. Jakmile podal hrubý nástin, začal Lucius vysvětlovat některé nuance svých návrhů, a v té chvíli Harryho pozornost polevila.

Pochopil, že tyhle detaily jsou mimo jeho chápání. Později požádá Rema, aby mu to vysvětlil. Zatímco se snažil předstírat, že ho to zajímá a že dává pozor, zjistil, že ho ten muž začal fascinovat. Pan Malfoy ladně pochodoval sem a tam, vlasy za ním vlály, ale vždycky skončily v perfektním účesu, když se zastavil. V duchu si poznamenal, že se na to musí později zeptat Severuse, kvůli svým vlastním, velice neposedným vlasům. Určitě musí existovat nějaké zaklínadlo, které způsobí, že účes perfektně drží. Luciův hábit se pohyboval podobně jako Severusův - bylo to taky díky kouzlu? Harry byl malé a drobné postavy; vlající hábit by na něm nevypadal příliš dobře a navíc to ani neodpovídalo jeho vkusu, ale u pana Malfoye to fungovalo skvěle. A samozřejmě, pro Severuse to bylo naprosto typické, ale Harry si neuměl představit, že na malé postavě by vlající hábit působil stejně.

Všiml si, že Sirius je proslovem pana Malfoye omráčený, a Remus se zdál být vyvedený z míry. Prohlédl si obličeje všech přítomných a zjistil, že většina z nich je ohromená. Jen tři lidé vypadali naopak velice potěšeni jeho slovy, a to lord Aventine, Merik Volpine a profesor Brumbál.

Pak se podíval na Draca a jeho matku. Tvořili velice zajímavý kontrast. Draco soustředěně sledoval svého otce. Vzpomněl si, že Draco byl stejně svědomitý jako Hermiona, když četl noviny, a udržoval si přehled o dění v kouzelnickém světě. Paní Malfoyová, spíš než poslouchala, svého muže pozorovala, a jak se zdálo, byla jím naprosto uchvácená. Harry přemýšlel, jestli to byl Lucius, kdo ji sem donutil jít. Jeho prezentace byla vynikající, ale rozhodně si kvůli tomu nezasloužil až takovou míru zbožňování.

Rád by se podíval na Severuse, aby zjistil, jak se tváří, ale to by znamenalo otočit hlavu. A tím by zase dal najevo, že pana Malfoye přestal poslouchat, takže se odvážil akorát pohlédnout dolů na své ruce a koutkem oka si všiml, že Severus sedí naprosto nehybně s rukama položenýma na svých stehnech.

Konečně Lucius skončil a uvolnil místo lordu Aventinovi, který požádal o slovo, aby návrhy podpořil. Harry si vzpomněl, že jako upír vypadal mladě a mocně a byl hezký, i když bylo poznat, že není člověk. A pak hned po vyléčení, i když byl pořád přitažlivý, už začal vykazovat známky svého skutečného věku. Od té doby zase o něco zestárl, ale ne tak rychle, jak se Severus obával. Slyšel lorda Aventina říkat Starostolci, že podporuje zrušení protiupířích zákonů už z principu, ačkoliv od té doby, co se vampyrismus dá léčit, to už vlastně není tak nezbytné.

„Myslím, že tím nejdůležitějším z legislativních změn, navrhovaných mým kolegou lordem Malfoyem, je ujištění, že už nikdy nebudeme ukládat důležité výzkumy do zaprášených krabic v zastrčených skříních. Po staletí mnozí trpěli tímto prokletím, zatímco příslušný výzkum již proběhl a mohl během několika málo let vést k léčbě…“ Emoce, jež na chvíli přemohly lorda Aventina, přitáhly Harryho pozornost zpět k dění ve Starostolci. Rychlý pohled na přítomné mu prozradil, že nikdo nebyl vůči těmto emocím lhostejný. „Nic nedokáže oslabit mou nesmírnou vděčnost lordu Potterovi a lordu Snapeovi za jejich pomoc, ale přesto truchlím pro všechna ta ztracená léta.“

Harry cítil, jak se jejich směrem upřely pohledy všech, a s pocitem nepohodlí se podíval na své ruce. Přestože všichni předpokládali, že Harry splnil svůj slib, jež před ne tak dávnou dobou dal přímo v této místnosti lordu Aventinovi, a že Severus prostě dokončil opuštěný výzkum, tato slova byla prvním přímým potvrzením jejich role v náhlém odstranění vampyrismu ze světa. Štouchanec Severusova lokte mu připomněl, že se má rovně posadit. Zvedl hlavu a lordu Aventinovi poděkoval kývnutím hlavy.

Starší kouzelník stál vzpřímeně, když se pokoušel se ovládnout. „V každém případě, legislativa na ochranu práv postižených vampyrismem není nadále nutná, protože na vampyrismus dnes existuje lék, ale musíme se ujistit, že tato léčba bude dostupná pro každého s tímto postižením, dokud se nepodaří tuto nemoc zcela vymýtit. Také potřebujeme jistotu, že k jiným nemocem, jež by se mohly v budoucnosti vyskytnout, se nebude přistupovat podobně jako k vampyrismu před čtyřmi sty lety. Podporuji tyto legislativní změny, protože jsou zárukou lepší budoucnosti.“

Jako další předstoupil Merik Volpine. Jeho silná, mohutná postava a vlčí úsměv byly naprostým protikladem k mnohem menšímu Aventinovi. Několika kroky přešel prostor před křesly, a dokonce i toto malé gesto dalo najevo jeho zvířecí sílu a energii.

Pokývl Severusovi a Harrymu a začal. „Postižení lykantropií jsou stejně vděční těm, kteří objevili a upravili starodávnou léčbu našeho stavu. Nicméně ne všichni z nás jsou vyléčeni. Je v našem zájmu ochránit práva těch, kteří nemohou být zbaveni tohoto prokletí. Plně podporuji legislativní změny navrhované lordem Malfoyem. Měl jsem tu výhodu, že jsem je mohl už dříve pročíst a posoudit. Naléhám na vás, členové Starostolce, abyste si vzali dost času na to, návrh náležitě zvážit, ale ani o vteřinu více. Už jsme na to čekali dost dlouho.“

S téměř výhružným pohledem na některé své kolegy ve Starostolci se Volpine posadil zpět na své místo. Přestože všichni věděli, že Merik Volpine je jedním z vyléčených vlkodlaků, někteří členové Starostolce se stále v jeho přítomnosti necítili pohodlně.

Nakonec před Starostolec předstoupil znovu Lucius Malfoy. Lehce se uklonil ministryni a řekl: „Paní ministryně, svěřuji do vašich rukou své legislativní návrhy. Věřím, že, jak jste již dříve naznačila, nemáte problém s tím, aby všechny mé návrhy byly co nejdříve schváleny. Doufám, že nám ještě dnes umožníte odstranit ze světa zhoubný vliv oněch dvou zákonů, zatímco Starostolec bude pečlivě přezkoumávat všechny změny a nové zákony, jež jsem zde předložil.“

Místností se rozlehla tichá konverzace. Jak členové Starostolce, tak přihlížející na galerii se začali mezi sebou šeptem bavit. Někteří se podivovali nad tímto novým Luciem Malfoyem, navrhujícím zákony, jež jdou proti téměř všemu, za čím jeho rodina stála po celá staletí. Jiní reagovali na legislativu samotnou. A několik málo jich vyjádřilo obavy, zda Merik Volpine opravdu přestal být pro společnost nebezpečný.

Harry pohlédl na Severuse, v jehož obvykle neproniknutelném pohledu se nyní skrýval náznak podezření. Tohle Harry očekával, protože Severus se zdráhal uvěřit, že se Malfoy změnil. Ředitel si pročítal první pergamen a tvářil se při tom výjimečně spokojeně. Remus také vypadal potěšeně, a Siriův výraz byl něco mezi úžasem a nevírou. Zdálo se, že Draco je na svého otce velice pyšný. Harry byl za něj rád; Draco už pravděpodobně sám vstoupil na lepší životní stezku, když se oženil s Charliem, i když ji Harry nedokázal zahlédnout. A paní Malfoyová - tvářila se opravdu zvláštně. Nebyla to tak úplně pýcha, ale spíš velký zájem a dokonce i trochu zbožňování.

Ministryně Bonesová si energickým úderem kladívka zjednala klid.

Usmála se na Lucia a pak na několik řad lidí, kteří vypadali tak, jak by si normální člověk představil právníky, jejich asistenty a jiné odborníky na zákony. „Děkuji vám, lorde Malfoyi, za vaše výjimečné nasazení, které jste vy i vaši spolupracovníci a poradci vložili do analýzy právních precedentů a vytvoření návrhů, jež umožní kouzelnické společnosti vydat se novým směrem.“

Podívala se na Albuse, který přikývl hlavou.

„Ráda bych teď navrhla časový plán pro posouzení změn v zákonech. Dnes budeme hlasovat o zrušení zákonů, jež jste navrhl ve vašem prvním pergamenu. Dále navrhuji, aby se Starostolec sešel opět za týden k projednání změn, navržených ve vašem druhém pergamenu. A konečně navrhuji, aby se další zasedání, na němž projednáme novou legislativu ze třetího pergamenu, konalo za dva měsíce. Souhlasíte, profesore Brumbále?“

Severus lehce zdvihl koutek úst, když ministryně žádala o ředitelův souhlas. Očividně nebyl jediným člověkem v místnosti, který ho považoval za tu pravou osobu schopnou rychle zhodnotit Luciovu práci a všimnout si čehokoliv, co by tam nemělo být.

Albus dnes hrál roli „starého muže“; pomalu se postavil a pečlivě srovnal svůj postoj. Dal přednost tomu, promluvit ze svého místa, než aby předstoupil před celý Starostolec. „Ano, paní ministryně, naprosto souhlasím. Jsem velmi ohromen, lorde Malfoyi, důkladností a pozorností k detailům, jež jste vy a váš tým ukázali v tomto obsáhlém návrhu. Děkuji vám.“ Celý sál začal spontánně tleskat. Když opět nastalo ticho, pokračoval: „Úplné zrušení zákonů navrhované v prvním pergamenu je naprosto v pořádku; přečetl jsem si ho a navrhuji, abychom o tom ihned hlasovali.“

Asi polovina přítomných členů její návrh odsouhlasila a ministryně sáhla po kladívku, aby hlasování oficiálně zahájila, ale Albus zdvihl ruku.

„Jestli ještě smím, paní ministryně. Také jsem chtěl říct, že plně podporuji váš časový plán. Všichni si potřebujeme příslušné změny v zákonech prostudovat. Týden je dost dlouhá doba na to, abychom to mohli udělat, ale zároveň dost krátká, aby v nás vyvolal pocit naléhavosti. Nové zákony je vždy nutné pečlivě zvážit, obzvláště jako v tomto případě, kdy návrhy lorda Malfoye mají široký dosah a důsledky, a dva měsíce je dost dlouhá lhůta k tomu, abychom se zde všichni sešli plně připravení k diskusi.“

Albus se posadil a ministryně Bonesová vykonala svou sněmovní povinnost a zahájila hlasování. Zvedly se všechny hůlky.

Úderem kladívka potvrdila jednomyslně schválené zrušení zákonů. Pergamen s jejich seznamem se stal součástí záznamu o hlasování. Tím bylo dnešní zasedání Starostolce ukončeno.

„Děkuji vám všem za dnešní účast. Zasedání se odročuje.“

Po tomto prohlášení se sálem rozlehl hlasitý šum. Novináři se tlačili ven, aby v příštím vydání svých novin mohli uveřejnit podrobný článek. Lidé si stoupali a začali se o návrzích bavit v uličkách mezi sedadly.

Severus ochranně objal Harryho kolem ramen a vedl ho ven ze zasedací síně zpátky do Removy kanceláře. Všiml si jich bystrozor Stark a ihned se k nim připojil, aby odehnal z jejich cesty pochlebovače. Remus se Siriem počkali na Albuse a společně se vydali do Removy kanceláře jinou chodbou.

Když se tam sešli, začali všichni naráz mluvit. K pobavení všech spolu Severus a Sirius naprosto souhlasili. „Malfoyovi nevěřím - určitě má něco v plánu!“ byla první slova, která vyřkl Sirius. V tu samou chvíli Severus řekl: „O co Malfoyovi ve skutečnosti jde?“

Albus je oba počastoval jedním ze svým otravných vševědoucích úsměvů. „Ach, chlapci, pořád jste tak nedůvěřiví? Dokonce i po tom, co Harry viděl jeho stezku osudu a ujistil nás, že po ní Lucius neodvolatelně kráčí? Myslím, že dnes jsme se přesvědčili o pravdivosti Harryho slov!“

Remus sice nebyl tak nadšený, ale souhlasil. „Přečetl jsem si jeho první pergamen. Uvedl v něm přesně ty zákony, o nichž jsme v minulých týdnech diskutovali - všechny, které bylo třeba zrušit. Taky jsem se podíval na druhý pergamen a zdálo se, že je v něm přesně to, o čem jsme jednali. Všechno to vypadá čestně a poctivě.“

Ale Severuse nepřesvědčil. „Albusi, věřím, že ty jsi jediný kouzelník, který by si všiml jakéhokoliv sebezvýhodnění nebo případných zadních vrátek. Souhlasím, že prosté zrušení zákonů je naprosto nepokryté a otevřené, ale všechno ostatní - je tam příliš mnoho příležitostí pro vlastní prospěch na to, abychom věřili někomu takovému, jako je Lucius. I kdybychom akceptovali to - a tím vůbec netvrdím, že to udělám -, že Lucius nastoupil na novou životní cestu, co se jeho postoje k sociálním a občanským záležitostem týče, ve finančních záležitostech je příliš mazaný obchodník.“

Harry si všiml, že Sirius s ním chtěl souhlasit, ale zdráhal se to říct nahlas. Klidně by se vsadil, že Siriovým problémem byla spíš neochota souhlasit se Snapem jako takovým už z principu, než s něčím, co řekl. Ale profesor Brumbál byl ve svém nadšení neoblomný.

„Ach, buď si jistý, že si to pročtu velice pozorně. Já Luciovi a jeho poradcům věřím, ale jsou to ještě mladí lidé. Spíš se bojím malých chyb, které by mohli udělat kvůli svému všeobecnému nedostatku zkušeností, než že by se pokusili získat pro sebe nějaké výhody.“

Všichni se na Albuse překvapeně podívali. V Luciově skupině bylo několik mladých asistentů, ale většina jeho právníků a poradců byli ve věku kolem čtyřiceti nebo padesáti, několika z nich mohlo být i šedesát, a všichni měli za sebou roky zkušeností.

Albus se na ně podíval přes své půlměsícové brýle s úsměvem. „Až budete tak staří jako já, taky vám všichni budou připadat mladí,“ připustil. „Ale jsou to celé naše dějiny, a různé důvody a příčiny, proč věci byly udělány tak, jak byly udělány, a někdo, kdo se na některou oblast soustředí jen dvacet nebo třicet let, bude těžko schopen zcela porozumět všem nuancím. Chci si být jistý, že ošetříme všechno, a uděláme to pořádně.“

Do ticha, které po tomto prohlášení následovalo, zakručelo Harrymu v žaludku. „Ach, to mi připomíná, že jsme tu byli celé dopoledne, a teď už je nejvyšší čas na oběd,“ pokračoval Albus. „Amélie pořádá oběd v konferenční místnosti pro ty, kteří zůstávají na odpolední jednání.“

Tentokrát se nedohadovali, kdo půjde s kým. Harryho velice zajímalo, co si Remus myslí o dopoledním jednání a okamžitě se k němu přidal a začal se ho ptát. Když zjistili, že budou muset jít vedle sebe, Severus a Sirius si vyměnili znepokojené pohledy, a potichu následovali ostatní.

