Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Páteční snídaně neproběhla tak špatně, jak se Harry obával. Jediná nová informace v Denním věštci, vztahující se k útoku na Ministerstvo kouzel, oznamovala, že Severus Snape opravdu nezemřel. Každý na hradě to už věděl, protože se zúčastnil včerejší večeře. Harrymu bylo věnováno jen několik zvláštních pohledů. Ulevilo se mu - v minulosti musel podstoupit mnohem horší věci.

„Navštívil jsi dnes ráno madame Pomfreyovou?“ zeptala se ho Hermiona. „Vypadáš mnohem odpočatěji.“

„Řekla, abychom za ní se Severusem zašli po snídani. Nařídila nám oběma, ať spíme aspoň deset hodin. Vyhrožovala, že zavře Severuse na ošetřovně a donutí ho vypít lektvar, takže bude spát dvacet čtyři hodiny v kuse, když ji neposlechne,“ vysvětlil s malým úsměvem Harry.

„Byli jste včera oba v pořádku? Nebyla jsem si úplně jistá, o co se jedná, ale opravdu to vypadalo, že bychom měli s Ronem odejít.“

Harry se začervenal. I když bylo příjemné sedět Severusovi na klíně, důvod, proč se cítil rozrušený a proč potřeboval objetí, ho stále zneklidňoval. Odpověděl potichu, aby ho slyšela jen Hermiona.

„Ty věci, které řekl o mé magii, mě opravdu vyděsily.“

„Cítíš se teď už líp?“

„Jo. Myslím, že jsem pořád vyděšený, ale Severus mě ujistil, že něco vymyslí a že bude všechno v pořádku. Někdy je v uklidňování opravdu dobrý,“ dodal s úsměvem.

Jejich tichý rozhovor přerušili Ron se Seamusem. „Půjdeme si zalétat dolů k jezeru, Harry, nechceš jít s námi?“

Harrymu se rozzářily oči. Hrozně rád by se k nim přidal. Při létání vždycky zapomněl na všechny starosti - strmé stoupání k obloze a svištění dolů, osvobozený od všech nesmyslů, které poslední dobou okupovaly jeho mysl… „Rád bych, ale nevím, jestli to půjde. Po snídani musím zajít za madame Pomfreyovou a nejsem si jistý, co to bude obnášet. Když budu moci, připojím se k vám později.“

Oba jeho přátelé s tím byli spokojeni. Harry se pak zapojil do všeobecného hovoru, dokud neviděl Severuse vstát od stolu a zamířit ke dveřím pro učitele.

„Ehm. Severus odchází, takže taky raději půjdu. Musíme oba na ošetřovnu. Uvidíme se později,“ řekl Harry, přelezl lavici, na níž seděl, a rychle odešel. Doufal, že Severuse ještě dožene. Nemusel se ale vůbec obávat - Severus na něj čekal na chodbě před vchodem do Velké síně.

Podrobné vyšetření madame Pomfreyové ukázalo, že Severus spal deset hodin a sedmnáct minut, což se zadostiučiněním vzala na vědomí a spokojeně se na něj usmála. Jeho magie již byla v pořádku a jeho magický podpis byl opět jeho původním. Zranění hlavy bylo technicky vyléčené už v době, kdy opouštěl ministerstvo, ale lékouzelnici pořád dělala starost délka jeho bezvědomí. Pokračovala proto ve vyšetřování; byla přesvědčená, že jeho lebka potřebuje stále trochu léčit. Severus její obskakování po většinu času ignoroval, ale souhlasil s malou dávkou Kostirostu a extra odpočinkem po několik dalších dní.

Harry spal deset hodin a dvě minuty. Vyšetření ukázalo, že stav jeho magických drah se lepší, a madame Pomfreyová mu dala další lektvary, aby se proces léčení urychlil. „Buďte opatrný, dokud se vaše magické dráhy zcela neuzdraví. To znamená žádné lekce s ředitelem, žádné trénování bezhůlkové magie. Rozumíte?“ zeptala se jak Harryho, tak Severuse. Pak oba propustila s tím, aby se v neděli odpoledne u ní stavili předtím, než jim znovu dovolí dělat všechno jako dřív.

„Vážně, je to hrozná ženská!“ postěžoval si Severus, jakmile oba nevděční pacienti vyšli ze dveří ošetřovny tak rychle, aby to ještě mohlo být považováno za důstojné.

Harry téměř popobíhal, aby udržel krok se Severusem. „Zajímalo by mě, jestli bude ředitel ve své kanceláři? Chtěl bych vědět, jestli se dozvěděl něco nového ohledně včerejšího útoku na Ministerstvu kouzel nebo jestli existuje nějaké spojení mezi útokem a těmi dvěma Indy.“

Severus měl v úmyslu se vydat přímo do ředitelny, ale nebyl si jistý, jestli chce, aby šel Harry s ním. S významným pohledem mu tedy odpověděl: „Nemůžeš se začít učit, jak ovládat svou magii, když to madame Pomfreyová zakázala. Merlin ví, že by se to okamžitě nějak dozvěděla, kdybys neposlechl.“ Preciznost, s jakou spočítala, kolik toho naspali, na nich obou zanechala dojem. „Zjistím novinky a později ti je řeknu. Dnes je opravdu hezky a byl bych skutečně šokován, kdyby tví nebelvírští přátelé nebyli venku a nelétali. Proč se k nim nepřipojíš?“

Harry chtěl nejdřív oponovat, ale pak si představil, jak venku svítí sluníčko a jak s přáteli létá na koštěti nad jezerem. A Severus mu stejně řekne všechno, co se dozví. Usmál se na svého manžela a odešel za kamarády.

