Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Harry se povaloval ve svém pokoji a snažil se pochopit text pojednávající o pokročilém nitrozpytu. V textu byly rozebrány některé techniky, které ovládalo jen několik málo jedinců. Většina studentů z tohoto umění ovládala, co bylo třeba k vyslýchání nepřítele, nebo k odolání při výslechu. Harry se snažil, jako poslední dobou při všem co dělal, ovládnout toto umění lépe než ostatní, aby tak získal další výhodu proti nepřátelům. Od dosažení tohoto cíle jej dělila jediná překážka... a ta měla podobu bolestivé erekce, která odmítala polevit i přes jeho nejusilovnější snahu ji naprosto ignorovat.

Od jeho nešťastné epizody s Dracem v chodbě a jejich následném setkání v Dracově pokoji uplynuly už dva dny. Dva dny, po které pomáhal Molly s kouzly, s hojením otevřených, dříve i zanícených, ran na Dracově těle, z nichž některé se nacházely na velmi osobních partiích. Upravení přikrývky tak, aby zůstalo odkryté jen ošetřované místo, sice poněkud zmírňovalo dopad, který to na něj mělo, ale zadek je zadek a vnitřní strana stehen je vnitřní strana stehen!

Dva dny, kdy se Draco snažil sám vstát a chodit. Bledý a odhodlaný malý přízrak v příliš velkém pyžamu se nejprve belhal do koupeny s Harryho pomocí a včera již docela sám. Dva dny, kdy se Draco snažil zapříst s ním zdvořilou konverzaci, počínajíc omluvou za to, že na něj křičel. Celá tato zkušenost byla matoucí.

Pokud by na něj Draco jen křičel urážky, věděl by, jak se cítit a jak reagovat. Tento cizí Draco byl k nesnesení. V jeho chování nebyla téměř žádná lstivost. Byl zdvořilý a upřímný a občas vyslovil něco tak přímočarého, že by Harry raději utekl, než aby musel přiznat, že to slyšel. Noční bdění, které podstupoval, aby se mohl o Draca postarat, kdyby měl zas noční můry, poskytlo Harrymu náhled do Dracovy duše a to, co tam spatřil způsobilo, že měl chuť s křikem vyběhnout z pokoje.

Na pokraji Harryho vědomí bylo nejasné uvědomění, že ať se Dracovi přihodilo cokoliv, zcela to zničilo všechny zbytky pyšného, pohrdlivého, násilnického floutka, kterého Harry znal ze školy. Člověk ve vedlejším pokoji se Dracu Malfoyovi vůbec nepodobal a Harry sám sobě domlouval, aby se Dracově žádosti podvolil a nepoužíval jeho příjmení.

Vyzáblý plavovlasý chlapec, který bydlel za dveřmi přes chodbu měl zvláštní sílu, která na něj naléhala a on se nutil k horlivosti, kterou ve škole nikdy neprojevil. Harry očekával, že Draco bude polehávat, čekat, až bude obsloužen, naříkat nad svými bolestmi a utrpením. Namísto toho Draco žádal o pomoc jen zdráhavě a zdálo se, že ho to bolí více než skutečná zranění. Nenáviděl, když se ho někdo dotýkal, ale denně se podroboval prohlídkám a zaříkáním, a zatímco jej Molly s Harrym ošetřovali, jen tiše skřípal zuby.

Tenhle Draco otevřeně projevoval svou vděčnost i za nejmenší drobnosti a omlouval se, kdykoliv se mu zdálo, že se mohl někoho dotknout. Harry si maně pohrával s představou že se pokusí zjistit, zda za takovou změnou osobnosti není kouzelnické vysvětlení. Prostě se zdálo zhola nemožné, že Draco, kterého kdysi znal, by mohl být statečný tváří v tvář vlastním strachům, hovořit měkce a zdvořile, a zůstat stoický vůči vlastní bolesti a nepohodlí. Zamítl tuto představu potom, co si uvědomil, že Draco bez hůlky na sobě neměl žádné Kouzlo podoby ani Mnoholičný lektvar, který by použil, ani způsob, jakým by působení Kouzla podoby mohl před Harrym utajit.

Stále nemohl říci, že by Dracovi věřil. Každý jeho nerv se proti něčemu takovému bouřil. Ve škole byl Draco ten nejzmijozelštější ze Zmijozelů a nikdo se nemohl tolik změnit… nebo mohl? I tak musel upřímně připustit, že tenhle Draco byl docela přátelský a zdvořilý, s vlastnostmi, které byly skutečně obdivuhodné. To věci komplikovalo mnohem více, než Harry očekával… a to mu znovu připomnělo erekci, která napínala jeho kalhoty.

Harry po ‘incidentu ve sprše’ přestal masturbovat s mlhavou nadějí, že se mu nic podobného už znovu nepřihodí. Nezabralo to, ve skutečnosti se věci během posledních dvou dnů ještě zhoršily. Nyní trpěl nepředvídatelnými, nahodilými erekcemi, ve dne i v noci a zdálo se, že se to stalo vždycky, kdykoliv se ocitl v pokoji s Dracem sám, ať už ho ošetřoval nebo pozoroval jak spí, kdyby se mu navrátily noční můry a on by potřeboval ošetření. Nyní žil s vyhlídkou, že jeho masturbace bude rušena myšlenkami na Draca, nebo zůstane i nadále takhle v nepravidelných intervalech bolavý a tvrdý jako kámen.

Harry nikdy neuvažoval o možnosti, že by mohl být gay. V Bradavicích byli jiní, kteří očividně byli a ti byli námětem různých spekulací v šatnách a trochu přátelsky zesměšňováni. V Harrym ta představa nevzbuzovala odpor, ale ani tak mu nebyla zcela pochuti. Zatím se dostal jen k troše mazlení s Ginny… když jste nepočítali nějakou tu pusu od Cho, než se rozběhla pryč a vzlykala po Cedricovi. Harrymu se to docela líbilo, ale s Ginny měl pocit, že je pro něj spíš sestra než partnerka.

Albusova smrt a další události během jeho šestého ročníku jeho romantické impulsy pozastavily. Smrt Ginny a Hermiony jej izolovala ještě více. Harry získal nezvratné přesvědčení, že lidé, kteří mu byli blízcí, jsou terčem útoků. Uchýlil se k Weasleyovým, kteří již terčem byli a zabezpečil jejich domov proti útokům tak dobře, jak to jen dokázal a doufal, že těch několik lidí na kterých mu záleželo, udrží naživu, neboť zbývající Smrtijedi se chovali tak, jako by o Voldemortovu smrt vůbec nedbali a zdálo se, že jsou pevně odhodlaní uskutečnit přání svého pána, i když byl naprosto poražen. Od té doby byly sex a sexualita posledními věcmi, na které myslel, odsunul je bokem ve prospěch bojových taktik, technik kouzel, cvičení… a dohlížení na Molly a Artura.

Některé věci byly naprosto jasné. Nebylo pochyb, že něco na tomto 'novém' Dracovi Harryho zaujalo. Vše pozoroval zblízka, jeho malá gesta, a zdálo se, že ta k němu hovořila jako nikdy dříve. Kde by Draco dříve majetnickým hmatem vytrhl někomu věc z ruky, nyní poklidně natáhl třesoucí se dlaň, zdálo se, že mu to bylo ctí, i kdyby dostal jen sklenici vody. Úšklebky a afektované úsměvy, které byly kdysi pro jeho tvář tak typické, nyní zmizely a byly vidět jen nervózní úsměvy a bojácná zvědavost. Tyto maličkosti, drobné náznaky velkých změn, setrvávaly v jeho mysli ještě dlouho potom a dožadovaly se vědomé pozornosti způsobem, který prostě nedokázal vysvětlit.

Neodvážil se o těchto pocitech zmínit Molly. Ne, že by měl pocit, že by ho zavrhla, Byl si naprosto jistý tím, že jí na něm záleželo, ale jistě by byla zneklidněná a dělala by si přílišné starosti o Harryho dobro a Harry v žádném případě nechtěl, aby si o něj Molly dělala starosti. Žena, kterou považoval za svou náhradní matku měla už takhle starostí více než dost.

Vůbec se nestaral o to, co by si mohla myslet o jeho náhlém a nevysvětlitelném zájmu o jiného mladého muže. Charlie před léty přiznal, že je gay a Molly v této věci neudělala nic jiného, než že ho přísně vyzvala, aby si našel pořádného přítele a nepromrhal život s kdoví kým. Charlie se usadil s naprosto neodolatelným tmavovlasým kolegou, krotitelem draků, který pocházel z Prahy, ale hovořil plynně anglicky a nenuceně Molly lichotil. Ne… Molly by to nevadilo, ale určitě by neschválila nezdravé poblouznění Dracem, jehož psychika je tak vážně narušená, tak to je!

‘Charlie! Měl bych si promluvit s Charliem a Dulou! Ti se kvůli tomu na mě nebudou zlobit, a když je požádám, aby zachovali tajemství, tak se o tom nezmíní.’

Harry se zvedl a zamířil chodbou ke schodům. Draco znovu odpočíval, vyčerpaný po tom, co se přinutil k cestě do koupelny, aby se osprchoval, i když potřeboval židli, aby se mohl posadit, zatímco se umýval. Díky Bohu, že Molly akceptovala kouzlo Pulírexo jako náhražku za další koupele, jinak by Harry trpěl naprosto stejnou pohanou jako Draco.

Bez komplikací došel ke krbu a vzal špetku letaxového prášku. Zřetelný příkaz, prudký závan zeleně, a i když jeho tělo bylo v Doupěti, jeho hlava vykukovala z Charlieho a Dulova krbu.

„Charlie? Dulo? Je někdo doma?”

„Vydrž! Už jdu,“ ozval se z kuchyně hlas Charlieho.

Harry se rozhlédl po místnosti. Byla tak spartánsky strohá, jak se dalo očekávat  od domu krotitelů draků, ale nacházely se tam i náznaky pohodlí; exotické rostliny, dekorace na stěnách a drobný, funkční nábytek. Charlie rozhodně nebyl ten typ křehkého teplouše, ze kterých si lidé tak často dělali legraci. Bylo těžké si představit, jak si někdo dělá z Charlieho legraci, protože, i když Harry bratra svého nejlepšího kamaráda o něco přerostl, Charlie byl pořád těžší, bytelněji stavěný a vypadalo to, že by jen s nepatrnou námahou mohl většinu dospělých mužů přerazit vejpůl.

Charlie vstoupil do místnosti, a když spatřil Harryho, široce se usmál. Měl na sobě upnuté kožené kalhoty a vysoké boty z dračí kůže. Místo opasku měl černou šerpu a rozepnutou hrubou lněnou bílou košili, odhalující hrudník, ve srovnání se kterým ten Harryho vypadal spíše jako Dracův.

„Tak co? Jak se má náš Harry? Pořád držíš taťku z dosahu problémů?“ Charlieho uvolněný a veselý hlas působil na Harryho nervy, napjaté ze stresu z toho, jak pobýval v domě, který byl od Dracova příchodu plný bolesti a starostí, jako balzám.

„Jsem v pořádku... jen to mám posledních pár dní těžké. Chtěl jsem se zeptat, jestli bych se mohl zastavit a na chvíli hodit řeč. Mám... na mysli pár věcí.“

„Jasně. Pojď dál. Dula bude doma asi tak za půl hodiny... chceš zůstat na večeři? Není to maminčino vaření, ale tomu se nevyrovná nic, že? Můj guláš nikomu újmu nezpůsobil... zatím.“

Harry vstoupil do krbu, aby z něj vyšel v obýváku a přitom se oprašoval tak důkladně, jak to jen dokázal.

„Fajn! Potřeboval jsem se vzdálit od událostí doma. Je to tam... napjaté, v poslední době.“

„Pojď se mnou, můžeš si sednout a všechno mi to povykládat a já zatím dodělám večeři. Nic strašného, doufám... mamča a táta jsou v pořádku?“

Harry následoval Charlieho do kuchyně a tam se vyšplhal na stoličku vedle dlouhého jídelního pultu. Charlie vzal několik kořenek a začal jimi třepat nad kotlíkem guláše.

„Jo... jsou v pořádku. Mají se moc fajn, skutečně. Tvůj táta je šťastný jako blecha, co ho Pastorek udělal vedoucím oddělení Zneužívání mudlovských předmětů. Konečně mu zvedli plat a to zlepšilo i podmínky doma. Tvoje máma si od té doby nemusí dělat starost o peníze. Opravdu se má dobře... má pořád plné ruce práce, i když si nedokážu představit, co pořád může dělat tak důležitého. Je prostě plná energie.“

Charlie se usmál a začal krájet rajčata na malé kostičky. „Moje máma je už taková. Nepromarnila by ani minutu. Tak kde je problém? Zachránce kouzelnického světa určitě nepotřebuje moje rady, jak bojovat s drakem?“

Harry chvilku přemýšlel o metaforickém bojování s Dracem způsobem, jakým Charlie bojoval s draky.

„Ne tak docela, ale jsi blízko. Draco Malfoy teď bydlí v Doupěti.“

„AU! Do prdele!“ Charlie se ostrým nožem řízl do prstu. Zamumlal zaříkání a rána se rychle zacelovala. „Zopakuj mi to. Myslím, že můj mozek to nepochopil!“

„Myslím to smrtelně vážně... promiň, že jsem tě takhle překvapil, když jsi držel ostrý nástroj, ale když se to stalo, zapůsobilo to na mě stejně. Draco se před pár dny objevil, chudý jak kostelní myš, bez hůlky, v mudlovských hadrech, jedno velké zranění od hlavy k patě a požádal o azyl. Tvoje máma mu ho poskytla a on je tam už týden a my ho krmíme a ošetřujeme mu jeho zranění. Vypadá to, že narazil na Smrtijedy a ti ho dost zmasakrovali.“

Charlie zamíchal rajčata do kotlíku a ten potom dal do trouby, vlna tepla, která z ní vyvanula byla v lehkém chladu, kterým byl dům prostoupen, příjemná. Zdálo se, že v Doupěti, se všemi jeho známými chybičkami, bylo méně průvanu než v domě Charlieho a Duly, ale oba krotitelé draků byli dost otužilí, aby se zde cítili příjemně.

„To jsem, k sakru, překvapený! Malfoy? Co si máma myslí? Chová se Malfoy slušně?“

„Jo... líp, než bych si býval myslel... to vůbec není problém.“

„Fajn, tak ven s tím, kámo. Jestli život s Dracem Malfoyem není problém, pak nevím, co jiného by to mohlo být.“

Harry se zhluboka nadechl. Měl pocit, jako by mu na hrudníku ležela kovadlina. Napětím se mu zatmělo před očima a on se musel zachytit linky.

„Charlie... já... co se tam ukázal... já... sakra! Já... nedokážu přestat... on je prostě...“

Každé slovo z něj lezlo pomalu a přidušeně, plné hmatatelného napětí. Harry nemohl popadnout dech a Charlie s obavou svraštil obočí.

„Uvolni se, kamaráde. Přece to nemůže být tak zlé. Ať jde o cokoliv, prostě to řekni a uvidíme, co se dá dělat.“

„Charlie... já... myslímžesestávámteplej.“

Harry prudce vydechl a nasál kyslík do plic tak rychle, jak jen to bylo možné a snažil se ovládnout závrať, která se ho začala zmocňovat. Nikdy by si nepomyslel, že podobnou věc dokáže vyslovit nahlas, ani za celou věčnost.

„Uklidni se, Harry. Dostalo tě to do strašného stavu, ale ono to není nic tak hrozného. Možná jsi, možná nejsi, ale nenech se tím tak rozrušit. Jsi mezi přáteli, jasné?“

„Jo... jo... jsem v pořádku. Já jen... nikdy bych nepomyslel, že něco takového řeknu.“ Harry se díval na Charlieho s tichou prosbou o pomoc, nejistý, co jiného by měl ještě dodat.

„Jak se to všechno přihodilo? Proč si myslíš, že jsi na pokraji, abys hrál za naše družstvo, co? Ne, že bychom tě neuvítali... jsi urostlý, zdatný chlapík, a kdybys nebyl o tolik mladší a neprojevoval ses tak hetero, pozval bych tě na rande sám. Než jsem potkal Dulu, samozřejmě. Kluci jako vy, štíhlí a tmavovlasí, jsou přesně můj typ.“

Harry zbědovaně zíral na kuchyňskou linku. „Je to Draco. Víš, pořád na něj myslím. Jako bych si myslel, že je krásný, ale on není. Je ve strašném stavu, zjizvený od hlavy k patě. Je to způsobem, jak se teď chová. Bezmocný, vylekaný, zdvořilý... příjemný. Je to, jako by byl v Dracově těle někdo jiný a já ho nemůžu dostat z hlavy. Chci říci, do prdele s tím, heterosexuál nemyslí na nahé chlapy, když si dělá dobře, nebo jo? Draco se ukázal, z pohledu na něj se mi dělá nevolno, ale když se snažím dát si ruční masáž, hned je v mých představách, jasné? Dlužil jsem mu cestu do márnice, ale teď, já... chci se o něj starat, chci... o něj pečovat. Co to sakra všechno znamená?“

Charlie překvapením zahvízdal a pak mlaskl jazykem, stejně jak by to udělala Molly.

„No, je trochu brzy, aby ses prohlásil za teplouše, ale mohl by jsi být tak trochu oboje, víš. Bisexuální. Stává se to častěji, než si jsou lidi ochotni přiznat. Je to komické, když dva lidi nevědí, že chtějí jeden druhého a ta představa se jim ani nelíbí, pak jednají tak trochu jako vy dva ve škole. Bezvadní soupeři, neustále se v něčem předhánějící, aby se vidělo, kdo je lepší. Dřív jsem na to nepomyslel, nebyl jsem tam, abych vás viděl, ale dává to smysl, jestli to chceš vědět. Ale já bych si s tím hlavu nelámal.“

Harry vzhlédl, překvapený Charlieho neformálním postojem.

„Proč ne? Chci říci, je to podělaná situace! Musím s ním žít, tak pateticky jsem se do něj zaláskoval, nemůžu se o tom ani zmínit a on je příliš zmasakrovaný od Smrtijedů, aby jen POMYSLEL na randění a to ještě za předpokladu, že mě nenazve podělaným buzerantem, teploušem, bastardem a neřekne mi, abych odprejskl? NIC, nad čím bych si neměl lámat hlavu?“

Charlie na Harryho upřel vážný pohled a promluvil tak střízlivě a klidně, jak jej Harry nikdy mluvit neslyšel.

„Protože je to jednodušší, než si myslíš, Harry. Buď chceš něco tak moc, že to zkusíš, i když nemusíš uspět, nebo to nezkusíš. To bys měl vědět líp než kdokoliv jiný. Nezabils Temného pána protože, abych tak řekl, ´ses na to cítil´. Jediné, co musíš udělat, je rozmyslet si, co opravdu chceš a zbytek už se postará sám o sebe.”

Harry seděl, naplněný respektem, ohromený podstatnou pravdou v Charlieho slovech. Nedostal žádnou odpověď, ale najednou věděl, co musí promyslet… jasněji než kdy jindy. Přikývl a dumal nad tím, zatímco Charlie čekal na odpověď.

„Máš pravdu. Máš, zatraceně, pravdu! Nevím, co doopravdy chci, ale až to vědět budu, budu taky vědět, co dělat. Díky. Díky, kamaráde. Nechápu, jak vy, Weasleyovi, dokážete všechno tak zjednodušit, ale myslím, že to máte po mamince.“

Harry vstal a zhluboka se nadechl. Kovadlina byla pryč a on se cítil mnohem lépe, poprvé od doby co se Draco objevil. Už měl za sebou horší věci a všechno to zvládl. Charlie obešel roh linky a otevřel náruč, aby Harryho objal.

„Vypadáš, že to potřebuješ, tak se obejmem, než ti vykopnu zuby, ty zmetku.“

Harry nechal okolo sebe ovinout přítelovy paže a poprvé, celý nesvůj, si najednou jasně uvědomil skutečnost, že je to muž, kdo je mu tak blízko… a byl to nevýslovně příjemný pocit, uvolnit se Charliemu v náruči. Nechat se hladit po zádech bylo pro něj také takové nové a zvláštně konejšivé. Cítil se v bezpečí, spokojeně a ten pocit byl pro Harryho tak příjemný a stejně důvěrně známý, jako byl dosud nepoznaný.

„Jak kouzelné. Nechám svého milence o samotě necelý den a hned je v náruči jiného muže. Ahoj Harry.“ Dulova angličtina s lehkým přízvukem je překvapila oba.

Odtrhli se a oba pohlédli do Dulových vesele zářících hnědých očí. Charlieho milenec byl asi o palec vyšší než Harry, ale štíhlejší než Charlie, měl rovné černé vlasy, spletené do jednoho copu, který mu dosahoval až k pasu. Dulův výšměšný úšklebek a aristokratické držení těla záhadně připomínaly Draca a Harry se najednou cítil neklidný, jako by mu šlo o život.

„To není... nebyli jsme... já... och, do prdele!“

„Hele! Dulo, víš co? Harry je možná jedním z nás!“ Charlie se široce usmál na Haryho.

Dula překvapením pozvedl tmavé obočí. „Skutečně? To bych určitě neuhádl. Výborně, Harry. Smekám před tvou odvahou. Ať už se rozhodneš jak chceš, máš naši podporu. Zůstaneš na večeři, že?”

Harry se nechal pozvat, jejich večeře byla jednoduchá, ale sytá a konverzace byla příjemnou změnou oproti všední domácí rutině. Se zájmem pozoroval, jak se k sobě Dula a Charlie chovali, pozorněji než dříve. Jejich náklonnost byla nevyslovená, ale mnohými způsoby všudypřítomná. Klidný způsob, jakým si dávali najevo zájem a téměř splývali, jak se k sobě hodili jako pár, i přes jejich četné rozdíly.

Dula pocházel z evropské kouzelnické šlechtické rodiny, ale dal přednost životu krotitele draků před snadným životem v pohodlí. Šarmantní při každé společenské příležitosti a rafinovaný každým gestem. Charlie byl Weasley každým coulem, vychovaný bez materiálního bohatství, ale s láskou dobré rodiny, otevřený ve svých citech a projevech způsobem, ze kterého lidé ´z dobrých rodin´ bledli. Určitým způsobem se ti dva k sobě velmi dobře hodili.

Nebylo by to tak špatné, mít život podobný jejich, pomyslel si Harry. Doba strávená u Charlieho a Duly ho naplnila pocitem pohody. Když konečně letaxoval zpět domů, bylo později, než předpokládal.

Harry vystoupil z krbu, oprášil se, trochu zakašlal, a pak zamířil po schodech do postele. Draco vypadal, že klidně spí a Harry si nedokázal odepřít pohled na jeho tvář. Ta nebyla zjizvená, čistou linii jeho čelisti nic nekazilo. Dracova pleť znovu trochu zrůžověla, když začal jíst tři pořádná jídla denně a přes den méně pospávat. Při tom všem se dalo říci, že Draco vypadal, že se uzdravuje rychle a Molly a Harry na tom měli zásluhu.

’Snad mu bude líp, i jinak, abych mohl myslet o… jiných věcech… jednou. Nebo možná ne. Ať je to jakkoliv, myslím, že se to samo nějak vyvine. Klidné sny, Draco.’

Harry vstoupil do svého pokoje a svlékl si košili, než ulehne ke spánku. Na posteli na něj čekala obálka, nesoucí pečeť dvojčat, Freda a George. Harry pečeť zlomil a srdce mu nervózně bušilo.

‘Harry,


Naše společné zdroje získaly nějakou zajímavou informaci. Zajistíme, aby byla k dispozici zítra v kanceláři, za účelem projednání detailů.


Spravedlnost budiž vykonána,


Tví přátelé,


Fred a George

Objevili dalšího Smrtijeda, a snad i více než jednoho. Harry pocítil, jak se mu třese ruka, svědící touhou sevřít rukojeť nože. Pokud by se informace potvrdila, zítra v noci zabije znovu.


Poznámka překladatelky: Velice děkuji sssnake a Pyriel za nezištnou pomoc a užitečné rady při řešení překladatelského oříšku.

 9. kapitola - Když se minulost navrací

11. kapitola - Včera a zítra

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat