Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Zbytek odpoledne jim uběhl mírumilovně a Draco podstoupil další kolo léčby Jizvomizem pod Harryho rukama. Dokončili jeho hrudník a Draco se tiše radoval, že ani s rozepnutou košilí už na něj nebyl pohled, ze kterého se lidem dělalo nevolno. Byly to příjemné chvíle, dostat se z domu a procházet se s Harrym. Jeho vyrovnaná reakce na Dawlishe Draca povzbudila.

Když se Harryho zeptal, proč zareagoval tak mírně na muže, který mu tak strašně vyhrožoval, Harry mu tiše sdělil, že ho někdo přivedl do tolik dobré nálady, že si ji nechtěl kazit tím, že by Dawlishe roztrhl jako hada přímo na ulici. Draco tím byl nesmírně polichocený a lebedil si ve vědomí, že si Harry jeho společnosti opravdu užíval.

Tím, jak spolu povídali se hrany Dracova morbidního strachu z doteku pomalu obrousily a to mu usnadnilo průběh léčebných procedur, ale nezabránilo mu to, aby se po celou tu dobu nechvěl, a potom, když bylo po všem, toužebně nevzpomínal na každý dotek. Bylo to tak perverzní, zabývat se tím, toužit po tom a snít o tom a pak, když se to stalo skutečností, se zaleknout. Draco si slíbil, že, zatímco hledal způsoby, jak pomoci Harrymu, bude se také snažit nalézt cokoliv, co by mu pomohlo překonat své vlastní mentální zábrany před cizím dotekem. Cokoliv, co by mu umožnilo se cítit smělejší, a odvážit se sáhnout po tom, po čem toužil, by bylo darem z nebes.

Večeře s dvojčaty byla překvapivě příjemná. Fred a George byli v dobré náladě a dodrželi slovo dané Harrymu. Jednali s Dracem docela zdvořile a ovládali své impulsy, co se vtipkování týkalo. Byli hlavně šťastní, když viděli, jak je jejich matka v pohodě, že se cítí dobře a je stejná, jako byla vždycky. To stačilo, aby si večer udržel veselý podtón a Draco zjistil, že s oběma podnikateli Weasleyovic rodiny dokázal vyjít docela dobře.

Artur měl konečně v práci zajímavý den a všem vykládal podivnou příhodu o knihkupectví, kde byly knihy v sekci o hubnutí krutě očarovány tak, aby se přemístily nahoru, z dosahu, když po nich zákazník sáhl, a když se po nich natáhl vzhůru, přemístily se zas k podlaze. Ve chvíli, kdy se Arturův tým dostavil na místo, to tam vypadalo jako v tělocvičně, zákazníci se ohýbali a natahovali jak se dalo ve snaze uchopit knihu, kterou chtěli. Fred a George záviděli kreativitu pachatele a přáli si, aby ho mohli najít dříve než ministerstvo a najmout ho. Prohlašovali, že takový talent by neměl být promrhaný.

Draco zjistil, že konverzace s dvojčaty byla snadnější než s většinou ostatních lidí, a jakmile bylo jasné, že Dracovým schopnostem důvěřují díky Harrymu, byl schopen v pohodě s nimi probírat různé druhy formulářů, běžný příjem a neobvyklé okolnosti které bude potřebovat znát, aby se ujistil o specifikách své práce. Bylo to mnohem komplikovanější než Harryho záležitosti, ale to bylo v pořádku, on byl schopný udělat mnohem více, než zvládnout tuto práci jelikož Malfoyovské panství, na jehož dokumentaci se před lety učil, bylo mnohem složitější než cokoliv, co by si Harry nebo Weasleyovi dokázali představit.

Ještě než bylo dojedeno, měl Draco domluvenou měsíční zkušební lhůtu, která, jak s jistotou předpokládal, bude pro Weasleyovi dvojčata dostatečná na to, aby ho viděla v akci. Bylo to oficiální… Draco měl zaměstnání, a to se slušným platem. Dvojčata byla o trochu více než jen férová, ale ne natolik, aby to vypadalo jako charita. Prohlašovali, že pro ně má snadno desetinásobnou hodnotu skutečnost, že se vyhnou tomu aby museli tu práci dělat sami, a že jim tak Draco umožní dostat se čas od času domů. Jak by za tohle mohli zaplatit nízkou cenu?

Jakmile to bylo domluveno, Draco po zbytek večera odpočíval, naprosto rozdrtil George v kouzelnickém šachu a přes místnost nenápadně pozoroval Harryho a přemáhal touhu jít k němu. Neměl žádný vážný důvod, ale jen proto, že když byl Harry šťastný, Draco se k tomu štěstí cítil přitahovaný jako můra ke světlu. Kdyby se ho Harry nedokázal snadno dotýkat, bude se muset spokojit s jeho blízkostí, vyhřívat se v teple Harryho přítomnosti a užívat si potěšení z vzácných chvilek kdy Harry odložil masku klidu a vysílal k Dracovi hladovější, vnímavější pohledy, plné marných snů a nadějí, které se ani jeden z nich neodvážil vyslovit.

‘Merline. Už jsem si ani nemyslel, že mi ještě zbylo nějaké ego k pozvednutí. Co je tak špatného na tom, že se mi líbí, jak se na mě dívá? Teď už aspoň neodvrací hlavu. Líbí se mu, jak vypadám… neměl bych se z toho radovat? Vím, že nemůžu… nemůžu… toho moc udělat … jako ostatní lidi, a možná to vůči němu není fér… ale k čertu s tím… já ho chci. Chci, aby mě měl rád… a abych se mu líbil. Copak je to tak špatné?

Možná to nebylo fér ani pro jednoho z nich, ale to bylo všechno, co dokázal v tu chvíli zvládnout, a to bylo něco, k čemu se upnout, což, upřímně, v tyto dny zoufale potřeboval.

Když bylo po večeři a dvojčata se vrátila domů, Harry s Dracem se připravovali ke spánku. Harry odešel do svého pokoje a Draco se zatím převlékl do pyžama a vlezl si do postele. Nervózně ležel na boku, tváří ke dveřím, čekal a snažil se vypadat nezúčastněně.

Harry vstoupil do místnosti, tentokrát ve vlastním pyžamu. Až do dnešní noci spal pokaždé oblečený, a až do předešlé noci, s jedinou výjimkou, spával na křesle, . Tuto noc Harry neřekl ani slovo, když vstoupil do Dracova pokoje. Draco s úsměvem čekal, až Harry vklouzne pod přikrývky a nechá mezi nimi jediné tenké prostěradlo, pak se k Harrymu přitulil tak blízko, jak jen to mohl odůvodnit a ve tmě mu zašeptal svoje díky, než Harry použil kouzlo proti nočním můrám a oba se pomalu ponořili do spánku.

------------------------------------------------------

Byla to, podle jejich měřítek, dobrá noc a jejich sny byly klidné, jak občas bývaly, ale ráno přišlo mnohem dřív, než jim bylo pochuti. Draco byl celý obolavělý, jelikož se ozvaly následky včerejšího cvičení a on se usilovně bránil, když Harry trval na tom, aby zkusil aspoň jednoduché cviky, jen aby rozhýbal svaly ztuhlé z předešlého dne.

Aniž by o tom Harry či Draco věděli, Artur byl na cestě do kuchyně, jako každé ráno, když znovu, ke svému naprostému zděšení, zaslechl útržek jejich konverzace.

„U Merlinových koulí, Harry! Nemůžeš ode mě chtít, abych to udělal znovu, takhle brzy. Kurnik, to příšerně bolí! Jen bych si dal snídani, a pak se vrátil do postele… prosím?”

„Podívej. Je to pro tvé vlastní dobro. Ty to, Draco, potřebuješ. Řekl sis o to… vzpomínáš? A teď, když už jsme začali, nemůžeme jen tak přestat, jinak jsme neměli důvod začínat. Vím, že jsi dost silný, abys to zvládl. Tak si přestaň stěžovat a pojďme na to!”

„Hmmf! Otrokáři! Vůbec ti nevadí, že jsem rozbolavělý od hlavy k patě, co? Předpokládám, že ode mě čekáš, že se tvým ďábelským příkazům podřídím, kdykoliv se ti zachce? Sadisto! Udělám to, ale protestuji!”

„Bude to lepší, jakmile se do toho pustíme… slibuju. Jen to pro mě udělej, jak nejlépe ti to půjde, jo? Držím ti kotníky… tak do toho.”

Dracův hlas přešel do bolestivého vrčení, které končilo krátkými vzdechy a Artur byl rudý pobouřením. I přes Dracův souhlas, bylo nemyslitelné, že by Harry… že by mohl očekávat… od Draca… TOHLE… po všem tom co měl Draco za sebou! Bylo to ne! Arturova nátura ho nakonec přemohla, hmátl po klice, rozrazil dveře dovnitř a spustil tirádu, která měla Harryho usměrnit k lepšímu chování.

„Tak to by, Harry, stačilo! Jak, prosím tě, můžeš-“

Artur ztichl, když se na něj Draco a Harry, stále ještě v pyžamu, podívali z podlahy. Harry svíral Dracovy kotníky, zatímco Draco, s rukama za hlavou, znehybněl uprostřed sklapovačky. Naprosto zmateně na něj zírali.

„Co se děje? Dohadujeme se tu moc hlasitě? Omlouváme se… nikoho jsme nechtěli probudit.”

Artur, viditelně schlíplý, zrudl ponížením, zatímco se Harry omlouval za naprosto mylné důvody.

„Oh… ne… vůbec nic se neděje. Vůbec nic. Čaj… potřebuju čaj, a snídani. Uvidíme se u stolu, kluci. Správně. Dobře. Jdu!”

Artur Weasley vycouval z pokoje a potácel se po schodech dolů, ke snídani.

’Dobré nebe, Arture. Na stará kolena blbneš, co? Cvičení. Nic než cvičení. Uff! Na tom nic špatného není, co? Co sis to, proboha, myslel? Skutečně, jako by na to šli tak rychle. Jsou to kluci a to všechno, ale stejně, věci, které tě nenapadnou, dědku! No dobře, nakonec je to k smíchu.’

--------------------------------------------------

Draco dokázal přimět Harryho, aby se rozpovídal o frustracích z onoho dne a s trochou manévrování se mu ho podařilo přesvědčit, aby s ním navštívil Svatého Munga a podíval se za Tonksovou, zatímco on mohl navštívit svou matku. Ne, že by to k něčemu bylo, protože, když ji viděl naposledy, hned po tom, co ho ministerstvo propustilo, byla naprosto katatonická a nereagovala na okolí, a pokud věděl, situace zůstávala stále stejná. Ale i tak, bylo jedině správné, že se za ní půjde podívat, když už tam byli, i kdyby to mělo být na malou chvíli. Kdo ví? Možná někde uvnitř pochopí, že Draco žije a je v pořádku a to za to stálo… pokud to byla pravda. Vše, co mohl dělat bylo představovat si a doufat a to bylo všechno, co se dalo.

Aspoň, že Harry byl k tomu nápadu svolný. Zdál se ve výborné náladě, nejlepší za poslední dobu a Draco sám sobě lichotil, že by na to mohl mít nějaký vliv on sám. A to nemělo nic společného s čímkoliv, co Harry řekl, jen vnitřní pocit, že v jeho společnosti je Harry šťastnější a to stačilo, aby byl sám se sebou spokojený… i když ho ten strašnej fracek nutil do cvičení dokud jeho břicho, paže i nohy nehořely bolestí.

Ukázalo se, že u Svatého Munga jim poněkud zkazili náladu. Přemístili se ke vchodu, Draco se nervózně dotýkal Harryho ramene, aby měl tak umožněno Přemístění, a vešli dovnitř, jen aby byli zastaveni nepříjemně vyhlížející recepční, která si Draca pamatovala z předchozích návštěv. Když navštívil svou matku, ještě neměli pravidlo proti Smrtijedům v budově. V době, kdy ho Rodolphus Lestrange propustil a on se dostal z mudlovského Londýna zpět, přestali bývalé Smrtijedy do budovy vpouštět.

„Omlouvám se, pánové. Označeným není přístup ke Svatému Mungovi povolen, ani nyní, ani v budoucnosti. Prosím, odejděte, nebo budu muset zavolat bezpečnost a nechat vás vyvést.”

Draco zrudl. Doufal, že mu Harryho přítomnost vstup umožní, ale bohužel, nevypadalo to, že by se žena u pultu nechala přemluvit. Byla to hořká připomínka, že ať už byl jakkoliv čistý a dobře oblečený, měl Dula pravdu. Někteří lidé znamení na jeho ruce uvidí pořád. On mohl jen doufat, že většina lidí se na něj bude dívat tak, jako Harry a Weasleyovi.

Harry se předklonil, prsty si prohrábl vlasy a vystavil na odiv svou jizvu jak to jen šlo.

„Omlouvám se, paní. Nejsem si jistý, jestli jste mě poznala. Jsem označený a udělal to Voldemort, ale jelikož to znamení na mé hlavě znamenalo, že budu muset bojovat jménem vás všech, myslím, že můžete udělat malou výjimku pro mého hosta a přítele. Zní to přijatelně?”

Její ústa byla sevřena do tenké linky. Očividně to byl typ osoby, které se nelíbilo být vyzvaná něčím nebezpečným… jako například myšlenkou. Nebo nápovědou.

„Pane! Trvám na tom, abyste okamžitě opustili budovu!”

Harrymu začal rudnout krk a Draco cítil, jak ve vzduchu okolo něj začalo narůstat to známé a hrozivé teplo. Harry se předklonil ještě blíž a prakticky na ni zasyčel.

„Kdybych chtěl dovnitř, tak tu nemáte dost bezpečnostních opatření, abyste mě zastavili… a navíc, všechny pokoje tady mohu zaplnit personálem a mohl bych začít s vámi!”

Byla to perfektní remíza. Draco by odvahu té ženy obdivoval, kdyby nevěděl, že pochází z téměř naprosté hlouposti. Najednou se Harryho postoj změnil a byl naprosto okouzlující. Upřeně se díval ženě do očí, zatímco pomalu a uváženě hovořil.

„Vůbec není potřeba volat bezpečnost. Můj přítel a já jsme vážení hosté. Jsem si jistý, že nám přejete příjemnou návštěvu.”

Její tvrdé oči znejistěly a najednou vypadala poněkud překvapeně. Když konečně promluvila, její hlas zněl roztržitě.

„Já jsem… není potřeba volat bezpečnost. Však pánové jsou vítaní hosté. Doufám, že budete mít příjemnou návštěvu.”

Začala na stole přerovnávat papíry, zatímco se Harry pustil chodbou dovnitř a pokynul Dracovi, aby ho následoval. Jakmile Draco Harryho dohonil, zděšeně mu začal šeptat.

„Harry! Ty jsi na tu ženu právě použil Imperius? To je neuvěřitelně ilegální! Jak jsi mohl?”

„Nic takového jsem neudělal. To byl Nitrozpyt pro pokročilé v akci. Jen jsem jí do hlavy nasadil návrh a ona už udělala ten zbytek. Napomohl jsem tomu, aby její mysl a vůle byly jako máslo. Lidé, kteří žijí takhle zoufale podle pravidel, je většinou potřebují, aby podepřela jejich slabou osobnost. Zasloužila si to. Kdyby to nebyla hloupá husa, byl bych to tak snadno nedokázal. Kromě toho, ty máš, k sakru, stejné právo tady být. Tonksová je tvoje sestřenice a tvoje máma je tady také. Nemají právo tě sem nepustit.”

„Tohle lze dokázat Nitrozpytem?! Nikdy jsem o tom neslyšel. Myslel jsem, že je to jen způsob, jak číst myšlenky nebo se tomu sám bránit.”

„To ano, ale když studuješ a trénuješ dál, je toho možné mnohem víc. To je poprvé, co jsem to na někom zkusil. Byl jsem sám zpola překvapený, že se to podařilo.”

„Jsi čím dál troufalejší.”

„Cože?”

„Chci říci… nebudeš to dělat pořád… že?”

„Ne! Samozřejmě, že ne. Ale ty se musíš podívat za mámou a tohle je mnohem snadnější, než kdybych budovu zbořil a proházel personál stěnou… ne?”

„Oh, to sakra jo! Tohle je mnohem lepší řešení. Je to 14-A? Tady je Tonksová. Jdeme za ní.”

Nymfadora Tonksová jedla z podnosu nemocniční jídlo a na tváři se jí zračil naprostý nedostatek nadšení. Na krku měla ošklivé jizvy, vypovídající o téměř dokonané dekapitaci, kterou přežila. Jakmile Harry vešel do místnosti, celá se rozzářila, pak pohlédla na Draca, nejdříve zmateně, pak s rozpoznáním.

„Harry, drahoušku! Jsem tak ráda, že tě vidím! Jak jsi sem dostal mého darebného bratránka? Myslela jsem, že-”

Harry si přiložil ke rtům ukazovák a Toknksová se odmlčela a čekala na jeho vysvětlení.

„Nepustili ho dovnitř. Já jsem ho sem pustil. Teď bydlí se mnou v Doupěti. Draco se přišel podívat za svou mámou, ale nejdřív jsme se zastavili za tebou. Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku.”

Tvář Tonksové viditelně zjihla. Draco nebyl jejím oblíbencem a rodinná větev Tonksových považovala Malfoyovy za ostudnou část rodiny, se kterými bylo lépe nemluvit, pokud to nebylo nutné. I když skutečně k němu necítila žádnou zášť, zvláště když byl Draco ministerstvem osvobozený a byl potrestán pokáráním a ztrátou práv na Malfoyské panství. Co se jí týkalo, spravedlnosti bylo učiněno zadost a případ byl uzavřen.