Ředitel si četl jeden z hromady dopisů na svém stole, když k němu Severus přišel. Ukázal na křesílko nedaleko krbu a mávnutím hůlky nechal veškerou korespondenci zmizet.

„Takže, chlapče, jak vidím, ty i Harry se uzdravujete velice dobře. To jsou vskutku dobré zprávy! Čemu vděčím za tvou návštěvu takhle brzy po ránu, Severusi?“

„Řekl jsem Harrymu, že nemůže začít trénovat bezhůlkovou magii ani jak svou magii lépe kontrolovat, dokud jeho magické cesty nebudou zcela vyléčené a dokud mu to Poppy nedovolí. Přesvědčil jsem ho, aby se připojil ke svým přátelům a zalétal si s nimi nad jezerem. Slíbil jsem mu, že mu pak povím všechny novinky z ministerstva.“

„Ach ano, Denní věštec se zaobírá tvým zázračným přežitím, nic jiného nepíšou. Já mám trochu přesnější a aktuálnější zprávy. Ministryně se pomocí přenášedla na dlouhé vzdálenosti přemístí do Agry, aby se dnes odpoledne zúčastnila pohřbu, a bystrozor Darmut ji bude doprovázet. Chodil do školy s vedoucím indických bystrozorů.“

Severus mu skočil do řeči. „Ale Albusi, my přece nemáme vůbec nic, co by spojovalo tvoje kouzlo, včerejší útok a jejich smrt! Nespustí nějaké vyptávání diplomatickou noční můru?“

„Ne, ne, nějaké spojení na Indii opravdu ukazuje. Bystrozoři důkladně prohlédli plášť a kufřík pana Johna Smithe, jež našli v Uggersově kanceláři.“ Albus se rozohnil: i když sám nikdy nevykonával práci bystrozora, řešení záhad, jako byla tato, ho velice přitahovalo. „Kufřík byl úplně nový, koupený den předtím v jednom z těch malých obchůdků nedaleko Příčné ulice, a byl v něm pouze včerejší Denní věštec. Plášť byl vyrobený v Anglii, ne úplně nový, ale nevypadal, že by byl nošený více než několik měsíců. Podle cedulky se ale podařilo zjistit, že byl zakoupen před více než deseti lety. Podrobné prozkoumání odhalilo prach a pyl rostlin, které v Anglii vůbec nerostou - zato se však hojně vyskytují v Indii. Mají podezření, že plášť byl zakoupen zde a odvezen do Indie, kde dlouhá léta visel nepovšimnut ve skříni, než byl prodán ve vetešnictví.“

Když Albus přerušil vyprávění a upil ze svého čaje, Severus poznamenal: „Bystrozoři si s tím opravdu dali práci, Albusi, ale je to vážně něco, na co by se měl upozornit vedoucí jejich bystrozorské organizace?“

„Samozřejmě, Severusi. Nezapomeň, že se jednalo o útok na našem Ministerstvu kouzel, takže bystrozorové jsou odhodláni kontaktovat vedoucí podobných útvarů v jakékoliv jiné zemi. Všechno ukazuje na sebevražednou misi. Pravděpodobně takovou, jejíž kořeny leží v Indii. To je dost na to, aby se o tom staří přátelé chvíli bavili po skončení obřadu.“

Severus zamyšleně přikývl. „Bude nějak zmíněno kouzlo úmyslu?“

„Ne hned. Pokud se objeví takové důkazy, které naznačí, že by o tom měli vědět, ministryně to svému indickému protějšku poví. Zatím jen chceme kouzelnický svět obeznámit s tím, že věci jako kouzlo úmyslu existují. Nevylučujme možnost, že by nějaká zahraniční bystrozorská organizace mohla dospět k názoru, že jeden z jejich vedoucích pracovníků zemřel na následky mého kouzla, ale přesto to budou chtít udržet v tajnosti ze strachu, že by pošpinili jeho či její reputaci.“

Poslední věta probudila Severusovu představivost. Bystrozoři by opravdu mohli dojít k závěru, že vyšetřovat smrt, obzvláště smrt vedoucího pracovníka, pro niž neexistuje lékařské vysvětlení, je výhodnější než vyšetřovat smrt, jež by byla výsledkem pochybného chování zesnulého. Zajímavé.

I když bude zásadně lepší, když všichni ti špatní herci budou vědět o kouzle, které je zabije, pokud se ho pokusí zavraždit. On určitě dává přednost životu bez nebezpečí vraždy, které by mu viselo nad hlavou.

