Labyrintem slov...

PP: Od teď budete dostávat kapitoly po částech, ale za to častěji. Pěkné čtení.

Sir Harold vstal plný očekávání již za rozbřesku. Dnes je konečně ten Den s velkým D! Povede malou skupinu vojáků proti opevněnému hradu a odstraní nadvládu magie ve Velké Británii. A těch poct a uznání, kterých se mu dostane! Úspěchy jeho předků budou ničím ve srovnání s tím, co on dnes udělá!

Pronesl strhující řeč ke svým mužům ve stanu, ve kterém se všichni shromáždili na snídani. Byl si jistý, že každý jeden z nich je stejně vzrušený svou účastí na akci takového historického významu jako on. Nicméně se vyskytlo několik věcí, které bylo třeba na poslední chvíli vyřešit, takže neopustili tábor před desátou hodinou dopoledne.

V polovině týdne přijel na základnu pan Frost, poněvadž ten muž tvrdil, že ví, kde se hrad nachází. Společně se připojili k brigádnímu generálovi a jeho průzkumníkům. Obsadili dva landrovery, protože helikoptéry by upoutaly zbytečnou pozornost. Generál jim oznámil, že jízda autem bude trvat asi hodinu, a odhadl, že vrtulníky vzdálenost překonají zhruba za patnáct minut. V blízkosti jezera, které se nacházelo před hradem, si všiml rovného nezalesněného povrchu, a navrhl jim, aby svůj útok vedli odtud. Jejich plánem bylo, že pěchota založí základní tábor a teprve potom přiletí vrtulníky se zbylými vojáky a dělem.

Místo pro základní tábor bylo od hradu částečně skryto za lesem, který zde vybíhal směrem k jezeru. Tanky, nákladní vozy a další dopravní prostředky se sem mohly z nejbližší silnice dostat přes volnou travnatou plochu, a zůstanou kryty, dokud se nedostanou do přímé palebné linie z hradu. Dokonce existovala určitá pravděpodobnost, že i helikoptéry přiletí nepozorovány. Generál vůbec považoval za zvláštní, že hrad neměl okolo žádné hradby nebo příkop. Vypadal docela starobyle, a generál se domníval, že v těch dávných dobách byly všechny důležité stavby obehnány nějakou obrannou strukturou. No, byla to jejich hloupost, že nic takového nemají!

Jako první se na cestu vydala ta část mužstva, která neměla letět ve vrtulnících, spolu s tanky a zásobovacími vozidly. Naštěstí usedlost sira Harolda byla tak velká, že mohli použít zřídkakdy užívanou cestu na opačné straně pozemků, než bylo město. Nikdo tak nezahlédl zvláštní kolonu různých druhů bojových vozidel. Po čtyřiceti pěti minutách jízdy vozidlo v čele kolony rádiem oznámilo do centrály, že hrad ještě stále nezahlédli. Pozorně si prošli instrukce o trase, které jim předtím dal generál, a byli si jistí, že dojeli na správné místo, jenže na druhé straně jezera nic nebylo.

Frost generálovi řekl, že zjistil, že kvůli magii je celé místo nesmírně těžké najít, pokud dotyční nevědí, kam se mají dívat a co mají hledat. Frost také řekl, že ví dost na to, aby to místo našel, a samozřejmě to pro ně udělal. Byl si jistý, že jakmile všichni z první průzkumné výpravy k hradu to místo uvidí, budou schopni ho později vidět sami. Bohužel, generál si až teď uvědomil, že na ten průzkum s ním jeli pouze piloti vrtulníků, zatímco řidiči tanků a dalších vozidel dostali pouze podrobné instrukce, jak se tam dostat. Předpokládal, že znalost toho, kam se dívat, bude stačit, ale jeho popis místa očividně nebyl dost na to, aby překonal kouzla, která na to místo uvrhli ti proklatí kouzelníci.

Přes rádio se ujistil, že vozidla jsou na správném místě, a připojil se k posádce jednoho vrtulníku. Pokud jsou opravdu tam, kde předpokládal, uvidí je ze vzduchu a bude je moci navigovat, než vrtulník přistane.

Sir Harold se k němu připojil a váhavě přizval i Karla Frosta. Měl pocit, že mu to dluží za jeho pomoc při lokalizaci hradu. Ulevilo se mu, když odmítl, protože si myslel, že navzdory tomu, co Frost říká, ten muž není žádný voják a neměl by se vojenské akce účastnit. Frost dokonce velkoryse oznámil, že veškeré uznání za tuto akci padá na hlavu sira Harolda a že on do toho nechce nijak zasahovat.

Bylo dávno po poledni, když se pět helikoptér připojilo k malému shluku tanků a nákladních automobilů nedaleko hradu. Sir Harold kouzelný hrad uviděl hned, jakmile na něj generál ukázal, a žasnul nad tím, že magie dokáže skrýt tak obrovskou stavbu před nepovolanými zraky. Generál se mu ani nezmínil, že samotní řidiči vozů neměli nejmenší tušení, že jsou téměř co by kamenem dohodil od hradu.

Generálovi a jeho zástupcům, jež znal ještě ze svého vojenského působení a které najal, aby mu s touto akcí pomohli, netrvalo dlouho přesunout mužstvo do bojových pozic. Protože poslední tři dny o nich téměř nepřetržitě diskutovali, každý přesně věděl, kde je jeho místo.

Vrtulníky s několika muži na palubě odpálí rakety vzduch-země. Na tyto rakety ve svém zbrojním arzenálu byl sir Harold nesmírně pyšný a předpokládal, že na několika strategických místech prorazí do hradních zdí díry, jež pak zvětší pomocí houfnic a jiných pozemních zbraní. Teprve pak dostane pěchota pokyn, aby rozdrtila zbývající odpor hradních obyvatel.

Velitelský stan byl postaven kousek za vlastním táborem, protože odtud mohl generál dobře přehlédnout celé bitevní pole a přitom zůstat mimo dostřel. Sešel se tam společně se sirem Haroldem a několika experty na komunikaci. Bylo dohodnuto kódové slovo pro útok na nepřátele a sir Harold nadšením téměř poskakoval na místě.

Vrtulníky se vznesly a v půlkruhové formaci zamířily k mohutnému hradu, nesnažily se však nijak o těsné přiblížení, protože piloti netušili, jaké obranné zbraně se mohou v tak velké pevnosti vyskytovat. Jakmile zazněl smluvený kód, jeden vrtulník po druhém odpálil rakety. Velitelství, posádky vrtulníků i všichni vojáci sledovali jejich hladký let i to, jak dost daleko před hradem do něčeho narazily a explodovaly a jak jejich pozůstatky jakoby sklouzly po neviditelných stěnách na zem, aniž by hradu způsobily jakékoliv škody.

Jelikož rakety byly drahé a neměli jich neomezené množství, generál dal okamžitě příkaz, aby vrtulníky místo toho použily jiné zbraně, které měly na palubě. Jeho cílem bylo pochopit, proti čemu stojí, aniž by plýtval vzácnou municí. Avšak jak kulky, tak i granáty narazily do něčeho neviditelného a dál se nedostaly.

Pilot jednoho z vrtulníků zklamaně sledoval, jak jejich smrtonosné zbraně neuspěly v dosažení svého cíle. Pevnost měla být teď těžce poškozená, jenže místo toho nebylo ohnuto ani jedno stéblo trávy.

Vyčkával na další příkazy, a zatímco čekal na možnost těm zrůdám ukázat, co dokáží skutečné zbraně, pozorně sledoval hrad před sebou. Náhle z něj vyšel starý muž a několik dalších divných osob a bezstarostně procházeli přes nádvoří, jako by se vůbec nezajímali, co se děje kolem nich. Nakonec se zastavili na půli cesty mezi hradem a vrtulníky a začali se připravovat k útoku.

 Starý muž s dlouhými vousy měl na sobě směšně barevné oblečení a na hlavě špičatý klobouk - musel to být kouzelník. Ostatní nevypadali jako někdo, kdo by byl schopný cokoliv ubránit, natož pak celý hrad. Konec konců, většina z nich byly ženy a některé dokonce velice staré. Snad s výjimkou černocha v tradičním africkém oděvu nepůsobil žádný z mužů z oné malé skupinky nijak impozantně. Co si vůbec mysleli, že dokáží, až si vojsko najde cestu skrz tu neviditelnou bariéru?

To muselo být ono - museli si myslet, že se nikdo nedostane skrz jejich ochranu. A to pilota naštvalo. Opravdu si přál těmhle hlupákům ukázat, zač je toho loket.

Krátce vystřelil ze samopalů a s nevírou sledoval, jak se vzduch kolem střel mihotal, skoro jako by je odpuzoval, až se zcela zastavily a spadly na zem. Vyzkoušel delší palbu a přemýšlel u toho, jestli nenajde nějaké slabé místo, kterého by mohl využít. Zatímco sledoval, jak i tyto střely byly překážkou zastaveny, všiml si, že v místě, kde náboje narazily, vzduch jiskřil silněji. Možná že právě našel slabinu v jejich obraně! Okamžitě se rádiem spojil s velitelstvím.

"Veliteli, tady je Apache jedna. Domnívám se, že útok opakovaný na jedno místo může jejich obranu oslabit. Všiml jsem si, že v místě nárazu střel vzduch výrazně zajiskřil. Žádám o povolení použít k útoku větší sílu. Konec."

Generál toho pilota znal - dlouhou dobu sloužili spolu v armádě a věděl, že dotyčný je vznětlivý, ale i nebojácný. Nepřekvapilo ho, že ze všech pilotů právě on zkoumal možnosti a snažil se pochopit, co se děje, a že si všiml možné cesty skrz.

"Apache jedna, tady je velitelství. Povolení uděleno. Ostatní ho kryjte," odpověděl do rádia.

 Vrtulník Apache jedna se přiblížil k hradu a začal střílet ze všech zbraní na své palubě najednou na jedno místo nad hradem. Jiskřící a zvlněný vzduch byl vidět dokonce i ve velitelském stanu, kde předpokládali, že to místo je oslabené. Ke střelbě se přidali další dva vrtulníky. Všichni na bojišti to sledovali a byli povzbuzeni tím, co považovali za úspěch.

Skupina kouzelníků před hradem útok tiše sledovala, aniž by se snažili se chránit nebo na útok nějak reagovat. Albus s Minervou trvali na tom, aby ostatní učitelé udržovali studenty zaneprázdněné vyučováním. Místo nich se k nim připojili dospělí, kteří v té době pobývali na hradě, včetně Kingsleyho Pastorka a několika zaměstnanců ministerstva, a někteří bývalí studenti, kteří na hradě žili se svými rodinami. Nebylo jich mnoho a nevzbuzovali u útočníků respekt.

Po několika dlouhých minutách se rádio probudilo znovu k životu.

"Veliteli, tady je Apache jedna. Žádám o povolení se přiblížit a přistát nedaleko hradu. Zdá se, že kolem nemají rozmístěné žádné zbraně, a pokud se dostaneme dostatečně blízko, mohli bychom jim způsobit nějaké škody. Ten houf kouzelníků stojící před hradem nemá žádnou naději se nám ubránit!"

Generál o tom pochyboval - jestliže se ani střelné zbraně, ani granáty nebo rakety nedostaly skrz, nemohl by s tím mít problém i celý vrtulník? Nedostal šanci, aby své pochybnosti dal najevo, protože sir Harold popadl mikrofon a odpověděl.

"Apache jedna, tady velitelství. Povolení uděleno. Zahajte přímý útok."

Generál věděl, že takový jasný příkaz nemůže vzápětí odvolat, přestože měl z toho nepříjemný pocit. Nějak tušil, že je to špatný nápad.

Albus zatím sledoval rozvíjející se drama se zájmem. "Měli jsme říct Arturovi, aby šel s námi. Všechny tyhle létající stroje by ho určitě nadchly."

V tu chvíli z hradu vyběhl vysoký zrzavý muž a volal na něj: "Synové mi o tom už řekli, nedělej si starosti, Albusi." Potom vyhrkl: "U Merlinovy brady, podívejte se na tohle! Co dalšího mudlové ještě vymyslí? Myslíte, že by mi dovolili, abych se na to podíval zblízka?"

