| Zobrazeno: 2371
/ 3
Autorka: Mandragora
Beta-reader: Severka S. Rougueová
Páry: Pár jsou dva, že? Hmm… Nic takového se tam nevyskytuje.
Varování: slash, 15+, citrónové bonbóny a vulgární výrazy
Shrnutí: Jestli toužíte si přečíst příběh o velké a romantické lásce, tak v případě této povídky máte smůlu.
„Vítejte, vítejte, jsem rád, že jste se tak v hojném počtu rozhodli absolvovat večírek, který se vedení školy, potažmo já, rozhodlo uspořádat. Hlavně u nás v naší škole vítám vzácné hosty a troufám si tvrdit, že vámi velmi oblíbené majitele obchodu Kratochvílné kouzelnické kejkle, bratry Freda a George Weasleyovi...“ povstal a s všeobjímajícím gestem začal řečnit Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel.
Profesor Severus Snape, který byl ředitelem nekompromisně donucen se večírku také zúčastnit, se tvářil jako bůh pomsty. Všechno ho štvalo, počínaje z jeho pohledu dětinským chováním Brumbála, který už týden vypadal, že dostal do oka tik, jak pořád pomrkával a tajuplně se usmíval, jako kdyby vyhrál první cenu Kouzelného lota.
Ta šílená výzdoba, poletující růžová srdíčka všude kolem, jako nějaký obtížný hmyz, to mohl spáchat opravdu jenom Brumbál. S křidélky! Brrrr.
A ti rozjívení, ukřičení puberťáci, kdo je má sakra hlídat. Zanedlouho se rozlezou po celém hradě a budou se pářit, poschovávaní v různých skrýškách. Hlupáci, o všech těch jejich rádoby tajných úkrytech, za ty roky co tu žil, už dávno věděl. Generace studentů si nebyli schopny najít něco originálního.
Malinko se zasnil, ale tak, aby to nikdo nepoznal. V žádném případě by to nepřiznal, ale dělalo mu radost, plížit se ztichlým, setmělým hradem a vyhledávat poschovávané studenty, kteří se po večerce rozhodli pro soukromé studium anatomie druhého pohlaví. Dobrá, ne vždy se jednalo o druhé pohlaví, ale o to to bylo pikantnější. Vždycky si počkal až hříšníci budou v nejlepším a pak zaútočil. V nastalém zmatku, kdy se přistižení delikventi snažili obléci a zároveň uniknout z dosahu rozzuřeného a trestajícího profesora, se dalo ledacos zahlédnout, hlavně ty zajímavé, jindy pečlivě schovávané partie. Tušil, že v tomto směru si dneska užije své. Ach jo.
Harry Potter, sedící vedle Hermiony Grangerové na podivném kanapíčku, kterými byla místo klasických stolů vybavena Velká síň, se mračil. Štvalo ho, že sem na ten podivný večírek přišel, že se vůbec nechal Hermionou přesvědčit. Oslava lásky, brrrr, vždyť on nemá co slavit, a hlavně ani s kým. Všichni se tu budou muchlovat a on tu bude za trolla. Nijak ho neutěšila ani myšlenka, že i Hermiona je tu dnes večer sama, protože se minulý týden zase nepohodla s Ronem. Podmračeně sledoval, jak se kolem fretky Malfoye stahují jeho obdivovatelky. Úplně nejhorší je, že bude zřejmě donucen tančit, protože třetina Velké síně byla přeměněna na taneční parket. Ach jo.
„... Nebudu začátek našeho veselého večírku zdržovat dlouhými proslovy a proto vám všem přeji příjemnou zábavu,“ dokončil obsáhlý monolog profesor Brumbál, když pozvedl křišťálový pohár k přípitku. Pokynul jím směrem k profesorům, hostům a studentům z šestých a sedmých ročníků shromážděným ve Velké síni.
Ta byla vyzdobena a upravena pro účely večírku, který se ředitel rozhodl uspořádat na počest toho, že je předvečer svátku Svatého Valentina a navíc pátek 13., jehož konání oznámil studentům před pár dny slovy: „Jde o tak významný den v kalendáři, že by byl hřích toho nevyužít a neoslavit svátek lásky tak, jak se patří. Vždyť síla lásky je největší magická síla, co existuje.“
Účastníci večírku se po výzvě ředitele, který se šílenou jiskrou v oku pronesl přípitek: „Na Veselý večírek!“, napili ze svých číší.
To víno, pokud to bylo víno, mělo lehkou meruňkovou chuť a trošku vonělo po mátě. Harrymu docela chutnalo.
„Veselý večírek, to mě nenapadlo,“ pronesla po dopití přípitku zamyšleně Hermiona.
„Cože? Jak veselý? Ještě ani nezačal a pochybuji, že ho tak nazvu i po jeho skončení,“ oponoval Hermioně Harry, pořád nasupeně zírající na Malfoye.
„To je název lektvaru, co jsme právě měli jako přípitek.“
„To byl lektvar?“ podivil se Harry, kterého Hermionina slova vyvedla natolik z míry, že přerušil jako první oční souboj s Malfoyem a podíval se tázavě na Hermionu.
„Ano, to je název nového hitu z dílny Freda a George, o prázdninách jsem jim s ním pomáhala... no... testovat ho a tak...“
„Skoro se bojím zeptat, jak to funguje.“
„Ach ne!“
„Co se stalo?“
„Chtěla jsem, aby se na mě podíval Fred nebo George a střetla jsem se pohledem s profesorem Snapem.“
„No a?“ divil se Harry a zahleděl se směrem k profesorům.
„Nedívej se tam!“
„Proč? Vždyť na tom nic není.“
„Ale je, Harry! Podíval ses mu do očí?“ zamumlala Hermiona na pokraji paniky.
„Ano, a co má být?“ nechápal Harry. „Díváme se na sebe, jako bychom se chtěli zavraždit, skoro pořád.“
„Ty jenom doufej, že se nenapil toho lektvaru.“
„Tak mi to konečně vysvětli!“
„Lektvar Veselý večírek je z katalogu zboží, který je určen pouze pro dospělé,“ začala poučovat Harryho Hermiona, „jedná se o novinku. Na trhu je o něco déle než půl roku a stal se velice žádaný. Kolik se za něj utržilo minulý měsíc, ti teď bohužel neřeknu, protože nemám ty čísla u sebe. Hlavně si ho oblíbili bohatší kouzelníci, kteří pořádají na svých sídlech dekadentní večírky.“
„Hermiono,“ přerušil ji netrpělivě Harry, „mě spíš zajímají účinky toho patoku.“
„Funguje částečně jako alkohol, zlepšuje náladu, zvyšuje sebevědomí, odbourává zábrany a podporuje chtíč. Ale oproti alkoholu nezpůsobuje kocovinu, nesnižuje potenci, naopak působí jako silné afrodisiakum.“
„To je hezký výčet vlastností, ale co to dělá doopravdy a proč jsem se neměl dívat na Snapea?“
„Tak... no... víš...,“ začala Hermioně docházet řeč, „je tam ještě jedna magická vlastnost.“
To už měla Hermiona Harryho plnou pozornost, pečlivě si ji prohlížel, protože mu kupodivu neuniklo, že zčervenala a je evidentně na rozpacích.
„A to?“ pobídl ji.
„No... dobrá,“ odhodlala se s povzdechem Hermiona, „stejně se to dozvíš, tak ti to řeknu. Ten lektvar...“ najednou se neudržela a začala se mírně hystericky smát.
„Promiň Harry... vážně ses díval na Snapea? Víš... jde... o to, že... že způsobuje, že...“ zcela nehermionovsky koktala, „sitoběhemvečírkurozdášsprvnímitřemiskterýmisiskoukaldoočí,“ vychrlila nakonec na Harryho.
„Cože?“ nechápal Harry, „Prosím tě, ještě jednou a pomalu, jo?“
„Že si to během večera zcela určitě rozdáš s prvními třemi lidmi, s kterými sis koukal z očí do očí po vypití toho lektvaru. Tedy minimálně s nimi, ale je dost dobře možné, že těch osob může být nakonec i víc.“
„To jako jen já?“
„Ale ne, všichni přece měli ten lektvar,“ nešetřila ho Hermiona.
