Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

 

Výstroj a oděv z předcházející noci byly opatrně uloženy, sprcha spláchla všechny stopy únavy z rána. Harry se na Pastorkovu návštěvu dal do pořádku, jak nejlépe dovedl. Vydání Denního Věštce, které leželo na jeho posteli, mu sloužilo jako připomínka Mollyina přetrvávajícího pobouření a Harry zoufale doufal, že v Pastorkově přítomnosti neudělá Molly něco, co by ho prozradilo. V hloubi duše nevěřil tomu, že by to udělala, ale předtím na něj byla tak strašně naštvaná a zatím na něj ještě nepromluvila.

Harry vyšel z koupelny a zamířil dolů po schodech. Molly se s ním setkala u paty schodiště, na tváři výraz, který naznačoval vyrovnanost a špetku odpuštění. To samo o sobě stačilo, aby se Harrymu rozbušilo srdce. Představa, že by Molly působil bolest nebo trápení ho dost tížila a rozhodně to nebyla věc, kterou by udělal naschvál. Molly nerozuměla tomu, proč dělal to, co dělal, nebo proč neměl v úmyslu přestat. Kdyby ale byl způsob, jak to pro ni odčinit, nebo jak jí připomenout, že Weasleyovi jsou jeho rodina více, než kdy byl kdokoliv jiný, udělal by cokoliv, co by bylo potřeba, aby jí ukázal, že je má rád.

Stejně potřeboval pauzu. Bylo toho hodně, nač musel dohlížet doma, s Dracem v čele toho seznamu, a volný čas mohl využít ke studiu, víc pomáhat Molly a přemýšlet o věcech, které ho minulý týden v hloubi duše hlodaly. Předcházející rok podnikl nájezd téměř každý měsíc a, popravdě, už tím byl trochu znavený. Cokoliv, co mu Molly chtěla říct, bylo pro Harryho v pořádku.

„Harry. Až tu Kingsley bude, už o tom nebudeme mluvit, ale já tě tady potřebuju. Chci, abys mi řekl, že, dokud tu bude Draco na návštěvě, mohu počítat s tebou a s tvojí pomocí. Modlím se, aby Kingsley nepřinesl špatné zprávy, ale pochybuju že bychom měli to štěstí. Zase jsi šťoural do vosího hnízda a my všichni sklízíme, co jsi zasil. Je mi líto, že jsem na tebe předtím ječela, drahoušku, ale někde hranici vymezit musím. Potřebuju pomoc a ty se musíš držet stranou od problémů! Řekni mi upřímně, Harry, dokážeš to?“

Její hlas byl hlasem unavené ženy, a Harry si chviličku kousal spodní ret, rozpolcený mezi možností uvázat se přísahou k něčemu, co nebude schopný dodržet a ublížit někomu, koho má rád. Konec konců, tady mohl udělat jen jedno opravdové rozhodnutí.

„Ano. Udělám to. Zůstanu doma, dokud nebude Dracovi dobře. Omlouvám se, Molly. Vím, že jsem... zklamal jsem tě. Nechtěl jsem a nevěděl jsem, že Draco bude v noci tolik potřebovat pomoc. Jiné věci... nechám na později, ale teď jsem tady.“

Molly rázem roztála a poplácala Harryho po ruce.

„Děkuji ti, Harry. Potřebuji tvoji pomoc více, než vůbec dokážu vysvětlit. Já to prostě sama nezvládnu a on tě taky potřebuje. Kdybys mu věnoval jen trošku pozornosti, věděl bys, jak mnoho pro něj tvůj názor znamená. Myslím se, že bys mohl být klíčem k tomu, aby se Draco postavil na nohy a zas byl schopen čelit světu. Prosím, Harry. Moc tě prosím, nezklamej mě v tomto. Potřebuju tě.“

Harry své překvapení dobře skryl a slíbil svou naprostou podporu, zároveň rozebíral význam Mollyina sdělení. Mělo to smysl, když se zastavil a přemýšlel o tom, ale kromě toho, že se viděl, vzhledem k Dracovi, jako směs hrozby a zdroj ochrany, Harry si neuvědomoval, že ho Draco považuje za důležitého v jakémkoliv slova smyslu. Byl to opojný pocit a, celkem vzato, zvláštním způsobem příjemný.

