Labyrintem slov...

Autor: Montana
Překlad: sssnake
Beta: yohannka
Přístupnost: nevhodné pro mladší 15-ti let
Páry: Severus Snape/Harry Potter
Varování: žádné
Shrnutí: Harry neví, co chce. Jenomže Severus Snape to ví dobře, a také toho dosáhne.
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.

 

 

Harry běžel po schodech do sklepení. Cípy jeho pláště za ním vlály jako netopýří křídla. Byl si dobře vědom ruměnce, který zdobil jeho tvář. I paniky, která se zračila v jeho očích. Ignoroval však všechny zvědavé pohledy Zmijozelských, které cestou míjel. Nebylo obvyklé vidět bradavického učitele, jak se bezhlavě řítí bradavickými koridory. Harrymu to však bylo jedno. Potřeboval vidět Severuse. Potřeboval zjistit, jestli je to pravda.

Srdce mu zběsile bušilo, krev mu divoce tepala v žilách na spáncích. Před pracovnou učitele lektvarů se zastavil, aby nabral dech a trošku se uklidnil. Z místnosti vycházely tiché hlasy, ale Harry je díky hučení vlastní zpěněné krve neslyšel.

Otevřel dveře a stanul v nich s otázkou na rtech. „Severusi, víš…“

„Pojďte dál, Pottere,“ nenechal ho Severus domluvit. „Vidím, že ani práce mezi civilizovanými lidmi nezlepšila vaše chování.“

Harry poznal narážku, která měla být varováním, že nejsou sami. Z křesla, které stálo proti Severusovu pracovnímu stolu, se zvedla postava a otočila se k Harrymu čelem.

Draco Malfoy.

Přál si, aby se pod ním rozestoupila podlaha a pohltila ho. Naštěstí divoký běh do sklepení způsobil, že mu zrudly tváře a těžce oddechoval. Kdyby tomu tak nebylo, Harry věděl, že by pod Malfoyovým pohledem zčervenal jako dospívající dívka.

U Merlina, Draco vypadal velkolepě. Blonďaté vlasy měl nakrátko ostříhané a upravené tak, že vypadaly, jako by to způsobil vítr. V pohledu jeho šedých očí byl patrný chtíč, když jím bloudil po Harryho těle.

„Pottere,“ vyšel z těch plných smyslných rtů úsečný pozdrav, který doprovodilo kývnutí hlavy.

„Malfoyi,“ odpověděl Harry stejně úsečně a obrátil se k Severusovi. „Hádám, že tohle znamená, že je to pravda.“

„Přesně tak, Pottere,“ odpověděl místo Snapea Malfoy a založil si ruce na široké hrudi. „Vrátil jsem se do Bradavic. Převzal jsem místo učitele kouzelných formulí po Kratiknotovi.“ Jedno dokonale klenuté obočí se pozvedlo. „Problém?“

K čertu s ním. Ta jeho zatracená arogance. Ten postoj. Harry měl chuť mrštit s ním o zeď a polí…

Když viděl, kam se jeho představy ubírají, tak toho radši nechal.

„Vůbec ne,“ řekl Harry klidně. „Tak já půjdu a nechám vás tu o samotě.“ Obrátil se ke dveřím, ale Severusův hlas ho zastavil.

„Draco se právě chystal odejít, než jsi přišel,“ oznámil mu Severus a opřel se v křesle. Klouzal pohledem po dvou mladých kouzelnících, kteří stáli před jeho stolem. Harry ho měl chuť nakopnout za to, že nepromluvil dříve. Ani sám nevěděl, co očekával, že Severus řekne nebo udělá. Prostě cokoliv. „Jenom se zastavil, aby mě pozdravil. Má toho ještě tolik k vybalování.“

„Ano,“ souhlasil Draco lehkomyslně. „Mám toho tolik na práci.“

Potřásl Severusovi rukou a otočil se k odchodu. Jeho plášť se kolem něj zavlnil dokonale napodobujíc učitele lektvarů. Pak se vydal ke dveřím. Zastavil se před Harrym, který okamžitě začínal proklínat ty roky podvýživy, kterými byl nucen projít, když musel o pár palců zvednout oči, aby se mohl setkat s Dracovým vyzývavým pohledem.

„Uvidíme se na Zahajovací večeři profesorského sboru, Pottere.“ Přes rty se mu mihl úsměv, který mohl klidně soupeřit s tím Lockhartovým, a zmizel.

Harry němě zíral na dveře, které se mu zavřely před nosem.

„Pojď dál a posaď se, Harry.“

Měl říct něco chytrého nebo škádlivého, nebo dokonce provokativního. Měl…

„Harry!“

Harry se otočil. Severus kývl směrem k židli před jeho stolem. „Měl by sis sednout předtím, než se mi tu složíš.“ Harry poslušně došel k židli a sesul se na ni. „Tys celou cestu sem dolů běžel?“

Harry se předklonil tak, že se lokty opíral o kolena a složil hlavu v dlaních. „Okamžitě mě proklej,“ požádal Harry. „Udělej cokoliv. Kletba, která se nepromíjí, by byla fajn. Bral bych i Cruciatus. Zkus to.“

„Přestaň s tou hysterií,“ poznamenal Severus. V tónu jeho hlasu bylo patrné znechucení z Harryho rozrušení. „Tohle přece není konec světa.“

Harry nevěřícně vzhlédl. „Že není? Klidně můžu podat výpověď, protože je nad slunce jasnější, že o to místo stejně přijdu.“

Severus si odfrkl. „Dáme si něco k pití a ty mi vyklopíš, co máš sakra za problém.“

********************

Severus za Harrym tiše zaklapl dveře a z jeho rtů se vydral táhlý povzdech. Vrátil se ke stolu, strnule se posadil a skryl tvář v dlaních. Osud byl k němu tak krutý. Měl pocit, jako by se ocitl uprostřed děje nějaké hloupé frašky.

Severus Snape miloval Harryho Pottera, jenže Harryho Pottera přitahoval Draco Malfoy.

Severus se ponořil do svých nejniternějších citů, které si přiznal teprve před půl rokem. Ve chvílích, kdy nebyl sám – kdy byl s mužem, kterého obdivovala většina kouzelnického světa pro porážku Temného pána – byl Severus tím jediným, kdo věděl. Proto miloval. I když byl Harry se svými přáteli stále v kontaktu, tak se nestýkali. Ron a Hermiona měli každý vlastní život a vlastní problémy. Severus byl ten, kdo po Voldemortově pádu trávil hodiny a hodiny s Harrym a pomáhal mu zjistit, co chce dál udělat se svým životem.

Postupem času si uvědomoval, jak se Harryho naivita mění v uvědomění si sama sebe. Z nevědomí se postupně stávalo sebevědomí. Začal se v Severusově společnosti uvolňovat a díky tomu ho začal Severus vnímat jinak než předtím. Byl schopen ho vidět jako samostatnou bytost, bez stínů jeho rodičů. Co se týče povahy, která velmi rychle vyplula na povrch, byl Harry normální, zvědavý, chybující a stále stejně nedůvěřivý.

A stále byl srdcem Nebelvír. Kdyby na něj Severus nedával pozor, ostatní by ho ušlapali. Nyní byl Harry na Severusovi závislý. Severuse jeho závislost těšila, potřeboval být potřebný.

Jenomže Harry už byl roky beznadějně zamilovaný do Draca Malfoye. Jeho nenávist z dospívání se změnila. V Harryho případě v touhu. Všechno, co Harry dělal, dělal prudce, vášnivě a se zanícením. A Severus si nemohl pomoci… Přesto přese všechno často snil o tom, že veškerá Harryho pozornost je namířena na něj.

Teď byl Draco zpět a Severus byl plný obav, že by si Draco mohl všimnout Harryho do očí bijící touhy. Draco byl samozřejmě zamilovaný jen sám do sebe a vše dělal jen pro svůj vlastní prospěch. Muži, stejně jako ženy, byli přitahování jeho bledou krásou a jeho šarmem, kterým navenek hýřil.

Ano, Severus si byl moc dobře vědom toho, co by se stalo, kdyby to Draco zpozoroval. Harry by udělal cokoliv, aby upoutal Dracovu pozornost. Jenomže jediné, co od něj může čekat, je Dracova chlípnost. Harry byl sám o sobě pozoruhodný muž, s vnitřním plamenem, který sálal jak nevinností, tak i smyslností. Jednou Dracův zrak spočine na Harrym. Užije si a až ho Harry začne nudit, odkopne ho. A potom bude moct Severus sesbírat kusy, které zbudou z Harryho zlomeného srdce.

Jakmile se pro Severuse naskytne vhodná chvíle vzít si, po čem touží, už nebude mít zájem. Bylo mu ale jasné, že je nejvyšší čas něco udělat s jeho skrývanou láskou. Je čas překonat strach. Musí Draca dostat pryč z Harryho srdce.

„Jak si můžu myslet, že bych ho mohl získat, když mě nenávidí?“ Harry rázoval po Severusově soukromé laboratoři. Připomínal mu tím lva v kleci. Znovu bylo na tapetě téma „Draco Malfoy“.

„Potřebuješ, abych ti připomněl, že i já tě nenávidím?“ podotkl Severus.

„Ale my spolu pracujeme. Jsme tým,“ zdůvodnil mu to Harry, aniž by změnil krok.

„Celkem efektivní,“ souhlasil Severus cestou ke skříni s přísadami. Našel ingredience, které potřeboval na uspávací lektvar pro Poppy, a vrátil se k pracovnímu pultu.

„Ten nejlepší,“ opravil ho Harry. Přestal se usmívat a obrátil se tváří k Severusovi. „Od té doby, co jsme ze školy, jsem s Malfoyem prohodil sotva dvě slova.“

Severus se skoro usmál. Fakt, že ani teď Harry nedokáže jmenovat Draca jeho křestním jménem, mu dával jistou naději. „Proto nerozumím tomu pobláznění,“ povzdechl si Severus.

„Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Od začátku sedmého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. Najednou je mi horko a celý se zpotím.“

„Tak to je potom jasný,“ odtušil Severus. „Trpíš mužskou menopauzou.“

Harry zamrkal. „Cože?“

Severus si odfrkl. „Zapomeň na to. Chtěl jsem říct, že je to chemické. Pravděpodobně to nebude nic jiného než hormony.“

„Cokoliv to je, chci se toho zbavit,“ zamumlal Harry, který stále přecházel po komnatě. „Když je poblíž, chovám se jako idiot. To před studenty nevypadá příliš dobře.“

Severus začal s mletím a pokoušel se zjistit, jestli by byl Harry ochotný tu dnes v noci zůstat. Obvykle strávili spoustu radostných chvil při přípravě lektvarů pro Poppy. „Studenti už si jsou dávno vědomi toho, že jsi kus idiota,“ zamumlal.

„Ha, ha. Velmi vtipné,“ odsekl suše Harry. Postupem času si vybudoval docela slušnou imunitu vůči Severusovým sarkastickým poznámkám. „Radši mi poraď, co mám dělat?“

„Dělat s čím?“ zeptal se Severus mírně. Díval se, jak Harry s pocitem marnosti rozhodil ruce a nakonec se zhroutil do křesla pod oknem. Ubývající měsíc ozářil jeho smutné rysy, jež dělaly jeho tvář mnohem starší. Harry si zasloužil být šťastný.

„Co mám dělat, Seve?“ zeptal se tichým ustaraným hlasem. „Dokonce si mě ani nevšímá.“

„Samozřejmě, že si tě všímá. Jenom se snaží být nepolapitelný. Přidává to na záhadnosti,“ ujistil ho Severus a přidal do kotlíku mleté listy. „A neříkej mi Seve.“

Harry jen mávl rukou. „Nedělej si ze mě srandu. Copak nevidíš, že jsem celý bez sebe?“

Severus se ušklíbl. „Harry, nedělej z komára velblouda.“

„Opravdu jsem, Severusi.“ Harry vzhlédl. Jeho oči divoce plály. Kousal si ret. „Co mám udělat, aby mě chtěl?“

Severus už chtěl říct: přesně takhle se na něj koukej, ale neřekl to. Chvíli o tom přemýšlel a nakonec se rozhodl, že na to musí jít chytře. „Jedna z možností je, že si najdeš někoho, na koho bude žárlit.“

„Copak se nepředpokládá, že každý chce muže, který zbavil kouzelnický svět Temného pána?“

Harry to vyslovil tak nevinně, že to v žádném případě nemohlo být považováno za chvástání. Severus věděl, jak citlivý je na toto téma. Neustále musel rozlišovat mezi lidmi, kteří ho mají rádi prostě proto, že je Harry, a těmi ostatními, kteří chtěli těžit z jeho slávy. Když se Harry podíval do zrcadla, neviděl, co viděli ti ostatní. Léta, kdy byl považován za budižkničemu a šílence, se negativně podepsala na jeho sebeúctě.

Severus odvrátil pohled. „Mám na mysli někoho tobě blízkého, někoho místního. Někoho, kdo by u tebe mohl mít šanci.“

„Jako kdo?“ vydal ze sebe táhlý povzdech.

Severus dal připravený lektvar na oheň a přešel ke stolu u stěny, aby si nalil něco k pití. „No… V úvahu by přicházela slečna Grangerová.“

Harry se ušklíbl. „Každý ví, že má Hermiona vážnou známost se synovcem ministra.“

Severus naklonil hlavu a odpověděl: „Nešťastník.“

„Jediný, kdo je na hradě správného pohlaví nebo se vzdáleně blíží mému věku, jsi ty.“

„Jasně. To je další možnost,“ odpověděl Severus a zvedl karafu s vínem. „Můžeš…“

„Počkej chvíli,“ postavil se Harry. „Co kdybys to zkusil ty?“

Úspěch. Severus se k němu otočil s hraným rozčarováním ve tváři. „To je absurdní.“

„Proč?“ Harry vypadal opravdu zmateně. Severusovo srdce poskočilo. Skoro ho porazilo, že ho Harry považuje za vhodného kandidáta.

Severus pomalu vdechl vůni vína ze zátky. „Jsem naprosto nevyhovující.“

„Proč? Jsi mi blízký. Jsme přátelé.“

Severus opatrně zazátkoval nádobu a vrátil karafu zpět na správné místo. „Za prvé, už někoho mám...“

„Vážně?“

Severus se opět otočil tváří k Harrymu, který stále seděl v křesle na druhé straně místnosti. Vypadal opravdu překvapeně. „Šokuje tě to?“ zeptal se.

Harry zamrkal. „Vůbec ne. Kdo je to? Je to vážné? Nikdy ses o tom přede mnou nezmínil.“

„Můj soukromý život není věc, o kterou bych byl schopný se snadno podělit.“

Harry vstal. „Jsme přátelé dva zatracené roky a tys mi nikdy neřekl, že někoho máš!“ Severus zahlédl jeho bolest. Tohle však nebyl jeho záměr.

„Jsme… přátelé,“ řekl Severus opatrně. „Doufal jsem však v mnohem víc.“

Zdálo se, že o tom Harry uvažuje. „Nebude mu vadit, že mi pomáháš, že ne? Budeš jenom předstírat. Jestli chceš, tak s ním promluvím.“

„To nebude nutné,“ odmítl Severus Harryho nabídku. „Pokud – znova opakuji pokud – budu souhlasit, řeknu mu to sám.“

„Takže to uděláš?“ chtěl vědět Harry. Jeho oči zářily nadějí.

„Harry,“ řekl skoro starostlivě.

„No tak, Severusi,“ škemral Harry, který se k němu přibližoval. „Jak hrozný to může být? Přísahám, že ti nebudu překážet a že nebudeš muset dělat nic hloupého. Jen předstírat…“

„Co přesně?“ jedno jeho obočí vylétlo v očekávání odpovědi. Nebyl si jistý proč, ale chtěl to slyšet z Harryho úst.

Harry odpoutal svůj zrak od svých bot a nervózně vzhlédl. Ten pohled byl tak nevinně svůdný, že Severus skoro zasténal.

„Předstírat, že o mě máš zájem,“ odpověděl Harry tiše. Přistoupil blíž k Severusovi a položil ruce na Severusovu hruď. „Konec konců, býval jsi špionem. Tvůj úspěch ve lhaní a klamání je legendární. Určitě dokážeš pár týdnů přesvědčivě hrát, že mě máš rád.“

Severus se afektovaně usmál. „Ale já tě MÁM rád.“

Harry si povzdechl. „Ty víš, co myslím.“

Severus natáhl ruku a ze strany se dotkl Harryho tváře. Citlivě přejel palcem přes Harryho spodní ret. „Myslíš tím, že bych se měl třást touhou po tvé blízkosti?“ na konci jeho hlas slábl, až se vytratil. Druhou rukou mu shrnul vlasy z čela, zatímco bloudil pohledem po Harryho tváři. „Zírat na tebe s touhou v očích přes celou místnost?“ Pohlédl Harrymu do očí a zjistil, že zelený pohled jasně září. „Koukat se na tebe s hladovým výrazem, se rty chvějícími se touhou a s očekáváním dalších polibků?“

Harry polkl naprázdno a olízl si rty, přičemž se jazykem na malý okamžik otřel o Severusův prst. Staršího muže stálo hodně sil, aby ten prst nevyměnil za svoje rty a jazykem si nevynutil přístup do těch rozkošných úst. A nakonec přece jen neochutnal to zakázané ovoce, které měl na dosah poslední dva roky.

Spustil ruce podél těla a ustoupil dozadu. „Myslím, že to zvládnu.“

„Páni,“ vyklouzlo Harrymu, který se zhluboka nadechl. „To bylo… To bylo… Páni.“

Severus se s úšklebkem odvrátil. „Výřečný jako vždy, že pane Pottere.“

Harry se zazubil. „Takže to uděláš?“

Severus si Harryho prohlížel a předstíral, že o tom přemýšlí. V duchu však tleskal vlastní genialitě. „Udělám,“ souhlasil. „Na oplátku od tebe budu chtít malou laskavost.“

Harryho tvář se rozzářila. „Cokoliv budeš chtít,“ zapřisáhl se. „Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, Severusi.“ Stoupl si na špičky a vlepil Severusovi na tvář cudný polibek. „Slibuji, že nebudeš litovat.“

Severus si olízl rty a pohledem doprovázel Harryho přes komnatu. „A Harry! Počítám s tím,“ zamumlal. „Já s tím počítám.“

********************

„Kdo je?“ zavolal Harry, když se ozvalo zaklepání na dveře. Zeptal se i přesto, že si byl jistý, že je to Severus.

„Čekáš snad někoho jiného?“

Harry ho pozval dál a pokračoval v pokusech zkrotit svoji bujnou kštici. Přes veškerou jeho snahu mu každý vlas trčel na jinou stranu a zdálo se, že ať se bude snažit sebevíc, lepší to nebude.

„U Merinových vousů, kdo tě učil se oblékat?“

Harry se otočil ke dveřím a pohlédl na Severuse. Ten byl jako obyčejně celý v černé. Dnes však vypadal jinak. Dnes působil jaksi elegantněji. Jeho hábit splýval podél jeho dlouhého štíhlého těla, čímž vyzdvihoval všechny jeho přednosti – široká ramena a dlouhé nohy. Černé vlasy měl umyté a sčesané dozadu, což dalo vyniknout jeho ostrým rysům.

Jednotlivě, uvažoval Harry, byly jeho rysy dost neatraktivní, ale dohromady… dohromady to byl prostě Severus, i když si důkladně umyl vlasy. Jeho pleť byla pořád sinalá a zuby zažloutlé, ale celé balení působilo nenuceně. Důvěrně. Když někoho znáte a přátelíte se s ním, jeho vzhled je nepodstatný.

Harry zamrkal. Měl si toho všimnout už dřív. Kromě toho, ani on, Ron nebo Hermiona by zřejmě nevyhráli žádnou soutěž krásy.

„Co je?“

„Vypadáš úchvatně,“ bylo jediné, co Harry dokázal říct.

Severus se na něj zašklebil. „Jsi připravený?“

Harry dlouze pohlédl do zrcadla. „To doufám,“ zamumlal.

V tichosti se bok po boku vydali na Zahajovací večeři pro profesorský sbor. Celou cestu dolů Harry nervózně žmoulal cíp svého hábitu, zatímco po něm Severus házel obdivné pohledy. Nemohl si pomoci, ale musel přemýšlet… Neměl ani potuchy o tom, co si Severus připravil na dnešní večer, aby ukázal svůj zájem o něj.

Zřejmě bude muset počkat a uvidí. Vrhal po Severusovi letmé pohledy a nedočkavě očekával okamžik, kdy už konečně něco udělá. Severus ale většinu večeře dělal to, co obvykle. Tiše naslouchal a pozoroval své okolí. Harrymu tedy nezbývalo nic jiného, než koukat kolem sebe a čekat.

Harry si krátil čas pozorováním Severusových rukou. Jeho ruce ho fascinovaly. Byly velké, ale štíhlé, s dlouhými prsty, které dodávaly jeho pohybům půvab a jistotu. Harry upíral zrak na jeho ruce, které každým pohybem lžíce obracely Harryho pozornost k Severusovým ústům.

Když foukal polévku, sešpulil rty. Harry si všiml, že jeho spodní ret je plný a pěkně tvarovaný.

Kde se to v něm bere? Harry potřásl hlavou ve snaze zbavit se těch zvláštních myšlenek, které se mu honily hlavou. Jeho oči zabloudily k Malfoyovi, který seděl o pár míst dál. Vypadal skvěle. Za tu dobu, co byl ve škole, už stačil okouzlit novou asistentku knihovnice. Harrym proběhl záblesk žárlivosti. Musel uznat, že ta žena byla mimořádně půvabná.

Harry obrátil pozornost ke svému talíři a chvíli se v něm rýpal. Najednou se ho dotkla ruka a černá hlava se naklonila k jeho.

„Přestaň se trápit, Harry,“ dolehl k němu Severusův hluboký hlas jako polaskání. Jeho dech, pouhý šepot, se nesl Harryho uchem jako teplý letní vánek. Harry cítil, jak mu do tváří stoupá červeň.

U Merlina, Severus to dělal tak dobře. Malfoy o ně zavadil pohledem a zůstal chvíli zírat, než se vrátil k jídlu.

Severus ruku odtáhl a položil si ji do klína. Nebo si to Harry alespoň myslel. Po chvíli si však uvědomil, že ta ruka hladí jeho stehno. Harry si skousl spodní ret, když Severusovy prsty začaly putovat nahoru po jeho stehně a pak zase dolů.

Pokaždé, když se Harryho pohled střetl se Severusovým, rozhoříval se v nich plamen. Harry si nebyl jistý, jestli dokázal vnímat i něco jiného kromě těch pohledů, doteků a hlasu, který mu šeptal do ucha.

Když se vrátil do pokoje, cítil, jak jeho srdce divoce buší a měl dokonce pocit, že může slyšet hučení vlastní zpěněné krve. Pevně doufal, že si toho Malfoy všiml. Byla by hrozná škoda, kdyby Severusovo brilantní představení zůstalo bez povšimnutí.

********************

„Všiml jsem si, že mezi tebou a Potterem to vypadá, jako kdyby mezi vámi něco bylo,“ poznamenal Draco a pohodlně se usadil v křesle Severusovy pracovny.

Severus nalil dvě sklenky sherry a jednu podal hostovi. „Opravdu?“ Přešel k vlastnímu křeslu a s úlevným povzdechem se posadil. Musel postupovat obezřetně, i když Harryho dosavadní reakce na Severusovy pozornosti byly lepší, než doufal.

Pochyboval však, že by si to Harry uvědomoval. Pokud šlo o postřeh, byl Harry trochu pomalejší. Docela rád by věděl, jak to Harrymu bude dlouho trvat, než si dá dvě a dvě dohromady. Tak jako tak bude Harry jeho. Nezáleží na tom, jestli Draco na hradě bude nebo ne.

„Takže… Co mezi vámi vlastně je?“ zeptal se Draco bez obalu.

Severus si lokl ze své sklenice. „Trochu spolu,“ řekl a odmlčel se. „Koketujeme.“ Přes jeho rty přeběhl tajnůstkářský úsměv. „Potter je trochu nechápavej.“

Draco zamrkal. Bylo na něm znát, že o tom uvažuje. „Takže on o tebe nestojí, že je to tak?“

Ten chlapec moc taktu nepobral. Co naplat, jaký otec… „O co ti vlastně jde?“

Draco se mírně uculil. „Před tebou nic neutajím, Severusi.“

„Přesně tak. Tak ven s tím,“ zahleděl se na něj Severus pátravě. Všechno šlo podle plánu. Harry pomalu, ale jistě, mířil do jeho náruče, zatímco Draco nejevil žádný zájem. To však přitahovalo Dracovu pozornost, která jen zvyšovala Harryho posedlost.

„Rád bych věděl, jestli je volný,“ objasnil mu Draco. „Ale pokud o něj máš zájem, nebudu ti překážet.“

Zatracenej lhář. Draca Severusovy city vůbec nezajímaly. To, co Draco chce, to taky dostane. Včetně Harryho. Severus znal Harryho lépe než kdokoliv na světě a věděl, že by s Dracem nebyl šťastný. A právě tohle chtěl Severus Harrymu ukázat.

„Vlastně,“ začal Severus. „Přemýšlel jsem o tom, že bychom o víkendu mohli zajít do klubu.“ Tímhle prohlášením vzbudil Dracův zájem. „Vím, že proti tomuhle druhu zábavy nic nemáš a Potter půjde určitě taky.“

„Skvělej nápad, Severusi. Rád s vámi půjdu,“ prohlásil Draco dychtivě. Až příliš dychtivě. Severusovi bylo jasné, že už teď Draco spřádá plán, jak Harryho dostat.

Severus si byl dobře vědom toho, že musí jednat rychle. Díky úspěšnému mámení Harryho smyslů se však cítil poměrně sebevědomě. Měl by být schopen získat Harryho pozornost a zároveň poukázat na Dracovu sebelásku.

Draco opustil Severusovu pracovnu o pár minut později. Vůbec mu nedošlo, že se Severus vždy chytře vyhnul přímé odpovědi na každou jeho otázku.

„Co tím myslíš, že jdeme ven?“ zeptal se Harry. Ve tváři se mu zračila směs zděšení a překvapení.

„Půjdeme do klubu. Pozval jsem Draca,“ odpověděl mu klidně Severus. Zatímco Harry váhal, jestli se toho podniku má zúčastnit, Severus se šklebil. „Jak chceš, aby se do tebe zamiloval, když mu k tomu neposkytneš žádnou příležitost?“

Harry zamrkal. „Dobře. Tak jo,“ zamumlal přesvědčen Severusovýmy slovy. „Nemyslel jsem, že to bude tak brzy.“

Severus podal Harrymu balíček, jelikož si byl vědom, že jeho přítel nemá pro takovou příležitost nic vhodného na sebe.

Harry si prohlížel balíček a při tom si nejistě kousal spodní ret. „Kam vlastně půjdeme?“

„K Aladinovi.“

„K Aladinovi? To je ten nejžhavější kouzelnickej klub v Británii,“ hlesl Harry nevěřícně. „Tam se nemůžeme vůbec dostat.“

Severus o tomhle nepochyboval. Slyšel o podmínkách pro vstup do tohohle klubu. S Dracem a Harrym po boku by s tím neměl být žádný problém. Dokonce ani v tom případě, že Harryho identita zůstane skryta.

„Nebuď teatrální, Pottere,“ napomenul ho Severus rozladěně. „Jenom si to obleč,“ ukázal Severus na hromádku šatů, kterou Harry svíral v rukou, „a uvidíš, že se tam dostaneme.“

Harry zamrkal. „Opravdu si to myslíš?“

Řekl to s takovou nevinností, která Severusovi lámala srdce. Severus si skoro rozmyslel pustit v tom outfitu Harryho mezi lidi. Sexepíl a čistota byla smrtící kombinace, která přitahovala ty nejhorší typy predátorů.

Trochu Harryho postrčil k ložnici. „Jdi se převléknout.“

Harry poslechl. Vzápětí se z pokoje ozvalo: „Kde jsi tohle vzal?“

Severus si povzdechl. Jeho mysl začala horečně pracovat. „Líbilo se mi, tak jsem to koupil. Nenašel jsem však vhodnou příležitost, abych… Myslím, že ty s tím naděláš víc štěstí.“

„Opravdu?“ objevil se Harry ve dveřích. Rukama klouzal po jemném materiálu, který halil jeho tělo. „Tobě se tohle líbí?“

Severus se ušklíbl. Byl rád, že se rozhovor stočil na něj a ne na tu údajnou „vhodnou příležitost“. „Jenom na těch, kterým to sluší jako tobě.“

Harry si naštěstí nevšiml Severusova hodnotícího pohledu. „Vypadá to, že máš stejnou velikost jako já,“ poznamenal, když se díval do vysokého zrcadla, které udělal z polštáře.

Kalhoty mu padly perfektně. Severus skoro zasténal nahlas.

„Tohle si mám vzít do toho klubu?“ zeptal se Harry a oblékl si tričko.

„Samozřejmě,“ ujistil ho Severus. „V tomhle budeš dost elegantní.“

„Ale… Není to přece jen trochu odvážné?“

Černé kalhoty končily nízko na bocích, čímž odhalovaly kousek holé kůže pod Harryho pupkem. Tričko stejné barvy bylo úzké, takže obepínalo Harryho plochý hrudník a štíhlý trup. Severus si navlhčil rty jazykem. „Sexy zboží, pane Pottere. Tímhle ho donutíš, aby si tě všiml.“

Harry se s náznakem pochyb prohlížel v zrcadle. „Asi máš pravdu. Nepůsobím příliš dojmem, že chci někoho sbalit? Nechci, aby si myslel, že jsem lehce k mání.“

Severus se ušklíbl. „Působí to tak, že ses takhle oblékl proto, aby ses mi líbil. Děláš to přece kvůli mně.“

Harry se nakonec otočil s úsměvem na rtech k Severusovi. „Ty jsi mi řekl, abych si to oblékl. Nebude to tedy lež.“ Po dalším kritickém pohledu do zrcadla se zeptal: „Opravdu se ti to líbí?“

Severusův pohled přejížděl po velmi těsných kalhotách, které zdůrazňovaly Harryho pevné hýždě, a stejně jako pohodlné tričko obtahovaly každý sval, linii a křivku Harryho těla. Teď už Severus nedokázal skrývat obdiv, který cítil. „Velmi svůdné,“ zamumlal.

Zachytil Harryho pohled v zrcadle. Harry zčervenal a odvrátil oči. Popadl lehké sako a vydal se ke dveřím.

„Hádám, že bychom měli jít,“ řekl chladně a rozpačitě si oblékl sako. Severus doufal, že nebude těžké Harryho z toho saka dostat, až dorazí na místo.

********************

Fronta, která se táhla od vchodu do prestižního nočního klubu, nebyla tak dlouhá, jak Severus očekával. Čas si krátili jalovými řečmi o studentech a školních osnovách.

Dracovou zásluhou se hovor stočil k stupidním drbům a novinkám, které slyšel od svých vrstevníků. Severus si všiml, že Draca velmi zaujal Harryho oděv. Jeho pohled neustále bloudil po Harryho těle a okatě jej obdivoval.

Harryho pozornost postupem času ochabovala. Po nějaké době věnoval Dracovi už jen zdvořilý zájem. Mluvil málo, občas přikývl, odpovídal jednoslovně. Místo toho přemýšlel o Dracovi, jehož tělo bylo dnešního večera zahaleno hedvábím a sametem. Byl očividně oblečený způsobem, který vzbudí zájem.

Severus, stále v hábitu, oba bedlivě sledoval a korigoval témata k diskusi. Harryho touha po Dracovi byla dnešního večera poněkud utlumena, což Severus přijal s povděkem. Draco si toho však také všiml.

Draco využil příležitosti a začal mluvit o sobě ve snaze soustředit Harryho pozornost na to, jak úžasným by byl partnerem. To bylo přesně to, na co Severus čekal. Harry se co nevidět bude k smrti nudit.

Naneštěstí, netrvalo dlouho a jejich čekání bylo u konce. Hora masa, která stála u vchodu a měla tu moc rozhodnout, kdo půjde dovnitř a kdo ne, spočinula svým dravčím pohledem na Harrym a Dracovi. Severuse zcela ignorovala.

„Vy dvě kachňátka, můžete jít dovnitř.“

„A co Severus?“ zeptal se Harry.

Obrovy oči se stočily na jejich společníka. „Nemyslím…“

„Bez něj dovnitř nejdeme,“ opáčil Harry tvrdohlavě.

Svalovec pokrčil rameny a mávl na pár za nimi.

„Hele, Pottere,“ řekl Malfoy. „Ukaž mu svou jizvu.“

Svalovec se zašklebil. „To si jako myslíte, že jsem nikdy žádnou neviděl?“

Severus obrátil oči v sloup. „Tak jo,“ zavrčel Severus. Zalovil v kapse, vytáhl malý váček a vysypal na dlaň pár galeonů. „A tohle už jsi viděl?“

Trouba se s novým zájmem podíval na Severusovu dlaň a potom zvedl oči k jeho tváři. „Tohle mám rád,“ zabručel.

Severus mu předal galeony a obr jim pokynul, aby vstoupili.

„Pitomá hora masa,“ zamumlal Harry.

Draco pokrčil rameny. „Takhle to chodí,“ poznamenal. „Měl jsi mu ukázat jizvu. Mohla to být naše propustka. Pravděpodobně by nám byl ještě přiznán status VIP.“

Harry po něm loupl pohledem. „Opravdu mě chceš…“

Severus je oba popadl za paži a razil si cestu davem. „Následujte mě, pánové,“ řekl natolik hlasitě, aby překřičel hudbu. „Dáme si drink.“

Našli si místo u baru a Severus jim objednal pití.

„Pojďme tančit,“ navrhl Draco a přejížděl očima po parketu.

Harry vypadal zděšeně. „Nejsem připravený,“ řekl a sáhl po pití, které stálo před ním. Zvedl nápoj směrem k Severusovi na znamení přípitku. „Nejdřív potřebuju trochu té tekuté odvahy.“

Draco si odfrkl. „Dobře. Tak potom přijď.“

Harry na Draca zůstal zírat s otevřenou pusou, když se ten odrazil od tanečního parketu. Naklonil se k Severusovi. „Myslím, že jsem ho zaujal,“ řekl mu. „Alespoň venku to tak vypadalo.“

Severus povzdechl. „Určitě to tak bylo,“ odpověděl Harrymu. „Tady je ale spousta zajímavých lidí.“ Harryho zklamaný pohled se stočil na Severusovu hruď. „Ty za to přece nemůžeš. Draco chce být jen ve středu pozornosti.“

Harry si lokl ze své sklenice. „Může ji mít,“ zamumlal.

Severus se za svou sklenicí spokojeně usmál.

O dvacet minut později se k nim Draco u baru připojil. Naráz do sebe obrátil celé pití než Harryho znovu začal prosit, aby s ním šel tancovat. Harryho nebelvírská odvaha však odmítala spolupracovat a Harry odmítl. Ve skutečnosti si ještě ani nesvlékl sako, přesto, že v sále panovalo pěkné horko.

Harry doprovázel Draca pohledem zpět na parket a pak se otočil k Severusovi, aby se omluvil, že si odskočí. Severus doufal, že nezačne být rozmrzelý. Dosavadní čas strávili příjemným hovorem a různých lidech pohybujících se v klubu. Diskutovali o jejich oblečení, lascivních pohybech a dokonce o tom, co který považuje za přitažlivé.

Severus do téhle chvíle udělal velký pokrok a neměl chuť pokračovat, pokud by byl Harry nabručený. Po chvíli přehodil svůj hábit přes jejich židle a vydal se hledat svého mladého kolegu.

To, co našel, Severuse rozzuřilo. Přesně, jak očekával. Někdo další si všiml Harryho přitažlivosti a zatlačil ho do rohu blízko toalet.

Harry stál opřený zády o zeď a nad ním se jako hora tyčil muž, jehož ruce se pokoušely pomoci Harrymu ze saka. Zdálo se, že se Harry dobře baví, když od sebe odstrkával mužovy ruce. Severus si ale všiml mužova chlípného výrazu, který měl usazený ve tváři.

Severus pohotově zakročil a vysvobodil Harryho ze spárů toho opilého imbecila, který si vůbec nevšiml jeho přítomnosti. Když ho Severus vedl zpátky k baru, vypadal Harry trochu naštvaně.

„Umím se o sebe dost dobře postarat sám.“

„Samozřejmě, že umíš,“ opáčil Severus ve snaze ho uklidnit.

„To JÁ zabil Voldemorta, pokud si vzpomínáš.“

„Jsem si toho vědom.“

Harry mohl být ten nejmocnější kouzelník na světě, ale také ten nejnaivnější. Co se týkalo jeho moci, byl tolik nesmělý. Váhal ji použít, aby neublížil druhým. A jako obvykle, Severus byl ten, kdo se o něj staral.

Harryho pohled bloudil po chumlu lidí na parketu, dokud nenašel Draca, který dál tancoval s bezejmennými, spoře oděnými lidmi. Nevypadalo to, že by Harryho postrádal. Z hrdla se mu vydral povzdech. Sáhl po dalším drinku, který mu Severus objednal. Předpokládal, že se na ně Draco brzy přijde podívat.

„Díky,“ zamumlal do jantarové tekutiny.

Severus se uvolněně natáhl po svém pití a trochu upil. „Není zač,“ odpověděl chladně, ačkoliv měl radost, že Harry konečně začínal chápat. Severus pohledem přelétl taneční parket. Chvíli byl zticha. Po pár minutách se však rozhodl, že je čas, aby Harryho poslal do jámy lvové.

„Proč za ním nejdeš a nezatančíš si s ním?“

Harry se málem udusil vlastním pitím. „Co?“

Severus na něj shlédl. „Jdi a tanči s ním.“

Harry zamrkal. „Opravdu mám?“

„Samozřejmě, ty hlupáčku. Tanec je velmi dobrý prostředek k tomu, jak vyjádřit sexuální zájem. Běž,“ odháněl ho Severus bez mrknutí oka. „Sveď ho.“

Harry dopil drink a vzhlédl k místu, kde to Draco roztáčel s dalšími okolo sebe.

„Tedy, pokud jsi toho schopen,“ odvážil se dodat Severus.

Harry po něm vrhl naštvaný pohled a praštil s prázdnou sklenicí o barový pult. Odhodlaně se nadechl, narovnal ramena a vykročil směrem k tanečnímu parketu.

Severus si objednal další pití. Tohle ho zabije. Draco si všiml, jak se k němu Harry blíží. Vypadal mnohem víc než jen okouzleně. Bylo to poprvé, co Severus viděl Harryho tančit. Za normálních okolností by byl unesen, ale takhle…

Harry tancoval stejně jako létal – s přirozeným půvabem, čímž upozorňoval na sebemenší pohyb. Draco se pohybovat uměl. Jenomže to bylo mechanické a nacvičené. Příliš dokonalé. Což znamenalo, že ti dva dohromady na parketu vypadali naprosto neuvěřitelně.

Severus si byl jistý ještě něčím dalším. Jakmile si ostatní všimli tančícího Harryho, okamžitě upoutal jejich pozornost. Výsledek byl okamžitý. Díky touze být neustále středem pozornosti, alespoň z části, se Draco posunul blíž k Harrymu, sladil s ním pohyby a nakonec se na něj těsně nalepil. Jeho ruce se ovinuly kolem Harryho.

Když začaly být Dracovy ruce příliš troufalé, Severus se rozhodl, že „svádění“ měl pro dnešní večer už dost. I přesto všechno Harryho pořád chtěl. Odložil sklenici. Cestou pryč šel úmyslně kolem tanečního parketu.

Uprostřed cesty se zastavil, jen aby přihlížel tomu, jak Draco táhne Harryho opačným směrem. Tiše koukal, jak se Harry nechal odvést do zadního salonku.

********************

Harry byl vržen proti zdi takovou silou, až zalapal po dechu. Neměl však čas se pořádně nadechnout, protože se k němu okamžitě přisál Draco a začal rty drtit jeho ústa. Následovalo Harryho tělo, jež bylo pevně zaklíněno mezi Dracem na jedné straně a hrubým povrchem stěny na straně druhé.

Dracovy rty a jazyk jemně klouzaly přes Harryho tvář a podél čelisti. „Jsi tak neuvěřitelně horký,“ vydechl a kousl Harryho. „Jsem z tebe úplně vedle.“

„Drac…“ Dracovy rty ho okamžitě umlčely, přičemž do hry Draco zapojil i jazyk a zuby.

Harry byl totálně ztracený. Tohle představovalo vše, po čem tak dlouho toužil. Opravdu to tak ale bylo? Cítil, že je něco špatně.

Všetečné ruce začaly prozkoumávat Harryho tělo. Zabloudily i pod přiléhavé tričko, nevynechaly ani rostoucí bouli v jeho kalhotách. Všechno to bylo tak rychlé. Harry to takhle nechtěl. Nemohl si ale pomoct. Nebyl z kamene. Jeho tělo jen reagovalo na stimulaci, která vháněla krev do center jeho potěšení.

Sakra. Teď s tím stejně nic nenadělá. Natáhl ruce k Dracovým kalhotám a rychle je rozepl. Vzal do ruky jeho tepající penis a začal ho zpracovávat. Draco souhlasně zamručel do Harryho úst.

Bylo po všem stejně rychle, jak rychle to začalo. Vzájemně se podpírali, divoce lapali po dechu a třásli se prožitou rozkoší. Draco se vzpamatoval jako první a zvedl hlavu. Díval se na Harryho s obnoveným zájmem.

Zvedl ruku a špičkami prstů přejel po Harryho tváři. „Moc pěkné,“ zamumlal. Krátce se dotkl svých rtů, pak Harryho. Potom se narovnal.

Aby nevypadal jako nezkušený hlupák, Harry vytáhl hůlku. Uklízecí kouzlo se rychle a efektivně postaralo o všechen ten nepořádek na jejich oblečení. Než si však mohl srovnat myšlenky v hlavě, Draco ho popadl za ruku a táhl zpátky do hlavního sálu.

„Malfoyi,“ zavolal Harry a vymanil se mu ze sevření. Draco se zastavil a otočil se. „Co…“

„Vím, že mezi tebou a Severusem nic nebylo,“ řekl Draco a ušklíbl se.

Harry se zamračil. „To měl být test?“

Draco se otočil a věnoval mu trpělivý úsměv. „Ne, ty idiote,“ odtušil. „To byla stoprocentní vášeň v tom nejlepším smyslu slova.“ Mrkl na něj. „A teď pojď,“ znovu Harryho popadl za ruku. „Pojď. Ještě si zatančíme.“

Harry zamrkal, ale nechal Draca, aby ho odvedl zpět. Když došli na parket, Harry Dracovi oznámil, že si jde dát něco k pití. Draco, i když nerad, souhlasně přikývl.

Harry potřeboval přemýšlet a tady to nešlo. Severus by věděl, co dělat. Severus by mu dokázal vysvětlit, co se vlastně stalo. Harry nebyl tak naivní, jak si Severus vždycky myslel. Vlastně, možná, že byl. Věděl však, že veškeré úsilí o získání Dracovy pozornosti nemělo vést pouze k rychlé „ruční práci“ v salonku nočního klubu. Harry chtěl mnohem víc.

A kde byl ksakru Severus?

Barman ho informoval, že odešel chvíli poté, co ho Harry opustil. Harry tam chvíli jen tak stál a zíral před sebe. Najednou se cítil ztracený a opuštěný. Jak ho tu Severus mohl takhle nechat? Harry vždy spoléhal na Severuse, že se o něj postará.

Začal se cítit jako ve zlém snu. Chtěl jít domů, kde byl v bezpečí a chráněný. Potřeboval si promluvit se Severusem. Záměrně se vrátil mezi kroutící se těla, aby Dracovi řekl, že odchází. Draco nejdřív ztropil povyk. Když mu však Harry řekl, že zůstane, pokud bude chtít, věnoval mu Draco chápavý úsměv. Než Harry odešel, Draco slíbil, že si spolu zítra promluví.

Když se Harry dostal do sklepení, jeho mysl už byla značně unavená. Tahle noc nebyla přesně podle jeho očekávání. Draco se nakonec chytil na vějičku. Problém však byl v tom, že se teď Harry cítil využitý, skoro špinavý. Ne, že by si Harry myslel, že to je jen Dracova vina. Jen… se zdálo, že pro něj byl tenhle způsob naprosto normální.

Po pravdě řečeno, Harry v tomhle směru nebyl žádný odborník. Vlastně, měl dost chabé zkušenosti. Byl si ale naprosto jistý, že tohle nebylo všechno. Draco považoval za samozřejmé, že Harry v tom bude chtít dál pokračovat. Ale k čemu by to bylo? Šlo by o další chvilkové potěšení nebo, že by se to přece jen změnilo v něco trvalejšího? Harry se obával toho, že Dracovi to takhle naprosto vyhovuje.

Severus měl pravdu. Byly to jenom hormony. Harry nedokázal potlačit zklamání. Nakonec přece jen Dracův zájem získal, ale nebylo to ono.

Daleko víc zábavy a vzrušení zažil se Severusem. Severus byl svým způsobem vzrušující. A v tom klubu vypadal tak zatraceně dobře, dokonce i v jednoduchých volných kalhotách a bílém hedvábném tričku. Když o tom teď Harry přemýšlel, Severus vypadal, jako by na sebe nechtěl poutat pozornost. Harry nevěděl, jak mu to mohlo uniknout. Celý večer mu byl nablízku, jeho tmavé hluboké oči se vpíjely do těch Harryho…

Jenže Severus byl zamilovaný do někoho jiného.

