Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  nebetováno
Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Naprosto vyčerpaní Harry a Severus byli napůl odneseni do hradu. Sami se sotva drželi na nohách, protože veškerou svou magii i energii vložili do souboje s Voldemortem. Albus přemýšlel, kde by je mohli uložit, aby si tam mohli odpočinout a zároveň tam měli soukromí. Z tohoto důvodu byly vyloučené všechny místnosti v blízkosti vstupní haly a Velké síně, protože ačkoliv byli všichni obyvatelé hradu po dobu trvání boje uzavřeni ve věžích nebo kolejních společenských místnostech, jednalo se o veřejné prostranství, které bude brzy znovu zaplavené davem lidí.

Pak ale pro ně jeden skřítek přečaroval nepoužívanou komoru v malý salonek, do něhož oba muže odvedli. Harry se Severusem se posadili společně na pohovku a Albus jim starostlivě, avšak s výrazem euforie, vnutil dvě tabulky čokolády.

"Skvělá práce, chlapci, opravdu skvělá. Nejste zraněni? Nemám zavolat Poppy?"

Severus zavrtil hlavou, ale to už se k nim nesmlouvavě přiřítila madame Pomfreyová, která na začátku souboje s Voldemortem sešla do Velké síně.

"Pokud nás na chvíli omluvíte, oba bych ráda zkontrolovala," prohlásila a vystrčila ředitele, Molly i madame Bonesovou na chodbu. "Nebude to trvat dlouho, pokud ovšem nebudou potřebovat víc než jen chvíli odpočinku a nějaké posilovací lektvary."

Na rozdíl od Harryho, který byl tichý a klidný, Severus stále lapal po dechu, proto se mu Poppy věnovala jako prvnímu. Po nezbytných skenech mu nabídla uklidňující lektvar a Životobudič.

Harry si mezitím ukousl čokolády a zavřel oči. Bolelo ho celé tělo. Ještě nikdy nebyl tak unavená jako dnes, bylo to dokonce horší než práce na zadním dvorku u Dursleyových. Ale dokázal hýbat nohama i kotníky a mohl se pohybovat, ačkoliv jeho záda proti tomu docela protestovala. Hodně ho také bolely ruce, nepochybně z toho, jak držel meč, ale měl bolavá i zápěstí. Ztratil snad kontrolu nad svou magií nebo byly magické dráhy v jeho rukách poškozeny? Spolu se Severusem prováděli cvičení na jejich posílení a také užíval lektvary, které je měly pomoci zpevnit. Opatrně si je promnul a usoudil, že je prostě jen unavený. S úlevou si uvědomil, že je jen vyčerpaný, ale ne zraněný, a že se už začíná zotavovat.

Otevřel oči právě v okamžiku, kdy se k němu otočila madame Pomfreyová. Všimla si, že si třel ruce a zápěstí, a proto hned začala kontrolovat jeho magické dráhy. "Potěšilo mne, že jste se dnes odpoledne spolehl na svou hůlku, pane Pottere. Jste schopný bezpečně uvolnit obrovské množství magie, pokud je náležitě usměrněno." Na chvíli se odmlčela, aby mohla seslat několik diagnostických kouzel. "A to je přesně to, co se stalo. Nejspíš jsou Vaše ruce pouze fyzicky unavené, protože magické dráhy jsou v pořádku."

Harry také nepotřeboval nic jiného než uklidňující lektvar a Životobudič, ale pro jistotu položila na stůl i několik tabulek čokolády.

Albus zatím venku poděkoval Molly a Amélii za jejich pomoc a slíbil jim, že později podá plné hlášení jak ministerstvu, tak Řádu. Molly pak požádal o koordinaci návratu členů Řádu zpět do hradu a Amélie se ráda přidala k bystrozorům. Bez Albusova slibu by se však zdráhala odejít. Teď však potřebovala zjistit, jak jsou na tom věci venku.

Albus proklouzl zpět, jen co Poppy odešla, právě včas, aby zahlédl Harryho, jak obejmul Severuse. 

"Dokázali jsme to, že jo, Severusi?" zašeptal mladík s malým úsměvem na rtech. Severus přikývl a zdálo se, že se také usmívá, nicméně setrvával v předklonu, s rukama opřenýma o kolena.

"Ale jak jsme to dokázali?" zeptal se Harry nahlas v očekávání, že jim ředitel poskytne vysvětlení.

Albus je oba poplácal po zádech a se spokojeným úsměvem začal pochodovat po místnosti. "Vůbec jsem nepochopil situaci," začal se zavrtěním hlavy. "Jsem si jistý, že to, co se dělo dnes, tu nebylo přinejmenším tisíc let. Král kouzelnického světa obdržel Merlinovo požehnání. Přesně tak. Předpokládal jsem, že se to vztahuje na magickou sílu a že v závěrečném boji budeš schopný těžit ze Severusovy magie. Ty sám máš ale víc než dost síly, co jsi však postrádal, byly zkušenosti ze soubojů, které ale nechybějí Severusovi. Merlin očividně věděl, že přesně tohle budeš potřebovat, a tak ti umožnil čerpat ze Severusových zkušeností a dovedností. To bylo opravdu neobyčejné."

Severus si vyměnil s Harrym pohled. "Ale Albusi, já nejsem s mečem moc dobrý," protestoval.

"Myslím, že to nebylo o skutečných dovednostech, ale o vědomostech. Ty jsi vždy rád sledoval všechno, co se dělo kolem tebe. Dokonce i když ty sám jsi nebyl schopný nějaký výpad provést, sledoval jsi ostatní a díval se, jak ho provádějí. Domnívám se, že pokud jsi byl schopný si to ve své mysli představit, Harry to provedl, ne?"

Severus přikývl. "To je přesně to, co se dělo."

"Harry, tvoje přirozená fyzická zdatnost ti pomohla všechno provést, ale pokud se nemýlím, čerpal jsi ze Severusových představ, aniž bys věděl, jestli on sám je toho schopný nebo nikoliv."

Harry se zamračil. "Neměl jsem pocit, že bych odněkud něco čerpal, ani jsem nic nepromýšlel. Všechny ty pohyby a kouzla se prostě objevila v mé hlavě a já jsem se jen vezl. Nejspíš si toho z celého duelu pamatuju nejmíň ze všech."

Severus se na něj usmál. "Ale to tebe napadlo použít Královské vypuzení. Dobrý nápad, pokud mohu říct."

Harry se na něj zašklebil.

Severus se obrátil na ředitele. "Myslím, že jsme tam byli na očích všem. Máš nějaký nápad, jak bychom to měli komentovat?"

Albus zamyšleně přikývl. "Dobrá poznámka. Myslím, že všichni, kteří bojovali nedaleko, se zastavili a sledovali Vás, obzvlášť poté, co záře osvětlila celé místo. Byl bych překvapen, kdyby všechna okna ve věžích a společenských místnostech nebyla očarována tak, aby ukazovala prostranství před hradem. A dnes tu bylo i několik reportérů z Denního Věštce. Takže ano, všichni viděli, co se dělo. Ale neumím přijít na žádný důvod, proč bychom měli udržet Merlinovo požehnání v tajnosti. Předtím jsme nechtěli, aby se o něm nedozvěděl Voldemort, ale teď už na tom tolik nezáleží."

"Albusi, ty jsi se dozvěděl o Merlinově požehnání z nějakých starých esoterických spisků, ke kterým veřejnost nemá přístup. Když to necháme jen na nich, kdo ví, s jakými teoriemi přijde tisk. Navrhuji, abychom jim poskytli nějaké vysvětlení a zabránili případným nepříjemným spekulacím."

"Dobrý postřeh," souhlasil s ním ředitel. "Dnes při večeři promluvím k lidem tady na hradě. Konec konců jsem prohledal bradavické záznamy, když byl Harry ustanoven naším králem. Mohu zmínit, že jsem našel nějaké zajímavé odkazy na Merlinovo požehnání v poznámkách Roweny z Havraspáru. Myslím, že to bude stačit jako vysvětlení, kde jsem se o tom dozvěděl."