Harry, zcela ochromený, pomalu vstřebával informaci, kterou se právě dozvěděl od Hermiony.
„Ty se ze mě děláš legraci,“ dospěl nakonec k logickému závěru, „to přece není možné, to by přece nikdy Brumbál nedovolil.“
„Nedovolil? Mám dojem, že se právě naopak pustil s velkou vervou do organizování tohoto šíleného podniku. Vůbec by mě nenapadlo, že se něco takového dostane do Bradavic,“ kroutila hlavou Hermiona, ale zároveň se samolibě usmívala.
„He... Hermiono...“ vysoukal ze sebe nakonec Harry, „oprav mě, jestli se mýlím, ale mám takový divný pocit, že si právě několik minut upřeně zíráme do očí.“
Oslovená dívka se upřímně a velice nahlas začala smát. „Alespoň si taky užiješ s holkou. Nemysli si, že nevím, kam ses díval při přípitku.“
„Kam jsem se díval? Ale nééé... to nééé... Hermiono řekni mi, prosím... že sis to celé vymyslela,“ sténal Harry.
„Víš co, pojďme tančit, dřív než se na mě vrhneš,“ zvedla se Hermiona a odvedla si Harryho na taneční parket, kde se už svíjela většina jejich spolužáků.
Že Harry šel vcelku dobrovolně, by se dalo přičíst tomu, že se na něm již začali projevovat účinky lektvaru Veselý večírek™ přesně tak, jak to bylo napsané drobným písmem v návodu k použití. Pozor! Může způsobovat náhlý sklon k rytmickým pohybům.
KONEC
Veselý večírek™ - dodatek
„Řediteli... to... to... je naprosto skandální. Nikdy by mě nenapadlo..., že budete schopen takové podlosti,“ zuřil profesor lektvarů Severus Snape, opírajíc se rukama o ředitelův stůl v jeho pracovně.
„Ale Severusi, chceš mi snad tvrdit, že sis u toho neužil?“ nebyl ochoten ustoupit Severusově zuřivosti jeho nadřízený, ředitel Bradavické školy čar a kouzel, Albus Brumbál. Dokonce měl tolik drzosti, že na něj poněkud lascivně zamrkal. „Dáš si bonbón?“ nabídl mu svoji oblíbenou pochoutku, hnusné citrónové bonbony.
„Ne! Totiž ano! Chci!“
„Tak na,“ podával mu krabici bonbónů ředitel.
„Ale nééé,“ zaúpěl Severus, „tohle nechci,“ a štítivě odstrčil krabicí s těmi odpornostmi. „Chtěl jsem říct, že opravdu nevidím nic pozitivního na tom, že jsem byl donucen se zúčastnit těch šílených orgií. To je přece nepřípustné, aby člen pedagogického sboru..., já... který si zakládám na své pověsti hrozivého a přísného vyučujícího, se snížil k něčemu takovému!“
„Ano, ano, hrozivě a přísně šmíruješ po chodbách studenty, kterým se zachtělo trochu té lásky,“ usmíval se široce Albus Brumbál.
„Vykonávám dozor,“ vyprskl pobouřeně profesor Snape, „to jen vy k takovým věcem přistupujete příliš benevolentně.“
„To určitě ne Severusi, ale jak jistě víš, je láska ta...“
„To já vím, co si o tom myslíte,“ skočil Snape bez obalu do řeči řediteli, „ale co měla u Merlina znamenat ta akce, kterou jste uspořádal včera?“
Starý ředitel roztáhl ústa do ještě širšího úsměvu a nadmul se pýchou. „To je můj vynález jak vylepšit obranu Bradavic. Koncentrovali jsme nahromaděnou energii do obranných štítů kolem Bradavic. Nikdo a nic zlého jimi teď nepronikne.“
Jestli to Severuse Snapea překvapilo, tak nedal na sobě nic znát. „Jste blázen Albusi!“ ukončil tuto evidentně neplodnou diskusi a při odchodu z ředitelny neopomněl za sebou pořádně prásknout dveřmi.
Veselý večírek™ - dodatek
Drahá Narciso!
Dovol, abych ti napsal, že jsem na svůj slib, kterým jsem se Ti slavnostně zavázal, nezapomněl.
Nevím, nakolik jsi informována, ale včera v naší škole došlo k incidentu, kdy jsem byl nucen zasáhnout, aby Tvůj milovaný syn Draco splnil přání Temného pána, tak jak sis to přála Ty i Pán zla.
Cha... Narcisa vůbec netuší, co jsem jí to vlastně slíbil. Kdyby jen věděla, že na nás ten bastard tenkrát křičel, „POLIBTE SI PRDEL! VŠICHNI, CO JSTE TADY!“ Pravda mohlo to být horší, kdyby například byl přítomen Grabble nebo Goyle, ale s Belatrix a s Dracem to nebyl tak nesplnitelný úkol.
Například já si plnění úkolu od Temného pána s Belatrix náramně užil. Úkolu jsem se zhostil minimálně na 1000% a ještě jako bonus jsem jí vylízal kundičku. Nepochybuji o tom, že se Belatrix o svého synovce postarala stejně energicky jako o mě. Akorát mi uniká, proč byl Draco z toho úkolu hrůzou celý bez sebe, vždyť včera mu to nakonec docela šlo.
Protože to vypadalo, že nebude schopen zvládnout úkol, jež před ním byl, ujal jsem se toho a zastoupil jsem ho, aby nedošel újmy, jak ses obávala.
Stál za Potterem a nevěděl pořádně co dělat. Nechápu, jak někdo v jeho letech může být ještě tak nepoučený. Ccc...
Och ano..., ta skvostná Harryho prdelka. V jaké byla vyzývavé pozici, tomu se přece nedalo odolat. Jak nádherně spolupracoval, když jsem do něj proniknul. Jak se to mladé tělo svíjelo a žadonilo o další a další příraz. Kdo by mu mohl odolat!
Nemusíš se již o svého jediného syna strachovat, poučil jsem ho, aby již víckrát neselhal. Osobně dohlédnu, aby se v této oblasti dále vzdělával, tak jak se na ředitele jeho koleje sluší a patří.
Draco, to je taky talent, krásně rostlý, nádobíčko má zřejmě po otci. To jeho bělostné pozadí je k zulíbání. Ano, ano budu muset dohlídnout na jejich další vzdělávací lekce v této oblasti, přece nenechám ty dva krásné ptáčky jen tak lelkovat.
Líbá tě Tvůj drahý přítel
Severus
Veselý večírek™ - dodatek
„Ale, ale, co to vidím, pan Potter a pan Malfoy. Zase v sobě pánové?“ uslyšel za sebou Harry zlověstný hlas profesora Snapea.
Harry, který se právě na chodbě potkal s Malfoyem, se otočil a zlostně pohlédl na ředitele Zmijozelské koleje.
Než stačil cokoliv odpovědět, tak ho předběhl Malfoy, který se u toho nezapomněl ušklíbnout: „Ještě ne, pane profesore.“
„Výborně, jsem rád, že jsem vás chytil při činu, máte školní trest, dnes večer v osm u mě v kabinetu a nemyslete si pánové, že se budete flákat.“
„Jistě pane,“ zavrněl Draco Malfoy.
„Bude to pečlivá ruční práce, na to osobně dohlédnu,“ zlověstně se usmál profesor Snape a ladně odplachtil pryč.
„Za co trest? Nic jsme neprovedli!“ rozčílil se Harry. „Ten... syčák, určitě budu zase muset čistit kotlíky bez kouzel,“ úpěl Harry a nevšiml si udiveného pohledu Draca Malfoye.
„Jaké kotlíky? Co to plácáš Pottere?“ nevydržel to druhý chlapec.
„Vždyť jsi ho slyšel Malfoyi, ruční práce. Vždycky, když mám trest od Snapea, tak ručně čistím kotlíky!“ vztekal se dál Harry.
Draco Malfoy na Harryho dlouze a nevěřícně zíral, nakonec si odfrkl a znechuceně pronesl: „Pottere, sice šukáš skvěle, ale jinak jsi naprostý DEBIL!“