Labyrintem slov...

Autorka:  Nexin
Páry:  SS/HP
Varování:  slash, 18+
Shrnutí: Harry už nechce být sám, a tak se rozhodne s tím něco udělat.

Domem se rozléhalo bušení do dveří. Severus to ignoroval. Věděl, kdo to je. Ale nemínil se s ním setkat. Už nikdy. Musel by… mu být vděčný. A to tedy ne.

Došel do ložnice a pečlivě za sebou zavřel dveře. Pořád ho slyšel. Ty údery ho rozčilovaly. Sedl si na postel a složil hlavu do dlaní. Zdálo se mu, že je to horší. Začal počítat. Když došel ke stovce, tak vstal. Měl jen dvě možnosti. Začít znovu počítat nebo jít otevřít. Sevřel rty a vyrazil ke dveřím. Už nezaváhal. Otevřel dveře dokořán. Harryho to tak překvapilo, že se málem ani nestačil chytit, aby neupadl.

„Běžte pryč! Dejte už mi pokoj! Nechci s vámi mít nic společného.“
„Ale já ano.“
Mladík se na Snapea usmál a vešel do domu. Muž zbledl a chytil ho za hábit. „Ne! Okamžitě vypadněte.“
„Musím s vámi mluvit.“
„Nechci.“
„Já vím. Ale už se přede mnou schováváte moc dlouho. Musíme to vyřešit.“
„Proč?“
„Protože jsem se rozhodl, že to takhle nenechám.“

Muž se ušklíbl. Tahle Potterovská naivita. Jak asi chce zlomit kouzlo staré stovky let?
Podíval se na něj. „Nemáte šanci.“
„To nemůžete nikdy vědět. Dokud to nezkusíme, tak…“
„Pottere! To kouzlo bylo vysloveno. A naplněno, jak si jistě dobře pamatujete. Nic nás už nerozdělí. Jen smrt. Takže pokud není tohle vaše řešení, pak máte smůlu.“
Harry se pousmál. „Není.“
„Škoda. Už jsem se chtěl začít radovat.“
„Vážně?“
„Do toho… Dost!“ Severus se rozzuřil. „Vy spratku!“
„Chtěl jsem se jen podívat. No co, vy jste to dělal každou chvíli.“
„To bylo nutné!“
„Neříkejte. Vzpomínám si, že určitě v deseti případech nebylo.“
Muž se ušklíbl. „Tak vy jste počítal. Hm. No, aspoň k něčemu to bylo, že jsme se s vámi v Bradavicích sedm let trápili.“
Teď už se Harry rozesmál. „Tohle vám nepomůže.“
Severus to vzal na vědomí. Sedl si a pohodlně se opřel. No dobrá, když už se mu nepodaří Pottera vystrnadit, tak si ho poslechne.
„Tak na co jste přišel? Prozraďte mi ten váš geniální nápad.“
„Jde o to, že sňatek, který jsme uzavřeli, měl svá zvláštní pravidla.“
„Vím. A dál?“
„Ta formulka, co si Voldemort vynutil, nám dává možnost vycouvat.“
„Jak?“
„Zdůraznil náš původ. Zjistil jsem, že se tenhle slib používal jen v čistokrevných rodinách.“
Severus nerozuměl. Raději vyčkával.
„Nechápete? A takové rodiny potřebovaly děti. Proto existuje možnost rozvodu a nového legálního svazku. Podmínkou je, aby byl pár i po pěti letech od sňatku bezdětný. Což je u nás dvou jaksi samozřejmost.“
Severus potřásl hlavou. V jeho obličeji se zračila skepse. „I tak to nebude jednoduché.“
„No, taky není. Dotyčné osoby nesmí mít žádné potomky. Ani levobočky. Kouzlo lze zrušit jenom, když hrozí vymření starobylého rodu.“
„Aha. No, já tedy děti nemám.“
„Jo, já taky ne. Tohle je v pohodě. Ale…je nutné, aby ti dotyční spolu žili. Chci říct spali. Ve stejném domě asi žít nemusí.“
„Ach tak. Proto jste tedy přišel.“
Harry zrudl. Najednou nevěděl kam s očima. Zavrtěl hlavou.
„Nelžete. Znám vás.“
„Kvůli tomu jsem nepřišel. Teda vlastně jo, ale jinak než si myslíte. Nechci už být sám. Až se rozvedeme, tak…tak si někoho najdu.“
„To můžete i teď.“
„Jenže to bych vás podváděl.“
Severus se rozesmál. „A to vás trápí? Hlupáku. Prostě jděte a užijte si. A nechte mě i minulost na pokoji.“
„Když já to takhle nechci.“
„Vtipné. Potom-“
„Nemůžeme to aspoň zkusit?“
Muž se zatvářil vyloženě otráveně. A vstal.
„Ne.“
„Jsme manželé už čtyři a půl roku. Jde jenom o pár měsíců. Třeba by to vyšlo.“
„Jenže možná také ne. Pak by to bylo zbytečných pár měsíců.“
„To jsem vám tak odporný?“
Severus mávl odmítavě rukou. Tak na takovéto emocionální výbuchy už vůbec neměl náladu.
„Běžte.“
„Fajn. Půjdu. Ale až…“
„Za-po-meň-te.“
„Ani mě nenapadne! Chci být zase volný. A jestli je tohle jediná možnost, jak toho dosáhnout, tak ji využiju!“
„Zapomínáte, že na to musí být dva.“
Harry sebou škubl. „Myslíte?! Myslíte si, že to nevím? Všechny ty noci, kdy jsem sám a jen se mi o tom zdá, kdy jen…“
„Co?“
„Vzpomínám! Jen vzpomínám. Už takhle nechci žít!“
Muž pokrčil rameny. „Já vás přece nenutím.“
„Tak něco udělejte!“
„Já?!“
Přikývl. „Jo. Protože jinak nevím, co dál.“

Vzdychl si. Hm. Tak Potter není tak klidný a vyrovnaný, jak se zpočátku snažil tvářit. A to si Severus chvíli myslel, že už dospěl. Teď mu bylo jasné, že ho jen zmátl mladíkův vzhled. Široká ramena a pěkný zadek. Opravdu pěkný. Jenže jeho majitel je pořád stejně nesnesitelný jako dřív.
Zadíval se Harrymu do očí. „Takže vás mám zase zachraňovat?“
„Ano.“
„Řekněte jediný důvod-.“
„Dlužíte mi to!“
„Vy…“
„Dlužíte.“

Muž se narovnal. Bylo to pravda. No dobrá. Dávno věděl, že mu to Potter jednoho dne vmete do tváře. Možná je štěstí, že na oplátku požaduje jen sex. Rozhodl se.
„Jak chcete. Svléknout.“
„Co?“
„Neslyšel jste? Vyhovím vám.“
Harry se trochu zmateně rozhlédl.
„Copak? Potřebujete postel? S tím nepočítejte. Do ložnice si vás nevezmu.“
Na mladíkově tváři se vystřídalo několik emocí. Zmatek. Údiv. Strach.
„Vy se zlobíte?“
„Jak skvělý postřeh. Ne. Mám ohromnou radost, že jste mě opět poctil svou přítomností. Brzy budete mít také takovou. To vám slibuji.“
Harry couvl. Severus býval zlý. Ironický. Někdy až krutý. Ty jeho posměšky uměly opravdu zranit. Ale nikdy mu neublížil. Ne doopravdy. Teď měl Harry pocit, že už to není pravda.
„Myslel jsem, že budete rád.“
„Vskutku? Jste tak moc přesvědčen o své výjimečnosti? Pak vás musím vyvést z omylu. Jste mizerný milenec. Nejhorší, jakého jsem kdy měl. Ale dnes to nebude vadit.“
„To přece…“
„No tak.“ Severus přešel k Harrymu a začal mu rozepínat hábit. „Jen mi tak trochu podržíte. Proto jste přeci přišel.“
Mladík ho chytil za ruce. Svíral je tak, až mu zbělely klouby na rukou. Když promluvil, hlas se mu třásl. „Přestaňte. Prosím.“

Nepomohlo to. Severus Harryho náhle vůbec nechtěl pustit. Uvědomoval si, že je to hloupý boj. A zbytečný. Je zřejmé, že ho prohraje.
Cítil jeho sílu. Určitě dost velkou na to, aby se ubránil. Ale to všechno nestačilo. Nějaký zlomyslný uštvaný hlas mu našeptával, ať se tentokrát nespokojí jen s odkázáním Pottera do patřičných mezí. Chtěl víc. Ten hlas. Ne Severus. Jenže po čtyřech letech samoty už to bylo jedno. Zvykl si na ten hlas skoro jako na sebe.
„Jen si klidně proste. Dneska máte smůlu. Budete litovat, všeho budete-.“
„Zbláznil jste se?! Pusťte! Tohle nemůžete!“

Začal se smát. Mladé tělo svíjející se tak na dosah ho vzrušovalo. Sevřel ho v náruči. Vůbec nebral na vědomí rány, které utržil. Jen cítil lítost, když ho Harry srazil k zemi. Přesto se nebránil. Jen ho dál držel. Konečně se Harrymu podařilo vytrhnout se z jeho sevření. Stálo ho to několik modřin a roztržený hábit.
„Vy jste se vážně zbláznil! Jste šílený!“
„Říkají to. I proto mě nechávají na pokoji. Měl jste udělat to samé.“
„Taky už to udělám. K čertu s vámi. Nezasloužíte si žádné ohledy.“ V Harryho hlase byl znát vztek. Strach ho přešel.
„Správně. Jen si kopněte. Co taky jiného.“ Severus se dál smál. Harrymu ten smích přišel čím dál šílenější. Nemohl ho snést. Zacpal si dlaněmi uši.
„Přestaňte!“

Poslechl. Po pár vteřinách už bylo slyšet jen sípavé oddechování. Mladík se zvedl z podlahy. Vypadal otřeseně. Na rozdíl od Severuse, který se už zase tvářil netečně.
„Proč jste takový? Nechtěl jsem nic špatného.“
„Ale ano, chtěl. A pořád chcete. Mám to všechno vyřešit za vás. Jako obvykle. Mám si na vás zvyknout. Pomoct vám. A potom se dívat, jak odcházíte středem. Už nejsem takový hlupák. Nedonutíte mě, abych…“ Ztichl. Viděl totiž, jak se Harryho oči rozšířily údivem.
„Vy jste mě chtěl? I potom? Když to všechno skončilo? Proč jste mi to neřekl?“

Neodpověděl. Zdvihl se ze země a oprášil si hábit. Bylo to zbytečné. Kouzlo by… Ale potřeboval čas. Nechtěl se dívat, jak se výraz mladíkových očí změnil. Nesnášel naději. V jakékoli podobě.
„Tak proč? Odpovězte mi. Potřebuju to vědět.“
„Opravdu? A k čemu vám to bude?“
„Já nevím. Asi… asi abych věděl, na čem jsem.“
„Dobrá. Ne, nestál jsem o vás. Nicméně… zvykl jsem si. Ač jsem to nepokládal za možné, stalo se. Byla to ovšem chyba, kterou nemíním opakovat. Ten váš plán nevyjde. Jsem si jistý, že pokud rozvod lze uskutečnit, pak pouze mezi mužem a ženou.“ Nadechl se k dalšímu proslovu, ale zarazilo ho mladíkovo chování. Harry totiž začal chodit po místnosti a otvíral a zavíral skříňky. „Co to děláte?“
„Hledám něco k pití.“
„Hm. Támhle v baru je whisky.“

Harry vytáhl láhev a napil se, pak ji nabídl Severusovi. „Chcete taky?“
„Svoji vlastní whisky? Ne, díky.“
„Jak to, že jste tak klidný? Před chvílí…“
„Ovládám se. Taky to někdy zkuste. Neuškodilo by vám to.“
„Nechci.“
„Jak myslíte. Je vám ale doufám jasné, že si vás tu nenechám, ani kdybyste se opil do němoty? Stejně vás vyhodím.“
„Jo.“ Znovu si pořádně loknul. Severusovo levé obočí se trochu nadzdvihlo v nevěřícném gestu. Buď se Potter naučil pít, nebo ho bude za chvíli zvedat z podlahy. Zajímavá vyhlídka.
Harry si otřel ústa a vykročil k němu. „To jste to celé hrál? Vyděsil jste mě.“
Severus se usmál. Tentokrát celkem pobaveně. „Hádejte.“
Mladík se zastavil krok od něho. Náhle vypadal utrápeně. „A když slíbím, že neodejdu?“
„Ty vaše sliby. Zítra vám něco přelétne přes nos a budete pryč. Není na vás spolehnutí Pottere, vaše slovo pro mě není záruka.“
Harry se odvrátil. Pak mu zasvítily oči. „Složím nezrušitelný slib.“
„Pitomče!“
Jiskřičky zhasly. „Tak co mám dělat?“
„Zmizte.“
Harry se rozmáchl. Jen jaksi zapomněl, že má v ruce láhev. Severuse tím naprosto vyvedl z míry. Zareagoval až na poslední chvíli. Vyrazil mu ji z ruky a druhým úderem ho praštil do spánku. Vzápětí už držel v náruči bezvládné tělo. Položil ho na pohovku. Nikdy by nečekal, že se Potter uchýlí k násilí. Musí být naprosto zoufalý, když tak moc nechce odejít.

Dotkl se jeho tváře. A ruka se mu začala třást. Už ani nedoufal, že ho ještě někdy pohladí. Přejížděl prstem po jeho rysech. Byly trochu jiné, než si je pamatoval. Jen trošičku. Zase cítil tu šílenou touhu jako před chvílí. Tentokrát ji ovládl téměř okamžitě. Nezraní ho. To by si neodpustil. Téměř neznatelně se dotknul jeho rtů. Ptal se sám sebe, jestli smí tolik riskovat. Co když to už podruhé nepřežije, až mu Potter zase odejde? Už takhle to bylo zlé. Bude mít příště tolik síly, aby se skutečně nezbláznil? Nevěděl. Ale už ve chvíli, kdy se Harryho rty pohnuly a ozvalo se slabé zasténání, bylo rozhodnuto. Nechá si ho.

**

„Jedenáct.“
„Hm.“ Severusovy prsty se něžně probíraly černými vlasy.
„Měl by ses podívat. Je to tradice.“
„Už žádný nitrozpyt. Nesnáším ho.“
„Škoda.“
„Cože?“
„Měl jsem to rád. Bylo to takový zvláštní. Prožívat znovu orgasmus, když ses díval.“
„Nemravo.“
„Já?!“ Harry se rozesmál. „Dělám jen to, co jsi mě naučil.“
Severus se zamračil. Ne kvůli tomu smíchu. To právě našel na Harryho spánku nepatrnou bouli. Rozhlédl se, kde má hůlku.
„To je dobré. Skoro to nebolí. Nechoď pryč.“
Objal ho. „Tak povídej.“
Harry zbledl. „Jak to víš?“
„Bojíš se.“
„Ublížíš mi?“
„Chceš rozhřešení předem, můj milý? Takhle to nefunguje.“
Vzdychl si. Tohle věděl.
„Lhal jsem.“
Severus se ani nepohnul. Čekal něco takového.
„Ty nebudeš křičet?“
Nadechl se. Cítil vůni Harryho těla. Jeho potu. I jeho touhy. Usmál se. Zvláštní, kolik teď cítil síly. Ruce se mu samy od sebe rozběhly po tom dokonalém těle. Ještě si ho užije, než ho nechá odejít.
„Severusi?“ Hlas zněl vyplašeně. Severuse to překvapilo. „Poslouchám tě.“
„Ten rozvod… Vymyslel jsem si to. Nic takového nepůjde. Nerozvedou nás.“
Ruce ztuhly. Jedna se tak zastavila na břiše a druhá na boku. Několik vteřin se nic nedělo. Pak se znovu pohnuly. Harry zasténal. To pomalé laskání se mu líbilo. Cítil, jak se jeho tělo znovu probouzí.
„Řekni něco. Prosím.“
„Otoč se.“

KONEC