Labyrintem slov...

Ohledně jejich druhé neočekávané zbraně informoval Harry Severuse, když se vrátil do jejich pokojů po setkání s ředitelem. Madame Bunsvilová byla více než ochotná opět přijít do Bradavic, a dokonce navrhla, že je navštíví to samé odpoledne. Dobby Harrymu pomohl zařídit, aby se mohla odletaxovat přímo do jejich pokojů místo do jeho kanceláře, protože chtěli tuto návštěvu udržet pokud možno v tajnosti. Navíc Harryho kancelář byla hned vedle ředitelny, a to znamenalo, že by nemuseli mít vůbec žádné soukromí.

V době, kdy madame Bunsvilová dorazila, byl Harry v nebelvírské věži a dělal si úkol z kouzelných formulí. Předpokládal, že pokud ho Severus bude chtít na setkání pozvat, bude nejlepší, když bude někde, kde ho domácí skřítkové snadno najdou. Navíc se aspoň zaměstnal, zatímco čekal na výsledek.

Severus byl vzhledem madame Bunsvilové překvapen stejně jako Hermiona. Nečekal bohémskou matrónu s přívětivýma očima a příjemnou povahou. Poté, co ji poněkud škrobeně uvítal, madame Bunsvilová odmítla nabízený čaj a požádala o sklenku čisté whisky. Severus byl opět překvapen, protože sám dával přednost stejnému nápoji. Nalil do dvou sklenek a posadil se naproti svému hostu. Tvářil se přitom stejně nepohodlně, jako se i cítil.

Madame Bunsvilová nemarnila čas a začala hovořit. Jejím cílem bylo jednak muže naproti sobě uvolnit a jednak se dostat co nejdříve k meritu věci.

“Lorde Snape, velice ráda vás poznávám. S vaším otcem jsem se několikrát setkala, většinou zprostředkovaně přes lorda Malfoye staršího. A vaši matku jsem viděla snad dvakrát a pokaždé jen velice krátce. Musím přiznat, že vaše magie není přesně to, co bych očekávala na základě magií vašich rodičů. V rodinách se obvykle dají vystopovat společné prvky, které se prolínají mnoha generacemi. Vy nejste,” na chvíli se odmlčela a upřeně ho pozorovala, “nu, nejste takový, jak bych očekávala.”

Severus spolkl ostrou odpověď na její slova, která vnímal jako velmi předpojatá a urážlivá. Ale očekávalo se, že něco řekne. “Nejsem si jistý, madame, jestli bych se neměl urazit,” řekl proto neutrálním tónem.

“To byla fakta, pane, nikoliv posuzování osobních kvalit, Merline chraň!” zamítla jeho obavy madame Bunsvilová. “Váš otec měl sklony k agresivitě, které se jasně odrazily v jeho magii. Myslím, že se obával, že by ho mohl někdo využít. Vaši matku si pamatuji, protože byla jeho úplným opakem. Jako by byla ztracená ve vlastním světě, okouzlená starými legendami a svým lektvarovým výzkumem. Možná představujete velmi unikátní a neobvyklé smísení jejich rozdílných magií, spojení nikoliv jejich nejlépe rozpoznatelných rysů, ale spíše jejich hlubších rezonancí. Velmi zajímavé.”

Její odpověď byla podivuhodně citlivá a uklidňující a Severus to okamžitě ocenil. Ve skutečnosti bezvýhradně souhlasil se vším, co tato cizinka řekla o jeho rodičích, ačkoliv nikdy  takto nepřemýšlel o sobě.

“A možná že ne všechna magie, kterou disponuji, pochází od nich,” troufl si naznačit.

Madame Bunsvilová se pohodlně opřela a znovu ho s mírným úsměvem pozorovala. “To bylo do očí bijící v tom okamžiku, kdy jsem vám potřásla rukou, lorde Snape. Kořeny vaší rodiny sahají hluboko do britské historie, vím to a je to patrné i z vaší magie. Ale je v ní i něco, co není britské. A velmi se to podobá magii, kterou měl ten hrozný mladý muž, jenž na vás zaútočil. Řekla jsem vaší studentce, slečně Grangerové, že tento úkaz jsem viděla už mnohokrát. Kousek magie, která nezapadá přesně na místo. Ale děje se to. A rozhodně se vyskytuje i ve vaší magii.”

Severus odpíjel ze své skleničky, zatímco o tom uvažoval. “Řekněte mi něco o té magii,” požádal pak madame Bunsvilovou.

“Velmi ráda, mladý muži,” odpověděla s úsměvem, zatímco se předklonila a poplácala ho po ruce. “Je to vlastně pro mě docela vzrušující, víte. Jedná se o velmi vzácnou magii jako takovou, ale nemyslím, že bych někdy zažila situaci, aby jí disponoval někdo tak magicky silný jako vy. Nabízí to netušené možnosti.”

Potom Severusovi vysvětlila, stejně jako Hermioně, že v rodině Szalayových se objevuje romská magie a jaká je její podstata. Pověděla mu o své osobní zkušenosti a o tom, že sama nese dědictví romské magie. Severus to vše poslouchal způsobem, který ona vnímala jako podivuhodnou chladnokrevnost.

“A moje cesta s touto magií zůstala z větší míry neprozkoumaná,” pokračovala. “Byla jsem první z rodiny, která studovala v Krásnohůlkách. Na škole jsem si uvědomila, že mám schopnost, kterou ostatní nemají. Nebylo to něco, o co by se člověk rád podělil, ale usilovně jsem se snažila této schopnosti porozumět a naučit se, jak ji dále rozvíjet a co nejvíce z ní vytěžit.”

Severus se na ni překvapeně podíval. “Vytěžit z ní něco? Jak?”

“Pocházím z chudé rodiny a kdybych se měla vrátit zpět domů, můj život by byl stejný jako mých rodičů a jejich rodičů a tak dále. To nebylo něco, co bych si přála, takže mi bylo jasné, že si musím zařídit vlastní život. Naučila jsem se zklidnit svou mysl a vynést na povrch jasnozření pocházející z této magie. Používáním se jen posílilo a bylo stále snadnější získat k němu přístup. Nakonec jsem si uvědomila, že mohu věřit tomu, co mi tato magie říká. Na světě jsou lidé, pro něž má můj způsob vidění věcí nezanedbatelnou hodnotu, a já měla dost štěstí i prostředků, abych jim mohla být představena.”

Opřela se a napila se whisky, než dodala: “A po sto sedmdesáti pěti letech jsem stále tady!”

“Mohla byste mě naučit, jak tu magii používat?” zeptal se Severus téměř proti své vůli.

“Už jste proslulý v nitrobraně, lorde Snape, takže jste již zvládl tu nejtěžší část, která je pro mnohé nepřekonatelnou překážkou. Jakmile zklidníte a vyčistíte svou mysl, ucítíte záchvěvy jasnozření. Někdy se to projeví velmi silně a prosadí se samo, i když vy pro to neuděláte vůbec nic, ale vy ve skutečnosti vnímáte a chápete věci celou dobu. Když zklidníte svou mysl, nechte tuto magii pracovat. Čím častěji to budete dělat, tím snadněji zachytíte její šeptání a snadněji pochopíte jeho smysl a význam.”

Severus si to v hlavě přebíral ze všech stran, zatímco bezmyšlenkovitě kroužil zbytkem své whisky ve sklence.

Madame Bunsvilová poznala, že má stále pochyby, a tak pokračovala: “Toto není žádná hloupost nebo nesmysl. Jedná se o velmi skutečnou magii. Většina těch, kteří jí disponují, se nedostanou dále než k bezvýznamným salónním trikům, protože ji nedokáží používat podle své vůle ani se nikdy nenaučí porozumět jejím jemným náznakům. Ale někdo, kdo dokáže kontrolovat svou mysl a využije příležitost ji rozvíjet, objeví ohromné věci. Můžete dokonce pro tuto magii objevit nová využití, lorde Snape, vzhledem k vašim současným schopnostem a velké magické síle. Možná můj příběh je jen počátkem toho vašeho.”

Severus se cítil, jakoby ho kárala, a myšlenka, že je tomu tak, mu nějakým zvláštním způsobem vadila. Kam ho to jenom dovede?

“Zjistila jsem, že meditace mi pomohla rozvinout můj dar,” pokračovala starší žena a bedlivě ho pozorovala. “Samozřejmě, já jsem neměla vůbec žádné zkušenosti s nitrobranou. Vy se teď nacházíte v bodě, kam já se ještě nedostala.”

Zaváhala, protože si uvědomila, že pořád neřekla nic k tomu, co ho právě teď nejvíc trápí. “Vlastně s tímto darem nemusíte dělat vůbec nic. Můžete ho úplně ignorovat. Potom si pravděpodobně jen ty nejsilnější předpovědi najdou cestu ven do vaší vědomé mysli. Aspoň teď víte, že svým předtuchám můžete věřit.”

Severus s tím stále bojoval. Madame Bunsvilová už na začátku poznala, že už nějaké vize měl, pravděpodobně nějaké mocné a silné. Ačkoliv už dávno zapomněla, jak se při prvním výskytu těchto předtuch sama cítila, chápala, že to může být dost nepříjemná zkušenost, zvlášť když se tyto schopnosti poprvé demonstrovaly v tak pozdním věku a navíc u někoho s tak silnou magií a ze zcela jiného kulturního zázemí.

“Víte, jedná se tu zcela o osobní věc. Nikdo další netuší, jaké schopnosti máte - zdokonalila jsem schopnost, která je velmi vzácná a kterou jsem zatím u nikoho dalšího neviděla. Nikdo nemusí vědět, že vy teď máte tento konkrétní dar. Cesta, kterou jsem se vydala, byla ta jediná správná pro mě, ale vy to můžete držet v tajnosti, pokud si budete přát.”

To, co teď řekla, bylo přesně to, co Severus potřeboval slyšet. Jeho postoj se okamžitě změnil, když se viditelně uvolnil.

Madame Bunsvilová se pohodlně opřela a upila ze své whisky, zatímco celou myslí vnímala své okolí. Magie jí o tomto muži řekla hodně, ale stejně tolik se dozvěděla i z předmětů, jimiž se tento kouzelník obklopil.

Severus sledoval, jak se jeho host rozhlíží s neskrývaným zájmem, a ulevilo se mu, když viděl, že se nejedná o slídění, ale o skutečné ocenění těch několika věcí, které tu měl vystavené. “Madame, velmi si cením vaší dnešní návštěvy,” začal méně neohrabaně než před chvílí. “Přiznávám, že jste mě uklidnila. Slíbil jsem svému manželovi a slečně Grangerové, že jim sdělím váš závěr ohledně získané magie, ale zbytek že si nechám pro sebe. Věřím, že se mohu spolehnout na vaši diskrétnost?”

“Samozřejmě, mladý muži! Když jsem dostala sovu slečny Grangerové s dalším pozváním, velmi mne vzrušila vyhlídka na setkání s někým, kdo nyní zažívá podobné situace jako já před mnoha lety. V tuto chvíli se seznamujete se svými novými schopnostmi. Doufám, že jsem vám dala pár bodů k zamyšlení. Neváhejte mi poslat sovu, budete-li mít nějaké dotazy ohledně vašich nových zkušeností. Tohle všechno je tak vzrušující, velice ráda vám budu i nadále pomáhat.”

“Je tu ovšem ještě otázka ceny za vaše služby,” pokračoval Severus. Nebyl si příliš jistý, kolik by si madame Bunsvilová mohla účtovat, ale bylo mu jasné, že si od ní vyžádal profesionální konzultaci, za kterou bude muset zaplatit.

Žena to však jen odmávla rukou. “O tom se nebudeme bavit, lorde Snape! Tohle není žádné poskytování služeb, ale návštěva u někoho s podobnými… zájmy, lze-li to tak říci. Bylo mi velkým potěšením vás poznat a pomoci vám na cestě, o níž vím, že bude velmi pozoruhodná.”

Severus si všiml odkazu na sovu Grangerové, ale uvědomil si, že se vůbec nezmínila o Harrym. Věděl, že Harry by byl nadšený, kdyby se s ní mohl seznámit, a napadlo ho, že by možná i madame Bunsvilová ráda Harryho poznala.

“Madame Bunsvilová, vzhledem k pokročilé hodině bych vás rád pozval na večeři. Jídlo bude podáváno ve Velké síni asi tak za půl hodiny. Můj manžel by se s vámi velice rád seznámil. Myslím, že se právě teď učí a že by přivítal výmluvu pro to, aby si mohl udělat přestávku, pokud by vám to nevadilo?”

Žena se při těch slovech rozzářila. “Děkuji vám, samozřejmě se ráda setkám s Králem. Domnívám se správně, že slečna Grangerová si myslela, že to bude on, kdo přijme uvolněnou magii po smrti útočníka?”

Severus kývnul na Dobbyho, který stál v pozoru u krbu, pravděpodobně neviditelný pro jeho hosta, a který zmizel okamžitě, jakmile madame Bunsvilová souhlasila s nabídkou. Potom odpověděl na její otázku: “Věřím, že to si oba původně mysleli. Očividně poté, co ho několik jeho přátel pár dní pozorovalo a nenašli nic z toho, co měli podle vaší rady hledat, Harryho napadlo, že jsem to já, u koho se v nedávné době projevily některé z těch věcí.”

Madame Bunsvilová přikývla, zatímco se ztěžka zvedala z křesla. “Lorde Snape, nevadilo by vám, kdybych si prohlédla tamten obrázek?” zeptala se a ukázala na fotografii pořízenou během křtu nejmladšího Weasleye. Severus obrázek zdvihl a podal jí ho.

