Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Severus se náhle probudil. O půl páté měl být s Faridem u Ollivanderových, aby mu pořídil hůlku. Vyvolal Tempus. Bylo už deset minut po druhé. Albus Severusovi ještě nevěřil, i když stále řediteli říkal, jak magicky mocný chlapec je. Snad by ho hůlka mohla přesvědčit? Přezkoumal ho to ráno kdy dorazili a dospěl k závěru, že Faridova magická úroveň je pravděpodobně velmi nízká, sotva o něco víc než je úroveň u motáka. Severus však věděl, že to tak nebylo. Nikdy za celá léta, co učil, se nesetkal s někým, kdo by byl třebas jen z půlky tak magicky nadaný jako Farid, někým, kdo se blížil takové moci. Farid se nicméně naučil svou magii skrývat, před svým strýcem, před upíry, před každým a vypadalo to, že nemá v úmyslu komukoli jinému toto tajemství prozradit.

Severus se však nemohl ubránit pocitu lehkého nespokojení z toho, že mu Albus nedokázal věřit. Ředitel mu sdělil, že přístroje, jež použil k otestování Farida, se nedaly oklamat; byly neporušitelné a vždy přesné. Podotkl, že to, co se přihodilo v lese, když vlkodlaci zaútočili, bylo neobvyklým jevem, že se jeho a Faridova magie musely nějakým způsobem spojit právě ve chvíli, kdy hrozilo extrémní nebezpečí, ale Severus věděl, že takhle to v tomto případě nebylo.

Samozřejmě, že se objevila minulou noc, když mladík snil a na několik okamžiků se jeho magie vymkla kontrole. Severus ji pociťoval jako čistou moc, jež z chlapce vyzařuje, moc, o níž měl silný dojem, že každým dnem narůstá. Pro Severuse byla tato noční událost dostatečným důkazem.

Ale také si vzpomněl, jak tehdy v hostinci nechal chlapec zmizet podnos od snídaně, nebo na další drobné příhody, jichž si všiml, když se Farid nesoustředil. V těch chvílích se všechny Severusovy nástroje na lektvary vracely na svá místa vyčištěné a nachystané na další den, nebo když Severus v jednom okamžiku držel v náručí oblečeného chlapce a v dalším, jen co se začali líbat, se mu na klíně ocitnul zcela nahý otrok.

Možná to byl způsob, jakým Farid užíval mocnou magii s takovou nenuceností, což ve skutečnosti dělalo na Severuse největší dojem, ale samozřejmě také věděl, že i když Farid v jeho přítomnosti spouštěl své obrany, přesto v skrytu duše něco tajil před všemi. Stále ho trochu mrzelo, že Albus raději věřil sbírce zastaralých přístrojů než Severusově výpovědi. Pravdou však je, že se v minulosti osvědčily.

Severus se rozhodl, že bude-li on učit Farida, jednou Albus pozná pravdu, a pak se omluví! Uvědomoval si, jak to zní dětinsky, ale nemohl si pomoci. Vždycky miloval a obdivoval Albuse, avšak měl silné podezření, že občas o něm Albus neměl vysoké mínění. Často se domníval, že se Severus mýlí a vlastně mu nevěřil ani to o Faridovi, dokud hoch nepotvrdil, že byla pravda, když řekl Albusovi o tom, jak se s ním setkal, a to setsakramentsky bolelo! Bolelo, že Albus automaticky viděl v Severusovi to nejhorší a Severus se vždycky musel obhajovat. Severus jako špeh celé roky riskoval svůj život, zoufale se snažil, aby na něj byl Albus pyšný, a ten hrozný Sirius Black si sem jen tak nakráčel, když byla prokázána jeho nevina a dostalo se mu chvály, poct a uznání.

Všechny překvapilo, když kočka Hermiony Grangerové chytila krysího mazlíčka jednoho z Weasleyových chlapců. Kočka byla podle všeho částečný maguár a něco ji přišlo podezřelého na chlapcově mazlíčkovi. Trvalo celý rok, než ho konečně chytila. Stalo se to o jednom deštivém středečním večeru ve Velké síni, těsně před večeří, a to před celou školou. Krysa byla neregistrovaný zvěromág a byla donucena přeměnit se do své lidské podoby nebo by byla sežrána. Proto všechny ohromilo, když se najednou objevil Petr Pettigrew, který měl zemřít před dvanácti lety a dříve se pokusil dopadnout Blacka, jenž byl všeobecně podezříván ze zavinění smrti Potterových. Blacka propustili z Azkabanu, veřejně se mu omluvili a od té doby se stal zarytým zastáncem Albuse v jeho pátrání po pohřešovaném Potterově dítěti.

Severus ho však pořád nenáviděl; nenáviděl, že všechno utrpení a všechna neštěstí v jeho životě se udála kvůli jednání jednoho či druhého z Pobertů. Pomyslel si, že pořád nejvíce nenáviděl Jamese. Poněvadž zatímco on a Black byli přirození protivníci, tak naproti tomu Jamese obdivoval, chtěl být jeho přítelem, a později, no ano, později chtěl něco jiného. Potter se ale na něj nikdy ani nepodíval, na umaštěného uhrovitého puberťáka, kdežto Jamese, s jeho mazaně neuspořádanými vlasy a dokonalou pletí, uháněla půlka školy, než se nechal polapit nádhernou Lily Evansovou.

Když se ti dva dali dohromady všechny Severusovy naděje a sny se roztříštily. Miloval Lily jako kamarádku, byla jedna z mála ve škole, jež byla k Severusovi milá. Věděl, že nebyl nijak zvlášť přitažlivou osobností, jenže Lily to patrně nevadilo. Byla k němu láskyplná, milá a byla mu dobrou kamarádkou. Když však začala chodit s Jamesem, Severus jí nebyl s to odpustit. Urážel ji, ignoroval a nakonec, při hledání pomsty, se přidal k Voldemortovi. Než si Severus uvědomil, jak byl Voldemort ve skutečnosti zvrácený a zlý, Lily už s ním nechtěla mít nic společného a jen o pár krátkých let později ona a James zemřeli.

Nyní jejich dítě přichází do Bradavic a Severus nevěděl, co si má myslet.

Chlapec, jehož stále pevně držel v náručí, se ve spánku trošku pohnul. Severus ucítil, jak mu srdce zahořelo láskou. Shlédl na svého milovaného Farida, jediného člověka, krom jeho matky, jenž ho kdy skutečně miloval. Člověka, jenž pouze před několika málo hodinami tvrdil, že ho miluje natolik, že mu chce navždy patřit.

Rukou lehce přejížděl po obojku, který měl Farid na krku. Dal mu ho v zápalu vášně. Bylo to vlastně poprvé, kdy ho měl otrok na sobě. Severus ho musel označit jako svého, musel vědět, že kdesi v tomto širém světě je někdo, kdo patří jedině jemu. Pak rukou přešel níž ke kroužkům, jež byly stále vetknuté v mladíkových bradavkách. Jemně za jeden zatáhl, načež Farid ze spánku slabě vzdychl.

Tyto piercingy byly jediné, které Severus na chlapci nechal; odstranil mu jeden z jazyka a i velké kroužky, jež měl na penisu a šourku. Ale o kroužcích v bradavkách si Severus myslel, že jsou krásné a Farid byl v těchto místech hodně citlivý, proto bylo velmi zábavné si s nimi hrát, pomalu jimi kroutit ukazováčkem a palcem. Opět se podíval na mladíkovu tvář a všiml si, že měl na lících zaschlé slzy. Severus se cítil provinile, asi musel chlapce vyděsit svých hněvem a hrubým způsobem, jak s ním zacházel. Na lehce pootevřené rty mu vtiskl něžný polibek.

Farid se probudil.

„Páne!“ vydechl. „Jak může ténto otrrok vám slóužit, páne?“ Severus však lehce položil prst na hochovy rty. Říkal si, jak dlouho bude trvat, než se Farid probudí, aniž by se na to ptal, stejně jako spousta jeho dalšího podřízeného chování, které mu už bylo patrně vlastní. Otrokovo tělo bylo vždy ve spánku k němu otevřené, pokud byl u něj alespoň trochu blízko, a Faridovy paže byly vždy nad jeho hlavou s překříženými zápěstími, jako by byly svázané. Když se Severus s ním začal milovat, vždycky musel chlapci dát svolení, aby se ho dotknul. Spal-li Farid sám, byl stočený do klubíčka a zápěstí a kotníky držel tak blízko u sebe, jako by byly spoutané řetězy. Když se ho na to Severus zeptal, bylo mu řečeno, že tak Farid spal, když byl sám ve zlaté kleci, kterou měl pán Jusuf v rohu svého pokoje.

Jednu Severusovu část přemáhal smutek, když Farid nenuceně popisoval výcvik, který podstoupil, bez zloby a zášti, prostě jako fakt. Ale druhá Severusova část, část, na níž se mu nelíbilo myslet, byla Faridem nadšená a vzrušená. Mít tohoto krásného hocha volně k dispozici, kdykoli se mu zachtělo, ochotného, otevřeného pro cokoli a tak dobře vycvičeného, jak by si mohl, jako Zmijozel, neužívat takových pokušení, když se nabízela?

Slíbil však, že vždy si bude vážit tohoto nečekaného daru a bude s ním vlídně jednat.

„Už je čas vstávat, miláčku,“ řekl a lehce se usmíval dolů jako jeho chlapec. „Dnes ti musíme pořídit hůlku, protože zítra začíná vyučování.“

Díval se, jak Farid svraštil čelo: „My jít kupóvat, páne?“ zeptal se Farid, přičemž se na něj díval těma svýma čokoládovýma očima a pěknými bílými zuby si skousával plný spodní ret. Severus toužil být ten, kdo okusuje, líbá a líže ta nádherná ústa, ale ovládl se. Museli se obléknout, najíst, a Severus musel zajistit, aby Farid byl s to vyslovit jméno Ollivanderových správně. Severus se domluvil s výrobcem hůlek, jenž slíbil otevřít obchod pouze pro ně, protože Severus už nechtěl opakovat předchozí nákupy, které podnikli. Proto tentokrát dorazí letaxem. Severus chtěl, aby Faridova výslovnost byla dokonalá, a zachvěl se při myšlence, že ho ztratí někde v síti.

Severus si lehl vedle svého otroka. Už přemýšlel a dumal příliš dlouho, a kdyby si teď nepospíšili, měli by zpoždění. Severus poslal Farida umýt se a obléknout. Sundal chlapcův obojek se slibem, že pokud bude hodný, dá mu ho později zpátky. Rychle se najedli, a se sotva ušetřenou chvilkou stáli u krbu, připraveni se odletaxovat.

Ukázal Faridovi, co musel udělat a k Ollivanderovým dorazili přesně na čas. Jako vždy ladně vykročil z krbu a o pár okamžiků později mu málem podrazil nohy potácející se a klopýtající Farid, jenž přistál vedle svého pána přímo u nohou majitele. Farid kašlal a dost prskal.

Ollivander shlížel na chlapce, zdánlivě zcela netečný tím, co se právě stalo: „Á, profesor Snape,“ řekl. „Mahagon, žíně z jednorožce, jedenáct palců, poddajná hůlka dobrá na přeměňování a lektvary, hmmm? Tak toto je váš nový chráněnec. Ó ano, chápu, proč jste ho vzal s sebou, nejen že je velmi hezký, ale je v něm i velmi mocná magie, viďte, když ho letax takto vyplivnul?“

Severus cítil jistou satisfakci. Přál si, aby teď stál u něj Albus, aby se mohl k němu otočit a říct: „Vidíš, Albusi, říkal jsem ti to!“ Albus tady však nebyl a místo toho pomohl Faridovi na nohy a představil ho výrobci hůlek: „Pane Ollivandere, toto je můj nový učedník Farid… ehm… Prince, Farid Prince.“

„Těší mě, pane Princei, je neobvyklé, že máte stejné příjmení jako profesorova matka.“ Pronikavě se zahleděl na Severuse, jenž zčervenal. Bože, rozhodně se nečervenal od doby, kdy byl velmi mladý muž, ale teď, když byl v jeho životě Farid, měl pocit, že se celou dobu červená jako školák.

Farid majitele obchodu pozdravil zdvořile a mile, tak jak ho to Severus naučil.

„Téší mě, páne. Rrád vás poznávám.“

„Také vás rád poznávám, mladíku. Povězte mi, odkud pochází ten zajímavý přízvuk?“

A tak pokračovali, Ollivander mluvil se Severusovým novým učedníkem a vytahoval jednu hůlku za druhou ze svých dobře naplněných regálů, když pro chlapce hledal tu ideální. S každou minutou byl čím dál více rozčílený, když se hůlka ukázala vždy jako nespolehlivá.

Severus bloudil svými myšlenkami, přemýšlel o zítřku, kdy se vrátí studenti, o tom, jak to s Faridem zvládnou a o tom, jak často se mu podaří mít otroka jenom pro sebe. Pak vzhlédl a u dveří uviděl Rodolfuse Lestrangea, jenž zkoušel kliku. Severus zpanikařil. Ještě Voldemortovi neřekl o svém přírůstku a nechtěl, aby se to ten zlořád dověděl od někoho jiného než od něj. Proto Faridovi nakázal, aby zůstal s Ollivanderem a spěchal ven, aby se pokusil odvrátit možnou pohromu.

Farid se zmateně díval na pánova vzdalující se záda, ale toto je místo, kde mu řekl, aby zůstal, proto zůstane. Podíval se zpátky na zvláštního stříbrného muže, jenž se dost neúspěšně snažil proniknout do jeho mysli. Farid byl však příliš zkušený na to, aby někoho nechal číst svoje myšlenky, pokud by to sám také nechtěl, a poznal, že tím Ollivandera zaujal.

„Hmmm,“ řekl. „Jste magicky velice mocný; snad nejmocnějším kouzelníkem, kterého jsem kdy viděl. Za celá léta, co vyrábím hůlky, jsem se jen jednou setkal s kouzelníkem, jenž se byť vzdáleně blížil vaší úrovně schopností. Rád bych věděl? Ano, myslím, že by tato mohla zrovna fungovat!“ Z vysokého regálu sundal dost zaprášenou krabici, vytáhl z ní uloženou hůlku a vložil ji do Faridovy pravé ruky. Náhle, jako by odnikud, se na ně snesla sprška rudých a zlatých jisker.

„Ó ano.“ Ollivander se usmíval. „Můj drahý, ano!!“ Natočil hlavu na stranu, přimhouřil oči a pozorně se zadíval na Farida. „Myslím, že něco skrýváme, že, mé drahé dítě? A proč byste to tak chtěl? To byl důvod, proč mi trvalo tak dlouho vás poznat, abych našel vaši hůlku, vaše kouzlo. Je velice mocné a velmi silné, ale už jsem poznal, kým jste, ó ano.“

Farid cítil, jak mu ztuhla krev. Tento muž věděl, věděl, kým byl. Prozradí to? Bude Farid v bezpečí? Co si pro všechno na světě počne?

„Nemějte strach, drahé dítě, vaše tajemství je u mne v bezpečí. Je to jen velice pozoruhodné, nemyslíte? Tato hůlka je cesmínová, jedenáct palců dlouhá, ve svém jádru má pero z fénixe; je velmi zvláštní, že ten pták fénix, jehož ocasní pero je ve vaší hůlce, ztratil ještě jedno pero - jedno jediné. A je opravdu zvláštní, pane Pottere, že vám byla souzena právě tahle hůlka, když její sestra - právě její sestra vám totiž způsobila tu jizvu.“*

Farid se teď třásl, tento muž věděl, věděl, kým Farid doopravdy je, ale jak by mohl. Jak by mohl, když to sám Farid zjistil teprve dnes ráno. Teď to poví pánovi a Brumbálovi a oni ho budou nenávidět a pošlou ho zpátky. Farid věděl, že když teď byl daleko od Jusufa, raději by zemřel, než by se vrátil k tomu, jak to bylo dřív.

Výrobce hůlek se na něj však téměř vlídně usmíval: „Nemějte strach, pane Pottere,“ brouknul, „nikomu neprozradím, co vím, ale jen si pamatujte, můj chlapče, že jste byl určený osudem a něčemu takovému nelze uniknout. Jednou mu budete muset čelit a přijmout ho nebo vás zničí, úplně vás zahubí.“

Farid zpanikařil, obrátil se a běžel, rovnou do náruče svého pána, jenž právě v této chvíli prošel dveřmi. Pán zdvořile kývl na výrobce hůlek a požádal ho o zaslání účtu, pak uchopil Farida, a když ho pevně držel naskočil do letaxu a hlasitým, jasným hlasem vykřikl: „Bradavice!“



*Pozn. překl.: převzato z českého vydání Harry Potter a Kámen mudrců, 5. kapitola.

 

Za poskytnuté služby - 11. kapitola

Za poskytnuté služby - 13. kapitola

 

Komentáře   

0 # Odp.: Za poskytnuté služby - 12. kapitolasisi 2019-11-25 20:02
Děkuji za překlad, moc si vážím té práce, toho času, který překladu věnujete. Není to nic snadného, chce to vytrvalost a určitou míru cílevědomosti.
Snad se děj trochu posune a nebude to jen o tom, co si kdo kde myslel, zatímco ten vedle si myslel něco úplně jiného a stejně jim to klape. Ať jim to, prosím, klape stále dobře.
:D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat