Labyrintem slov...

VKEŘ

První den z pěti: “Glorfinkl, Garfindel a Glorfunkl”

Představení Elrondova slavného úlovku “Gil-galadova čajová konvice” a jak Erestor přišel ke svým vranám.

Hektický den. Výroční konference elfích říší (VKEŘ) se letos koná v Imladris, takže není divu, že ve městě se to jen hemží koňmi a aristokracií.

Král Thranduil, Jedinečný a Neopakovatelný, Nejúžasnější a Nejobávanější vládce Temného hvozdu, Král z milosti Valar, Vládce dvou tisíciletí, Zářivá hvězda Nejzelenějšího ze zelených hvozdů, Nejjasnější ze všech elfích lordů, Světlo Temného věku, Syn Orophera Velkolepého, Dar Elbereth pro Eldar, atd. atd. atd. přijel dnes časně ráno se svou početnou posádkou.

Zatracená práce, když vezmu v úvahu poněkud napjaté vztahy mezi našimi říšemi.

Poslední týden jsme strávili odstraňováním veškerých Gil-galadových obrazů, bust, soch a památečních džbánků z dohledu veřejnosti. Elrond je nevrlý, protože jsem vyškrtl ze zítřejšího programu návštěvu Gil-galadova muzea. Ovšem stále mu nemůžu rozmluvit používání Gil-galadovy čajové konvice.

Původně jsem plánoval uvítat krále až zastrašujícím formálním přivítáním, ale bohužel přijel brzy a Elrond byl stále zaměstnán v Radě.

Byly tam dva hobiti, kteří obhajovali svá práva na vlastnictví osla, a zatímco Elrond se s nimi snažil rozumně domluvit, osel se rozhodl, že už má dost malicherných hádek a utekl do hlavní síně - kam právě přijel Thranduil.

Král se nejdřív podíval na mě a řekl: "Mistře Erestore, vůbec jste se nezměnil za tu dobu, co jsem vás neviděl."

Pak oslovil osla: "Ani ty, drahý Elronde!"

Tak jsem rozhodl, že je pravý čas ukázat králi jeho komnaty, dřív než začne další Zabíjení rodných.

Pak jsem hledal Glorfindela, abych s ním mohl probrat seznam hlídek a stráže. Našel jsem ho na břehu Bruinen, kde právě procvičoval svou lukostřelbu, používaje portrét Thranduila jako terč.

Podle výsledku jsem usoudil, že je buď opravdu jeden z nejhorších lukostřelců nebo vůbec nemířil nad pás...

Zřejmě jedna z Glorfindelových nespočetných ex-manželek utekla někdy v Prvním věku s nějakým prodejcem luků z Temného hvozdu a od té doby je plný záště.

Když uvážíme, že jedna z Thranduilových ex-manželek utekla pro změnu s Glorfindelem, myslím, že to trochu přehání.

Thranduil s sebou přivezl dárky - jak potěšující: knihu pro dvojčata ("O noldorských vojenských strategiích a proč nefungují"), sadu stříbrných jehlic na pletení pro Arwen ("Jediná ideální zbraň pro dámy") a tři mrchožroutské vrány ("nejlepší z celého Temného hvozdu") pro Elronda.

Jedna ho kousla.

Právě to, co jsme potřebovali. Jak milé.

Jakmile Thranduil zmizel z dohledu, Elrond mi přihrál všechny vrány, chňapl láhev miruvoru a odkráčel k sobě do pokoje s prohlášením, že má příšernou bolest hlavy.

Glorfindel navrhl, že bychom mohli ptáky naservírovat s česnekovou omáčkou na snídani, ale já se rozhodl, že si je ponechám. Vyšpulil na mě poněkud naštvaně rty a prohlásil, že je to vskutku báječný nápad. Vlastnit domácí mazlíčky je prý projevem citlivé osoby, ale nebylo by na škodu, abych vyměnil svůj temný šat za světlejší, nejlépe červený. Aspoň by mě lidé mohli odlišit od mých vran.

Pojmenoval jsem je Glorfinkl, Garfindel a Glorfunkl.

Nepobavilo ho to.

Skvělé!

Erestor

Má osobní poznámka: Galadriel a Celeborn dorazí zítra. Nesmím zapomenout dát bytelnější zámek na dveře u vinného sklípku.

Kapitola 2. - Druhý den z pěti: Ostružiní a hřmění