Labyrintem slov...

Autor: Amanuensis
Překlad: sssnake
Beta: Rozárka
Přístupnost: nevhodné pro mladší 18-ti let
Páry: Severus Snape/Remus Lupin
Varování: žádné
Shrnutí: Po Siriusově smrti vyjde najevo, že Severus není moc zběhlý ve věcech utěšování. Ve skutečnosti si počíná velmi hloupě.
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.
Odkaz na anglický originál povídky: In Spite

„Aspoň nemá hrob.“

„Co?“ Ta otázka byla venku dřív, než si to Remus stačil rozmyslet. Slyšel, co Snape řekl. Byl jenom překvapený, že promluvil po tak dlouhé době ticha. Snape vešel do kuchyně domu na Grimmauldově náměstí 12 bez jakéhokoli pozdravu, přinesl si čaj, sedl si a mlčel. Tak to šlo každý večer, který zde strávil.

„Řekl jsem: aspoň nemá hrob.“ Snape otáčel šálkem na talířku kolem dokola. „Tahle místa jsou depresivní. Musíš jít a navštěvovat je. Hřbitovy mají své nepopiratelné kouzlo, ale jen tehdy, pokud projevuješ vědecký zájem o náhrobky a nikdo, koho znáš, tam není pohřbený.“

Remus neodpověděl. Snape nemluvil o… On nikdy nemluvil o Siriusovi, ne se záští, ne se sympatiemi. Prostě vůbec.

„Takže nebudeš muset navštěvovat jeho hrob, abys mu byl nablízku.“

Remus vstal tak prudce, že mále převrhl vlastní šálek. „Omluv mě,“ řekl a zamířil ke dveřím. Snapeova zdvořilost zřejmě vzala za své, ale Remus ji měl hluboko zakořeněnou. Jednal slušně dokonce i tehdy, když si to druhá strana nezasloužila.

********************

„Taky není žádné tělo.“

„Co?“ Tentokrát tu otázku myslel vážně. Cože to Snape řekl?

„No…“ Šálek se znovu otočil kolem své osy. „Většina z těch, kteří truchlí, říká, že je horší, když nespatří tělo zesnulého na vlastní oči. Ale přemýšlej o tom. Nemáš žádné starosti. Pohřeb, kremace… Žádné dumání nad tím, jestli by měla být provedena pitva…“

Remus utekl. Žádné „omluv mě“ v tomhle případě z jeho úst nevyšlo.

„A taky nemusíš přemýšlet o tom, jak se rozkládá,“ křikl za ním Snape.

********************

Jeho večerní rutina byla narušena. Už žádné večerní šálky čaje v kuchyni. Nemohl to riskovat.

Přesto nechtěl dům na Grimmauldově náměstí opustit. Nebyl na to připravený, ještě ne. Byl odsouzený k tomu dál na Snapea narážet. To byl také důvod, proč ho Snape o tři dny později zastavil v hale.

„Nikdy si nebudeš muset dělat starosti s tím, že tě opustí kvůli někomu jinému.“

Tentokrát nezaznělo žádné „co“. Remus jenom zíral.

„To je obvyklý konec vztahu. Nevydrží. Tenhle by zřejmě nebyl výjimkou, ale ty se nikdy nebudeš muset dívat na to, jak jde po ulici s někým jiným. Jak se směje a vrhá zamilované pohledy na někoho jiného, zatímco v tobě to vře a trpíš.“

„JDI MI Z CESTY!“

Snape zamrkal a ustoupil stranou. Když Remus procházel kolem, zdálo se mu, že se na něj Snape dívá docela překvapeně.

********************

„Už jsi přemýšlel o tom, co to bude znamenat pro tvůj další vztah?“

Remus se zakuckal a málem se uhodil do hlavy o domácí lékárničku. Snape otevřel dveře do koupelny. Když byl Remus uvnitř.

„Nrth!“ To byla vše, co byl schopen ze sebe dostat s ústy plnými zubní pasty.

„Tvůj nový milenec či milenka se může obávat, že se nebude moci měřit s tvou ztracenou láskou,“ pokračoval Snape hluše. „On nebo ona nebude mít strach, že se k němu někdy vrátíš. To je více než příznivé pro nové romantické vzplanutí.“

„VEN!“ zařval Remus, aniž by se obtěžoval nejdřív vyplivnout pastu.

Měl by se postarat o to, aby nebyl v domě, když Snape přijde na schůzi Řádu. Čert vem Vlkodlačí lektvar. To a podívat se po novém bytě. Hned, sakra.

********************

Opravdu by si měl šetřit peníze, pokud si hodlá pořídit nový byt, ale nedokázal se vzdát svého sobotního nákupu v Krucáncích a kaňourech. Pár věcí, které by si koupil, by mu v těchto dnech mohlo přinést útěchu.

Listoval knihou s názvem Zapovězená mýtina: Kentaurova cesta a přemýšlel o tom, zda by Prokletí odeklínače přece jen nebylo zajímavější čtení, když ucítil něco jako zašimrání mezi lopatkami. Vzhlédl a otočil se.

Snape stál jen několik kroků od něj, výraz ve tváři naprosto lhostejný.

„Nikdy se nebudeš muset dívat, jak stárne a schází věkem.“

Remus cítil, jak se mu všechno vzdaluje. Všechno kromě Snapea, který se nevzdálí, který neodejde, který se uhnízdil přímo v centru Remusova zorného pole jako terč, který by měl být zasažený tou nejhorší kletbou, kterou jen kouzelnický svět zná.

Remus se roztřásl úsilím, aby se nedotkl hůlky. Odložil knihu, otočil se a vyšel z obchodu.

********************

Byl sotva deset kroků od krbu, když se oheň rozhořel. Remus se otočil a uviděl, jak Snape vystupuje ze zelených plamenů.

„Byl jsem…“

Remus mu nedal šanci, aby pokračoval. „Ty zvrácený malý otravo.“ Nebyla to hůlka, kterou chtěl použít, ale pěsti. Odolal té touze a popadl Snapea za látku jeho netopýřího černého pláště. „Ty zasranej debile. Je mrtvý, chápeš to? Je mrtvý a nemůže s tebou dál bojovat! Bylo mu na blití z toho, jak s tebou musel pořád bojovat, už léta předtím, než zemřel! Pokud se mi chceš stále mstít, tak mě uřkni, prašť mě, dej mi do další dávky lektvaru jed… ale jeho z toho vynech! On je MRTVÝ!“

Když přirazil Snapea ke zdi, uvědomil si, že on s ním nebojuje. Snape na něj hleděl široce rozevřenýma očima jako vždy, když ho viděl. Remus to přesto nemohl nechat být, nemohl přestat. Ještě ne.

„Lupine.“ Remus čekal. „Já nejsem… Tohle nebylo myšleno jako msta.“

„A co to tedy, k sakru, bylo?“

„Já… Myslel jsem, že by ses mohl cítit lépe, ty parchante.“

Remus tam stál a cítil, jak jeho tep odměřuje čas. „Lépe.“

„Ano. Myslel jsem…“ Snape se zarazil. „Dobrá. Myslel jsem.“

Teď byla řada na Remusovi, aby zamrkal. Pustil Snapeovy paže a o krok ustoupil. „Lépe,“ zopakoval neschopný říct cokoli jiného.

Když měl Snape ruce volné, založil si je na prsou. Jeho tvář teď vypadala daleko přirozeněji, když se na ní znovu usadil obvyklý zamračený výraz. „To nebyla msta. Dokonce i já mám dost rozumu na to, abych nechal smrt anulovat jeho pokus o mou vraždu.“

„Snape.“ Pročísl si prsty vlasy. „Ty jsi morální podpora na baterky, ty idiote.“

Snape se dál mračil. „Nemám… nemám s tím moc zkušeností.“

„Věř mi. To není tím.“ Věděl, že ho nohy dál neunesou, proto se zhroutil na pohovku. „Poslední zasranou věc, kterou bych chtěl slyšet, je, že jsem na tom bez něj lépe, ty blbče. Bože.“

Snape uhnul pohledem. „Připouštím, že jsem to byla hlavní myšlenka, ano.“

„Naslouchání by bylo dobré. Přátelské rozptýlení je taky v pořádku. Sex jako útěcha taky není k zahození. Ale ne kecy o tom, jak se nebudeme muset rozejít nebo…“

„Ach.“ Snape několikrát přikývl. Náhle se posadil na pohovku vedle Remuse. „To… poslední. Můžu to udělat.“

Remus jen zíral.

„Ty jsi totální debil, “ ozval se po chvíli.

Remus se natáhl, ale nepopadl ho. Ne, nic tak rychlého se nestalo. Pomalu uchopil límec Snapeova kabátce a neúprosně si ho přitáhl k sobě. Ta ústa nebyla Siriusova a on nemohl předstírat, že tomu tak je. Chtěla líbat a být líbána, i když byla ještě nezkušenější než ta jeho. Kdyby mu to nabídl kdokoliv jiný, věděl by, že je to ze soucitu. Snape soucit neznal. Ještěže tak.

Dal se do rozepínání Snapeova kabátce. „Teď je čas na to, abys mi začal oplácet laskavost, idiote,“ zavrčel. Byl odměněn párem Snapeových rukou, které začaly kvapně pracovat na rozepínání Remusova oděvu, jakoby chtěly vynahradit to zpoždění, se kterým se do toho pustily. Když se Remusovy ruce dostaly do klína černovlasého kouzelníka, Snape už byl napůl vzrušený. Rozhodně to nebylo ze soucitu.

Zatímco se Snape dobýval pod jeho oblečení – daleko méně knoflíčků, takže neměl žádnou omluvu – laskal Remus jeho penis, který mu s každým dotekem mohutněl v ruce. Snapeovi se nakonec podařilo jeho penis vysvobodit ze zajetí látky. Remus nebyl vzrušený, zatím ne. To ale vůbec nevadilo. Za to, jak hrubě se k němu choval, si Snape zasloužil, aby mu celou situaci ani trochu neulehčil.

Podcenil to. Zapomněl, že dotek cizí ruky na penisu vyvolává tak bouřlivou reakci. Také zapomněl na šikovnost Snapeových rukou. Svádění mu šlo lépe než řečnění. Remusův penis mohutněl, naléval se krví a vzrušením. Boky vycházel vstříc těm schopným rukám. „Ano,“ mumlal a tiskl Snapeovu erekci.

Snape také tiskl, a hladil. Sáhl níž, aby si mohl hrát s Remusovým šourkem. Dělal ještě spoustu dalších věcí, které se těžko pojmenovávají, ale jsou neuvěřitelné. Jedna z věcí, kterou popsat šlo, byla ta, že Severus jemně odtáhl Remusovu ruku ze svého penisu, dotkl se Remusovy hrudi a zatlačil ho hlouběji do pohovky. Klekl si na kolena mezi jeho roztažené nohy, pootevřel ústa a dotkl se rty vlhké špičky penisu. Remusovi se téměř protočil panenky rozkoší. Snape nechal vklouznout do úst žalud a dráždil ho jazykem, než se rozhodl pokračovat níž. Remus zalapal po dechu, když se dotkl kořene. Škádlil ho celou cestu dolů, k šourku, dokonce i tehdy, když Snapeovy oči na chvíli vzhlédly k těm Remusovým, aby si prohlédly jeho odezvu.

Snapeovy prsty vytvořily kolem Remusova šourku něžnou klec a jemně ho laskaly, zatímco jeho ústa dál sála Remusův penis. To už nebylo tak jemné a něžné. V jednu chvíli byl Remusův penis hluboko ve Snapeových ústech, a v tu druhou černovlasý kouzelník dráždil jazykem jen žalud, který svíral rty. Remus balancoval na hraně těsně pod vrcholem. Jeho dosažení bylo otázkou vteřin. Jakmile se Snapeův jazyk znovu dotkl citlivé špičky, Remus vyvrcholil. Z hrdla se mu vydralo zasténání, které se ani nepokoušel potlačit. Jeho penis pulzoval a pak ochabl ve Snapeových ústech a on myslel, navzdory všemu, na Siriuse. Což se dalo očekávat.

Opřel si hlavu o pohovku. Přemýšlel o tom, že by měl Snapea vytáhnout zpět nahoru a dostát tomu, o čem mluvil ohledně oplácení laskavostí. Ale nemohl, ještě ne. Pálily ho oči.

Uvědomil si, že je to od slz. Nešlo o žádné zalykavé vzlyky nebo tak něco, ale přesto měl vlhké oči.

To ho naštvalo. Ne, to nebylo přesné. Slzy se objevily, protože byl naštvaný. Zamrkal a snažil se skrz ně pohlédnout na Snapea. „Jsem jen… tak strašně rozzlobený,“ řekl tiše. Uvědomil si, že i přes ty nadávky stále působí jako slaboch.

Snape seděl na patách a přikyvoval. „Ano. To je jedno z obvyklých stádií. Nedůvěra, hněv, dohadování se…“

„Snape. Drž už hubu, kurva.“

Snape zmlkl. Oči sklopil do svého klína – Remus si všiml jeho penisu, který stále toužil po pozornosti - a zamumlal tak tiše: „Promiň.“ Remus věděl, že je to proto, aby pak mohl kdykoli popřít, že to vůbec řekl.

Remuse to udeřilo přímo do očí. „Podívej.“ Zatahal za Snapeův rukáv a donutil muže, aby se znovu posadil na pohovku. „Mám vynikající návrh. Ty,“ znovu vzal do ruky Snapeův penis, obtočil kolem něj prsty a začal přejíždět v pravidelném rytmu od špičky ke kořeni, „nemluv. Nesnaž se mi zlepšit náladu, nepokoušej se mě analyzovat. Nedělej nic, co zahrnuje mluvení. Sex jako útěcha. S tím teď,“ stiskl pevněji, „můžeme něco udělat.“

„Domnívám se, že ano,“ opáčil Snape. Poslední slovo zaniklo v zasténání.