Labyrintem slov...

Vánoce tento rok připadly na sobotu a celý týden předtím byl poznačen dozvuky útoků, za jejichž původce byli označeni kouzelníci. Letiště bylo uzavřeno několik dní, a i když byly lety obnoveny den před svátky, počet cestujících byl enormní, přestože mnozí z nich svůj let zrušili.

Obchodníci byli také pod tlakem a mnozí měli potíže s provozem, protože jejich zaměstnanci se nemohli dostat do práce. Kvůli přerušovaným dodávkám proudu a zničeným stanicím metra byly na mnohých trasách místní hromadné dopravy výluky. Obchody, obzvláště ty v Londýně a jiných velkých městech, zely navíc prázdnotou, jelikož mnoho lidí mělo strach pobývat v místech, kde se daly očekávat davy.

Oproti tomu byla situace v Grunnings klidná. V pátek odpoledne obdržel Vernon největší vánoční bonus, jaký kdy firma vyplatila. Dokonce uvažoval nad tím, že část peněz utratí na extravagantní dárky pro Dudleyho a Petunii, ale neměl dost času na nákupy poté, co obdržel šek, protože banky i obchody měly brzy zavírat. Navíc se jeho sestra Marge chystala s nimi strávit celé svátky a on nebyl zrovna nadšený tím, že by měl na ni také takhle utrácet. Rozhodl se proto, že to udrží v tajnosti. Vyzvedl si šek a připojil se k ostatním zaměstnancům firmy k předvánočnímu přípitku. Krátce poté se rozloučil a odjel domů. Možná by mohl dát Petunii něco speciálního další týden. Možná by mohli konečně koupit nějakou vilu na Majorce, mnohem větší než v jakou původně doufali!

Vernon stráví víkend se svou rodinou, ale hned v pondělí ho opět vyzvedne sir Harold a spolu s Karlem Frostem a Reggiem Masonem je vezme zpět do Skotska. Hnutí (jak protikouzelnické hnutí Vernon v duchu pojmenoval) exponenciálně nabylo na síle během posledních dvou týdnů. Příčinou byly útoky těch kouzelných zrůd na jejich normální svět. Sir Harold se snažil prosadit, aby na kouzelný hrad zaútočili hned po Vánocích, a nedávné útoky jeho odhodlání k rychlé akci jen posílily.

Dokonce i Karel s ním teď souhlasil. Z nevysvětlitelných důvodů - ačkoliv Vernon si byl jistý, že to způsobila magie - si nikdo z účastníků nevzpomínal na předchozí útok ani na jeho marnost. Ale Karel byl chytrý. Odvedl pozornost vojáků od hradu s jeho záhadnými ochranami. Svůj plán totiž vysvětlil jemu i Reggiemu. Řekl jim, co doporučil generálovi - že zaútočí na kouzelnické městečko nedaleko od hradu a vylákají tak obyvatele hradu ven. Podle Vernona to dávalo smysl.

- - - - -

Jakmile v pátek skončilo vyučování, celou školu zachvátilo horečné přesouvání, většinou pomocí přenášedel. Ministerstvo uvolnilo pravidla pro jejich používání, protože nikdo nechtěl, aby děti několik hodin cestovaly nechráněným vlakem. Studenti byli přenášeni buď přímo do svých domovů, nebo na místo, kde jejich rodiny trávily svátky. Na druhou stranu do Bradavic přišlo mnoho rodinných členů, kteří se rozhodli strávit Vánoce v bezpečí ve škole. Aby se zabránilo náhodnému rozštěpení a kolizím, ředitel zařídil, že příchozí přenášedla končila na louce před hradem, zatímco odchozí přenášedla byla aktivována ve Velké síni.

Brzy v podvečer už byl každý tam, kde chtěl být.

Severuse rozladilo, že Lucius a Narcisa byli nyní mezi těmi, kteří chtěli zůstat v Bradavicích. Lucius mu řekl, že se chystali na dovolenou na Seychelly, ale že Narcisa mu na poslední chvíli sdělila, že se na tak daleké přemisťování necítí - prý jí není dobře od žaludku. Místo toho navrhla, aby Vánoce strávili v Bradavicích společně s Dracem a Nový rok ve svém apartmánu v Paříži. Jedinou Severusovou útěchou bylo, že požadovali sedět u učitelského stolu, nikoliv společně s jejich synem. To znamenalo, že si nebude muset během večeře dělat starosti s tím, zda se jeho starý přítel nějak nedostane k Harrymu.

Harry seděl u svého kolejního stolu, vmáčknutý mezi celou rodinu Weasleyových včetně Draca a rodinou Grangerových. Když vzhlédl k učitelskému stolu, téměř se rozesmál nad výrazem svého manžela. Bylo očividné, že neměl nejmenší náladu naslouchat panu Malfoyovi.

Severus byl skutečně unaven neustálým Luciovým drmolením. Po chvíli Lucia napadlo zeptat se na starou dámu, která seděla nedávno vedle Severuse a o níž mu řekl Draco.

“Draco mi před nějakou dobou poslal dopis, v němž zmínil, že nedávno jsi doprovázel k večeři nějakou starou dámu, kterou nepoznal,” pronesl ospalým tónem Lucius.

Severuse překvapilo, že se o ní Draco zmínil, aniž by se na ni předem vyptal. Přinejmenším Harry a Hermiona ji znali a určitě by mu o ní řekli.

“Vlastně se jednalo o jednu tvou starou známou, Lucie,” odpověděl s náhlým zájmem o rozhovor. “Madame Bunsvilová. Slečna Grangerová se s ní jednou setkala v ředitelně. Když si pak přála ji pozvat podruhé, zapojil jsem se také. A protože byl čas na večeři, pozval jsem ji, aby tu zůstala. Je to docela zajímavá dáma.” V podstatě nelhal, i když vynechal většinu informací.

Lucius viditelně polkl, když uslyšel její jméno. “Ona byla tady? A tys ji pozval? Na večeři?”

Severus se skvěle bavil Luciovou zvláštní reakcí. “Samozřejmě. Proč bych jí nemohl za daných podmínek nabídnout večeři?”

“Nevypadá tak trochu, ehm, hrozně?” vykoktal nakonec Lucius.

“Hrozně? Malá stará dáma zahalená do brokátového šálu? Možná bohémská, ale i ta podvodnice Trelawneyová nosí šály při těch vzácných příležitostech, kdy musíme strpět její přítomnost. Dobrá, měla na sobě trochu víc šperků, než je obvyklé u bradavického personálu,” připustil, “ale proč si, u Merlinových vousů, myslíš, že je hrozná?”

Lucius byl tak vynervovaný pouhým pomyšlením na to, že madame Bunsvilová večeřela v Bradavicích, že skutečně odpověděl. “Vždycky jsem si myslel, že má ty nejpříšernější oči - naprosto děsivé.”

Severus jen zavrtěl hlavou. Nejspíš se jednalo o nějaké kouzlo. Bylo zábavné, že si to Lucius neuvědomoval. Existovala taková, která způsobila, že ostatní vás vnímali jako děsivé. Dokonce bylo možné tuto iluzi omezit pouze na některé jedince. Ve skutečnosti se jednalo o docela jednoduchá kouzla.

Než mohl Luciovi odpovědět, Narcisa, která sotva něco snědla, se náhle postavila. Lucius se chystal ji odvést, ale madame Pomfreyová mu řekla, ať zůstane. “Má podrážděný žaludek. Postarám se o ni, pane Malfoyi. Potom ji můžete na ošetřovně navštívit.”

Lucius opustil téma madame Bunsvilové, a místo toho začal nejprve o chudince Narcise, že má poslední dobou problémy s trávením, a pak načal své oblíbené téma - vychvalování sama sebe. Výraz nesmírné nudy se okamžitě vrátil na Severusův obličej.

Na Štědrý den ráno Severus nervózně pochodoval po obývacím pokoji a čekal na Harryho, až se dooblékne. Dárek pro něj měl schovaný v knihovně a právě o jeho darování začal silně pochybovat. Tenhle konkrétní dárek ho napadl, když se setkal se skřetem z odboru na odstraňování prokletí - daruje Harrymu jeho vlastní meč. Byl si jistý, že ho Harry bude považovat za užitečný, ale nebyl si jistý, jak moc nadšený tím mladík bude.

Gringottovi často zastupovali své klienty v soukromých prodejích jejich majetku a při najímání nejlepších skřetích umělců, aby pro ně vyrobili předměty na zakázku. Obě služby Snape už mnohokrát využil. Jen se zmínil o svém záměru nechat pro svého manžela vyrobit meč, a hned druhý den ho kontaktoval vrchní skřet z oddělení kouzelných artefaktů.

Pro tento účel se nehodil žádný ze zděděných mečů. Vlastnil jeden až příliš velký dlouhý meč1), několik velkých dýk a několik menších obětních dýk, které spíš vypadaly, jako kdyby se staly oběťmi dámských skříněk na šperky, tak byly přezdobené. Skřet mu místo toho zařídil schůzku s jedním z jejich nejlepších kovoobráběčů.

Nakonec se rozhodl pro dlouhý meč z té nejlepší kouzelnické oceli. Přesně tohle byl Harryho styl - sám si podobný meč vybral, když začali s tréninky šermování. Nechal mu však vyrobit menší, víc vhodnější pro jeho štíhlou postavu. Rukojeť nechal ozdobit rubínem a na ostří těsně pod záštitou2) nechal vyrýt jejich společný erb. Na poslední chvíli ještě požádal o vyrytí Harryho jména na čepel - k tomu ho inspiroval legendární Nebelvírův meč.

To, co tento meč dělá skutečně Harryho, byla ale baziliščí kůže, kterou nechal potáhnout záštitu a pouzdro na meč. Meč měl koneckonců mnoho využití. Severus chtěl něco, čím by se mohl bránit, pokud by to bylo nutné, ale co by také mohl nosit k ceremoniálním účelům.

Nazlobeně si pod nos okomentoval čas, který Harrymu trvá se obléct. Jeho manžel nosil převážně obyčejné mudlovské šaty a málokdy byl kdovíjak vyšňořený, ale stejně mu oblékání trvalo celou věčnost. Severus si nalil šálek kávy a usadil se s ním, aby se zklidnil, zatímco bude čekat.

Harry se mezitím v jejich ložnici dooblékl. Včera večer se domů vrátil dost pozdě a našel Severuse čekat na něj v posteli. Ve snaze co nejrychleji se svléct odhodil svoje tenisky a jedna z nich skončila zaklíněná za skříní. Našel ji až poté, co si ji přivolal hůlkou. Nervózně se podíval na dvě zátky od máslového ležáku, než je konečně schoval do kapsy a šel za Severusem.

V obýváku začali oba mluvit najednou.

Severus zdvihl jednu ruku. “Hezky popořádku. Veselé Vánoce, Harry! Chtěl by sis sníst vánoční snídani tady nebo ve Velké síni?”

Harry mu také popřál krásné svátky a pak se zamyslel. “Najezme se tady,” odpověděl po chvíli.

Severus kývl na jednoho z domácích skřítků, který se okamžitě odmístil pro jejich snídani. Harry se posadil proti Severusovi ke stolu a počkal, než mu starší muž nalije čaj. Pak se rozhodl jednat, než aby si dál dělal starosti s tím, jak Severus přijme jeho dárek.

Položil na stůl zátky od ležáku. “Kdy se budeš chtít jít podívat na svůj dárek? Tvoje sestra mi už napsala, že je všechno připravené přesně podle mých požadavků, a navrhla, abychom se přijeli podívat tenhle víkend. Sám jsem tam ještě nebyl, myslel jsem, že bude lepší, když půjdeme spolu. Psala, že se máme přenést k ní domů a pak se přeletaxujeme do našeho domu. To je zatím jediný způsob, jak se tam dostat, než vztyčíme vlastní ochrany. Má také pro nás nějaké informace ohledně současných ochran, které tam umístili skřeti.”

Severus zdvihl překvapeně obočí. “Moje sestra tráví svátky v Zimních zemích?”

“To je to, co mi napsala. Hádám, že to ještě nikdy neudělala?” vyzvídal Harry.

“Jak jsem z jejích zmínek pochopil, kromě několika málo krátkých návštěv v Zimních zemích vůbec nepobývá. Říkala mi, že se chystá tam teď trávit víc času, ale domníval jsem se, že se tam vydá v létě. Ale možná ji k tomu donutily nedávné události v Londýně.”

Harry svraštil obočí. “Copak nebydlí v High Hill?” Dianu potkal na večeři u Claudia a tak nějak předpokládal, že bydlí někde v okolí.

Při myšlence na svou sestru se Severus pousmál. “Vlastně nebydlí. Samozřejmě, nikdy nebyla od zbytku rodiny odloučená tak důkladně jako já, ale odstěhovala se odtamtud hned, jak mohla. Myslím, že má dům v Mayfair. Řekl bych, že nechtěla mít nic společného s vměšováním se svých bratrů, hlavně potom, co se rozhodla provdat se za Alrika Branda.”

Harry se zachichotal. “Vypadal, že mezi ně moc nezapadá.”

“Co se týče tvé otázky, navrhuji, abychom se tam vypravili zítra nebo dokonce až v pondělí. Nechci narušit její čas s rodinou a ty bys byl tady také určitě postrádán.” Významně se podíval na hromádku dárků na stolku vedle dveří, kterou Harry musel ještě doručit svým přátelům. “Pokud to má být naše tajemství, nechceme, aby mnoho lidí vědělo, kam jsme odcestovali.”

Severus se postavil, protože Harry již skončil se svou snídaní. “Dojdu pro tvůj dárek. Je totiž trochu větší.”

Harryho tvář se vzrušením i očekáváním rozzářila, když si přebíral velkou krabici zabalenou v zářivě barevném papíru.

Severus pevně semkl rty od nervozity, zatímco sledoval, jak Harry dárek opatrně rozbaluje. Pozorně sledoval jeho obličej, protože věděl, že jeho skutečné pocity se objeví na jeho tváři, i když jen na zlomek vteřiny. Ulehčeně si vydechl, když se Harrymu překvapením rozšířily oči.

Mladík téměř uctivě zdvihl meč a okamžitě poznal, z čeho je pochva vyrobená.

“Je z baziliščí kůže, jako můj kabát!” vykřikl. Pak tišším hlasem dodal: “Je nádherný, Severusi, děkuju.”

Starší muž vzal Harrymu meč a opatrně ho povytáhl z pochvy, aby mu mohl ukázat erb a jeho jméno vyryté na ostří.

“To je úžasný - je úplně jako Godrikův meč,” vyhrknul nadšeně Harry. “Jenom není tak přeplácaný, je víc stylovější.”

Harry si od Severuse vzal meč a potěžkával ho v ruce. “Perfektní - je dokonce lehčí než ten, který používám při trénincích.” Zaujal duelovou pozici a provedl několik výpadů. Usmál se nad lehkostí, se kterou mohl mečem pohybovat.

Severus ho z povzdálí pozoroval. Když Harry skončil, podal mu pochvu a přidal několik rad, jak ostří co nejlépe chránit.

“Můžeš ho samozřejmě používat při duelech,” vysvětloval, “ale kouzelníci nosí meče i při formálních událostech. Možná ho nebudeš potřebovat často, ale teď máš aspoň impozantní meč pro ty příležitosti, kdy ho mít u sebe bude vhodné.”

Pozn. překladatele:

1. Dlouhý meč je označení pro typ meče, to abyste se nedivili použitému spojení :) víc info zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dlouhý_meč.

2. Meč se skládá z čepele (ostří), záštity a jílce. Za jílec se meč drží a záštita je to mezi jílcem a čepelí. https://cs.wikipedia.org/wiki/Meč

Druhá vlna - 136. kapitola - část první

Druhá vlna - 136. kapitola - část třetí