Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Farid seděl na velké měkké pohovce v rohu Brumbálovy pracovny. Albus dával chlapci, jak bylo nyní zvykem, hrnek kávy s mlékem a ořechový šnek, ale dnes si Farid nevšímal této jindy vzácné pochoutky a místo toho okamžitě spustil rychle kazašsky, jakmile vstoupili. Divoce gestikuloval, Albus přikyvoval a občas mu něco na to řekl, než byl opět zasypán vším, co chtěl Farid říct, a vypadalo to, že toho měl hodně na srdci!

Posléze přesto zmlkl, aby si pozorně poslechl Albuse a občas přikývl. Nakonec Albus natáhl ruce s dlaněmi dolů a ve vzduchu učinil poklepávající gesto. Farid se odmlčel, zvedl svou kávu a ořechový šnek a vyčkávavě se díval na Albuse a Severuse.

„Nu, Severusi,“ řekl nakonec v angličtině, „myslím, že jsem nějakou dobu podceňoval tohoto mladíka, má velice jasné názory na to, jak je s ním jednáno.“

Severusovo srdce se zastavilo, bylo to tady. Ale není to moc brzo? Přece už nemohl Farida unavovat!

Albus však pokračoval a při jeho dalších slovech Severus šokem málem spadl ze židle.

„Farid se obává, že se už o něj nezajímáš. Říká, že tě miluje celou svou bytostí, a chce ti patřit, a že má strach, protože ho už nechceš a odmítáš ho, ó, a že se s ním také nechceš milovat.“

Severus měl nyní pokleslou čelist, nejen kvůli tomu, že tohle byla ta poslední věc, co od Farida čekal, že poví Albusovi, ale i kvůli tomu, že slyšel Albuse nenuceně probírat jeho sexuální život, což bylo tedy nejen nečekané, ale i poněkud alarmující.

Albus pokračoval: „Farid také říká, že rozumí tomu, co říkáme o otroctví, ale chce ti patřit jakýmkoli způsobem, který mu umožníme, protože pro něj je tento svět cizí, matoucí a s tebou se cítí v bezpečí. Tudíž Severusi, věřím, že nebudeš proti, pokud ti doporučím, abys ho vzal do učení. Ostatně je už příliš pozdě, aby začal chodit do školy, i s ostatními do osmého ročníku, poněvadž jeho znalosti jsou od jejich značně pozadu. Z tohoto důvodu by mohl zůstat ve tvých komnatách. Musím říct, Severusi; je to něco, co bych si nikdy nepomyslel, ale Farid je neústupný v tom, že chce být s tebou, a zdá se, že je celkem nešťastný ze svého dojmu, že ho už nechceš. A přál si, abych se tě zeptal, co dělá špatně, že pořád, dle jeho slov „není dost dobrý pro pána“.“

„Už ho nechci?“ řekl Severus naprostým úžasem, a hned přispěchal uklidnit Farida, když se nešťastný hoch zajíknul a upustil kávu při této Severusově otázce, kterou považoval za tvrzení. Ale samozřejmě, že se uklidnil, až když mu Albus kazašsky vysvětlil, že se Severus ptal a neříkal, že Farida nechce. Aspoň to bylo to, co Severus usoudil, že říká, když se zlobně díval na Severuse a poplácával chlapcova záda, zatímco mluvil, aby zklidnil jeho chvění.

Po Albusově varování Severus pokračoval v hovoru přímo k Faridovi, a mluvil tiše, když se ho laskavě snažil uklidnit. Severus nikdy ani nepomyslel na to, že by to mohl vnímat takovým způsobem. Že se cítí zneužitý a touží od Severuse odejít, na to pomyslel, ale strach z toho, že už on Farida nechce, bylo něco, co ani jednou nevzal do úvahy.

„Faride,“ řekl, „Faride, podívej se na mě.“ A když tak Farid učinil, stočil na něj ty temné, tmavé oči, v nichž dnes chyběly jejich občasné zelené záblesky, takže teď byly moc smutné. Severus se v nitru málem rozpustil, když viděl až do chlapcovy duše. Farid spustil všechny obrany, které kdy vystavil a Severus jako vynikající nitrozpytec mohl číst čistou potřebu a touhu, aby o něj Severus pečoval, prosbu, kterou mu Farid poslal z hloubi svého srdce.

„Pečuj o mě,“ zněla, „miluj mě, prosím, miluj mě.“ Severus si nemohl pomoci, věděl, že chlapec potřeboval jistotu. Jak mohl zapomenout na ten pohled lásky, jenž mu chlapec neustále věnoval? Jak mohl zapomenout pohled těch očí, těch krásných tmavých očí tolik naplněných potřebou svého pána?

„Neopustím tě, Faride,“ řekl, „ne, dokud mě budeš potřebovat, já…. já se o tebe postarám, ale jednou, jednou budeš chtít odejít, být s někým jiným, s někým méně… zlostnějším než jsem já, méně ošklivým… někým přitažlivějším, snad laskavějším?“

Farid však při Severusových slovech vrtěl hlavou a dřív, než se nadál měl náruč opět zaplněnou otřásajícím se, vzlykajícím hochem. Chlapcem, jenž popíral jeho slova: „Pán, není ošklívý, pán krrásný, móc krrásný, Farid mijuje pána, vždy mijuje pána.“ A když ho zasypával vlhkými polibky, nakonec uchopil to kroutící se klubko vášně a pevně ho líbal, dokud se Farid nepřestal svíjet a místo toho opět hleděl do hloubek Severusových očí.

Severus si nebyl jistý, co Farid čte v jeho očích, co viděl v Severusově duši. Ale sklouzl z jeho klína, klekl si na podlahu a se skloněnou hlavou řekl:

„Páne, Farid vás mijuje, vždy vám slóužit.“ Severus pociťoval chlapcovo přesvědčení, že věřil každým atomem svého bytí, že to co říkal bylo nepopiratelné. Patrně se nestane to, čeho se Severus obával, a konečně věřil, že ho chlapec skutečně miluje. S takovou vášní a upřímností, že to Severuse velmi hluboce dojalo. Slíbil si, že odhodí všechny své pochybnosti a udělá pro hocha vše, co bude potřebné pro jeho vývoj, aby zesílil a překonal vše, co mu provedli.

Proto se k chlapci natáhl a položil mu ruce na ramena: „Faride,“ řekl, „zvedni se a zase se na mě podívej, potřebuji, abys mě velmi pečlivě poslouchal,“ podíval se na Albuse, „a čemu neporozumíš, Albus ti přeloží, dobře?“

Farid na něj opět pohlédl, oči mu stále zářily potřebou. Severus mu tedy pověděl, že tady bude pro něj vždy, kdykoli ho bude potřebovat, a Farid prostě řekl to, co měl na srdci. Severus udělá vše pro to, aby Faridovi všechno poskytl a byl Faridovým pánem a Farid byl jeho otrokem, pokud je to to, co si přál a Severus ho bude vždy chtít a milovat.

Když se Farid potom stočil vedle něj, trojice se zvláštní kombinací angličtiny a kazaštiny rozmlouvala o tom, co se bude dít, až se vrátí studenti. Albus Faridovi vysvětlil, že občas bude docházet do osmého ročníku kvůli dodatečné výuce. Též vysvětlil, že většina škol mívá pouze sedm let kouzelnické výuky. Ale když před několika lety zemřela jedna dívenka rukou velmi zlého muže jménem Tom Raddle, školu zavřeli a dětem nebylo dovoleno se vrátit, proto mají Bradavice studenty osmého ročníku. Faridovi řekl, že nejstarší studenti budou ve stejném věku jako Farid a mezi nimi by si mohl nalézt i nějaké přátele.

Farid se jich pak ptal, co jsou to přátelé a Albus mu to vysvětlil. Farid trval na tom, že už má přátele, Albuse, domácí skřítky a samozřejmě svého pána.

Albus se usmál a řekl, že přátel není nikdy dost, a že přátelství by pomohlo Faridovi se rozvíjet. Dále řekl, že by si každý měl myslet, že Farid je Severusův učedník, a že by mu měl říkat na veřejnosti pane, kromě toho když budou spolu sami, a Farid by byl takový, jaký měl být a Severus mu bude pomáhat, podporovat a milovat ho.

Pověděli mu, že tyto věci musí znát, protože se zítra vrátí studenti a ti by neměli vědět o Faridovi a Severusovi, protože by nikdy nepochopili, co se stalo Faridovi. Farid otevřel ústa, aby něco řekl, ale ať to bylo cokoli už to nezaznělo, protože právě v tom okamžiku do místnosti vlétl velký hnědý pták a přistál na Albusově stole. Albus se omluvil s tím, že tuto zprávu očekával a hned si ji musí přečíst.

Farid trpělivě seděl, zatímco si ředitel četl zprávu, a vůbec nic neříkal. Obával se zítřka, už věděl, že ostatní děti, které mají přijít druhý den, na něj budou pohlížet jako na jiného. Ony mohly vést normální životy, a dětství nestrávily v otroctví upírů. Farid by jim přišel zvláštní, proto by měl předstírat. Farid to však udělá, kvůli svému pánovi, poněvadž jeho pán mu řekl, že ho miluje, a s tím byl Farid spokojený.

Pak Albus Šedovous vzhlédl od přečtené zprávy a jeho oči zářily.

„Severusi, ach, Severusi!“ řekl; tato zpráva byla od Remuse a Siriuse. „Myslí si, že ho konečně našli, Vyvoleného, Harryho Pottera! Jsme zachráněni, Severusi, jsme zachráněni.“

A Farid si vzpomněl.

Vzpomínal si, když byl mnohem menší než teď, na svůj první školní den. Příjemná žena ho vzala za ruku, doopravdy se ho laskavě dotýkala, a skutečně docela chtěl, aby se ho dotýkala. Myslel si, že byl nechutný, že se ho nedalo dotknout, ale ona nepůsobila, že si to myslí a jeho ruku vzala, aniž ucukla nebo si otřela ruku, když se ho dotkla.

„Copak neznáš své jméno, dítě? Říkala jsem ho třikrát. To je nemožné, Harry. Harry Potter. Ty to nevíš?“ Jenomže Farid nevěděl. Myslel si, že jeho jméno bylo „Zrůda“. Toto slovo bylo vyryto do jeho boku, v podstatě to bylo jediné slovo, které uměl přečíst. Farida z toho úplně zamrazilo, protože si vzpomněl, konečně si vzpomněl. Po celou dobu, když byl v chladné, prázdné kleci, usilovně se snažil nezapomenout své jméno, a snažil se držet pravdy, že byl kluk jménem Harry a ne otrok jménem Farid. Jenže oni ho bili, ubližovali mu, nakonec ho pokořili a on zapomněl, proto Harry byl volný a možná měl budoucnost kdesi daleko od těch, jež ho nenáviděli, ale Farid byl jiný, nikdy nemohl být opět volný.

Ale když Albus znovu promluvil, byl moc šťastný, poněvadž říkal, že jsou zachráněni teď, když nalezli Harryho Pottera a Farid byl zase úplně vyděšený. Protože věděl, že ať ten neznámý kluk byl kdokoli, nebyl ten záhadně jmenovaný „Vyvolený“, protože on nebyl Harry Potter. A pokud měl Albus Šedovous radost, že našli toho kluka, nebyl by zklamaný, až zjistí, že ho ve skutečnosti nenašli a že Farid a Harry jsou jeden a tentýž?

Pak ho pán uchopil za ruku a odešli z pracovny. A kvůli tomu, že Farid vlastně neposlouchal, ale místo toho se pokoušel porozumět všemu, co slyšel, netušil, proč jeho pán vypadal tak nazlobeně. Ale pána následoval. Pán šel tak rychle, že Farid musel běžet, aby mu stačil. Rozhodl se, že až se vrátí do pánových komnat, zeptá se ho, protože pán řekl, že se může na cokoli zeptat a že mu pomůže.

Když však dorazili do pánových pokojů, pán měl nesmírný vztek a křičel. Farid ho ještě nikdy, ani jednou, takového neviděl.

„Zpropadený Harry Potter!!“ křičel. „To je všechno, o čem je schopný mluvit, věděl jsem to. Kluk má zelené oči a tmavé vlasy stejně jako to bylo známé o Potterovi, když byl děcko, takže teď můžeme jít všichni do háje, a ten rozmazlený malý fracek si sem přitančí stejně jako jeho otec, zaujme jeho místo a každého bude týrat. Stejně jako proklatý James! Pojď sem, Faride, potřebuji tě, potřebuji se s tebou milovat, je to v pořádku?“

Pán vzal Faridův obličej do ruky a díval se do jeho očí, takže Farid kývl a než se nadál byl na zádech a připravený.

„Vzruš se, Faride,“ zabručel pán. „Vzruš se pro mě,“ Farid tak učinil a pán mu dal na krk modrý obojek. Farid nevěděl, co cítil. Cítil se v bezpečí, milovaný a chráněný, když pánovy ruce přejížděly po jeho nahém těle, laskaly a hladily ho, a když mu pánovy rty říkaly, jak moc ho miluje a dřív než se nadál byl pán v něm, cítil se naplněný, v bezpečí a něčí.

Pán však drmolil o Harrym Potterovi, o tom jak moc ho nenáviděl a o kolik víc nenáviděl jeho otce. Farid si říkal, že i když jeho pán do něj tvrdě přirážel a otíral se o jeho prostatu s každým přírazem, a i když se udělal prudčeji než kdykoli předtím, když mu to pán přikázal, že mu nikdy nepoví, kým doopravdy je, protože pán nenáviděl Harryho Pottera, ale k Faridovi necítil nenávist.

Proto, když na něm pán spočinul celou svou vahou a upadl do spánku, Farid zesílil kouzlo, odhodlaný, že pán nikdy neuvidí jeho oči, jež měly barvu smrti, a nesmí nikdy uvidět jizvy, jež mu hyzdily čelo a bok, že Jusuf je jako první před těmi všemi roky skryl, protože pán nenáviděl Harryho Pottera a nenáviděl jeho otce, Jamese, a Farid věděl, že tohle je důvod, proč ho jeho strýc také nenáviděl. A zatímco pán spal, slíbil si, že nedá všanc pánovu lásku, a až přivedou toho druhého kluka do Bradavic, nic neřekne, protože kdyby ho pán nemiloval, pak by byl stejně tak mrtvý.

Pak se konečně s tímto učiněným rozhodnutím nechal sklíčený chlapec pomalu unášet spánkem, a zoufale se pevně držel v náručí muže, jehož miloval nade všechny důvody.

 

Za poskytnuté služby - 10. kapitola

Za poskytnuté služby - 12. kapitola

 

Komentáře   

0 # Odp.: Za poskytnuté služby - 11. kapitolasisi 2019-11-25 17:23
Moc si vážím tohoto překladu, je to strašně obtížné vyjádřit slovně a ještě překládat doslovně ten zmatek dítěte ve Faridovi, natož zmatek v mysli profesora Snapea. Do toho rozhovory v ředitelské věži, přijetí v kuchyni a domácí skřítkové, obrazy, které mluví, no prostě Bradavice se vším všudy, ač bez studentů.
Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat