Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Trvalo několik hodin, než se Albus Brumbál dozvěděl o londýnské explozi z dnešního rána.

Celá skupina se vrátila bezpečně do Bradavic a její členové neměli ani ponětí o tom, že jen o vlásek unikli zranění. Protože se Hermiona měla sejít s paní Longbottomovou, omluvila se a spěchala do místnosti, z níž si starší dáma udělala svou kancelář, zatímco pobývala na hradě. Artur se chtěl podělit o své zážitky s kopírkou s Molly a Ron chtěl jít s ním, aby zkontroloval matku. Kingsley měl práci ve své kanceláři - připravoval se na příjezd kouzelníků a čarodějek ze zahraničí.

„Musím vrátit některé dokumenty v hadím jazyce do hlídané skříně v ředitelně, Severusi. Uvidíme se později ve sklepení?“ zeptal se Harry.

„Půjdu s tebou a zeptám se Albuse, jestli ode mě něco nepotřebuje ohledně zítřejšího příjezdu našich hostů.“ Harry se na Severuse usmál, byl rád, že půjdou spolu. Bylo to zajímavé a produktivní ráno, vezme-li se do úvahy, že ta velká hromada mudlovského papíru, kterou Harry zmenšil a schoval si do kapsy, má docela velkou hodnotu.

Ředitel oba dva srdečně přivítal, když přišli do jeho kanceláře.

„Jak bylo v Londýně, chlapci? Klidno?“ zeptal se starší kouzelník.

„Byl jsem tam jen párkrát, pane, ale Hermiona vypadala zneklidněná tím, jak byly ulice prázdné a tiché. Zná tu oblast velmi dobře a ví, jak to tam obvykle vypadá v sobotu ráno. Několikrát se podívala ven z okna na ulici a zdála se, já nevím, rozrušená? Smutná? Soudě podle jejích očí, něco nebylo v pořádku,“ odpověděl Harry.

„V ordinaci jsme našli několik mudlů, Albusi. S Harrym jsme je odlevitovali na koberec; někteří byli zkroucení ve svých židlích nebo položení na některém z těch speciálních kusů nábytku. Podezírám ministerstvo, že se soustředilo pouze na mudly na ulicích nebo ve veřejných prostorách, ale měli bychom se ujistit, že vědí i o mudlech na místech, která nejsou tak na očích.“

„To je dobrý postřeh, Severusi. Zmíním se o tom ministryni Bonesové, až ji příští týden uvidím. Nemůžeme toho moc udělat pro mudly na místech, jako jsou jejich domovy nebo kanceláře, ale ministerstvo by mělo být aspoň nějak informováno. Udělal jsi všechny kopie, které jsi potřeboval, Harry?“

Mladík vyndal z kapsy štos papírů a poklepnutím hůlky je zase zvětšil. Albus si je od něj vzal, prohlížel si je a žasnul přitom nad přesným okopírováním podivných slov na tenkém papíru. Severus se k němu připojil a společně zkoumali výsledek mudlovské technologie. „Je to pozoruhodné, Albusi. Slečna Grangerová jenom dala pergamen do stroje, stiskla tlačítko a za pár vteřin se objevila kopie. Velmi zajímavé.“

Harry je poslouchal, zatímco vracel vzácné pergameny zpět do skříně, a usmíval se nad dvěma staršími muži, kteří si sdělovali postřehy o technologii, jež byla pro mudly tak samozřejmá.

„Pane řediteli, jak to bude probíhat zítra, až přijedou hosté?“ zeptal se Harry, který najednou znervózněl.

„Požádali jsme je, aby se přeletaxovali do tvé kanceláře, Harry. To nám umožní si udržet dostatečný odstup od ministerstva. Až na jednu výjimku je ty a Severus přivítáte, jakmile vystoupí z krbu. Můžeš jim představit Severuse jako svého partnera. Doporučuji ti, abys použil raději titul lorda místo profesora. Potom je můžeš představit mně a prosím, použij titul ředitel místo nějakého kouzelnického. Pokud budeš chtít někomu z nich něco říct, bude to v pořádku, ale nikdo tě do toho nebude nutit, jenom je prostě pošleš dál k Severusovi nebo ke mně.“ Harry si malinko oddechnul. „Domácí skřítkové každého příchozího odvedou do jeho pokoje a ubytují ho tam. Většina z nich dorazí chvíli před večeří, budu muset zvětšit hlavní stůl, aby se k němu všichni vešli.“

„A jak je to zařízeno s tou výjimkou, Albusi? Předpokládám, že je to faraonka Nitocris?“

„Ano, ta mladá faraonka. Nabídneme jí buď zařazení a ubytování v té koleji, do které ji klobouk zařadí, nebo bude moci strávit několik dní v každé z kolejí.“

Albus se usmál, když Harry souhlasil s jeho návrhem. „To zní dobře. Myslím, že může být hodně zajímavé vidět Bradavice z perspektivy každé z kolejí.“

Po tomto komentáři věnoval Severus Harrymu zamyšlený pohled. Nebelvír ho už zase překvapil. Zatímco Severus by nikdy nepřemýšlel o pobytu v jiné koleji než ve zmijozelské, zjistil, že pro někoho ne příliš zaměřeného na vlastnosti jednotlivých kolejí může být podobná zkušenost inspirující. Překvapilo ho, že to tak Harry cítí. Přikývl, aby mladému muži dal najevo svůj souhlas.

„Harry, teď, když máme všechno, bude možná dobré začít s překladem. Albusi, uvidíme se u oběda,“ řekl Severus, převzal od něj štos papírů a odnesl je s Harrym do sklepení.

Teprve později dopoledne přiletěla sova s urgentní zprávou z ministerstva o ranních událostech v mudlovském Londýně. Bylo napadeno několik ministerských týmů operujících ve veřejných prostorách a čtyři stanice podzemní dráhy byly vyhozeny do vzduchu. Tým bystrozorů, který měl posoudit škody a určit příčinu, zjistil, že všechny výbuchy byly až na jednu výjimku způsobeny pomocí magie jednoho kouzelníka, nikoliv spojením sil. Zdálo se, že jedna z větších explozí, která zničila skoro celý tunel metra, byla výsledkem tandemového kouzlení dvou čarodějů. Když se tyto informace dostaly k Albusovi, bylo všechno jasné. Tam venku jsou stále Smrtijedi a navzájem se vyhledávají.

Albus otevřel Letax, aby mohl s ministryní Bonesovou probrat zneklidňující zprávy. Rozhodl se, že nezmíní dnešní malý výlet do mudlovského Londýna, který odsouhlasil; poslední věc, kterou chtěl, bylo omezení Harryho možnosti cestovat ze strany ministerstva.

„Albusi, ty znáš naše starosti ohledně bezpečnosti a ochrany kouzelníků a čarodějnic ze zahraničí, kteří přijedou zítra do Bradavic. Události dnešního rána jen zdůrazňují, jak je to právě teď riskantní. Jsi si jistý, že je vhodné, aby sem přijeli zrovna teď?“

„Amélie, přijíždějí na pozvání od Harryho, nikoliv ministerstva. Mluvil jsem s Harrym o programu a rizicích jak pro nás, tak pro naše hosty. On, Augusta Longbottomová a já jsme se shodli, že to musíme udělat a že to musí být teď. Augustiny lekce pomůžou ostatním udržet jejich země v bezpečí před podobnými útoky. Určitě Harryho, Severuse i Augustu obeznámím s tím, co se stalo dnes ráno v Londýně, a ocenil bych, kdybys mě informovala o podobných incidentech v jiných zemích, pokud se o nich ministerstvo dozví, ale znovu opakuji - tohle je Harryho návštěva.“

Ministryně poznala, kdy prohrává. „Vidím, že vás nemůžeme přinutit, abyste tu akci zrušili, ale žádám tě, abyste znovu zvážili svoje rozhodnutí uskutečnit ji zrovna teď. Buďte opatrní, Albusi.“

Albus přikývl a poděkoval své staré přítelkyni za její starost, než rozhovor ukončil.

Vzpomněl si, jak byl Severus přesvědčený o tom, že mnozí Smrtijedi, kteří byli ošetřováni na Malfoy Manor poté, co Voldemort odčerpal jejich sílu, byli zděšeni tím, co jim Temný pán udělal, a že s největší pravděpodobností nebudou ochotní podruhé přijmout Znamení zla. Samozřejmě, venku byli další, například Bellatrix Lestrangeová, kteří byli tak zapálení Voldemortovou vizí, že by se bez váhání nechali znovu označit. Vypadalo to tak, že Smrtijedům, kteří zůstali Voldemortovi věrní, bude nějakou dobu trvat, než se zase spojí do organizované skupiny schopné toho udělat víc než jen individuální akce násilností provedené ve stejnou dobu.

Ministerstvo okamžitě vyslalo týmy na nápravu škod. Madame Bonesová se Albusovi v rozhovoru svěřila s tím, že více než jeden ministerský úředník si liboval, jak je teď jednoduché dělat všechny ty věci v mudlovském světě, když není nutné skrývat magii. Problémem nebylo ani denní světlo ani centrum města. Uklízení trosek a rekonstrukce za použití magie byly rychlé a jednoduché. Většina škod byla rychle napravena a několik lidí, kteří byli při útocích zraněni, se léčilo u Svatého Munga.

Také mu oznámila, že ministerstvo zpřísnilo své bezpečnostní procedury. Každý ministerský tým pracující na opravách, obnově nebo údržbě mudlovského světa teď doprovázel alespoň jeden bystrozor. Vzpomněla také dlouhou a velmi hlasitou diskusi o tom, zda je nutné postavit stráže okolo budov, do kterých byli přesunuti spící mudlové. Nakonec kolem nich umístili jen několik menších stráží a ministerstvo teď podnikalo kroky k zesílení co největšího počtu hlídek pro případ budoucích útoků.

Bohužel pocit bezpečí, který někteří začali v tomto novém světě pociťovat, opadl a bylo nepravděpodobné, že by se mohl v nejbližší době vrátit.

Po svém rozhovoru s ministryní Albus neochotně zaletaxoval do sklepení a požádal o svolení vstoupit. Překvapilo ho, že v obývacím pokoji nikdo neseděl, třebaže Severus během chvilky přiběhl z laboratoře a odpověděl mu.

„Obávám se, že nesu nepříjemné zprávy. Mohu vstoupit a promluvit si s tebou a s Harrym?“

Severus přikývl a zavolal Harryho, aby se k nim připojil, zatímco ředitel vystoupil z krbu.

„Z ministerstva mi před chvílí přišla sova a pak jsem mluvil s ministryní Bonesovou. Dnes ráno se v mudlovském Londýně uskutečnilo několik útoků. Byla to práce Smrtijedů, i když očividně pracovali jednotlivě, kromě jednoho případu. Podle informací odhaduji, že jedním z nejvíce poškozených míst byla ulice, ve které je umístěna zubařská ordinace Grangerových. Muselo se to stát chvíli po tom, co jste ji opustili, když jste o tom nevěděli.“

Severuse překvapilo, s jak chladnou hlavou přijal Harry tyto zprávy. Harry byl předvídatelně smutný z toho, že Smrtijedi se znovu začali projevovat, ale nedělal si přílišné starosti kvůli tomu, že jim byl v sobotu ráno nablízku.

„Byl někdo zraněný, pane řediteli? Někdo zabitý?“

„O žádných úmrtích nevíme, Harry. Několik pracovníků ministerstva bylo zraněno, ale teď už jsou všichni v pořádku. Ministerstvo se osvědčilo při nápravách škod a teď už opravy probíhají opravdu rychle.“

Harry přijal Brumbálova slova s klidem. „Děkuji, že jste nás informoval, pane. Myslím, že bychom to měli říct i ostatním. S Hermionou a Ronem se uvidím na obědě, a Severusi, mohl bys promluvit s panem Weasleym? A s Kingsleym?“

Albuse udivilo, že ani Harry ani Severus nezmínili hosty přijíždějící druhý den ráno. „Ministryně nás znovu varovala ohledně hostů, kteří mají dorazit nedlouho po těchto událostech.“

„Nabízíme jim ty kurzy právě kvůli tomu, aby se uměli bránit před podobnými nebo i horšími útoky. Proč bychom je měli chtít zrušit právě teď? Když už nic jiného, tyto útoky ukazují, jak moc jsou kurzy obrany důležité,“ protestoval Harry. Albus se na něj mile usmál a souhlasně přikývl, a Severus s ním musel pro jednou také souhlasit. Jak si na ministerstvu můžou myslet, že by se kvůli útokům měly kurzy obranné magie zrušit, když právě v případě útoků využíjí lidé to, co se v nich naučili? Nikdy politiky nepochopí.

Když se Harry vrátil po obědě do laboratoře, aby pokračoval v překladu, oznámil Severusovi, že jeho přátelé nebyli vůbec nervózní z toho, jak těsně se dnes ráno vyhnuli útokům. Několik sov již přiletělo s novinkami o ranních událostech, a ty se nyní šířily hradem. Ron toužil po pozornosti, a proto byl pokaždé nadšený, když mohl svým kamarádům vyprávět nějaký vzrušující příběh. Celá návštěva byla úžasná, i když se nic nestalo, ale útoky jí dodaly punc nebezpečí. Hermiona byla spokojená s informacemi o tom, jak rychle se opravují škody způsobené těmito útoky, nicméně Harryho upozornila na to, že budou muset naplánovat pravidelné sesílání kouzla na odstranění Znamení zla pro případ, že by ho Voldemort začal znovu používat.

Co se týče Severuse, jeho rozhovory nepřinesly žádnou větší reakci. Zatímco Molly dělalo starosti, že její manžel a syn se ocitli tak blízko nebezpečí, Artur nedokázal přestat mluvit o svých zážitcích s fotokopírkou. Útoky byly hrozivé, ale odehrály se až potom, co odešli, takže neviděl důvod, proč se jimi tak důkladně zaobírat. Kingsley ve svém životě už několikrát unikl nebezpečí o vlásek a byl pokaždé rád, když se nějaké násilnosti udály poté, co dané místo opustil.

Během dne obdržel Albus několik sov a uskutečnil několik hovorů Letaxem s lidmi, kteří měli přijet v neděli. Ptali se, zda se kurzy uskuteční, a zajímali se o bezpečnostní opatření v Bradavicích. Zopakoval jim, že jsou stále očekáváni a že není důvod obávat se o svou bezpečnost.