„Aaaach. Ty jsi pořád tak sladký, Harry. Remus tu byl včera celý den. Ale nakonec musel domů uklízet. Slyšel jsi, že se vrací do Bradavic, zase jako učitel Obrany proti černé magii? Je pěkně vzrušený, ale to se dalo čekat. Miluje tu školu jako žádnou jinou práci. Škoda, že jsi ho minul. Vím, že by měl radost, kdybyste se viděli.”

„Sakra. Taky se mi po něm stýská. Byl jsem, no, poslední dobou jsem neměl moc času. Draco začíná příští týden pracovat pro Weaslyovic dvojčata. Tak jsme teď trochu venku a zařizujeme věci, než bude mít moc práce.”

Nymfadora se konečně zarazila a zadívala se na Draca. Byla zvědavá a konečně si dopřála začít se vyptávat.

„Draco. Na nějakou dobu jsi zmizel z povrchu světa, bratránku. Jsem ráda, že tě vidím zpět a že se držíš správných lidí, ale měl bys víc jíst, vypadáš příliš hubený. Jak ses měl?”

Draco odpověděl lehce obezřetným tónem. Bystrozoři, i když to byla jeho sestřenice, nepatřili k jeho oblíbencům.

„Skoro jsem zemřel… několikrát, ale dostal jsem se z toho. Harry a Molly mě dali docela dobře dohromady. Touhle dobou by sis mě už skoro mohla splést s člověkem. Věci se zlepšují, ale ve srovnání s minulým měsícem bych mohl být lapený pod sedícím obrem postiženým prdícím kouzlem a pořád bych na tom byl lépe než tehdy. I když to nezajímalo nikoho jiného než Harryho a Weasleyovi.”

Nymfadora Tonksová se na Draca podívala zblízka. Její oči byly oči bystrozorky, kterým nic neunikne, vidící detaily, které by ostatní přehlédli. V Dracovi byla křehkost, na kterou si nevzpomínala. Jeho arogance byla pryč a zůstala jen stopa hořkosti. Draco nebyl jen hubenější než před léty, od chvíle, co ho naposledy viděla se udály důležitější změny a ji napadlo, že Draco začínal nový život a jestliže byl s Harrym, musí to být lepší. Možná si Draco zaslouží šanci.

„Dobře. Uh… vypadá to, že jsi se vydal správným směrem, bratránku. Drž se Harryho, on tě povede dobře.”

Draco se ironicky usmál a pohlédl úkosem na Harryho.

„To by mi nevadilo.”

To bylo znamením pro Harryho, aby zrůžověl a odkašlal si, než se znovu sebral.

„Uh… mmm. Tak… jak se stalo, že nájezd nevyšel? Slyšel jsem, že šlo o složité ochranné kouzlo, které bylo nedopatřením aktivováno. Jsem k sakru rád, že jsi to přežila.”

„To máš pravdu. Taky jsem, kurva, ráda, že žiju! Morriganovi muselo trvat celý týden, než dal dohromady ten podělaný systém. Bylo v těch kouzlech víc špatných uzlů, než by dokázal nasukovat opilý námořník. Měli jsme nastavenou ochranu ke znemožnění Přemístění a rozebírali jsme je tak nenápadně, jak se jen dalo, ale zkazili jsme zaříkání, a tak spustili jeho poplašné kouzlo. V tom okamžiku vyskočil z chaty s hůlkou a já jsem tam ještě pracovala na ochranných kouzlech. Dostala jsem to v prvních vteřinách. Probrala jsem se až tady, Remus na mě dával pozor jako kvočna. Řekl mi, že Morrigana dostali živého. Slyšela jsem, že Pinckney ho dostal sérií omračovacích kouzel. Aspoň je ten bastard vyřazený z provozu. Čeká na něj Azkaban a o nic míň než doživotí. Těm, co se skrývají, Starostolec nic nedaruje.”

Harry souhlasně přikývl. Bylo pravdou, že když konečně chytili dlouho hledaného Smrtijeda, rozsudek byl tvrdší proto, že ministerstvo mělo práci s jeho dopadením a v Azkabanu už bylo zavřeno na doživotí hodně mužů a několik žen.

Draco vypadal nervózně, cukal sebou a naslouchal nemocničnímu personálu na chodbě, takže Harry povídání zkrátil, vše vysvětlil věcně a krátce, ujistil se, že Tonksová ví, že mu na ní záleží, a že jakmile budou mít trochu volného času, rád by se s ní i s Remem sešel. Pak byl čas se pohnout a vyřídit druhou část úkolu, za kterým přišli. Byl čas, aby Draco znovu spatřil svou matku.

 35. kapitola - Kurz kreativní svépomoci

37. kapitola - Kruté pravdy

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat