| Zobrazeno: 2006
/ 2
VKEŘ
Třetí den z pěti: “Noli me tangere”
Roklinské ostružiny a zvláštní namlouvající rituály loriénských elfů.
Minulou noc jsem překvapil Glorfindela v knihovně - byl právě uprostřed bouřlivého vyprávění a názorné ukázky, kterak sám přemohl balroga, jíž předváděl jedné z Celebornových tanečnic.
Ona samozřejmě byla balrogem.
Rozhodl jsem se, že nutně potřebuji zůstat a roztřídit nějaké svitky, takže se to protáhlo.
Myslím, že mě tituloval "Eresteror", když odcházel, ale možná jsem se přeslechl.
5:00
Probudil mě hlasitý pokřik vycházející ze zahrady. Hodil jsem na sebe košili a běžel se podívat, o co jde, když vtom jsem se zarazil hned u okna - byl to Thranduil a jeho vojáci. Prováděli ranní rozcvičku.
Běhali kolem starého dubu, který roste nedaleko Elrondova letního pavilonu, což bylo dost špatné takhle časně ráno, ale oni si k tomu ještě prozpěvovali temnohvozdské klasiky jako „Moje lesní panenka“.
Na chvíli jsem zauvažoval, jestli si neprocvičím svoji lukostřelbu na pohybující se objekty, ale nakonec jsem usoudil, že nestojíme o další incident na diplomatické úrovni.
Všiml jsem si několika přihlížejících Celebornových tanečnic. Obdivně zahvízdaly pokaždé, když Legolas procházel pod jejich balkonem.
Procházel často.
A neměl na sobě košili.
Vejtaha.
10:00
Rozruch v letním pavilonu.
Orophin seznámil Arwen se svými svaly, Estel pak seznámil Orophina se svojí pěstí. Orophin mu navrhl, že mu strčí svůj luk tam, kam Arien nikdy nesvítí a už si šli po krku.
Kromě pár zlomených kostí a jednoho nosu se nic vážnějšího nestalo. Asi budu muset promluvit s Elrondem - někdo by měl zasvětit Arwen do tajuplných a komplikovaných diplomatických poměrů mezi včelkami a ptáčky.
11:00
Vyrušil mě Arwenin vřískot. Popadl jsem svůj meč a vyběhl z pracovny. Buď to byl skřetí útok, anebo Ostružiní, kterou Arwen hlídá, na ní zkouší různá pradávná vojenská umění.
Nebylo to ani jedno z jmenovaného. Někdo jí pouze položil na postel mrtvého vrrka.
Musím si s Orophinem vážně promluvit o rozdílných namlouvacích rituálech u nás a v Lórienu.
16:00
Rozhodl jsem se, že si půjdu zaplavat do Bruinen. Na břehu jsem se vysvlékl ze svého šatstva a elegantní šipkou jsem skočil do vody. Uvědomil jsem si až příliš pozdě, že nejsem sám. Byla tu také jedna tanečnice z minulé noci a na sobě měla jen tři strategicky rozmístěné mallornové lístky.
Což znamenalo, že byla stále ještě oblečená víc než já.
Navrhla, že mi umyje záda; odmítl jsem zdvořile, ale tvrdě. Na to mi řekla, že bych se měl zbavit toho nezdravého strachu z intimní blízkosti a konečně si užívat života.
Odpověděl jsem, že nevím, o čem mluví. Ujistila mě ale, že se vůbec nemám za co stydět, že lord Glorfindel jí řekl všechno o mé fobií.
Tak takhle je to. Za to budu chtít jeho hlavu na podnose! S jablkem v ústech.
Stále se ke mně přibližovala, blábolila něco o tom, že “už jsme dospělí elfové“ a o “využití dne“. A právě když se chystala na mě zaútočit (tratíc po cestě jeden nebo dva mallornové lístky), vyskočil jsem z vody a utíkal.
Naneštěstí jsem zapomněl své oblečení.
17:15
Seděl jsem v křoví a odháněl mouchy, komáry i další havěť. Po víc než hodině jsem už utrpěl pár vskutku delikátních bodnutí. Ve výhledu se objevil Thranduil a měl namířeno do stájí. Ke všemu mému ponížení se znenadání vynořil i Glorfindel.
Thranduil bručel něco o tom, že jsme dekadentní, ale Glorfindel ho jen poplácal po zádech a šťastně zakokrhal: "Můj králi, podívejte se, jaké nádherné plody u nás rostou - pochybuji, že najdete něco podobného v Temném hvozdu! Tohle, drahý Thranduile, je nejslavnější roklinská ostružina!"
Uškrtil bych ho na místě.
Alespoň mi půjčil svůj plášť.
19:00
Objevil jsem tanečnici od řeky ve své vaně. Nabídla mi, ať jdu ochutnat. Odmítl jsem s tím, že držím dietu z mořských plodů - dívám se na ně, ale nejím je.
21:00
Jeden ze stráže zaklepal na dveře pracovny se vzkazem od Celeborna. Chce, abych mu poslal košík s jídlem, pár polštářů, víno a tanečnice do lesa, kde stanují. Dal jsem poslovi místo toho "Asketismus je ctnost" 2. díl z mé osobní knihovny a poslal ho zpátky.
21:15
Z okna jsem zpozoroval, jak Rúmiluhání do lesa s košíkem jídla, dvěma hedvábnými polštáři a jednou tanečnicí připevněnou k sedlu.
Celeborn nikdy nehrál fér.
23:00
Vrátil jsem se do svých pokojů celkem brzy.
Našel jsem na posteli mrtvého vrrka a košík ostružin.
To musí být vášeň.
Elrond a Celeborn jsou stále na jejich survivalovém pobytu v lese. Zatímco tohle píšu, oni čelí jedovatým pavoukům, krvežíznivým komárům, vražedným skřetům a divé lesní zvěři.
Jsou tam úplně sami.
Ó jak jim závidím. Erestor
Pokračování příště: Vyhrají Elrond a Celeborn sázku? Opustí Arwen Estela kvůli Orophinovi? Ztratí se Rúmil v lese? Kdo se snaží okouzlit Erestora mrtvým vrrkem? A ví UŽ Galadriel o tanečnicích? Zůstaňte naladěni…
Poznámka autorky:
„Noli me tangere - nedotýkej se mě“
Kapitola 2. - Druhý den z pěti: Ostružiní a hřmění
Kapitola 4. - Čtvrtý den z pěti: “Paní Glorfindelová, domnívám se?”