„Chtěl bych ti říct něco, co mi mladý Weasley pověděl včera večer. Jeho matka zaslechla praskání, když včera ležela na ministerstvu na podlaze. Usoudili jsme, že je nepravděpodobné, že by někdo zahlédl výron Harryho magie, ale už jsme neuvažovali o tom, že by to někdo mohl zaslechnout.“

Poprvé od doby, co sem přišel, měl Severus pocit, že starému muži řekl něco, co ještě nevěděl. Pobavení, odrážející se v ředitelově tváři, bylo nahrazeno znepokojením.

„Ach. Budu si muset promluvit s Molly.“

Severus přikývl a chytře potlačil jakýkoliv výraz nafoukanosti, jež by se mohl objevit na jeho obličeji.

„A co přinutilo mladého Weasleyho, aby ti to řekl?“

Severus s elegantně zdviženým obočím odpověděl: „Slečna Grangerová provádí pro Harryho výzkum. Řekl jsem mu, že se domníváme, že mohl získat některé Odinovy kouzelné schopnosti, když mu v ruce vybuchlo Odinovo oko, a on se začal obávat, že se to stalo už podruhé. Poprvé, jak věří, tak získal schopnost mluvit hadím jazykem, kterou má podle nich od Voldemorta.“

„To si myslím i já, Severusi.“

„Slečna Grangerová se nabídla, že zkusí najít něco, co by vysvětlovalo, proč se to stalo a co by se s tím dalo dělat. Harry ji a pana Weasleyho včera pozval do našeho bytu, abych je mohl informovat o problému ‚přetékající‘ magie - Harryho zajímalo, jestli to nemůže být způsobeno tím, že přijetím magie někoho jiného převýšil kapacitu svých magických drah - a poslechnout si její zprávu. Slečna Grangerová našla několik případů, jež by mohly zahrnovat to, co ona nazývá ‚magickým přenosem‘. Požádáme o pomoc madame Pomfreyovou, abychom zjistili, jestli existují nějaké jiné, podrobnější lékařské záznamy.“

Ředitel se opět zatvářil spokojeně, když přemýšlel, kam by mohl Hermionu zavést její výzkum. „Má opravdu kreativní mysl, že, Severusi? Řeknu Poppy, že pracuje na projektu pro Harryho a aby jí diskrétně pomohla, pokud by potřebovala přístup k profesionálním časopisům a záznamům.“

„Máš ještě nějaké jiné novinky z ministerstva? Ten projekt s princi - zpráva mudlům - jak to pokračuje? Má se toho Harry pořád účastnit?“

„Ach ano. Ministerstvo na tom pracuje, a Harry toho bude docela určitě součástí. Na ministerstvu je skupina, která sepisuje zprávu, a další skupina se připravuje na to, jak zprávu skutečně zaznamenat. Motáčtí princové mají tady ve Skotsku hrad, věděl jsi to? Jmenuje se Balmoral1). Protože tam po část roku bydlí, jsou v něm všechny ty elektrologické věci, potřebné k ‚nahrání‘ zprávy. Jedna skupina tam teď umisťuje ochranná kouzla a zjišťuje, jestli je možné hrad napojit na letaxovou síť. Zatím není nic, co bychom mohli udělat.“

Albus posmutněl. „Dneska bychom se loučili se studenty, Severusi. Obávám se, že letos spěšný vlak z Bradavic nevyjede. Jen asi padesát studentů se vypraví za svými rodiči, pro ty jsem sehnal přenášedla. Někteří zůstávají sami, a spoustě ostatních přijedou rodiny. Požádal jsem Minervu a Filiuse, aby pro děti vymysleli program na prázdniny. Myslel jsem, že s Harrym budete toto léto dost zaneprázdnění, takže jsem ani nenavrhl, aby to s tebou probrali.“

Severus si odfrkl. Nebyl si jistý, kdo by z toho byl míň nadšený - on nebo studenti.

„Program vyhlásíme v pondělí, takže ačkoliv to většina dětí neví, je to jejich poslední volný víkend. Dovol Harrymu užít si se svými přáteli. Ty si také odpočineš. Příští týden budeme mít dost starostí.“

Severus přijal jeho radu bez odmlouvání. Musel uvařit nějaké lektvary a vidina jeho samotného v laboratoři byla pro něj stejně lákavá, jako pro jiné vidina pikniku venku u jezera. Strávil několik minut psaním zprávy pro Gringottovy, v níž požadoval, aby vyslali tým do Snape Manor, a pak rozhovorem s domácím skřítkem o věcech, jimiž chtěl vybavit svou malou kuchyň a které by mohl potřebovat, kdyby chtěl s Harrym vařit večeři. Nakonec šťastně zmizel v laboratoři.

Pátek předznamenal průběh celého víkendu. Počasí bylo výjimečně krásné a většina hradních obyvatel ho strávila venku, na koštěti, na procházkách, a několik odvážných duší si dokonce zaplavalo v jezeře. Studenti a jejich rodiče se promíchali s motáky, a dokonce i několik válečníků ze Zimních zemí se k nim přidalo.

Domácí skřítkové postavili na louce několik velkých stanů, aby ti, kteří dávali přednost stínu, se měli kam uchýlit, a naložili několik stolů občerstvením, studenými nápoji a samovary s čajem. Lidé tak nemuseli svůj pobyt na louce či u jezera přerušit obědem v hradu, a většina z nich zůstala venku i na večeři.

Dokonce i zvířata se zúčastnila této spontánní oslavy léta. Několik jednorožců dovádělo na břehu jezera, k nekonečné radosti dětí (a mnohých dospělých) a obří oliheň čas od času chrlila vodotrysk k nebi a pokropila letce na košťatech.

I bradavičtí profesoři se přidali. Madame Hoochová byla venku celý den, protože dávala pozor na letce. Profesorka Prýtová dohlížela ve velkém stanu a Hagrid stál na břehu jezera, nohavice od kalhot měl vyhrnuté ke kolenům a hlídal plavce. Ostatní se venku zdrželi krátce, když si udělali přestávku od svých povinností.

Dny v toto roční období byly dlouhé, venku bylo světlo ještě dlouho po večerce. V pátek byl Harry venku až do devíti hodin. Ale dělal si starosti o Severuse. Ten se najedl ve své laboratoři - domácí skřítkové mu nedovolili, aby vynechal jídlo, protože byl stále oficiálně v péči madame Pomfreyové. Harry ho našel zcela zaměstnaného vařením, ale ochotného skončit, když ho upozornil na to, kolik je hodin.

Zbytek víkendu proběhl úplně stejně, až na to, že Harry přišel v sobotu domů mnohem dříve, aby mohl společně se Severusem připravit večeři. Jeho pokusy Severuse svést nevyšly, ale jídlo bylo skvělé.

Když v neděli odpoledne přišli na ošetřovnu na kontrolu, madame Pomfreyová byla ohromena. Nikdy předtím se Severus nedržel jejích příkazů, a i když si nebyla jistá, jestli to bylo hrozbou, že bude muset zůstat na ošetřovně další dvacet čtyři hodiny, nebo měl na něj takový vliv Harry, nestěžovala si. Harry si také magicky odpočinul, i když podle rozcuchaných vlasů bylo poznat, že celý víkend strávil s přáteli venku.

Po vyšetření se s oběma posadila ve své kanceláři. „Gratuluji, pánové! Očividně jste se řídili mými pokyny. Oba jste na tom teď mnohem lépe. Profesore, zranění na vaší hlavě je zcela vyléčené. Během víkendu vás už nebolela, že?“

Severus souhlasně přikývl - ničeho si nevšiml, ale teď, když to lékouzelnice zmínila, si uvědomil, že se celý víkend cítil dobře.

„Pane Pottere, vaše magické dráhy vypadají tak, jak by měly. Přestože mám stále velké výhrady, aby někdo vašeho věku i jen uvažoval o bezhůlkové magii, chápu vaši situaci. Domnívám se, že pod vedením profesora Snapea a ředitele to pro vás bude bezpečné.“

Jakmile je madame Pomfreyová propustila, Harry a Severus odešli tak rychle, jak to jejich důstojnost dovolovala, oba šťastní, že se už nemusí řídit jejími pokyny, ale zároveň s úlevou, že je prohlásila za zdravé.

Při chůzi se spolu bavili o všeobecných tématech a Severus si uvědomil, že zcela netypicky pociťuje nedostatek pozornosti, které jim jindy bylo věnováno až až. Zamířili ke vstupním dveřím a vyšli ven na louku u jezera, na které domácí skřítkové servírovali o víkendu večeři. Teprve když už bylo příliš pozdě, aby změnili trasu a vrátili se nepozorováni zpět do hradu, si Severus všiml, že se tu koná piknik a večeře je v plném proudu.

Severus odjakživa nesnášel neformální večeře. Formální večeře byly něco jiného, měl své místo a mohl udržovat konverzaci s lidmi, usazenými vedle něj. Dokázal se vyrovnat s recepcemi, kam buď přišel v něčím doprovodu a mohl se s ním tudíž bavit, nebo se stáhl do ústraní, chvíli pozoroval dění a pak zmizel. V Bradavicích se pro dospělé kouzelníky konaly obvykle formální akce. Dokonce i na tom příšerném vánočním plese měl svoje místo u hlavního stolu a mohl utéct s výmluvou, že se musí ujistit, zda se studenti chovají slušně. Ale co má dělat tady?

Harry s naprostou samozřejmostí zamířil ke stolům naloženým jídlem, vzal dva talíře a jeden podal Severusovi. Ten ho následoval a zoufale se rozhlížel po ostatních profesorech, aby zjistil, co dělají. Sedí všichni u stejného stolu? Zůstali v hradě a večeří ve svých pokojích nebo ve Velké síni? Nenašel ani jednoho ze svých kolegů. To bylo špatné, a ještě horší bude, až bude jíst ve stoje. Pak zmizí tak rychle, jak to půjde.

Harry nevedl žádný takový vnitřní dialog. Nakládal na svůj a Severusův talíř jídlo a přestože bylo velmi neobvyklé, aby profesor seděl u stolu se studenty, očividně očekával, že budou jíst spolu u jednoho stolu. Když byly jejich talíře tak plné, že by se tam už nevešel ani hrášek, Harry řekl: „Pojď, Severusi, támhle pod stromy jsou volná místa.“

Severus neviděl žádný volný stůl, ale šel za svým manželem. U stolu, který Harry vybral, seděli jeho nebelvírští přátelé, několik Weasleyových, Draco a oba motáčtí princové. Navzdory nepohodlí, jež pociťoval při tomto… vybraném… zasedacím pořádku, neměl jinou možnost než se posadit vedle Harryho.

Během chvilky se dozvěděli, že Charlie dostal na víkend volno a přeletaxoval se do Bradavic, aby se mohl vidět s Dracem a se svými rodiči. Dvojčata se dozvěděla, že přijede Charlie, takže se sem odletaxovala z Příčné ulice a právě teď bavila svůj konec stolu nějakým svým nejnovějším vynálezem, vzhledem k tomu, že lidé okolo nich měli velké plandavé uši, oranžové vlasy a z nozder se jim kouřilo. Ron si chtěl pokecat se svými bratry, Hermiona seděla samozřejmě vedle něj, a Neville a Seamus se k němu přidali. Mladší z princů pracoval dříve ve sklenících a seznámil se tak s Nevillem, který pořád netušil, kdo to je, ale líbilo se mu, jak princ zachází s rostlinami, a tak on a jeho starší bratr seděli vedle něj.

Poprvé, a k naprostému Severusovu překvapení, Neville snesl jeho přítomnost bez výrazu zděšení, i když seděl přímo naproti němu. Severus zaujal podle svého mínění zbabělý přístup a vyhnul se všem rozhovorům tak, že ihned po usazení a pozdravení ostatních se dal do jídla. Byl to opravdu večer plný překvapení, protože to byl Neville, kdo začal rozhovor.

„Profesore, byl jsem teď nějakou dobu v Zimních zemích, a jejich obyvatelé mi ukázali další z podivných rostlin - kouzelný druh mucholapky podivné 2).“

Když si Neville všiml, že okamžitě upoutal Snapeovu pozornost, stydlivě se usmál. „Ne, ne, nebojte se, nepřinesl jsem ji sem. Je velmi nebezpečná a je obrovská. Jí vysokou a divoká prasata a ta bylinkářka, která mi ji ukázala, říkala, že tyto rostliny jedí i děti, když se k nim moc přiblíží. Taky mi řekla, že sbírá její trávicí enzymy a její části pro jejich léčitele do lektvarů, a nabídla se, že mi také něco pošle. Zmínil jsem se o tom profesorce Prýtové a zjistili jsme, že mucholapky se vyskytují v jedné z jejích starých knih. Zvlášť jejich listy mají velmi neobvyklé vlastnosti, dost podobné vašim růžím. Tu knihu vám pošlu, ať si ji můžete prostudovat. Pokud vás tyhle přísady zaujmou, nějaké vám přivezu, až se tam zase vypravím.“

Severus si myslel, že odvedl vynikající práci při skrývání svého překvapení, že ten muž, kterého vždycky považoval za vyděšeného králíka, ve skutečnosti pro něj zkoumá exotické přísady do lektvarů.

„Děkuji, pane Longbottome. Vůbec jsem netušil, že tento druh mucholapky roste i jinde než v Americe. Viděl jsem ji ve sbírkách, ale pokaždé to byly hodně malé rostlinky, takže vaše informace je velmi zajímavá. Podívám se na tu knihu. Poproste domácího skřítka, ať ji donese přímo do mých pokojů. Nestává se každý den, abych se dostal k ingrediencím, s nimiž jsem se ještě nesetkal. Opravdu si cením toho, že mohu zkoumat jejich užití.“

„Žádný problém. Myslím, že se tam vypravím během příštího týdne, nejpozději o víkendu. Jsem si jistý, že pro mě bude mít něco schované. Bude polichocená, až se dozví, že se o její přísady tak zajímáte.“

Žádný jiný rozhovor, který během večeře vedl, nebyl tak zajímavý jako ten s Nevillem. Harry se naopak výtečně bavil. Posledních několik dnů bylo skvělých, nedoléhal na něj žádný stres ani zmatky, choval se jako jakýkoliv jiný student o prázdninách. Nezávazné škádlení při jídle, vyprávění zážitků a příhod - Harry byl rád, že se toho může zúčastnit.

Jedním z předmětů rozhovorů bylo probuzení mudlů. Očekávalo se, že se tak stane již brzy, a protože Harry ještě žádný vzkaz nenatočil, zeptal se princů, jestli mají nějaké informace.

„Víme jen, že na Ministerstvo kouzel na tom právě teď pracují. Řekli jsme jim o našem hradě tady ve Skotsku, vlastně ani není moc daleko od Bradavic, a oni tam poslali na celý víkend svoje lidi - mávání hůlkami na pozemcích a pobíhání kolem letaxu a tak. Myslím, že zítra nebo pozítří se tam začne s nahráváním. Váš ředitel trval na tom, že se to nebude konat v Londýně, a protože tam naše rodina tráví pár týdnů každý rok, máme tam docela dobře zařízené televizní studio.“ William se podíval na svého mladšího bratra, jestli k tomu chce také něco říct.

Ten pouze dodal: „Nabídli nám, ať strávíme dnešek tady, takže si myslím, že se tam vypravíme zítra.“

Rozhovor pokračoval dál. Harry se podíval na svého manžela a oznámil: „Bylo skvělé vás zase všechny vidět. Musím teď se Severusem za ředitelem, takže se omluvíme.“

Zatímco je ředitel usazoval do křesílek a nabízel jim citronové dropsy, Harryho myšlenky zalétly zpět k rozhovoru, který o Vánocích vedl v Zimních zemích - o tom, jak moc těžké je pro většinu kouzelníků domluvit si schůzku s profesorem Brumbálem. Cítil se rozpačitě, protože mu to připomnělo jeho úlohu ve světě. Jeho rozpaky ještě zesílily, když je ředitel začal seznamovat s plány na příští týden.

„Zřídili jsme bezpečné letaxové spojení mezi ředitelnou a hradem Balmoral; je sledované a funguje jen na heslo,“ začal a podíval se přitom na Harryho. „Bystrozoři strávili na hradě celý víkend. Umísťovali na něj ochranná kouzla a připravovali ho, abyste ty a princové mohli zítra natočit zprávu.“

„Děkuji, pane. U večeře jsme se setkali s princi a oni nám řekli, že nahrání zprávy očekávají zítra. Říkal jste, že to nebudeme dělat v Londýně?“

Albus byl překvapen, že by Harry i jen zvažoval návrat na Ministerstvo kouzel nebo kamkoli jinam do Londýna; předtím totiž vyjádřil svůj názor ohledně toho, jak by se Harry mohl cítit. Byl to Severus, kdo toto opatření ocenil.

„Jsem rád, že se vyhneme rušným místům,“ poznamenal. „Jsem si jistý, že skotský hrad, opatřený ochrannými kouzly, je mnohem lepší volbou.“

„A ministerstvo vzkazuje, že zpráva bude potřeba už velice brzy. Lékaři u Sv.Munga, kteří monitorují mudly, nahlásili, že kouzlo podle všeho začíná slábnout. Mudlové mohou být vzhůru klidně už tenhle týden!“

To Harry rád slyšel. „Očekávají, že se všichni probudí naráz?“

„Ministerstvo se připravuje na to, že se všichni probudí najednou, přesně tak jako všichni najednou usnuli. Ale jak jsem vyrozuměl, někteří lékouzelníci se domnívají, že faktory, jako je věk, váha, vzdálenost od zdroje kouzla a podobně, mohou hrát roli a mohou způsobit, že se budou probouzet postupně. To by samozřejmě věci zkomplikovalo. Mohla by vzniknout panika.“

Severus se nijak netěšil na cokoliv, co by se dalo nazvat masovou panikou mudlů, ale nebylo nic, aby se tomu dalo zabránit. „Doufejme tedy, že probouzení proběhne hladce. Tak jako tak není nic, co bychom s tím mohli udělat.“

- - - - -

Ráno bylo svěží. Harry a princové, doprovázeni Severusem a ředitelem, vstoupili do letaxové sítě v ředitelově pracovně a vynořili se v obrovském krbu, který byl součástí hradní kuchyně.

Přivítal je nervózní ministerský úředník. „Omlouvám se za váš příchod do kuchyně. Mysleli jsme si, že krb v přijímacím salonu bude možné upravit pro letaxové spojení, ale kouzla na starobylých kamenech, z nichž je postaven, nedrží. Možná byly kdysi v minulosti očarované. Tohle byl ten jediný krb, který bylo možné bezpečně použít.“

Albus jeho omluvy přešel mávnutím ruky. Princové je odvedli po zadních schodech nahoru do přijímacího salonu. Byl vhodný pro natočení zprávy - nabízel domácí prostředí a vešlo se do něj veškeré technické zařízení. Kromě toho většina lidí už část tohoto pokoje v televizi stejně viděla, takže to pro ně bude známé prostředí. Pro tisk byla vyhrazena malá místnost hned vedle.

Na jedné straně pokoje bylo uskupeno několik židlí. Kamery před nimi byly nastaveny tak, aby zachycovaly jak mluvčí, tak i část pokoje a výhled okny ven do krajiny. V místnosti již postávalo několik lidí z Ministerstva kouzel, včetně samotné ministryně a vedoucího Odboru pro styk s veřejností, s šálkem čaje v ruce. Zdálo se, že jsou zaujati především kamerami a čtecím zařízením3). Když do místnosti vstoupil Harry s ostatními, okamžitě se k nim nahrnuli a vítali je.

Princové už měli zkušenosti s natáčením zpráv za pomoci čtecího zařízení, a tak Harryho rychle zaučili. Jakmile se Harry naučil, jak číst text, aniž by to vypadalo, že čte, začali s natáčením.

Před kameru se postavil asi třicetiletý muž. Byl trochu při těle a začínal už plešatět. Dlouhé vlasy, jež mu spadaly až na záda, měl stažené do culíku. „Dobré ráno, pánové. Jmenuji se George Barker. Jsem asistentem režiséra v BBC, ale ještě nikdy jsem netočil nic takového, co nás čeká dnes. Podařilo se nám dát dohromady tým lidí a jsme schopni to natočit, ale nebude to taková zábava, na jakou jste možná zvyklí. Bohužel naši režiséři a editoři ještě stále spí. Použijeme jen jednu kameru,“ ukázal na velký přístroj na trojnožce. „Budete natáčeni po celou dobu. Každý z vás bude mít svoje čtecí zařízení. Tok textu je synchronizovaný. Projedeme to párkrát nanečisto a pak začneme natáčet.“

Princové nebyli vůbec zmateni nezvyklým průběhem a nedělalo jim problémy řídit se Georgeovými pokyny. Harry, který neměl s televizními kamerami vůbec žádnou zkušenost, dělal to, co oni. Po několika zkouškách a několika menších úpravách byli připraveni na nahrání zprávy.

První promluvil William. Představil sebe i ostatní a pak se trochu naklonil dopředu, když začal vysvětlovat.

„Chtěl bych vás seznámit s mimořádnými událostmi poslední doby. Šestnáctého dubna, když většina z vás večeřela s rodinou nebo se vracela ze zaměstnání, se něco stalo. Každý člověk na celém světě usnul. Úplně každý. A o několik minut později se někteří z nás probudili. Svět, do kterého jsme se vzbudili, nás děsil. Lidé okolo nás spali a nebylo možné je probudit. Z  mé rodiny jsme vzhůru jen já a můj bratr. Zavolali jsme do kanceláře předsedy vlády. Naštěstí tam někdo byl a pomohl nám. A tak jsme se seznámili s neočekávaným, ale naprosto úžasným světem.“

„Zjistili jsme, že existují kouzla. Že na světě žijí kouzelníci a čarodějky, kteří dokáží ty nejúžasnější věci. Při probuzení jsme měli pocit, že někdo volá naše jména - to bylo to, co nás probudilo. Tenkrát jsme neměli ani ponětí, kdo to byl, ale teď už to víme. Jednou za hodně dlouhou dobu se v kouzelnickém světě objeví král, a my jsme byli probuzeni právě králem všech kouzelníků na světě. Je to britský občan a my bychom vám ho rádi představili. Toto je Harry Potter.“

Harry nervózně polkl a začal vyprávět. „Děkuji, pane. Předtím, než vám povyprávím celý příběh o tom, co se vlastně stalo, bych chtěl něco zdůraznit. Každý člověk na celém světě usnul. Tohle se netýká magie, je to o lidech. Nezapomeňte na to. Vyrůstal jsem v nekouzelném prostředí, v Surrey, a vůbec jsem netušil, že magie je skutečná nebo že jsem kouzelník až do svých jedenácti let, kdy jsem dostal pozvánku na školu, která magii vyučuje. Všichni víme, že jsou dobří a zlí lidé. To samé platí i pro kouzelníky.“

Harry pokračoval vyprávěním o zlém a mocném kouzelníkovi, který na svět seslal kouzlo spánku a jak chtěl pravděpodobně později probudit jen své následovníky. Kouzlo spánku by zabilo všechny ostatní, protože by zemřeli na dehydrataci dřív, než by se probudili. Vyprávěl jim o tom, jak se snažil všechny probudit, ale zjistil, že může vzbudit jen ty, kteří v sobě mají alespoň zrnko magie.

„Jakmile naši lékaři mohli prostudovat kouzlo, které všechny uvrhlo do spánku, zjistili, že ho není možné zrušit, pokud člověk nemá aspoň kousek magie. Nemohli jsme proto probudit nekouzelníky. A tak jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli - vynalezli jsme a seslali jiné kouzlo, které umožnilo spícím lidem přežít, dokud to původní kouzlo samo nevyprchá. Také jsme použili kouzla na uchování světa v chodu - krmení zvířat na farmách, udržení elektrické sítě a podobně. Bude pravděpodobně trvat několik dní, než budou obchody zase plné zboží, ale podařilo se nám uchovat jídlo ve vašich ledničkách a spižírnách v poživatelném stavu.“

Nyní převzal slovo princ Harry. „Bohužel, ne všechny zprávy jsou dobré. Někteří lidé, jak kouzelníci, tak nekouzelníci, usnuli uprostřed ne zrovna bezpečné činnosti. Došlo k mnoha nehodám - havarovala auta i letadla, vypukly požáry. Jak už Harry řekl, kouzelníci přišli na způsob, jak nekouzelníky udržet naživu, ale mnoho lidí, kouzelníků i nekouzelníků, zemřelo na následky nehod. Náš svět se změnil - zemřeli lidé, některé stavby byly zničeny a ne všechno bylo možné opravit. Kouzelníci nám slíbili pomoc při opravách, ale chtěl bych, aby si každý z vás uvědomil, že svět je jiný.“

Prohlášení zakončil princ William. „Můj bratr i já jsme se vzbudili, protože máme v sobě kousíček magie. Ne dost na to, abychom ji používali, ale zrnko magie ano. Zjistili jsme, že zhruba deset procent světové populace má magii, počínaje lidmi jako jsem já a můj bratr, až po ty, kteří jí mají obrovské množství. Jak už jsem řekl, a Harry Potter zdůraznil, to, co se stalo, není o lidech s magií nebo bez magie. Je to o lidských bytostech, z nichž některé jsou zlé a jiné dobré. Přejeme vám všem hodně štěstí při návratu do vašeho každodenního života.“

Natáčení bylo na několik minut přerušeno. Televizní tým se shlukl kolem kamer a tlumeně diskutoval. Severus s ředitelem stáli společně s ministryní a vedoucím Odboru pro styk s veřejností v koutě, ale měli dobrý výhled na monitory. Severus se tvářil, že ho celý proces zaujal, ale Albus se choval jako malé dítě, když otvírá dárky pod vánočním stromečkem, jak byl nadšený.

George Barker donutil mladíky všechno namluvit na kameru ještě dvakrát, i když se nakonec rozhodl, že první verze je nejlepší. William byl požádán, aby natočil další verze, ve kterým lidem řekl, jaké je datum. Cílem bylo spojit obě odlišná zakončení do jednoho záběru, takže zpráva bude obsahovat důležité informace bez ohledu na to, kdy bude vysílána. Zatím nebylo jasné, jestli se všichni probudí naráz nebo se budou probouzet postupně. BBC měla v plánu vysílat tuto zprávu po celou dobu, kdy se lidé budou probouzet, takže budou mít pokaždé aktuální verzi.

Ministryně se předtím, než odešla, zastavila u George. „Pane Barkere, jsme v kontaktu s kouzelnickými vládami po celém světě. Několika z nich jsem se zmínila o tom, že nahráváme zprávu pro nekouzelníky. Požádali mě, jestli by tu zprávu mohli dostat, aby ji prezentovali ve svých zemích. Bylo by to možné?“

„Samozřejmě, paní ministryně. Nemám ale k dispozici obvyklé překladatele.“

Z výrazu madame Bonesové bylo jasné, že netuší, o čem mluví, takže George pokračoval ve vysvětlování: „Zaměstnáváme lidi, kteří mluví několika jazyky, a ti nám buď dodají nápisy, které promítáme při dolním kraji obrazovky a které zobrazují, co se právě říká, nebo zprávu namluví v jiném jazyce a tou pak nahradíme původní hlasy. Jenže všichni naši překladatelé spí.“

Ministryně si pořád nebyla jistá, co to znamená, ale pochopila, že hovoří o tom, že zpráva byla natočena v angličtině a že ne každý člověk rozumí anglicky. „Jak tedy zařídíme, aby zprávu dostali i lidé v zahraničí?“

George chvíli přemýšlel a pak vytáhl z kapsy malou kartičku a na její zadní stranu napsal několik čísel. „Tohle je můj mobilní telefon.“ Aby vysvětlil, co to znamená, vytáhl ze stejné kapsy malý přístroj. „Dejte to číslo každému, kdo chce odvysílat zprávu ve své zemi a umí pracovat s televizní technologií. Budou schopni ji odvysílat v televizi i na počítačích. Já už zařídím, aby tu zprávu dostali.“

Každý kromě techniků zamířil do kuchyně, zpět ke krbu připojenému k letaxové síti. Bylo příjemným překvapením, když na stole našli hromadu jídla - bradaviční domácí skřítkové využili letax k tomu, aby našli hrad a připravili jim oběd.

Mezitím technici vyrobili sérii zpráv pro nepřetržité vysílání a nahráli je do počítače. První zpráva obsahovala datum třetího července, což bylo dnes. Zkontrolovali, že zpráva běží bez problémů, a naprogramovali počítač tak, aby začal vysílat další zprávu s odlišným datem každý den přesně o půlnoci. Takhle to poběží po další dva týdny, kdy se cyklus sám přeruší. Samozřejmě mohli cyklus přerušit i manuálně den poté, co budou všichni mudlové vzhůru, a začít s živým vysíláním.

Ukázalo se, že zprávu natočili na poslední chvíli. Mudlové se měli brzy probudit.
- - - - -

Poznámky překladatele:
1) Hrad ve Skotsku v osobním vlastnictví královny - Balmoral
2) Mucholapka podivná (Dionaea muscipula), anglicky tipitiwitchet - Mucholapka podivná, Tipitiwitchet
3) Je to zařízení umístěné na kameře nebo v její blízkosti, na kterém se promítá text, který filmovaná osoba čte a přitom vypadá, že „mluví do kamery“.
4) Možná jste si všimli, že madame Pomfreyová předtím Harrymu tykala a teď mu vyká. Trochu jsem zapátrala v už přeložených kapitolách a dospěla jsem k názoru, že mu začala vykat, protože Harry je mág. Projevuje mu tak svou úctu. Stejně tak jste si možná všimli, že Severusovi občas tyká a občas vyká. Obvykle Snapeovi tyká, když jsou sami, ale když je u toho přítomný ještě někdo jiný (byť by se jednalo o jeho manžela), přejde k oficiálnímu oslovení - profesoru Snapeovi.

 Dozvuky útoku - 112. kapitola

Náhlé probuzení - 114. kapitola