| Zobrazeno: 6641
/ 15
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Harry cítil, jak mu z tváře mizí krev, a zároveň viděl, jak se Snapeovy oči rozšířily v naprostém šoku. „Cože?“ zeptal se mistr lektvarů a díval se z Brumbála na McGonagallovou a na Hoochovou. K Harryho zděšení jak McGonagallová, tak Hoochová slabě přikývly na souhlas.
„Snape!“ vykřikl zhrozeně Ron.
„Ale to je nemožné!“ protestoval Harry a díval se na ně, jako by přišli o rozum. Molly a Artur nevypadali obzvlášť šťastně, ale nezdáli se být tak rozrušení, jak si Harry myslel, že by měli být.
Brumbál se na Harryho zamračil. „Proč by to mělo být nemožné? Chápu, že ty a profesor Snape spolu moc dobře nevycházíte, ale to v takovýchto případech bývá časté. Nakonec se přes minulost dostanete. Je to vynikající volba. Vy oba jste poměrně vyrovnaní, pokud jde o schopnosti a sílu - nebo budete, až dokončíš školu, Harry. A než se tak stane, je Severus určitě schopen tě ochránit před každou hrozbou. A máte mnohem víc společného, než si uvědomujete a -“
„Ale on je muž!“ přerušil ho Harry, který uvažoval, jestli ředitel už naprosto přišel o rozum.
Brumbál se zdál jeho komentářem trochu zaražený. Hermiona se k Harrymu naklonila. „Tohle je mudlovský předsudek, Harry,“ pošeptala mu. „V kouzelnickém světě na tom ve skutečnosti nezáleží - čarodějnické manželství je podle zákona dobrovolný svazek mezi dvěma dospělými bez ohledu na pohlaví nebo druh.“
„Opravdu?“ Harry se obrátil a překvapeně na ni hleděl. Nikdy o tom vážně nepřemýšlel z hlediska své osoby, neměl zakořeněné předsudky proti homosexualitě, i když si nedokázal vybavit žádnou situaci, kdy si mohl vytvořit nějaký názor, ať už takový nebo onaký. Ale kouzelnický svět nemá předsudky proti… „Druh!“ vykřikl najednou, když mu došlo, co ještě mu v tom sdělení naznačila.
„Nikdy ses nedivil, odkud se vzali kentauři?“ zeptala se s pokrčením ramen. „Za takových okolností jen málo svazků může kouzelnický svět překvapit.“
„Já se s Potterem neožením!“ oznámil Snape dřív, než mohl Harry zareagovat.
„No tak, Severusi,“ dohadoval se s ním Brumbál. „Je to dobré partnerství. A řeší to všemožné problémy, v první řadě to, že naděje na nalezení někoho ještě vhodnějšího do zítřejšího rána je vysoce nepravděpodobná.“
„Dobré partnerství!“ zavrčel Snape. „Nehledě k tomu, že nemůžeme vystát jeden druhého, zapomněl jsi na moji DALŠÍ pracovní náplň?“
Harry téměř vyskočil a na místě zopakoval Snapeova slova. Měl absolutní pravdu! Snape se nemohl oženit s Harrym a zároveň být špehem. Bylo by to jasné vyhlášení jeho loajality, kdyby to udělal. Nicméně se mu podařilo se ovládnout, protože si byl jistý, že by Snape v žádném případě jeho pomoc neocenil.
„Připouštím, že nebudeš moci udržovat svou pozici coby věrného Smrtijeda,“ souhlasil Brumbál přívětivě. „Ale už jsem si o tom každopádně s tebou chtěl promluvit, Severusi. Stalo se to příliš nebezpečné. Kdyby nebyl Voldemort poslal tebe a Lucia na onen malý hon na čarodějnice, který jsem si minulé jaro vymyslel, byl bys spolu s ostatními zabit v bitvě.“
Harryho oči se při tom rozšířily. Dokonce ani nepomyslel na to, aby zauvažoval, jak Snape zvládl zůstat věrohodným špionem a přitom se vyhnout bitvě. Najednou se zachvěl, když si uvědomil, že spolu s věrnými Smrtijedy mohl být minulé jaro zodpovědný i za smrt profesora Snapea. A ačkoliv Snapea neměl rád, musel připustit, že obdivuje jeho odvahu a statečnost, nemluvě o neochvějné věrnosti Brumbálovi navzdory pekelnému životu, který musel vést jako špeh.
„Ne,“ pronesl Brumbál rozhodně, „je na čase stáhnout tě z pole, Severusi. Potřebujeme tě tady, s námi. A takhle budeme mít jistotu, že je po Harryho boku oddaný člen Řádu, který ho bude chránit.“
„Albusi!“ protestoval Snape ve zděšeném šoku.
Brumbál najednou vstal, popadl Snapea za ruku a odvedl ho do rohu místnosti, kde s ním potichu rozmlouval. Ron a Hermiona využili tuto příležitost, aby si šeptem promluvili s Harrym.
„To je šílené,“ protestoval Ron. „Nemůžou přece vážně uvažovat o tom, že tě ožení s tamtím umaštěným bastardem!“
Harry, který začínal propadat panice, na ně zoufale pohlédl. Co se to, k sakru, chystá udělat? Zdá se, že to bude záležitost toho, kdo ho zabije dřív - pokud se neožení se Snapem, zabije ho Voldemort. Pokud se s ním ožení, zabije ho pravděpodobně Snape osobně. Nemluvě o tom, co by udělali ostatní z Nebelvíru a Zmijozelu. Nikdy o sňatku opravdu vážně neuvažoval, ale vždycky předpokládal, že pokud se dožije dospělosti, mohl by se jednou, jako jeho rodiče, zamilovat, oženit a mít rodinu. Vlastně se mu ta představa docela líbila. Ale strávit zbytek svého života uvězněný ve společnosti Severuse Snapea, nejvíce nenáviděného učitele v Bradavicích? To by bylo jako jedna nekonečná hodina lektvarů až do smrti.
„Harry, tohle nemůžeme připustit,“ souhlasila Hermiona a poněkud rezignovaně pohlédla na Rona.
Ron, který vypadal bledě a nezdravě, souhlasně přikývl. „Máš pravdu,“ řekl odhodlaně. „Jsme tvoji nejlepší přátelé, Harry. Kterýkoliv z nás…“ jeho hlas se na okamžik zlomil, ale rychle ho vyrovnal. „Kterýkoliv z nás si tě vezme, než abychom tě nechali oženit se - se Snapem.“
Harrymu chvíli trvalo, než pochopil, co mu jeho přítel říká, především proto, že se stále ještě úplně nevzpamatoval z šoku, když se dozvěděl, že kouzelnický svět podle všeho nemá vůbec žádné předsudky proti tomu, když se vezmou dva muži. Nakonec mu došlo, že oba jeho přátelé jsou ochotní si ho vzít, že jsou připraveni obětovat svou vlastní naději na budoucí štěstí, jenom aby ho ochránili. A přestože zoufale chtěl pryč - nějak se vyhnout manželství se Snapem, ve svém srdci věděl, že by tohle svým přátelům nikdy nemohl udělat.
Pravdou bylo, že ať se na to díval jakkoliv, jeho život a štěstí nikdy nepatřili jenom jemu. Od chvíle, kdy mu Voldemort zavraždil rodiče a jeho změnil v Chlapce, který přežil, byl jeho život naprosto mimo jeho kontrolu. Vždycky mu byla odepřena volba - nejdříve s Dursleyovými a pak, v kouzelnickém světě, vírou, že se ho chystá zachránit. Vlastně tím, že právě tohle udělal minulé léto - zachránil ho, tuto víru jenom posílil. A bez ohledu na to, co v životě udělal, v co dalšího by mohl ještě doufat nebo o čem snít, Voldemort ho nikdy nenechá žít obyčejný život. Ne že by se ho Voldemort vůbec chystal nechat žít. Přinejmenším mohl zajistit, že aspoň jeho přátelé ještě mají naději na obyčejný život.
„Jste moji nejlepší přátelé,“ řekl Ronovi a Hermioně potichu. „A jestliže mám čelit čemukoliv, co přijde s Voldemortem, potřebuju své nejlepší přátele vedle sebe - jako mé nejlepší přátele. Nemůžu si vzít jednoho z vás. Zničilo by to všechno mezi námi.“
„Harry,“ protestovala Hermiona. „Nikdy nikomu nedovolíme všechno zničit.“
„Má pravdu, kámo,“ přidal se Ron. „Vždycky budeme tvoji nejlepší přátelé. Ať se stane cokoliv.“
Zdá se, že bude potřebovat něco přesvědčivějšího. Uchopil je oba za ruce. „Vy dva jste to jediné normální v mém životě,“ řekl jim divoce. „Nemůžu o to přijít. A kdybych si vzal některého z vás, změnilo by to všechno. Nemůžu.“
Zdálo se, že oba pochopili, a on uviděl v jejich očích směs úlevy a viny. „Ale Snape,“ ještě naposledy namítl Ron. „Co třeba… Ginny? Jsem si jistý, že by…“
„Ještě další měsíc jí nebude patnáct,“ připomněla mu Hermiona. „Do té doby bude pozdě.“
„A kromě toho,“ přiznal Harry, „oženit se s Ginny by bylo jako vzít si mou MALOU SESTŘIČKU. Ani tohle bych nemohl udělat.“ Byl si moc dobře vědom toho, že Ginny je do něj zblázněná. Připočtěte k dohodnutému sňatku zamilovanost a máte recept na katastrofu, pomyslel si. Přinejlepším jedna věc byla jistá - mezi ním a Snapem by nikdy nemohlo existovat takovéto nedorozumění. Pohlédl přes pokoj na Snapea, který byl stále ještě ponořený v zuřivé hádce s ředitelem. Snape vypadal rozzlobeněji, než ho kdy vůbec viděl, a tak si zoufale povzdechl.
Molly a Artur, kteří poodstoupili, aby trojici umožnili si potichu promluvit, se k nim znovu připojili. „Je všechno v pořádku, Harry, drahý?“ zeptala se ho starostlivě Molly.
„Mami, to je prostě děsné!“ protestoval Ron. „Nemůžeme dovolit, aby se Harry oženil se Snapem.“
Molly se zamyšleně zamračila. „Vím, že nemáte profesora Snapea rádi,“ poznamenala Molly. „Ale ředitel má pravdu, když tvrdí, že tohle vyřeší většinu problémů. Severus Snape pochází z velice uznávané, starobylé a bohaté kouzelnické rodiny. Pravda je, že i kdybychom pro Harryho našli nějaké hodné, roztomilé děvče ke sňatku, byly by tu vyhlídky, že si ministr Popletal najde způsob, jak manželství anulovat a stejně v adopci pokračovat. Je jen velmi málo rodin s dostatečným postavením, aby se něčemu takovému vyhnuly. Myslela jsem si, že by mohl vyhovovat Bill nebo Charlie, ale my prostě nemáme dost peněz ani postavení, abychom Popletala zarazili. Ale rozhodně se nepokusí pustit do křížku se Severusem. Věděl by, že by ten boj prohrál.“
„Zní to, jako že si vlastně myslíš, že s tím Snape bude souhlasit?“ zvolal Ron. „Nebo že jestli to udělá, šel by do toho, aby chránil Harryho. Neznáš ho tak, jako ho známe my.“
„Jsem si jistý, že s tím Severus souhlasit bude,“ opravil ho Artur. „Albus Brumbál umí být velice přesvědčivý. A ano, Severus bude Harryho chránit. Jestliže si Harryho vezme, bude svou ctí zavázán chránit ho.“
„Pokud ho dřív nezabije,“ namítl Ron.
„Nikdy se mě nepokusil zabít,“ podotkl tiše ke svému příteli Harry. Nemohl uvěřit tomu, že skutečně Snapea brání, ale ten muž několikrát riskoval svůj vlastní život, aby Harryho zachránil. A, při Merlinovi, riskoval svůj život zas a znovu pro Fénixův řád, aby pro ně všechny získal další informace o Voldemortově činnosti.
„Je vlastně úžasný úlovek,“ objasnila jim všem Molly. „Jenom ty peníze…“
„Takže je to pravda, že má peníze?“ zeptala se Hermiona.
„Och, nebesa, drahá,“ rozesmála se Molly. „Už jenom samo to, že je mistrem lektvarů, by z něj udělalo dost zámožného - v kouzelnickém světě není výnosnější práce nežli tahle. Ale on sám pochází ze starobylého rodu. Spousta peněz.“
„Ale je pro Harryho příliš starý,“ dál namítal Ron.
Jak Molly, tak Artur se zdáli být tím komentářem překvapeni. „Je jenom o dvacet let starší než Harry,“ nakonec poukázal Artur, jakoby to byla ta nejběžnější věc na světě. Harry začal mít podezření, že v kouzelnickém světě je zase další věc, kterou nevěděl. Toto podezření se jenom potvrdilo, když si Ron povzdechl a souhlasně přikývl.
A znova mu přišla na pomoc Hermiona, narozená mezi mudly. „Pomysli na to, jak dlouho kouzelníci žijí,“ potichu mu pošeptala. „Dvakrát, ne-li třikrát déle, než je průměrná délka života mudlů. Věkový rozdíl by musel být spíš kolem šedesáti či osmdesáti let, než by si toho někdo všiml.“
Přikývl v náhlém pochopení. „Myslím, že na ničem z toho stejně nezáleží,“ povzdechl si Harry. „Vlastně nezáleží na tom, jestli se ožením se Snapem, Filchem nebo McGonagallovou. Buď se musím oženit nebo utíkat jako o život a nebo si změnit jméno na Popletal. A protože dvě z těchto možností skončí tak, že zemřu Voldemortovou rukou, myslím, že ta poslední není tak špatná.“ Jeho žaludek se zkroutil a protestoval při pouhé té myšlence. Bylo mu zle.
Dřív, než mohl kdokoliv vyslovit další argument nebo útěchu, otevřely se dveře a znovu vstoupil Percy, čímž ihned upoutal pozornost všech. „Cokoliv se chystáte udělat, měli byste to raději udělat co nejdříve,“ informoval všechny. „Poslední dokument byl právě teď na ministerstvu vyplněn. Popletal tu bude do půl hodiny, aby si Harryho odvedl.“
„Tak tedy dobrá,“ prohlásil Brumbál. „Žádné další diskuze. Nemáme v téhle věci na výběr a nemáme ani čas hledat jiné řešení.“ Při tom pohlédl poněkud jízlivě na Snapea. Mistr lektvarů jen zlobně blýskl očima a odvrátil se. Harry z toho pochopil, že měl Artur pravdu a že byl Snape opravdu přemluven. Měl pocit, že na místě omdlí.
„Nejlepší bude, když to budeme mít za sebou,“ pokračoval Brumbál. „Percy, budeme potřebovat tvoji pomoc s dokumenty.“
„Dokumenty?“ zmateně se zeptal Percy.
„Harry a Snape se vezmou,“ informoval Ron svého bratra. Percyho oči se v šoku rozevřely a pohlédl na své rodiče pro potvrzení.
„Můžeš dnes večer získat vyplněné papíry?“ zeptal se Artur svého syna.
Percy téměř vyprskl, pak se však vzchopil. „Ovšemže,“ přikývl, ačkoliv jeho oči byly stále ještě nevěřícně vykulené. „Můžu je tajně vpašovat do zbytku svých úředních listin dřív, než se dnes večer uzavřou záznamy.“
„Dobrá, tak pojďme na to,“ naléhal Brumbál. „Harry, pojď sem.“
Harry se postavil na nohy a byl překvapený, že ho jeho nohy pořád ještě nesou, když poněkud omráčeně kráčel k řediteli a profesoru Snapeovi. Zachytil pohled, který na něj vrhla McGonagallová, směs soucitu a nedůvěry, jako kdyby také nemohla uvěřit tomu, že hrdina její koleje se chystá oženit s hlavou Zmijozelu. Nemohl se ani pokusit představit si, jak proběhne zbytek školního roku a jak to ovlivní jeho postavení ve škole. Ale vzhledem k tomu, že pokud by to neudělal, byl by za půl hodiny z hradu navždy odvlečen Korneliem Popletalem, tak předpokládal, že v této záležitosti není jiná možnost.
Najednou zjistil, že stojí před ředitelem vedle zlobně civějícího Severuse Snapea. „Vezměte se za pravé ruce,“ řekl jim Brumbál.
Harry pozvedl jednu třesoucí se ruku, neschopný přimět se k iniciativě a sám skutečně uchopit Snapeovu ruku. Snape to udělal za něj. Snapeova ruka se nechvěla a jeho sevření bylo jen o trošku pevnější, než aby mohlo uklidnit Harryho mysl. Ruka byla teplá a Harry cítil, jak mu tváře hoří v rozpacích. Nemohl se přimět pohlédnout do Snapeovy tváře, protože si nebyl jistý, jestli by vydržel pohled znechucení, který by tam určitě uviděl. Cítil se celou tou situací ponížený.
„Dál to provedeme jednoduše,“ ujistil je všechny Brumbál. „Jen rychlá výměna slibů a to bude to hlavní. Harry, opakuj po mně. Já, Harry James Potter, beru si tebe, Severusi Alexandře Snape, za svého manžela a svazuji své tělo, jméno, dům i moc s tvým.“
To nebyla slova, která by znal z mudlovských svateb, ale opakoval je pečlivě, přestože nevěřil, že se byť jediné z toho stane. Stejně tak nemohl uvěřit slovům, která vyslechl dál.
„Já, Severus Alexander Snape, beru si tebe, Harry Jamesi Pottere, za svého manžela a svazuji své tělo, jméno, dům i moc s tvým.“ Melodický hlas mistra lektvarů byl naplněn stejnými sarkastickými a uštěpačnými tóny, které vždy mohl očekávat v posledních pěti letech. Stále se neodvážil vzhlédnout.
„Výborně,“ kývl Brumbál, pak natáhl levou ruku, hůlku ve své pravici. Jedno rychlé klepnutí jeho hůlkou a na dlani jeho ruky se zjevily dva zlaté prsteny. Každému podal jeden. Snape se v tomto chopil iniciativy, otočil Harryho pravou ruku a navlékl jeden ze zlatých prstenů na jeho třetí prst. „Tímto prstenem si tě beru,“ zavrčel. Prsten padl dokonale, nesporně svědectví Brumbálových magických schopností. Ale pociťoval ho na své ruce podivně studený a těžký.
Vzal ten druhý prsten a nechal ho sklouznout na Snapeův prst, jeho vlastní ruka se ještě viditelně třásla. „Tímto prstenem si tě beru,“ slabě zamumlal a uzel v jeho žaludku se zvětšil. Najednou Harryho napadlo, co ve většině svatebních obřadů následuje po výměně prstenů.
„Prohlašuji tímto váš svazek za uzavřený,“ slavnostně pronesl Brumbál. „Můžete se…“
Jak Harry, tak Snape na něj pohlédli vší svou silou, umlčujíce tak jakýkoliv návrh, aby se políbili. „Ah, ano, ovšem,“ odkašlal si Brumbál. „Správně, teď tedy doklady.“ Znovu mávl hůlkou, čímž ve vzduchu vyvolal velký svitek. „Standardní manželská smlouva,“ informoval je, rozvinul svitek na servírovacím stolku a vykouzlil brko a lahvičku inkoustu. „Kdybyste to mohli oba podepsat.“
Snape vykročil a vztekle naškrábal své jméno přes dokument, pak se otočil a podal brko Harrymu. Harry, který na okamžik zachytil pohled mistra lektvarů, téměř couvl před vztekem, který tam zahlédl. Popadl brko, obrátil se k dokladu a upsal svůj život svým podpisem vedle Snapeova.
„A Molly s Arturem, kdybyste podepsali doklad jako svědkové,“ požádal ty dva Albus.
Oba Weasleyové přikývli, postoupili vpřed a přidali své vlastní podpisy na doklad. Harry risknul rychlý pohled na své dva přátele. Výraz soucitu na jejich tvářích ho málem rozplakal. Percy stál vedle nich, přihlížel, na jeho vlastní tváři směs čiré nedůvěry a ohromení.
„Takže to by bylo,“ prohlásil Brumbál. Svitek sroloval, magicky ho zkopíroval a pak jeden z nich předal Percymu. „Hodně štěstí, můj chlapče,“ sdělil mladému muži. Percy přikývl a zamířil zase ke dveřím.
„Dobrá, myslím, že je na řadě oslava,“ pronesl ke skupince Brumbál. „Zatímco budeme čekat, až se objeví ministr Popletal.“
Ačkoliv bylo zcela jasné, že nikdo nemá náladu na oslavu, nikdo neprotestoval, když ředitel vyčaroval láhev šampaňského a podnos s cukrovím. Harry přenechal šampaňské dospělým, vzal si z podnosu kousek čokolády a posadil se ke vzdálenější stěně místnosti, aby se pokusil uklidnit svoje nervy. Ron a Hermiona se mlčky posadili vedle něj. Okrajově si byl vědom toho, že se Snape posadil tak daleko od jejich trojice, jak jen se dalo, zatímco zbývajících pět dospělých vyprázdnilo sklenky šampaňského, jako by potřebovali alkohol, aby přežili zbytek večera.
Nemuseli čekat dlouho. O několik okamžiků později vstoupil Dobby, aby oznámil, že dorazil ministr Popletal a chce ihned mluvit s ředitelem a Harry Potterem.
„Uveď ho sem, Dobby,“ přikázal Brumbál skřítkovi. Malý skřítek přikývl a zmizel. O chvíli později se otevřely dveře a do místnosti vstoupil ministr Popletal následovaný dvěma bystrozory - Harry oba znal. Byli určeni jako Popletalova osobní stráž, když se stalo zřejmým, že se Voldemort s konečnou platností vrátil. Popletal zřídka chodil kamkoliv bez nich. Jejich přítomnost způsobila Harrymu nevolnost, když si uvědomil, že ho Popletal opravdu zamýšlel ještě této noci odvléct z Bradavic.
„Ach, Kornelie!“ uvítal ho Albus zářivým úsměvem. „Je to hezké vidět tě. Zrovna tu máme malou oslavu. Dal by sis sklenku šampaňského?“
Popletal byl trochu zaražený přátelským přivítáním a jeho rozhodný pohled krátce zakolísal. Pak zakroutil hlavou. „Ne, nemám zájem o šampaňské.“ Zamával ve vzduchu dokladem, aby ho všichni viděli. „Jsem tady, abych vzal…“
„Ale jdi, Kornelie,“ přerušil ho Brumbál a nabízel sklenku se šampaňským. „Je to svatební oslava.“
„Nemíchej to do toho, Albusi“ vykřikl Popletal. „Jsem tady v úřední záležitosti.“ Ukázal dokument Brumbálovi, který si povzdechl, vzal si ho od něj a rychle přelétl jeho obsah.
„Ano, to vidím,“ pokývl souhlasně Brumbál a Popletal v tu chvíli vypadal vítězoslavně. „Adoptoval jsi Harryho,“ pokračoval Brumbál. „Což by bylo naprosto v pořádku a skvělé, řekl bych, kdyby to bylo legální.“
„Ujišťuji tě, že je to naprosto legální,“ informoval ho Popletal a jestliže byl překvapen nedostatkem ohromení nad tímto odhalením ze strany Brumbála, nedal to najevo.
„Ano, jistě,“ souhlasil znovu Brumbál. „Kdyby Harryho zákonné postavení vyžadovalo, aby měl poručníka. Ale protože je teď ženatý, už to dále sotva bude sporná otázka.“
Popletalův triumfální pohled zmizel a on letmo pohlédl na šampaňské, které mu Albus stále ještě nabízel. „Ženatý? O čem to, ve jménu Merlina, mluvíš?“
Brumbál se usmál. „Harry se oženil,“ oznámil. „Teď právě oslavujeme svatbu.“ Znovu pozvedl sklenku se šampaňským. „Tak už vlastně tvůj záměr zachránit Harryho z pochybné péče jeho strýčka není nezbytný.“
„Oženil! S kým?“ dožadoval se Popletal, obrátil se k Harrymu a jeho pohled ihned padl na Hermionu Grangerovou, která seděla vedle Harryho a držela jeho ruku ve své. Přikročil k těm dvěma. „Slečno Grangerová, měl jsem to vědět. O tuhle záležitost se ihned postarám. Vy oba budete…“
K Harryho naprostému úžasu náhle Snape vyskočil, překonal pokoj a postavil se mezi něj a Popletala dřív, než mohl Popletal popojít o další krok. „Oženil se se mnou, Popletale!“ mistr lektvarů na muže zavrčel. Zvedl svou pravou ruku a blýskl prstenem na prstě. „A nikam s vámi nepůjde. Nikdy!“
Popletal skutečně šokovaně o několik kroků ucouvl. Dva bystrozoři, kteří ho doprovázeli, si vyměnili pohled ostražitého překvapení. Popletal se podíval na Brumbála pro potvrzení. Ředitel na ministra šťastně zamával svým vlastním dokumentem. „Chtěl by ses podívat na oddací list?“ zeptal se vesele.
Popletal si vzal potvrzení, které mu Brumbál nabídl, a když si přečetl podpisy, zbledl. „Nemůžete očekávat, že uvěřím tomu, že tento sňatek je…“ odmlčel se, jak hledal vhodné slovo. Podíval se na Snapea. „Že je tento sňatek platný?“
Úsměšek, kterým po něm Snape hodil, připomněl Harrymu pohled, který měl profesor těsně předtím, než sebral Nebelvíru větší počet bodů. „Ministře Popletale, nehledě na to, že náš soukromý život není vaše starost, nechcete snad naznačovat, že si myslíte, že bych nevyužil každou příležitost, které se mi dostane?“
Kdyby nezmínil ten kousek o soukromém životě, měl Harry podezření, že by nemusel pochopit, co má Snape na mysli. Protože to nebyl jen on, kdo na to přišel, ale také Ron i Hermiona, všichni tři následkem toho zrudli. Určitě Snape nenaznačoval… vlastně soudě podle vzhledu Popletalovy tváře, zčásti rozpačité, zčásti vzteklé, to bylo přesně ono, co Snape vyjádřil. Harry přelétl pohledem Brumbála a McGonagallovou, ale ani jeden z nich nevypadal nad tou představou obzvlášť ustaraně. Molly a Artur vypadali oba rozpačitě, ale také ne ustaraně a madam Hoochová se ve skutečnosti snažila, jak nejlépe to šlo, skrýt záchvat smíchu.
Popletal zíral na Snapea zhnuseně. „Ne, předpokládám, že to bych od vás čekal příliš mnoho, že ano?“ Otočil se a hleděl na Brumbála. „Nemůžu uvěřit, že byste toto dovolil, Brumbále! Předat Harryho Pottera do rukou tohoto muže!“
Brumbál se na něj jen šťastně usmál. „No tak, Kornelie, nemám tušení, o čem to mluvíš. Jsem kvůli Harrymu a Severusovi tak šťastný. Je to báječný pár, nemyslíš?“
Bývaly chvíle, kdy Harry věřil, že je ředitel naprosto pomatený. Jak mohl říkat věci, které říkal, s tak věrohodným úsměvem na tváři, to bylo nad Harryho chápání. Téměř by přísahal, že ten muž skutečně věří všemu, co řekl.
Popletal, který byl dalek toho, aby s Brumbálem souhlasil, jen popadl své adopční listiny a rozhněvaně vykráčel z místnosti, jeho dva osobní strážci šli pokorně za ním.
„No, to šlo dobře, že ano?“ řekl Brumbál vesele. „Brilantně zahráno, Severusi!“
Na kratičký okamžik vypadal Snape téměř potěšeně Brumbálovým komentářem, pak zahlédl, jak na něj Harry nevěřícně zírá a okamžitě se mu vrátil zhnusený úšklebek.
„Co bude dál, pane?“ zeptal se Harry Brumbála. „Myslíte si, že zkusí něco jiného než tohle?
Brumbál jen zakroutil hlavou. „Myslím, že prozatím jsme před Popletalem v bezpečí. Nebude se protivit Severusovi. A jsem si víc než jistý, že se Severus umí vypořádat s jakýmkoliv jiným problémem, který by mohl od ministra vzejít.“
Harry, kterému se vůbec nelíbila představa, že jeho bezpečnost byla předána do rukou Severuse Snapea, raději zůstal zticha. Byl víc než vděčný Mollyině poukázání na to, že už je noc a že, přes toto všechno, je ráno škola. Ron řekl rodičům dobrou noc, pak poklepal Harryho i Herminu po ramenou. „Dostaňme se do věže, než se stane ještě něco jiného!“ řekl oběma.
Dřív, než mohli opustit pokoj, je zastavila profesorka McGonagallová. „Je mi to líto, Harry,“ řekla potichu. „Okamžitě budeš přestěhován do sklepení k Severusovi. Pošlu dva skřítky, aby dolů dopravili tvůj majetek.“
Harry, rázem oněmělý, na ni dokázal jen civět. Nicméně Ron se ozval docela hlasitě. „Cože? Nemůžete očekávat, že bude Harry žít se Zmijozelskými! Patří do nebelvírské věže s námi ostatními. Jenom proto, že si musel vzít toho…tamtoho… profesora Snapea, to z něj nedělá automaticky Zmijozela!“
„Nepochopil jste mě, pane Weasley,“ pronesla McGonagallová úsečně. „Neříkám, že se Harry přesune na kolej Zmijozelu. Přestěhuje se do Severusova bytu. Jsou teď manželé a ačkoliv nemíváme na školních pozemcích často ženaté studenty, pravidla jsou naprosto jednoznačná. Bydlí buď v rodinném domě v Prasinkách nebo v soukromých pokojích uvnitř hradu. Nesdílejí ložnici se svobodnými studenty; to by bylo nevhodné. Takže pokud se Severus neplánuje přestěhovat do Prasinek…“ s očekáváním pohlédla na Snapea, který překvapivě trpělivě vyčkával u dveří. Pohled v jeho očích byl dostatečnou známkou toho, co si myslí o celé situaci.
„Ne, nemám v úmyslu se stěhovat,“ zavrčel.
„Tak bude Harry žít ve sklepení,“ potvrdila McGonagallová. „Teď vy dva uhánějte. Navzdory situaci očekávám, že se budete chovat jako studenti a vyučování nám všem začíná brzy ráno.“
Ron i Hermiona jen zděšeně civěli na Harryho, který pokrčil rameny a neochotně přistoupil ke Snapeovi. Zíral na mistra lektvarů, protože si nebyl příliš jistý, co od něj může očekávat. Snape jen znechuceně odfrkl, otočil se se zavířením šatů a hnal se směrem ke schodům, které vedly do sklepení. Harry ho tiše následoval a srdce mu v hrudi bušilo.
Děkuji zas překlad.