"A ještě jednu věc, pokud budete oba souhlasit," pokračoval Albus. "Rád bych doplnil záznamy o kouzelnických králích a Merlinově požehnání o poznatky z dneška. Abychom uchovali co nejvíce informací, rád bych sesbíral vzpomínky co nejvíce lidí."

Severus si hned uvědomil potenciální hodnotu takto vytvořeného záznamu, zvlášť když vzpomínku budou čerstvé.

"Jak bys to chtěl provést?"

"Postavil jsem svou myslánku a zásobu lahviček do salonku vedle vstupní haly. Většina myslánek je očarována tak, aby vzpomínky odstranila z paměti subjektu, ale dá se to udělat i jinak - mohu použít kouzlo na kopírování vzpomínek, ne na jejich odstranění. Myslánku bude moci použít každý, kdo si bude přát podělit se o své vzpomínky. Možná by při tom mohli lidem pomoci učitelé. Takhle do toho nebude zapojené ani Ministerstvo kouzel, ani Fénixův řád, a vzpomínky se stanou součástí bradavického archivu."

Harry uždiboval z čokolády, kterou tu zanechala madame Pomfreyová, zatímco sledoval rozhovor. "Rád se podělím o své vzpomínky, ačkoliv asi nebudou nic moc. Můžete říct lidem, že jsem to už sám udělal." 

Hned nato položil další otázku. "Jak dojde k rozšíření zpráv? Bude to kontrolovat ministerstvo?"

Albus zamyšleně řekl: "Myslím, Harry, že je na čase, aby ses odpoutal od ministerstva. Učiň sám nějaké krátké prohlášení. Jsem si jistý, že všichni včetně ministerstva budou mít hodně co říct, ale není v naší moci s tím něco udělat. Co myslíš?"

Harry přikývl a znovu se zeptal: "Jaké jsou naše ztráty?"

Severus se zatvářil kysele, ale ředitel tu otázku očekával.

"Ještě nevíme. Pochybuji, že by ztráty byly nějak významné. Se Smrtijedy, kteří se dostali za ochrany, bojovali v duelech velmi zkušení bystrozorové. Navíc si myslím, že většina Voldemortovy armády se chtěla dostat pryč poté, co jsi ho vypudil. Zjistíme to, až budeme mluvit s Augustou; jsem si jistý, že to bude vědět."

Pak se dohodli, že Albus začne připravovat shromáždění všech, kteří bojovali za stranu Světla, a odvezení zajatých nepřátel na Ministerstvo kouzel, aby tam v celách počkali na soud. Severus a Harry zatím připraví zprávu pro tisk.

- - - - -

Chodba před Velkou síní se v době, kdy se odpoledne překulilo do večera, stala místem nervózního vyhlížení a šťastných shledání. Ron byl nadšený, že Hermiona zůstala nezraněná, a faraonka si stejnou měrou oddechla, když se do hradu vrátil Neville. Pak se k nim přidali Ginny a Percy, Draco a další a čekali na návrat bystrozorů a členů Fénixova řádu.

Charlie přinesl svého otce v bezvědomí. Zasáhlo ho kouzlo a poškodilo mu jednu nohu, a proto patřil mezi první, kteří byli posláni na ošetřovnu. Naštěstí Charlie stál nedaleko, když byl jeho otec zasažen, a mohl tak zaujmout jeho místo v duelu. Byl lépe chráněn proti kouzlům díky svému oblečení z dračí kůže a byl nesmírně spokojen, když se mu podařilo druhého muže zabít.

Všichni ostatní Weasleyovi následovali svou rozrušenou matku na ošetřovnu. Charlie odtamtud odešel, aby se ujal její úlohy při kontrole navracejících se členů Řádu. Byl to také on, kdo si všiml chybějících dvojčat. Usoudil, že jsou nahoře ve věži, když je neviděl nikde venku, ale Ron musel na druhou stranu předpokládat, že jsou někde venku, když se nepřipojili k ostatním na věži. Dvojčata takhle mizela od svých batolecích let, ale dnes to Charlieho znepokojilo.

Dnešní bitva byla brutální, a přestože ti, kteří bojovali za stranu světla, si vedli velice dobře, došlo k několika závažným zraněním a úmrtím. Dva bystrozoři zemřeli a mnohem více jich bylo posláno na ošetřovnu. Druhá strana utrpěla více ztrát - téměř třetina z nich byla zabita. Jejich těla byla nyní uložena pod stázovým kouzlem v kancelářích detašovaného pracoviště ministerstva za účelem jejich pozdější identifikace. Ti, kteří pronikli za hradní ochrany, byli zajati a odvedeni na Ministerstvo kouzel, kde je prohlédne školený lékouzelník ze Sv. Munga. Ti se zraněním budou ošetřeni a všichni pak zavřeni do cel na ministerstvu. Ministryně totiž odmítla poprosit madame Pomfreyovou nebo Albuse, aby lidé, kteří byli v jejích očích kriminálníci, byli ošetřeni v Bradavicích.

Potom začaly hradní branou proudit oddíly Vikingů a zahraničních kouzelníků a čarodějnic. Před hradem na ně už čekali lékouzelníci, promptně posuzovali jejich zdravotní stav a poskytovali první pomoc.

Všude panovala povznesená nálada. Díky pomoci zahraničních kouzelníků, kteří sesílali kouzla na postupující temnou armádu, a černým wyrmům, Vikingové vybojovali epickou bitvu bez ztrát na životech. Pár jich přišlo o nějakou končetinu nebo získalo nepěkné řezné rány a jeden Viking utrpěl silný otřes mozku, když ho zasáhl kyj jednoho obra, ale nejednalo se o nic, co by nedokázali lékouzelníci napravit. Všichni kromě onoho bezvědomého bojovníka odmítli ke zlosti lékouzelníků odnesení na ošetřovnu, protože jejich hrdost jim přikazovala, aby každý, kdo toho byl schopen, odešel z bojiště po svých.

Jeden z domácích skřítků nabídl svou pomoc. Lékouzelníci se nikdy nesetkali s tak inciativním skřítkem, ale protože na bojišti bylo mnoho dalších raněných, jen pokrčili rameny a řekli Vikingům, aby skřítka následovali. Díky skřítčí magii byl hrad naštěstí byl hrad mnohem blíže, než jak to původně vypadal, a když prošli hlavními dveřmi, ocitli se rovnou na ošetřovně.

Na bitevním poli bylo stále mnoho zraněných kouzelníků a čarodějek, kteří byli ošetřováni svými přáteli, než se k nim dostali lékouzelníci. Co se týkalo Voldemortových přívrženců, kdo mohl, ten utekl, a za nimi zůstali pouze mrtví a zranění. Skupiny lékouzelníků stále procházely bojiště a léčili každého, koho mohli. V závěsu za nimi šli bystrozoři a každého z temné armády pomocí kouzel spoutali a odvezli do cel na Ministerstvu kouzel.

Charlie mezitím zkontroloval všechny členy Fénixova řádu a nahlásil Ronovi, kteří z nich na věži sesílali Patronovo zaklínadlo. S rostoucí nervozitou čekal v chodbě před Velkou síní na své bratry. Samozřejmě že mezi vracejícími se Vikingy zahlédl dvě zrzavé hlavy. Hněv, který v něm až do této doby bublal, byl rychle nahrazen pocitem úlevy, že neutrpěli žádné zranění, a oba dva sevřel do drtivého objetí.

"Kde jste k čertu byli?" bylo vše, co dokázal ze sebe dostat.

- - - - -

Paní Longbottomová podala předběžnou zprávu na narychlo svolaném setkání v Harryho kanceláři. Jednalo se o malou skupinku lidí, většinou ty, kteří vedli různé týmy. Mluvila stručně a k věci, a pak požádala každého z přítomných, aby informovali o činnosti svého týmu a případných ztrátách. Jejich příběhy pomohly vykreslit přesnější obrázek dnešního boje. Postupně vycházelo stále více najevo, že paní Longbottomová, s podporou od svého vnuka a Hermiony, odvedla skvělou práci při koordinaci všech zúčastněných.

Severuse překvapilo, že ta obvykle málomluvná a přísná žena prokázala politickou prozíravost, když tak výkonně řídila takové množství lidí. Očekával by, že její neomalenost ve spojení s lidmi s přebujelým egem bude představovat výbušnou kombinaci, která předčí každý ohňostroj z produkce dvojčat Weasleyových. Nezdálo se však, že by s ní měl kdokoliv jakýkoliv problém.

Několik lidí zemřelo, a Severus pozorně sledoval Harryho, když se o tom mluvilo. Jeho manžel byl jednoznačně zasažen ztrátami, ale tentokrát se dokázal přes své pocity přenést a oslavovat se svými spojenci vítězství. Nikdo kromě Severuse si nevšiml, že jeho úsměv na okamžik zakolísal.

Jako poslední se do hradu vrátiliSirius, Remus a onen kouzelník z Jižní Ameriky, jehož Sirius překřtil na pana Čoka, protože nedokázal vyslovit jeho jméno. Kouzlo, o němž pan Čok předpokládal, že by mohlo definitivně zničit mozkomory, skutečně fungovalo. Sirius se ho chtěl stůj co stůj naučit, a tak jeho patronus čas od času dovolil nějakému mozkomoru se přiblížit a Sirius s panem Čokem ho mohli nechat doslova vybuchnout. Zbytku mozkomorů trvalo docela dlouho, než si uvědomili, že kouzelníci teď mají kouzlo, které je zabije. Výsledkem bylo, že se snažili využít svou přesilu a vysát z nich duši.

Harry později zjistil, že Sirius shledal ničení mozkomorů jako velice uspokojující. Proto s ním Remus zůstal na věži ještě dlouho poté, co všichni ostatní odešli. Teprve poté, co mozkomoři usoudili, že jejich úsilí je marné a stáhli se pryč, podařilo se mu Siria přemluvit k odchodu.

Také se ukázalo, že Albus měl pravdu v jedné věci: každé okno bylo opravdu očarováno tak, aby ukazovalo výhled na duel s Voldemortem. Ti, kteří dohlíželi na studenty a hosty v jednotlivých kolejních místnostech, hlásili hromadné povzbuzování nebo úpění při každém obratu situace v duelu. Po seslání vypuzovacího kouzla prý nastalo hrobové ticho - až příliš to totiž připomínalo vypuzení pradávného démona, kvůli němuž mnozí studenti měli stále noční můry. Zato oslavné jásání, které nastalo po úplném zmizení Voldemorta, bylo prý ohlušující.

Draco oznámil, že jeho otec vlastní několik myslánek a bude určitě ochotný je zapůjčit pro sběr vzpomínek.

Albus pak uzavřel schůzi ve stylu svého ředitelského proslovu, řečí, kterou chtěl pronést při večeři. 

- - - - -

K večeru se začala zaplňovat Velká síň. Nikdo neměl chuť v klidu sedět a večeřet, ale učitelé se postarali, aby alespoň studenti něco snědli. Většina si jen vzala sendvič a kolovali po síni a vyměňovali si postřehy z bitvy.

Harry se cítil unaveně, ale věděl, že musí být přítomen. Severus sice navrhl, aby zůstali v jejich pokojích, nicméně se podřídil, když mladík na jejich účasti trval. Oba postupně obcházeli všechny přítomné, děkovali za pomoc a naslouchali vyprávění. Severus se držel v pozadí. Při setkáních se studenty se nikdy necítil pohodlně, ale cítil potřebu Harryho chránit před jakýmkoliv nebezpečím, které by na něj mohlo v davu číhat. Jeho manžel si však z toho nic nedělal. Neustále se ho snažil zapojit do rozhovoru a nutil ho být spolu s ním středem pozornosti.

Válečníci ze Zimních zemí obsadili několik stolů u oken, která otevřeli dokořán, aby dovnitř mohl čerstvý vzduch. Nebyli tam sami. Posadili se k nim všichni zahraniční kouzelníci a čarodějky, kteří jim pomáhali na bojišti, včetně Freda a George Weasleyových. Vikingové šťastně přivítali Harryho a Severuse a usadili je mezi sebe. Byli ještě plni nadšení, jak je silná magie dokázala v boji ochránit.

Lucius Malfoy vešel do Velké síně s několika zahraničními kouzelníky, s nimiž se setkal nahoře na věži a o nichž předpokládal, že byli na Volání. Očekával, že bude usazen u profesorského stolu, a byl rozčarován, když zjistil, že tam nic takového není. Posadit se mezi tu lůzu mu bylo silně proti srsti. Uvažoval, že odejde do svého pokoje a nechá si večeři přinést tam, když si uvědomil, že tu nemá vlastní pokoj. Pak přemýšlel, jestli je letax na Ministerstvo kouzel otevřený, aby se odtamtud mohl přeletaxovat domů. V tu chvíli si ho ale všimla madame Bonesová. Přespříliš nadšeně ho objala a děkovala mu za jeho pomoc. Po ní mu přišli poděkovat Draco a Charlie Weasley, a když se k němu přiblížili se stejným úmyslem Harry se Severusem, byl už natolik obměkčen, že si vzal talíř s jídlem a posadil se ke kouzelníkům s podobným smýšlením, jako měl on, kteří již u jednoho menšího stolu večeřeli jako slušní lidé.

Když měli všichni šanci se najíst a sdílet s ostatními štěstí z porážky Voldemorta, Albus Brumbál se rozhodl, že je na čase večer vhodně ukončit. Postavil se na pódium na jednom konci síně a seslal na sebe Sonorus.

"Je úžasné Vás všechny vidět, jak oslavujete dnešní velké vítězství. O dnešní bitvě se bude hodně mluvit a psát nejen v následujících dnech, ale dokonce i letech a pravděpodobně i desetiletích. Na vítězství se podílelo mnoho lidí a jsem si jistý, že pomoc každého jednoho z Vás bude brzy náležitě oceněna."

Jeho řeč byla přerušena mohutnými ovacemi, které jen pomalu ustávaly.

"Dnes se stalo něco naprosto mimořádného a významného. Ano, všichni jsme viděli pana Pottera v tom nejzručnějším a nejodvážnějším souboji, jaký se kdy v Bradavicích uskutečnil," pokračoval Albus, jen aby byl opět přerušen potleskem a výkřiky obecenstva. Trpělivě čekal, dokud mu nebyla opět věnována pozornost.

"Jak jsem řekl, dnes jste byli svědky události, která vstoupí do dějin. Tím nemyslím samotný duel pana Pottera. Všimli jste si záře, která pana Pottera při boji obklopovala?"

Místností se nesl hluk, protože mnoho lidí si toho vskutku všimlo a nyní spekulovali, co to mohlo asi znamenat.

"Věřím, jste jsme všichni byli svědky fenoménu, který se v naší historii nevyskytl přinejmenším tisíc let. Když byl Harry potvrzen jako král celého kouzelnického světa, vyhledal jsem v knihovně bradavických ředitelů všechny informace, které se k tomu vztahovaly. Vy, kteří máte povědomí o historii naší školy a jejich zakladatelích, zřejmě víte, že Rowena z Havraspáru byla za svého života považována za odborníka na toto téma. Proto jsem prošel zvláště důkladně její zápisky. V nich jsem objevil zmínku o neobyčejném úkazu spojeného s králem, který již v jejích dobách byl legendou. Tím úkazem je Merlinovo požehnání."

"Podle legendy, když Merlin považoval nějaký čin či skutek za chvályhodný a měl pocit, že si nějaký konkrétní král zaslouží jeho pomoc při jejich uskutečňování, dotyčnému králi požehnal. Merlinovo požehnání propůjčí králi zvláštní schopnosti nebo sílu, aby mohl svůj úkol dokončit. Tyto zvláštní schopnosti se různí podle toho, co bylo právě potřeba vykonat, ale každý příběh o Merlinově požehnání zmiňoval jasnou záři."

Albus se odmlčel, aby dal lidem prostor strávit, co právě řekl.

"Věřím, že Harry obdržel Merlinovo požehnání. Potřeboval velmi konkrétní schopnosti, aby mohl svůj úkol splnit. Potřeboval znalosti z kouzelnického duelu s meči. Jak víte, souboje na meče již dlouho nejsou oblíbené, i když někteří se tomu stále věnují jako sportu či cvičení. Naštěstí pro nás pro všechny, profesor Snape, Harryho manžel, je zdatným duelantem a boj s mečem procvičuje velmi dlouhou dobu. Věřím, že Merlinovo požehnání umožnilo Harrymu čerpat z jeho znalostí a zkušeností tak, aby mohl svůj dnešní souboj s Voldemortem vyhrát. Důkazem toho je záře, která obklopovala jak Harryho, tak profesora Snapea."

Velkou síní se znovu začal šířit hlasitý hovor, jak všichni zpracovávali poslední informace.

"Když jsem studoval zdroje informací, jež zmínila Rowena z Havraspáru," pokračoval po chvíli ředitel, "inspirovalo mne to k tomu, abych sám začal shromažďovat všechny informace o dnešních událostech - o bitvě samotné, o Harryho duelu, o možném projevu Merlinova požehnání. Vlastním úžasný magický artefakt, myslánku, která umožňuje všem, kteří jsou ochotní, vytvořit kopie svých vzpomínek na dnešek. Je to bezbolestný proces a vždy bude k dispozici jeden z profesorů, aby pomohl těm, kteří myslánku ještě nikdy nepoužili. Myslánka je umístěna v místnosti hned vedle Velké síně. Rád bych ještě řekl, že jsem již obdržel vzpomínky od dvou osob, pana Pottera a profesora Snapea."

Albus pokračoval navzdory tomu, že hluk opět nabyl na síle. "Děkuji Vám všem za Vaši pomoc. Užijte si večer."

Naneštěstí pro Severuse vyvolal Albusův projev okamžitý zájem o jeho zkušenosti z duelů. Vikingové ho viděli bojovat, ale proti grendlingům, a to byl naprosto odlišný způsob boje. Okamžitě se ho začali vyptávat na podrobnosti a zcela ignorovali jeho protesty. Harry byl pyšný, že se jeho manželovi dostalo zaslouženého obdivu, ačkoliv se musel v duchu ušklíbnout, když si vzpomněl, jak ho všichni uctívali jako hrdinu po návratu ze Zimních zemí. Severus si bude muset prostě zvyknout a Harry doufal, že se příliš nenaštve.

Postupem času začal si lidé konečně začali uvědomovat, jak jsou unavení, a dav v Síni prořídl. Mladší studenti byli posláni do svých společenských místností, ale zbytek je brzy následoval. Před krbem ministerské kanceláře v Bradavicích se dokonce začala tvořit fronta, jak se mnoho návštěvníků letaxovalo do Londýna nebo do svých domovů.

Ředitel sledoval, jak se Velká síň vyprazdňuje, s melancholickým úsměvem. Celý večer byl úžasný. Oslava vítězství těmi, kteří se bitvy o Bradavice přímo účastnili. Věděl, že dobré zvěsti se již šíří po celém světě a zítra se bude celý kouzelnický svět dožadovat, aby se toho mohli účastnit také.

Když viděl, že se Severusovi konečně podařilo Harryho přemluvit k odchodu, poznal, že i zbytek se brzy rozejde. Zkontroloval ochrany, zda se uvnitř školy nenachází někdo, kdo tu nemá co dělat, a kývnul na pozdrav domácím skřítkům, kteří již začali s úklidem a přípravou na snídani. Velkou síň opouštěl jako úplně poslední.

 

Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část první

 

Králova vděčnost - 144. kapitola - část první

Komentáře   

0 # Odp.: Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druháBeruska 2018-11-05 10:55
Tak jsem se po velmi dlouhé době vrátila k této povídce a přečetla ji celou od začátku až sem. A ono už je po bitvě. Škoda že ji bylo věnováno tak malo času. Jsem zvědavá na posledních pár kapitol. Velmi děkuji za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Omluvalarkinh 2018-10-23 14:24
Omlouvám se, další část bude asi opět o něco později. Ty kapitoly se neustále prodlužují, skoro až za únosnou míru. Ta, kterou teď překládám, má 27 stránek. Když jsem s překlady začala, měly kolem 11-12 stránek - a už tehdy jsem měla pocit, že když se vyšplhaly na 15, tak že jsou příšerně dlouhý. Co bych za to dala teď! :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # DíkyPelupe 2018-10-16 05:59
Díky, že to pro Nás čtenáře stále překládáš. Vrátila jsem se k příběhu po dlouhé době a koukám kolik práce jsi udělala.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druháKarin 2018-10-10 21:40
Krásná kapitolka ale brzo bude asi konec
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druháSee 2018-09-30 10:25
Přiznám, že během týdne jsem přečetla jak Kámen, tak i pokračování. Jsem ráda, že se dočkám i konce, protože nemám ráda nedokončené příběhy. První příběh byl úžasný, ale i když druhý za ním pokulhává, jsem ráda, že jsi to nevzdala a dopřekládáš nám ho. Díky za to.

P.S.: Divím se, že alespoň Brumbál nebo Hermiona okamžitě po skončení bitvy nešly po zrádci uvnitř hradu. Vždyť tam několikrát bylo zmíněno, že Voldemort tam má svého spojence, který je dovnitř pustí. To se teď budou jen radovat a po hadovi pátrat nebudou????
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Vidíš,larkinh 2018-09-30 23:50
tohle mi vůbec nedošlo - třeba se ještě dočkáme jeho odhalení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druhásisi 2018-09-29 23:27
Tak to nějak vypadá, že je vybojováno, ale jistě je i mnoho dalších věcí k dořešení. Děkuji za překlad. Dovolím si otázku: bude se dělat pdf verze?
Být autorkou Dokončení KM, tak bych to zpětně hrozně proškrtala, je tam mnoho věcí, které se nevztahují k romanci, pouze příběh nafukují do gigantických rozměrů. Místo řešení mudlovského branného výcviku a šikování jednotek před bitvou bych se ráda dočetla více o Snape manor, bratrech, ač o možnosti porozumění o usmíření se v této famílii asi ještě dlouho nepokusí, tak snad aby Severus vyplenil růžové bludiště, nebo se o to postarala sestřička? Jak se bude dařit lidem v Severní Zemi, když zůstanou dál Harryho protektorátem? Godrick Nebelvír by jistě rád pomohl svému lidu k zlepšení života a obohatil je vyšší magií, pokud v tom není nějaký háček.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Že jo?larkinh 2018-09-30 23:48
Taky si myslím, že se do toho autorka děsně zamotala a příšerně omáčkuje. Zdlouhavě opisuje blbiny, ale celou bitvu odbyde za polovinu kapitoly...
pdf asi bude. Mám kapitoly v jednom souboru až do kapitoly 133 (všechno, jak původní příběh, tak pokračování) - ve wordu to má 1216 stránek! Pak tam přidám zbytek a pokusím se to nějak zmenšit.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druháhishito 2018-09-27 16:13
Tak a Harry se Severusem mají o další zábavu postaráno. Když je nepronásleduje Voldemort, tak fanoušci a novináři.

Díky za překlad kapitoly. Má příběh ještě nějaké?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Ještělarkinh 2018-09-30 23:37
Ještě 3 kapitoly.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky