Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Následujících pět dní bylo pro Severuse nejlepších, na které si vzpomínal. Mít Farida u sebe bylo báječné, že se Severusovi skoro chtělo po celou dobu smát. Občas, když se usmál, vystrašil domácí skřítky, a z nějakého důvodu z toho byli všichni ostatní trochu nervózní.

Prvních pár dní byl Farid také trochu nervózní. Domácí skřítci ho ohromovali a téměř okamžitě se s nimi chtěl přátelit. Rychle se dověděl, že byli v tomto světě pouhými otroky, a pomyslel si, že to Severus už musel vědět.

Když Farid nebyl v Severusově společnosti, byl obvykle k nalezení v kuchyni, kde mluvil s domácími skřítky nebo jim pomáhal s vařením. Vypadalo to, že se v ní cítí bezpečněji než kdekoli jinde na hradě, kromě samozřejmě toho, když byl se Severusem, jehož stále tvrdohlavě oslovoval „pán“, i přesto, že mu Albus vysvětlil, že v kouzelnickém světě neexistuje něco takového jako otroctví, „alespoň ne v této zemi, Faride.“ Albus mu to pověděl jak v angličtině, tak i v kazaštině, jenže Farid se na něj jen usmál, přikývl, že mu rozuměl a dál si dělal, co chtěl.

Severuse zajímalo, jestli to bylo tím, jak se podařilo Faridovi přežít tak dlouho, že se jevil poddajně, dokonce podřízeně, zatímco skrýval jádro, o němž si Severus myslel, že bylo tvrdé jako wolfram a tak neohebné jako ocel. Nikdo nevypadal, že si je vědom Faridovy síly, vyjma Severuse, všichni ostatní učitelé, zvláště Albus, ho vnímali jako křehké, zlomené stvoření, stěží schopné vyrovnat se s jejich světem a dělali vše pro to, aby ho ochránili. Zlostně se na Severuse podívali, když třeba jen zvýšil na chlapce hlas nebo ho občas okřikl. Nemluvě o prvním dnu, kdy byl úplně vyčerpaný, a Farid vypadal naprosto zmatený Severusovou „vznětlivou povahou“. Severus se domníval, že chlapec byl zvyklý na tvrdé, dokonce i kruté pravidelné bití, ať už se dopustil nějakého provinění nebo ne, takže když se teď někdo na něj obořil, pak to muselo působit jako šípy proti větru.

Přesto se skutečně snažil zmírnit svou legendární povahu vždy, když se cítil hrozně poté, co okřiknul Farida, jenž se prostě usmíval svým něžným úsměvem a nabízel mu masáž, pití nebo dokonce orál.

A to byl další důvod, proč se Severus cítil čím dál tím více nesvůj ve vztahu s Faridem. Věděl, že Farid má přes osmnáct a byl velmi sexuálně zkušený. Jenže tyto zkušenosti byly následkem znásilňování. A samozřejmě Farid vypadal mnohem mladší, než byl jeho skutečný věk. Nyní, když byl Farid v Bradavicích, Severuse stále více zajímalo, co si myslí. Kdykoli se Farid dotkl Severuse, aby vložil ruku do jeho větší nebo ho objal tak jak to občas dělal, vysloužil si zamračené pohledy od většiny učitelů, jež Brumbál zpravil o Faridově původu. A navíc v tomto prostředí, na rozdíl od upířího hradu, Farid působil spíš jako student, proto mít s ním sexuální vztah se zdálo pochopitelně nevhodné. Farid to patrně přesto nepochopil. Trvalo mu pár dní, než si uvědomil, že s ním Severus nechce jednat na veřejnosti jako s otrokem, když mu zabraňoval v klečení, nebo vrhnutí k zemi před Severuse, pokud byl někdo další nablízku. Přesto v tom pokračoval v Severusových komnatách a od jejich příchodu ho každý den sváděl.

A Severus se snažil, aby mu nepodlehl. Už při několika příležitostech odmítl Faridovu pozornost, jenže se tři dny za posledních pět probouzel s penisem ve Faridových ústech, a jednou, když se pokusil přimět Farida spát odděleně, nejenže Farid vypadal hluboce dotčený, protože byl přinucen spát sám, ale také se s křikem probudil z noční můry, čímž hrozně vyděsil Severuse a skoro rozbil všechen choulostivý majetek, jenž Severus vlastnil, výbuchem, který pocházel z uvolněné magické energie, jež chlapec nebyl s to patrně udržet.

