Labyrintem slov...

Původní název: Logical Consequences
Autor: Laume
Web:  http://www.fanfiction.net/s/3760200/1/Logical_Consequences
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Jezinka
Párování:  non-slash
Rating:  13+
Shrnutí:  Po mnoho let se kouzelnický svět tvářil, že nevidí. Nyní musí čelit následkům, když se situace obrátí.

Malý, třesoucí se chlapec seděl v přístěnku pod schody, dokonce už ani necítil hlad, zatímco skulinami k němu pronikaly zvuky narozeninové oslavy jeho bratrance.

Jedenáctiletý chlapec se zaradoval, když se dozvěděl, že je kouzelník a půjde do školy. Navštívil školní ošetřovatelku kvůli vleklému zranění a dovolil jí, aby ho prohlédla, protože věřil, že by kouzelníci mohli změnit jeho život, když mudlové selhali. Ukázalo se, že se zase zmýlil.

Šokovaná ošetřovatelka zavolala ředitele, který nevypadal ani šokovaný, ani překvapený. Po šeptem vedené poradě ošetřovatelka zahojila jeho rány a nikdy už znovu o tom incidentu nemluvila.

Jeho přátelé dorazili v létajícím autě, aby ho zachránili, a pověděli svým rodičům, že byl zamknutý a hladověl. Dostal soucitné pohledy a spoustu jídla, ale žádnou pomoc. Příští rok se okamžitě vrátil.

Rok co rok bojoval se svou Nemesis, Voldemortem, až se to stalo téměř utěšující rutinou. Dokud Temný pán nenapadl samotnou školu v jeho šestém ročníku při slavnosti na rozloučenou. Velká síň byla přeplněná, když do ní proudili Smrtijedi a na závěr si vykračoval uhlazeně smrtící Voldemort, který prolomil mlčení.

„Ach…“ usmála se ta odpornost, „domov.“

Harry se zahihňal.

„Považuješ to za komické, Harry?“ vyzvídal Voldemort, „necítíš potřebu vyskočit a ochraňovat? Jak víš, pouze my dva můžeme zabít jeden druhého. Nepřeješ si zabít mě, když jsem teď napadl tvůj domov, Harry?“ Tón hlasu byl zdánlivě vlídný.

„Ó ne, jen si posluž,“ mávl Harry přezíravě rukou, „buď mým hostem.“

„HARRY!“ vykřikly šokované hlasy.

„Pane Pottere,“ povstal ředitel, „nepochybně si přejete bojovat za svůj domov, za domov svých rodičů?“

Chlapec se hořce zasmál. „Můj domov? Tohle není můj domov. Já žádný domov nemám. Proč bych se měl starat o tohle místo? Ne,“ obrátil se k čekajícímu Voldemortovi, „můžeš ho mít.“

„Vskutku?“ nezdálo se, že by byl Temný pán přespříliš překvapený, „dobrá, musím přiznat, že tvůj nedostatek odporu věci usnadňuje.“

„Pane Pottere,“ štěkla profesorka McGonagallová, „jak můžete něco takového říct? Jak můžete opustit svůj svět, své přátele a všechny, kdo pro vás tak tvrdě pracovali?“

Něco se změnilo. Voldemort to vycítil jako první, i když to už věděl. Chlapec už dál nebyl chlapcem - změnil se v muže.

„Splácím vám naprosto stejnou péčí a oddaností, jakou jste ukázali vy mně, paní profesorko,“ odvětil Harry chladně, „což znamená vůbec žádnou. Proč bych se měl cítit povinen bojovat za vás, když jste mě ponechali u lidí, kteří mi ubližovali, týrali mě, nechali mě hladovět? Za vás, kteří jste mě každý rok posílali zpátky, třebaže jste věděli, dokonce než jsem začal studovat v Bradavicích, co mi dělají? Proč by mi na tom mělo záležet? Ne, děkuju.“

Tmavá postava se od hlavní tabule přesunula ke Smrtijedům a Harrymu.

„Nazdar, profesore Snape,“ pozdravil Harry radostně.

„Severusi,“ uvítal ho Voldemort stejně potěšeně, „provedl jsi to velice dobře.“

„Severusi!“ Brumbál vypadal konsternovaně, „ty jsi nás zradil?“

„Och ne, nezradil,“ usmál se Harry. „Podívejte, profesor Snape byl ten jediný, kdo byl ochotný mi pomoct. Při našich lekcích nitrobrany odhalil pravdu o tom, jak se mnou Dursleyovi zacházejí, a od té doby si se mnou povídal. Mám podezření, že o svých zjištěních informoval tamhle Toma.“

„To udělal,“ potvrdil Voldemort, „takže jsem si uvědomil, že bys možná nemusel být až takový můj nepřítel, jak jsem si myslel.“

Brumbál smutně zavrtěl hlavou. „Co jsi to udělal, Harry? Co se chystáš udělat?“

„Přesně to, co jste dělali vy - nic,“ informoval ho Harry.

„Dopustíš, aby Voldemort převzal vládu? Necháš ho, aby nás zabil?“ spustily rozzlobené i vyděšené hlasy.

„Tak co s tím, Harry?“ zeptal se pobaveně Voldemort.

„Ó, to je maličkost, vezmi si kouzelnický svět, nebudu tě obtěžovat, pokud slíbíš, že necháš stranou několik vybraných jedinců. Myslím, že seznam máš. Na oplátku si můžeš pohrát s mými drahými příbuznými tak, jak to máš rád.“

Všechny tváře v Síni byly bledé a rozhněvané. Harry pokrčil rameny.

„Byl jsem týraný a nikdo si toho nevšímal. Ti, kdo si všimli, klidně vyhověli řediteli Brumbálovi a nepřijali žádná opatření. Jediní, kdo mi přišli na pomoc, byli moji přátelé, v té době pořád ještě děti. Hermiona, Ron, Fred a George. Právě tyhle jsem zmínil na svém seznamu 'nedotýkej se'. Opustili jste mě a pak, jako jedenáctiletému, jste mi vnutili zodpovědnost za záchranu celého vašeho světa, zatímco vy jste seděli na svých zadcích a nic nedělali, do akce jste se vrhli, jen když jste mě pomlouvali. Co vám dlužím? Nic jste mi nedali, jenom požadovali. Čím víc jsem dával, tím víc jste chtěli.“

„Tvoji rodiče by se za tebe styděli!“ zakřičel někdo.

Harry pokrčil rameny. „Co by vám všem moji rodiče řekli, kdyby se dozvěděli, co jste udělali? Jak by reagovali? Vybrali by si vaši stranu, lidi, kteří dovolili, aby bylo jejich synovi ubližováno, a dokonce do toho aktivně zasahovali, nebo mě, svého syna, pro kterého ochotně zemřeli?“

Snape vykročil vpřed. „Buď to teď už pochopili, nebo to nepochopí nikdy, Harry.“

„Jo, to je pravda,“ povzdechl si mladík. „Dobrá, děkuju ti za všechno, Severusi. Doufám, že tě sem tam uvidím.“

„To byla maličkost,“ odpověděl mistr lektvarů s maličkým pousmáním. „Budu postrádat naše 'školní tresty'.“

„Já taky. Měj se hezky.“

Krátce se objali, potom se od mistra lektvarů obrátil k Voldemortovi. „Severus je na tom seznamu taky.“

„Toho jsem se obával,“ zaškaredil se muž s hadí tváří. „No tak tedy dobrá. Co mi nabízíš a jakou dohodu bys chtěl uzavřít se mnou, Tomem Rojvolem Raddlem?“ zeptal se formálně.

„Kouzelnický svět, s již zmíněnými výjimkami, pro tebe a mudlovský svět pro mne,“ odvětil Harry. „Kromě zmíněných výjimek nebudu zasahovat do kouzelnického světa ani do toho, jakým způsobem ho budeš spravovat. Na oplátku se nebudeš ty plést do mudlovského světa. Rozdělení je jasné.“

„Takto to bude.“

„Co jsi to provedl?!?!“ křičel Brumbál. „Harry!“

„Jsme dva kouzelníci s rovnocennou obrovskou mocí,“ vysvětloval Harry klidně, jako by byl učitelem, který mluví ke studentovi. „Není neobvyklé, aby dva takoví čarodějové, když spolu netouží bojovat, dospěli k porozumění, pokud jde o jejich teritoria. Právě tohle jsme udělali. A nyní musím odejít, protože už dál nejsem na svém vlastním území. Rone, Hermiono, Severusi - nikomu z vás se nic nestane ani v jednom z těchto světů, stejně tak ani Fredovi s Georgem. Můžete mezi nimi cestovat tak často, jak si přejete. Pokud jde o vás ostatní,“ jeho oči spočinuly na osazenstvu jídelních stolů, „raději byste neměli být zastiženi na mém území.“

Natáhl ruku k Voldemortovi, potřásl si jí s Temným pánem a vyšel dveřmi ven, aby už do kouzelnického světa nikdy nevkročil.

KONEC