Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

 

Harry utíkal sklepením a modlil se, aby se cestou do Velké síně nesetkal s žádným Zmijozelem. Nepochyboval, že většina studentů už byla vzhůru - první den školy a tak. Většina lidí byla zpravidla příliš vzrušená, než aby spala. Ve skutečnosti se netěšil, až se setká se svými přáteli, protože si vůbec nebyl jistý, jaké reakce může očekávat. Bylo v tom prostě příliš mnoho proměnných. On sám se ještě nevzpamatoval z toho, že je ženatý. Když k tomu přidal, že je ženatý s mužem, hlava se mu zamotala - vzdor Hermioninu ujištění, že kouzelnický svět nesdílí typické mudlovské předsudky, pokud jde o takové záležitosti. A když k tomu přičetl ještě fakt, že zmíněný muž je všemi nejvíce nenáviděný profesor lektvarů Severus Snape - raději by se proměnil v kámen.

Jak tušil, byla Velká síň přecpaná studenty, a když Harry šel k nebelvírskému stolu, snad každý se otočil a civěl na něj, a za ním následoval šepot. Cítil, jak jeho tváře začínají žhnout a malý zlatý prsten na pravé ruce mu najednou připadal jako obrovské závaží.

Ron a Hermiona na něj čekali a oba vyskočili, aby se s ním pozdravili, když se přiblížil. Ron ho popadl za paži a táhl ho směrem k volnému místu, které mu udělala Hermiona mezi nimi, když se posunula. Byl jim vděčný za jejich ohleduplnost, protože pohledy, které obdržel od Seamuse, Deana a Nevilla, se téměř nedaly snést. Speciálně Nevillův. Ten vypadal, že se chystá vybuchnout.

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se Ron rychle a střelil pohledem po ostatních.

„Dobrý,“ ujistil ho Harry. Seamus a Dean zírali na prsten na jeho prstě. Byl si také moc dobře vědom toho, že sedmáci na jedné a páťáci na druhé straně na něj také civí. Několik výtisků Denního věštce kolovalo podél stolu; jakmile někdo jeden získal, okamžitě nevěřícně pohlédl na Harryho. Ginny Weasleyová vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Harry se nepohodlně zavrtěl na místě.

„Jsi v pořádku?“ pošeptala mu Hermiona.

„Dobrý,“ zopakoval.

Hermiona a Ron si vyměnili podivný pohled. „Myslela jsem, jestli jsi… Snape ne…“

Harry na ni zhrozeně pohlédl. „Ne!“ vyjekl. Střelil po Ronovi nevěřícným pohledem, rozčilený, když Ron vypadal, že se mu po jeho odpovědi ulevilo. „Nemyslel sis snad doopravdy, že…“

„Ne že bych tomu umaštěnci věřil,“ upozornil Ron. „Nic bych na něj nevsadil.“

Seamus, který zachytil procházející kopii Denního věštce, praštil novinami přímo před Harryho. „Je to pravda?“ dožadoval se.

Harry se podíval na titulní stránku novin. Palcový nadpis rudými písmeny vykřikoval: „Společenský tah století! Severus Snape se oženil s Chlapcem, který přežil!“

Harryho oči se překvapením rozevřely. To nebyl právě článek, který očekával - počítal, že bude naznačovat nejrůznější odpornosti o jeho soukromém životě a náhlém spojení se současným profesorem. Ale zase jednou ho kouzelnická společnost překvapila. Článek byl zaměřený na to, že, jak se zdá, Severus Snape dosáhl senzačního společenského triumfu. Zmiňoval skutečnost, že jméno jeho rodiny bylo poskvrněno pověstmi o nedávném spojení s černokněžníky jak ze strany Severuse Snapea, tak jeho otce Octavia Snapea. Sňatkem s Harry Potterem, zdá se, udělal Severus Snape něco, co nikdo nečekal - očistil rodinné jméno a vrátil jednu z nejstarších kouzelnických rodin zpátky na její dříve ztracenou váženou pozici, protože zřejmě ani Harry Potter, ani ředitel Brumbál (podezřelý, že tento sňatek dojednal) by s takovým spojením nesouhlasili, kdyby jakékoli pověsti o sympatiích Severuse Snapea ke Smrtijedům byly pravdivé.

Článek pak pokračoval návrhy na různé odezvy mezi dalšími vysoce postavenými kouzelnickými rodinami a jak by některé z nich měly raději najít způsob, jak dokázat svoji vlastní věrnost, pro případ, že by ministerstvo dopřálo sluchu pověstem, které je provázejí. Článek končil citacemi několika ministerských kandidátů, se kterými se Harry nikdy nesetkal, kde vysvětlovali svůj vlastní podíl v uspořádání tohoto šťastného svazku.

Nebyla tam jediná zmínka o jejich pohlaví nebo věkovém rozdílu. Harry pohlédl na Hermionu se zmatenou nedůvěrou. „Říkala jsem ti to,“ pokrčila rameny.

„Tak je to pravda?“ opakoval Seamus.

Harry přikývl a když mu vracel noviny, prsten na jeho ruce se v ranním slunci zatřpytil. Neville šokovaně zalapal po dechu. „Harry!“ zakroutil hlavou. „Proč jsi nám to neřekl?“

„Neřekl co?“

„Že pro tebe dojednávají manželství se Snapem!“ vykřikl Seamus. „Nebylo to kvůli tomu, co jsem včera řekl o jeho penězích, že ano? Prosím, netvrď mi, že ne?“

„Jasně, že ne!“ Harry se při té myšlence málem udusil.

„Ale Snape, Harry!“ vykřikl Neville. „Profesor Snape! Jak to můžeš vydržet?“

Harry opravdu nevěděl, jak na to odpovědět.

„Bože, Harry,“ otřásl se Dean, „dokážu pochopit, když se dohodne výhodné manželství, ale ty jsi ta poslední osoba, která něco takového potřebuje. A vybrat někoho jako Snape!“

A zase Harrymu probleskla hlavou myšlenka, že v kouzelnické společnosti je něco, čemu prostě nerozumí. Naklonil se k Hermioně pro vysvětlení. Vypadala docela zamyšleně. „Pro starší rodiny není neobvyklé dětem manželství dohodnout,“ objasnila. „Obvykle se to dělá, aby se zvětšilo bohatství nebo pozvedlo společenské postavení. Jak můžeš vidět, ze Snapeovy strany je to skvělý tah, zatímco ty jsi nepotřeboval zlepšovat své společenské postavení. Člověk se nemůže stát slavnějším, než už jsi ty.“

„Takže všichni budou předpokládat, že jsem si ho vzal kvůli jeho penězům?“ zeptal se nevěřícně Harry.

Pokyvovala hlavou. „Obávám se, že ano. Očividně sis ho nevzal z lásky. Nebo touhy,“ doplnila jako dodatečný nápad. „Nebo aspoň ze zalíbení. Či jakési sympatie.“

Neville se jen nad tou pouhou představou zajíkl. „Och, Merline! Chudáku Harry! Ženatý s tím hnusným, odporným netvorem!“

„Neville!“ sykl Harry. „Sklapni!“

Seamus slabě praštil Nevilla po zádech. „Jo, Neville, je to Harryho manžel, koho jsi právě urazil.“

Nevillova tvář se nešťastně zkroutila a zíral zděšeně přes stůl na Harryho.

„Tak jsem to nemyslel!“ honem dodal Harry. „Jenom jsem chtěl… zatraceně!“ Ohlédl se na Rona. „Nic jsi jim neřekl?“

Ron trochu ostýchavě pokrčil rameny. „Nebyl jsem si jistý, co vlastně můžu říct.“

Harry si povzdechl. Předpokládal, že by nikomu nepomohlo, kdyby zabíhal příliš do podrobností o pokřiveném Popletalově plánu, ale nechtěl, aby si zbytek Nebelvíru myslel, že si vzal Snapea pro peníze. Nebo že ho Snape nějak nalákal, jen aby získal jeho jméno pro sebe. „Bylo to kvůli mému bezpečí,“ vysvětlil všem. „Kvůli Voldemortovi.“ Vyslovené jméno způsobilo kolem poděšená trhnutí a záchvěvy hrůzy. „Kvůli Vy-víte-komu,“ opravil se. „Protože Snape mě může pomoci ochránit.“

Seamus se k němu naklonil blíž. „Harry, jsi si jistý, že mu můžeš věřit? Myslím tím, že tady musel být někdo lepší než Snape. Je tu možnost, že on sám je Smrtijed. Přece víš, že je dobrý kámoš s Luciem Malfoyem a, ať si říká ministerstvo co chce, ten chlap je prostě křivák!“

Harry se zamračil. Tohle bylo opravdu příliš - možná toho muže neměl rád, ale věřil mu. A obdivoval jeho odvahu. Snape riskoval svůj život vícekrát než kdokoliv jiný tím, že byl u Voldemorta špiónem, jenom aby ostatním zajistil bezpečí, a tohle byl vděk, kterého se mu dostalo. Dokázal téměř pochopit, proč měl ten muž tak obrovské potěšení, když ho trápil kvůli jeho postavení celebrity.

„Ano, jsem si jistý,“ trval na svém Harry. „Nikdo z vás to nemůže vědět, ale v posledních pěti letech mi opakovaně zachránil život.“

„Snape!?“ Neville a Dean vykřikli jednohlasně. „Ale Harry, on tě nenávidí!“

Na to Harry opravdu neměl odpověď. Měli pravdu. Snape ho nenáviděl. „Tedy, hodně lidí mě nenávidí,“ poukázal. „To z nich automaticky nedělá špatné.“

„Ano, dělá,“ oponoval Seamus.

„Dobrá, ne ze Snapea,“ naléhal Harry. „Brumbál mu věří.“

Zdálo se, že tohle přijali jako stěžejní argument, ale soucitné pohledy se nezmenšily. „Bože, Harry,“ otřásl se Dean. „Neumím si představit, jak ho můžeš vystát. Žít s tím… tím… bastardem!“

„Už žádná další porušování zákazu vycházení,“ vypíchl Seamus. „Teď by tě určitě chytil.“

„Bude to jako být navždycky po škole,“ děsil se Neville.

„Tak to stačilo!“ oznámila všem Hermiona. „Pořád je to Harryho život, o čem tu teď mluvíte. Jak byste se cítili vy?“

„Strašně!“ řekli všichni jednohlasně. „V tom to je!“

Harry si jen povzdechl. Tak tohle bude dlouhý rok.

Ani potom otázky neskončily, ostatní nebelvírští chtěli své vlastní odpovědi a připojilo se k nim dokonce i několik havraspárských a mrzimorských, aby zjistili, o co jde. Jenom zmijozelští si udržovali svůj odstup, ačkoliv pohledy, které vrhali přes místnost, byly mrazivé. Zatímco se Harry dusil pod nekonečným proudem otázek a špitání, nebylo to nic ve srovnání s přijetím, jakého se dostalo Snapeovi, když vstoupil do Síně. Následovalo smrtící ticho, všechny oči se na něj upřely ve snaze najít na něm něco zvláštního, něco, co opominuli, co možná přimělo Chlapce, který přežil, aby se s ním oženil.

Posadil se k hlavnímu stolu, pokývl ostatním učitelům a pak obrátil svůj nejničivější pohled na celou studentskou masu. Mělo to svůj obvyklý účinek, každý se rychle odvrátil a všichni se vrátili ke svým špitaným teoriím.

Harry nervózně pohlédl Snapeovým směrem a všiml si, že právě pročítá článek na přední straně Denního věštce. Soudě podle vzteku sálajícího z temných očí nebyl ani trochu potěšen jejich spekulacemi. Harry nedokázal odhadnout, jaký má důvod ke svému hněvu - zdálo se, že si každý myslí, že z toho vyšel čistý jako lilie. Harry na druhou stranu byl vylíčen jako ziskuchtivec jdoucí po penězích. Netěšil se na zbytek dne.

Otázky vůbec nepřestávaly. Celý dlouhý den musel Harry zas a znovu odpovídat na tytéž věci. A přestože jejich pocity sdílel, začínal být unavený z výrazů soucitu na tvářích spolužáků. Po pravdě řečeno, jak moc neměl Snapea rád, nebyl ani zdaleka tak špatný jako Dursleyovi. Nakolik mu mohl věřit, neměl ani ten nejmenší záměr udeřit ho nebo ho nechat hladovět, nebo ho nechat, aby ho obsluhoval nebo mu sloužil. A za ten šálek kávy ráno Harrymu skutečně poděkoval, k Harryho obrovskému překvapení. Přece jen se však obával hodiny lektvarů. Vždycky byl v tomhle předmětu dost mizerný žák, ačkoliv vážně nevěděl proč. Usilovně se snažil. Nicméně se nezdálo, že by v tom byl nějaký rozdíl. A Snape se postaral, aby o jeho nespokojenosti věděli všichni. Přidejte k tomu, že měli dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem a Harry se té hodiny děsil. Kdyby nebylo Hermionina doučování, nikdy by v loňském roce neprošel při NKÚ z lektvarů.

Ještě než začala hodina lektvarů, poslední hodina toho dne, byl už Harry vyčerpaný a připravený vyletět na první osobu, která mu řekne ještě jedno slovo. Naštěstí si to zřejmě většina nebelvírských uvědomila - spojovalo je i to, že také nenáviděli lektvary. Nicméně tentokrát musel Harry vydržet hihňání a potutelné pohledy, přicházející ze zmijozelské části učebny. Uvažoval, jak se Snapeovi podařilo proplout celým tímto dnem, aniž by někoho zabil.

Asi ne moc dobře, soudě podle toho, jak vrazil do místnosti, černý plášť vířící kolem něj. Jeho tvář byla jak vytesaná ze žuly a všichni v místnosti okamžitě ztichli, zmijozelské nevyjímaje.

„V těchto hodinách budeme studovat pokročilé lektvary jako přípravu na vaše OVCE. To znamená, že většina letošních lektvarů bude nestabilní,“ oznámil Snape do mrtvého ticha. „Pro ty, jejichž slovní zásoba je nedostatečná, to znamená, že jsou nebezpečné, nestálé, ne-li výbušné.“ To poslední bylo namířeno k nebelvírské části učebny. „Proto očekávám neustálé soustředění a naprostou pozornost k detailům. Rád bych udržel počet mrtvých a roztrhaných na minimu, proto jestliže najdu nějakého studenta… KTERÉHOKOLIV studenta!“ střelil pohledem ke zmijozelské části místnosti; všichni se překvapeně přikrčili, „dělat cokoliv, co bych si mohl vyložit jako žertíky, proklínání nebo prostě flákání, stanete se automaticky dobrovolným testovacím subjektem pro lektvary prváků!“ Hrozba byla dostatečně děsivá, protože si všichni vybavili pohromy, které vytvořili během vlastního prvního ročníku. Všichni v místnosti si neklidně poposedli. „Na svých lavicích najdete krabici naplněnou prudce jedovatými položkami. Vyndejte si svitky a všechny je identifikujte!“

Harry pracoval ve dvojici s Ronem a oba začali procházet a třídit položky v krabici. Hermiona určila ty nejnebezpečnější z nich dříve, nežli si kterýkoliv z nich mohl opravdu ublížit. Snape nežertoval, když prohlásil, že obsah je jedovatý: řada položek v krabici byla ve skutečnosti nebezpečná při pouhém dotyku. Harry si všiml, že Snape tráví většinu hodiny obcházením kolem s neoznačenou lahví v ruce - nějaký druh univerzálního protijedu, hádal.

Zvládl téměř celou hodinu bez nehody, když se zmijozelští konečně odhodlali udělat první tah. Zatímco byl Snape zaneprázdněn s Deanem Thomasem, Pansy Parkinsonová uchopila jakýsi předmět železnými kleštěmi a mrskla ho přes místnost směrem k Harrymu. Hádali, že ať je to cokoliv, je to nebezpečné, proto se jak Ron tak Harry sehnuli, aby tomu uhnuli z cesty, zatímco předmět se žbluňknutím přistál na jejich stole. Harryho židle se s hlasitým zarachocením převrhla.

„Pane Pottere!“ zařval Snape. Harry ztuhl, když k němu Snape vykročil. „Máte nějaký důvod, proč na vašem stole leží šupina ohňového draka navzdory tomu, že jsem vám všem řekl, abyste ji nevyndavali z ochranné nádoby?“

Šupina ohňového draka. Harry sebou trhnul - kdyby zasáhla buď jeho nebo Rona, měli by kůži samý puchýř. Na chvíli zvažoval, že Snapeovi řekne, že ji tam hodila Pansy, ale pak si řekl, že by mu pravděpodobně nevěřil. Snape nikdy nepodpořil nebelvírské proti svým zmijozelským. „Ne, pane,“ odpověděl tiše.

Snapeovy oči vzplály hněvem. „Strhávám Nebelvíru deset bodů, Pottere,“ štěkl. „A ukliďte ten svinčík!“

Výraz triumfu na tvářích zmijozelských téměř přiměl Harryho hodit na ně dračí šupinu nazpět, dokonce i když se na něj Snape díval. Ale poslední věc, kterou chtěl, bylo připravit Nebelvír o další body. Byl první den vyučování a on už jim ztratil deset bodů.

Ron vrhl na odcházejícího Snapea pohled naprosté nedůvěry a opovržení, zatímco pomáhal Harrymu uklidit šupinu ze stolu. „Tolik, pokud jde o rodinnou loajalitu,“ zamumlal Ron pod vousy.

„Čekal jsi snad něco jiného?“ zeptal se Harry právě tak tiše.

„Vlastně ne,“ připustil zrzek. „Aspoň, že ti nedal školní trest. Ne že by to nenaštvalo. Dostat školní trest od manžela. Jako bys s ním už tak netrávil dost času.“

Uklízeli nepořádek a dokončili to, právě když hodina skončila a Snape je pro tento den všechny propustil. Ale Harry zjistil, že na něj zmijozelští čekají na chodbě a z pohledu zlomyslné radosti na jejich tvářích se mu sevřel žaludek.

„Strhávám deset bodů Nebelvíru,“ posmíval se Malfoy. „Nemůžeš jenom vyhrávat, že ano, Pottere? Musíš být opravdu špatný, když ztrácíš body i poté, co jsi podržel učiteli.“

Sexuální narážka byla poslední kapkou. Harry se ani neobtěžoval vytáhnout svou hůlku. Prostě Draca vší silou praštil. Tvrdě ho udeřil do čelisti, až srazil druhého mladíka na zadek. Výkřiky rozhořčení a škodolibosti od zmijozelských i nebelvírských byly následovány tasením hůlek na obou stranách a skončilo to remízou obou skupin. Draco ohromeně vzhlédl, zíral na Harryho ze země, jeho ret krvácel a vypadal, jako by nemohl uvěřit, že ho Harry skutečně uhodil.

Ale dřív, než bylo vysloveno jediné zaklínadlo, zjevil se nad všemi temný obrys Severuse Snapea a způsobil, že všichni ztuhli. „Pottere!“ zavrčel Snape. „Udeřil jste právě pana Malfoye?“

Vzhledem k tomu, že Harry měl pořád ještě ruku sevřenou v pěst, předpokládal, že je naprosto jasné, co se stalo. Ucouvl před hněvem, který uviděl ve Snapeových očích. „Ano, pane,“ přiznal se nervózně.

„Proč?“

Harry zrudl. Ani za zlaté prase by nezopakoval, co řekl Draco, a každý, včetně Malfoye, to věděl. Zmijozel se vyškrábal na nohy a jeho oči Harryho vyzývaly, aby jen něco řekl. Navzdory krvi na svých rtech se samolibě usmíval.

„Bez důvodu, pane.“ Harry skřípal zuby, když ta slova pronášel. Po jeho slovech následovalo mrtvé ticho a všichni pohlédli na Snapea. Mužův výraz byl nečitelný.

„Hlaste se dnes večer pro školní trest, pane Pottere.“ Jeho hlas byl smrtelně ledový. „Teď odtud všichni zmizte.“ S tím se otočil a zmizel zpět v učebně.

Zmijozelové se hned rozchechtali, zatímco nebelvírští na ně vztekle civěli.

„Ztráta bodů a trest!“ dorážel Malfoy. „Nedělej si s tím starosti, Pottere. Možná bys mohl trest vyměnit za něco jiného. Domnívám se, že tě rád uvidí na kolenou.“

Harry ho málem zase uhodil, kdyby se najednou Snape znovu nevynořil z učebny. Popadl Malfoye za krk a přirazil ho nahoru ke kamenné stěně chodby, oči sálající běsem. „Pane Malfoyi! Jestliže vás ještě někdy uslyším takhle urazit mého manžela, vyvleču vás na nádvoří a osobně z vás to svinstvo vymlátím! Rozumíte?!“

Malfoyova tvář byla bílá jako stěna, oči měl rozšířené hrůzou. Horlivě přikyvoval a pokoušel se promluvit navzdory ruce, která svírala jeho hrdlo. Spokojený s jakoukoliv odpovědí, kterou zakvičel, ho Snape odstrčil stranou a znovu ho tak srazil na zem. Ostatní zmijozelští stáli ztuhlí v šoku, bledé obličeje zíraly na Snapea, jako by ho nepoznávali. Nebelvírští byli ve stejném šoku, na jejich tvářích ležel úžas. Snape je ještě obdařil svým nejvýhrůžnějším pohledem.

„Vypadněte, TEĎ!“

Všichni uprchli - zmijozelští jedním směrem, nebelvírští druhým.

Harry, kterého spolu s ostatními odtáhli Ron a Hermiona, byl naprosto oněmělý šokem. Nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo! Snape napadl Malfoye, aby chránil ne jeho život, ale čest! Mužova slova mu duněla hlavou. Můj manžel. Možná měl Artur Weasley pravdu, když prohlásil, že Snape bude zavázán svou ctí chránit ho.

Harry shledal, že sedí v nebelvírské společenské místnosti, dřív než si to uvědomil, ani si nevzpomněl, že už tu dál nebydlí. Zbytek nebelvírských byl zaměstnaný tím, že ostatním studentům vyprávěl, co se právě stalo. Harry se domníval, že do večeře se to rozšíří po celém hradu.

„Nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo!“ vykřikoval Seamus. „Ó, Merline! Viděli jste Malfoyův výraz?“

„Nemůžu uvěřit, že tě Snape bránil!“ vykřikl Neville a zíral na Harryho s něčím téměř blízkým úctě. „Nikdy dřív nikoho nebránil!“

Ron vypadal právě tak oněmělý jako Harry. Zato Hermiona se nezdála ani šokovaná, ani překvapená. „Tedy, co jiného byste čekali?“ vyptávala se ostatních. „Může se to zdát podivné, ale faktem je, že jsou manželé. A jakákoliv urážka Harryho je urážkou Snapeovy rodiny. Jestli si chce udržet čistý štít, musí bránit Harryho čest. Ti dva jsou teď spolu svázáni.“

„Já to vím,“ souhlasil Seamus. „Prostě jsem jen nevěřil, že to Snape udělá. Nebo že by se o to staral. Nikdy předtím se o nikoho nestaral. A už jenom ta představa, že hlava Zmijozelu hájí Nebelvíra!“ Zakroutil hlavou. „To je k neuvěření.“

„Merline, kdo mohl vědět, že to ten bastard má v sobě!“ pronesl Dean radostně. „Myslel jsem si, že se Malfoy počůrá!“

„Určitě je to zvláštní,“ souhlasil Ron. „Věděl jsi, že se chystá udělat něco takového, Harry?“

Harry se na kamaráda nedůvěřivě zadíval. „Jak bych mohl vědět něco takového? Ten chlap mi právě dal trest! Proč bych měl očekávat, že bude hájit mou čest?“

„Jo, není to divné?“ zvolal Seamus. „Vezme ti body, dá ti školní trest a pak vyhrožuje, že z Malfoye vytluče to svinstvo za to, že říká stejnou špínu, jakou na tebe chrlil celých pět let!“

„Jo, můj život je pořádný blázinec,“ souhlasil Harry.

„Co si myslíš, že tě nechá dělat za trest?“ zeptal se Dean.

Harryho oči se šokovaně rozevřely a vrhl vzteklý pohled na svého spolužáka. Jediné, čemu se podařilo celý den nebelvírským, havraspárským i mrzimorským vyhýbat, byly sexuální narážky, kterých se Harry tak děsil; slyšet to teď, poté, co mu Malfoy právě řekl, bylo na něj moc.

Deanovy oči se překvapeně otevřely a pak zvedl ruce v obraně. „Já to nemyslel takhle!“ vypískl. „Přísahám! Prostě jsem jen myslel, že je to divné, dostat školní trest od vlastního manžela. Je to příliš velké stírání hranice mezi veřejným a soukromým životem.“

Uklidněný Harry se zase rozvalil v křesle. „Řekl bych, že spíš nedat mi trest by bylo stíráním hranice.“ Přelétl pohledem k Hermioně. „Nepředpokládám, že by o tom někde bylo pravidlo? Zdá se mi, že McGonagallová naznačovala, že existujou jisté zvyky, pokud jde o ženaté studenty, což ukazuje, že tohle se už stalo předtím.“

„Není to časté,“ řekla mu Hermiona. „Ale už se to stalo - ačkoliv většinou šlo o sňatky mezi dvěma studenty. Ne student a učitel. Ale existovaly případy dohodnutých manželství, které jsou téhle situaci podobné. Ale pochybuji, že někde existuje něco jako směrnice. Budete si to muset vyřešit mezi sebou.“

„No, rozhodně se nikdo nechystá nařknout Snapea z favorizování,“ řekl jim Ron.

„Budu mít štěstí, když prolezu lektvary stejně jako doposud,“ souhlasil Harry. Najednou se zasmál. „Nebyl by z toho zajímavý titulek na přední straně Denního věštce? Chlapec, který přežil, manžel bradavického mistra lektvarů, propadl z lektvarů!“

Hermiona si znechuceně odfrkla. „Pochybuji, že propadneš z lektvarů, Harry,“ oznámila mu. „Já tě nenechám. A mám podezření, že ani Snape. Když už kvůli ničemu jinému, tak proto, aby se právě takovému titulku vyhnul.“

Dveře společenské místnosti se najednou otevřely a McGonagallová dovnitř strčila hlavu. „Pane Pottere, mohla bych s vámi na moment mluvit?“

„Samozřejmě, paní profesorko,“ řekl Harry rychle a zvědavě se podíval na své přátele. Následoval McGonagallovou ven do chodby a dolů do její soukromé kanceláře v základně nebelvírské věže. Jakmile byli uvnitř, pokynula Harrymu, aby se posadil před její stůl.

„Harry,“ zahájila. „Na výsledkové tabuli jsem si všimla, že jsi nejen ztratil body pro Nebelvír, ale také jsi dostal školní trest. To všechno během prvního dne školy.“ Pokynula k magické nástěnce, která zdobila jednu zeď a na níž se automaticky zobrazovaly a sčítaly body pro Nebelvír. Harry uviděl své jméno tučně napsané na dvou místech.

„Ano, madam,“ povzdechl. „Omlouvám se, já…“

„Harry,“ přerušila ho. „Nejsou to body nebo trest, co mi dělá starosti. Nepochybuji, že se tobě i mnoha dalším povede totéž během celého školního roku. Co mě zajímá, je, že obě provinění přišla od profesora Snapea.“

Harry přikývl. Určitě si nemyslela, že to je neobvyklé. Nikdo neodebíral Nebelvíru víc bodů než profesor Snape.

McGonagallová si povzdechla. „Harry, nenapadlo tě, v jak těžké pozici teď Severus je? Jsi jeho manžel. Bez ohledu na to, že jste byli oba k tomuto sňatku přinuceni, pořád je to legální svazek. Všechno, co uděláš, se odrazí na něm. A to, že on je tím, kdo ti odebral body nebo dal trest, na něj musí silně doléhat. Chápu, že je tahle situace pro tebe nová, ale břímě toho, aby s tebou udržoval během vyučování profesionální vztah, leží naprosto na jeho ramenou, protože on je tady v postavení autority. Ale to neznamená, že nemáš stejnou zodpovědnost, abys mu pomáhal udržovat korektnost a dekorum. Nemůže riskovat, že bude obviněn ze zaujatosti nebo protekce, s čímž, jak nepochybuji, si poradí se svou obvyklou obratností; ale je to od tebe mimořádně nefér, tlačit ho do opačného extrému.“

Harry cítil, jak se při jejích slovech začíná červenat. Skutečně nepřemýšlel o tom, jak neobvyklé to pro Snapea musí být, udržovat si odstup jako učitel. Pravděpodobně pro něj bylo podivnější být ženatý se šestnáctiletým studentem než pro něj být ženatý s šestatřicetiletým učitelem. „Lituji, profesorko,“ omlouval se. „Je to prostě tak, že některé situace se mi vymkly zpod kontroly.“ Nebylo toho mnoho, co mohl udělat, jestliže se zmijozelští rozhodli dostat ho do průšvihu. Mají léta praxe v tom, jak to nalíčit, a Snape to věděl.

„Uvědomuji si, že jistí studenti mohou způsobit některé nemístné situace,“ souhlasila McGonagallová suše. „Prostě jen navrhuji, abyste se co nejvíce snažil nedávat Severusovi důvod brát v potaz vaše chování. Kvůli vám oběma.“

„Ano, madam.“ Harry souhlasně přikývl.

„A v zájmu toho, abychom zajistili, že se neobjeví žádná narážka na nevhodnost, všechny tresty, které dostanete od profesora Snapea, si odpracujete u mě.“ Na tvářích starší ženy byl náznak slabého ruměnce a Harry měl podezření, že slyšela o tom, co Draco řekl. Divil se, jak se ta historka mohla tak rychle rozšířit.

„Je tohle váš nápad?“ zeptal se zvědavě.

Ale McGonagallová zakroutila hlavou. „Ne, sotva před několika minutami jsem mluvila se Severusem. Byl to jeho nápad. Zdá se, že měl obavy z nějaké odporné šeptandy, kterou zaslechl.“

Harry se jen začervenal, protože si nebyl jistý, co si o celé té situaci myslet.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Harry si teprve teď začíná uvědomovat, jak málo ví o kouzelnické společnosti. Hodně jsem se pobavila, když jsem si pohrála se souborem pravidel a společenských zvyklostí pro tento příběh.

 

Obyvatelé sklepení - 3. kapitola

Znamení zla - 5. kapitola

 

Komentáře   

0 # Odp.: Čelit světu - 4. kapitolasisi 2020-02-05 11:20
Určitě nejen Harry ví tak málo o kouzelných zvycích. je jasné, že Hermiona si už hodně věcí nastudovala, ale také pochází z prostředí nekouzelné společnosti. Těším se na cestu, jakou Harry zvládne, aby se do kouzelného světa lépe zapojil a jej pochopil.
Děkuji za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat