Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Severus se pro sebe usmíval, když potřetí procházel Albusovy výpočty. Ten starý hlupák je i navzdory svým citrónovým bonbonům a „mrkacím hrám“ se zaměstnanci a studenty docela chytrý kouzelník. Odvedl vynikající práci týkající se způsobu vytvoření Znamení zla. Jak si Harry myslel, Voldemort při tvorbě Znamení vycházel pouze z práce dochované v Salazarových Knihách zla. Každá část rituálu spojeného s přijetím Znamení byla v těchto denících vysvětlena. Albus s Harrym je všechny prohlédli a vytvořili krátký seznam všech témat v nich obsažených. Harry potom ochotně přeložil všechno, co mohlo mít i okrajovou souvislost se Znamením zla a jeho rituálem. Ráno, poté co Albus strávil možná i celou noc studiem textů, několik dalších hodin znovu s Harrym pečlivě procházeli každý překlad a hledali skryté odstíny interpretace textu, které jim mohly uniknout.

Severus byl opět udiven Harryho reakcí, i když nyní by to pro něj již nemělo být takovým překvapením. Harryho tendence nejdřív něco udělat a pak přemýšlet byla příčinou toho, že Harry nikdy nebude jedním z mozků jejich týmu, ale dokázal se soustředit, bylo-li to potřeba. Neztratil trpělivost ani se nerozhněval, když se ho ředitel stále na něco ptal, ale probral s nimi zdrojové texty téměř slovo od slova. Byl to Albus, kdo se ptal především, ale Severus a slečna Grangerová naslouchali a pokládali své vlastní otázky. Teprve když všichni tři byli spokojeni s tím, že z deníků vydolovali každý možný význam textu, začali probírat Albusovu noční práci o způsobech zrušení magie skryté za Znamením zla. V tomto okamžiku se Harry předvídatelně začal nudit a netrvalo dlouho, než odešel za Nevillem.

Albus navrhl několik teorií o potlačení magie Znamení zla, jež primárně vycházely z překladů Knih světla a několika dalších knih, které Lucius Malfoy shromáždil (a skryl) ve své tajné knihovně. Všichni souhlasili, že původní materiál měl zásadní význam a že v tomto ohledu byla Albusova práce důkladná, ale pak si on a Hermiona všimli několika oblastí, které bylo možné ještě vylepšit

Výsledkem jejich usilovné práce bylo vytvoření kouzla, které - jak se všichni shodli - mohlo pravděpodobně odstranit Znamení zla.Albus se domníval, že toto kouzlo by mohlo přerušit spojení mezi kouzelníkem a Voldemortem, protože se Znamení zla stane neužitečným - Voldemort nebude moci jeho prostřednictvím povolávat Smrtijedy nebo z nich odčerpávat sílu. Hermiona s tím souhlasila, nicméně na základě své analýzy magie, která vytvořila Znamení, si ještě myslela, že se Znamení ztratí, jakmile dojde k odstranění spojení. Severus odmítl zaujmout stanovisko. Nebyl si totiž jistý, jestli by ho jeho zoufalá touha po odstranění toho prokletého Znamení neučinila slepým vůči chybám ve výzkumu, které mohly vést k tomuto závěru.

Hermiona kouzlo nanečisto vyzkoušela a Albus a Severus, kteří ji při tom pozorovali, dospěli k názoru, že provedení kouzla nezraní ani toho, kdo jej provádí, ani toho, na něhož je namířeno. Jedinou jejich starostí bylo, že nelze přesně předpovědět, jak na kouzlo zareaguje samo Znamení zla, jelikož jeho magie bude neutralizována. Bylo to hodně teorií a hodně spekulací, ale přišel čas kouzlo vyzkoušet.

Severus si začal rozepínat vestu, aby mohl odhalit své předloktí, ale Albus ho zastavil. "Ne, chlapče. Tvé Znamení je teď střežené a musíme nejdříve tyto ochrany odstranit, než na tobě provedeme kouzlo. Nechci tě nechat nechráněného, obzvláště když ještě musíme na tom kouzle zapracovat. Uděláme to, jakmile budeme mít kouzlo vyzkoušené.“

Mladší muž vypadal poněkud otráveně, ale musel připustit, že je vděčný za ochranu, kterou mu poskytuje stříbrný drát, a že by bylo plýtváním času i úsilí nutných k jejímu nastavení, kdyby ji teď odstranili kvůli testu, jenž ani nemusel fungovat. "Máme dva studenty se Znamením a dalších čtyřicet nebo padesát Smrtijedů na Malfoy Manor, kteří tam jsou teď jako Luciovi hosté. Možná by někdo z nich byl ochotný přihlásit se dobrovolně?“

"Dal bych přednost nezkoušet kouzlo na studentech této školy. Lepší by bylo je otestovat na dospělém. Vím, že v Luciově domě jsou Smrtijedi, ale nechtěl bych riskovat prozrazení spojení mezi jeho domem a touto kanceláří tím, že je sem vezmeme, a to neberu v úvahu, že bychom do Bradavic mohli pozvat Smrtijedy, kteří jsou stále loajální vůči Voldemortovi. Možná bychom mohli jít tam?“

"Můžeme se odletaxovat do Luciovy knihovny a pozvat do ní dobrovolníky k testování. Jsem si jistý, že to Luciovi nebude vadit a myslím, že nedostatkem dobrovolníků trpět nebudeme.“

Albus se marně pokoušel Hermionu odradit od návštěvy Malfoy Manor; jen drze poukázala na to, že z nich dvou je ta více odpočatá, protože spala, zatímco ředitel byl celou noc vzhůru, a že nechtějí, aby se profesor Snape podílel na provedení kouzla pro případ, že by do testů zasahovalo jeho Temné znamení. Neměla v úmyslu nechat se odstrčit, a po krátké úvaze došli k závěru, že je vlastně nezbytné, aby šla s nimi.

Poté, co se všichni tři ocitli v přední části knihovny, Severus odešel do tanečního sálu, který byl nyní přeměněn na ošetřovnu, a požádal lékouzelníky, zda by mohli vybrat ty Smrtijedy, kteří jsou na tom zdravotně dost dobře, aby se mohli rozhodnout, jestli se chtějí stát dobrovolníky při tomto experimentálním provedení kouzla. Někteří z nich se již vzpamatovali natolik, že se mohli přestěhovat do pokojů pro hosty. Domácí skřítek vzal Lucia a tyto Smrtijedy k Severusovi, aby to s nimi prodiskutoval. Všichni byli dost nadšení a ochotní se zúčastnit, ale Lucius požadoval, aby byl prvním člověkem, na kterém bude zaklínadlo vyzkoušeno. Tvrdil, že protože je z nich všech na tom se zdravím nejlépe, je také nejvíce schopný vzít na sebe riziko spojené s prvním provedením úplně nového kouzla. Severus si myslel (ale moudře neřekl nahlas), že to také Luciovi umožní být prvním, kdo se zbaví tíhy Znamení. Těšil se i na to, jak se Lucius bude tvářit, až se dozví, že ten, kdo kouzlo bude provádět, nebude nikdo jiný než slečna Grangerová. Vzal tedy Lucia a dva další lékouzelníky, kteří to chtěli sledovat, do knihovny.

Zatímco si Severus byl jistý, že zahlédl záblesk hodně negativní emoce, když Albus ustoupil stranou a bylo naprosto zřejmé, že to bude Hermiona, kdo provede kouzlo, mužova obdivuhodná chladnokrevnost zvítězila a on potlačil své přezíravé chování, když odhaloval předloktí. Co se Hermiony týče, nevnímala nic kromě složitého kouzla, na které soustředila všechnu svou sílu a pozornost. Severus a Albus se každý postavil po jedné její straně, když se postavila proti Luciovi, který nastavil svou ruku. Lékouzelníci si stoupli stranou a vše sledovali se zájmem.

Uplynula chvíle, než Hermiona mávla svou hůlkou nad Luciovým předloktím, opisujíc výjimečně složitý vzorec, zatímco pronášela inkantaci, kterou vymysleli. Když skončila, namířila hůlkou na Znamení zla, do které soustředila veškerou svou sílu. Náhle z konce její hůlky vytrysklo světelné vlákno a proniklo do Znamení. Hermiona držela hůlku pevně namířenou. Světlo se stávalo jasnější, až nakonec zářilo tou nejjasnější bílou barvou. Pro ty, kteří viděli rituál na vytvoření Znamení zla, to bylo docela zajímavé, protože při tvorbě Znamení byly pohyby hůlkou i soustředění energie velice podobné, pouze místo jasného bílého světla se objevil proud temnoty. Světlo z Hermioniny hůlky zářilo bíle celou minutu, než začalo pomalu blednout.

Jakmile Hermiona sklonila hůlku, všech pět kouzelníků se naklonilo dopředu, aby si prohlédli Luciovo předloktí. Znamení bylo stále viditelné, i když už výrazně vybledlé, a postupně se ztrácelo dále. Jeden z lékouzelníků provedl u Lucia několik vlastních diagnostických kouzel. Lucius byl nezvykle bledý, a to dokonce i na Malfoyovi. Všechny jeho vitální funkce byly v pořádku, ale v okamžiku, kdy Znamení zcela zmizelo, omdlel. Severus s Albusem ho zachytili a uložili do křesla. Než k němu dorazili lékouzelníci, Albus zkusil pár diagnostických kouzel. Když pak Lucius po několika okamžicích otevřel své ledově modré oči, Albus prohlásil, že magické spojení mezi Luciem a Voldemortem bylo přerušeno. „Gratuluji, slečno Grangerová! Zvládla jste to! Lucie, vaše Znamení zla je pryč, stejně jako spojení mezi vámi a Voldemortem.“

Lucius sebou trhl, když Albus použil jeho křestní jméno, ale jeho obličej zdobil velký úsměv, který byl překvapivě upřímný. Postavil se na své ještě trochu vratké nohy, zatímco stále obdivoval své nyní neposkvrněné předloktí, a pak se zhluboka nadechl. O tomto okamžiku snil už celé roky. Ačkoliv plně souhlasil s většinou původního programu Pána Zla, alespoň v minulosti, vždy ho hněval způsob, jakým bylo Znamení používáno k jeho předvolání jako nějakého sluhy po bok Temného pána, a nikdy ho ani nenapadlo, že by mohlo sloužit k čerpání jeho síly.Bylo zvláštní, že tohoto výsledku bylo dosaženo prostřednictvím mudlovské šmejdky. Pak si připomenul, že svět se během několika posledních měsíců drasticky změnil a dospěl k přesvědčení, že to vlastně není vůbec neobvyklé. Potlačil svou pýchu a s lehkou úklonou Hermioniným směrem nakonec řekl: „Děkuji vám, slečno Grangerová.“

Když ho lékouzelníci odvedli, Severus, Albus a Hermiona se posadili k malému stolku a začali s analýzou - jak kouzlo působilo, co se mohlo udělat jinak a proč Lucius nakonec omdlel. Pak přešli k diskusi o tom, zda by bylo možné použít toto kouzlo k odstranění Znamení u více než jednoho Smrtijeda najednou. Asi po hodině živé debaty a několika zkušebních uskutečněních kouzla za účelem ověření techniky provedení udělali pár vylepšení. Severus přivedl další dva Smrtijedy ze skupiny, která čekala s lékouzelníky na ošetřovně. Požádali je, aby se posadili ke stolku pro případ, že by úprava kouzla, která měla zabránit mdlobám, nevyšla. Tentokrát to byl Albus, kdo sesílal kouzlo. Namířil svou hůlku na jejich ruce. Stejné bílé světlo vytrysklo z jejího konce do předloktí obou mužů Ani jeden kouzelník neztratil vědomí, ale blednutí Znamení zla trvalo déle. Na konci lékouzelníci potvrdili jejich uspokojivý zdravotní stav a Albus konec propojení s Voldemortem.

Když oba Smrtijedi odešli, rozproudila se nová debata, opět s dalšími úpravami kouzla a jinými návrhy. Pak se Severus postavil, aby přivedl nové Smrtijedy pro následující seslání kouzla, avšak Hermiona natáhla ruku a zastavila ho. „Profesore, myslím, že přišel čas zaobírat se vaším Znamením.“ Než ale stačil vypustit první slova protestu, rychle pokračovala: „Potřebujeme, abyste také vy mohl sesílat kouzlo a vaše Znamení by do toho mohlo zasahovat. Prosím, dovolte mi ho odstranit, a příště bychom možná mohli zkusit kolektivní kouzlení.“

Severus už jednou chtěl navrhnout, aby déle neotáleli ohledně jeho Znamení zla, které bylo nakonec chráněno jen do určitého stupně. Musel uznat, že jejich kouzlo bylo velmi mocné a že jeho provedení ji vysilovalo, a Hermiona i Albus ho už jednou seslali. Bez něj by to nemuseli zvládnout. Také by napomohlo dalšímu propracování kouzla, kdyby mohli porovnat zkušenosti tří lidí. Přesvědčoval sám sebe, že dává smysl, aby nechal Hermionu odstranit své Znamení, když mu došlo, že na Nebelvíra použila překvapivě zmijozelskou argumentaci. Opět si přál, aby někdo napsal manuál na použití Nebelvírů, protože jak se zdálo, přinejmenším u těch, se kterými byl v kontaktu, není konec překvapení v dohledu.

Sundal si kabát a vyhrnul rukáv u košile a ruku položil na stůl. Stříbrný drát se ve světle leskl a zakrýval Znamení pod ním. Albus nejprve pomocí několika kouzel odstranil ochrany a pak i samotný drát. Severusovo Znamení bylo zanícené a vypadalo jako otevřená rána a tkáň okolo byla nateklá, skoro jako by Znamení nelibě neslo potupu nemohoucnosti, když bylo ještě zaštítěno ochranami. Hermiona byla ráda, že se jedná o poměrně přímočaré kouzlení bez nějakých novostí, protože podle toho, jak Znamení vypadalo, si to vyžádá její plnou soustředěnost a sílu.

A také vyžádalo.

Tentokrát trvalo přibližně dvakrát tak déle, než se světlo z konce Hermioniny hůlky propojilo se Znamením, ale jeho jasnost se nezastavila na stejné úrovni jako u ostatních, nýbrž nabírala dále na síle, až se světlo stalo téměř oslepujícím. Trvalo další minutu, než začalo opět blednout.

Severus neztratil vědomí, ale musel se posadit, protože cítil, že se jeho magie nějak změnila. Byl to zvláštní pocit. Když tento dojem pominul, pociťoval v sobě jakési pulzování, novou nebo možná znovu objevenou sílu. Vůbec se neodvážil prohlédnout si své předloktí. Místo toho se díval na Albuse, který byl zaneprázdněn sesíláním různých kouzel. Konečně se s úsměvem otočil k Severusovi. Teprve tehdy se Severus odvážil rychle se podívat na svou ruku, nyní už bez nenáviděného Znamení. Nakonec si ji dlouho s údivem prohlížel.

"Děkuju, vám oběma. Ze všeho, co jsem v životě udělal, přijetí Znamení byla věc, které jsem litoval nejvíc. Jsem rád, že jsem se ho zbavil.“

Byl pomalu čas na večeři. „Myslím, že by bylo dobré vrátit se do Bradavic a povečeřet. Můžeme informovat Harryho a pak se všichni vrátit sem. Potřebujeme zjistit, kdo všechno z nás je schopen toto kouzlo sesílat jako slečna Grangerová a pak uvážit různé možnosti, jak ho rozšířit. Možná by to šlo provést už dnes večer.“

- - -

Harry se po obědě vrátil do své kanceláře, protože všichni ostatní měli práci. Chtěl přeložit další knihy, které přinesli z Malfoy Manor. Věděl, že je budou muset vrátit, a ačkoliv si nebyl jistý, co všechno deníky obsahují, zdálo se být jedinečnou šancí sesbírat všechny vědomosti obsažené v díle Salazara Zmijozela. Musí to stát za všechno to úsilí. Severusovo přepisovací kouzlo bylo vynikající, alespoň podle Harryho, když si vzpomněl, jak dlouho mu trvalo přeložit knihu, kterou dal Severusovi k Vánocům.

Zrovna začal, když se Letax v místnosti aktivoval a Hermiona, následovaná ředitelem a Severusem, se vrátili. Harry si všiml Hermioniných lesknoucích se očí. V obavách, že je to neprolitými slzami, se připravil na špatné zprávy.

"Ach, chlapče, jsem rád, že tě tu vidím! Měli jsme velmi plodný den, a doufám, že noc bude ještě lepší. Naše kouzlo fungovalo! Slečna Grangerová a já jsme ho na Malfoy Manor úspěšně seslali.“

Harryho neutrální výraz se změnil na široký úsměv. Jeho oči vyhledaly Severuse s jasnou otázkou - zmizelo tvoje Znamení? Odpovědí mu byl Severusův úsměv. S výkřikem radosti se mu vrhnul do náruče. Na krátkou chvíli se Albus s Hermionou stali svědky velmi neobvyklého pohledu na Severuse točícího se dokola se svým smějícím se partnerem. Pak si uvědomili, že mají publikum, a oddělili se. Severus se pokusil získat zpět svou důstojnost tím, že si uhlazoval hábit a narovnával manžety u košile, ale Harry pokračoval v oslavování. Okamžitě objal Hermionu, která objetí nadšeně opětovala.

Ředitel se podíval na rostoucí hromadu pergamenů na stole, která byla výsledkem Harryho práce na překladu, ale brzy se jeho pozornost opět obrátila k ostatním a s velkou radostí zatleskal, když je viděl oslavovat. Zatímco poplácával Harryho a Hermionu po zádech, řekl: „Je docela vzácné vidět v těchto dnech oslavování jako to vaše - dobrá práce!“ Položil své ruce kolem jejich ramen a vedl je ke dveřím, předpokládal přitom, že je Severus bude následovat. „Myslím, že bychom si měli udělat přestávku a dát si nějaké občerstvení a vrátit se sem po večeři. Stále potřebujeme vymyslet způsob, jak kouzlo seslat hromadně, a na to musíme být odpočatí.“

Večeři museli nakonec odložit. V chodbě mezi ředitelnou a Harryho kanceláří potkali ministryni Bonesovou, Kingsleyho Pastorka, Rona, Rema a Siria. Ministryně měla vážnou tvář, kvůli které se Harry začal cítit velmi nepříjemně, ačkoliv neviděl na tvářích ostatních žádný náznak viny, takže to nakonec možná nebylo tak zlé.

"Můžeme si s vámi promluvit, Albusi? s vámi všemi, myslím?“

Albus vlídně navrhl, aby šli do ředitelny a vysvětloval, že všichni zrovna pracovali v Harryho kanceláři a akorát si udělali přestávku na večeři, takže je v ní trochu nepořádek. Měl vlastně na mysli Harryho překlady Knih zla, které ležely na stole. Dokonce i za tu chvilku, kdy si je prohlížel, mu bylo jasné, že magie, o které Salazar ve svých denících psal, je tou nejtemnější magií, jakou za celý svůj život viděl. Musí si o tom pak s ostatními promluvit. Neměl by jednoduše deníky spálit, Harryho požádat, aby přestal s jejich překladem a doufat, že v nich obsažená temnota zmizí v plamenech? Nebo by to bylo nerozumné - možná někdo jiný zná něco z té magie a tato informace by se mohla jednoho dne hodit někomu, kdo by se postavil nějakému ďábelskému černokněžníkovi? Nemohl by samotný překlad Harryho nějak poskvrnit? Možná ponechat knihy v hadím jazyce a překlady spálit? Ale lze předpokládat, že někdy v budoucnu se objeví další hadí jazyk a asi by nebylo dobré zachovat tyto vědomosti výhradně pro ně, když je nikdo jiný nemůže přečíst. Nebo obojí - jak knihy v hadí řeči, tak překlady - uložit do Tajemné komnaty? Jakkoliv by toto dilema vyřešil, bylo zřejmé, že na tom stole leží několik svitků pergamenu napsaných v čisté angličtině a ještě k tomu volně k dispozici, které pojednávají o některých oblastech z té nejtemnější magie, jaké kdy byly pergamenu svěřeny. POSLEDNÍ věc, kterou Albus chtěl dělat, bylo vysvětlovat to ministryni kouzel a jednomu z jejích bystrozorů.

Skupina se usadila do křesel a na pohovky rozmístěné okolo krbu, Albus a madame Bonesová do pohodlných křesel hned u ohniště a ostatní na různé pohovky a židle. „Profesore Brumbále, byla jsem informována, že pan Lupin a pan Black si zvolili nezúčastnit se dnes operace ministerstva Bezpečný přístav, ale vydali se na vlastní pěst do centrálního Londýna.“ To nikoho nepřekvapilo. Remus by se mohl zúčastnit něčeho tak všedního, ale samotný název operace doslova zajistil, že Sirius se na ní odmítl podílet. „Když tam byli, setkali se s Vy-víte-kým, který se zřejmě vydal na prohlídku své práce. Vy-víte-kdo vešel do mudlovké stanice podzemní dráhy na Piccadilly Circus, kam se vydal také jeden ze záchranářských týmů ministerstva. Pouze rychlý zákrok pana Lupina umožnil týmu vyhnout se odhalení tím, že předstírali spící mudly, které se právě chystal pokousat vlkodlak. Když se dostali zpět na ministerstvo, pan Black o nastalé situaci informoval vedoucí operace Bezpečný přístav, takže jsme byli schopni stáhnout všechny své týmy bez nehody. Naneštěstí (Severus se na tomto místě ušklíbl - u toho parchanta bylo „naneštěstí“ vždycky součástí jakékoliv příhody) jeden bystrozor, dobrý muž, ale trochu moc „byrokrat“, jestli víte, co tím myslím, zaslechl pana Blacka říci něco, co ho přivedlo k domněnce, že pan Black byl ve zvěromágské podobě stejně jako pan Lupin. Zkontroloval registr, a protože v něm jméno pana Blacka nenašel, zatkl ho jako neregistrovaného zvěromága. Pan Pastorek se o tom dozvěděl a informoval mě. Zjistili jsme, že dotyčný bystrozor nikdy pana Blacka neviděl v jiné než jeho lidské podobě, a že jednal pouze na základě toho, o čem se domníval, že zaslechl, takže jsme byli schopni žalobu zcela pozastavit.“

Sirius při vyprávění příhody vypadal se sebou mimořádně spokojený, zatímco Remus se zdál být na Siria pořádně rozzlobený.

"Pokud je zde požadavek zaregistrovat někoho jako zvěromága, pan Pastorek mě upozornil na postup vyžadovaný u neveřejné registrace. Obvykle je registrace podána na Ministerstvu kouzel a je chráněna před přístupem všech vyjma ministra kouzel. Chápu, že všichni zde přítomní by mohli vznést pochybnosti ohledně důvěryhodnosti toho postupu. Nicméně, vezmeme-li v úvahu jedinečné postavení pana Pottera, myslíme si, že neveřejná registrace by mohla být vedena u něj. Pokud bychom ji někdy na ministerstvu potřebovali, můžeme o ni požádat. Je to jen nápad. Jen pro případ, že by někdo registraci potřeboval, mám dokumenty, které je nutno vyplnit a uložit.“ Jedno mávnutí hůlkou a před nimi se objevilo šest svitků pergamenu. Ministryně je odlevitovala k Siriovi, který měl alespoň tolik slušnosti, aby za skvělý návrh poděkoval. Jelikož její oficiální jednání zde skončilo, ministryně vstala a s lehkou poklonou Albusovi a mrknutím směrem k Harrymu se odletaxovala zpět na ministerstvo.

Všechny oči se obrátily na Siria. Severus měl podezření, že Lupin měl stejné myšlenky jako on - že ten pes miluje být v centru pozornosti! Sirius vyprávěl o setkání s Voldemortem, když se svým ošklivým hadem procházel po Piccadilly Circus a obdivoval vraky aut a rozdrcená těla. Vysvětlil, že si ho Voldemort spletl se Smrtonošem a jak se chlubil tím, jaký krásný nový svět vytvoří. Naštěstí se Sirius ze svého riskantního dobrodružství vrátil s informacemi, které jeho přátelům pomohly - Voldemort ještě nezjistil, že všichni s magií jsou vzhůru a mudlové spí pod stázovým kouzlem. Vypadalo to, že v příštích několika dnech očekává jejich smrt, u čarodějek a kouzelníků možná o něco déle. Mohli jen doufat, že když ministerstvo stáhlo všechny své týmy hned, jak je Sirius varoval, ještě dost dlouho nezjistí, že jeho zdroj síly byl narušen.

Hermiona se podívala na Rona. „A jak ses do toho zapletl ty?“ Zrzek byl další, kdo toužil po pozornosti, i když ne v takové míře jako Sirius. „Byl jsem v týmu, který shromažďoval mudly ze stanic metra. Zrovna jsme přinesli tři mudly na nástupiště, když přišel Remus a dával nám znamení, ať jsme potichu, lehneme si na zem vedle mudlů a předstíráme, že také spíme. Hádám, že se pak Remus přeměnil do Náměsíčníka, protože jsme slyšeli vrčení a hodně divný hlas, takový hodně „syčivý“, který mu říkal něco o neodpírání jídla. Pak ten hlas promluvil k někomu dalšímu, říkal mu ‘můj příteli‘ a o několik minut později bylo po všem a my mohli vstát. Remus a Sirius nám řekli, že to byl Vy-víte-kdo.“

Hermiona byla naprosto zděšená, že Ron byl v takovém nebezpečí, ale jak se zdálo, on si tu příhodu vychutnával, protože o tom mohl vyprávět.

Harry byl zvědavý. „Sirie, co tě pro všechno na světě popadlo, že ses vůbec přiblížil k Voldemortovi?“ „Tichošlápek se docela podobá Smrtonošovi, víš, a on si byl jistý hned, jak mě uviděl, že jsem Smrtonoš, který si přišel užít všechnu tu smrt. Zdá se, že má rád psy. I kdyby neměl nebo měl podezření, že nejsem Smrtonoš, Tichošlápek je hodně silný a mrštný a já si byl jistý, že bych se mohl vyhnout každému kouzlu, které by se na mě mohl pokusit seslat.“ Každý v místnosti se na něj zvláštně podíval. Bylo to výjimečně riskantní a jen proto, aby zjistil, zda dokáže uhnout? Vůbec netušil, jestli se dozví něco užitečného, a přitom ho Voldemort mohl zabít.

Potom se Harry zeptal Rema na jeho roli. „Když jsem viděl Tichošlápka dovádět s Voldemortem, přeměnil jsem se do Náměsíčníka a ukázal se. Sirius mě mohl začít honit. Napadlo mě, že Voldemort by takové chování mohl u Smrtonoše očekávat a nijak o tom nepřemýšlet. Konec konců vlkodlak procházející se mezi spícími mudly by zaséval smrt jak na drátku.Když to neudělal, došlo mi, že se cítí bezpečně a že v tom, co dělá, chce pokračovat, takže jsem se stáhl, ale zůstal jsem ve své podobě Náměsíčníka, protože v ní mám lepší sluch. Jakmile jsem uslyšel, že Voldemort se chce jít podívat do stanice metra, běžel jsem tam jiným vchodem zjistit, jestli tam zrovna nepracuje nějaký ministerský tým - a opravdu tam byli. Nebyl jsem si jistý tím, jestli Voldemort vlkodlaka nenapadne, ale zdál se být uchvácený tím, že bych mohl zasít další zkázu ke všemu tomu zmatku, který způsobil. Byl docela potěšen, když viděl Náměsíčníka přikrčeného nad spícími těly. Jeho dojem ještě posílilo objevení se Smrtonoše na schodech za ním a když pak nakonec odletěl ze stanice, byl se situací velmi spokojen.“

"Takže jste si jistí, že Voldemort nezjistil, že jsem probudil všechny s magií a že jsme na mudly seslali stázové kouzlo?“ zeptal se Harry.

"Nemyslím si, že by ten starý krkavec měl o něčem ponětí. Jediné riziko je, že poté, co nás opustil, mohl jít někam jinam, kde viděl kouzelníky a čarodějky dělat svou práci. Cítil jsi jeho hněv?“ odpověděl Sirius.

"Ne. A myslím, že Voldemort bude královsky naštvaný, až to zjistí. Takže musíme jednat ještě dnes. Nemůžeme riskovat, že se zítra vydá na další výlet a uvidí někoho vzhůru.“

Remus vypadal zmatený. „O jaké akci to mluvíš, Harry?“

Albus se na všechny v místnosti usmál. „Vymysleli jsme kouzlo, které u Smrtijedů odstraní Znamení zla. Samozřejmě někteří jsou velice rádi, že se ho zbaví, a předpokládám, že další budou rozzlobení, až zjistí, že jejich spojení s Pánem zla bylo přerušeno. Ale jediný, kdo tuto ztrátu nejvíce pocítí, bude Voldemort. Už nadále nebude mít přístup k jiné magii než vlastní.“

Sirius se díval na Severuse s jasnou otázkou ve své tváři. Ten zvažoval, že ho bude jednoduše ignorovat, ale nakonec přikývl. „Ano, Blacku, moje Znamení je pryč.“ Sirius se podivně tvářil, skoro jako by se nemohl rozhodnout, jestli je rád nebo ne, ale Remus podobnými pochybnostmi netrpěl a vřele Severusovi pogratuloval k jeho Znamení-prostému stavu.

Albus je všechny vyhnal na večeři. „Potřebujeme pauzu a také něco sníst. Máme toho dnes ještě hodně na práci a budeme potřebovat veškerou energii. Navrhuji, abychom se zde setkali po večeři. Musíme zjistit, kdo kromě mě a slečny Grangerové je ještě schopen sesílat toto kouzlo, a pak vymyslet, jak ho dnes hromadně provést.“

Když se všichni znovu po večeři sešli, přidali se k nim další dva - Ron pozval Charlieho, a s ním samozřejmě přišel i Draco. Hermiona jim několikrát kouzlo předvedla. Severus jí s tím pomáhal a byl velmi potěšen, že se mu povedlo hned napoprvé. Harry, navzdory svému úsilí při asi půl tuctu pokusů, nebyl schopný správně spojit inkantaci s pohyby hůlkou, a kouzlo se mu vůbec nepovedlo. Sirius, Remus, Ron, Kingsley a Charlie odmítli nabídku, aby to také zkusili, ale Draco se o kouzlo pokusil. Měl stejný problém synchronizace jako Harry, a i přesto, že vynaložil veškeré úsilí a zkusil to nejméně desetkrát, se mu kouzlo také vůbec nepovedlo. Docela ho to otrávilo.

Nicméně Albus byl s výsledkem velmi spokojen. „Předtím, než kouzlo sešleme, bych se chtěl vrátit na Malfoy Manor a zjistit, zda něco dokážeme při skupinovém provedení kouzla. Pamatujete si, když jsme sesílali stázové kouzlo, několik z nás použilo kouzlo „Iunctum“, abychom spojili magii všech? Můžu vás všechny toto zaklínadlo naučit a pak ho můžete použít pro zesílení našeho kouzlení.“

Lékouzelníci byli rádi, když se Albus, Severus a Hermiona vrátili. Jak šly kolem řeči o tom, že bradavický tým našel způsob, jak odstranit Znamení zla, vzrušení a napětí na panství dosáhly vrcholu. Albus je seznámil s plány na skupinové seslání kouzla z jiného pokoje, a lékouzelníci se postarali o to, aby všichni seděli v křeslech nebo na postelích. Bradavická skupina zůstala v knihovně. Albus postavil všechny, kteří budou sesílat kouzlo, na příslušná místa a dal jim instrukce ohledně časování. Pak se ujistil, že všichni ostatní umí správně provést kouzlo Iunctum, a také je rozmístil. Na jeho znamení začali s inkantací kouzla na odstranění Znamení. Ostatní měli začít, až se objeví bílé světlo.

Všechno šlo podle plánu. Světlo získávalo na intenzitě, dokud nedošlo k záblesku jasného bílého světla, který trval asi minutu nebo dvě a pak začal pomalu slábnout. Každý si oddechl. Jen chvilku potom přišli lékouzleníci s dobrou zprávou, že všechna Znamení zla se ztratila. V tu chvíli to ještě nevěděli, ale ve skutečnosti zmizela všechna Znamení v celé zemi. Těch několik nositelů Znamení zla, o kterých ostatní Smrtijedi nevěděli, cítili na chvíli závratě, ale protože měli ruce zakryté dlouhými rukávy, neměli ani tušení, že jejich předloktí zazářila bílým světlem. Když se pak večer připravovali na lůžko, naprosto užasli, že už více nemají Znamení zla. Měli obavy, že z nějakého důvodu ztratili přízeň svého Pána nebo že je dokonce opustil. Přece jen ne všichni byli potěšeni odstraněním Znamení.

Skupina se vrátila do Bradavic omámená úspěchem a pocitem zadostiučinění. To, že ne všichni byli schopni provést kouzlo na odstranění Znamení zla, se nakonec ukázalo jako výhoda, protože pak někteří mocní kouzelníci mohli být požádání o seslání zaklínadla Iunctum. Jejich vysoká úroveň magických schopností totiž zapříčinila neobvykle silné kouzlo. Albus věděl, že s tou kombinací a úrovní magie, se kterou tu pracoval, se ve svém životě dosud nesetkal, a jeho předchozí zkušenosti se zaklínadlem Iunctum mu nedovolily předpovědět, jak mocné kouzlo vyvolají. Skoro si přál, aby nebyli pod naléhavým tlakem okolností, protože by moc rád rozebral a prostudoval tento fenomén v klidu a beze spěchu. Takhle udělal jen několik poznámek na pergamenech s Harryho překlady Knih zla a mávnutím hůlky je přesunul do chráněné skříně v ředitelně dřív, než někdo mohl něco namítnout nebo se dokonce na ně podívat.

Všichni se posadili ke stolu a Harry zavolal domácího skřítka, aby přinesl čaj, dýňový džus a kakao. Albus nahlas uvažoval, zda počkat hodinu nebo dvě až do půlnoci nebo ještě později, než sešlou kouzlo na celou zemi, protože v té době všichni nositelé Znamení zla budou nejspíše díky únavě spát. Někteří namítali, že kouzlo by se mělo provést nyní, dokud jsou stále trochu při síle. Severus diskusi ukončil tím, že je obeznámil s poznatkem jednoho lékouzelníka z Malfoy Manor. "Lékouzelníci mi řekli, že nikdy předtím neviděli tak důkladné vyčerpání magie jako u lidí, které ošetřovali na Malfoy Manor. Tito lidé byli nesmírně oslabeni jak fyzicky, tak i magicky. Je velká pravděpodobnost, že označení Smrtijedi ještě pořád spí dvanáct až patnáct hodin denně, takže je jen malá šance, že někdo z nich bude teď vzhůru.“

Albus s tím souhlasil. „Nechte mě chvíli přemýšlet a pak požádáme válečníky ze Zimních zemí, aby nás doprovodili mimo ochrany hradu. Harry, předpokládám, že použijeme stejné místo pro rozšíření kouzla pomocí ley lines jako předtím?“

"Myslím, že to bude fajn, řediteli. Je to jednoznačně místo, kde se setkává nejvíce ley lines. Nemyslím, že umístění ley lines by se měnilo, že?“ Albus o tomhle ještě nepřemýšlel, ale zdálo se to nepravděpodobné, a tak s pokrčením ramen přikývl. „Dobře tedy, až tam přijdeme, zkontroluju je, a když bude nutné, můžeme se kousek přesunout.“

Netrvalo dlouho, než Albus přišel s plánem, a nyní všichni kráčeli ztichlým hradem a mířili ven do tábora válečníků. Bojovníci se v Bradavicích nyní střídali, takže vždycky někdo mohl dohlížet u nich doma, zatímco ostatní poskytovali ochranu čarodějům v Bradavicích. Vrchní velitel tábora byl válečník vysoký skoro sedm stop, s širokým brunátným obličejem, vousy a hustými zlatými vlasy spletenými do copu. Přivítal Harryho s nadšením a vřelostí a ostatní překvapil tím, kolik toho o každém z nich věděl. Zvláštní pozornost věnoval Charliemu, protože se bojovníci doslechli, že je krotitelem draků. Všichni se shodli na tom, že sotva existuje vznešenější a nebezpečnější magické povolání než krocení draků. Charlie nikdy nebyl ten typ, který by se rád chlubil a vyhledával pozornost, ale upřímný respekt těchto divokých a geniálních válečníků ho dojal. Když Albus vrchního velitele požádal, zda by jim pomohli při seslání dalšího kouzla do ley lines za ochranami hradu, úplně každý válečník v táboře chtěl jít chránit svého krále a bylo pro ně obtížným úkolem vybrat mezi nimi několik, kteří zůstanou na hlídce v táboře.

Harry strávil několik minut procházením místa, kde chtěli kouzlo provést, a ověřoval si, že se v žádném ohledu nezměnilo. Sirius potom vyčaroval jasně zářící plamen označující místo, na které se měli všichni zaměřit.

Harry měl za úkol použít kouzlo, které otevře vstup do ley lines, potom měl vrhnout Regius Procuratio Per Obis Terrarum a nakonec ustoupit za tři kouzelníky, kteří provedou zaklínadlo na odstranění Znamení zla a připojit se k ostatním při sesílání Iunctum. První pokus se nezdařil. Země kouzlo nepřijala, jak jí bylo nařízeno, což Severuse zmátlo, protože předtím Země Harryho poslechla. Bílé světlo z jejich hůlek se v tomto případě jen vznášelo ve vzduchu a po pár vteřinách se rozplynulo. Potom je napadlo, že by Harry mohl pokračovat v přikazování Zemi, zatímco ostatní budou sesílat kouzlo. Albus kouzelníky přeskupil, Harryho postavil na stranu a všechny ostatní za sebe, Severuse a Hermionu. Pak to zkusili podruhé. Tentokrát světlo z hůlek zastřelo svou jasností plamen a v okamžiku, kdy se světlo stalo tak jasným, že pohled na něj působil bolest, proniklo do ley lines a rozptýlilo se. Nicméně to vypadalo, že kouzlo obsahovalo určitý element udání směru. Podle jejich výpočtu zaklínadlo obsáhlo pouze jednu osminu zemského povrchu. Potom Albus všechny donutil obcházet kruh kolem dokola, zatímco celý proces provedli ještě sedmkrát a vysílali kouzlo do ley lines, aby pokryli celou zeměkouli. Všichni byli touto zkušeností naprosto vyčerpáni. Při prvním a druhém provedení kouzla se stále cítili nadšení a úroveň adrenalinu v jejich tělech byla vysoká. Když se dostali k pátému a šestému seslání, byli již unavení a pochybovali, zda budou schopni kouzlo vrhnout ještě jednou, a při osmém provedení už museli čerpat ze svých rezerv, o nichž nikdo netušil, že je vůbec má. Na cestě zpět do hradu je pak museli podpírat bojovníci ze Zimních zemí. Domácí skřítci narychlo sehnali do vstupní haly nějaké židle a křesla a přinesli hodně čokolády, aby se jejich magie mohla obnovit.

- - - - -

Ředitel Kruvalu Igor Karkarov se ani neprobudil, když se nad jeho předloktím objevila záře a pak se pomalu vstřebala do Znamení zla. Když Znamení začalo blednout, jeho chrápání získalo trochu jiný rytmus, jakmile však bylo po všem, jen se otočil na bok a pokračoval ve spánku.

- - - - -

Hluk vydávaný šílenými nebo téměř šílenými vězni Azkabanu nikdy ve skutečnosti neustával. Ke kvílení a nářku obyvatel vězení se přidávalo nepřetržité dunění vydávané vlnami Severního moře narážejícími na pobřežní skaliska. Tuto noc hluk dosáhl výjimečně vysoké úrovně, když se kolem předloktí mnohých vězňů ovinulo světlo, jež vyděsilo ty, kteří měli ještě dost zdravého rozumu, aby si to uvědomili, a ostatním jen dalo další důvod k bědování. Sotvaže světlo vybledlo, jejich pozornost byla opět odvedena jinam. Jen velmi málo z nich bylo schopných si uvědomit, že jejich Znamení zmizelo. Ostatní by možná jednoho dne přišli na to, že je něco jinak, ale to bylo mimo dosah jejich vnímání. Mozkomoři nevidí ani neslyší, a hluk nikomu nepřivodil větší utrpení, takže si této události nikdy nevšimli. Kouzelníci, kteří Azkaban strážili, se tam přes noc nezdržovali, proto o světle nebo hluku nevěděli, a bude trvat hodně dlouho, než se někteří z nich přiblíží k nějakému vězni natolik blízko, aby si všimli, že jejich Znamení zla zmizela.

- - - - -

Světlo proniklo temnotou Voldemortovy ložnice na Raddle Manor. Stejně jako u ostatních, kteří v tuto dobu spali, ani on se neprobudil. V jeho případě nemělo světlo na Znamení zla na jeho ruce žádný účinek - pomalu vybledlo, aniž by se Znamení jakkoliv změnilo. Magie, již Voldemort použil k vytvoření svého vlastního Znamení, byla odlišná od té, jejíž pomocí umístil Znamení zla na rukách svých následovníků, a kouzlo provedené nedaleko Bradavic bylo vytvořeno pro odstranění Znamení z předloktí Smrtijedů. Voldemort se ani nepohnul, když se jeho ložnice opět ponořila do tmy.

- - - - -

Když se skupina sedící ve vstupní hale bradavického hradu vzpamatovala z náročného provedení kouzla, Albus již plánoval, jak zkontaktovat ministerstvo. „Kingsley, jestli budeš moci, mohl bys zmínit na ministerstvu, že jsme provedli kouzlo na odstranění Znamení zla z rukou Smrtijedů? Voldemort je nebude moci zavolat nebo z nich čerpat sílu. Mohlo by to zkrátit dobu, než mu dojde, že jeho plán nebyl úspěšný, ale také mu to zabrání znovu seslat kouzlo spánku, jakmile si uvědomí, co se stalo. Tohle je asi něco, o čem by měla vědět ostatní ministerstva na světě, ačkoliv je na ministryni, aby rozhodla.“ Kingsley byl již schopný se postavit, i když velice pomalu, takže pokynul ostatním a zvolna zamířil do ministerské kanceláře na druhé straně haly, ve které byl krb letaxově propojený s Ministerstvem kouzel.

Charlie se také postavil a podal ruku Dracovi, aby mu pomohl vstát. Oba dva všem popřáli hezký večer a zamířili do Charlieho pokojů. Ron a Hermiona se k nim připojili, aby se odvlekli do nebelvírské věže. Remus vstal a vytáhl Siria z pohovky, protože ten už skoro spal. Když spolu kráčeli ke svým pokojům, Sirius na menšího muže zavrčel „Vyřídím si to s tebou zítra - dneska večer jsem příliš unavený.“

Severus a Harry se s obavami podívali na ředitele, který vypadal nejméně na sto padesát let. „Albusi, neměli bychom požádat Poppy, aby ti pomohla? Nebo chceš doprovodit do svých pokojů?“ Jak byl Albus hrdý a velmi nezávislý, byl také dost moudrý na to, aby si uvědomil, že je zcela vyčerpán a opravdu potřebuje pomoc, pokud se chce dostat do svých pokojů. "Pomocná ruka by se hodila, Severusi. Řekl bych, že bychom měli použít Letax v mrzimorské společenské místnosti. Je to velký krb, měli bychom se tam vejít všichni najednou.“

Severus vzal Albuse za jednu ruku, Harry ho podepřel z druhé strany a společně pomalu kráčeli několika chodbami ke vstupu do Mrzimoru. Jakmile portrét poznal ředitele, ihned otevřel dveře, a oni velmi potichu přešli společenskou místností ke krbu. Několik motáků sedělo u stolu a hrálo karty. Krátce vzhlédli, když tři kouzelníci použili Letax. Čarodějové se na ně vůbec nepodívali, ale jeden z motáků poznal Harryho a Severuse a posměšně si odfrkl, načež dostal škytavku.

Když Severus neuspěl s návrhem, že hned zavolá na ošetřovnu pro madame Pomfreyovou, odvedl Albuse do ložnice a zavolal jeho oblíbeného domácího skřítka, aby mu pomohl do postele. Pak v obývacím pokoji vyzvedl Harryho a odletaxovali se do sklepení do svých pokojů.

Tohle byla první noc od jejich sňatku, kdy společně vešli do ložnice; kdyby nebyl Severus tak unavený, zůstal by jako obvykle sedět na chvíli v křesle u krbu, aby nechal Harrymu trochu soukromí, než se uloží do postele. Harry ale neprotestoval. Severus Harrymu nabídl, aby šel do koupelny první a byl překvapen, když se mladý muž místo toho posadil na postel. Jeho vyčerpání ho ovlivňovalo stejným způsobem jako několik velkých sklenic Ohnivé whisky - odstraňovalo jeho zábrany. „Severusi, mohu se podívat na tvou ruku?“ Pomalu, bez zaváhání nebo rezervovanosti, si Severus svlékl hábit a potom i lněnou košili. Harry uchopil nabízenou paži a obdivoval neposkvrněnou kůži, ale pak jeho ruce začaly zkoumat a masírovat Severusovo nadloktí, jeho ramena a svaly na jeho zádech a krku. Severus se Harryho doteku oddával a vážně uvažoval o tom, že se mu zcela odevzdá, ať už Harry bude mít na mysli cokoliv. Jako kdyby Harry tuto myšlenku zaslechl, vysvětlil: „Chtěl jsem už dlouho vidět tvoje tělo, Severusi. Vím, připomínal jsi mi celý týden, že rande máme až v pátek a že nechceme nic uspěchat, ale udělat to pořádně. Rozumím tomu, ale teď chci vidět tvoje tělo. Už nemůžu čekat déle.“

Severus přemýšlel. Není pravděpodobně tak vyčerpaný jako ostatní a pravděpodobně ani Harry nebude, protože už v minulosti zažili podstatné odčerpání své magie a jejich těla jsou spíš schopná se s tím vyrovnat než těla ostatních, kteří to ještě neprožili. To ale nemění nic na tom, že je unavený a mohl by usnout hned, jak si lehne. Proto Harrymu odporoval: „Jsme oba unavení. Tohle není nejlepší čas na jakékoliv intimnosti. Nicméně je to vhodná doba pro společnou sprchu. Abychom se ujistili, že ani jeden z nás neupadne a neudeří se do hlavy, samozřejmě. Připojíš se ke mně?“

Normálně by Harry váhal svléknout se před Severusem, zatímco by si ve své hlavně přehrával tetiny nekonečné litanie o tom, že je malý a ošklivý, a předpokládal by, že je to pravda. Na to byl ale teď příliš unavený. Následoval Severuse do koupelny. Severus mu pomohl si svléknout hábit a tričko a potom si sám svlékl kalhoty a trenýrky, než s tím pomohl i Harrymu. Severus tam pak stál a obdivoval štíhlou postavu svého mladého manžela. Chlapec měl úzká, ale dobře stavěná ramena, trochu trčící dopředu, úzký pas a velmi pěkně tvarovaný zadeček. Když otočil Harryho obličejem k sobě, musel ocenit pevné břicho, silné nohy a překvapivě velký penis na tak malou postavu. I Harry měl příležitost žasnout nad Severusovým tělem. Už viděl mužova široká ramena a pevnou a štíhlou horní polovinu těla, hned tu první společnou noc, a na základě těch několika situací, kdy ho Severus držel, usoudil, že má silné dobře stavěné nohy, ale měl jen neurčitou představu o tom, co uvidí, až bude Severus nahý. Bylo to všechno, co by si kdy mohl představovat, kdyby věděl, že je to možné. Nohy byly úžasně dlouhé a nádherné. Jeho zadek byl perfektní a pohled na Severusův penis vzal Harrymu téměř dech. Tmavé ochlupení kolem penisu bylo kadeřavé na rozdíl od jeho rovných vlasů, a Harrymu se ten kontrast líbil. Už předtím viděl nahé kamarády z ložnice a společně se také sprchovali, ale dívat se na Severuse bylo jako dívat se na mužské tělo poprvé v životě. Severus si oddechl, když na Harryho tváři jasně viděl uznání. A Harry zahlédl na Severusově tváři stejnou úctu a ocenění svého těla. Harry si nikdy nemyslel, že by ho někdy někdo mohl obdařit tak očividně žádostivým pohledem. Nedokázal pochopit, jak může mít takové štěstí, že tak atraktivní muž jako Severus by mohl někoho jako je on i jen vzdáleně považovat za přitažlivého!

Severus nastavil sprchu na příjemnou teplotu a jemně nasměroval Harryho pod proud vody. Důkladně oba umyl, věnoval přitom zvláštní a pravděpodobně nikoliv nezbytnou pozornost Harryho zadečku. Potom pečlivě namydlil a pomazlil jeho šourek a nakonec i penis. Mladý muž již skoro spal, opřený o Severusovu hruď, ale navzdory veškeré únavě jeho tělo zareagovalo na poskytovanou péči. Severus ho za tu krásnou erekci odměnil pečlivou ruční prací. Moc si přál, aby tento zážitek byl vzájemný, ale nebylo mu šestnáct a tohle mělo být jen pro Harryho.

Severus vypnul sprchu a seslal na ně rychlé sušící kouzlo. Harry, stále o něj opřený, spal ve stoje. Opatrně ho vzal do náruče a odnesl ho do postele. Když byli oba přikrytí, Harry se přesunul na druhou polovinu postele a přitiskl se k němu zády. Severus ho objal a téměř ihned usnul.

Zatímco oba kouzelníci spali s propletenými těly, jejich magie se propojily, jakoby se každá natáhla a ovinula magii druhého v ochranném objetí. Nebyl to žádný boj vůlí, pouze záměr dvou jednotlivců ochránit bezpečnost a blaho toho druhého. Jejich magie se ovinuly kolem sebe a oba čarodějové pociťovali ve spánku vzájemnou ochranu.

 Podivní spojenci - 84. kapitola

Zuřivost - 86. kapitola