| Zobrazeno: 6465
/ 15
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Poznámka autorky: Tuhle povídku jsem opravdu zamýšlela jenom jako ficlet o vynuceném manželství. Ale krátce potom, co jsem začala, se rozvinulo dost dlouhé a spletité spiknutí. Kousky tohoto spiknutí se začínají ukazovat v této kapitole.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Následující víkend šel Harry s Ronem a Hermionou do Medového ráje oblečený v jednom z neformálnějších oděvů, co mu Snape koupil. Přesto jak Ron, tak Hermiona jeho vzhled okomentovali; Hermiona mu řekla, že vypadá docela hezky. Ron jen předvedl zvuk zvracení při pouhé myšlence, že Snape něco Harrymu koupil. Harry to všechno vydržel bez poznámky. On a Snape dospěli k nevyslovené dohodě, že o tomto předmětu už mluvit nebudou.
Jak tak šli po cestě do Prasinek, mluvil Harry o posledním dopisu od Siria a jeho slibu, že ho přijde navštívit co možná nejdříve. „Doufám, že tu tenhle týden bude,“ řekl jim Harry.
„Je pro něj nebezpečné vracet se sem,“ protestovala Hermiona.
„Ne, pokud zůstane z dohledu,“ odpověděl Harry. „Tak jako tak už pracuje pro Brumbála a potřebuje mu příležitostně podávat zprávy. A ministerstvo ještě pořád neví nic o Čmuchalovi. Někdy si myslím, že téhle podobě dává přednost.“
„Myslíš, že ublíží Snapeovi, až sem dorazí?“ zeptal se Ron s nadějí.
Harry jen zakroutil hlavou. „Pořád zapomínáš, že nic z toho nebyla Snapeova vina. Vzal si mě jenom proto, aby mě chránil. A od té doby neudělal nic, čím by mi ublížil. Sirius možná z téhle záležitosti není nadšený, ale ani Snape nedělá nic špatného.“ Pobavilo ho, jak zklamaně Ron vypadal při té představě.
„Ty přece nechceš, aby Snape udělal něco špatného, že ne?“ zeptala se Hermiona zrzka.
„Ne, jasně že ne!“ ujistil je oba Ron a oni se rozesmáli nad zděšeným výrazem v jeho obličeji.
„Nedělej si starosti, Rone,“ uklidňoval ho Harry. „Jsem si jistý, že dříve či později Snape řekne něco, co Siria vytočí, a ty budeš moci sledovat, jak spolu bojují.“
„Opravdu si to myslíš?“ Ronovy oči se při té představě rozzářily.
„Kdy jsi se stal tak krvežíznivým?“ povzdechla si Hermiona. „Kluci!“ Potřásla znechuceně hlavou.
Strávili několik hodin v Medovém ráji a poté v místním hostinci, všichni žertovali spolu s některými spolužáky a užívali si hraní Řachavého Petra. Později se potulovali po ulicích vesnice a nakukovali do různých obchodů. Harry se zastavil a obdivoval nablýskaný meč, který zahlédl ve výloze, zatímco Hermiona odtáhla Rona na druhou stranu ulice, aby se podívali do knihkupectví. Harry se usmíval, když poslouchal, jak si Ron celou cestu stěžuje. Také si všiml, že Ron přesto neodmítl jít s Hermionou. Říká to o Ronovi hodně, když se vzdal prohlídky zbraní kvůli pohledu na knihy.
Harry se pro sebe zasmál, rozhodl se dát těm dvěma několik chvil o samotě a obrátil se zpět k meči ve výloze. Slabě mu připomínal meč Godrica Nebelvíra, který ve druhém ročníku použil na zabití baziliška. Teď se mu zdálo, jako by to bylo v minulém životě.
Jeho pozornost upoutal pohyb uvnitř, vzhlédl a pokoušel se podívat skrz výlohu. Uvnitř bylo několik mužů a mluvilo s majitelem obchodu. Chvilku Harrymu trvalo, než si uvědomil, že jednoho z nich zná. Alphedor Carlton. Smrtijed. Setkal se s ním při jednom z Voldemortových útoků v minulém roce. A teď je tady, se skupinou dalších mužů, a kupuje nějaké zbraně.
Právě když začal couvat, jeden z mužů v obchodě pohlédl směrem k výkladní skříni a spatřil ho tam. Vykřikl. Harry se otočil a rozeběhl se. Jeho oči skenovaly okolí ve snaze najít úkryt. Nemyslel si, že by to včas zvládl do knihkupectví.
Dveře se rozletěly a zaslechl první zahulákanou kletbu, která minula jeho hlavu, když ji sehnul a uskočil k velkému barelu s dešťovou vodou na chodníku před knihkupectvím. Už při tom skoku cítil, jak ho něco zasáhlo, a nejasně si uvědomoval ostrou bolest. Pak si klekl, otočil se, v pravé ruce zvedl hůlku. Kupodivu se jeho pravá ruka nepohybovala správně a on na chvíli nechápal, proč ji nemůže zvednout jako vždycky.
Pravděpodobně s tím má něco společného šíp z kuše opatřený peřím, který mu trčí z pravého ramene, pomyslel si a chvíli se zabýval otázkou, proč necítí větší bolest.
Teď přilétaly další kletby a on slyšel výkřiky na ulici, jak jim z cesty uskakovali další lidé, kteří byli zachyceni v krupobití kleteb. Harry přendal hůlku do levé ruky a začal na postupující muže křičet vlastní kletby. Za sebou zaslechl pár silnějších prokletí zamířených na Smrtijedy, když se Ron a Hermiona přikrčili za dveřmi knihkupectví a pokoušeli se mu přijít na pomoc.
Smrtijedi, z nichž šest teď Harry mohl vidět, skočili kvůli úkrytu za velké kamenné květináče, které lemovaly chodník před obchodem se zbraněmi. Jeden z nich vystřelil Harryho směrem další šíp. Tenhle ho zasáhl do levé nohy, prošel svalstvem a trčel ven na druhé straně. Harry se pokusil skrýt se za sudem celý. Opravdu to nebyl velký úkryt. Pevné předměty na ulici měly v sobě zabudovanou kouzelnou ochranu před útoky a zničením. Ale sud - další zařvaná kletba jednoho ze Smrtijedů a už to nebyl vůbec žádný úkryt - vybuchl ve spršce třísek a nechal tak Harryho nekrytého vůči útokům.
Vrhl štítové kouzlo, čímž zablokoval několik dalších prokletí, když se pokoušel přeskákat směrem ke dveřím knihkupectví. Jeho noha nechtěla řádně spolupracovat a cítil, jak štítové kouzlo slábne, když do něj udeřilo několik dalších kleteb. Pak Hermiona znovu zakřičela a vyslala několik kleteb, zatímco Ron se natáhl ze dveří, popadl ho za ramena a vtáhl ho dovnitř za dveře. Dřív, než Harry mohl příteli poděkovat, zasáhlo Rona kouzlo přímo do hrudi, přičemž ho odhodilo dozadu o několik stop, kde zůstal nehybně ležet na zemi.
Harry se obrátil, zvedl hůlku a opětoval útok. Viděl několik lidí, nehybně ležících na ulici. Mrtví, jak se obával. Jeden měl hruď provrtanou šípem z kuše. Dva další vypadali, jako kdyby je zasáhla kletba, která je za živa stáhla z kůže. Jiný měl prázdný pohled někoho zasaženého smrtící kletbou.
Šest Smrtijedů bylo bezpečně zabarikádováno za zdí z kamenných květináčů před obchodem se zbraněmi a Harry nemohl ani jednoho z nich čistě zasáhnout. Viděl tucet dalších lidí, jak se krčí na ulici a skrývá za vozíky a květináči. Tři bradavičtí studenti se choulili za vystavenými kotlíky nedaleko zbrojního obchodu. Kdyby se jeden ze Smrtijedů přesunul jen o malý kousek vpřed, studenti by byli vystaveni otevřenému útoku. Harry nepochyboval, že by byli zabiti.
Dostal nápad. „Hermiono?“ Celým tělem mu projela bolest, když se otočil, aby upoutal její pozornost. Její oči byly doširoka otevřené hrůzou. „Můžeš pro mě vytvořit iluzi?“ poprosil. „Někoho vybíhajícího z obchodu, dolů po ulici směrem k tamtomu obchůdku s čajem?“
Hermiona přikývla. „Kdy?“
„Teď by to bylo dobrý,“ řekl jí. Opřel se o zárubeň dveří, v levé ruce pevně svíral hůlku. Celá jeho pravačka byla ochromená.
Hermiona vrhla kouzlo a Harry uviděl postavu tmavovlasého chlapce s brýlemi, jak vybíhá z obchodu a míří k čajovému krámku. Okamžitě povstali tři Smrtijedi, aby ho zakleli, a tím se sami odkryli.
Harry si vybral záda jednoho z nich, zamířil svou hůlkou a zašeptal slova kouzla, ucítil sílu, která z něj vytryskla, když kouzlo zasáhlo zmíněného muže. Nebyl to Imperius - pochyboval, že by měl dost síly použít něco tak mocného. Ale byl to jeho předchůdce - cosi, co on a Hermiona objevili loni při hodinách dějin magie. Starobylé kouzlo nazývané Králův hlas, nebylo tak silné nebo účinné jako Imperius, dokonce ani ilegální od doby, kdy většina lidí už dávno zapomněla, že vůbec existuje. Mělo příliš mnoho vad, než aby bylo zajímavé pro Smrtijedy, kteří si místo toho vybrali Imperio. Za prvé bylo dočasné a pro udržení vyžadovalo, aby zasažený byl neustále v dohledu. Ale Harry doufal, že by mohlo stačit.
„Zastav je,“ zašeptal do svého kouzla, propojil ta slova dohromady a poslal je Smrtijedovi, kterého zasáhl.
Muž se okamžitě otočil, oči prázdné, a vyslal kletby na nechráněná záda svých druhů přímo před sebou. Dva z nich okamžitě padli na zem dřív, než jeden ze zbylých roztrhal muže ovládaného Harryho kouzlem, zlomil tak propojení a poslal všechnu tu energii zpět do Harryho krvácejícího těla. Oslabený Harry klesl na podlahu a nebyl si jistý, jestli bude moci shromáždit dost energie, aby se vůbec kdy znovu pohnul.
Pak zaslechl další kletbu, jak udeřila do dveří jen několik málo stop od jeho hlavy. Jeho pozornost upoutalo praskání plamenů. Zaplavila ho hrůza, když pochopil, že Smrtijed knihkupectví zaplavil plameny.
„Hermiono,“ zaječel. „Dostaň Rona ven zadními dveřmi!“
„Nenechám tě tady!“ protestovala.
„Ron zemře!“ naléhal Harry. „Je bezmocný. Zadržím je. Jdi!“
S rozhodnutím zachránit své přátele ho naplnila nová síla a on se otočil, aby vrhl několik slabých kleteb, zatímco Hermiona, která pochopila, že má Harry pravdu v tom, že je Ron bezmocný, zvedla Rona kouzlem a začala ho přesouvat ven zadními dveřmi.
Když odcházela, byl si Harry nejasně vědom toho, že s ní jde několik dalších lidí. Nemohl si pomoci, aby hořce neuvažoval o tom, kolik dospělých čarodějů se za ním skrývalo, zatímco tři šestnáctiletí bradavičtí studenti bojovali se Smrtijedy.
Žár u dveří narůstal a Harry se pokusil před rostoucími plameny couvnout, jenom aby zjistil, že jeho noha se odmítá pohnout. Knihy v přední výloze rychle pohltil oheň a Harry věděl, že je to jen záležitost minut, než se celá budova promění v inferno. Pokusil se ven dveřmi vrhnout další kletbu, ale ke své hrůze zjistil, že ani jeho levá ruka se už dál nepohybuje. Bezradný zíral dolů na svou paži. Ostrý úštěpek dřeva trčel z jeho levého bicepsu a on uvažoval, kdy se tam dostal. Nedokázal si to vybavit, i když předpokládal, že se to muselo stát, když sud vybuchl.
Krátce ho napadlo, že je vysoce pravděpodobné, že tu zemře. Uhoří v knihkupectví, místo aby byl zabit smrtící kletbou, když už dál nemůže utíkat. A pak na druhé straně ulice zaslechl vykřikovat důvěrně známé hlasy a uslyšel zřetelné prásknutí, když se několik lidí přemístilo na místo. Pohled skrz plameny mu odhalil, že Albus Brumbál a Severus Snape překvapili zbývající Smrtijedy a zajali je. Celé je ovinuli svazujícím kouzlem, právě když se směrem k nim vyrojili bystrozorové.
A když Harry padal na podlahu, krev prosakující z mnoha ran na jeho těle, viděl své dva zachránce postupovat ke knihkupectví, hůlky namířené na plameny, které teď už každým okamžikem olíznou jeho kůži. Zalil ho požehnaný chlad a ucítil, jak mu z ochromených prstů vypadla hůlka. Měl maličkou chvíli na to, aby podumal o tom, že jeho manžel vypadá docela impozantně, když zuří, a pak svět zešedl a rozmazal se.
---
Severus obědval ve Velké síni a téměř po celou dobu hloubal o Harryho podivném chování - ve skutečnosti o něm uvažoval už několik dní, ačkoliv si dával pozor, aby to sám sobě nepřiznal. Pořád si ještě nebyl jistý, co celý ten rozhovor o oblečení měl znamenat. To, že řekl něco, co Harryho ranilo a rozzuřilo, bylo zřejmé, ačkoliv za živého boha nedokázal vyřešit, co to bylo. Samotný hněv by Harry zřejmě ovládl skvěle - mohl vidět, jak chlapec zatíná pěsti, jako by ho chtěl uhodit. Ale hněv spojený s ublížeností byl patrně nezvládnutelný, což byl důvod, jak se domníval, proč se Harry zamkl v knihovně.
Ale co vlastně udělal, to pro něj stále zůstávalo hádankou. Vlastně spíš doufal, že jakmile se Harry dostal přes tu záležitost s pýchou za placení svých vlastních věcí, mohl by šatstvo ocenit. Severus tedy rozhodně chtěl, aby se z něj těšil. Ale evidentně něco naprosto nepochopil, přestože to poslední, co chtěl, bylo Harrymu ublížit. Pokud mohl říci, Harrymu dost ubližovali lidé, o kterých se předpokládalo, že se o něj budou starat. Už nepotřeboval další bolest.
A pak, ani ne o deset minut později, ho Harry v ložnici znovu naprosto zmátl, když mu dal odpověď, kterou doufal, že dostane v první řadě, jako by se předcházející rozhovor vůbec nestal. Kdyby se mu někdy podařilo pochopit spletitou mysl Harryho Pottera, tak to bude zázrak. Zatím se bude pravděpodobně muset spokojit s nekontrolovatelnou nepříčetností.
Byl stále ještě ponořený v myšlenkách, když ho vytrhlo Znamení zla na jeho paži, které začalo mdle štípat. Zamračil se, dotkl se stříbrného drátu přes rukáv svých šatů. Albusovo kouzlo bránilo tomu, aby ho zasáhla jakákoliv bolest, ale stále ještě mohl cítit aktivaci znamení. To není přímo předvolání, uvědomil si. Vypadá to spíš jako malé shromáždění několika Smrtijedů. Podle všeho někde poblíž.
Znepokojeně vzhlédl a hledal ve Velké síni známou tvář. U nebelvírského stolu bylo mnoho sedadel prázdných. Ron, Hermiona a Harry byli pryč, spolu se spoustou dalších studentů v Prasinkách.
„Albusi!“ pronesl ostře. Brumbál vzhlédl v obavách. „Musíme najít Harryho.“
Viděl, jak se Brumbál a několik dalších učitelů obrátilo k nebelvírskému stolu. „Šel do Prasinek,“ vysvětlila všem Minerva.
Severus nečekal, až uslyší víc, a rychle zamířil ke dveřím. Za sebou slyšel, jak se madame Hoochová nabízí, že zavolá bystrozory, zatímco Brumbál rychle následoval Severuse.
Vyzvedli si košťata a oba opustili bradavické pozemky, míříc rychle do Prasinek. Když se přiblížili k malé vesničce, zpozoroval Severus kouř stoupající ze středu vesnice. S klením slétl níž a zamířil ke zdroji ohně. Když se dostal blíž, mohl vidět bitvu, která se odehrávala na ulici. Těla roztroušeně ležící na dlažebních kostkách. Chvíli mu trvalo, než zjistil, kdo kde je - a že Harry je uvězněný uvnitř hořícího knihkupectví!
Vřítil se přímo skrz výlohu do obchodu se zbraněmi, kde se Smrtijedi zabarikádovali. Albus, v závěsu za ním, se vynořil za muži. Tři už padli, ostatní se obrátili za zvukem tříštícího se skla. Severus a Albus je během sekundy uvěznili uvnitř svazujícího kouzla. Venku mohl slyšet příchod bystrozorů a pak už se řítil k hořícímu knihkupectví. Skrz částečně otevřené dveře mohl zahlédnout Harryho pokrytého krví, jak padá na podlahu, a plameny, které se k němu plazí blíž a blíž. Zamířil na ně svou hůlku a zařval hasící kouzlo. Cítil, jak se Albusova síla přidala k jeho, pohltila oheň, přitáhla ho zpět a zcela ho uhasila.
Severus rozrazil popálené dveře a klesl na kolena vedle Harryho, srdce až v krku, když zíral na jeho zranění. Šípy v pravém rameni a levé noze, četné krvácející řezné rány, pořádně velký kus dřeva uvíznutý v jeho levém bicepsu. Jeho košile byla téměř promáčená krví a Severus roztřesenou rukou provedl kouzlo, které zastavilo krvácení předtím, než úplně vykrvácí.
„Harry?“ zvolal a přitáhl si chlapce do náruče, přičemž se usilovně snažil, aby se jeho ran nedotkl příliš tvrdě. Jemně Harryho poplácal po tváři, když zkoušel zjistit, jestli trpí pod nějakou kletbou nebo prostě jen bolestí z ran a ztráty krve.
Harry mírně zasténal a jeho oči se třepetavě otevřely. „Snape?“ zašeptal, na rtech krev. Brýle měl rozbité a Snape mu je sundal, nacpal si je do šatů spolu s Harryho hůlkou. „Ron, Hermiona?“
Snape porozuměl, na co se ptá, a rychle se rozhlédl kolem. Přímo za dveřmi mohl vidět Albuse s Hermionou. Ředitel se zabýval oživováním Weasleyho zpod nějakého kouzla. Oba vypadali nezranění.
„Jsou v pořádku,“ ujistil Harryho. Harryho tváří přeletěla bolest a Snape rychle vyřkl kouzlo, které bolest znecitlivělo, přičemž se proklínal za to, že na to nepomyslel okamžitě.
Něco z napětí v Harryho tváři zmizelo a zesláble na něj vzhlédl, oči rozostřené. „Omlouvám se,“ zašeptal tiše.
„Za co?“ nevěřícně se zeptal Severus. Snad si ten chlapec nemyslí, že ten útok byla jeho chyba.
„Zabil jsem je,“ vysvětlil Harry. „Další mrtví.“ Najednou Snapeovi došlo, že z těch šesti Smrtijedů, které viděl, byli opravdu tři mrtví. Cítil, jak se jeho hruď svírá soucitem s chlapcem. To byla ta poslední věc, kterou potřeboval.
„Odpočívej, Harry,“ jemně jej nutil. „Dostanu tě zpátky do hradu.“
Harry na něj klesl a nic neříkal, když ho Severus zvedl v náručí a nesl ven z ohořelého knihkupectví.
„Harry!“ vykřikli Ron a Hermiona, když je uviděli. Ronovy oči byly rozšířené děsem. „Je… ?“
„Žije,“ uklidnil Severus oba. Pohlédl na Albuse. „Ale potřebujeme ho ihned dostat k Poppy.“
„U Tří košťat je Letax,“ řekl mu Albus. „Můžeme se přenést přímo do nemocničního křídla.“
Severus přikývl a rychle nesl Harryho dolů ulicí, obklopený Albusem, Hermionou a Ronem. Zástup diváků, kteří se objevili, jakmile se ukázali bystrozorové, rychle uhýbal stranou. Severus po nich střelil svým nejopovržlivějším pohledem. V davu čumilů byl tucet plně kvalifikovaných kouzelníků a čarodějek, a přesto jediný, koho viděl vrhat kouzla, byl Harry.
Majitel Košťat na ně čekal, dveře doširoka otevřené. Uvnitř byl zástup bradavických studentů, kteří se znepokojeně natáhli vpřed při pohledu na zakrváceného Harryho Pottera v náručí jejich učitele lektvarů. Albus je ihned uklidňoval a všem nařídil vrátit se přímo do hradu a cestou vyzvednout všechny spolužáky. Pak ředitel zaktivoval Letax a umožnil Severusovi přenést se přímo na ošetřovnu. Ron a Hermiona je rychle následovali.
Poppy přiběhla, hned jak na ni Severus zakřičel, a oči se jí rozšířily, když uviděla tělo, které nesl. Zatímco Severus ukládal Harryho na jedno z nemocničních lůžek, ona kolem postele zatáhla závěs a pak na chlapci začala pracovat; její tvář získala profesionální výraz. Mezitím oba z mladíka svlékli většinu zakrváceného šatstva a kouzlo odstranilo většinu odštíplého dřeva zaraženého v jeho kůži včetně hrozivě vypadajícího kusu, který probodl jeho biceps. Ale rychlé otestování šípů z kuší odhalilo na obou menší kouzlo. Byl jen jediný způsob, jak šípy vyjmout.
„Podrž ho, Severusi,“ přikázala Poppy. Severus přikývl a přesunul se, aby mohl chlapce přidržet. „Šíp je zaražený do jeho lopatky. Nedokážu ho celý protáhnout skrz. Bude to muset vyjít ven tím těžším způsobem.“
Severus cítil, že při té představě zbledl. „Udělej to,“ ponuře souhlasil. Poppy popadla dřík šípu mudlovskými kleštěmi a táhla, zatímco Severus udržoval Harryho nehybného. Navzdory kouzlu, které blokovalo bolest, Harry vykřikl, když se šipka trhnutím uvolnila. Ten zvuk byl jako dýka procházející Snapeovým srdcem. Chlapec ochabl, protože znovu bolestí omdlel.
S šípem v noze se vypořádali lehčeji. Prošel skrz celou nohu a Poppy tak mohla nejprve uříznout ostnatý konec šípu předtím, než ho vytáhla z masa. Když skončila, byly obě její ruce pokryté krví. Za nimi Snape slyšel, jak Hermiona tichounce vzlyká na rameni Rona Weasleyho.
Se Severusovou pomocí se Poppy podařilo dostat Harrymu do krku několik lektvarů. Chlapec se zakuckal a nad chutí několika z nich prskal a Severus si uvědomil, že jemně hladí jeho hrdlo, jak se mu pokouší pomoci všechno spolykat. „No tak, Harry,“ laskavě šeptal, „jen ještě pár doušků.“ Nebyl si jistý, jestli ho chlapec vůbec slyšel, ale zdálo se, že mu to pomáhá, proto pokračoval a šeptal mu další povzbuzení.
Když se vypořádali s lektvary, pustila se Poppy do uzavírání samotných zranění, využívala při tom své značné schopnosti, aby začala jeho tělo dávat dohromady. Když skončila, byl Harry znovu téměř zdravý. Tři největší rány si vyžádají několik dalších léčivých sezení. Zatím je úhledně obvázala a oba dva ho očistili, oblékli do nemocničního pyžama a pak ho uložili k spánku. Harry přitom vědomí znovu nenabyl.
Když Severus nakonec zjistil, že už nemá na práci nic jiného než sedět u Harryho lůžka, rozhlédl se kolem a uvědomil si, že kromě Grangerové a Weasleyho se k nim připojili Albus, Minerva a strážník Terrence Lowry z oddělení bystrozorů na ministerstvu.
„Jak je mu, Poppy?“ zeptal se starostlivě Albus, když Poppy odtáhla zástěnu, kterou umístila kolem chlapcova lůžka, za což jí byl Severus vděčný. Nelíbila se mu představa, že všichni tito lidé by právě viděli, jak Harry trpí, navzdory tomu, že věděl, že většina z nich chlapce miluje. Harry nesnášel, když musel komukoliv ukázat svou slabost.
„Přežije, pane řediteli,“ informovala všechny madame Pomfreyová. Ron i Hermiona úlevou téměř odpadli.
Teď, když nebezpečí pominulo, cítil Severus, jak se jeho hněv vrací. „Co se stalo?“ dožadoval se odpovědí od Grangerové a Weasleyho a bystrozor si stoupl vedle něj. „Viděl jsem jenom šest Smrtijedů. Po celých Prasinkách byly tucty plně vycvičených kouzelníků a čarodějek. Proč nikdo jiný Harrymu nepomohl?“ Také si nejasně vybavil, že viděl několik sedmáků, jak se také ukrývají za shlukem kotlíků - kdyby na sekundu vzhlédli, měli by ve Smrtijedech jasný cíl.
