Labyrintem slov...

Jedinou dobrou věcí, která vyplynula z narušení letaxové sítě, bylo to, že bystrozoři měli volné ruce při ověřování informací o aktivitách ve Skotsku, aniž by byli obtěžováni tiskem.

Denní věštec věnoval nejvíce článků s velkými nadpisy náhlému kolapsu letaxové sítě (většina z nich pocházela z pera Rity Holoubkové) a následné panice vyvolané tím, že mnoho uživatelů letaxu se ocitlo na jim neznámých místech. Ministerstvo trvalo na tom, aby Denní věštec vytiskl článek popisující, co přesně se stalo - že nikdo nebyl zraněn, pouze přesměrován jinam, že všichni jsou nyní v pořádku tam, kam měli původně namířeno, a že letaxová síť je opět v plném a bezproblémovém provozu. Věštec ten článek otiskl - na straně 22, avšak na prvních jednadvaceti stránkách popisoval různé dramatické příhody a šokující svědectví z první ruky. Ministerstvo však nenápadně podporovalo odbor pro styk s veřejností, aby se ještě několik dní soustředili na problém s letaxem, protože se jednalo o dobré odvedení pozornosti.

Hermiona si při snídani pročítala Denního věštce. Harry jí a Ronovi včera večer řekl všechno o tom, co bylo s letaxem špatně, a že Severus s ní souhlasil v tom, že havrani sdělují Harrymu věci s určitým důvodem. Dokonce prý zašel tak daleko, že doslova opakoval její slova řediteli! Hermiona souhlasila s jejich interpretací - že problémy s letaxem nemají žádnou souvislost s Voldemortovým plánem ovládnout kouzelnický svět, protože jinak by se o tom havrani zmínili. Denní věštec tak zveřejňoval úplné nesmysly.

Nikdo v novinách si také nevšiml odjezdu velké skupiny zkušených bystrozorů. Bystrozoři cestovali po menších skupinkách různými způsoby i trasami, aby nepřitáhli nežádoucí pozornost, a sešli se v bezpečném domě, jenž vlastnilo ministerstvo a který se nacházel jen několik mil od prověřované oblasti. Tým zpracovávající informace z vizí Harryho Pottera zdvojnásobil v posledních dnech své úsilí a snažil se identifikovat oblasti, které by jim odpovídaly. Ti, co tuto oblast původně zamítli, byli stále přesvědčeni o své pravdě, ale zbytku týmu se nakonec podařilo objevit šest různých vyhovujících farem daleko od civilizace.Vedoucí týmu do zabezpečeného domu dorazil jako poslední a přivezl s sebou mapy oblastí, kde by se tábor mohl nacházet.

Bylo mrazivé počasí a bystrozoři nebyli nadšení, že k průzkumu použijí košťata a ještě k tomu v noci. I s ohřívacím kouzlem to nebude nic příjemného. 

Jakmile se snesla tma, jednotlivé skupiny bystrozorů se v tichosti rozlétly do jim určených oblastí. Předtím však seslali zastírací kouzlo - přestože se budou pohybovat nad mraky nebo je skryjí stromy a nerovnosti terénu, obezřetnosti není nikdy dost. To se jim nakonec vyplatilo. Všechny týmy kromě jednoho se vrátily s informacemi o neobvyklých aktivitách v daných oblastech. Dokonce i za hluboké tmy nebylo těžké poznat, že na pěti loukách se nachází velké tábory. Bystrozoři z bezpečné vzdálenosti a skrytí stromy nebo skalami rozeznali, že v jednom tábořišti jsou ubytovaní obři. Nebylo překvapující, že byli od ostatních odděleni vzhledem k jejich agresivním povahám. V ostatních táborech byli kouzelníci, ale nebyli v nich sami. Bystrozoři viděli různé druhy temných bytostí, ale nejhorší ze všeho byla hromada těl v centru jednoho tábora - bezpochyby se jednalo o nemrtvé, kteří čekali, až budou pomocí kouzel oživeni.

Madame Bonesová byla ráda, že má konečně nějaké pořádné informace, přestože tyto byly poněkud zneklidňující. Tým, který zpracovával údaje z Harryho vizí, se sám rozpustil a jeho členové, uklidnění tím, že bradavičtí studenti nepřišli na všechno sami, se vrátili ke své obvyklé práci. Ministryně byla zklamaná jejich nedostatečnými výsledky, ale musela připustit, že to bylo tím, že členové v něm pracovali jako jednotlivci a nikoliv jako tým.

Její návštěva Bradavic, kde oznámila novinky řediteli, profesoru Snapeovi a Harrymu Potterovi, přinesla stejně podivný výsledek. Všichni tři byli nadšení, že se podařilo určit přesné umístění tábořišť, ale nebyla připravená na naprosto nesmyslnou otázku profesora Snapea, zda kouzelníky v táborech obsluhují domácí skřítkové? Chvíli koktala odpověď, než zdráhavě připustila, že nemá vůbec tušení a že bude muset požádat bystrozory, aby to prověřili.

Brumbál požádal hrad o rozšíření prostor přidruženého ministerského pracoviště a nabídl je Amélii k užívání, protože toto místo bylo blíže k oblasti, kde se očividně začne brzy něco dít. Ministryně jeho nabídku využila a strávila tam pár hodin s Kingsleym Pastorkem, aby prostory připravili pro ty zaměstnance, které potřebovali mít ve Skotsku.

Brzy se opravdu začalo ukazovat, že už hodně brzy k něčemu dojde.

Harryho vize přestaly ukazovat tábory a poprvé se soustředily na samotnou bitvu. Byla brutální a část z ní se odehrávala na trávníku před školou. Viděl několik desítek Smrtijedů bojovat s bystrozory a členy Řádu - hůlkami i mečem - a za ochranami stálo velké množství obléhacích strojů, které bombardovaly hrad. Někteří z útočníků byli lidé, ale většina z nich byla nelidského původu - obři, mozkomoři, nemrtví a spousta dalších temných bytostí.

Když vize skončila, Harry se roztřeseně postavil. Těžce dýchal a byl celý zpocený hrůzou ze scén, které se před odehrávaly před jeho očima a které musel znovu prožít, když se ho Severus vyptával na všechny detaily. Potom ho však starší muž pevně objal a poskytl mu tak podporu a pocit jistoty. Harry se v jeho objetí postupně uklidnil a nakonec sám objal Severuse kolem pasu a držel se ho, jako by na tom závisel jeho život.

"Ach bože, to je ono, že jo?" zašeptal Harry do Severusova hábitu. "Ale souboje se konaly na trávníku před hradem, uvnitř ochran. Jak...?"

Severus v uklidňujícím gestu hladil Harryho na zádech a zklidnil svůj dech. Tohle byla přesně ta část, která na něj udělala největší dojem. Jak se Smrtijedům podařilo dostat se za ochrany?

"Myslím, že to musíme okamžitě probrat s ředitelem, Harry. Tvoje vize se významně změnily a bezpochyby ukazují za důležitý vývoj. Jsem si dost jistý, že poslední bitva se uskuteční během následujícího týdne."

Harry se trochu odtáhl a podíval se na Severuse. "Během týdne?" vydechl. "Tak brzy? Jak to víš?"

To bylo něco, čím si Severus nebyl jistý, a proto jen pokrčil rameny.

"Naučila tě madame Bunsvilová, jak získat přístup k tvým novým magickým schopnostem? Jsi schopný to teď udělat?" zeptal se Harry.

"Popsala mi nějaké techniky, které by mi mohly pomoci tuto novou schopnost rozvinout, ale vzhledem k tomu, co všechno se dělo, jsem nic z toho nezkoušel. Říkala, že některé náhledy do budoucnosti budou tak mocné, že se projeví samy od sebe, aniž bych se musel nějak snažit. Jsem si prostě jistý, že bitva je už hodně blízko."

Harry si opřel hlavu pod Severusovou bradou a pevně se ho držel. Takhle tam stáli tak dlouho, dokud si Severus nebyl jistý, že mladík je opět klidný a vyrovnaný.

Albus byl překvapený, když mu domácí skřítek na konci oběda oznámil, že by se měl vrátit do své kanceláře, a jeho překvapení ještě více vzrostlo, když tam našel Severuse a Harryho, jak na něj čekají s vážným výrazem ve tvářích.

"Pane, havrani mi dneska ukázali něco úplně jiného. Byla to bitva tady v Bradavicích. Smrtijedi se dostali na pozemky před hradem a hrad byl mohutně ostřelován zpoza ochran," začal okamžitě mluvit Harry a Severus k tomu dodal: "A dojde k ní v blízké budoucnosti, řekl bych tak do týdne."

Albus se těžce posadil za svůj stůl a pokynul oběma mužům, aby si sedli do křesel před stolem.

"Takže Harry, havrani ti začali ukazovat něco jiného. Tenhle útok - jsi si naprosto jistý, že se uskuteční v Bradavicích?"

Severus se zatvářil netrpělivě, ale Harry zdvořile přikývl. "Ano, pane. Se Severusem jsme prošli všechny krajinné i jiné identifikační prvky. Bitva se Smrtijedy se uskuteční na trávníku před Bradavicemi, přímo před hlavním vchodem. Bombardování se uskuteční z louky za ochranami ve směru na Prasinky. Byly tam rozestaveny různé dobývací stroje."

"A jak jste dospěli k době, kdy se bitva uskuteční, pokud se smím zeptat?"

"No, víte, já opravdu nemám nic, co by přesně určovalo dobu konání," začal Harry, ale Severus ho ostře přerušil.

"Řediteli, hned, jak mi Harry popsal svou vizi, jsem věděl, že k bitvě dojde nejpozději za týden."

Albus se ve své židli opřel. "Musím informovat ministryni. Ví o Harryho vizích. Chceš, abych také zmínil tebe, Severusi?"

"Řekni jí, že se to odehraje v blízké budoucnosti, protože nemáme času nazbyt. Pochybuji, že informace o mém vhledu do budoucích událostí bude mít pro madame Bonesovou nebo Ministerstvo kouzel nějaký přínos, spíš by je to mohlo rozptýlit." Ředitel přikývl a Severus se žalostně usmál: "Ale pokud je budeš moci přesvědčit, že je to Harry, kdo vnímá naléhavost situace, udělej to."

Harry si přál, aby mohl zůstat déle, ale oběd již dávno skončil a za chvíli mu mělo začít vyučování. Neochotně se rozloučil, aby se vydal do učebny kouzelných formulí. Severus jistě s ředitelem všechno probere, protože teď má volnou hodinu. Významně se na něj podíval a odešel.

Severus neplýtval časem a hned, jak se za Harrym zavřely dveře, prohlásil: "Albusi, Harry i já jsme si všimli, že Smrtijedi se za hradní ochrany. Nějaké nápady, jak k tomu došlo?"

Albus se pohodlně opřel a povzdechl si. "Obávám se, že existují způsoby, jak se dostat za ochrany, zvlášť pokud mají Smrtijedi v Bradavicích spojence. Není možné zaručit, že nikdo z obyvatel jim nepomůže. Doufám, že v té vizi bylo jen menší množství Smrtijedů, ne celá jejich armáda?"

"Ne, Harry si byl naprosto jistý, že jich nebylo víc jak deset. Ale ochrany samotné přece zůstanou na místě, ne?"

Ředitel se na něj smutně podíval. "Bradavické ochrany jsou skutečně velmi mocné a silně zakořeněné do zdí a země pod hradem, takže nemyslím, že by bylo snadné je oslabit či zcela zrušit. Ulevilo se mi, že těch Smrtijedů není velké množství - to znamená, že se nedostali dovnitř přes zhroucená ochranná kouzla. Ale pokud by koordinovaně útočili a použili přitom kombinovanou magii, mohlo by se stát, že v ochranách vytvoří malé mezery nebo možná lépe řečeno díry. Nemyslím, že by byly tak velké, aby se jimi mohlo dostat dovnitř velké množství lidí, ale průnik menšího počtu lidí je možný."

- - - - -

Po večeři se Harry se Severusem vrátili do svých komnat. Harry byl zvědavý, co ředitel řekl na Smrtijedy bojující uvnitř ochran.

"Takže, co si ředitel myslí o bojích uvnitř ochran?" vyhrkl hned, jak se za nimi zavřely dveře.

"K mému zklamání naznačil, že pro menší množství nevítaných hostů je možné se dostat za ochrany, zvlášť v případě, že jim pomůže někdo z vnitřku. Dokonce může dojít k menšímu narušení ochranných kouzel po obvodu pozemků. To, co jsi ve své vizi viděl, nebylo jejich úplné prolomení, které by znamenalo velký příliv nepřátel, takže předpokládám, že jak budou boje pokračovat, budeme schopni tyto ochrany opravit."

Harry se zachvěl. Nenáviděl myšlenku, že se bude bojovat tak blízko těm, kteří do Bradavic přišli hledat bezpečný úkryt. "Nemyslím, že lidé mají potuchy, že by se Smrtijedi mohli dostat do hradu. Neumím si představit tu paniku, až to uvidí."

Na to neměl Severus odpověď. V uklidňujícím gestu Harryho objal, aby se ujistil, že jeho manžela nerozruší představa vyděšených lidí. Někdy Harry dovolil podobným obrazům, aby ho přemohly, ale jemu se většinou podařilo tomu předejít. Nakonec s hlubokým nádechem od Harryho odstoupil.

"Dnes večer mám něco na práci, ale domnívám se, že tví přátelé tě přijdou navštívit."

Severus se lehce pousmál. Celý svět ať se klidně zblázní - jeho manžel byl jedním z nejpohlednějších stvoření na zemi a on mu ještě připomene, jak moc si ho střeží. 

"Uvidíme se později," rozloučil se.

Krátce poté, co Severus odešel, dorazili Hermiona, Ron, Draco a Neville a usadili se v kuchyni. Harry jim popsal svou poslední vizi a informoval je o všem, co se dozvěděl o ochranách. Byl rád, že i pro jeho kamarády byl stejně velký šok jako pro něj, dozvědět se, že ochranná kouzla nejsou neprolomitelná.

Zatímco si Hermiona dělala poznámky, protože to bylo to, co obvykle dělávala, zbytek použití pergamenů na záznamy úplně zavrhl. Nezdálo se, že by tuhle vizi museli probírat ze všech stran, aby z ní vydolovali aspoň nějaké informace, přesto k ní měli otázky.

Hermiona se vyptávala na Smrtijedy na nádvoří hradu, dychtivá zjistit, jestli neobjeví náznak, kdo jim mohl pomoci. Draco se okamžitě naježil, protože se domníval, že se jednalo o narážku na jeho kolej. Aby odvrátil hádku, poukázal Harry na to, že do hradu existuje mnoho přístupových cest, včetně letaxu na Ministerstvo kouzel. Dokonce i kdyby veškeré letaxové spojení bylo uzavřeno, ministerstvo by přímé propojení s Bradavicemi udržovalo funkční kvůli jeho významu při obraně školy. Ron pak upozornil na to, že dovnitř je možné se dostat i pomocí přenášedel.

Neville se zamyšleně zeptal na akce nepřátel ohledně překonání ochran na hranicích bradavických pozemků a jestli udělali něco, aby narušili či úplně zničili zdi, hradbu či plot ohraničujících pozemky. Harry se pokusil znovu si vzpomenout na tuto část vize, ale když si byl jistý, že popsal úplně všechny detaily, položil vlastní otázku.

"Brumbál si nemyslel, že Smrtijedi se dostali dovnitř skrz narušení ochrany, protože v tom případě by dovnitř pronikli všichni, ne jenom pár z nich. Takže ochrany vydržely, a ani oplocení nevypadalo narušené. Tak proč tě to tak zajímá?"

"Nitocris chce přijet a pomoci s obranou hradu. Její největší magickou schopností - jako u většiny egyptských kouzelníků a čarodějek - jsou ochranná zaklínadla. Může pomoci s udržením hradu a hradeb v bezpečí."

Harry chtěl její nabídku nejprve odmítnout. Poslední věc, po níž toužil, bylo dostat do nebezpečí ještě víc lidí. Ale výraz v Nevillových očích ho donutil se zamyslet. Než si však mohl promyslet, co přesně řekne, Neville se postavil. "Musím ještě dnes večer poslat dopis."

Ron se díval za odcházejícím Nevillem a pak se do panujícího ticha zeptal: "Takže, je to tady, co?"

Draco nasucho polkl, ale Hermioně oči zaplály odhodláním. "Budeme připravení," ujistila ostatní.

Neville se zastavil v nebelvírské věži, aby napsal vzkaz a mohl ho odnést do sovince, ale zjistil, že žádný dopis posílat nemusí: Nitocris už byla pohodlně usazená v jejich společenské místnosti. Když uviděla Nevilla, celá se rozzářila a ohromila tím Seamuse.

Cudně políbila Nevilla na tvář a tiše mu řekla: "Ve svém srdci jsem cítila, že musím být tady a pomoci Harrymu Potterovi. Předpokládám, že opět mohu bydlet v nebelvírské ložnici?"

Neville jí galantně nabídl, že požádá profesorku McGonagallovou, aby zvětšila dívčí ložnici. Pak si ještě chvíli tiše povídali, jelikož jí Neville sděloval informace o posledním vývoji.

- - - - -

Severus se do jejich pokojů vrátil s ocelově tvrdým pohledem a Harrymu tím připomínal Hermionu.

"Je všechno v pořádku, Severusi? Byl jsi dlouho pryč," zeptal se Harry, zatímco jeho manžel vytřásal ze svého hábitu zmrzlý sníh.

Severus si nalil brandy, posadil se do křesla u krbu a teprve pak odpověděl: "Vlastně ano. Byl jsem s tvým domácím skřítkem, Dobbym, v Zimních zemích navštívit Tetu." Usmál se, když uviděl Harryho zmatení.

"Zajistíme, aby tábory ve Skotsku zažily tmu z tvých vizí. Teta ví o půltuctu kouzelných zlatic, které rostou v bezpečné zóně v lese a zrovna kvetou. Právě teď je s Dobbym sbírají a Dobby je pak zasází v okolí táborů. Skřítkové očividně věděli už dávno, kde se nacházejí. Zasadí je v blízkosti stanů a sešle na ně mírné ohřívací kouzlo. Protože zlatice nesnášejí moc dobře přesazování a zemřou nejspíše během jednoho nebo dvou dnů. A pak padne na tábořiště temnota."

"Skvělý!" zajásal Harry. "A Dobby říká, že to zvládne?"

"Nikdo nevěnuje pozornost domácím skřítkům - vzpomínáš, dokonce i Albus byl překvapený, že jsme se mohli přenést domů s Dobbym. Ve všech táborech kromě jednoho pracují domácí skřítci a je bezpečné předpokládat, že kdyby někdo náhodou Dobbyho zahlédl, nenapadne ho, že tam nepatří. Dobby si je jistý, že žádný z přítomných skřítků nebude nic namítat ani že ho nenahlásí kouzelníkům. Jeho magie by mu navíc měla umožnit přesadit rostliny za velmi krátký čas."

"Dá nám vědět, až s tím skončí?" zeptal se Harry, zatímco si sedal na pohovku vedle Severusova křesla.

"Předpokládám. Takže, k čemu jste došli dnes večer?"

Harry ho informoval o závěrech jejich malé skupinky.

"Faraonka? No, předpokládám, že egyptská magie bude hodně zaměřená na udržování a ochrany. Jak jinak by mohly pyramidy a sfinga vydržet stát tolik tisíciletí? Je to od ní velmi laskavé."

Severus nestihl dopít brandy, když se před nimi objevil Dobby. Tvářil se velmi nervózně a v ruce žmoulal cíp svého oblečení.

"Ach, pánové, Dobby vás rád vidí! Dobby získal pěkné žlutě kvetoucí rostliny od milé, moudré paní Tety a zasadil je ve všech táborech. Dobby se pokusil je zasadit rovnoměrně, ale v jednom táboru hlavní skřítek jednoho stanu vyžadoval, aby je zasadil hned vedle vchodu do stanu. Když se je Dobby pokusil přesadit jinam, vyhrožoval Dobbymu těžkým trestem. Dobby se ale může vrátit a přesadit je, pokud si to pánové přejí."

Severus rychle odhadl, kdo v tom stanu mohl bydlet. Voldemortovi skřítci si mohli být vědomi, že jejich pán bude chtít u svého stanu něco na okrasu, aby se tím mohl kochat. Severus si byl jistý, že těchto rostlin si všimne. Bylo dokonce možné, že si bude přát je přesunout dovnitř, aby mohl být jediný, kdo se bude těšit z jejich nádherných květů.

"Dobby, udělal jsi dobře, když jsi nechal toho druhého skřítka rostliny zasadit tam, kde to považoval za vhodné. Děkuji ti za pomoc."

"Ó, pánové mohou vždy počítat s Dobbym! Dobby tu vždycky bude pro Harryho Pottera a pro jeho milovaného manžela! Hodní a laskaví kouzelníci..."

Zlostný Severusův pohled donutil Dobbyho se odmístit ještě předtím, než dokončil větu.

Harry však nechápal celý povyk kolem umístění kouzelných zlatic.

"Požádal jsem tvého skřítka, aby zlatice rozesadil rovnoměrně kolem všech táborů, ne aby je všechny zasadil na jedno místo. Domnívám se, že se tak umocní panika a tíseň vyvolaná náhlou temnotou. Myslím, že to byl Voldemortův skřítek, který trval na tom, aby rostliny byly zasazeny u jeho stanu. Není to optimální stav, ale nestojí to za riziko, že vzbudíme podezření."

Severus postavil nyní prázdnou sklenku na krbovou římsu, postavil se a vytáhl Harryho na nohy.

"Mráz v Zimních zemích mi zalezl až do kostí a nezahnala ho ani brandy. Myslím, že bych si rád poležel ve vaně naplněné teplou vodou."

Nemusel se ptát dvakrát. Harry byl vynervovaný - Ronova otázka na něj těžce dolehla. Stane se něco velkého, a to hodně brzy.

Oba dva si užili koupel - Severus se díky ní zahřál a Harry uklidnil. Když mu Severus myl vlasy, zaznamenal napětí v jeho ramenech, a začal je jemně masírovat.

"Voda začíná vychládat, měli bychom jít do postele," poznamenal po chvíli. Přivolal ručníky, postavil se a do jednoho Harryho zabalil.

Tu noc se spolu něžně a láskyplně milovali. Severus se pokusil poskytnout Harrymu krátký oddech od starostí s nadcházející bitvou. Věděl, že se rychle blíží. Nebyl si jistý, co přinese zítřek, a chtěl, aby Harry věděl o jeho citech vůči němu.

- - - - -

Druhého dne se Harry u nebelvírského stolu přivítal s Nitocris. Způsob, jakým byla navlečená do několika svetrů, napověděl, že na studené britské počasí není zvyklá. Nebyla ale jediným návštěvníkem.

Předchozí večer přijeli také Remus se Siriem, který trval na tom, že musí podpořit Harryho, a pár dalších lidí také cítilo povinnost, z důvodů, které nedokázali vysvětlit, přicestovat do Bradavic. Studenti pozorovali a komentovali různorodou směs návštěvníků, z nichž mnozí neměli k Bradavicím žádné vazby. Někteří z nich dokonce ani nepocházeli z Velké Británie.

Hermiona si toho všimla, když je Neville informoval o zprávě od jeho babičky. Měla v úmyslu se na pár dní uvolnit ze svých povinností v družině královny a přijet do Bradavic. Draco projevil stejně malé nadšení, protože jeho otec také plánoval přijít. Harry u profesorského stolu zahlédl Nicolase Flamela a pana Olivandera a pochopil, co všechny tyto neočekávané hosty spojuje.

Setkal se se všemi při Volání.

Doufal, že podobné množství stejně mocných kouzelníků a čarodějek není teď právě ve Voldemortových táborech.

Ve stejnou dobu se k temným stvořením v tábořištích na severu Skotska přidávali Voldemortovi stále věrní Smrtijedi, přestože ten je po odstranění Znamení zla nebyl schopen povolat nebo čerpat jejich sílu. Ve chvíli, kdy do Bradavic dorazili Augusta Longbottomová a Lucius Malfoy, lord Voldemort vyměnil pohodlí Raddleova statku za velký stan v hlavním táboře. 

Počet obyvatel tábořišť se v uplynulých dnech prudce zvýšil v očekávání příchodu jejich pána a poslední bitvy. Jeho příchod znamenal, že závěrečný boj již brzy vypukne.

Formování třetí vlny - 141. kapitola - část první

Králův zástupce - 142. kapitola - část první