| Zobrazeno: 2379
/ 2
Autor: Mandragora
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: tragické
Poznámka: Tato krátká povídka byla sepsána do soutěže, která byla na jednom nejmenovaném webu. Po jeho ne zcela dobrovolném ukončení, byla vydaná na Fantasmagoriu 4.11.2007, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ji přenesla na LS, takže tak činím až teď.
A ještě také pochopitelně děkuji Severce S. Rogueové za betu.
Zazněla písnička do šumu mnoha hlasů v laciné nálevně,
v rohu seděl opuštěný mladík s pohledem zakaleným vypitým vínem.
Jeho oči, kdysi jasné, teď byly mdlé a jakoby bez života,
mladý muž truchlil a svůj žal se pokoušel utopil laciným vínem.
„Ach žalude, žalude, jak si těžkej na dubě,
pod tebou se celičkej dub k zemi ohýbá.“
Ach, žalud, velký, růžový, se štěrbinkou, a byl můj, celý celičký.
Voněl pižmem a chutnal smetanově. Rád jsem se ohýbal, pro něj ohýbal.
“Vždycky si mě sliboval, za humny s k nám chodíval,
jako si mě můj holečku ještě miloval.“
Ano, sliboval mi… co vlastně mi sliboval?
Marně si mladík lámal hlavu, marně se snažil vzpomenout si,
závoj opilosti mu zahalil rozum a nezbylo nic, než pít laciné víno.
“Sliboval si jak sluší, zaklínal ses na duši,
že se naše věrná láska nikdy nezruší.“
Zaklínal… ano, to mu šlo vždycky dobře,
ale stačilo jedno jediné zbloudilé Obliviate.
Proč netrefilo mě? Proč jeho? Proč? Proč?
Nesouvislý tok myšlenek se točil a vířil, tak jako rubínový nápoj ve džbáně.
A nebo se mu točila hlava? Z vášně, ze zrady, ze zoufalství, z opuštěnosti, z bolesti…
Bolesti hlavy z laciného vína? Možná. Nezbylo mu už nic, než pít laciné víno.
“Už je láska zrušená, už je všecka zkažená,
do vodičky do hluboký je uvržená.“
Ach Severusi… proč jen jsi musel zapomenout zrovna toto?
Taková hloupá náhoda, zapomenout, že neumíš plavat.
A já abych se tu teď utopil v tom hnusným, odporným víně.