Trvalo mu skoro hodinu, než chlapce uklidnil. Byl dost hysterický při pomyšlení, že mohl poškodit pánovy věci. Řekl mu vše, co se stalo v jeho snu, jen ne v angličtině, ale rychlou kazaštinou, takže Severus neměl nejmenší tušení, co říkal, nebo jak ho utěšit.

Proto byl dnes ráno po nedostatečném spánku unavený a podrážděný a vůbec se netěšil na každodenní rozhovor s Brumbálem, když si ředitel bude povídat kazašsky s Faridem, zatímco si Severus bude dělat starosti o to, co o něm Farid říká a jestli je šťastný nebo ne.

Severuse opravdu zajímalo, jestli je Farid šťastný, protože za pouhé dva krátké týdny se o chlapce staral víc, než se kdy staral o kohokoli jiného ve svém životě. Přesně tak, jak si vysnil, když s Faridem unikli upírům, Farid se začal k němu připojovat v jeho lektvarové laboratoři, kde tiše stál vedle svého pána a sekal a rozemílal přísady. Severus měl radost, když viděl, že chlapec projevil obrovský talent na jeho oblíbený obor. Večer seděl vedle něj, buď byl u něho stočený na pohovce, zatímco mu Severus četl, nebo u jeho nohou a prohlížel si obrázkové knihy, které Severus pro něj koupil jako úvod k tomu, aby ho naučil číst. Tato klidná přátelská společnost, jež chlapec přinášel, byla skoro lepší než fantastický sex a činila Farida v Severusových očích tak drahým.

Severus si nemyslel, že by unesl, kdyby s ním Farid už nechtěl být. Byl stále více přesvědčen, že jakmile se Farid setká s chlapci a samozřejmě s dívkami svého věku, nebo i o něco staršími, uvědomí si, že je Severus v porovnání s ním příliš starý, nemluvě o tom, že je ošklivý, svárlivý a vlastně v žádném případě není dobrá partie.

A to byly chvíle, kdy si Severus přál, aby chlapce mohl zavřít do klece, svázat ho a zabránit Faridovi, aby ho opustil, protože Severus nevěřil poutu otroctví, jež mělo mezi nimi být. Myslel si, že když se na chlapci dopustil krutého jednání, je dost dobře možné, že dřívější pouto zmizelo, a že ho s Faridem nesvazuje. Faridova magie byla prostě moc silná, a i když o tom věděl, Jusuf ne, a proto usoudil, že se kouzlo přeneslo jinam. Jenže Severus věděl, věděl to v samém nitru duše, že jakmile to Farid pozná, odejde, a Severus bude bez něj ztracený. A nebyla to potíž být tak šťastný? Jednou se toto štěstí rozplyne a Severus bude zase sám.

Opět se vydal do Albusovy pracovny, jak to v těchto dnech činil každé ráno a přemýšlel, jestli dnešek je tím dnem, kdy Farid odejde, a jestli Albus zjistí něco o jeho snu.

Jak Severus poznal, chlapcova angličtina se každým dnem zlepšovala. Ale také poznal, že Farid měl moc rád povídání s ředitelem v jazyce, který ovládal lépe. Takže za ním chodili společně, a protože byli v ne příliš používané chodbě, kde je nikdo nemohl vidět, Farid vklouzl rukou do Severusovy, a protože byli v chodbě, kde je nikdo nemohl vidět, Severus ho nechal.

Zatímco šli, Severus vzpomínal na první noc, kdy vzal Farida do svého pokoje a rozhodoval se, co má udělat s vyčerpaným hochem. Vzpomínal si, že ho držel, hladil, svlékl a uložil ho do postele a chlapec mezitím spal dál. Když ho svíral v náručí, chlapec se k němu schoulil jako zraněné dítě a Severus cítil jak chladný, mrazivý led, jenž obaloval jeho srdce, roztál. Celou noc spal s ním a držel ho. Ráno ukázal Faridovi svůj svět a těšil se z chlapcova nadšení, a cítil se silný a chtěný, když u něj vyhledával ochranu. Jenže vycítil, že ho Farid den ode dne potřebuje míň a teď měl pocit, že se délka jejich vztahu počítá spíš na týdny než na měsíce.



Farid byl zmatený. Nerozuměl tomu, co po něm jeho pán chtěl. Byl zvyklý na jasné jednoznačné příkazy, a okamžité a přísné potrestání za jejich neuposlechnutí. Jenže tento pán byl jiný. Šedovous chtěl, aby mu neříkal pán, ale pro něj byl Severus jeho pán. Vždyť se o něj staral a pečoval o něj tak jak to nikdo jiný za celý jeho život neudělal. To proto si zvolil Severuse, jako svého pána, navždy. Mohl Faridovi udělat cokoli by si přál a Farid by se proti tomu neohradil, dokud by byl k němu občas milý, objímal ho, utěšoval a miloval se s ním. Farid zbožňoval, když se s ním pán miloval, měl moc rád způsob, jakým muž budil zdání, že uctíval jeho tělo. Proto nemohl pochopit, proč jeho pán spal minulou noc odděleně, protože pak přišly ty sny.

Když žil s upíry, míval tyto sny. Byly o zeleném světle a křiku, křiku ženy, a chladném, krutém smíchu. Často byly takové, jako kdyby se díval jinýma očima, podlýma, zlověstnýma očima, někoho cizího, z jehož myšlenek Farida mrazilo v kostech. Během těchto snů kouzlem skrytá jizva na jeho čele bolela a pálila. Když byl s Jusufem, ústa mu zacpal roubíkem, když v noci křičel nebo si ho hrubě vzal či zbičoval, aby ho umlčel. Tyto sny byly natolik hrůzné a strašlivé, že skoro vítal fyzickou bolest, jež mu byla často způsobena za to, že probudil svého pána.

Ale pán Severus ho za to nebil, místo toho ho objal, políbil a odehnal sny. V pánově náruči se Farid cítil v bezpečí. Neměl obavy z toho, že ony zlé myšlenky náležely jemu. Jenže minulou noc ho pán přiměl spát v jiné posteli, a když se probral rozbil pánovy věci. Byl si jistý, že ho pošle pryč a z toho měl strach.

Protože pán za ním přišel, Farid se poprvé, co si pamatoval, cítil v bezpečí, i na tomto místě s jeho tajemnou magií. Mocnými zářivými vlákny magie, jež ovíjely hrad, a Šedovousem Albusem, duchy, jejichž minulost mohl Farid cítit a portréty, které každého sledovaly a podávaly zprávy Šedovousovi. Se svým pánem nablízku si Farid připadal nezranitelný a chráněný. Nejvíc měl na tomto místě rád domácí skřítky, protože chápali, jak se cítil.

Nyní už věděl, že mu Šedovous říkal pravdu. Že v tomto světě neexistovalo otroctví, že byl unesen, znásilňován a mučen, že otroctví je poklesek, a že jeho život měl být jiný. Ale co Albus Šedovous patrně nemohl vědět bylo, že s ním Farid souhlasil. Přál si, aby měl jiné dětství a mohl jít do Bradavic, když mu bylo jen jedenáct, aby se naučil vše o své magii, stejně jako ostatní kouzelnické děti, jak řekl Albus, ale to se nestalo. Ať to bylo správné nebo špatné Farid byl otrok, někomu patřil, kdo měl moc nad jeho životem a smrtí, a kdo rozhodoval o každém aspektu jeho života. Neměl žádnou volbu, žádnou moc nad svým osudem a neměl vůbec žádná práva.

Ale teď měl strach být sám. Spoléhal se na svého pána, že mu pomůže, když by se nemohl sám rozhodnout, když ho trápily sny, a když se cítil udolán světem, do něhož právě vkročil. Věděl, že jeho pán mu pomůže zesílit a naučí ho ovládat magii, a že možná jednou bude s to činit svá vlastní rozhodnutí, jenže stačilo něco málo přes týden bez bičů a klecí a Farid poznal, že ještě není tak docela připraven na to, co mu nabízeli.

Ale posledních pár dní pán vypadal, že si od něj drží odstup, přinejmenším v noci, a proto se Farid strachoval, že ho už nechce a pošle ho pryč. Farid věděl, že udělá absolutně cokoli, aby předešel ztrátě mužovy lásky.

Proto dnes Farid poprosí pana Albuse, aby požádal pána, aby mu pověděl, co má udělat, aby se polepšil a pán se s ním mohl zase milovat jako dříve a všechno by bylo jako předtím. Možná jednou, až se bude cítit dost silný, bude připraven být svobodný, jak si to přáli, ale Farid věděl, že ať už svoboda bude mít jakoukoli podobu, nechtěl by, nikdy by nechtěl, být odloučený od muže, jehož z celého srdce miloval.

 

Za poskytnuté služby - 9. kapitola

Za poskytnuté služby - 11. kapitola

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat