| Zobrazeno: 6408
/ 14
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Snape nebyl na večeři a Harry si nemohl pomoci, aby neuvažoval, jestli se na něj kvůli událostem tohoto dne zlobí. Předpokládal, že by to mohl v noci zjistit, protože neexistoval způsob, jak by se mohl vyhnout tomu, aby se zase setkali. Po večeři se ohlásil v kanceláři profesorky McGonagallové, aby si odsloužil svůj trest. K jeho překvapení mu prostě navrhla, aby ten čas strávil tím, že si udělá nějaký domácí úkol, který dostal. Připusťme, že tresty s McGonagallovou nebyly nikdy tak hrozné jako Snapeovy nebo Filchovy, ale obvykle přidělila studentům vykonat nějaký nepříjemný úkol. Když v polovině trestu nabídla McGonagallová Harrymu tácek s cukrovím, začalo v něm narůstat podezření, že by k němu mohla ve skutečnosti cítit lítost. Ale jestli to bylo kvůli trestu nebo kvůli Malfoyově bezcitnosti nebo v tom bylo něco hlubšího, souvisejícího s tím, co se dozvěděla o Dursleyových, to nevěděl. Nebyl si jistý, že se mu to líbí. Přežil šestnáct let, aniž by s ním kdokoliv cítil soucit - nepotřeboval to právě teď.
Po hodině ho propustila, když mu laskavě popřála dobrou noc. A pak, místo aby se vydal do nebelvírské společenské místnosti, jak zoufale chtěl, se dal cestou po dlouhém schodišti směrem do sklepení. Kráčel cestou, kterou se dověděl noc předtím, a brzy stál před portrétem Salazara Zmijozela s velkým zeleným hadem. Obě postavy se na něj usmály a překvapivě zdvořile mu pokývly. „Severusův nový manžel,“ pronesl had k Salazarovi hadím jazykem. Harry se při tom začervenal.
„Škoda, že je Nebelvír,“ odpověděl Salazar hadím jazykem.
„Na tom není nic špatného, že jsem Nebelvír,“ poinformoval oba, promluvil při tom také v hadím jazyce. Jak had, tak muž tím byli překvapeni a potěšeně se usmáli.
„Nesmírně zajímavé!“ poznamenal Salazar. „Lepší volba, než jsem si myslel. Přeji vám dlouhý společný život!“
Harry se znovu začervenal. „Eldorádo,“ oznámil oběma a portrét se zhoupl, aby nechal Harryho projít do pokojů mistra lektvarů.
Když vstoupil dovnitř, spatřil Snapea sedícího u ohně. Nečetl ani nepopíjel, prostě jen rozmrzele zíral do ohně. Protože si Harry nebyl jistý, jaký druh přijetí očekával, pokročil k němu o několik váhavých krůčků. „Profesore?“ zeptal se tiše.
Snape mu neodpověděl. Navzdory tomu, že ani ztráta bodů, ani trest nebyly jeho vina, Harry předpokládal, že očekává omluvu. „Je mi líto, co se dneska stalo,“ nabídl tiše.
„A za co přesně se prosím omlouváte?“ zeptal se Snape hlubokým, tichým hlasem. Nevzhlédl od ohně a jeho výraz se nijak nezměnil, což Harryho rozhodně znervózňovalo. „Za to, že, jak se zdá, myslí si celý kouzelnický svět, že jsem nějak zmanipuloval jejich hrdinu, aby se se mnou oženil kvůli mému vlastnímu dobrému jménu, nebo že byste s tak strašlivým osudem souhlasil jedině proto, abyste dostal do rukou moje peníze? Nebo se možná omlouváte za nekonečný proud otázek a spekulací, kterému jsme byli oba celý den vystaveni? Nebo pohledům znechucení a opovržení přicházejícím od nebelvírských nebo hnusným sexuálním narážkám přicházejícím od zmijozelských? Nebo se možná chcete omluvit za Huláka, kterého jsem dostal ve sborovně od Siria Blacka, který hrozil, že mi udělá věci, které nehodlám opakovat, pokud se na vás jakkoliv nevhodně podívám?“
Dobrá, Snape měl s konečnou platností horší den než on. „Tedy, právě se chystám omluvit za ztrátu bodů a trest,“ přiznal ostýchavě.
Snapeovou tváří přeběhla nějaká emoce a muž po něm střelil nečitelným pohledem. „Och,“ řekl jednoduše, pak pokrčil rameny. „Ačkoliv ta situace byla velice prekérní, tak odebrání bodů Nebelvíru a možnost vidět Malfoye s rozseknutým rtem byly jediné příjemné okamžiky, které jsem za celý den měl.“
Harry si nemohl pomoci, ale musel se usmát. „Což pravděpodobně objasňuje mou potřebu omluvit se za ně.“
Na okamžik si téměř pomyslel, že se Snape rozesměje. „Jsem si tím jistý,“ souhlasil suše. Najednou sebou trhnul, chňapl po svém levém předloktí a zamumlal nějakou kletbu.
Harry se zamračil a pokročil vpřed. „Je něco špatně?“ dožadoval se.
„Nic,“ procedil Snape stisknutými zuby. Ale teď, když Harry viděl škubnutí, všiml si, že Snape vypadá vyčerpaně a jeho kůže je bledší než obvykle.
„Je to Voldemort, že ano?“ uvedl Harry. „Vyzval vás!“
„Na tom sotva záleží, pane Pottere,“ připomněl mu Snape, oči zavřené, rty ještě pobledlé námahou. Ruka kolem předloktí se sevřela, až mu zbělaly klouby, jako kdyby se pokoušel vymáčknout znamení skryté pod šaty.
„Jak dlouho to trvá?“ vyptával se Harry. Věděl, že Znamení zla je stále bolestivější, čím déle je předvolání ignorováno. Nezatěžoval se uvažováním, co by se mohlo Snapeovi stát, když už teď dál nemá v úmyslu na předvolání odpovědět. Jen, jak dlouho ho tím Voldemort může mučit - a jak vážnou by se ta bolest mohla stát?
„To se vás netýká, Pottere,“ informoval ho Snape. Harry mohl vidět úsilí, jež muž musel vynaložit, aby ovládl bolest, kterou určitě zažívá.
„Vlastně se mě to týká,“ oznámil mu Harry, rozhodl se a poklekl před mužem. Se zavřenýma očima Snape neviděl, co dělá, dokud se Harry nedotkl jeho ruky, jak se snažil vykasat rukáv jeho šatů nahoru, aby odhalil Znamení zla. Znamení bylo černé jako noc a kůže kolem něj byla ohnivě rudá a nateklá.
„Co to děláte,“ vyptával se Snape, oči zlostně zářící.
„Tohle je moje vina,“ řekl mu Harry.
Snape mu vytrhl ruku. „Tohle není vaše vina, Pottere!“
„Kdyby nebylo mě, tohle by se nedělo!“ vykřikl na něj Harry.
„Máte pravdu!“ vrčel Snape. „Místo toho bych pravděpodobně hrál malého poslušného Smrtijeda a trpěl pod Cruciem, protože se Voldemort nudí a nemůže najít žádného mudlu na týrání.“
„Pokud se mne pokoušíte šokovat, tak si šetřete dech!“ doporučil mu Harry, hněv se v něm vařil. „Viděl jsem, co dělá, vzpomínáte? Teď mi prostě odpovězte na tu zatracenou otázku! Jak dlouho už to pokračuje?“
„Nepoužívejte na mě tenhle tón!“ zařval na něj Snape.
Harry, neschopen se dál kontrolovat, se vztyčil a kopl do nohy Snapeova křesla. „Nenávidím vás!“
„Výborně!“ zakřičel Snape zpět, pak spolkl přiškrcené zasténání bolesti, když zase přitiskl svou ruku přes Znamení zla.
Vzdor jeho vzteku pohled na trpícího Snapea v Harrym něčím pohnul a on nemohl vydržet ten pohled. V zoufalství vytáhl hůlku a zavolal do pokoje Dobbyho.
„Dobby, přiveď ředitele, prosím,“ požádal malého skřítka. „Řekni mu, že sem musí okamžitě přijít.“
„Ano, Harry Pottere, hned jdu!“ ujistil ho Dobby a o okamžik později zmizel.
„Co si sakra myslíte, že děláte?“ nevlídně se ptal Snape.
Harry neodpověděl. Místo toho prostě poodstoupil a čekal. Sledoval Snapea, který tiskl víčka očí, aby bolest uzavřel uvnitř, nehty zaryté do masa své paže, jak se pokoušel zastavit utrpení šířící se ze Znamení. Uvnitř se Harry cítil rozdrásaný, celá situace se mu zdála nereálná. O chvíli později uviděl, jak plameny ohně změnily barvu, když se smísily s letaxovým práškem. Brumbál vykročil z krbu.
„Harry, děje se něco?“ zeptal se starý muž ustaraně. Harry jen mlčky ukázal na Snapea. Brumbál na něj vrhl jediný pohled a okamžitě pochopil.
„Severusi, jak dlouho už se tohle děje?“ zeptal se starý muž, jeho hlas pevný a domáhající se.
„Několik hodin,“ přiznal Snape bez zaváhání.
„Pojď se mnou,“ přikázal Brumbál a natáhl ruku, aby mu pomohl postavit se. „Mám nápad, který by mohl pomoci.“
Snape šel bez protestů a Harry je následoval ke dveřím. Brumbál se na něj jenom laskavě usmál. „Zůstaň tady, Harry,“ nařídil mu. „Vrátíme se zpátky až za dlouho. Měl by ses asi pokusit trochu se vyspat.“
Harry poznal odmítnutí, když ho slyšel, proto odstoupil a díval se, jak opouštějí pokoj. O chvíli později byl ve Snapeově bytě sám. Bez jeho přítomnosti se byt zdál podivně prázdný.
Harry si nebyl si jistý, co má sám dělat, proto se potloukal po pokojích, prohlížel si předměty, myšlenkami někde jinde. Když se zatoulal do ložnice, všiml si dopisu, který na něj čekal na nočním stolku. Zvědavý, proč mu nebyl doručen ve Velké síni, šel a zvedl ho, přičemž na obálce poznal Siriův rukopis. Uvažoval, jestli přišel ve stejnou dobu jako Snapeův Hulák.
Dychtivě ho otevřel a přečetl si lístek, který mu jeho kmotr poslal.
Drahý Harry,
Brumbál mě informoval o událostech minulé noci - dříve, než výmysly, které vytisknou noviny dnes ráno. Je mi tak líto, že se tohle stalo. Nemůžu dostatečně vyjádřit svoji lítost, že tam nemohu být pro tebe nebo že jsem nemohl zabránit těm věcem, které ti udělali Dursleyovi. Věděl jsem, že s tebou zacházeli mizerně, ale neměl jsem ani tušení, že to bylo tak zlé. Kdyby ano, vzal bych tě s sebou to první léto bez ohledu na právní rizika. Přinejhorším bych tě poslal žít s Remem. Kdybych nevěřil, že jsi u Dursleyových aspoň v bezpečí, nikdy bych tě tam nenechal odejít.
Chápu nezbytnost toho sňatku - Brumbál měl pravdu, nemůžeš riskovat odchod z Bradavic a kdyby tě dostal Popletal, zabili by tě během několika dnů. O tom nepochybuji. Ale nemůžu uvěřit, že nejvhodnějším kandidátem, kterého dokázali pro tebe najít, byl SNAPE? Proč ne Hermiona nebo Ron nebo třeba jeden z Ronových bratrů? Nebo co třeba ta dívka, kterou jsi měl rád? Cho něco? Buď si jistý, že jestli Snape udělá cokoliv, čím tě rozčílí nebo raní, já se postarám, aby byl potrestaný! V žádném případě nenech toho bastarda, aby tě sekýroval nebo rozčiloval. Nemáš vůči němu žádné závazky ani loajalitu bez ohledu na to, co ti kdokoliv říká! Přijdu tě navštívit tak brzy, jak budu moci. Do té doby na sebe dávej pozor a kdybys něco potřeboval, pošli pro mě nebo Náměsíčníka.
S láskou
Tichošlápek
Přes to všechno mu dopis skutečně pomohl, aby se cítil poněkud lépe. Uvědomil si, že bude nejlepší, když pošle Siriovi odpověď co možná nejdříve. Posadil se tedy ke stolu v knihovně a sestavil krátkou zprávu pro Siria, ve které ho ujišťoval, že je v pořádku a že by si o něj neměl dělat takové starosti. Potom ji dal bokem k odeslání ráno.
Poté, co se vysprchoval, vlezl si Harry do postele a položil brýle a hůlku na noční stolek, který se, jak se zdá, stal tak nějak 'jeho'. Nemohl si pomoci, aby nepřemýšlel, co přesně musel Siriův Hulák pro Snapea obsahovat. Brzy zjistil, že leží plně probuzený v posteli a přemýšlí o slovech, která Sirius musel použít. Představoval si, že to muselo být ohromné.
Bylo skoro o hodinu později, když se Snape vrátil a zamířil přímo do koupelny, aby se převlékl. Objevil se o chvíli později. Oblečený tak jako minulou noc, v kalhotách od pyžama, ačkoliv tentokrát už měl přes ně noční košili. Jak se tak pohyboval po místnosti a zhasínal některé ze svic, Harryho oči byly přitahovány k jeho ruce. Kolem jeho předloktí bylo omotáno několik smyček něčeho, co vypadalo jako stříbrný drát, a Znamení zla překrývalo.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Harry tiše, když se Snape přiblížil k posteli.
Snape strnule přikývl. „Albus našel způsob, jak zablokovat bolest,“ sdělil mu, když si lehal vedle Harryho.
Harry přikývl na potvrzení a obrátil se zády ke Snapeovi. K jeho překvapení muž znovu promluvil. „Proč jste řekl, že je to vaše vina?“ jeho hlas zněl víc zvědavě než nahněvaně.
Na chvíli byl Harry v pokušení odpovědět mu, že není zvyklý povídat si, když je v posteli. Místo toho se jednoduše rozhodl pro pravdu. „Kdybych byl zabil Voldemorta, nemohl by už ublížit nikomu dalšímu.“
„A vy si myslíte, že je to vaše zodpovědnost zabít ho?“ dožadoval se Snape.
„Jeden z nás musí zemřít,“ odvětil Harry, zatímco pozoroval stíny, které prodlévaly kolem závěsů postele.
Kolem jeho ramene se najednou sevřela silná ruka a obrátila ho, přitlačila na záda, čímž ho přišpendlila k posteli. V temnotě mohl vidět jen o málo víc než stín tyčící se nad ním, ale mohl cítit žár Snapeova rozzuřeného pohledu. Jeho puls se nevysvětlitelně zrychlil. „Co to má ksakru znamenat?“
„To znamená, že buď já zabiju jeho nebo on zabije mě!“ řekl mu základní fakt svého života, který musel přijmout. Snapeova ruka na jeho rameni se zdála být žhavá. „Tak či tak jeden z nás zemře a mezitím kvůli tomu musí všichni ostatní trpět!“ Nemluvě o utrpení, jež by následovalo, kdyby tím šťastným byl Voldemort.
„Lidé trpí, protože Voldemort je zvrácená, odporná zrůda, která dělala příšerné věci dávno předtím, než jste se vůbec narodil. A před ním to byl černokněžník Grindewald a Brumbál není za jeho zločiny o nic víc zodpovědný, než jste vy za ty Voldemortovy. Přijměte odpovědnost za své vlastní skutky, ale nedávejte si vinu za Voldemortovy!“
„Mé vlastní skutky sestávaly z toho, že jsem nechal Petra Pettigrewa žít, když jsem ho měl zabít,“ odpověděl Harry hořce. „Díky tomuhle mému hloupému skutku je Sirius pořád ještě na útěku, Cedric Diggory byl zavražděn a Voldemort se vrátil ze smrti.“
„Vy nejste vrah,“ řekl mu Snape. „A nikdo neočekává, že budete!“
Harry na něj nevěřícně zíral. „Minulý rok zemřelo šedesát tři bystrozorů, kteří mě chránili. A čtyřicet sedm Smrtijedů zahynulo, když jsem ukradl Voldemortovi Odinovo oko. Máte pravdu, já nejsem vrah; jsem masový vrah! Kdybych mohl udělat všechno od začátku, zabil bych Červíčka a vyhnul bych se tak narůstajícím číslům!“
„Tohle jsou důsledky války,“ Snapeův hlas zdrsněl emocemi, ačkoliv jakými, to Harry nedokázal odhadnout. „A vy nejste v žádném případě zodpovědný za žádný z nich. Vražda je vzít nůž do své ruky a vrazit ho do něčího živého srdce. V tom je rozdíl! Obrovský rozdíl! Takový, který, jak doufám, nikdy nepoznáte. A dokonce i kdybyste zabil Pettigrewa, nepochybuji, že by si Voldemort našel někoho jiného, kdo by ho přivedl nazpět.“
„Tak to mu můžu jedině závidět,“ řekl Harry hořce. Setřásl Snapeovu ruku, která stále spočívala na jeho rameni, a znovu se od něj odkulil. „Pokud je to tenhle případ a je to skutečně můj osud, doufejme, že se naučím zabíjet radši dříve než později.“
Snape neodpověděl a Harry tiskl víčka k sobě, aby zatlačil zpátky slzy, které ho pálily. Nebude plakat. Nikdy předtím neplakal a nehodlá s tím začínat právě teď.
Snape se vzbudil o několik hodin později, překvapeně si uvědomujíc přiškrcený výkřik hrůzy po svém boku. Když se obrátil, uviděl Harryho, jak se znovu zmítá na posteli, jeho spící tvář zkroucená v agonii, když bojoval s neviditelným útočníkem. Snape zaklel a natáhl se ke svému stolku, ve kterém zašmátral, aby našel další lahvičku Doušku bezesného spánku. Nemohl uvěřit tomu, že na to zapomněl, ne poté, co minulou noc chlapci slíbil, že ho bude mít tolik, kolik bude potřebovat. A po večerních událostech a nočním rozhovoru oba upadli do spánku, ve kterém, jak měl vědět, se ohlásí noční můry.
Snape našel lahvičku, natáhl se k Harrymu a, aby ho vzbudil, třásl jím a potichu volal jeho jméno. Znovu před ním chlapec ustupoval, tentokrát tak divoce, že se sám shodil z postele, sklouzl přes postranici a přistál na studené zemi s tlumeným ´ouch´. Severus se rychle vydrápal z postele a oběhl ji dokola na chlapcovu stranu.
Zpocený a rozcuchaný, ale naštěstí probuzený, zíral na něj Harry v obavách, zoufale lapajíc po dechu. Snape neuvažoval, prostě ho jen popadl za ramena, zuby vytáhl zátku a přidržel lahvičku u chlapcových rtů. „Pij!“ přikázal.
Harry spolkl obsah bez námitek, neudělal jediný pohyb, aby unikl z jeho objetí. Jakmile byla lahvička prázdná, chlapec zčervenal a sklopil oči, ať už v rozpacích, nebo hanbou.
„Omlouvám se,“ řekl chlapci. „Chtěl jsem vám to dát předtím, než usnete.“
„To se vás netýká,“ tvrdě ho informoval Harry, čímž mu přesně zopakoval slova, která mu Snape řekl večer, když ho pálilo Znamení zla na jeho paži. Překvapený Snape se na okamžik nezmohl na slovo a uvažoval, jestli Harry pronesl přesně tatáž slova úmyslně. Předpokládal, že se cítí zranitelný a takhle se brání, uzavřel v duchu. ´Chytrý Nebelvír´, pomyslel si, téměř to řekl nahlas a přidělil mu body.
„Vlastně se mě to týká,“ řekl mu mírně, rozhodnutý úskok obrátit. Chlapec na něj vzhlédl překvapeně, oči zúžené. „Nemůžu spát, když sebou takhle mlátíte,“ jízlivě mu objasnil Snape, který tím hovorem chtěl odvést jeho myšlenky pryč od pomyšlení na jakoukoliv vinu nebo zodpovědnost.
Harry si odfrkl ve znechuceném pobavení a zakroutil hlavou. „Je tohle ten bod, kdy vám vždycky říkám, že vás nenávidím?“
„Když se pak cítíte lépe,“ souhlasil Snape. Všiml si, že se chlapec začíná třást, proto ho vytáhl na nohy. „Zpátky do postele, než vás ten lektvar položí.“
Harry neprotestoval, když mu Severus pomáhal zpátky do postele. Když se Severus ukládal vedle něj, všiml si, že se jeho oči zavírají, jak lektvar začíná působit. „O čem se ti zdálo, Harry?“ zeptal se tiše, protože věděl, že už napůl spí.
„O mrtvých,“ odpověděl. „Vždycky je to o mrtvých.“ A pak ztichl, zpět v bezpečí bezesného spánku.
Světlo osamělé svíce, kterou Snape nechal hořet, se odrazilo na stříbrných páscích drátu ovinutého kolem jeho paže, když se Severus natáhl a dotkl se jizvy na Harryho čele. Oba neseme svůj díl šrámů, uvědomil si. Jeho vlastní mohly být starší a četnější, ale Harryho zasahovaly daleko hlouběji. Opravdu ho nenapadlo, jak moc toho mohou mít vlastně společného. Ale rozhovor, který měl s Harrym, než usnul, byl znepokojivě podobný tomu, který on sám vedl s Albusem Brumbálem. Možná měl ten stařík pravdu, když je spojil dohromady. Škoda, že tak moc nemají rádi jeden druhého - téměř chtěl podržet Harryho v náručí a udržet je oba v bezpečí před zlem tohoto světa.
S povzdechem se uvelebil vedle svého manžela a pozoroval ho, jak spí, až nakonec sám vklouzl do spánku, aniž si všiml, že stále ještě má jednu ruku položenou na chlapcově teplém rameni.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky:
Pokud jde o rozhovor o tom, že Harry zabije Voldemorta nebo jím bude zabit - tohle všechno bylo napsáno dávno předtím, než vyšel 5. díl, proto nikdy nezmíním jakýkoliv odkaz na proroctví. Mně to proroctví připadá nesmyslné a Harry bude na situaci pohlížet v podobném světle. Voldemort ho nenávidí, Voldemort ho chce zabít, stejně jako všichni kolem něj, proto, aby mohl zůstat na živu a udržel na živu všechny, které miluje, nemá Harry jinou možnost než Voldemorta zabít. Žádné proroctví nutné není.
Pokud jde o stříbrné pásky na Severusově Znamení - přijde mi, že je to asi stejně tak dobré, jako kdyby bolest v paži blokovala pořádná injekce morfia (nebo přinejmenším by způsobila, že byste se nestaral, že ji cítíte). Jestliže můžou mudlové přijít s potenciálním řešením, oč snazší by to bylo pro kouzelnický svět - zvláště pro někoho, jako je Albus Brumbál? Neodstranil Znamení, jenom ho omezil tak, že Snape může lépe zvládat bolest.
