Labyrintem slov...

Autor: Darkness deStination
Fandom: Harry Potter
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Tak to může dopadnout, když se Harry toulá v noci po Bradavicích
Poznámka: Vypadl mi zub a narostl nový. Představil se jako Slashový, tak posuďte sami, jestli je to opravdu on.

Zase jedna jasná noc, s měsícem kulatým, a tak smutně zářivým, že Harry nemohl usnout. Cítil se moc divně. Skoro, jako by se mělo něco stát. Nejspíš to nemělo pražádnou souvislost s Voldemortem, protože jizva Harryho nebolela. Poslední dobou mu vlastně dávala natolik pokoj, že na ni téměř zapomněl.
Potichu vstal z postele a vykradl se z ložnice, jenže mezi dveřmi se musel na okamžik zastavit, protože Ron se začal v posteli otáčet a cosi zamumlal. Když se Harry ubezpečil, že jeho kamarád stále tvrdě spí, zavřel za sebou tiše dveře.
Posadil se ke krbu a upřel pohled do plamenů. Oheň tiše praskal a Harryho pomalu přepadala deprese. Cítil se tak podivně prázdný, přestože téměř celý kouzelnický svět (až na pár vyjímek ) ho uctíval, po smrti svého kmotra měl pocit, že o něj vlastně nikdo nestojí. Cho Changová se na něj už ani nepodívá, Hermiona je kamarádka a navíc chodí s Ronem a Ginny Weasleyová pokukuje po Malfoyovi...
Harryho otec i matka jsou mrtví, strýc a teta Dursleyovi ho nikdy neměli rádi a chlapci tolik chybělo láskyplné objetí! Chybělo mu celých sedmnáct let.
Už ani nevnímal plameny, jen hleděl kamsi skrze ně. Možná i trochu toužil vhodit do nich hrst letaxu a zadrmolit vymyšlené jméno místa. Kdo ví, kde by se octl...
Cítil, že nutně potřebuje lidský kontakt. Jakýkoli lidský kontakt. Vydal se tedy na procházku po bradavickém hradu. Při troše štěstí ho někdo načape a on bude středem něčí pozornosti. Když už ne láskyplné, tak alespoň nenávistné. Mladý Potter byl viditelně zoufalý.
Toulal se po chodbách a přemýšlel o smyslu své existence. Několikrát ho napadlo, proč tenkrát raději nezemřel spolu s rodiči, ale odpověď nepřicházela. Zato přicházel někdo jiný. Harry ucítil zvláštní a povědomou vůni a v tu chvíli měl dojem, že tam kromě něj ještě někdo je. Otočil se, ale nikoho nezahlédl. V tom samém okamžiku zaslechl zašeptání: „Mdloby na tebe.“ A omdlel.

Když se probral, dostal skoro šok. Nejenže zjistil, že je spoutaný, zjistil i to, že je úplně nahý. Lehkou dezorientaci mu způsobovala i páska přes oči, takže Harry neviděl kde je, ani je-li tam sám.
„Je tu někdo?“ zeptal se poněkud hlasitěji – to aby zamaskoval strach v hlase. Místo odpovědi se dočkal jen toho, že byl za spoutané ruce vytažen a donucen se postavit. Cítil něčí přítomnost. Cítil povědomou vůni. Myslel si, že ho unesli Smrtijedi a že je teď s ním Voldemort, aby ho mučil. Jenže Harryho jizva toto popírala, protože pokud by šlo o Voldemorta, už by o sobě dávala vědět. Ticho nesnesitelně houstlo. Co se bude dít?
Nic. Nedělo se nic. Ticho před bouří. Harry mohl slyšet pouze svůj zrychlený dech a tlukot vlastního srdce.
Tajemný neznámý teď obcházel Harryho kolem dokola. Jednu chvíli se ke spoutanému chlapci naklonil a lehce se ho dotkl rty na krku. Dotek byl elektrizující a provázel jej horký dech a Harry opět mohl ucítit tu vůni, o které věděl, že ji zná, nemohl si však vzpomenout odkud.
Snažil si vybavit, kde jen už tohle cítil. Bylo to jako zastřená vzpomínka, kterou ne a ne osvětlit. Snad lékořice a ještě něco...

Věznitel vjel Harrymu rukou do vlasů. Sjel prsty po krku na páteř až dolů k půlkám. Harry tiše vyjekl. Po těle mu spolu s rukou toho, jež ho držel v poutech, přejelo zamrazení. Cukal sebou, ale pouta byla dobře utažená. Harry zakřičel: „Kdo jste?! Co to děláte?! Pusťte mě, nebo... nebo…”
Únosce přešel před Harryho. Uchopil ho za bradu a přitiskl své rty na jeho. Bral si Harryho ústa téměř neurvale. Harry se pokoušel bránit. Škubal sebou, snažil se uhýbat, ač nevěděl před čím, nebo před kým. Polibek skončil stejně náhle, jako začal. Chlapec, který netušil, zda tentokrát přežije, kopal kolem sebe, ale jeho obrana nebyla k ničemu. Odpovědí na zoufalé pokusy o uvolnění pout mu byl výsměch. Tichý a zlý výsměch.
A opět ticho a klid. Jen závan té zvláštní vůně byl důkazem o přítomnosti trýznitele.
Harry strnul v očekávání dalších událostí.
Ke svému zděšení si pomalu uvědomoval, že jeho tělo začíná na doteky a polibky, které zajisté nebyly ženského původu, reagovat.
Toto zjištění jej na okamžik ochromilo, takže muž mohl využít příležitosti a opět chlapce s jizvou na čele políbit. Jeho ústa pomalu putovala od Harryho rtů přes krk na hrudník. Chvíli se věnovala bradavkám. Nejprve jemné kousání, následované pohlazením horkých rtů.
Nebelvírský student se snažil přemýšlet, kdo to s ním provádí tak dráždivou hru, ale tyto myšlenky se mu rychle rozutíkávaly, až zbyla jediná. Palčivá touha uvolnit napětí, které pulzovalo jeho penisem. Harryho zrychlený dech prozrazoval vzrušení, erekce ho potvrzovala, hlazení a polibky neznámého stupňovaly. A vůně, ta vůně, kterou po celou dobu cítil, to všechno ještě umocňovala. Zmatený mladík byl znehybněný pouty, oslepený páskou, uvázanou přes oči, a ohromený tím, co právě prožívá a jak to na něj působí. Cizí jemné ruce rozehrávaly po Harryho těle koncert požitků, které chlapec, který přežil, ještě nikdy nepoznal.
Ve chvíli, kdy záhadný muž začal Harryho líbat na břicho, olizovat pupík a prolíbávat si cestičku k Harryho penisu, nezkušený hoch vyvrcholil. Zazněl tichý smích. Odkud jen Harry ten smích zná? Moci si tak vzpomenout! Možná, že kdyby ten muž promluvil...

Jenže tím to nekončilo. Neznámý dál Harryho líbal a laskal. Poklekl před svázaného chlapce a vzal do úst jeho znovu ztopořené mužství. Harry zasténal. Jazyk cizince si něžně pohrával s uzdičkou, kroužil okolo žaludu a ruka, která dosud téměř ubližovala, jemně hladila Harryho po pevném zadku. Ten, jenž si přál být nepoznán, přejížděl Harrymu prstem mezi půlkami. Harryho zachvátila touha, aby to nebyl prst, ale něco víc. Jeho nevyřčená myšlenka byla zachycena. Neznámý na okamžik přestal a odstoupil od Harryho, aby se vzápětí vrátil a prsty omočenými v lubrikantu začal pomalu vnikat do chlapcova těla a připravovat ho pro svůj vpád. Harry instinktivně přirážel proti prstům, jež ho připravovaly o zdravý rozum. Pokoušel se trochu ohnout, aby umožnil lepší přístup do svého těla. To už tajemný milenec pomalu vnikal do Harryho svou mužskou chloubou.
Harry zasténal. Neznámý se na chvilku přestal pohybovat. Zazněl jeho přidušený sten. Harry ale už nechtěl čekat. Vyrazil proti penisu svého mučitele a tomu nezbývalo nic jiného, než aby se přidal. Vzal do ruky Harryho touhu a ve stejném rytmu, jako přirážel, ho zpracovával. Vrcholili oba v jeden okamžik. Než si Harry vůbec stačil uvědomit, co právě prožil, zaslechl zase zamumlání: „Mdloby na tebe.“

Když se probral, ležel ve své posteli. Ron, Seamus a Dean už byli vzhůru a oblečeni odcházeli na snídani.
„Harry, dělej, nebo přijdeš pozdě,“ smál se Ron.
Harry vyskočil z postele a rychle se oblékl. Věděl, že si musí pospíšit, už jen proto, že dnes měli první dvě hodiny lektvary a Snape by nepropásl příležitost připravit Nebelvír o body za pozdní příchod. Harry tedy posnídal jen zběžně a už uháněl do sklepení. Uf. Přišel včas. Sotva se usadil do lavice, už tu byl Snape. Ostřížím zrakem přejel po třídě. Očima se zastavil u Harryho. Ušklíbl se a začal hodinu. Jako obvykle zadal na tabuli ingredience a postup pro výrobu lektvaru. Procházel mezi žáky a komentoval jejich práci. Zastavil se u Harryho, naklonil se a řekl: „No, jsem zvědav, pane Pottere, jak se dnes předvedete.“ Harry se nadechl k námitce, ale pak zase rychle zavřel pusu.
Ucítil povědomou vůni.

Konec