„No, no, Severusi,“ peskovala ho Minerva. „Nemůžeš je obviňovat. Většina lidí se bojí postavit se Smrtijedům.“
„A kromě toho,“ argumentoval strážník, „civilisti nejsou pro takové věci vycvičení. Většina lidí při útoku zpanikaří.“
„Harry nezpanikařil!“
„Ale on přece není civilista, že?“ odpověděl muž s pokrčením ramen.
„Je mu šestnáct!“
„Je to Harry Potter,“ prohlásil muž, jako by tím bylo řečeno všechno důležité.
Hermiona je přerušila dřív, než mohl Severus říct něco sžíravějšího. „Stalo se to všechno příliš rychle, pane,“ vysvětlovala. „Nikdo nevěděl, o co jde. V jednu chvíli bylo všechno v pořádku a v příštím okamžiku jsme viděli, jak ulicí létají kletby. Spolu se šípy. Lidé prostě jen utíkali všemi směry.“
„A co se stalo pak?“ vyptával se laskavě Albus.
Hermiona se při té vzpomínce otřásla a pak jim vylíčila, co se dalo, z událostí, které následovaly. Ron dodával své vlastní komentáře. Snapeův názor na oba mladé Nebelvíry se značně zvedl, když si uvědomil, že přinejmenším tito dva Harryho neopustili. Riskovali pro něj vlastní životy, když se k němu připojili v boji. Tři šestnáctiletí proti Smrtijedům, zatímco tam byl tucet jiných mnohem příslušnějších.
„Ti tři Smrtijedi, jak zemřeli?“ zeptal se Severus, když si vzpomněl, co mu řekl Harry o jejich zabití.
„Smrtící kletba,“ objasnil strážník. „Byli jí zasaženi všichni tři.“
Snape cítil, jak mu z tváře mizí krev. Věděl, že Harry tu kletbu ovládá, ale nebyl si vědom toho, že by ji chlapec vůbec kdy použil. Nemluvě o tom, že její vržení vyžadovalo obrovské množství síly - nezdálo se, že by byl měl Harry sílu ji použít, když uvážíme, jak zle byl poraněn. A už vůbec ne třikrát.
„Ne že bychom to proti tomu chlapci použili,“ rychle je všechny strážník ujišťoval. „Samozřejmě to byla sebeobrana. A koneckonců je to Harry Potter.“ Přesto však věděli, že to bude mít za následek vyšetřování. Každé použití kletby, která se nepromíjí se muselo vyšetřit a Severus nenáviděl pomyšlení na peklo, kterým si bude muset Harry projít.
„Harry smrtící kletbu nepoužil,“ oznámila jim Hermiona naléhavě. „Oni ji použili na sebe navzájem.“
Jeden na druhého? Takže Imperius?
„Použil tedy Imperius?“ dožadoval se Albus, jehož myšlenky jely po stejné koleji.
Ale Hermiona zakroutila hlavou. „Ne, Harry nemá neodpustitelné rád. Nepoužil by je. Použil Králův hlas. Vocis Regalis.“
Severus se zamračil a pohlédl na ředitele. Nikdy o Králově hlasu neslyšel.
„Našli jsme to loni,“ vysvětlila. „Četli jsme v hodinách dějin magie Evoluci kouzel a kleteb. Mluví se tam o tom, že nejmodernější kouzla a kletby pocházejí ze starších, méně mocných. Byli jsme zvědaví a udělali jsme si jistý výzkum navíc. Králův hlas byl předchůdce Imperia. Ale nepoužívá se už staletí - není tak silný jako Imperio, které ho nahradilo. Kouzlo je jenom dočasné a vyžaduje udržení přímého dohledu. Ale fungovalo.“ Letmo pohlédla na strážníka, který se zamyšleně mračil. „A protože je tak staré a nemoderní, není ani nezákonné. Není nikde v knihách.“
Muž se jen usmál a potřásl hlavou. „Dobrá,“ pronesl spokojeně. „Vzhledem k nadcházejícím volbách bych byl opravdu nerad tím, kdo oznámí Popletalovi, že musí nechat Harryho Pottera projít oficiálním vyšetřováním.“ Zdvořile pokývl Albusovi. „Takže protože o tohle je už postaráno, udělám nejlíp, když půjdu napsat zprávu.“ Pokývl také Severusovi. „Přeji vašemu manželovi to nejlepší, pane. Doufám, že mu bude brzy lépe.“ A pak opustil místnost.
Severus si přitáhl židli k boku Harryho postele a složil se do ní. „Když se Harry nezabije sám, udělají to idioti jako tenhle,“ postěžoval se Severus Albusovi.
Albus se jen smutně usmál. „Budeme se prostě muset postarat, aby se to nestalo, můj chlapče.“ Obrátil se k Ronovi a Hermioně. „Teď byste se vy dva měli jít umýt a ujistit vaše spolužáky, že je Harry v pořádku. Nepochybuji, že všemožné fámy oběhly celý hrad už tucetkrát.“
„Můžeme se vrátit a posedět u Harryho?“ zeptal se Ron a s nadějí pohlédl na madame Pomfreyovou.
„Já s ním zůstanu,“ oznámil jim Severus.
„Můžete ho krátce navštívit po večeři,“ řekla madame Pomfreyová Ronovi s Herminou. „Ale chci, aby chlapec spal. Je vyčerpaný a ztratil hodně krve. Potřebuje odpočívat.“
Oba zkrotle přikývli a opustili ošetřovnu s Minervou v závěsu.
„Budeš v pořádku, Severusi?“ zeptal se Albus tiše, když se Poppy vrátila do své kanceláře.
„Nechali boj na třech neplnoletých čarodějích, Albusi,“ pronesl mdle. „A to mají tu drzost se divit, jak se mohou lidé jako Voldemort dostat k moci. On nemusí udělat nic, než se ukázat, a všichni se zděšeně hrbí. V jakém světě to žijeme?“
„Žijeme ve světě, kde tři neplnoletí čarodějové jsou ochotní zemřít, aby zachránili životy těch, co jsou kolem nich,“ řekl Albus laskavě. „Je to opravdu podivuhodný svět, jestli se mě ptáš, plný opravdu úžasných lidí.“
Navzdory všemu cítil Severus, jak sebou jeho rty pobaveně škubly. „Tohle je takový nebelvírský způsob vyjadřování,“ povzdechl si.
„Jak zmijozelské, že sis toho všiml, Severusi,“ souhlasil Albus, pak ho jemně poklepal po rameni a opustil pokoj, čímž nechal Severuse samotného s Harrym.
Severus se naklonil nad postel a natáhl se, aby odhrnul několik zacuchaných pramínků vlasů z Harryho tváře. Jizva na čele vypadala zarudlá a zanícená a on ji jemně přejel svými prsty. Uvnitř cítil bolest, něco hlubokého, bolestivého a nevysvětlitelného. A za celý svět to nedokázal pochopit. Nebyla to panika, kterou by, jak předpokládal, mohly cítit hloupé masy při pomyšlení na to, že jejich hrdina je mrtev. A nebylo to poznání, že by mohl ztratit jedinou osobu, která by mohla jeho rodinnému jménu zaručit dobré postavení.
Tohle bylo něco jiného, mnohem silnějšího a temnějšího a způsobovalo, že se cítil zle, když si představil, jak dneska musel Harry trpět. Necítil k chlapci falešná očekávání, jako všichni ostatní - ačkoliv by mohl otevřeně přiznat, že ho ten kluk nepřestává překvapovat. Ale také se mu nelíbilo, když ho tu viděl ležet tak bezmocného a zranitelného. Nebylo správné, že musel tak moc trpět. Potřeba chránit ho v něm vyvolávala pocit zmatenosti a tápání, když hledal slova, aby si ujasnil své pocity. Ale vše, co našel, byl zmatek.
„Harry Pottere,“ řekl tiše, prsty pomalu objížděl chlapcovy rysy. „Nenechám tě se kvůli tomu obětovat.“ Tohle byl slib. Takový, který hodlal dodržet. Koneckonců složil s tím chlapcem jiné sliby - že s ním spojí tělo, jméno, dům i sílu. Co znamenal ještě jeden slib navíc.
Děkuji za krásný překlad, užívám si to.