Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Když Ron a Hermiona přišli na páteční večeři, oba to okomentovali tím, že je to první napůl normální večeře v Bradavicích za dlouhou dobu. Neměli žádný důvod se vracet do ředitelny nebo Harryho kanceláře, nemuseli řešit žádný problém, nemuseli vytvořit nebo se naučit žádné komplikované kouzlo. Bylo příjemné sedět na svých obvyklých místech, uprostřed normálních lidí a vidět se zase jednou se svými přáteli. Pravda, Harry tu dnes večer nebyl - měl něco naplánovaného se Severusem, ale všechno ostatní bylo přesně tak, jak mělo být.

Neville měl novinky. Jeho hrůzu nahánějící babička, Augusta Longbottomová, ho odpoledne vyhledala ve skleníku a pozvala ho na sobotu na odpolední čaj. Většina lidí by čajové odpoledne s babičkou považovala maximálně za nudné a otravné, jenže Neville byl zachvácen panikou. Každý si pamatoval Nevillova bubáka, Severuse Snapea, kterého oblékl do legračních šatů tak charakteristických pro jeho babičku, ale co zavřelo Nevillovým spolužákům ústa, bylo zjištění, že skutečnost není o nic méně děsivá než Snape. Jeho babička byla strohá a vážná, s velmi vysokými standardy a očekáváním, že lidé budou podle jejích standardů žít. Nevillově pozornosti neuniklo ani to, že při sesílání stázového kouzla stála hned vedle ředitele a ostatních velmi mocných kouzelníků a čarodějek, ve skupině sesílající kouzlo Iunctum. Vždycky věděl, že jeho babička je silná čarodějka, ale stejně ho překvapilo, když ji viděl stát po boku některým z nejmocnějších kouzelníků, které znal.

"Co mi asi tak může chtít? Chce se mnou o něčem mluvit? Mám si něco nastudovat nebo přečíst nebo se na něco připravit? Co když ji zklamu?“

Hermiona se musela smát, když viděla, jak moc Neville kvůli čaji s babičkou zpanikařil. Ve srovnání se všemi těmi věcmi, které se děly v posledních dnech, bylo tohle tak roztomile normální.

Seamus měl také co vyprávět. Dostal se v rámci operace Bezpečný přístav do týmu, který působil v Londýně ve skladišti Ministerstva kouzel. Zaměstnanci ministerstva tam přiváželi nabouraná auta a jeho tým z nich vyprošťoval spící mudly. „Včera jsme se vůbec nezastavili vzhledem k tomu, že jsme v chráněné budově, do které už stejně přesunuli pár tuctů aut ještě předtím, než byly týmy staženy z práce venku. Potřebovali do týmu několik lidí, kteří už někdy v autě seděli a alespoň trochu rozuměli, co kam patří.“ Většina čistokrevných jeho vyprávění naslouchala s děsem v očích a potichu sami sobě slibovali, že do mudlovského automobilu nikdy nestrčí ani špičku nohy. Bylo tam tolik nabouraných aut a Seamuse překvapilo, že mnoho mudlů tyto bouračky přežilo. Museli je z těch vraků dostat kvůli jiným zraněním, například zlomeným kostem, které bude lepší ošetřit co nejdříve, zatímco mudlové spí. Ron byl Seamusovou historkou zděšený i fascinovaný zároveň, protože byl jeden z mála čistokrevných, jehož rodina vlastnila automobil. Ano, jeho otec jedno auto očaroval tak, aby létalo a nebylo vidět, ale stále to bylo mudlovské auto. Ronovi bylo jasné, že jeho otec tam bude chtít nainstalovat tyhle „air bagy“, o kterých se Seamus zmínil. Musela to být naprosto úžasná věc.

Po večeři Ron navrhl, aby využili toho, že nemusí nikde být ani nemají nic na práci, a šli se projít ke skleníkům. Mezi skleníky bylo několik skrytých míst, které nebyly z hradu vidět a které se staly oblíbeným místem párů hledajících trochu soukromí. Nikdo se už neodvážil vykrást se ven mimo ochrany hradu.

Ron byl rád, že Hermiona neodmítla jeho polibek, když předešlý den čekali na Harryho. Byl opravdu zoufalý z nejistoty, jestli jeho dotek přijme nebo ho odstrčí. Bylo tak těžké se v ní vyznat! Jednu chvíli se baví o DNA a jiných naprosto neslušných věcech a v další je odměřená a slušná. S ní se nacházel ve stavu neustálého zmatku. Už nějakou dobu přemýšlel o tom, že ji políbí, a nakonec sebral dost odvahy. Jenže když to začalo být zajímavé, musel se objevit Harry. Ne že by Harrymu něco vyčítal, ale mohl si taky pro svůj příchod vybrat lepší dobu. Dneska má Harry jiné plány a Ron si uvědomil, že je mnohem menší pravděpodobnost, že je někdo vyruší, pokud se věci pohnou směrem, ve který doufal.

Hermiona snila o tom, že se Ron odhodlá k něčemu intimnějšímu. Přemýšlela, že první krok udělá sama, pozve ho ven, položí mu ruku někam, kde to bude vyjadřovat její zájem, ale zvyky kouzelnického dvoření, obzvláště ty, kterými se řídil sociálně zaostalý Ron, ji od toho odradily. Místo toho se rozhodla hledat vhodné příležitosti pro vznesení návrhů, kterých by se Ron mohl chytit a přitom by si myslel, že to byly jeho nápady. Hermiona o cestičkách mezi skleníky slyšela od svých kamarádek a často je jen tak mimochodem zmiňovala při rozhovorech s Ronem už několik týdnů. Nakonec Ron její náznaky přijal jako svůj nápad a Hermiona byla šťastná, že konečně našel dost odvahy, aby ji pozval k procházce.

Oba dva se nepozorovaně odpojili od skupiny směřující do společenské místnosti a zamířili k zřídka užívaným postranním dveřím. Tuto zkratku ke skleníkům jim ukázal Neville, protože ji sám často využíval. Nebyli jediným párem, který se tajně plížil ven, ale všichni se snažili na sebe neupozorňovat. Hermiona navrhla pěšinku hned za předposledním skleníkem. Opravdu nechtěla jít až úplně dozadu a být přímo u hradních zdí; cítila se bezpečnější být od nich jeden skleník vzdálená. Ron se přizpůsobil, takže si zabrali místo při konci cestičky, pryč od všech zvídavých očí.

Ron si nebyl tak úplně jistý, co má dělat teď, když se dostali až sem. Předpokládal, že rozhovor by byl v pořádku, ale neměl vůbec žádnou představu, o čem mluvit. To bylo divné, protože Hermiona byla jeho opravdu dobrá přítelkyně a vždycky si měli o čem povídat. Hermiona byla zklamaná tím, že Ron byl v její přítomnosti tak neohrabaný. Položila na zem svůj hábit, posadila se na něj a poklepala rukou na místo hned vedle sebe. Zdálo se, že Ron je za tuto nápovědu vděčný. Posadil se vedle ní, ale v uctivé vzdálenosti. Hermiona se okamžitě přesunula blíž k němu a poznamenala „Je tu trochu zima, nemyslíš?“ Ron důrazně přikývl. Zaklonil se ve snaze se přizpůsobit tomu, že se k němu přisunula tak blízko, a zároveň se tím pokusil zabránit, aby se jejich těla dotkla. Hermiona potichu proklínala svou smůlu, že se musela zamilovat zrovna do toho Weasleyho, který byl v těchto věcech tak neobratný. Vzala jeho ruku a položila si ji kolem svých ramen a pak se přitulila k jeho hrudi. Slyšela, jak začal ztěžka dýchat. Panikařil, a ona musela něco udělat. "Takhle je to mnohem lepší, Rone. Díky. Je to nádherná noc, že?“ Otočila se k němu a doufajíc, že nechá svou ruku kolem jejích ramen, obtočila své paže kolem jeho pasu. Jejich těla se tím přitiskla k sobě ještě víc. Vroucně si přála dotýkat se jeho hrudi, a kdyby našla dost odvahy, možná by i posunula své ruce na jeho břicho a dál na mnohem zajímavější místa. Nechtěla ho ale vyděsit a připravit se o to, v co doufala, že by mohlo být krásným a láskyplným dlouhodobým vztahem, takže tuhle strategii prozatím opustila. Pozvolna se jejím malým poznámkám a pozorováním dostávalo slovních odpovědí, někdy to byla i celá věta. Hermiona poznala, že se Ron začíná cítit pohodlně. Když už byli daleko za bodem, ve kterém by očekávala vášnivé líbání, začala jemně okusovat a líbat jeho krk a pomalu se propracovávala k jeho bradě. KONEČNĚ to Ronovi došlo, otočil se, sklonil k ní svůj obličej a dal jí to, co chtěla - krásné, dlouhé polibky za použití jazyka.

Hermionino srdce se vznášelo z pocitu vzrušení, jež koloval jejím tělem, a dech se jí prohluboval. Naneštěstí Ronovy ruce zůstaly pevně na jejích ramenech. Vzala proto jednu jeho ruku a nasměrovala ji na svůj hrudník na jedno své prso. Svou dlaň položila na jeho a snažila se ho přimět, aby ji jeho prsty hnětly a mazlily. Povzbudivě zasténala. Po chvíli to Ronovi začalo docházet. Sám inicioval několik velmi vzrušujících pohlazení. Hermiona si trochu upravila oblečení a začala s postrkováním Ronovy ruky k dolní obrubě svetru a pak pod něj a nakonec zase zpět na svá prsa. Nebyla schopná si rozepnout podprsenku, takže mezi jejím tělem a Ronovou rukou byla tenká látka, ale pořád to bylo lepší, než když se jí dotýkal přes svetr.

Její vlastní ruce se teď pohybovaly po Ronově hrudi a ramenech a jemně masírovaly jeho svaly. Protože se jí Ron teď dotýkal na mnohem intimnějších částech jejího těla, dodala si odvahy mu to podobným způsobem oplatit. Přesunula své ruce na jeho břicho, opatrně mu vytáhla svetr z kalhot, vsunula dlaně pod svetr a dotkla se jeho kůže. Každý nový stav vyžadoval dlouhou chvíli přizpůsobování se ze strany Rona, proto mu několik minut pouze masírovala břicho, než se konečně vydala výš, aby poškádlila jeho bradavky. Nezdálo se, že by si to užíval, protože se odtáhl z jejího dosahu. Nechala tedy ruce klesnout dolů na jeho přezku u opasku.

Pořád ještě seděli - Hermiona začala přemítat, jestli je nějaká šance dostat Rona do pohodlnější pozice. Zatím odolal všem jejím pokusům - ať už se snažila položit jeho nebo sama sebe. Rozhodla se tedy, že zatím musí zůstat sedět. Využila to, že byl momentálně zaneprázdněn odoláváním jejím pokusům a rychle rozepnula jeho pásek i knoflík u kalhot. Ron trochu zalapal po dechu, ale nezastavil ji. Hermiona nicméně vrátila ruce zpět na jeho břicho, aby mu umožnila se přizpůsobit novému pocitu, který způsobily rozepnuté kalhoty.

Všechno nasvědčovalo tomu, že Ron si užívá líbání a hlazení jejích prsou. Hermiona se proto rozhodla, že tohle jejich první rande bude považovat za úspěch, i kdyby ho nedonutila se jí dotnout někde jinde. Ona sama se ho chtěla dotýkat více intimně. Pomalu začala přesouvat své ruce dolů po jeho těle, za okraj jeho kalhot a pak dovnitř a níže. Jakmile Ron ucítil, že ho hladí dost nízko pod žaludkem, přestal pohybovat svou rukou na jejích prsou. Hermiona posunula ruku ještě trochu níže a dosáhla na to, co hledala. Ron byl tvrdý, a když ho uchopila, ztuhnul a zdálo se, že ani nedýchá. Začala ho dráždit svou rukou v ještě zapnutých kalhotech a zároveň prohloubila polibek vtažením Ronova jazyka do svých úst. Měla podezření, že Ron ještě nikdy nic takového nedělal. To se potvrdilo po několika minutách, když Ron najednou přerušil polibek a s legračním výrazem na tváři a přerývaným dechem se udělal do kalhot.

Takový uspokojivý orgasmus byl, alespoň pro Rona, zabijákem dobré nálady při romantické schůzce. S výkřikem „K čertu!“ se pokusil očistit a dostat Hermioninu ruku z místa, kde si myslel, že nemá co dělat. Hermiona popadla svou hůlku a do jeho rozkroku poslala čistící kouzlo, které odstranilo pohoršující vlhko a zanechalo Rona sice červenajícího se a těžce dýchajícího, ale v suchém spodním prádle. Zůstala klidná, zatímco Ron byl naštvaný. "Ronalde, prosím, uklidni se. Není nic špatného na tom, co jsme právě dělali nebo co se ti přihodilo. Je to úplně přirozené. Opravdu se mi líbilo líbání s tebou a ráda bych tu seděla trochu déle a pokračovala v tom. Také se mi líbilo, jak jsi mě hladil na prsou - uvědomuješ si, jak moc citlivé jsou moje bradavky?“ Tahle otevřená, ale příliš jednoznačná poznámka způsobila, že se Ron začal cítit velmi nepohodlně. „Taky se mi líbilo se tě dotýkat.“ Ron opravdu vypadal hodně rozčileně, takže raději změnila téma. „Pojďme zpět do společenské místnosti. Tady venku je už docela chladno. Možná tam najdeme nějaký hezký tmavý koutek a ještě chvíli se budeme mazlit, ano?“

„Jasně, Hermiono. Pojďme dovnitř. Venku je už zima.“ Hermiona si upravila oblečení a když se Ron postavil a pomohl jí na nohy, sebrala svůj hábit a vytřásla z něj větvičky. Oba dva se pak plížili stíny zpět do hradu. Možná se toho nestalo moc, ale byl to začátek.

- - - - -

Po večeři ve Velké síni se Sirius a Remus, kteří seděli u stolu spolu s ostatními učiteli, šli na chvíli projít kolem hradu a obdivovali nádherný večer, než se vrátili do svých pokojů. Posadili se na gauč před krbem a Sirius si pohodlně natáhl nohy a hlavu položil do Remova klína. Vlkodlak pozoroval mihotání se ohně a přitom si hrál s vlasy svého přítele. Remus ještě se Siriem nemluvil o jeho hlouposti, když se jako Tichošlápek procházel s Voldemortem, ale myslel na to celý den. Nyní byl ten správný čas se o tom zmínit.

"Sirie, řekl jsem ti, že si s tebou promluvím o tvé procházce jako Tichošlápka s Voldemortem, a myslím, že teď je nejvyšší čas. Zuřil jsem, že jsi tak riskoval. Někdy je nezbytné vzít na sebe riziko, protože okolnosti jsou už prostě takové, třeba když sháníme informace nebo potřebujeme něco udělat, ale v tomhle případě jsi neměl žádný důvod. A také bylo nebezpečné vyjít si s tím šílencem! Mohl jsi umřít, a úplně zbytečně! Nesnesu pomyšlení, že bych tě měl ztratit, Sirie!“

"Ach Reme, víš přece, že jsem neměl v úmyslu se nechat zabít. Tichošlápek je velký a rychlý, kdyby se starouš Voldy o něco pokusil, dokázal by uhnout nebo utéct, možná ho i napadnout. Tichošlápek nebyl v žádném opravdovém nebezpečí. Ale jestli ti to pomůže, slibuju, že už to neudělám.“

"Je mi to líto, ale tohle mi nestačí. Bylo to hloupé a nerozvážné. Myslím, že tě musím potrestat, tak se aspoň poučíš.“

Sirius se na svého přítele překvapeně podíval. S jeho rty si pohrával úsměv, oči mu svítily a jeho obočí se svůdně zavlnilo. „Óóó! Trest - to zní jako legrace, Reme! Co máš na mysli? Něco zvláštního?“

Remus nadzvedl Siria ze svého klína, položil si ho přes kolena obličejem dolů a mávnutím hůlky stáhl menšímu muži kalhoty a trenýrky ke kolenům. Pevně ho držel, zatímco ho důkladně plácal přes zadek. Sirius hlasitě zareagoval. Nejdřív se na Rema zlobil a požadoval, aby ho hned pustil. Nicméně současně si uvědomil, že jeho hněv soupeří s rostoucí erekcí vyvolanou touto situací. Opravdu to tak moc nebolelo a bylo dost vzrušující být ohnutý přes Remova kolena, pevně přidržovaný a dostávat tak intimně naplácáno. Jakmile se Sirius začal soustředit na vzrušení, pokoření a bolest byly zapomenuty. Pohyboval se proti Removu klínu a snažil se přitom o něj otírat. Nakonec našel vhodné místo mezi Removýma nohama. Zvuky protestů byly nahrazeny stejně hlasitými „aaach“ a „anooo“.

Remus Siria předtím, než stihl udělat nepořádek na jeho kalhotech, vytáhl na nohy a odvedl do ložnice. Odstranění zbývajícího Siriova i Remova oblečení byla záležitost několika vteřin. Až dosud se většinou milovali velmi něžně a ohleduplně. Sirius byl překvapen, že i ve vztahu, ve kterém není dominantní jako u všech jeho předchozích poměrů, se cítí pohodlně. Akceptování této role částečně vyplynulo z toho, že se s Remem pokaždé cítil v naprostém bezpečí a chráněný. Dnes to bylo ale trochu jiné.

Vlk měl navrch a byl náročný a ačkoliv se Sirius stále cítil v bezpečí a opečovávaný, zacházelo se s ním hrubě. Remus seslal čistící a lubrikační kouzlo, ale nijak Siriuse nepřipravoval a tvrdě si ho vzal. Normálně by si Remus bral Siria jemně a opatrně, ale dnes přirážel drsně. Jejich milování bylo většinou oboustranné, nicméně to nebyl tento případ. Sirius klečel a opíral se o lokty nebo ležel na zádech s nohama na Remových ramenou. Remus mu nedovolil dotýkat se sám sebe - jen on ho mohl udělat, a to bylo jiné a drsné.

Sirius byl unavený, když to divoké páření skončilo. Prožil dva orgasmy a cítil se vyčerpaný. Jeho zadek bolel, protože mu byla věnována neustálá a hrubá pozornost. Zhroutil se do Removy náruče s úmyslem v ní usnout.

Remus ale ještě neskončil, i když už nechtěl být nadále hrubý. Byl pořád ještě vzrušený a když se k němu Sirius zády přitiskl, opatrně do něj pronikl. Teď bylo jejich milování něžné a pomalé. Sirius zasténal, když se Removy chlupy dotkly jeho kůže, stále ještě citlivé od výprasku, ale otočil k němu hlavu a líbal ho, zatímco se Remus pohyboval dovnitř a ven. Remus uchopil Siriův penis a s intenzivní péčí ho hladil, dokud Siria nepřivedl k dalšímu orgasmu. Když nakonec oba vyvrcholili, Remus ve svém milenci ještě nějakou dobu zůstal. Poprvé ve svém životě Sirius usnul s Removým penisem v sobě, s pocitem plnosti, opečovávaný a milovaný tak, jak se ještě nikdy předtím necítil.

- - - - -

Harry se sklepení vyhýbal celé odpoledne. Nebyl si jistý, co bude Severus dělat, aby připravil večeři, a nechtěl mu při tom překážet. Měl v prefektské koupelně schované oblečení, takže se vykoupal a převlékl předtím, než odešel do jejich pokojů na večeři. Ještě ale strávil několik chvil na louce nedaleko školy a natrhal velkou kytici květů, ačkoliv si dal dobrý pozor, aby se nevydal za ochrany hradu. Nejspíš to byl jenom mudlovský zvyk, ale při těch několika příležitostech, kdy Harry viděl přijet návštěvu k Dursleyovým na večeři, byly vždy na stole nějaké květiny. Doufal, že ty, které vybral, budou stačit - určitě se nemohl vydat do květinářství a netušil, jestli existuje nějaká kouzelnická služba pro doručování květin. Chtěl dát Severusovi najevo, jak moc si cení veškerého jeho úsilí, a květiny se zdály být k tomu vhodné. Ve skleníku potkal Nevilla, který mu dal několik tipů, jak je udržet co nejdéle čerstvé, a také od něj dostal několik dalších květů, o nichž se Neville domníval, že mezi lučními květinami budou vypadat výjimečně dobře.

Severus strávil plánováním a vařením večeře mnohem více času než by byl ochoten připustit. Jeho lektvarové dovednosti se daly snadno využít pro kulinářské účely, takže i když nevařil příliš často, měl v zásobě několik komplikovaných a působivých, ale hlavně spolehlivých receptů, díky nimž se cítil sebejistě. To bylo všechno skvělé, jenže si nebyl jistý, jestli Harry bude vědět, jak některá jídla jíst, nebo zda je vůbec bude chtít jíst. Pak si vzpomněl na Harryho omezené zkušenosti ve stolování a rozhodl se pro kuře s trochou neobvyklého koření. Rád pro své hosty pekl soufflé1, na něž měl několik skvělých receptů, a dokonce vymyslel speciální kouzlo na pečení, které zajistilo perfektní podmínky pro to, aby pokaždé narostlo do úžasných rozměrů. S tímhle určitě nic nepokazí, neboť chuť bude Harrymu známá, i když způsob podávání asi nikoliv.

Přesně v určenou hodinu se ozvalo zaťukání, k pobavení Salazara i jeho hada. „Proč žádáš Severuse, aby tě nechal vstoupit? Heslo, které ti dal před několika hodinami, ještě pořád platí. Zapomněl jsi ho?“ Harry se začervenal a zamumlal, že nechce překvapit Severuse, který ho v tuto dobu očekával. Severus mu otevřel dveře. Z  Harryho obličeje bylo patrné, že ho rád vidí. A dokonce přinesl kytici? To ho na chvíli zmátlo, dokud mu Harry nevysvětlil, že květiny by měly zdobit jejich stůl při večeři. S domněnkou, že se jedná asi o nějakou mudlovskou tradici a ještě takovou, se kterou není Harry příliš dobře obeznámený, vyčaroval pro ně vhodnou nádobu a postavil je na příborník.

Vůně linoucí se z kuchyně byla nádherná a Harrymu zakručelo v břiše v předtuše toho, co Severus připravil. Severus se na zvuky Harryho žaludku uculil, a protože to nebyl nesouhlasný úšklebek, Harry mu úsměv opětoval.

Přešli do kuchyně a Harry uviděl zdroj těch úžasných vůní. Jeho oči se rozšířily překvapením, když si všiml soufflé - nikdy nic podobného neviděl a neměl ani ponětí, co to je. „Tohle je soufflé, Harry. Tenhle je zeleninový a to, že je tak vysoký, způsobily šlehané vaječné bílky.“ Harry v úžasu potřásl hlavou. „Vypadá to příliš krásně, než aby se to mohlo jíst. Nikdy jsem nic takového neviděl. Vaječné bílky? Musí to být hodně lehké, ne?“ Severuse překvapila jeho znalost toho, jak jednotlivé přísady z receptu působí v konečném výsledku, ale pak si uvědomil, že Harry dost často připravoval jídlo a teď jen sklízí ovoce své tvrdé práce. „Dovol mi ti nějaké naservírovat.“

Severus pečlivě pokládal jídlo na talíře. Harry ho při tom pozoroval a komentoval vůně a ingredience. Severus použil salát z bradavických kuchyní, který podával se zálivkou vlastní výroby, jež také neunikla Harryho pozornosti. Jelikož nikdy nejedl dezerty, neměl žádné zkušenosti s jejich přípravou. Všiml si, že Harry a většina studentů jsou vždy nadšeni, když se na stolech ve Velké síni objeví pudink, proto požádal, aby skřítci pro něj nějaký na dnešní večer připravili.

Severus přenesl malý stolek, u kterého obvykle v kuchyni jedli, do obývacího pokoje ke krbu. Když na něj položil talíře, odsunul jednu židli a naznačil Harrymu, který si nebyl jistý, co má dělat, aby se posadil. Harry byl ohromen. Tohle bylo mnohem víc, než co si kdy představoval. Nikdo se ještě nikdy kvůli němu tolik nesnažil. Uvědomil si, že ho druhý muž soustředěně pozoruje. Nechtěl, aby si myslel, že ho to skvělé jídlo nenadchlo. „Děkuji ti, Severusi. Nevím, co mám říct - nikdy jsem neviděl jídlo, jako je tohle.“ Severus pozoroval emoce přebíhající přes Harryho obličej s určitými obavami, protože si nebyl jistý, jestli mladého muže něco nenaštvalo nebo nezklamalo. Když ho Harry ujistil, že si jeho snahy váží, trochu se uvolnil.

Harry sledoval Severuse, aby zjistil, jaké stolovací zvyklosti se dnes večer očekávají. Nechtěl se ztrapnit tím, že udělá něco špatně. Vzpomínky na večeři u Snapeů ho uklidnily, doufal jenom, že Severusův nezájem o úplné stolovací zvyky kouzelníků platí i pro tuto soukromou večeři. Severus si jeho zkoumavého pohledu všiml a uvedl všechno na pravou míru. „Harry, doufám, že jídlo ti chutná, protože při jeho přípravě jsem myslel na tvé potěšení. Ale je to jen jídlo, nemusíš si dělat starosti s vidličkami nebo nějakými zvyklostmi nebo čímkoliv jiným. Chci, abys to snědl a aby ti to chutnalo. Pokud ti něco nevyhovuje, řekni mi. Dobrou chuť.“

S velkým úsměvem se Harry pustil do jídla. Bylo neuvěřitelně chutné a on si ho opravdu užíval. Soufflé ho vysloveně fascinovalo. Zahrnul Severuse otázkami o jeho přípravě a zeptal se i na rozdíl mezi kostičkováním, krájením a sekáním. „Až budeme mít další speciální večeři, budeš připravovat všechno se mnou, Harry. Nenapadlo mě, že by tě mohla zajímat příprava těchto jídel, ale jestli to chceš opravdu vědět, můžeme je uvařit společně.“

Po večeři přesunul Severus pomocí hůlky stůl do kuchyně a pohovku zpět na její místo před krbem. Na konferenčním stolku se objevil čajový servis a Severus oběma nalil šálek čaje. Pak se společně posadili na gauč. „Severusi, jídlo bylo úžasné. Moc ti děkuji.“ Harry držel své ruce v klidu, zatímco pili čaj v přátelském tichu, ale jakmile byly šálky prázdné a položené opět na stolku, poposedl si blíže k Severusovi. Naklonil se k němu a zašeptal: „Z naší procházky při měsíci se nevykroutíš, Severusi. Těším se na to celý týden.“ Severus se rozhodl pomlčet o tom, že se na to také těšil, a místo toho upřel na něj pohled plný rezignace. „Ach, tedy, když musíme….“

Postavil se a přivolal jejich hábity. „Dnes v noci bude nejspíš dost chladno. Nechci, abys nastydl.“ s pocitem štěstí si Harry oblékl svůj hábit, počkal na Severuse, než učiní to samé, a pak společně zamířili ven. K jeho překvapení ho Severus vedl dolů do chodeb, kterými ještě nikdy nešel. Když o tom přemýšlel, uvědomil si, že většinou, když opouštěl jejich pokoje, šel buď na vyučování nebo do Velké síně nebo na jiná veřejná místa v hradě, ale tyto chodby vedly opačným směrem. Hrad měl spoustu tajemství a Harry si byl jistý, že právě teď jedno odhalí. Chodba končila schodištěm, na jehož vrcholu byly dveře ústící nedaleko jezerního břehu.

"Nevěděl jsem, že je tu průchod přímo na pobřeží jezera!“

"Vzhledem k tomu, že se nachází ve sklepeních, nemyslím si, že by ho někdo jiný kromě Zmijozelů použil, ale ano, vždycky tu byla chodba vedoucí pod hradem ven k jezeru.“

Harryho vzrušilo, když ho Severus uchopil za ruku, zatímco se společně procházeli po břehu jezera. Jejich spojené ruce a propletené prsty pro něj představovaly snad ten nejintimnější dotek, který kdy měl. Pevně stiskl Severusovu ruku a radoval se z jejich kontaktu.

Podle Harryho to byl skvělý večer. Světlo se odráželo na hladině zanechávajíc dojem, že to se tak mihotají hvězdy, a k uším jim doléhal jemný zvuk vln čeřících hladinu. Oba byli potichu, možná ztraceni ve svých vlastních myšlenkách, možná přemýšleli o sobě navzájem, ale oba se cítili velmi pohodlně. Severus našel kámen, který hledal - kus skály vybíhající částečně do vody. Pomohl Harrymu na ni vylézt, sám se usadil vedle něj a seslal na ně ohřívací kouzlo. Zatímco mu výraz v Harryho tváři řekl, že je to poprvé, co navštívil oblíbené místo celých generací zmijozelských, on sám nedal nijak najevo, že i pro něj je to první návštěva tohoto místa.

Severus si lehl na bok a hlavu si podepřel rukou. Harry seděl s překříženýma nohama a díval se na něj. „Harry, dneska jsi zmínil něco, co jsem tě slyšel říct už předtím, a rád bych, abys mi to vysvětlil. Zmínil jsi panu Landonovi, že pro jeho rodinu vidíš zajímavou stezku, a slyšel jsem tě říci něco podobného na ministerstvu, když jsi mluvil s Luciem Malfoyem, něco o cestě před ním. Co jsi tím myslel?“

"Nejsem si úplně jistý. Někdy, když se na někoho podívám, vidím cesty, kterými se jejich život může ubírat. Když jsem mluvil s panem Malfoyem, prostě jsem viděl několik možných směrů, kudy by jeho život mohl vést, a některá rozhodnutí, která tenkrát učinil, způsobila, že se věci začaly dít určitým způsobem. Něco podobného se přihodilo dnes odpoledne s panem Landonem. Najednou jsem měl tušení o některých možnostech, ale zdálo se, že nejsou vázány výhradně na něj, nýbrž na celou jeho rodinu. Není to něco, co vidím, jako ley lines, nebo cestička přes louku, nic fyzického. Dostanu takový velmi zvláštní pocit, tak silný, že to není ani pocit, ale jistota. Už se to párkrát stalo. Když jsem s profesorem Brumbálem odcházel z hradu kvůli Volání, měl jsem pocit, že vstupuju na stezku, ze které nebudu moci sejít. Neviděl jsem směr sám pro sebe, byla to spíš doba, kdy se uspořádávaly věci způsobem, který nebude možno změnit. A věř tomu nebo ne, když jsem se nedávno zastavil za tetou Petúnií, viděl jsem její stezku života ve světě kouzelníků.“

Severus se při té představě zasmál. „Sotva tomu můžu uvěřit, Harry. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl tak negativní vůči kouzelnickému světu jako ta žena.“

"Ještě jsi nepotkal strýčka Vernona.“

"A svou cestu nevidíš tak jasně jako vidíš cesty ostatních?“

"U mě to tak nefunguje, alespoň prozatím. Přihodilo se mi to jenom jednou. Možná mi tenkrát jen došlo, že ta událost je zlomovým bodem v mém životě. Možná to bylo jenom tohle.“

"V ředitelně po útoku démona jsi zmínil, že vidíš havrany. Jsou toho součástí?“

"Havrani ke mně přišli několikrát, obvykle ve snech, ale i někdy, když jsem byl vzhůru. Tenkrát tam byli. Říkají mi různé věci, a vypadá to, že toho dost vědí. Někdy to jsou věci, které se ještě nestaly, ale myslí si, že bych měl o nich vědět. Možná jsou nějak spojení s tím, že vidím ty životní cesty, ale nikdy jsem je při tom neviděl. Obvykle jsou přítomní, když se mi zdá o něčem, co se má teprve stát, ale v ředitelně mě jen chtěli…. já nevím, zaměřit na něco, co si tenkrát vyžadovalo mou pozornost.“

Severus byl překvapený, když to uslyšel. Nechtěl dát najevo jakékoli znepokojení nebo neklid, ale bylo to něco, o čem si rozhodně bude muset promluvit s ředitelem. Zmínky o vidění cesty vyvolaly u obou mužů myšlenku na Odinovo oko, ale havrani, Odinovi důvěrníci? A chovali se tak, jak by se důvěrník zachoval.

"Zkoušel jsi se někdy vědomě podívat na něčí cestu?“

Harry potřásl hlavou, ale zamyšleně se na Severuse díval několik minut. Nikdy nepřemýšlel o tom, že by nějak zkusil navodit pocit, kdy vnímal směr, který by něčí život mohl nabrat. Když tak pozoroval Severuse, napadlo ho, jestli by to nemohl zkusit teď. Zjistil, že má nějakou intuici o směru v Severusově životě, ale bylo to velmi nejasné, stejně jako u jeho životní stezky. „Když zkouším zahlédnout tvou cestu, Severusi, mám stejně mlhavé dojmy, jako když jsem se díval na svou stezku. Nevidím ji o nic jasněji než svou. Možná je to proto, že se naše cesty prolínají? Pokud ty a já jsme na té samé cestě, budu mít nejspíše stejné problémy vidět tvou cestu, jako když chci zahlédnout mou. Zkusím to u jiných lidí, možná to u nich bude fungovat.“

Severus si oddechl. Harryho slova odehnala obavy, které v něm začaly klíčit a hlodat, když se bavili o anulování manželství před několika dny. Pokud jsou jejich životní cesty spojené, znamená to, že Harry nečeká na příležitost, aby se ho zbavil. Severus v to upřímně doufal.

Severuse povzbudilo také to, že ten nádherný mladý muž sedící před ním si klekl, přesunul se nad něj a mírným tlakem ho položil na záda. Harry ho nejprve jemně políbil na rty, než se do polibku zcela ponořil. Severus si všiml, že se Harry rychle učí, protože na něm vyzkoušel několik technik, které předtím použil on u Harryho. Zůstali ležet několik minut v objetí, Harry na Severusovi, jejich polibky se prohlubovaly, zatímco jejich dech se zadrhával. Severus zrovna přemýšlel, jestli by bylo vhodné navrhnout, aby se vrátili do svých pokojů, když zaslechl Harryho polekaně vykřiknout. Okamžitě se zvedl, popadl svou hůlku a otočil se, aby zjistil, kdo nebo co Harryho polekalo. Chlapec s hrůzou hleděl na jezero. Severus sledoval jeho směr pohledu a uviděl obrovskou oliheň, jak se klidně vznáší na hladině a jedním neuvěřitelně velkým okem je pozoruje. S nevrlým komentářem o mořském životě s voyeurskými choutkami uklidnil Harryho a pomohl mu vstát. „Harry, pojďme zpátky dovnitř. Ta oliheň je jenom zvědavá, neublíží nám.“

Harry nevypadal, že tomu věří, ale Severusův návrh a to, jak pevně držel jeho ruku, když kráčeli zpět ke vstupu do chodby do sklepení, ho dostatečně rozptýlily.

Minuli pohovku u krbu v obývacím pokoji a pokračovali se vzájemným poznáváním v ložnici, nyní už bez hábitů a kabátů, na posteli, kterou budou později sdílet. Severus si pohodlně lehl na záda, pobídl Harryho, aby se položil na něj, a pokračovali v líbání. Pomalu přesunul své ruce z ramen mladšího muže dolů na jeho půlky, které důkladně hnětl. Harryho to trochu znepokojilo, ale konejšivé zvuky vycházející ze Severuse spolu s velmi zručnou masáží jeho hýždí ho uklidnily. Severus si přesto uvědomoval, že Harryho nedočkavost po intimních dotecích, spojená s dnešní neochotou objevit se před Severusem nahý, naznačuje - a to i nyní, když se dostali na novou úroveň ve svém vztahu, že bude muset postupovat pomalu.

"Harry, chci, abys věděl, že nebudeme dělat nic, v čem by ses cítil nepohodlně nebo co bys nechtěl dělat. Dnes se budeme navzájem poznávat a zjistíme, jak nejlépe si můžeme užívat vzájemné dotýkání se. Nebudeme mít sexuální styk a nebudeme ho mít do té doby, dokud si nebudu jistý, že jsi na něj připravený. Dokonce i když budeš říkat, že chceš náš vztah na této úrovni. Dokud si nebudu myslet, že je ten správný čas, budeme čekat.“ Zatímco mluvil, velmi pozorně sledoval Harryho obličej, aby zachytil jakékoliv emoce, a oddechl si, když v těch krásných zelených očích zahlédl úlevu. „Chystám se tě dotýkat tak, jak si myslím, že se ti to bude líbit, ale pokud bych se zmýlil a ty bys to nechtěl, okamžitě přestanu. Můžeš mi dát najevo, jak se ti líbí to, co dělám, nebo se mě můžeš dotýkat způsobem, o němž předpokládáš, že by se mi mohl líbit, a pokud se nebudu cítit pohodlně, požádám tě, abys přestal. Souhlasíš s tím?“ Harry momentálně svému hlasu příliš nevěřil, a tak pouze přikývl.

Severus se posadil a sundal si oblečení a Harry ho při tom se zájmem pozoroval. Opravdu se nemohl dosyta vynadívat na Severusovo tělo - pokládal ho za dokonalé. Severus začal Harryho jemně líbat, zatímco ho pomalu zbavoval oblečení, střídal smysly zbavující hluboké líbání s malými polibky a kousnutími na právě odhalené kůži. Harry se cítil naprosto zbožňovaný a kůže ho brněla po celém těle. V době, kdy mu Severus sundaval trenýrky, se Harry už svíjel, a když ho Severus políbil na břicho a pokračoval směrem dolů, začal sténat. Poté, co se prolíbal až úplně dolů, vzhlédl k Harrymu, aby si vyžádal jeho souhlas. Když v jeho zelených očích uviděl touhu, vzal si ho do úst a začal ho svým jazykem jemně škádlit. Harry skoro zapomněl dýchat kvůli těm silným a úžasným pocitům, jež pulzovaly jeho tělem, když ho Severus pohltil. Jakmile mu začaly Severusovy prsty jemně mnout šourek, musel se pevně chytit povlečení, a když pak ty samé prsty pokračovaly v průzkumu ještě víc dolů, Harry se už nedokázal kontrolovat. Nevydržel dlouho, než dosáhl orgasmu mimo veškeré své představy, se silným výstřikem spermatu, který Severus nenasytně spolknul.