Molly odklopýtala do kuchyně, aby od Artura převzala kontrolu nad vařením, jelikož měl neblahý zvyk všechno neustále ochutnávat. Artur si vzal svůj šálek čaje a usadil se v obýváku, zatímo Harry zamířil zpět ke schodům. Draco na něj čekal, vypadal vystrašený, unavený a zamyšlený. Zdálo se také, že je připravený hovořit a Harry měl akorát dost času na to, aby promyslel pár věcí, které mu chtěl říci.

„Hej. Vím, že víš, že večer přijde Kingsley, ale nevím, jestli jsi slyšel, kdo tu bude pak. Později v týdnu se tu staví Ron na noc či na dvě a přibližně ve stejnou dobu tu budou na večeři i Charlie a Dula. Na nějaký čas tu bude živo.“

Draco se trochu otřásl, davy lidí nebyly nic, nač by se mohl těšit. Už tak bylo těžké zvyknout si být v takové blízkosti Artura, Harryho a Molly. Rona neměl Draco příliš v oblibě, vzhledem ke svým vzpomínkám a ani moc nedoufal, že by byl Ron tak ochotný odpouštět jako byl Harry (a to ho Harry málem přizabil!), Charlieho zahlédl jen párkrát a Dula, o kterém se Harry zmínil, mu byl naprostou záhadou.

„Dula? To není Weasley, zní to cizokrajně. Kdo je Dula?“

„Ach. Dula je Charlieho partner. Skutečně fajn chlapík, bude se ti líbit. Je čistokrevný, ze staré evropské kouzelnické rodiny. Velmi příjemné chování, je velice duchaplný. Jsou s Charliem moc milý pár. Molly ho naprosto zbožňuje. Děje se něco?“

Draco na něj zíral, jako by mu narostla druhá hlava. Jeho oči vypadaly, jako by pátraly, zda to Harry myslel vážně nebo ne a zdálo se, že se mimoděk otřese odporem.

„Chceš říci, že jsou... oni jsou buzoši? To je zvrhlé! A Molly to snese? Ve svém domě? To je... to je špatné! Nemohu tomu uvěřit.“

Harry nemohl tušit, jak moc Draco sám sebe nenáviděl ve chvíli, kdy mu ta slova téměř samovolně splynula ze rtů. Draco se bezděčně od Harryho odtáhl, jak rozeznal první varovné signály Harryho hněvu, rychle se vynořující na povrch. Harryho obličej už rudl, jeho čelist byla pevně sevřena i když mluvil.

„Jsou to také nejlepší přátelé, jaké by si člověk mohl přát a já bych jim svěřil vlastní život! Takže, pokud chceš o nich říci ještě něco dalšího, vybal to teď, protože jestli je urazíš, když budou tady, oni by to mohli vzít na lehkou váhu, ale já bych ti přidal k trápení ještě něco dalšího, než jen ty tvoje noční můry. Jsi tu hostem a podle zdejších pravidel, oni jsou tu vítáni! Je to jasné?“

„A-ano. Fajn, chápu! Je mi líto, moc líto, Harry!“

Draco měl oči sklopené dokud se Harry nevyřítil z místnosti, palčivě si uvědomujíc pot, rychle vyrážející na jeho obočí a obličeji. Celý ten rozhovor byl příšerný omyl a jeho obličej celý pálil tím, o čem věděl, že je stud. Zmýlil se v každém v tomto domě, když předpokládal, že jako čistokrevní kouzelníci budou s ostatními čistokrevnými, jako byl jeho otec, sdílet jejich názory a on se teď ponížil před Harrym, což se mu vůbec nelíbilo. I tak, přestava lidí, kteří si vzájemně prováděli takové věci, o vlastní vůli, byla neurčitým způsobem odporná a vmetla mu do tváře vzpomínky, které si vroucně přál, aby šly vymazat z paměti.

Bylo to špatné. Kdyby nebyl býval nadrogovaný, kdyby býval nemusel, nikdy by tyto... tyto strašlivé věci neudělal! Z žádného důvodu! Nikdy by se v Harryho blízkosti necítil takovým způsobem, kdyby nebyl nečistý kvůli věcem, které udělal. Mohl za to LeStrange! On nebyl podělaný teplouš. Nemohl být! Rodolphus mu ty věci napovídal, aby ho přesvědčil a drogy mohly způsobit, že cokoliv mohlo vyvolat příjemný pocit. To, co udělal MacNair, byla skutečnost, to bylo, jak to je ve skutečnosti. Bolestivé a zvrhlé a zlé.

Draco cítil, jak začíná lapat po dechu, panické vzdechy byly čí dál rychlejší a hlubší. Tápal mezi lahvičkami na nočním stolku, odšpuntoval Uklidňující doušek a pořádně si přihnul, než lahvičku zase uzavřel. Mohl skutečně cítit, jak jím proniká jeho magie, zpomaluje jeho tep, vyrovnává jeho mysl a umožňuje mu dýchat pomalu a zhluboka, a tak zastavit jeho závrať. On se do takové společnosti nehodil. Kingsley Pastorek ho vyděsil a, upřímně, Draco neměl nejmenší chuť si sednout ke stejnému stolu jako on, kousat se do jazyka a starat se o večeři.

Rozhodl se, že večer zůstane tady. Teď, kdyby se jen cítil dobře při představě spánku, mohl by něco udělat s vyčerpáním, které ho přemáhalo, ale on svou mysl uklidnit nedokázal a v polospánku přijdou noční můry a vzpomínky, které probodávaly okraje jeho vědomí ještě troufalejší, aby se mu ukázaly. Draco se zachvěl strachem před tím, o čem věděl, že by přišlo, kdyby svou mysl nechal uvolnit a přemohl ho spánek.

----------------------------------------------------

Kingsley Pastorek dorazil chvilku před šestou, oblečený přísně do pracovního, neboť opustil kancelář jen několik minut před svým příchodem do Doupěte. Molly ho zahrnovala pozorností, jako by nebyl vůdce kouzelnického světa a Artur byl drahý přítel, který nikdy nevyužil své účasti v Řádu, aby napomohl své kariéře a nikdy, kam až paměť sahala, neudělal víc, než se snažit dobře vykonat svou práci, spokojený se svým statutem otce rodiny. Byli to lidé, kterým Kingsley naprosto důvěřoval a nevyměnil by je ani za tisíc hlasů. Některé věci prostě na sobě cenovku neměly a takoví přátelé byli jednou z nich.

Politika Pastorka pár věcí naučila a jedna z nich byla, jak se usmívat, když mu myslí probíhaly závažnější myšlenky. V tomto domě bylo napětí a bylo téměř hmatatelné, a tak získalo vlastní život. Harry, Molly a Artur vypadali unaveně, ustaraně a vynervovaně, jako by jejich nervy dostaly poslední dobou pořádně zabrat a Kingsley si toho nemohl nevšimnout. Zeptal se, jak se mají, byl opravdu zvědavý na jejich zdraví a byl velmi překvapený, když se dozvěděl, že zde mladý Malfoy získal azyl. To samozřejmě vysvětlovalo část toho napětí. Očekával, že to byl následek Harryho nočního koníčka, ale poskytnutí útočiště odsouzenému a propuštěnému Smrtijedovi jeho teorie o Harrym naprosto zničilo. Jediný Smrtijed, kterého si v Harryho blízkosti dokázal představit byl mrtvý Smrtijed a dvojnásobně, co se Malfoye týkalo!

Večeře byla naservírována v sedm a po všech těch státních banketech a četných jídlech, která ani neznal, byl výborný guláš s čerstvým chlebem příjemnou změnou. Navíc, Mollyin grif s kořením ji neopustil a Kingsley vzpomínal na staré časy v Řádu, operujícího na Grimmauldově náměstí 12, poháněného jen zoufalou nadějí na přežití a jídlem Molly Weasleyové. Po válce měla také dostat Merlinův řád. Molly plnila desítky žaludků, vařila téměř 18 hodin denně po většinu roku. Už se mu po těch, kdysi tak známých, tvářích stýskalo a lehce ho rozhořčovalo, že je nucen jim přinést špatné zprávy, některé z nich dokonce podepsané jeho vlastní rukou.

Harry zde byl skutečnou záhadou a žádné jasné znamení, které by naznačilo, že něco nehraje. Zdál se klidný a zadumaný, ale to byl právě Harry. Vždycky to byl samotářský, hloubavý chlapec, v době, kdy se s ním Kingsley setkal poprvé. Když Kingsley požádal, aby byl představený Dracovi, i přesto, že se s tím chlapcem již setkal, narazil na slabý náznak nervozity, ale to mohlo být vysvětleno jako lehké překvapení, že Kingsley projevuje zájem o někoho, koho vyslýchal před rokem a pár měsíci.

Vydal se po schodech nahoru, v ruce šálek čaje, a nalezl Draca samotného, sedícího na posteli, která se zdála veliká jen proto, že mladý Malfoy byl nyní celý pohublý. Jizvy, které křižovaly jeho obnažená ramena, byly pro Pastorka překvapením a Draco měl přepadlý, vyděšený výraz, jako divoké zvíře, žijící jako domácí mazlíček, špatně navyklé potlačit instinkty k přežití, které potřebovalo příliš dlouho a tak nezmizí rychle. Chlapec se na něj ostře díval a nervózně popotahoval přikrývky.

„Zdravím, pane Malfoyi. Jsem docela překvapen, že vás tu nacházím. Doufám, že azyl tady v Doupěti je vám prospěšný.“

Když zaslechl své příjmení, Draco sebou viditelně cuknul.

„Prosím, pane, jen Draco. Prosím. Jsem... Je mi lépe. Díky nim.“

„Vidím. Vypadáte jako kdybyste měl za sebou těžké časy. Máte štěstí, že se o vás stará Molly. Nenapadá mě nikdo jiný, koho bych si přál jako ošetřovatele, kdyby mi bylo pod psa a už přes rok se mi stýská po její kuchyni.“

Zdálo se, že Draco uvázl mezi nervózním napětím a potřebou mluvit. Sklopil oči, aby se vyhnul Pastorkovým. Bystrozorský instinkt mu napověděl, že se jedná o pocit viny ale Kingsley tušil, že tady jde ještě o něco víc.

„Já... těžké časy nastanou... když nemáte komu co nabídnout. Molly je výborná. Kdyby mi neposkytla azyl, byl bych mrtvý.“

Ten komentář Pastorka nejasně pokáral, byl si dobře vědom, že majetek Malfoyů byl zabaven ministerstvem. Zisk pomohl vyrovnat válečné dluhy a společně s dalším majetkem bývalých Smrtijedů, posloužil k vyrovnání letošního rozpočtu.

„Hmmm. To je pravda. Víte, Draco, není třeba, abyste pro ministerstvo zůstal cizincem i nadále. Byl jste odsouzený a váš dluh společnosti je splacený. Už proti vám nebude nic podniknuto. Kdokoliv by se něčeho takového dopustil by byl mimo zákon a my takovéto věci neschvalujeme.“

Formuloval svůj komentář opatrně a návnadu nabídl způsobem, který se naučil jako bystrozor. Draco se na něj pronikavě podíval, v hlavě mu to viditelně šrotovalo.

„Skutečně. Přivítají mě zpět s otevřenou náručí, že? Hojnost zaměstnání by mi ležela u nohou? Nemyslím si, že by měl kdokoliv chuť uspořádat procesí k oslavě mého návratu do kouzelnické společnosti, zvlášť, když měli mnohem více zájem do mě kopat, když jsem před necelým měsícem byl bezmocný.“

Z blonďatého chlapce odkapávala hořkost a Kingsley opatrně volil následující slova.

„Nemáte zrovna pověst hrdiny, Draco. Nechci se vás dotknout, ale kdybyste měl nějaké veřejné zásluhy o služby kouzelnické společnosti, lidé by mohli reagovat jinak. Možná, že by pomohly informace, ktré by mohly urychlit nastolení spravedlnosti, nebo pomoci zadržet podezřelé na útěku. Byl byste překvapen, jak rychle se lidé mohou ukázat otevření k člověku, který má v rejstříku pár poskvrnek, jakmile ukázal jasnou snahu se změnit.“

„Co přesně tím myslíte? Myslíte si, že kdybych měl jména k udání, místo abych strávil válku se Snapeem v zabezpečeném domě, bych měl teď práci a život, místo aby po mě házeli odpadky? To je, co si myslíte?“

Kingsley skutečně neočekával takovou jedovatost. Byl ministrem už natolik dlouho, aby si zvykl na to, že je s ním jednáno s nejvyšším respektem, ale od doby, kdy se naposledy setkali, Dracovi očividně otrnulo a už si pravděpodobně vydedukoval, že se nejedná o oficiální návštěvu. Kingsley vynesl poslední trumf.

„Vůbec ne. Jen vám říkám rovnou že, kdyby bylo všeobecně známo, že jste pomohl předvést zločince před spravedlnost, správné zprávy v tisku by vám mohly pomoci začít nový život.“

Draco vypadal naprosto znechuceně, ruce si založil na hrudi a tak odhalil další jizvy a Kingsley se podivoval, jak k nim přišel. Nezdálo se, že by se připravovala nějaká odpověď a Dracova poslední slova věc uzavřela.

„Nejsem Smrtijed. Jediná věc, která mi zůstala z předcházejícího života je to podělané Znamení Zla a kdybych je mohl odříznout, udělal bych to. Řekl jste, že už vůbec nic nedlužím, že je můj dluh splacený, ale kdyby to byla pravda, teď už bych o tom měl nějaký důkaz. Kdybyste chtěli pomoci, ministerstvo by neznásilňovalo můj mozek po celé tři měsíce po tom, co nás Snape vydal, a jestli by pomoc mně byla tak důležitá, teď byste nezíral na moje podělané jizvy. Můžu strávit zbytek svého života jako světec a vyhýbat se problémům s ministerstvem, ale kdyby se ta budova zítra zřítila, ani bych se neobtěžoval si na ty trosky odplivnout. Nabízejte si ty vaše dohody někomu, kdo jim ještě věří.“

Kingsley přátelsky přikývl, docela chlapcovu odvahu obdivoval. Ať už se Dracu Malfoyovi přihodilo cokoliv, už to nebyl ten nervově otřesený spratek, který doprovázel Severuse Snapea, když se na konci války přestal skrývat. Upřímně, ty změny byly impozantní i když trochu znepokojující. Kingsley se zvedl k odchodu a s respektem mu krátce pokývl.

„Dobrá. Své pocity jste vyjádřil jasně, ale kdybyste si to kdykoliv rozmyslel, víte, kde mě můžete zastihnout. Je to váš život, synu, a přeji vám v něm hodně štěstí. A to myslím vážně. Snad se někdy zase setkáme, Draco. Dobrou noc.“

Draco si nevrle odfrkl a zůstal potichu, i když Kingsley odešel z místnosti a zamířil zpět dolů k ostatním. Malfoy neměl ke sdělení skutečně nic, co by stálo za řeč, nebo byl doopravdy příliš zahořklý svými zážitky, aby s ministerstvem uzavřel jakoukoliv dohodu. Pastorka ještě očekával dlouhý rozhovor s Harrym a dopis v kapse ho pálil, jak se dožadoval pozornosti. Toto byla část večera, které se obával nejvíce.

Zdvořilá žádost a začala procházka okolo Mollyiny zahrádky, Harry o krok před ním, na tváři nasazený ironický úšklebek, naprosto nemístný na chlapci, kterého znal před léty. Harry se změnil v četných drobnostech, za války i po ní, a teď to vyplouvalo na povrch.

„Malfoy vypadá, jako by ho protáhli mlýnským kolem. Máš tušení, co se mu stalo, Harry, nebo se nesvěří opravdu nikomu?“

„Smrtijedi, Kingsley. Však víš, ti, které ministerstvo, jak se zdá, nedokáže zadržet. Někteří z nich se tím skrýváním po dlouhé měsíce už nudí a tak vraždí a mučí jiné, jen pro pobavení. Možná, že byste si to s nimi mohli chtít vyřídit, někdy v dohledné době.“

Ironie Harryho malé přednášky Pastorkovi neunikla.

„Harry, víš, že bystrozorské služby dělají co mohou a dělají to lépe než dříve. Takové věci potřebují čas. Rok po válce a zbavili jsme se více než tisíce Smrtijedů a jejich stoupenců, v jejich seznamu zbývají už jen asi dva tucty případů. VanHoeka jsme zadrželi minulý týden. Kdyby ses přidal k nám, jako řádný bystrozor, než uplyne další rok, mohli bychom chytit ty zbývající. Doufal jsem, že tvůj talent získám zpět do našeho týmu, Harry.“

Harry si tiše odfrknul. „Nechci tě urazit osobně, Kingsley, ale bystrozorské služby by nedokázaly chytit ani rýmu, i kdyby bystrozoři běhali v lednu po Londýně nazí. Většina lidí, po kterých jste šli, se vzdala sama, protože v době, kdy jsi vstoupil do funkce, se ještě soudy daly lehce podplatit. Neříkám, že jsi neudělal pořádek, to jsi udělal, ale systém je to pořád prohnilý, a ani ty s tím nic nepořídíš. Většina se jich vzdala sama, protože Azkaban se dá přežít. Nemají strach z ministerstva, nebo ze spravedlnosti, ale vidí to jako alternativu k smrti. Jsi jejich nadějí, že utečou závazku, který dluží, a to je vše, co je přiměje přijít za tebou. Víš, proč jsem odešel z ministerstva i z bystrozorských služeb a to je nezvratné.“

„Je mi líto, že to bereš takhle, Harry. Vím, co děláš, a ať už to zdůvodníš jakkoliv, pořád je to špatné. Věštec už nic nenaznačuje, a když dokonce i oni dokázali něco vydedukovat, znamená to, že problém dosáhl kolosálních proporcí. Rozumíš mi? Už mi došel čas i výmluvy, Harry. Už tě nemohu dál krýt. Vím, že jsi mě o to nikdy nežádal a možná, že jsem si jen sám sobě namlouval, že je to k něčemu dobré, ale už to zašlo příliš daleko.“

Kingsley podal Harrymu zapečetěný pergamen, který sebou přinesl.

„Harry, tvoje povolení nezávislého agenta ti bylo odejmuto. Nemohu strpět, že se na ulicích objevují těla, a i když nemám žádný pořádný důkaz že jsi to ty, musím něco podniknout. Zítra se bude konat tisková konference a já se tam o tobě zmímím jako o 'zainteresované osobě', a oznámím odejmutí tvého povolení během vyšetřování, ale nic jiného. Nedal jsi mi na vybranou, Harry. Žádám tě, jako přítel, nech toho být a nech od teď jednat ministerstvo.“

Harryho úšklebek nezakolísal. Jeho výraz vyjadřoval pobavený nezájem. Nechal pergamen levitovat mezi nimi ve vzduchu a pak ho nechal vzplanout plamenem a pomalu se změnit v popel.

„Odejmout mi licenci. Jsem, konec konců, ve výslužbě. To vaše zabijáky nezastaví. Vzpomínáš si na Jacobyho? Toho, co jsem ho zadržel, toho, co si podplatil cestu zpět na svobodu a pak zabil dvě mudlovské holčičky, než byl zase zadržen? Další zářící úspěch ministerstva, že? Ministerstvo je zlomené, neúčinné a konečně nehodné důvěry, kterou v něj lidé mají. Ty jsi kapitán potápějící se lodi, ne já. Zdá se, že vůle lidu je ta, aby někteří zabijáci zůstali volní a někteří ne. Lid se někdy mýlí.“

„K sakru, Harry! Nejsem tu, abych se s tebou bavil o politice. Snažím se tě varovat před tím, co se blíží. To není tvoje práce, rozhodovat o vině a nevině a zcela jistě ti nenáleží ani rozhodovat o trestu! Kouzelnický svět je řízený demokracií a já v ni náhodou věřím.“

„No, možná bys neměl. Pokud nefunguje, pokud většina nedokáže jednat dost rychle, aby ochránila menšinu, pak by to možná měl udělat někdo jiný, kdo to dokáže.“

Když Harry mluvil, jeho oči se zablýskly nebezpečným zápalem a přitom se na Pastorka díval s poklidným a zvídavým výrazem na tváři.

„Pro Merlina, Harry! Mluvíš tu o tyranii. Žádný člověk není způsobilý, aby vládl světu a ty zníš jako Ty-víš-kdo, když říkáš takovéto věci. To ve mě nemáš vůbec žádnou důvěru? Snažím se, jak nejlépe to dokážu, spravit systém, jedno porušené pravidlo za druhým a nezůstanu tu příliš dlouho, jestli tě budu dál krýt! Řekl jsem ti, co jsem měl říci, a už o tom nebudu diskutovat. Jen doufám, že si nevynutíš konfrontaci, kterou ani jeden z nás nechceme!“

Kingsley se šoural zpět k domu a Harryho poslední komentář zalomcoval na vteřinu jeho legendárním sebeovládáním.

„To bys měl doufat, protože pro ministerstvo by to bylo příšerně trapné, kdyby mělo prohrát proti jednomu muži. A vy byste prohráli.“

Kingsley se stroze rozloučil s Molly a Arturem a vrátil se na konec pěšinky. Chvíli zíral na Doupě, sám by se nakopl, že je tak sentimentální blázen. Tito lidé byli přátelé, ale bujela zde rakovina, která jednou bude muset být odstraněna. Už neměl ten přepych, aby myslel na lidi jako na individua, musel myslet na celý národ kouzelníků a čarodějek. Byl to bídný konec těžkého dne a zítřek se nejevil o nic lépe.

 17. kapitola - Nést následky

19. kapitola - Smůla a noční můry

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat