Labyrintem slov...

Meče a dudlíky

Kapitola čtvrtá

Je celá o Elladanovi… bázlivé srdce nikdy nevyhrálo sličného peredhela.

* * * Přestávka * * *

Poznámka autorky: „Mezitím, zpátky v Imladris…“ Tato kapitola není vyprávěna z Erestorova úhlu pohledu, jelikož nemůže vědět, co se děje v Posledním domáckém domě v Domě uzdravování - a kdo by mu to vyčítal, v tomto okamžiku má věru jiné věci na mysli…

* * *

Elladan okamžitě věděl, kdo je jeho návštěvník, když slyšel krátké, ostré zaklepání na dveře. To nebyla prosba o vstup do Domu uzdravování - to byl požadavek.

„Vstup, Orophine,“ zavolal a opatrně odložil těžkou knihu s neslušnými obrázky z Druhého věku, kterou sebral v knihovně.

Byla to jedna z Gil-galadovy soukromé sbírky („pro Elronda, mého věrného herolda“) a Elladan, jehož zkušenosti na poli milostného vztahu a tělesných potěšení byli poněkud omezené, shledal knihu velmi inspirující, ale nechtěl být chycen tak říkajíc při činu a pouhá myšlenka na Orophinův nesouhlasný pohled a strohé rysy mu způsobila chladné chvění. Jako všichni lórienští elfové, měl Orophin auru dokonalosti, kterou Elladan obdivoval, ale zároveň ho znepokojovala.

Neboť Elladan sám byl daleko od dokonalosti. Nikdy nechápal, proč všichni nadělali tolik povyku nad „úžasnou podobností“ mezi ním a jeho bratrem, jejich rozdíly byly tak zřejmé, že z toho mohl Elladan učinit jediný závěr: buď všichni elfové v Roklince měli oční vadu, nebo jednoduše popírali skutečnost, protože se jim tolik líbila myšlenka identických dvojčat.

Tam, kde byl Elrohir štíhlý a půvabný, byl Elladan objemný a nemotorný; za každou Elrohirovou vtipnou poznámkou se Elladan dvakrát zakoktal a zatímco se zdálo, že se květena před Elrohirem sklání přirozenou zdvořilostí, kořeny stromu měly sklon růst přesně a se zlým úmyslem tam, kde šel Elladan, zřejmě s výhradním účelem přinutit ho klopýtnou a upadnout.

Elrohirovy vlasy spadaly po zádech jako hnědé hedvábí, zatímco Elladan už dávno vzdal boj se svou vzpurnou hřívou, čímž se zachránil před zbytečnými problémy s pokusy o nápadité splétání a místo toho nosil jen dva jednoduché válečnické copánky. Dokonce jeho uši byly méně špičaté než Elrohirovy a zatímco Elladan rád poslouchal bratrův melodický, vřelý hlas, on sám však rozuměl hudbě asi jako rosnička a kdyby se pokusil zpívat, žába by projevila větší talent.

Vzhledem k tomu všemu bylo přirozené, že se mnozí ucházeli o Elrohira s dary a sliby věčné lásky; chválili a uctívali jeho krásu v písních a básních, zatímco Elladan našel nemnoho elfů, kteří o něj projevili zájem, všímajíce si více vyhlídek na to, že se stane dědicem Imladris, než jeho případného vybavení.

Jinými slovy: velmi vychvalovaná podobnost mezi Elrohirem a Elladanem byla stejná jako „ohromení“ z podobnosti mezi Asfalothem a poníkem Vilíkem.

Elladan si velmi dobře pamatoval bezmyšlenkovitou poznámku jedné ze služebných své matky: „Valar byli lakomí, když došlo na Elladana s jejich dary, tak mohli dát mnoho půvabu Elrohirovi.“

Jejich otec si musel uvědomit rozdíly mezi nimi hned v první vteřině, kdy se narodili - jak jinak vysvětlit to, že „Elrohir“ byl elfí rytíř, zatímco „Elladan“ byl směs mezi elfem a člověkem - jen zpola jedním a ne plně druhým? Vskutku - Elladan nemohl popřít, že lidské dědictví se projevilo mnohem silněji v něm než v Elrohirovi. Každý den děkoval Valar, že ho přinejmenším ušetřili ponížení z chlupaté hrudi a ustupující vlasové linie - to už by bylo příliš, dokonce i pro něj.

Kdyby Elladan nebyl tak přirozeně přátelským elfem, jakým byl, mohla by taková nespravedlnost způsobit vážné napětí mezi sourozenci, ale on Elrohira miloval příliš na to, aby mu záviděl, a jestli si Elrohir někdy něčeho všiml, nikdy se o tom nezmínil; dokonce svého staršího bratra uctíval jako hrdinu a nikdy by netoleroval nějaké ponižující poznámky o Elladanovi.

Elladan ohromil celou Imladris a obzvlášť svého otce, když poprvé projevil své přání stát se ranhojičem. Začalo to zvířaty, které nosil domů z lesa, když byl ještě dítě - ptáky se zlomenými křídly, toulavé psi, ježky, kteří se nestihli schovat před zimou.

Ale Elladan byl válečník. Mohl ve tmě trefit ptačí oko, ačkoliv by nikdy takovou věc neudělal, neboť zvířata miloval a dokonce odmítal jíst maso, pochutnávaje si místo toho na ovoci a zelenině, čímž si vysloužil víc než jen jeden nechápavý pohled od Králíka. Byl zrozen k ovládání meče, ne ke sběru léčivých bylin, a postrádal všechno, co dobrý ranhojič potřeboval. Přinejmenším tohle byl oficiální názor téměř každého v Imladris, neboť Elladan s pacienty zacházel těžkopádně, neuměl rozeznat mnoho léčivých bylin a sklenice mu padaly z rukou.

Elladan však ovládal jednu dovednost, kterou nejvíce ranhojiči postrádali: opravdovou lásku ke všem živým bytostem a soucit s těmi, kteří trpěli. A zatímco si strážní hlasitě stěžovali na tvrdou léčbu svých zranění a tajně mu říkali „Elladan, řezníkův učeň“, stále se vraceli pokaždé, když se zranili, a nechávali ho vykonat jeho povinnost, protože instinktivně vycítili jeho soucit; on trpěl, když trpěli oni, a pokoušel se sdílet a ulehčit jejich bolest.

Elladan byl velmi pyšný, když mu Elrond přidělil úkol starat se o mistra Erestora po celé těhotenství - pod dozorem, samozřejmě - a tajně byl překvapený, že jeho přísný bývalý vychovatel souhlasil s tímto uspořádáním a Glorfindel to vysloveně nezamítl. Poznání, že mu respekt vzbuzující hlavní poradce důvěřoval v takové osobní záležitosti, navzdory pochybovačným pohledům přes jeho dlouhý nos a více než jedné sarkastické poznámce od Glorfindela, naplnilo Elladana velkou radostí. Šel by do Mordoru a zpátky, kdyby to bylo pro blaho Erestora, Glorfindela a jejich nenarozeného dítěte.

Prozatím to však nebyly děti a poradci, ale jeden zraněný Galadhrim.

Orophin vstoupil, jako obvykle bez jediného slova, jen mírně sklonil hlavu v pozdravu. Tiskl si levou paži k hrudi a měl bolestivý výraz ve své obvykle vážné a citu prosté tváři.

„Co se stalo teď, mistře Orophine?“ zeptal se Elladan.

„Strom. Spadl jsem,“ zabručel Galadhrim.

Elladan se zamračil. Spadl ze stromu? Galadhrim?

Začal mít podezření, že příběhy o legendárních strážcích Zlatého lesa byly mírně přehnané. Od chvíle Orophinova příjezdu do Roklinky byl lukostřelec v Domě uzdravování pomalu každý druhý den.

Nejdřív se zranil při tréninku, pak se pořezal nožem, když kuchal králíka, jeho kůň ho shodil, měl modřiny, když spadl z hradeb a nezapomeňme na nehodu, kde Elladan ošetřoval Orophinův palec poté, co Galadhrim nacpal prst do sklenice s nakládanýma žabíma nohama. Bylo možné, že Elladan konečně našel někoho, kdo byl ještě nemotornější než on sám?

Elladan si jen přál, aby se na lukostřelce mohl podívat Elrond, možná bylo něco špatně s jeho rovnováhou, ale bohužel, Orophin se vždycky dokázal poranit ve dnech, kdy byl Elladan ve službě a Elrond nikde v dohledu.

Dnes to byla ošklivá odřenina na loktu, která přivedla Orophina do Domu uzdravování a zatímco si Orophin svlékal svou košili - což opravdu nebylo nutné, mohl si jednoduše vyhrnout rukáv - Elladan šel k polici a sundal sklenici se základní mastí, stěrkou nabral trochu do hmoždíře a přidal kahikateu, kterou shledal velmi účinnou k ošetření modřin. Ta měla líbeznou lesní vůni, která byla mnohem příjemnější než u masti, kterou používal Elrond, a jež páchla jako tucet nemytých skřetů.

Elladan opatrně zamíchal přísady, uložil byliny a sklenici, vrátil se ke svému pacientovi a začal nanášet lepkavou mast.

Zatímco se soustředil na práci, více než jednou si prohlížel svého pacienta, když si myslel, že se Orophin nedívá - a kdo by ho mohl obviňovat. Jako všichni Galadhrim, Orophin nebyl zrovna praštěný šerednou holí, ačkoliv rozhodně postrádal Haldirovu proslulou krásu nebo Rúmilovy půvaby, ovšem ani jeden ani druhý z výše jmenovaných neupoutali Elladanovu pozornost. Připadalo mu, že Rúmil byl náladový a Haldir zženštilý a často se zajímal, jak, ve jménu Valar, vztah mezi dvojicí tak různou jako Haldir a Králík mohl fungovat, ale na konci dne přemítal, že na tom vlastně nezáleží tak dlouho, dokud to funguje.

Ačkoliv myšlenka na Haldira, jak se snaží přesvědčit Králíka, aby si udělal manikúru a obličejovou masku, byla nesmírně zábavná.

Elladan se tomu obrazu málem zahihňal, rychle se tedy obrátil pro nějaké obvazy a opatrně je obalil kolem Orophinova loktu.

„Nesundávej si obvaz, Orophine, ani na noc, a zajisti, aby se nenamočil. Mast potřebuje pracovat nerušeně. Zítra by ses měl cítit mnohem líp. Vrať se odpoledne a já se na to podívám.“

Orophin přikývl, slezl z vyšetřovacího lůžka a protáhl si tělo s elegancí a grácií divoké kočky. Rozhodně bylo něco z kočkovité šelmy v jeho rysech i způsobu, jakým se pohyboval, a Elladan si nemohl pomoct, ale zajímal se, jak takové elegantní zvíře dokázalo pravidelně padat ze stromů, koní a hradeb.

Problém s rovnováhou, rozhodně - měl by se na to zeptat ady.

* * *

Příštího rána se Orophin probudil brzy a první věc, kterou udělal, byla, že se posadil a zkontroloval svůj loket. Odmotal obvazy a zkusmo zahýbal paží. Žádná bolest a stěží nějaká podlitina.

Jinými slovy: jeho den byl zničen.

Galadhrim rozzlobeně zavrtěl hlavou a tajně proklel samoléčivé schopnosti svého lidu, neboť teď už vyčerpal výmluvy pro návštěvy v Domě uzdravování. Vědomě se uhodil do hlavy o dveře, nutil svého koně, aby ho kopl a dokonce šel tak daleko, že se praštil pánví do lokte- a všechno to byly záminky, jak jít a vidět Elladana.

Jak to bylo smutné. Orophin potřásl hlavou a zabručel.

Elrondův dům byl asi prokletý.

Orophin se pokusil vyhnout vzpomínkám na své dvoření paní Arwen, které skončilo zlomeným nosem pro něj a svatbou s tím proklatým Estelem pro ni - ačkoli, kdyby měl být čestný, byl docela vděčný za tenhle zvrat osudu. Nikdy by to mezi ním a rozmazlenou Elrondovou dcerou nefungovalo; ona potřebovala být centrum pozornosti a mít někoho na komandování, jako Estela, který čekal na její ruku a nohu. Orophin podlehl její kráse a kouzlům, ale jeho srdce se nikdy tak nerozbušilo, jako když viděl Elladana zakopnout o jeho šaty nebo si zachytit copánek na hrotu šípu.

Ale jak se mu dvořit? Poté, co Rúmil schytal rozbitý nos, když lord Glorfindel jasnými termíny vysvětlil, že mistr Erestor je jeho poradce a jakékoliv pokusy měnit tento fakt by vyústily ve vážné ublížení na těle, lord Celeborn ustanovil, že namlouvat si jakéhokoliv člena domácnosti jeho zetě bylo stejné tabu jako dělat neslušné návrhy paní Galadriel.

Tak Orophin upustil od myšlenky oficiálně obdarovat Elladana vrrkem - technika dvoření, která, což musel přiznat, postrádala kousek zdvořilosti.

Posílání květin nebo pečiva nepřicházelo v úvahu, a tak se Orophin po zranění během lekce zápasení s Elrohirem ocitl na vyšetřovacím lůžku v Domě uzdravování s Elladanem ohnutým přes svůj bok, který mu zašíval zranění a Galadhrim náhle pochopil toto Valar seslané řešení svého problému.

Orophin vůbec nepovažoval Elladana za nemotorného. Vlastně si velmi užíval doteku rukou staršího dvojčete na své kůži. Ale jak se přestěhovat z boku a loktu k příjemnějším částem?

Nikdy se nezapojil do nadšeného provolávání slávy „sličnému Elrohirovi“; možná mladší dvojče mělo pod kůží atraktivní žár, ale Elladan - Elladan byl vřelý uvnitř a to Orophina přitahovalo mnohem víc než milý hlas nebo úhledně spletené vlasy. Nemluvě o skutečnosti, že Elrohir nedávno trávil většinu času plížením se kolem v křovinách, což bylo velmi zvláštní chování, dokonce i pro někoho příbuzného s Elrondem.

Ne - Elladan bude jeho. A kdyby si musel zlomit každou jednotlivou kost v těle a hodit lorda Celeborna do Bruinen a konečně si tím vysloužit právo okusovat ty velmi okouzlující uši (nemluvě o ostatních okouzlujících částech) a vyčesávat uzlíky z Elladanových vlasů, udělal by to.

Orophin se oblékl a šel hledat Ostružiní - možná by mohl přesvědčit svou neteř, aby ho kousla do kotníku.

Nakonec, bázlivé srdce nikdy nevyhrálo sličného peredhela.

* * *
 

Bude mít Orophin u Elladana naději? Odrodí Elladan Erestorovo dítě bez komplikací a neupustí miminko? A co se mezitím dělo s paní Firinwë? Chytí konečně Elrohir vetřelce v křoví?

Všechno a ještě víc už brzy v 1297 epizodě „Mladých a nezeskřetovatělích“ - zůstaňte na příjmu…

* * *

Poslední poznámka autorky: Elrohir znamená buď elfí jezdec (rohir) nebo elfí rytíř. Jeden expert mi řekl, že „adan“ v Elladanově jméně možná pochází z „adain“ (lidé) a je to narážka na lidské dědictví Elrondova prvorozeného syna . Vím, že jsou i jiné výklady, ale já se rozhodla pro tenhle, jelikož se to pěkně hodí do příběhu.

peredhel = půlelf

* * *

Poznámka překladatelky:
Když jsem si našla, co je to ta kahikatea (viz níže), kterou použil Elladan, musela jsem ocenit, jak autorka dokázala svou spisovatelskou vášeň dovést do detailů - že by elfové žili na Novém Zélandu?

KAHIKATEA - cituji: „…pokud podokarpovým lesům dominuje kahikatea (Dacrycarpus dacryoides), „bílá borovice“, pak vězte, že se právě nacházíte ve stejnojmenném lese. Kahikatea je endemickým podokarpem (nevyskytuje se nikde jinde na světě) a zároveň nejvyšším stromem Nového Zélandu (až 60 m). Roste po celém Novém Zélandu do 600 m n.m., zejména na vlhkých místech. Nejlepší zbytky těchto porostů nalezneme na západním pobřeží Již.ostrova…“
Zdroj: www.aotearoa.cz

Meče a dudlíky - Kapitola třetí

Meče a dudlíky - Kapitola pátá