"Jste si jistý, že naše ochrany odpudí cokoliv, co by ti hrozní mudlové mohli na nás vystřelit, řediteli?" zeptala se ostře Minerva a z každého jejího slova odkapával odpor.

"To je dobrá otázka, drahá," přikývl Albus a věnoval jí souhlasný pohled. "Konec konců, nechceme, aby se kdokoliv zranil. Jsem si naprosto jistý, že ochrany udrží mudly i jejich zbraně venku. Nikdo z obyvatel Bradavic zraněný nebude. Ale navrhuji, abychom všichni začali sesílat Preoccupo Incendio, jež zabrání odpálení jejich munice. Kouzlo ochranami lehce projde. Opravdu, co lepšího bychom mohli vymyslet na ochranu před zraněním, než zabránit jejich zbraním fungovat?"

Všichni přikývli a vytáhli své hůlky. Někteří namířili na vznášející se helikoptéry, jiní na tanky a automobily čekající v povzdálí.

Apache jedna se začal přibližovat k hradu, právě když skupina kouzelníků začala vytahovat hůlky, což se ukázalo jako šťastná náhoda. Ještě než ho zasáhlo jakékoliv kouzlo, vrtulník narazil do ochran, jako kdyby vrazil do pevné zdi. Listy rotoru se ohnuly a celý stroj začal padat nekontrolovaně k zemi. Kouzlo, které ho vzápětí zasáhlo, nejen že zabránilo výbuchu střeliva, ale také vznícení paliva v nádrži. Celý motor přestal fungovat právě včas.

Dva kouzelníci pohotově seslali na padající vrtulník Leviosa maximus a jemně ho usadili na trávník. Potom se chtěli přidat k ostatním dál sesílat Albusovo kouzlo, ale brzy se ukázalo, že z nějakého důvodu i ostatní helikoptéry začaly padat k zemi. Vzápětí polovina z nich sesílala Leviosa maximus, aby zabránili tvrdému nárazu strojů na zem.

"Ví někdo, jak kouzlo proti střelným zbraním mohlo způsobit padání těch věcí z nebe?" zeptala se Minerva. "Jsem si docela jistá, že jsem uvnitř těch věcí viděla mudly - oni nemohou být střelnými zbraněmi, nebo ano?"

Artur si chvíli poklepával na čelo, jak usilovně přemýšlel. Jeho záliba v mudlovských předmětech neměla v kouzelnickém světě praktické využití, a tak chtěl poskytnout správnou informaci, teď, když se mohl podělit o své znalosti. "Četl jsem, že mudlové používají přístroje, v nichž hoří benzín, aby mohly fungovat - to je ta nejhořlavější látka, o jaké jsem kdy slyšel! V každém případě, jestliže jsme kouzlem zabránili vznítit se střelnému prachu, hádám, že jsme i zabránili vznícení paliva, takže jejich stroje přestaly fungovat. Myslím, že to je ta velká točící se věc navrchu těch mašin, co je udržuje ve vzduchu. Ach, jak by bylo úžasné, kdybych jednu tu věcičku vlastnil!"

"Fungují takhle všechny jejich stroje?" zeptala se Amarantha Savoyová. "Tamhle mají další svoje pomůcky, které nevypadají, že by mohly létat. Můžeme je také vyřadit z provozu?"

Artur přikývl. "Ve vší pravděpodobnosti ano. Motory budou podobné nebo budou aspoň fungovat na stejném principu."

Všichni vyslali další Preoccupo incendio a zastavili tak pohyb tanků, džípů a dalších vozidel, stejně jako znemožnili zbraním na nich umístěným fungovat.

Mudlové byli naprosto zmatení jak tím, že obyvatelé hradu nijak nezareagovali na útok, tak náhlým výpadkem všech motorů i tím, že žádná z jejich zbraní, jak se zdálo, nefungovala. V malých skupinkách opouštěli nefunkční helikoptéry a vozidla a několik z nich se šlo podívat, co se stalo s Apache jedna. Posádka tohoto vrtulníku potřebovala pomoc zvenčí, aby se dostali ven, přestože pouze jeden její člen byl vážněji zraněn - muž si pravděpodobně zlomil zápěstí, když upadl, jakmile stroj začal padat.