Madame Bunsvilová se usmívala a oči jí zářily, když si ho prohlížela. Mohla vidět všechny emoce, panující mezi dvěma muži držícími miminko, ale bylo tam toho víc. Nedokázala přesně rozpoznat, o co se jedná, ale nepřekvapilo ji to - málokdy dokázala získat detailní přehled o něčí magii pouze na základě fotografie. Magie lorda Snape byla pro ni sama o sobě velkým překvapením, a tak předpokládala, že se dozví víc, až přijde lord Potter.

Fotografii vrátila s neutrální poznámkou, že je to velmi pěkný obrázek.

O několik vteřin později se otevřely dveře a dovnitř se vřítil Harry, stále červený v obličeji, jak běžel celou cestu z nebelvírské věže. Severus ho chtěl právě představit svému hostu, když si uvědomil, že žena už nestojí vedle něj. Harry si jako první všiml, že omdlela, a předtím, než mohla dopadnout na zem, ji bezhůlkovou magií zadržel ve vzduchu. Severus se rychle zorientoval a pomohl mu madame Bunsvilovou odlevitovat na pohovku. Předtím, než mohli zavolat madame Pomfreyovou, se žena probrala.

“Och, velmi se omlouvám! Tohle se mi ještě nikdy nestalo,” rozrušeně se omlouvala, zatímco jí Severus pomáhal do sedu.

“Možná bychom měli zavolat školní lékouzelnici,” navrhl Severus a Harry okamžitě zamířil ke krbu.

“Rozhodně ne, lorde Snape! To není vůbec nutné! Otevřela jsem svou magii kvůli našemu setkání a zdá se, že mě to zanechalo ve zvlášť zranitelném a nechráněném stavu, když dorazil lord Potter. Síla jeho magie mě na chvíli přemohla, to je vše,” odpověděla rázně mocným hlasem.

Harry přivolal sklenku vody, kterou jí nabídl, a posadil se vedle ní. “Jste si jistá, madame? Vím, že madame Pomfreyová velice ráda přijde a ujistí se, že jste v pořádku.”

“Vy jste tak milý mladý muž, lorde Pottere,” rozplývala se madame Bunsvilová a poplácala ho po ruce. “Dělat si takové starosti kvůli staré ženě! Ne, můj milý, jsem úplně v pořádku. Vaše magie byla na mě prostě jen příliš, opravdu. Je silná, samozřejmě, sálá z ní starobylost, ale je v ní ještě i něco jiného. Velmi zajímavé! Nikdy jsem neviděla nic podobného. A pak je tu to velmi neobvyklé spojení mezi vámi dvěma.” Opřela se o polštáře a napila se vody, zatímco pohledem těkala z jednoho na druhého. “Jste oba velmi výjimeční mladí muži.”

Harry chvíli studoval její obličej, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku, a pak se podíval na Severuse. “Takže, Severusi, jaké jsou závěry?” zeptal se.

Severus s přikývnutím odpověděl: “Zdá se, že ty a tvá přítelkyně máte pravdu. Madame Bunsvilová potvrdila, že disponuji magií, která nepochází z mé rodinné větve.”

Harry se jemně usmál nad tou komplikovanou odpovědí. Jemu by stačilo pouhé ‘ano’ nebo ‘měl jsi pravdu’.

“Zatím ti neprozradím žádné další detaily . Zdá se, že  teorie slečny Grangerové je správná, ale můj případ nepoužije jako důkaz. Můžeš jí říct, že má pravdu, ale víc se ode mne nedozvíte,” pokračoval Severus.

Harry s lehkým pocitem rezignace přikývl. “Mysleli jsme si to. Ona to pochopí. Teď ví, že je to jen otázka času, než objeví nějaký jiný důkaz. Jsme si jistí, že tvým vizím lze věřit?”

Harryho hlavní obavy se netýkaly toho, co řekne Hermioně, ale jestli Severusovo podivné přesvědčení o třech bitvách a jeho roli v nich je správné.

Severus pouze přikývl a Harry se už dál nevyptával.

Madame Bunsvilovou potěšilo, že něco z této nové magie se už dostalo do vědomí lorda Snapea, ale nedala to nijak najevo. Nebylo jí nic do toho, o co konkrétně se jednalo. Opatrně se předklonila, aby se mohla postavit, a oba muži jí galantně pomohli na nohy. Odměnila je zářivým úsměvem. “Och, jací jste úžasní mladí muži! Děkuji vám za pomoc. Nezmiňoval jste náhodou večeři, lorde Snape?”

Ryba na suchu - 135. kapitola - část první

Ryba na suchu - 135. kapitola - část třetí