Když se Harry pokoušel o znovunabytí vnímání, Severus se posunul nahoru, lehl si vedle něj a pak navrhl „Chtěl by ses ochutnat z mých rtů, Harry?“ Harryho nikdy ani nenapadlo o tom uvažovat, a i když tuto myšlenku zcela nevylučoval, necítil se ještě připravený to zkusit. Severus dostál svému slovu a upustil od tohoto nápadu. Když byl opět schopný normálně dýchat, Harry si klekl a začal zkoumat Severusovo tělo stejným způsobem, jako to předtím dělal Severus. Stydlivě ho líbal, jak se propracovával z místa na místo. Byl docela překvapen pocity, které ho zaplavily, když Severus líbal jeho bradavky, a zdálo se, že Severus cítí to samé, protože z jeho úst vyšlo zasténání, když je jemně sál. Harry poškádlil jazykem Severusův pupík, čímž z něj vyloudil další vzdech. Uvažoval o Severusově erekci - nebyl si jistý, jestli ji celou dostane do svých úst nebo jestli dokáže udělat cokoliv podobného tomu, co právě prožil. Severus jeho váhání vycítil. „Dělej jenom to, co je pro tebe příjemné, Harry. Pokud se necítíš v pohodě použít svá ústa, můžeš místo toho zkusit ruce.“ Harry se usmál, když uslyšel o této možnosti. Vzal Severusův úd do rukou, jemně ho masíroval a na místech, na kterých sám cítil největší příval úžasných pocitů, ho stiskl. Opatrně Severuse zkoumal, zaznamenával různou strukturu jeho kůže a obzvlášť obdivoval kůži na jeho šourku, když ho laskal. Zatímco se dotýkal Severuse, začal být sám vzrušený, a to jak díky zvukům, které Severus vydával, tak i z pocitu, že mu tento neuvěřitelný muž dovolil se ho takto dotýkat. Zdálo se, že je to víc než jen fyzické vzrušení, které bylo naprosto očividné, jelikož byl už zase tvrdý. Jeho magie na to reagovala také. Pulsovala celým jeho tělem. Když uchopil Severuse a zaměřil se na to, aby ho přivedl až do bodu uvolnění, cítil, jak jeho magie proudí skrze jeho ruce do Severusova těla.

Podle všeho to Severus cítil také. Smířil se už s večerem, ve kterém se mu dostane jen malého uspokojení, protože se zdálo, že Harry je na Nebelvíra příliš plachý, jenže pak do něj vešel proud magie v místě, kde mu to způsobovalo největší blaženost. S hlasitým vzdechem se prohnul v zádech. Příliv magie nepolevoval, byla na jeho kůži a proudila uvnitř něj, a ten pocit se nedal s ničím srovnat. Vnější stimulace Harryho rukou se spojila s vnitřní stimulací Harryho magie, přivádějíc ho do bodu, kdy se mu oči protočily dozadu a kdy nebyl schopný vědomého uvažování. Prožil ten nejintenzivnější orgasmus v celém svém životě, udělal se zas a znovu, až se to zdálo být věčností. Doslova ztratil dech.

Když byl konečně schopný opět zaostřit zrak, první, co uviděl, byl Harry, který se zdál být sám se sebou velice spokojený, celý pocákaný spermatem. Severusovi trvalo trochu déle získat zpět koordinaci svých končetin, než se mu podařilo se nadzvednout na loktech. „Bylo to dobrý, Severusi?“ zeptal se Harry, náhle nesmělý. Severus nedokázal skrýt pobavený úsměv, který Harryho na chvíli znepokojil, než odpověděl „Jenom dobrý, Harry? Za celý svůj život jsem nic podobného nezažil! Cos mi udělal?“

"Myslím, že se do toho zapletla moje magie. Cítil jsem, jak ve mně proudí a pulzuje, když jsem se tě dotkl, a myslím, že v mých rukou byla také.“

Severus ho soustředěně pozoroval. Nikdy neměl vztah s někým, kdo nebyl kouzelník, takže jeho veškerá sexuální zkušenost byla s lidmi, kteří měli magii. A přesto se nikdy nestalo, že by přítomnost jeho nebo cizí magie vedla k něčemu i jen vzdáleně podobnému. Samozřejmě že to nebylo špatné, ale, pro Merlina, vyrazilo mu to dech a vyždímalo ho to. Posadil se a přitáhl si Harryho k sobě tak, že seděl mezi jeho nohama, v pozici, kde ho mohl lépe líbat a hladit. Všiml si, že je vzrušený. Uchopil jeho penis a začal ho laskat tak, jako mu to předtím dělal Harry. Než mladší muž přišel o schopnost mluvit, zeptal se ho: „Můžeš mi říct, jestli jsi udělal něco, co tvou magii přimělo se tak projevit?“ Harry jen pokrčil rameny. „Prostě se to stalo.“

Severus zavřel oči a soustředil se na svou magii. Uvědomil si, že ji cítí pulzovat, něco, co dřív nevnímal, tím si byl jistý. Postupně ho zaplavila, vyplnila každý jeho pór, pulzovala v rytmu, kterým laskal Harryho. Když si byl jistý, že tyto pocity neztratí, odvážil se otevřít oči a podívat se přímo do Harryho zelených očí, jež byly nyní naplněny touhou a neschopny se zaostřit. Stačilo několik zkušených zatahání spolu s magií pulzující uvnitř Severuse, kterou Harry mohl očividně také cítit, a mladší muž vyvrcholil v prodlouženém orgasmu, jenž ho zanechal ochablého v Severusově náručí.

Když se Harry vzpamatoval, Severus je oba přikryl peřinou a nechal Harryho se uvelebit. Zatímco minulé noci se Severus přitiskl k Harryho zádům, tentokrát Harry usnul čelem k Severusovi, s hlavou na jeho hrudi, poslouchaje tlukot jeho srdce. Severus jím kolébal a hrál si s jeho tmavými kadeřemi, zatímco zíral na strop.

To byl ale večer!

Pozn. překladatele: soufflé - viz např. web Cuketka a foto Google

 Zuřivost - 86. kapitola

Zpátky do práce - 88. kapitola