- - - - -

Harry překypoval zvědavostí, když po obědě vstoupil do malého přijímacího salonku. Nikdy v životě se neúčastnil udílení Merlinova řádu, ani neviděl samotnou medaili.

Oběd byl příjemný, jídlo bylo dobré a mohl sedět vedle Rema. Severus na něj z druhé strany stolu vrhal ostražité pohledy. Remus mu odpověděl na všechny otázky. Vysvětlil mu pozadí Luciových návrhů. Harry zjistil, že pochopil víc, než si původně myslel - „nejasná“ místa byla opravdu nejasná, nikoliv proto, že by je Harry nepochopil.

Jídlo se podávalo bez dezertu. Zákusek byl přislíben až po ceremonii, jež měla každou chvíli začít v přijímacím salonku.

Na jednom jeho konci byl malý stupínek s malým stolkem, a na něm ležela malá sametová krabička. Jestliže se celá akce měla odehrát na místě, kam se vešli jen dva nebo tři lidé, bylo jasné, že se nepočítá s mnoha projevy. To trochu ochladilo Harryho nadšení, třebaže si připomínal, že je to kvůli Severusovi. On by byl nadšený bez ohledu na cokoliv.

Když vstoupili do salonku, ministryně Bonesová k nim okamžitě přispěchala.

„Lorde Snape, lorde Pottere,“ začala, „při této ceremonii není vyžadováno formální chování. Tradičně přednese ministr projev na veřejném zasedání Starostolce a pak buď řád předá přímo oslavenci, nebo někomu, koho si oslavenec váží a kdo mu medaili předá. Myslím, že to tak může proběhnout i v této situaci. Lorde Snape, jak byste si přál řád obdržet?“

Bylo zřejmé, že Severus o tom vůbec nepřemýšlel. Harry si nebyl jistý, co si má myslet. Vzpomněl si, že se Severus bál, že buď vůbec žádné ocenění nedostane, nebo se mu ho dostane jen kvůli tomu, že je jeho manželem, a nikoliv za své vlastní zásluhy. Možná ani nechtěl, aby tu Harry byl? Nebo očekával, že se toho Harry nějak zúčastní? Opatrně nabídl: „Severusi, bude mi ctí, když se toho budu moci zúčastnit a předat ti Merlinův řád, ale stejně tak budu vyznamenán, pokud se rozhodneš pro profesora Brumbála nebo mistra Dorestera. Nebo dokonce pro madame Bonesovou.“

Severus si v hlavě představoval různé možnosti, ale vždycky dospěl k tomu, že kdyby to neudělal Harry, lidé by si mysleli, že jejich vztah nefunguje. Už teď se našlo dost lidí, kteří se snažili jejich manželství narušit, a určitě nestál o to, aby někoho povzbudil v tom, že Harry je jakémukoliv vměšování přístupný.

„Neuvědomil jsem si, že řád může předat někdo jiný než ministr. S ohledem na to, co jste řekla, paní ministryně, si nedokážu představit nikoho jiného než svého manžela, kdo by se mohl ujmout toho úkolu.“

Harry si oddechl a Severuse zabolelo u srdce, když to viděl. Už zase mu neúmyslně způsobil bolest. Uchopil jeho ruku a jemně ji stiskl. „Je to tak v pořádku, Harry? Chtěl bys to udělat?“

Harry se pyšně usmál, zatímco Severus si pomyslel dvě věci najednou: ‚Merline, je tak nádherný!‘ a ‚Musím na něm zapracovat, aby nedával tak najevo všechny svoje myšlenky.‘

„Bude mi velikou ctí, Severusi.“

Ministryně Bonesová je uchopila oba za loket a odvedla je ke stupínku.

Samotný obřad byl krátký. Když se postavili na svá místa, ostatní okamžitě ztichli a upřeli svou pozornost dopředu. Ministryně Bonesová pronesla krátkou řeč, ve které se soustředila na Severusovu práci, při níž v starobylých textech objevil a vylepšil lektvar na léčbu lykantropie. Nakonec dodala: „A, jak jsme už slyšeli v zasedací místnosti Starostolce, lord Snape hrál také hlavní roli při léčbě vampyrismu. Ačkoliv toto není veřejně známá věc, vzhledem ke všem zúčastněným, na tomto soukromém obřadu bych si dovolila mu za jeho práci poděkovat.“

Potom otevřela krabičku a vyndala z ní lesklou zlatou medaili, zavěšenou na černé sametové stužce. Podala ji Harrymu se slovy: „Lordu Snapeovi bude udělen tento Merlinův řád prvního stupně rukou jeho manžela, lorda Pottera.“

Harry děkovně kývl hlavou a převzal medaili. Roztáhl stužku a přistoupil k Severusovi, který lehce sklonil hlavu, a přetáhl mu ji přes hlavu. Byla to docela působivá medaile, a na Severusovi vypadal senzačně. Harry se k němu spontánně naklonil a cudně ho políbil na rty, než ustoupil zpět.

Severuse polibek překvapil. Ačkoliv vítal Harryho polibky pokaždé, když mu je nabídl, dnes to mělo jednu stinnou stránku - Black to jen tak nenechá být. Domníval se, že se očekává, že pronese několik slov, takže se otočil k malé skupince přítomných.

„Děkuji vám, paní ministryně. Vážím si této cti, samozřejmě, a jsem vděčný všem, kteří se dnes k této malé oslavě připojili. Musím také vyzdvihnout neocenitelný přínos mého manžela, Harryho Pottera, ve věcech, jež vedly k tomuto ocenění. Jeho překlad dokumentů z hadího jazyka mě inspiroval při vaření a byl nepostradatelný při dokončení lektvaru. Jsem také dlužný autorům oněch starobylých dokumentů - Salazaru Zmijozelovi a Silviu Ventusovi. Salazarovi byl znám původ lykantropie a vytvořil lektvar, který byl základem pro to, co jsem já uvařil o tisíc let později. Silvius svou práci, která naneštěstí zůstala nedokončená, dobře zdokumentoval. Proto jsem mohl jeho dílo dovršit. Rád bych zde také ocenil příspěvek mé matky, průkopníka na poli lektvarů, jejíž zápisky mě upozornily na dávno zapomenuté přísady, jež se ukázaly být velice užitečnými. Ještě jednou vám všem děkuji, že jste přišli.“

Harry zářil a začal tleskat, a všichni ostatní se k němu přidali. Pak se všichni sešli v přední části místnosti, aby Severusovi pogratulovali, potřásli mu rukou a obdivovali jeho medaili. Harry pyšně stál po jeho boku, o půl kroku za ním, a šťastně převzal roli, kterou vedle něj Severus tak často vykonával.

Na stolcích při zdech místnosti se objevily dorty a jiné sladkosti, domácí skřítkové roznášeli sklínky šampaňského, šálky čaje nebo sklenice s dýňovým džusem, podle toho, na co měl kdo chuť. Harry se na chvíli vzdálil, aby si vzal jednu sklenici s džusem - už měl pořádnou žízeň.

Na druhé straně místnosti stál v malé skupince různých hodnostářů průměrně vypadající kouzelník, oděný do vkusného, ale nikoliv nápadného hábitu. Nikdo z těch, se kterými mluvil, ho neznal, ale na událostech jako tato bylo obvyklé, že se jednotliví účastníci navzájem neznají. Chytře se vyhýbal pokusům o seznámení, ačkoliv měl připravené jméno, jež znělo dostatečně obyčejně a odkazovalo na britské kořeny.

Jakmile Harry odešel od Severuse, tento kouzelník o krok odstoupil od skupinky a tajně vytáhl hůlku. Právě se chystal vyslat kouzlo, když něco k němu přitáhlo Harryho pozornost - a všiml si pohybu hůlkou.

V ten samý okamžik kouzelník o krok ustoupil a seslal na Severuse Avadu Kedavru. Harry na Severuse zakřičel, aby uhnul, zatímco vyslal bezhůlkově proud magie, kterým by kletbu zastavil.

 Ticho před bouří - 108. kapitola

Síla svazku - 110. kapitola