Pilot vrtulníku rychle převzal velení. "Dobře, kamarádi. Zdá se, že Evers má zlomené zápěstí." Dotyčný muž přikývl. "Máme tu někoho s lékařským výcvikem? Dobrá, Jenkinsi, postarejte se o to."

Evers s Jenkinsem odešli stranou, aby mohli ruku zafixovat dlahou, zatímco pilot pokračoval: "Všichni ostatní jsou v pořádku? Dobře, žádná zranění. Co se stalo se zbraněmi? Funguje vůbec něco?"

"Ne, pane," odpověděla obsluha samopalu z jednoho z vrtulníků. "Zhruba ve stejnou dobu, kdy se porouchal motor, přestal fungovat i můj samopal. Poté, co jsme přistáli, jsem ho podrobně prohlédl, ale je úplně v pořádku. Všechny části jsou plně funkční, zásobník je plný, neexistuje důvod, proč by neměl fungovat."

Ozval se i muž obsluhující tank: "My jsme neměli problém střílet, ale zbraně přestaly fungovat v okamžiku, kdy se zastavil motor. Máme silný záložní zdroj elektřiny, také elektronický systém a rádio fungují, jenom ne zbraně. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil." Muž zavrtěl nevěřícně hlavou.

I ostatní si mezi sebou sdělovali své zkušenosti, ale tihle dva to shrnuli. Elektronika byla v pořádku - jenom motory a zbraně přestaly fungovat.

Jeden z mladších vojáků se odvážil vyslovit to, na co se většina ostatních zdráhala poukázat: "Nikdy jsem neslyšel, že by u helikoptér takhle vysadil motor a stroj přesto dokázal tak hladce přistát. Apache jedna jsem měl před sebou a s těmi ohnutými listy u rotoru, jak je měl, bych očekával tvrdý dopad. Ale vy jste se k zemi prostě jen tak snesli. Co to způsobilo?"

Na to neměl nikdo odpověď. Ve skutečnosti byl vlastně zázrak, že celá posádka Apache jedna nezemřela během exploze, která měla následovat po dopadu, a všichni to věděli. Helikoptéra bez motoru nebo s poškozeným rotorem padala dolů jako kámen a při dopadu vybuchla. O něčem takovém, čeho byli dnes svědky, žádný z nich nikdy neslyšel.

 Pilot poškozeného vrtulníku se opět ujal slova. "Zeptáme se na to generála. Teď se potřebujeme spojit s velitelstvím a ohlásit jim situaci. Naše rádio to nepřežilo bez úhony, když jsme narazili na - no, na cokoliv to bylo. Vaše rádia stále fungují? Máte stále nabité baterie?"

Rádiový operátor z vrtulníku, který seděl na louce nejblíže Apache jedna, se ozval: "To nebude žádný problém, pane. Můžeme použít vysílačku v našem ptáčkovi. Funguje nám všechno kromě motoru a zbraní." Poté společně s pilotem Apache jedna odešel odeslat zprávu o tom nejméně pravděpodobném vývoji situace.

Jeden voják se hrabal ve vaku, který vzal s sebou, když vyskočil z helikoptéry. "Měl bych tu mít příruční pistoli - ha, tady je! Zajímalo by mě, jestli i takové malé zbraně přestaly fungovat." Hlaveň namířil k zemi pryč od svých přátel, odjistil ji a stiskl spoušť. Nic. Všichni se kolem něj nahrnuli, když ji rozložil a přesvědčil se, že všechny součástky jsou funkční a že je nabitá.

Potom se vrátil pilot a oznámil jim: "Generál a sir Harold jsou na cestě sem a s nimi i pěchota. Pěšky jim to bude trvat několik minut, protože jejich vozy také nefungují."

Zatímco čekali, až dorazí velení, připojovaly se k nim posádky z jiných tanků, které jely za helikoptérami a nyní se také zasekly na louce. Většina z nich byla zmatená, přestože pilot zničeného vrtulníku se nepřestával mračit na skupinu fanatiků, klidně stojících před hradem. Celá tato akce se pro něj náhle stala osobní věcí.

Odhalení – 128. kapitola

První vlna – 129. kapitola - část druhá