| Zobrazeno: 1708
/ 1
Dvanáct dní v čase vánočním
Den třetí: “Bratři a luky“
„Třetí noc vánoční zhorší se Elrondova mizérie,
za což je zodpovědná jeho drahá famílie.“
„Elrohire - proč balíš tu cihlu?" zeptal se Elladan svého dvojčete a fascinovaně pozoroval, jak se jeho bratr s obrovským zanícením, ale bez špetky umu, snaží zabalit těžké cosi v barvě bláta do pestrého kusu hedvábí. Byla to tradice, kterou všichni ctili - dárky se balily do kusu látky, ovázaly se mašlí, a pak se položily na krbovou římsu. Ráno na Boží hod je jejich otec rozdal a všichni dostali sklenici svařeného vína.
„To není cihla," ohrnul nos Elrohir, očividně uražený, „je to váza do adovy pracovny."
Elladan povytáhl obočí a na okamžik byla podoba s lordem Elrondem téměř komická.
„Váza? Jsi si jistý? Máš pro to nějaký důkaz?" žertoval a vrátil se ke svému vlastnímu dárku, váčku nejjemnějšího tabáku.
„Samozřejmě, že je to váza - udělal jsem ji sám! Je to umělecké dílo, ty burane,"odfrkl si Elrohir a střelil po bratrovi méně než přátelským pohledem.
„Oh, to tedy je, opravdu. Elrohire, kolik ti je let?"
Elrohir se na bratra podíval s podezřením.
„Stejně jako tobě, jen o dvě minuty méně," bručel, „proč se ptáš?"
„Jestli jsi stejně starý jako já, pak je ti 3243 let - což znamená, že 3143 let jsi dospělý, mám pravdu?" pokračoval Elladan, aniž by zvedl hlavu. Špička jazyka mu čouhala z koutku úst a vypadal, že mu není víc než 20.
„Ano, máš pravdu, ale…" začal Elrohir, ale byl přerušen svým starším bratrem.
„Takže pokud souhlasíš, což, jak se zdá, je tento případ, znamená to tedy, že jsi přesně 3143 let příliš starý na to, abys dárky pro adu vyráběl sám a jsi dost starý na to, abys je začal kupovat!"
Elrohir ohrnul ret.
„Nevíš, o čem mluvíš, Elladane. Jsem umělec. Jsem citlivá duše, nezatěžuji se materiálními hodnotami."
„Jinými slovy: jsi švorc."
„Ano."
„Ai, taková tragédie," povzdechl si Elladan v hrané lítosti, „ode mne ada dostane svůj oblíbený tabák a od tebe něco nepopsatelného z bláta. Předpokládám, že až příště budeme oba prosit o půjčení jeho koně, budeš to ty, kdo půjde po svých."
„Neprosil jsem adu o půjčení koně už celá staletí," odfrkl si Elrohir a odfoukl pramen vlasů, který mu visel do obličeje, „ani ty ne."
„Ovšem, že ne," odpověděl jeho starší bratr a shlížel na balíček s nevinným úsměvem, „já už nemusím prosit adu o koně, teď už mám svého vlastního."
„Elladane!"
Starší dvojče se zahihňalo a šťouchlo svého bratra do boku.
„Oh, nebuď taková upejpavka, Elrohire."
„Nejsem puritán!" protestoval Elrohir, „jen si myslím, že je - pobuřující, jak mluvíš o svém manželovi."
„Pobuřující? Ai - vždycky jsem myslel, že z nás dvou jsem já ten nevinnější, penneth. Ale v budoucnu se vyhnu frivolním řečem, když budeš přítomen, takže tvé čisté srdce se nezkazí."
Elrohir praštil Elladana po hlavě a oba vybuchli hlasitým smíchem.
„Ale vážně, Elladane - jaké to je - však víš, být spojený?" zeptal se ten mladší a zvědavě se na bratra podíval.
Elladan si na chvíli přestal pohrávat se svými šaty a zamyslel se nad otázkou.
„To je těžké říct - je to, jako kdybys dlouhý čas putoval a ztratil se a pak našel domov. Obávám se, že to neumím vysvětlit - cítím se prostě úplný. Ano - Orophin je druhá polovina mé duše. Je to - krásné."
Teď se červenal Elladan a Elrohir se usmál.
„Takže, co dáš svému třicetidennímu manželovi k Vánocům? Něco speciálního?"
Elladan se zazubil a byl to rozhodně hříšný úsměv.
„Ano - rozhodl jsem se, že mu pod stromeček dám sám sebe."
Elrohir se zamračil.
„Sám sebe? Co tím myslíš?"
Elladan se znovu zahihňal.
„To znamená, že to budu jen já a na sobě nebudu mít nic kromě mašle."
„Kde?"
„Co?"
„Kde budeš mít tu mašli?"
„Ach - no, tam."
„Tam?!?"
„Ai."
„Oh! Takže potom to rozbalování dárku bude dárek?"
Elladan přikývl a oba elfové se chichotali. Pak Elrohir podal Elladanovi titěrný kousek sametové stuhy.
„Na, tohle budeš potřebovat."
„Na co?" zeptalo se dvojče zmateně.
„Na mašli - jestli se nezměnilo nic, od té doby, co jsi byl naposledy plavat, tak ten malý kousek by měl stačit."
* * *
Uplynul den třetí,
drahý čtenáři a příteli,
a teď můžeš hádat
jak skončí den čtvrtý…"
Den čtvrtý: “Pokoj s výhledem“