Po večeři odešli Harry a Severus do laboratoře. Harry pokračoval v překladu a Severus začal vařit základ pro Ventusovy lektvary. Severus zatím neměl čas, aby si došel do skleníků natrhat poupata, která bude potřebovat, a i když nebyl expert na magické růže, dal si dohromady dost informací ze vzpomínek na práci své matky a z Nevillovy opatrnosti, s jakou ho viděl s růžemi pracovat, aby věděl, že musí být velmi obezřetný, až je z těch šílených rostlin bude sklízet. Všechny lektvary, které chtěl uvařit, měly společný základ. Využil proto volný večer a začal ho připravovat v několika velkých kotlících, aby ho později měl po ruce. Harry ho se zájmem pozoroval, očividně zmatený tím velmi jednoduchým vařením. „Co to mícháš, Severusi? To není lektvar, že ne?“

Severus se musel usmát. „Jsem ohromen, pane Pottere, že jste poznal tento jednoduchý proces. Připravuji si základ, který budu potřebovat později, až budu mít čas sklidit různé části růží, které Ventus zmiňuje ve svých poznámkách.“

„Neville mi o nich vyprávěl u oběda. Jsi si jimi jistý? Podle Nevillova vyprávění jsou hodně zlomyslné.“

„Důvěřuji výzkumu tvého kamaráda, že rostliny, na něž se Ventus odkazuje, jsou dnes známy pod jmény růží, které jsme si obstarali. Už jenom fakt, že moje matka pracovala s jednou z nich, mi dovoluje věřit jeho závěrům, protože mezi oběma výzkumy existují paralely. Viděl jsem, jak je Longbottom s růžemi opatrný, a požádám ho o pomoc při sklizni.“

Harryho pochvalné poznámky o Nevillovi potěšily. „Říkal jsem ti to, Severusi, on se opravdu v rostlinách vyzná.“

Severuse rozhovor o jednom z jeho nejméně oblíbených Harryho kamarádů unavoval, a proto změnil téma hovoru na něco, o čem přemýšlel celé odpoledne.

„Dnes ráno velká exploze zničila budovu, ve které jsme byli jen několik minut předtím. Artur Weasley ani Kingsley Pastorek tím nevypadali příliš znepokojeni, a soudě podle tvých slov, ani reakce tvých přátel nebyla příliš odlišná. Nikdo nevypadá, že by si s tím dělal starosti. Je tohle charakteristika Nebelvírů?“

Harry se na Severuse usmál. Byl tak rád, že se dostali přes hádky o tom, jestli jsou lepší Nebelvíři nebo Zmijozelové - kdy se to vlastně stalo? „Proč bychom se měli nervovat kvůli něčemu, co se nestalo, Severusi? Byli jsme v bezpečí.“

Severus otřel stůl, na kterém přeléval základ lektvarů do sklenic, a utřel si ruce do utěrky před tím, než ji nechal zmizet. Po celou dobu nespustil z Harryho, který ho potichu sledoval, oči. „Jakmile kurzy začnou, může to zabrat několik dní, než budeme mít zase volný večer, Harry. Co bys řekl na relaxační koupel?“

Nemusel se ptát dvakrát. Harry odložil stranou všechny papíry a skočil Severusovi do náruče. Během chvilky společně ve své ložnici vykouzlili velkou vanu plnou horké vody s bublinkami a spokojeně se do ní posadili. Severus začal jemně masírovat Harryho ztuhlá ramena, ale poučen z předchozí zkušenosti to nepřeháněl, aby jeho partner zase neusnul. Opravdu, tentokrát Harry zůstal vzhůru a mohl Severusovi masáž oplatit. Jejich vzájemné opečovávání bylo také mnohem intimnější.

Harry ještě pravděpodobně nebyl připraven na to, aby si plně vychutnal pobyt ve vaně pro dva, ale už se do tohoto bodu dostával.

- - - - -

V době, kdy měli dorazit první hosté, byl z Harryho jen uzlíček nervů.

„Co si mám vzít na sebe, Severusi? Nemyslím, že by školní uniforma byla vhodná, ale nejsem si moc jistý, co jiného bych měl mít oblečeného,“ požádal Harry o radu, když si prohlížel svůj šatník.

Severus k němu přišel a vybral mu jednoduché, ale elegantní šaty pro mladého muže, něco ne příliš formálního, ale také ne něco, co by běžně nosil student. „Nebudeš je vítat do svého domu, ale myslím, že skutečnost je tomu velmi podobná. Tady, tohle oblečení bude dobré.“

Harry poděkoval a vzal si šaty. Severus si už oblečení vybral; také vyměnil svůj učitelský hábit za něco elegantnějšího a dražšího.

Severus si byl své role dobře vědom, a nebyl z toho moc nadšený. Už jednou - před velmi dlouhou dobou - vítal hosty. Teď to bude něco docela jiného, stát za mužem, který jako hostitel bude vítat příchozí. Pokoušel se uklidnit motýly ve svém břiše. Říkal si, že by si měl na takovou situaci zvyknout. Jeho role v Harryho životě mu bude přinášet mnoho podobných příležitostí, takže by se měl naučit s tím žít. Tohle si ve svém životě říkal už pěkně dlouho, a když si to uvědomil, měl pocit, že ho z toho začne ošklivě bolet hlava. Raději svou pozornost zaměřil na rozkošného mladíka oblečeného v atraktivních a dobře padnoucích kalhotách, elegantním kabátci a plášti v sytých barvách, které daly vyniknout jeho zeleným očím. Usmíval se, zatímco dokončoval poslední úpravy svého vlastního oblečení, a musel si přiznat, že na stání vedle takové bytosti, jako byl jeho manžel, bylo něco, na co by si mohl zvyknout velice rychle.

Když přišli do Albusovy kanceláře, Severus byl klidný, ale Harry byl na pokraji zhroucení. Albus je přivítal, když se k němu a profesorce McGonagallové připojili. „Vítejte, chlapci! Přišli jste akorát včas. Mladá faraonka by měla dorazit každou chvíli, proto jsem požádal profesorku McGonagallovou, aby se k nám připojila. Protože faraonka bude pobývat mezi studenty, napadlo mě, že by se s ní měla zástupkyně ředitele seznámit a doprovodit ji k řediteli koleje, ve které bude bydlet.“

Harry držel Severusovu ruku po celou dobu, co šli do ředitelny, ale neohrabaně ji v přítomnosti profesorky pustil. Severus ho chápal a soucítil s ním - tahle úzkostlivá stará žena dokázala způsobit, že se všichni cítili trapně, ať už z jakéhokoliv důvodu. Nicméně si také myslel, že Harry právě teď potřebuje jeho podporu a nehodlal mu ji odepřít. Když přešli do Harryho kanceláře a postavili se ke krbu, Severus položil ruku v ochranném a vlastnickém gestu na Harryho rameno.

Albus při pohledu na ně zářil. Nenucenost, s jakou se Severus dotkl Harryho, a následné uvolnění Harryho napětí mu ukázaly, že jejich vztah se vyvíjí směrem, o němž se domníval, že pro ně oba Kámen manželství zamýšlel. Přes všechna manželská neštěstí v minulosti, připisovaná Kamenu manželství, byl rád, že tento vztah má potenciál být jeho nejúspěšnějším svazkem.

Během čekání na příchod prvního hosta se bavili o různých nedůležitých věcech. Konečně se zelené plameny objevily a z krbu vystoupila krásná faraonka Nitocris, následovaná mužem, jenž se mladé faraonce natolik podobal, že nebylo pochyb o jejich příbuzenství. Mladá žena se ihned ovládla, ale Harry si všimnul výrazu nepohodlí, který na krátkou chvíli přeběhl její tváří, když uslyšela zvuky signalizující příchod muže. Vzpomněl si na rozhovor, který spolu vedli při Volání, a došlo mu, co se tu děje.

Přistoupil k ní a nabídl jí ruku na přivítanou. „Faraonko Nitocris, rád vás opět vidím. Jsem rád, že se zúčastníte našich kurzů.“ Nitocris mu potřásla rukou a naklonila se k němu, aby ho políbila na tvář.

„Lichotí mi, že si mě pamatujete, Harry Pottere. Byla jsem nadšená, když jsem obdržela vaši pozvánku, a ráda se zúčastním. Pracuji na věcech, o nichž jsme se bavili při Volání, ale domnívám se, že malá přestávka od práce, ve které se naučím dovednostem velkoryse sdíleným vaší paní Longbottomovou, bude pro Egypt prospěšná.“

Harry s úsměvem odpověděl: „Dovolte mi, abych vám představil svého partnera, lorda Severuse Snapea.“ Harryho potěšila ta trocha žárlivosti na Severusově tváři, zatímco sledoval jeho uvítání s krásnou mladou ženou, a když se faraončiny oči rozšířily v úžasu, jakmile se podívala na Severuse, jeho nitro se zaplnilo pýchou a něčím podobným žárlivosti. Nitocris nabídla ruku Severusovi, který jí potřásl a velmi formálně se jí uklonil.

„Faraonko Nitocris, je mi ctí se s vámi setkat. Harry se o vás zmínil a byl velmi potěšen, že se k nám připojíte.“

Nitocris se při vítání vřele usmívala, ale její úsměv povadl, jakmile se otočila ke svému průvodci. „Ráda bych vám představila svého nejstaršího strýce, prince Aktenata, který považoval za nezbytné mě dnes doprovodit. Strýčku, toto je lord Potter a jeho partner lord Snape.“ Potřásli si vzájemně rukama a Aktenat jim při tom věnoval pohled plný nedůvěry, hraničící až s nepřátelstvím.

Severus předpokládal, že strýc se přišel ujistit, že pro jeho neteř jsou připraveny odpovídající podmínky, ale očividně se tu jednalo ještě o něco dalšího. Měl by dát Albusovi příležitost zahrát si roli dědečka a Minervě šanci zazářit v roli nepřekonatelného garde.

„Faraonko Nitocris, princi Aktenate, dovolte mi představit vám ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích, Albuse Brumbála, a jeho zástupkyni a ředitelku Nebelvíru Minervu McGonagallovou.“ Následovalo další potřásání rukou.

Ředitel jim vyprávěl jednu ze svých příhod, kdy jako mladý muž navštívil Káhiru, a přitom věnoval mladé ženě a jejímu strýci svůj nejlepší dědečkovský úsměv.

Minerva pochopila pravděpodobný důvod příchodu strýce, a když Albus dovyprávěl svůj příběh, obrátila se na Nitocris. „Drahá, jsme potěšeni vaším přáním seznámit se s Bradavicemi očima našich studentů. Rádi vás ubytujeme v jedné z našich ložnic studentek sedmých ročníků, ať už budete v jakékoli koleji. Máme magický artefakt, Moudrý klobouk, jenž tradičně rozřazuje nové studenty do kolejí, které nejvíce vyhovují jejich osobním hodnotám a silným stránkám. Rádi vás zařadíme do koleje, jež pak bude vaším domovem po následující dva týdny, nebo můžeme zařídit, abyste byla vždy několik dní ubytovaná v každé z kolejí - mohla byste tak poznat Bradavice z různých pohledů.“

Potom se obrátila na jejího strýce a pokračovala „Princi Aktenate, uvědomuji si, že vaše rodina chce mít jistotu v tom, že o tuto mladou ženu bude v Bradavicích náležitě postaráno. Ujišťuji vás, že Bradavice představují bezpečné prostředí pro všechny mladé lidi. Naši ředitelé kolejí jsou studentům k dispozici, pokud by potřebovali nějakou pomoc, a prefekti zajišťují mezi studenty vhodné chování.“

Nepřátelství na princově tváři se částečně ztratilo, přestože nebyl právě šťastný, že nechává svou neteř v Bradavicích. Harry se rozhodl zasáhnout. „Je mi líto, princi Aktenate, že nemůžeme hosty účastníků ubytovat zde v Bradavicích. Pokud si přejete zůstat nablízku vaší neteři, je možné se ubytovat v nedalekých Prasinkách, ale po celou dobu trvání kurzů bude faraonka Nitocris velmi zaneprázdněná a nebude se moci s vámi setkat. Ujišťuji vás, že zde bude v bezpečí.“

Mladé faraonce se ulevilo, když její strýc konečně přijal Harryho ujišťování, týkající se její bezpečnosti, formálně se rozloučil a odletaxoval se. Harry ji sledoval s jasnou otázkou ve svých očích, a ona mu v odpověď lehce přikývla. Severus sotva dokázal nezírat na jejich bezeslovnou komunikaci.

„Potkal jsem se s faraonkou Nitocris na Volání. Řekla mi, že po smrti jejího otce převzal vládu nad zemí jejím jménem strýc, který trval na tom, že je jenom malé děvče, které nemá sílu ani zkušenosti vládnout. Tam zjistila, že nikdo kromě ní nebyl z její rodiny zavolán. Řekla mi, že až se vrátí, věci v Egyptě se změní.“

Nitocris pak v Harryho vyprávění pokračovala. „Přesně to se stalo, Harry Pottere. Většinu z mužů, které dosadili mí strýcové, jsem odvolala z jejich funkcí poradců faraona, a omezila jsem také pravomoci princů týkající se vládnutí nad Egyptem. Snažili se mě provdat za jednoho ze svých synů, aby svou moc získali zpátky. Velmi je rozzlobilo, když jsem se rozhodla neposlouchat jejich rady, a že nejsem už tak pasivní jako dřív. Obzvlášť strýc Aktenat byl hodně nervózní, když jsem obdržela pozvánku od Harryho Pottera a oznámila, že se chci zúčastnit vašeho programu. Rád si myslel, že je po mém otci nejmocnějším kouzelníkem v rodině, a odmítl uvěřit, že jsem vás potkala na Volání. Myslím, že ho vaše zmínka o našem rozhovoru na Volání naštvala. Tvrdil, že jsem lhářka, když něco takového říkám.“

Severus vycítil, že tato mladá žena není žádnou hrozbou pro jeho vztah s Harrym, jak původně očekával, a zeptal se: „Bude všechno v pořádku, když teď nebudete v Egyptě přítomná, faraonko?“

Přikývla, její dlouhé černé vlasy se jí při tom pohupovaly kolem ramen. „Ano, lorde Snape. Svěřila jsem každodenní záležitosti muži, který po dlouhá léta věrně sloužil mému otci a který udrží mé strýce pod kontrolou, zatímco budu pryč. Byl jedním z prvních poradců mého otce, kterého po jeho smrti odvolali z funkce, protože i oni si byli vědomi jeho moci.“

Albus jim naznačil, že by měli opustit Harryho kancelář, a odváděl je do ředitelny. „Prosím, vstupte. Zatímco budeme čekat na příjezd ostatních, můžeme ubytovat naši mladou faraonku.“

Usadil všechny na křesla v blízkosti krbu. Na malém stolku před nimi se objevily šálky s čajem. Severus seděl ve velkém křesle, a k jeho překvapení (a skrývané radosti) se Harry posadil na jednu z opěrek a ruku si položil na jeho rameno. Faraonka s královským držením těla seděla naproti nim. Severus měl na ni dobrý výhled a musel uznat - byla to nádherná žena; všechno, co o ní četl, byla pravda. Kromě všech ostatních zřejmých předností měla překvapivě jasně zelené oči, světlejší, než byly Harryho.

„Mohli byste mi říci něco o různých kolejích zde v Bradavicích?“ požádala mladá žena.

Albus jí odpověděl. „Máme čtyři koleje, vyzdvihující statečnost, loajalitu, mazanost a inteligenci.“

Nitocris o těchto vlastnostech chvíli uvažovala. „Vlastně si umím představit, že všechny z těchto povahových rysů nebo silných stránek jsou nezbytné pro každého mocného kouzelníka nebo čarodějku.“ Podívala se na Harryho a zeptala se: „A do které koleje jste byl zařazen vy, pane Pottere?“

Harry se usmál. "Moudrý klobouk mě chtěl nejdřív zařadit do Zmijozelu, což je kolej zdůrazňující chytrost, ale já ho požádal, ať mě zařadí do nějaké jiné koleje, a tak mě dal do Nebelvíru, kde si cení odvahy. Profesorka McGonagallová je jeho ředitelkou. Ale můj přítel profesor Snape je ředitelem Zmijozelu.“

„Můžete klobouk požádat? Nebo mu říct, kam chcete jít?“

Harry zdvihl obočí, gesto, které Albuse téměř rozesmálo, protože bylo velmi podobné něčemu, co si vždycky spojoval jen se Severusem. „No, nevěděl jsem, že se nepředpokládá, že děti budou klobouk o něco žádat, takže jsem požádal.“

Albus se při Harryho odpovědi zakuckal. „Obávám se, že protože to byl Harry Potter, kdo ho žádal, Moudrý klobouk se cítil nucen brát tuto žádost vážněji než ty ostatní.“

„Tušili jste, jaká je Harryho skutečná úloha v kouzelnickém světě, předtím, než začal tento rok?“

Severus se lehce zamračil. Tohle byla oprávněná, ale velmi neslušná otázka. Harry samozřejmě nezaváhal a odpověděl svým obvyklým skromným způsobem.

„Vůbec jsem to nevěděl. Minulý rok mi jedna kamarádka chtěla pomoci naučit se víc kouzel z obranné magie. Udělala kvůli tomu malý výzkum z historie zaříkadel. Našla nějaká velmi stará kouzla, která učila mě a ještě jednoho mého kamaráda, ale ukázalo se, že jenom já je dokážu přinutit fungovat. Usoudili jsme, že to bude tím, že mám o trochu víc magické síly než oni. Nikdy by mě nenapadlo, že schopnost používat kouzla jako je Králův hlas nebo Královské vypuzení je něco mimořádného nebo pozoruhodného. Letos jsem to kouzlo použil a tím se to všechno odhalilo.“

Severus potřásl hlavou. Harry to už vyprávěl předtím, ale pokaždé se to zdálo být stejně absurdní. Vzpomněl si na Zimní země - ty příhody byly plné vodítek. Harry přesunul obrovský kámen jenom pomocí kouzla Wingardium leviosa, navzdory skutečnosti, že toto zaklínadlo má váhový limit daleko pod skutečnou hmotností kamene. Harry nařídil zemi, aby kámen držela. Černí wyrmové se Harrymu při svém odchodu poklonili. Nikdo z nich plně nepochopil, o co se jedná, ale při zpětném pohledu jim to mělo něco sdělit. Nechtěl to rozebírat tady před lidmi, ale později, až budou s Harrym sami, by to mohl znovu nadnést.

Profesorka McGonagallová přinesla Moudrý klobouk. Harryho pobavil výraz znechucení, který faraonka věnovala té opotřebované věci. „Položíme ho na vaši hlavu, drahoušku, a on nám řekne, do které koleje patříte.“

„Jsem zvědavá, jak o mně klobouk rozhodne, ale musím přiznat, že bych byla nejraději zařazena do kolejí, do kterých patří Harry Potter a lord Snape. Mohu být zařazená a přesto bydlet v jiných kolejích?“

Profesorka McGonagallová zamyšleně studovala mladou ženu, než se rozhodla. „Nebylo by správné, abyste bydlela v koleji, do které jste nebyla zařazena. Nicméně můžeme požádat klobouk, aby posoudil vaše vlastnosti, ale neprozradil své rozhodnutí a zařadil vás až těsně před tím, než budete odjíždět. Mezitím budete moci přespat vždy několik nocí v různých kolejích. Pane řediteli, myslíte si, že s tím bude Moudrý klobouk souhlasit?“

Albuse potěšilo, jak chytře se jeho zástupkyně vyhnula problému. Samozřejmě, že když nebudou vědět, do které koleje byla Nitocris zařazena, bude strávení několika nocí v každé z kolejí adekvátním řešením. „Myslím, že je to úžasný nápad, pokud ovšem bude Moudrý klobouk ochoten pozdržet vyhlášení svého rozhodnutí.“

„Náhodou si také myslím, že je to dobrý nápad,“ prohlásil klobouk. Když ho položili na hlavu Nitocris, několik minut tiše seděl, než řekl „Jsem připravený vrátit se zpátky na svou polici.“

„To je všechno?“ zeptala se Nitocris.

Profesorka McGonagallová vrátila klobouk zpět na jeho místo a rukou pokynula mladé faraonce, aby ji následovala. „Pojďte se mnou, drahá. Myslím, že začneme mou kolejí, Nebelvírem. Oba Harryho přátelé, o kterých se předtím zmínil, jsou také v mé koleji, a jsem si jistá, že vás s Bradavicemi dobře seznámí.“

- - - - -

O několik chvil později se Harry, Severus a Albus vrátili do Harryho kanceláře, aby začali vítat ostatní přijíždějící kouzelníky a čarodějky. Ve většině případů byl časový odstup mezi jednotlivými příchozími velmi krátký. Harry poznal několik čarodějek a kouzelníků, s nimiž se setkal při Volání, ale většinu z nich viděl poprvé. Překvapilo ho, když zjistil, že většina příchozích znala dost podrobností nejen z jeho života, ale i Severusova a Albusova. Jeho proslulost už byla smutným faktem, ale Severus na tom byl velice podobně. Určitým způsobem Harryho potěšilo, že viděl Severuse dělat kolem toho povyk. Ten muž byl pozoruhodný v mnoha směrech a svým lektvarovým výzkumem tak moc pomohl kouzelnickému světu, že si bohatě zasloužil uznání za všechno, co udělal. A už vůbec nebylo překvapením, že Albuse znali po celém světě.

Harry poctivě představoval sebe i Severuse a pak každého nového příchozího přenechával řediteli, který je snad všechny znal a měl pro ně několik osobních slov na uvítanou. Harry si všiml mnoha domácích skřítků, postávajících podél zdí, a když nastal čas doprovodit hosta do jeho pokoje, jeden z nich se vždy objevil před zraky celé skupiny.

Mezi posledními příchozími byl Henri Clovis, jeden z několika francouzských kouzelníků, kteří byli pozváni. Severus se naježil, když muž vystoupil ze zelených plamenů, a jeho ruka mimovolně stiskla Harryho rameno, čímž ihned upoutal jeho pozornost. Severus předpokládal, že Henri je příbuzným Philipa Clovise, muže, který ho na ministerstvu vyzval k souboji, a tak raději nic neriskoval. Jemně Harryho odstrčil za sebe a postavil se před příchozího muže.

Albus si jejich počínání všiml a zpozorněl. Neměl vůbec žádné tušení, v čem je problém; tento muž byl jedním z nejvýše postavených členů francouzské obdoby bystrozorů a byl vyslán do Bradavic svým zaměstnavatelem. Byl to vzdálený příbuzný francouzského krále Ludvíka XXIII. Nenápadně uchopil svou hůlku, kdyby se něco stalo.

„Monsieur Clovisi, myslím, že jsem se nedávno setkal s jedním z vašich příbuzných na Ministerstvu kouzel v Londýně.“ v tomto pozdravu nebyla ani špetka vlídnosti, naopak ze slov čišel mráz.

Albus si vzpomněl, že na ministerstvu byl Francouz jménem Clovis s pověstí duelanta, a pochopil. Nikdy nepátral po jménech mužů, kteří vyzvali Severuse k souboji, ale usoudil, že jeden z nich byl příbuzným muže před nimi. Vynadal si za to, že nenechal Severuse zkontrolovat seznam pozvaných účastníků, a postoupil dopředu ve strachu, že by mohlo dojít ke střetu.

„Monsieur Clovisi, měl jste už možnost seznámit se s lordem Snapem?“

„Ne, monsieur Brumbále. Domnívám se, že lord Snape se setkal s mým mladším bratrem, Philipem. S lordem Snapem jsem se dosud neviděl.“

Albuse to neuklidnilo, stále držel ve své ruce hůlku, ale pokusil se alespoň zmírnit napětí. „Omlouvám se za nedorozumění, monsieur.“ Směrem k Severusovi, ovšem mnohem tišším hlasem, dodal: „Monsieur Clovis je vysoce ceněným členem francouzské bystrozorské organizace, která nás požádala o jeho zařazení do našich kurzů. Tohle není ten muž, který tě vyzval na ministerstvu k souboji, Severusi.“ Pak se obrátil zpět na Henriho a pokračoval: „Myslím, že chápete obavy lorda Snapea. Jsem si jistý, že mezi našimi hosty se neodehrají žádné souboje. Doufám, že mám vaše slovo jako člena domu Bourbonů, že se budete řídit přáními svého hostitele?“ Nebylo to zrovna nejvřelejší přivítání, ale bylo lepší ujasnit si vzájemná očekávání hned na začátku.

Co se Henriho týče, nestalo se mu poprvé, že nebyl přivítán s otevřenou náručí někým, kdo se utkal s jeho bratrem. Vždycky ho překvapilo, koho všeho s určitým statusem v kouzelnickém světě Philip proti sobě popudil, obzvláště s Louisovým neustálým intrikováním a vměšováním. Určitě přednesl několik zcela nepromyšlených výzev k souboji, a lord Snape byl pravděpodobně jedním z těch, kterým byly určeny.

„Samozřejmě, pánové. Nemám v úmyslu zranit kohokoliv v tomto hradě! Dávám vám své slovo gentlemana, že se nikdo nemusí ode mě ničeho obávat.“ Potom se Harrymu velmi formálně poklonil a řekl: „Monsieur Potter, je mi ctí.“

Harry jen přikývl. Pořád byl znepokojen Severusovou reakcí. V tom okamžiku se před nimi objevil domácí skřítek a odvedl Henriho Clovise z místnosti.

„O čem to všechno bylo?“ zeptal se Harry hned, jak se za hostem zavřely dveře.

Severus se díval na ředitele, zatímco Harrymu odpovídal. „Philip Clovis byl prvním kouzelníkem, který mi hodil na ministerstvu rukavici v ten den, kdy jsi se účastnil zasedání Starostolce.“

„Henriho Clovise doporučil vedoucí jejich bystrozorského týmu. Je jedním z jejich nejlepších vyšetřovatelů. Věděl jsem, že jeden člen jeho rodiny má pověst duelanta, ale neměl jsem ponětí, že jeho bratr se s tebou na ministerstvu utkal!“ Harryho tato slova vyděsila.

Albus ještě pořád držel svou hůlku, a teď s ní několikrát mávnul, opisuje při tom velmi komplikovaný obrazec, a zároveň velmi měkce pronášel inkantaci. Harry se na Severuse zvědavě podíval. Když Albus dokončil kouzlo, Severus mu to vysvětlil: „To bylo kouzlo úmyslu. Pokud Clovis podnikne něco proti komukoliv v Bradavicích, osoba, na jejíž příkaz bude jednat, ponese ty samé následky.“

Albus se usmál. „Seslal jsem jeho silnější verzi. Pokud on nebo kdokoliv další z hostů vystoupí proti komukoliv zde, potom osud, jenž připravovali pro svou oběť, postihne toho, kdo jim takové jednání přikázal, ať už jejich oběť bude zasažena nebo ne. Opravdu neočekávám žádné problémy, ale je lepší se pojistit než pak něčeho litovat.“

Harry se už chystal, že požádá o další záruky, ale v tom okamžiku se plameny opět zabarvily do zelena a z krbu vystoupil Remus Lupin a krátce po něm Sirius Black. Přestože Harry byl šťastný, že je vidí, a oba dva vřele objal, v místnosti stále panovalo určité napětí.

„O co jsme přišli?“ zeptal se Sirius.

Severus se zhluboka nadechl a odpověděl. „Henri Clovis přijel chvíli před vámi.“

Sirius a Remus se na sebe podívali a pak Sirius řekl: „Nějak příbuzný s Philipem?“

„Philip je jeho mladší bratr.“

„Ne! Proč proboha byl někdo z jejich rodiny pozvaný? Jsou to darebáci!“

Albus se je pokusil uklidnit. „Je to jeden z nejváženějších francouzských bystrozorů. Nemyslím, že bych Harrymu doporučil ho pozvat, kdybych věděl o jeho bratrovi, ale alespoň bychom nebyli jeho příjezdem překvapeni. Seslal jsem kouzlo, abych zabránil jakémukoliv hostovi nějak zranit nebo uškodit někomu jinému během těch dvou týdnů, co tu budou. Clovis nám nezpůsobí žádné potíže.“

Zdálo se, že zbývající tři byli ředitelovými slovy uklidněni, ale Harry si stále nebyl tak jistý. Tohle byla jedna z těch věcí, které nedokázal tak snadno přejít.

Harry si uvědomil, že Remus byl na seznamu pozvaných, ale nevěděl, že by se k němu měl připojit i Sirius. „Sirie, nevěděl jsem, že přijdeš. Co poslední dobou děláš?“

Sirius si s Remem vyměnil pohled, zatímco Albusovi šibalsky zajiskřily oči. Severus pečlivě udržoval znuděný výraz, přesto byl zvědavý, co se ten pes chystá udělat. „No, poté, co jsem se nějakou dobu ochomýtal po ministerstvu, abych zjistil, co budou podnikat a jestli jim s něčím nemůžu pomoct, Remus navrhnul, že bych mohl mít větší vliv, kdybych přijal formálnější roli. Já vím, není to něco, co by ode mě kdokoliv očekával, ale zjistil jsem, že je to jediná cesta, jak se zapojit způsobem, kterým chci.“

Zhluboka se nadechl a hledaje u Rema očima podporu, dodal: „Podal jsem si žádost o přijetí do Mezinárodního sdružení kouzelníků.“

Harrymu se rozzářil obličej. Už zjistil, že každý, s kým se setkal při Volání, se může stát členem Mezinárodního sdružení, i když jen několik z nich o to mělo opravdový zájem. Byl na Siria nesmírně pyšný, že se k tomu rozhodl, a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu. „To je úžasné, Tichošlápku!“ Vzpomněl si na Removo vysvětlování u Weasleyů o vánocích a uvědomil si, že každý člen sdružení může právem magie žádat o křeslo ve Starostolci. „Znamená to, že se připojíš k Removi a obsadíš ve Starostolci křeslo?“

Severus pohlédl na Harryho. Ten mladý muž ho opět překvapil tím, že si pamatoval, jak to všechno funguje, a tím, že ocenil velikost kroku, který ten nejméně zodpovědný Poberta učinil.

Siruis přikývl. Albus se na něj usmíval a Remus se na něj díval s pýchou.

- - - - -

Přítomnost většího počtu mužů a žen u učitelského stolu ve Velké síni, z nichž mnozí byli oblečeni v exotických róbách, způsobila u večeře rozruch. Ten ovšem bledl v porovnání s příchodem Rona a Hermiony, kteří dorazili v doprovodu tmavovlasé mladé ženy s jasně zelenýma očima, jíž se na svetru, jaký nosily všechny mladé ženy, houpal velký zlatý ankh(1). Nemohlo být pochyb, že toto byla pověstně krásná egyptská faraonka. Všichni v hale otočili jejím směrem hlavy, aby ji mohli spatřit.

Nitocris se v nebelvírské věži rychle zabydlela a profesorka McGonagallová ji pak odvedla do společenské místnosti, kde ji seznámila s Hermionou. „Hermiona Grangerová, osoba, která naučila Harryho Pottera kouzla, jež nám ho odkryla jako našeho krále! Moc ráda se s vámi poznávám!“ vykřikovala. Hermionu to znervóznilo, o této mladé ženě nevěděla vůbec nic, zatímco ona o ní zřejmě všechno, ale brzy odhalily velké množství společných zájmů a konverzace pak probíhala normálně. Nitocris byla upřímná a inteligentní mladá žena a Hermiona zjistila, že se jí líbí.

Když do společenské místnosti přišel Ron a šel se seznámit s faraonkou, ztratila Hermiona na malou chvíli svou jistotu. Ron při představování téměř slintal, ale Nitocris byla okouzlující a zároveň si udržovala odstup, aby tak zabránila jakýmkoliv nevhodným nadějím. Nedlouho poté se s ní přišli uvítat i ostatní Nebelvíři a pak všichni odešli do Velké síně na večeři; byli přitom hluční jako obvykle a přitáhli na sebe pozornost ještě dříve, než si ostatní všimli krásky v jejich středu.

Když pak přišel ze sklepení Harry a posadil se na své obvyklé místo mezi Hermionu a Rona, Nitocris se přesunula mezi něj a Hermionu. Rychlý pohled k učitelskému stolu Harrymu potvrdil, že Severus je sleduje jako ostříž, a to jako ne velmi šťastný ostříž. Moc dobře si vzpomínal na jejich hlasitou diskusi o tom, jestli byl či nebyl sváděn. Ačkoliv by si tento rozhovor nerad zopakoval, líbily se mu malé náznaky žárlivosti, které se u Severuse tu a tam objevovaly.

Nitocris se zapojila do rozhovoru u stolu a Harry byl rád, že se vůbec nepokoušela o nějaká gesta nebo doteky, vůči nimž by Severus mohl později něco namítat. Lehce se usmíval, když si nabíral jídlo na talíř, a vzpomínal na výraz Severusovy tváře, když odpoledne sledoval Harryho uvítání s Nitocris. Harry předstíral, že ho konverzace probíhající kolem zaujala, ale v jeho hlavě se odpolední scéna přehrávala stále znovu a znovu.

- - - - -

V neděli večer strávili Harry se Severusem mnohem více času na večeři než obvykle - zdržely je rozhovory s nově příchozími. Někteří z kouzelníků a čarodějek ze zahraničí, sedících u hlavního stolu, vyhledali Severuse, aby s ním mohli pohovořit o jeho práci s lektvary. Jeho léčba lykantropie vzbudila zájem a jeho výzkum Ventusových poznámek ohledně vampyrismu vyvolal určitou zvědavost, i když měl Severus podezření, že zájem o jeho osobu byl vyvolán spíše tím, že je manželem Harryho Pottera. Měl několik srdečných rozhovorů s těmi, kteří projevili upřímný zájem o jeho práci, a k těm ostatním, již mu spíš podlézali kvůli Harrymu, se choval více rezervovaně. Mezi studenty to vřelo, především v blízkosti nebelvírského stolu, protože každý si chtěl promluvit s mladou faraonkou, včetně, jak si Severus všiml, Draca a několika dalších zmijozelských. Mladá žena se zdála být studenty fascinovaná stejně jako oni jí.

Cestou do jejich komnat šťouchl Harry svým ramenem do Severusovy paže. „Je to moc milá dáma, Severusi. Zdá se, že se všem líbí, dokonce i Hermioně a dalším holkám. Někdy, když jsou děvčata kolem někoho tak atraktivního, jako je Nitocris, začnou být trochu nedůtklivé, ale s ní vycházejí. Kluci se ze začátku chovali trochu divně, ale jak jsem řekl, ona je milá. Co si myslíš ty?“

Severus se na Harryho úkosem podíval; nebyl si vůbec jistý, jakým směrem se jejich konverzace ubírá. „Vypadá na velmi kultivovanou mladou ženu.“ Tohle bylo nic neříkající a neutrální.

Když vstoupili do svých pokojů, Harry pokračoval: „Víš, myslím, že nikdy nepotkala tolik mladých lidí jako dneska. Je jedináček a její rodiče trvali na tom, aby se vzdělávala doma, takže nikdy nebyla obklopená svými vrstevníky. Potkávala se jen s několika svými bratranci a sestřenicemi a se sloužícími. Vyprávěla nám to u oběda.“

Na tohle nenašel Severus odpověď, ačkoliv to vysvětlovalo její zájem o některé ničím nevynikající kouzelníky a čarodějky. Tohle byl pro ni úplně nový neznámý svět. Přemýšlel, kam tenhle rozhovor o Nitocris povede. Vtom mu to došlo - Harry prodělal podobnou zkušenost izolace, než přišel do Bradavic. Dejme tomu, že chodil do školy a potkával své vrstevníky, ale jinak se ti prokletí Dursleyovi postarali, aby byl sociálně izolovaný. Byla to tato paralela s jeho vlastním životem, která ho trápila? Nebo to byl důvod, proč pořád o té mladé ženě mluvil?

„Žárlil jsi na ni, víš.“

Harry očividně nebyl zaměřený na politováníhodnou podobnost mezi jeho a faraončinou výchovou, nicméně jeho prohlášení nemohlo zůstat bez odpovědi.

„Teď jsi řekl pěkný nesmysl, Harry!“

Harry znovu drcnul svým ramenem do Severuse a jeho ústa se pomalu roztáhla do širokého úsměvu. „Viděl jsem, jak se ni díváš, když se přiletaxovala. Konkrétně když mě políbila na uvítanou. Dost tě to rozzlobilo, pokud mohu říci.“

„Možná proto, že ten lektvar na spravení zraku, který jsem ti dal k vánocům, jsem neuvařil správně, a teď přestává fungovat. Nic takového jsi nemohl vidět!“

„Ale ano, viděl, a nestalo se to jenom jednou za tu dobu, co jsme všichni byli tam nahoře! Opravdu jsi z toho nebyl nadšený,“ šklebil se Harry.

Severus nehodlal ustoupit, i když si vzpomínal na poněkud ostré bodnutí zlosti (NIKOLIV žárlivosti!), když se díval, jak se s ní Harry vítá. Potom si na něco vzpomněl.

„Omluvte mě, pane Pottere, ale myslím, že jsem zachytil zajímavý výraz vaší tváře, když jste mě faraonce představoval. Myslím, že se vám nelíbil pohled, kterým mě přitom obdařila.“ Teď se už usmíval i Severus.

Harry si odkašlal. Pravda byla, že opravdu pociťoval trochu žárlivosti při oceňujícím pohledu, který faraonka věnovala jeho manželovi. Vůbec se mu to nelíbilo.

Harry znovu přátelsky šťouchl Severuse svým ramenem. Severus měl dojem, že tato konverzace už probíhala zbytečně dlouhou dobu, a tak ovinul svou paži kolem Harryho ramen a otočil smějícího se mladého muže k sobě. Chvíli jen tak tiše stáli těsně vedle sebe a dívali se jeden druhému do očí.

„Vlastně ji docela zaujalo to, že náš svazek byl navržen Kamenem manželství. Zatímco pro Kleopatru takto navržený svazek nedopadl dobře, u jiných členů egyptské královské rodiny to fungovalo. Jak se stalo, že tak legendární artefakt skončil v Bradavicích ve vlastnictví ředitele?“ Ve skutečnosti se ho na to zeptala Nitocris, ale byla to dobrá otázka, a proto si ji Harry přivlastnil.

Zatímco zvažoval odpověď, vzal Severus Harryho obličej do svých dlaní a sklonil se k němu, aby ho políbil. Když se oddělili, řekl: „Nevím. Ani to, jak se dostal do Bradavic, ani to, jak skončil v Albusově vlastnictví.“ Znovu ho políbil. „Vezmu-li v úvahu historii Kamene, mohl být zachráněn před zničením jednou z obětí některého z nešťastných vztahů, nebo ho mohl vlastnit jeden ze zakladatelů a uschovat ho tu.“ Následoval další polibek. „Nebo ho Albus sám někde získal.“

Další políbení už nebylo přerušeno žádnou teorií o tom, jak se Kámen manželství ocitl v Bradavicích. Začalo pomalu a jemně, ale rychle se zvrhlo do hladového, puls zrychlujícího líbání. Stáli uprostřed svého obývacího pokoje, navzájem se objímali, jejich ústa spojená. Harryho tělem vířila ohromná vlna emocí. Líbilo se mu objímat a být objímán a cítit Severusovo tělo pevně k němu přitisknuté, cítit důkaz Severusova a svého vlastního vzrušení.

Všechny tyto emoce byly pro něho stále nové, ale zdálo se, že jsou správné. Ačkoliv dnes v nich bylo něco nového. Harry cítil silné nutkání se prosadit, nárokovat si Severuse jako SVÉHO manžela, pro všechny ostatní nedostupného. Bylo to silnější než znepokojení, které bylo nejspíš jen žárlivostí, když si předtím všiml oceňujícího pohledu Nitocris; cítil to hluboko ve svých kostech, kolovalo to jeho krví, vyzařovalo to z jeho magie. Severus je oba pozvolna nenápadně přesouval do ložnice a Harry se ochotně nechal vést. Jakmile ale překročili práh, zatahal za Severusův hábit a začal mu rozepínat knoflíky a jen tak tak odolal tomu, aby bezhůlkovou magií nechal jejich oblečení prostě zmizet. Možná by se ze svého oblečení dokázali vysvléknout mnohem rychleji, kdyby byli ochotni přerušit polibek, ale nakonec to přeci jen zvládli.

Severus netušil, co bylo příčinou Harryho chování, ale nijak proti tomu neprotestoval. Vždycky ho znepokojilo, když Harry najednou přestal nebo začal být podrážděný, proto ho potěšilo, že převzal aktivitu ve fyzické stránce jejich vztahu. Nechal se odvést do postele a položit na ni, zatímco se Harry na něj obkročmo posadil a sklonil se pro další polibek.

Jak tak Harryho ruce přejížděly po jeho hrudi, Severus cítil dotek Harryho magie, nejen na své kůži, ale všude v celém svém těle, a zachvěl se slastí. Každý dotek s sebou přinášel erotickou rozkoš. Harry zažíval zřejmě to samé, protože stejně jako Severus se svíjel a sténal. Když vyvrcholili, vyvrcholili oba zároveň nejenom fyzicky, ale také emocionálně a mentálně.

Potom vedle sebe s propletenýma rukama odpočívali a ani jeden z nich se nesnažil opsat slovy to, co zrovna prožili. Harry se pohnul první, klekl si a díval se na Severuse, který jenom potichu proklínal sílu mládí, díky níž se Harry tak rychle vzpamatoval. Harry obdivoval toho úžasného muže, který byl jen a jen jeho. Byl tak neuvěřitelně krásný a jeho tělo bylo víc než nádherné. Naprosto miloval dotýkat se Severuse. Navzájem se hladili, tiskli se k sobě a otírali o sebe. Harry se nikdy předtím ani neodvážil doufat, že by mu něco mohlo poskytnout tolik rozkoše.

Harry opatrně přetočil Severuse tak, aby ležel na břiše, a posadil se na jeho nohy. Severuse to na chvíli zmátlo, ale uvolnil se, když ucítil, jak Harryho prsty hnětou svaly na jeho ramenou a zádech. Cítil konejšivé teplo a nikoliv elektrizující vzrušení, proudící z magie obsažené v těchto dotecích, přinejmenším tehdy, dokud Harry masíroval jeho trup. Jakmile se však dostal k jeho hýždím, magie se změnila. Možná nezměnila, možná jenom blízkost Harryho rukou u jeho prostaty změnila Severusovu reakci. Záchvěvy rozkoše plynoucí přímo do jeho slabin ho donutily vzdychat a všelijak se kroutit. Někde vzadu ve své mysli, v tom kousku, který nebyl zcela převálcován vzrušením proudícím jeho tělem, Severus žasl - přesveškerou jeho starost a snahu neiniciovat penetraci, dokud nebude Harry sám chtít a nebude připravený, snažil se to teď za něj Harry vyřešit nějakým neobvyklým způsobem?

Harry si Severusova vnitřního rozhovoru nebyl vědom a pokračoval v masáži jeho nohou, zatímco se starší muž vzpamatovával z dalšího, neočekávaného vyvrcholení do prostěradla.

Poznámky překladatele:

¹⁾ ankh -  viz link

 Další vzdělávání - 92. kapitola

Zážitky z lekcí - 94. kapitola