Harry se ušklíbl. Pořád ho to štvalo. Severus se celou tu dobu o někoho zajímal a vůbec nic mu o tom neřekl. Harry věděl, že si Severus úzkostlivě chrání své soukromí. Jenomže oni byli přátelé dva roky a Harry měl dojem, že si pro sebe nechávají jenom to, co by jim vzájemně překáželo. To, že před ním zatajil tuhle informaci, bylo divné. Harry nevěděl, jestli se má cítit dotčeně nebo by mu to mělo být jedno.

Možná, že byl spíš zmatený. Severus řekl, že doufal, že mezi nimi bude víc než přátelství. Možná, že se bál, že by ten přítel neměl…

Počkat. Severus přece tolik přátel neměl. Tak o kom to zatraceně mluvil?

Harry strnul uprostřed haly. Co když měl na mysli jeho? Harry přemýšlel o tom všem až narazil na Severuse. Postupně se mu vybavovalo vše, co ho Severus donutil vidět před tím, než se Draco vrátil.

Severus mu ochotně pomáhal, aby upoutal Draca. Co když to všechno byl jen chytrý plán, jak na sebe Harryho upozornit?

Dobrý Bože. Harry byl ale kus idiota. Severus byl dokonalý a Harry celou dobu stál jen o Draca. S ním ale končí. Teď hned.

Harry se zastavil před Sevovými dveřmi. Pro Harryho bylo normální, že šel rovnou za ním, kdykoliv si potřeboval promluvit nebo si postěžovat, kdykoliv byl nerozhodný nebo nejistý. Tentokrát však hodlal vyslechnout zpověď svého přítele on.

Setřásl ze sebe sako a upravil si tričko a kalhoty tak, aby působily ještě svůdněji. Alespoň doufal, že tomu tak je. Severus mu dal k dispozici tenhle outfit – sexy zboží, řekl. Harry by rád věděl, jestli jde obchodovat s láskou.

********************

Místností se rozléhalo nepřetržité klepání na dveře a nezdálo se, že by mělo brzy přestat. Severus váhavě otevřel dveře. „Co…“

Harry strčil do dveří a prošel kolem Severuse do místnosti.

„Nevím, co jsem udělal špatně, Seve,“ řekl Harry beznadějně. Přecházel po komnatě jako lev v kleci. Poslední dobou to dělal často. „V jednu chvíli jsem tancoval, snažil se ho svést a v té další jsem byl přitisknutej na zeď v tmavém pokoji s Dracovou rukou v kalhotách a jeho jazykem v krku.“

Severuse Harryho přiznání naprosto šokovalo. Svoje zděšení však pohotově skryl, vděčný, že si toho Harry nevšiml. U Merlina. Severus nepředpokládal, že bude Draco jednat tak rychle nebo tak drze. Že by mu tedy nakonec chyběla obratnost?

„Nebylo to přesně to, cos chtěl?“ zeptal se Severus opatrně.

Harry prošel kolem. Jeho výraz byl skoro ublížený. „Dokonce si nejsem ani jistej, co se vlastně stalo.“ Zamyšleně hleděl na zem. „Myslím tím,“ uvažoval nahlas. „Stalo se opravdu to, co jsem chtěl, aby se stalo?“

Severusem proběhl záchvěv naděje. Naděje, to bylo něco, co si myslel, že už nikdy nepocítí potom, co viděl ty dva odcházet z tanečního parketu. „Cos čekal?“

Harry povzdechl. Pořád se tvářil tak, že to Severusovi trhalo srdce. „Já nevím. Asi jsem očekával víc… víc…“

„Severus si stoupl za Harryho a naklonil se k jeho rameni. „Více čeho?“ zeptal se jemně.

Harryho tělo se zachvělo. Severus využil příležitosti a položil ruce na Harryho paže. Zhluboka dýchal a nasával kořeněnou vůni Harryho šampónu spolu s přetrvávajícím pachem kouře a potu z klubu.

Přejížděl dlaněmi nahoru a dolů po Harryho nadloktí ve snaze ho uklidnit. „Řekni mi, Harry,“ naléhal. „Co jsi čekal?“

Harry svěsil hlavu. Severusovy ruce se přesunuly na jeho ramena a začaly masírovat Harryho ztuhlé svaly.

„Nevím,“ odpověděl. Znova povzdechl, tentokrát však úlevou. „Víc citu, možná.“ Harry se odmlčel a prudce vtáhl vzduch do plic, když Severus zabořil palce do jeho ramen. „Možná víc emocí. Chci říct… touha nechyběla, ale postrádalo to vášeň, lásku. Byl to jen chtíč.“

„A tys chtěl víc,“ odtušil Severus.

Harryho ucho omyl jeho teplý dech. Harry přikývl. „Nebudu šťastnej, dokud nenajdu někoho, s kým budu moci všechno sdílet, dobré i zlé. Důvěru, přátelství… Prostě to, co spolu dva lidé sdílet mohou. A vášeň.“ Otočil se k Severusovi čelem a vzhlédl. V jeho tváři se zračil smutek a trochu i ztracenost. „Já… myslel jsem, že vím, co chci. Věděl jsem to. Teď to vím taky, ale…“ Odtáhl se a pohlédl stranou.

„Ale co?“ Severusovy ruce stiskly Harryho paže. Že by to byla konečně jeho šance?

Harry znovu vzhlédl. Jeho pohled se vpil hluboko do Severusových očí. „Jediné, co chci, je někoho milovat.“ Harry se znovu odtáhl s povzdechem plným beznaděje.

Severus toužil přitáhnout ho zpět.

„Doufám, že tvůj přítel bude mít s tímhle oblečením víc štěstí než já,“ hlesl Harry. Pohled zavrtával do podlahy.

„Harry…“

„Závidím mu.“

Jeho zatracená pusa. Teď se Harry cítil zase sám. „Harry,“ znovu promluvil Severus a snažil se sebrat veškerou odvahu. „Já ho koupil pro tebe.“

Harry přes rameno pohlédl na Severuse. V jeho rysech byl patrný zmatek. „Co?“

Severus došel až k němu a otočil ho k sobě, takže si hleděli z očí do očí. „Koupil jsem to pro tebe,“ zopakoval. „Nikdo další není.“

„Tak proč jsi mi to neřekl?“

Severus Harrymu odhrnul vlasy z očí. „Chtěl jsem, aby sis myslel, že mě někdo chce.“

Harry zamrkal. „Proč by tě někdo neměl chtít?“

Severus si povzdechl. Někdy měl vážně chuť toho kluka uškrtit.

„Takže se nezajímáš o nikoho?“ zeptal se Harry.

„Vlastně, ne. Chci říct, ano.“ U Merlina. Co se to s ním děje? „Nepochybně se o někoho zajímám.“

Harryho pohled pátral v Severusově tváři. Severus se donutil pohlédnout Harrymu do očí.

„Kdo je to?“

„Muž, pro kterého jsem koupil ty šaty,“ opověděl Severus.

„Ale…“ Harryho oči se rozšířily poznáním. „Oh.“ Pak zamrkal. „OH.“ Zvedl ruce a uvěznil mezi nimi Severusovu tvář. „Proč jsi mi to neřekl?“

Harry nevypadal zas až tak překvapeně, jak si Severus myslel. Vlastně to vypadalo, jako by si Harry lámal hlavu spíš se slovy než…

Severus se zamračil. „Hezký pokus, Pottere.“ Severus se pokusil Harrymu vymanit, ale ten ho chytil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.

„Omlouvám se,“ řekl. Jeho rty však zdobil úšklebek. „Došlo mi to cestou sem.“

„Celý Clouseau, není to tak?“

Harry odvrátil tvář. „Jsem vždycky tak zabedněnej?“

Severus ho chytil za bradu a zvedl jeho tvář. Harry si zase kousal spodní ret. „Roztomile zabedněný, když už,“ opáčil. Pohledem přejížděl po Harryho tváři a snažil se zjistit, na co Harry právě teď myslí. „Takže, co teď?“

Harry na něj pohlédl skrz řasy. To byl pohled, který vždy rozbouřil Severusovu krev. „Ty jsi expert,“ řekl Harry.

„Co jste to řekl, pane Pottere?“

Harry nabral dech. „Říkám, že už vím, co chci,“ přiznal. „Měl jsem to před sebou dva roky a nevěděl o tom.“

„A co?“

Harry se stydlivě usmál a potřásl hlavou. „Chceš mě donutit, abych to vyslovil. Že je to tak?“

„Nepochybně.“

„Chci tě,“ řekl bez sebemenšího zaváhání.

Severusova krev zamířila do jeho slabin. „A zítra?“ chtěl vědět.

Harry se kousl do rtu. „Předpokládám, že to budu chtít znova.“

Severus se zasmál. „Já předpokládám…“

Harry ho umlčel svými rty. Ach, jak sladké přerušení. Harryho chuť prostoupila celá jeho ústa a on rychle objal svoji lásku. Severusova pozornost se okamžitě zaměřila na Harryho polibky. Harry byl možná nezkušený, ale líbat uměl.

Jejich jazyky se propletly v tanci, který jim připadal tak známý, důvěrný. Brzy se přidaly i jejich ruce a vydaly se na vzájemný průzkum těla toho druhého se stejným poznáním. Harry zvrátil hlavu dozadu, aby umožnil lepší přístup Severusovým rtům, které putovaly podél čelisti a pak dolů po Harryho hrdle.

„Ano,“ zamumlal Harry. „To je ono.“

„Co myslíš?“ zašeptal Severus líbajíc hedvábnou kůži u Harryho výstřihu.

„Tohle je to víc,“ řekl zastřeně. Harryho hruď se prudce zvedala a zase klesala a to ještě ani pořádně nezačali.

„Ó, Harry. Toho je mnohem víc,“ poznamenal Severus a zvedl hlavu. „Mnohem víc.“

Harry se zhluboka nadechl. „Ukaž mi to,“ požádal. „Prosím.“

Severusovo srdce i penis radostně poskočily nad těmi jednoduchými slovy. Sklonil hlavu a uchvátil Harryho ústa v rychlém polibku. Pak ho odvedl do ložnice. Harry byl dychtivý jako vždy. Když byl Harry svlečený, Severus ho přejel pohledem od hlavy až k patě. Poté byl více než ochotný pomoci ze šatů Severusovi.

V době, kdy byli nazí, oba dýchali těžce a byli již částečně vzrušení. Severus se ve své kůži vždy cítil pohodlně. Byl si dobře vědom svých předností i toho mála nedostatků. Když se ale najednou ocitl nahý před Harrym, cítil se zranitelný.

Harry byl samozřejmě dokonalý. Přesně, jak si představoval. Ne-li víc, ale…

Harry ho hltal očima, ve kterých se zračil obdiv. Pak natáhl ruku a nechal prsty bloudit. Ty vytvářely stezky, které Severuse rozpalovaly. Severus se zachvěl. Ocitl se v ráji i v pekle zároveň. Kvůli Harrymu ale musel být trpělivý.

Když Harry znovu vzhlédl, našel Severus v těch zelených hlubinách více než jen touhu. „Jsi dokonalý.“

Severus zasténal a jedním pohybem se zmocnil Harryho zrůžovělých rtů. Společně se pak zhroutili na postel. I když hledali pohodlnou polohu pro jejich propletené údy, jejich rty se od sebe ani na chvíli neodtrhly.

Jejich pohlaví k sobě byla přitahována jako opačné póly magnetu. Narážela do sebe zrcadlovými pohyby jejich boků. Severusovy ruce směle klouzaly po saténové pokožce Harryho zad a zadku ve snaze přitáhnout milence blíž k sobě. Harry svíral Severuse, svíral jeho vlasy, ramena, se stejnou touhou.

Jejich ústa pokračovala v ochutnávání a zkoumání. Okolní prostor byl naplněn jejich těžkým oddechováním a pachem kůže prosycené potem.

„Harry,“ řekl Severus mezi polibky. Jeho hlas byl zdrsnělý touhou. „Chci tě. Potřebuji tě.“

„Jen tebe,“ zachraplal Harry. „Prosím.“ Dlaněmi sjel přes Severusova ramena a přitáhl si ho na sebe. „Prosím.“

Severus se vzepřel na rukou a pohlédl Harrymu do tváře, kde se zračilo vzrušení. Harry roztáhl nohy a Severus sklouzl do kolébky jeho stehen. Zapadli do sebe jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Severus musel na chvíli zavřít oči a zadržet dech, aby znovunabyl kontrolu nad svým tělem.

Kouzlem přivolal tubu lubrikantu a začal Harryho připravovat na spojení. Severus zapojil všechny svoje znalosti a zkušenosti, aby Harryho připravil co nejlépe na svůj vpád. Harry se svíjel pod jeho doteky, které stupňovaly jeho potěšení. Ani jeden z nich už nedokázal čekat.

Severus vnikal do Harryho žhavého těla pomalu. Harry ho v sobě svíral takovým způsobem, jako by ho už nikdy nechtěl pustit. Byla to nirvana!

A bylo to ještě lepší. Pohybovat se v Harrym, to bylo něco, o čem už dlouho snil. Nyní ale cítil, že veškeré jeho představy byly překonány. Nic se nemohlo vyrovnat pocitu být hluboko v Harrym, zatímco Harry svíral jeho tělo a žádal o víc.

Když Severus poznal, že už mu nemůže poskytnout větší potěšení, sklonil se a uvěznil Harryho ústa v dalším polibku. Harry pod ním zasténal. Když jeho tělo uchvátila křeč, vykřikl Severusovo jméno.

Harry ho v sobě opakovaně tiskl prožívanými záchvěvy křeče. Severus pokračoval v přirážení, dokud i jeho nepřemohly slastné vlny orgasmu, které roztřásly jeho tělo a zbavily ho i poslední kapky touhy. Když to odeznělo, políbil Harryho na ústa. Harryho odezva byla zesláblá přestálou námahou, ale stejně sladká jako jejich první polibek.

Severus se uvelebil vedle Harryho a přitáhl si ho těsně k sobě. Harry ho dloubl nosem do krku stále zasypávajíc jeho kůži měkkými polibky.

„Bylo by ukvapené říct ti, že tě miluju?“ zeptal se Harry ospale.

„Jen pokud to nemyslíš vážně.“

Harryho ruka bloudila po Severusově hrudi a hladila kůži v místě Severusova srdce. „Myslím to vážně.“

„Co řekneš Dracovi?“ zeptal se Severus zvědavě a užíval si Harryho něžných doteků.

Harry pokrčil rameny. „Že nemám zájem.“ Zvedl hlavu. „A co ty?“

Severus pozvedl obočí. „Taky o něj nemám zájem.“ Harry zamrkal a Severus si přitáhl jeho hlavu zpět na hruď. „Miluji tě už šest měsíců, Harry. A to už se nezmění.“ Severus pokračoval v bloudění prsty v Harryho neposedných vlasech. „Když někomu dám své srdce, tak je to navždy.“

„Tak si můžeš vzít to moje, protože já dvě nepotřebuju.“

„Takže obchod?“ navrhl Severus.

Harry se přitiskl blíž a vtiskl polibek na Severusovy naběhlé rty. „Miluju naturální směnu.“