Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

O hodinu a půl později byl Severus zase venku na chodbě a čekal vedle Harryho, zatímco Lupin a Brumbál projednávali poslední právní záležitosti a vyzvedávali Lupinovu hůlku od bystrozorů. Poté, co byl případ zamítnut, byli všichni zaplaveni spoustou otázek od nejrůznějších lidí. Zvláště Severus byl obklopen mistry lektvarů; a zatímco jim odpovídal, jak nejlépe mohl, stále se pokoušel udržovat si přehled o Harrym. Obával se, že kdyby se na okamžik odvrátil, zmizel by mu Harry v davu. Rozhodně nedovolí v blízkosti Popletala, aby od něj chlapce oddělili.

Popsal detailně lektvar ve svitku, který předal mistru Doresterovi, i když byl úmyslně nejasný, pokud jde o zdroj. Všichni souhlasili, že nechtějí, aby Voldemort zjistil, že mají Zmijozelovy deníky. Proto tedy Severus tvrdil, že pokyny k lektvaru pocházejí z 'pradávného zdroje', který jízlivě odmítl jmenovat. Úplný příběh bude muset počkat, až přijdou pokojnější časy.

Nakonec se Severusovi podařilo odvést Harryho zpět do chodby. Sledovali, jak skupina lektvarových mistrů míří dolů chodbou k nyní prázdnému východu. Ale ve chvíli, kdy prošli zlatou tiskovou ochranou, která stále ještě působila, vrhli se na ně reportéři, doposud vyčkávající za rohem.

Když teď Severus novináře pozoroval, nezamlouvala se mu představa, že se budou znovu drát skrze ně. Jednou to stačilo. Jejich otázky ho znepokojily - obzvláště ty o faraonce a Shelongových bratrech z Číny. Měl podezření, že některé z oněch nabídek k sňatku, o kterých se zmínil Albus, přišly od nich.

Přestože se nikdy nesetkal s faraonkou Nitocris, viděl její fotografie. Byla ještě mladá, měla jen patnáct let, ale už byla považována za jednu z nejkrásnějších žen světa. Egyptské faraonské dynastie už před dávnou dobou přestaly se sňatky mezi nejbližšími členy rodiny a místo toho začaly ve světě vyhledávat vhodné partnery, vybíraje si buď magicky silné kouzelníky a čarodějky nebo ty s nelidským rodokmenem. Nitocris měla pravděpodobně v žilách nejen vílí krev, ale také krev kicune1) z Asie. To, že by na Harryho Pottera pohlížela jako na možného manžela, Severuse vůbec nepřekvapilo. A stejně tak si byl jistý, že nechce, aby se Harry vůbec někdy s tou dívkou setkal.

Pokud jde o Shelongovy bratry - znal o nich jenom povídačky. Ale údajně byli také neobyčejně hezcí - jejich pokrevní linie se ve svém rodu honosila císařským drakem. Sice nevěděl, jestli jsou ta tvrzení pravdivá, ale za to věděl, že oba mladí muži jsou velice vyhledáváni královskými rodinami po celém světě. Pokud to bude záležet na něm, ani s nimi se Harry nikdy nesetká.

Sledoval, jak členové Cechu daleko na konci chodby mluví s novináři. Na rozdíl od něj se nezdráhali mluvit - nepochyboval, že pověst o léku na lykantropii, stejně tak jako úplný popis Remova soudu, bude v zítřejších novinách. Severus už připravil prohlášení pro tisk o svém lektvaru, které předal Pastorkovi, aby ho později dal novinářům.

Jeho pohled krátce spočinul na Andrém Serrentovi, který rozmlouval s reportérem z Denního věštce. V jeho nitru se pohnul nejasný pocit neklidu. Nečekal, že se s ním dnes potká - neviděl ho od lektvarové konference minulé léto. Jejich krátké setkání bylo příjemné; přestože byl muž hezký, Severus byl daleko více přitahován jeho ostrou myslí. A určitě to nebyl ani Severusův vzhled, co upoutalo Andrého. Pokud věděl, rozešli se v dobrém. Ale v Andrého očích bylo něco vyzývavého, když se předtím díval na Harryho, což Severuse překvapilo. Neuniklo jeho pozornosti, že Harry také něco vycítil.

Když teď zíral na Andrého a novináře, nedokázal se ubránit uvažování, jestli muž neudělá narážku na jejich vztah. To by bylo velice nešťastné - vzhledem k otázkám, na které se tisk vyptával Harryho. Představa, že by se kdokoliv dotazoval na platnost jejich sňatku, ho hluboce rozrušila - dokonce i náznak skandálu z jeho strany by je mohl oba přivést pod drobnohled.

„Děje se něco?“ zeptal se Harry. Rychlý pohled na chlapce mu ukázal, že jeho oči jsou také přilepené na Andrém. Chlapcovy rty byly zkřivené v pro něj necharakteristickém zamračení. „Měl jsem pravdu, že jo?“ zavrčel. „Není jenom kolega.“

Severus zúžil oči. Proč si ze všech chvil musel vybrat právě tento okamžik, kdy bude vnímavý? „Jak jsem řekl, setkal jsem se s ním minulé léto na lektvarové konferenci.“

Harry se na něj podrážděně zadíval. „Navzdory tvému názoru na mou inteligenci chápu, že 'setkat se s někým' je uhlazený eufemizmus pro něco naprosto odlišného.“

Vzdor všemu Severus nedokázal zabránit jiskře pobavení, která jím proletěla. Kdyby to nebylo tak neuvěřitelné, myslel by si, že chlapec žárlí! Ta poznámka byla téměř jedovatá. „Neviděl jsem se s ním od doby, co jsme se vzali, takže mě ušetři narážek.“

Jeho slova způsobila, že se Harry zarděl hněvem, a Severus bojoval s reakcí, kterou to vyvolalo v jeho těle. Z nějakého důvodu ho chlapcův hněv uchvacoval - možná to bylo jenom tou rozkošnou barvou, která zbarvila jeho líce, nebo tím, jak jeho oči plály životem. Okamžiky hněvu vyvolávaly Harryho nejsilnější vášně - a Severus věděl, že mu poskytují náhradu za to, po čem opravdu touží.

„Já jsem nedělal narážky! Jen jsem upozornil na to, že se něčeho očividně bojíš,“ odpověděl Harry. „Když se s ním nevídáš, tak proč se staráš o to, že mluví s tiskem?“

„Protože by mohl naznačit něco jiného,“ odvětil Severus. „Což by za daných okolností nebylo dobré - zejména ne za přítomnosti mezinárodního tisku.“

Harry se zmateně zamračil. „Proč vadí, že tu je mezinárodní tisk? Má to něco společného s tou historkou o faraonce?“

„Kromě jiných věcí,“ potvrdil Severus s napjatým pokývnutím hlavy. Jeho rty se při té myšlence sevřely v hněvivém zamračení. Ta poslední věc, o které toužil číst v zítřejším vydání, bylo porovnávání jeho předností s faraončinými. Spíš se obával, že by shledali jejich nedostatek.

Harry jen přezíravě zakroutil hlavou. „Dobrá, ty jsi ten, kdo vidí strašidla. Nevím, co čekáš, že s tím udělám?“

Jeho slova rozbouřila Severusovu krev. Takže chlapec se zlobí - možná žárlí. Nebo přinejmenším je roztrpčený tím, že je lapený mezi novináři a jedním ze Severusových bývalých milenců. Také ho napadlo, že by tu situaci mohl využít ve svůj prospěch - nabídnout reportérům na titulní stránku novin něco mnohem zajímavějšího, a možná tím odradí i některé z nabídek, které Harry dostal z mezinárodního společenství. Doposud se žádnému fotografovi nepodařilo zachytit skutečně důvěrný okamžik mezi nimi - věděl, že za jejich společný obrázek byla vypsána vysoká prémie.

„Čekám, že mi pomůžeš opatřit mnohem zajímavější příběh, o kterém by mohli spekulovat,“ oznámil chlapci, zatímco přejel očima nahoru a dolů po jeho postavě. Dnes vypadal dokonale - jakákoliv jeho fotografie bude úžasná. Světle zelená barva tuniky a tmavě smaragdová jeho roucha vyzdvihovaly jeho oči a hezky mu podbarvily pleť. A přestože měly jeho vlasy stále ještě divoký, neupravený tvar, kterým se honosila většina Nebelvírů, doplňovaly perfektně jeho vzhled. Vypadal jako mladý princ - dokonce i jeho vystupování se v posledních několika měsících poněkud změnilo. Vždycky byl půvabný ve vzduchu, ale lekce šermu zlepšily jeho postoj a způsob, jakým se pohyboval, a dodaly mu určitý dravý šarm.

„Mnohem zajímavější příběh?“ zeptal se Harry nejistě a vypadal jak zmateně, tak zaujatě. „Neumím si představit, co by mohli považovat za zajímavější než skandál. Zdá se, že je milují tak, že si ho vyrobí, když není žádný k dispozici.“

„Použij svou představivost,“ Severus úmyslně nechal svůj hlas poklesnout, takže jeho slova rezonovala tónem, o kterém věděl, že na Harryho zaúčinkuje. Okamžitě uviděl, jak se zelené oči rozšířily v šoku.

„To nemůžeš myslet vážně,“ sykl na něj a jeho tváře se znovu zabarvily.

Severus zvedl jedno obočí a dovolil, aby se jeho rty zvlnily ve svůdném úsměvu. „Taková fotografie by spolehlivě zaplnila titulní stranu - a jakýkoliv jiný příběh by odsoudila na méně důležité pozice. To by stačilo.“

V Harryho očích zablesklo několik rozdílných pocitů - příliš mnoho, než aby je Severus vysledoval. Existovaly okamžiky, kdy zoufale toužil nahlédnout do chlapcovy mysli, aby jednou provždy zjistil, co si opravdu myslí. Ale takové zneužití jeho manžela bylo nepřijatelné. Nakonec se v Harryho tváři usadil výraz roztrpčené rezignace - sice ne zrovna ta emoce, v jakou doufal, že vyvolá, ale stačilo to.

„Cítím se jako zatracená šachová figurka,“ zabručel chlapec.

„Šachová figurka?“ zamračil se Severus a divil se, o čem to teď mluví.

Harry se na něj upřeně zadíval, zelené oči vypadaly nejasně ublíženě a Severus ucítil, jak se jeho srdce při tom pohledu sevřelo. „Každý okamžik mého života je součástí nějaké mistrovské manipulace, řízený někým jiným. Dokonce i moje manželství. Nic z toho nic neznamená!“

Zamýšlel mnoho věcí, ale rozrušit chlapce mezi ně nepatřilo. Nenapadlo ho, že by si jeho návrh interpretoval takto - jako nic víc než manipulaci. Samozřejmě, že to byla manipulace - ale Severus to nenavrhl výhradně proto, aby uspokojil tisk. Zapomněl, jak směšně romantičtí mohou Nebelvíři být; takové jednání jde proti jejich přesvědčení.

Vztáhl k chlapci ruce a jemně mu je položil na paže. „Harry,“ začal, pokoušeje se nalézt slova, která by zmírnila hořkost, kterou viděl.

Ale Harry jen přezíravě zavrtěl hlavou. „Ne, máš samozřejmě pravdu,“ přerušil ho, než mohl říct víc než jeho jméno. „Dejme tisku jeho sousto. Jsem si jistý, že to je koneckonců pro dobro všech - jako všechno, že?“

Než si mohl Severus promyslet odpověď, přikročil chlapec k němu, nečekaně se k němu přitiskl tělem, zatímco zvedl ruce a sklouzl jimi kolem jeho krku. Když k němu Harry s očekáváním zvedl tvář, Severus neměl jinou možnost než odpovědět - a po ničem jiném ani netoužil. Jeho vlastní paže mu sklouzly kolem pasu a zmocnil se jeho úst v něžném polibku. Jenom nejasně si byl vědom světelných záblesků zpoza tiskové ochrany, jak fotoaparáty začaly snímat jejich obrázky. Byl příliš pohlcený v chuti Harryho rtů a horku těla, které se tisklo k jeho vlastnímu. Jeho paže kolem štíhlé postavy se sevřely pevněji, když prohloubil polibek za povrchní obraz, který původně zamýšlel.

Jako už předtím se i nyní ztratil v tomto okamžiku, tělo lačnící po kontaktu. Jak dlouho ještě mezi nimi dokáže udržovat odstup - jak dlouho bude trvat, než podlehne své vlastní lačné žádostivosti a chlapce svede? Soudě podle toho, jak bezelstně Harry odpovídal na mírný tlak jeho rtů, by takové svedení nemělo být obtížné. Ale odpustil by mu později nebo by mu zazlíval, že si vzal, co není jeho?

Uvolnil chlapce, než se mohl nechat unést, pozorně zaznamenal barvu Harryho tváří a to, jak klopil oči, jako by se styděl za svou dychtivou odpověď. Ale na dálku to vše bude vypadat dokonale - mladík zardělý náhlou vášní. Severus nepochyboval, že jejich fotografie bude mít přednost dokonce i před významnou zprávou o léčbě lykantropie. Zbytek světa hladoví po Harrym Potterovi právě tak jako on sám. Jak milé, že se může počítat mezi tu masu.

Předtím, než si mohli spolu dál promluvit, upoutal jejich pozornost příchod Brumbála a Lupina. Obrátili se a Harry rychle odstoupil od Severuse, červeň na jeho lících stále ještě patrná. Severus vzdoroval nutkání popadnout chlapcovu paži a přitáhnout si ho ke svému boku - jak se má vůbec někdy dostat přes tu zatracenou potřebu se ho dotýkat?

Lupin se usmíval, když se k nim připojil, ale místo úsměvu, který očekával u Albuse, byly oči starého muže ustarané a ústa sevřená v hněvivém zamračení. „Stalo se něco, Albusi?“ zeptal se Severus okamžitě. Pastorek a Stark byli stále ještě s nimi, ale nezdálo se, že by měl Remus ještě nějaké potíže. Předpokládal, že je bystrozorové chtějí doprovodit skrz to hejno reportérů.

Albus jen strnule přikývl hlavou. „Ne zde,“ prohlásil prostě a Severus pochopil, že nebudou mluvit o tom, co mu dělá starosti, dokud se nevrátí do Bradavic. Všichni tři srovnali svůj krok kolem Harryho - Albus se ujal vedoucí pozice, zatímco Remus a Severus kráčeli každý po jednom jeho boku. Oba bystrozorové je předběhli, aby je provedli skrz tiskovou ochranu, kde už na ně čekali ostatní bystrozorové a zatlačovali novináře.

Jakmile prošli zářící stěnou, vrátil se v plné hlasitosti povyk reportérů, vykřikujících otázky. Severus si všiml, že barva z Harryho tváří mizí, zatímco se rychle přesunuje mezi svými strážemi směrem k výtahům. Jak si jenom byť na jedinou minutu mohl myslet, že má takovou publicitu rád, to Severus netušil. Opravdu byl tak slepý?

S eskortou bystrozorů jim trvalo jenom krátkou chvilku dostat se do přízemí a dlouhou chodbou ke krbům. Bystrozorové se znovu rozmístili kolem jednoho z krbů, takže když k němu dorazili, byl uvolněn od čekajících cestujících. V záři blesků fotoaparátů a ryku horlivých novinářů se jeden po druhém odletaxovali do ředitelovy pracovny v Bradavicích. Když Albus jako poslední vystoupil z krbu ke zbytku skupiny, mávl hůlkou a krb zapečetil, aby se je snad nějaký ctižádostivý reportér nemohl pokusit následovat.

Sirius Black na ně stále ještě čekal, a když dorazili, vtáhl Lupina do bujného objetí ve chvíli, kdy ho uviděl. Ten pohled vrátil na Harryho tvář úsměv a Severus si uvědomil, že znechuceně vrtí hlavou nad potěšením, které tak prostá věc vyvolala v jeho těle. Mění se na zatraceného Nebelvíra! Být dojatý něčím úsměvem - chtěl se na všechny utrhnout a vztekle zavrčet, říct Blackovi něco náležitě jízlivého. Ale nedokázal se přimět udělat cokoliv, co by zničilo radost, kterou Harry v tuto chvíli vyzařoval.

Black měl tisíc otázek, které, jak se zdálo, chtěl položit najednou. Severus mlčky sledoval, jak se Lupin a Harry pokoušejí na ně odpovídat zároveň - viděl to už dříve. Byl to rys charakteristický pro Nebelvíry - všichni mluví najednou, mluví jeden přes druhého, blábolí, pokud mohl říci, příliš vzrušení, než aby mluvili souvisle. A přece nějak zvládali předat si obrovské množství informací v relativně krátké době. Rozčilující, ale zřejmě účinné. Užasle zakroutil hlavou. Namouduši! Je opravdu nutné, aby se všichni tři drželi za ruce a takhle poskakovali nahoru a dolů? Lupin a Black jsou dospělí lidé - a přece se chovají, jako by jim bylo pět let!

Severus se raději obrátil k Brumbálovi, který pobaveně sledoval tři Nebelvíry, jeho oči zase jiskřily. Očividně považoval jejich nadšení za povzbudivé. „Řekneš nám teď, co se stalo, Albusi?“ zeptal se Severus, čímž upoutal pozornost také ostatních tří.

Albus jen přikývl, posadil se do jednoho z křesel vedle psacího stolu a vypadal dost unaveně. „Ministr Popletal mi oznámil, že náš národní famfrpálový tým právě nedávno přišel o chytače. Proto za dva týdny uspořádají veřejný konkurz na nového chytače - tady v Bradavicích.“

„Cože?“ zeptal se otřesený Severus, který si nebyl jistý, jestli se nepřeslechl.

„Národní tým?“ vykřikl Black. „Ale to přitáhne hráče ze všech profesionálních týmů v zemi.“

„Což na oplátku přitáhne tisíce diváků,“ dokončil za něj Remus.

„Já vím,“ přikývl Albus na souhlas.

„Naše famfrpálové hřiště se pro podobnou záležitost nehodí,“ informoval je Harry. „Není tak velké jako profesionální závodiště a nepojme tisíce lidí.“

Albus pokyvoval a popotahoval se za vousy. „Což je důvod, proč bude během následujících dvou týdnů naše famfrpálové hřiště zcela přestavěno jako památník na uctění bystrozorů, kteří tady loni zahynuli.“

Všichni na něj chvíli mlčky zírali, zatímco vstřebávali jeho slova. Severus se pokoušel představit si chaos, který se na ně chystá dopadnout. „Takže po příští dva týdny tu budeme mít dělníky, motající se všude kolem, a pak bude následovat masová atrakce, při které nás přepadnou tisíce cizinců. V takové situaci neexistuje možnost, jak bychom mohli udržet řádná bezpečnostní opatření, nemluvě o čemkoliv, co se stane při vyučování. Nemůžeš tu žádost odmítnout?“

„To nebyla žádost,“ odvětil Albus. „Správní rada to už schválila. Věří tomu, že tato událost přinese Bradavicím potřebný příjem, a plně za tímto nápadem stojí.“

„Bradavice potřebují příjem?“ zeptal se Sirius nejistě.

Albus zavrtěl hlavou. „Ne, nepotřebují,“ rozhlédl se po portrétech všech bradavických ředitelů, jež visely na stěně jeho pracovny, a kteří všichni soustředěně tomuto rozhovoru naslouchali. „Bradavice vždycky zvládly zůstat finančně soběstačné.“

„Tak proč podrobit školu takovému šílenství?“ nevěřícně se dožadoval Remus.

„Och, umím si domyslet pár důvodů,“ povzdechl si Albus a pohlédl na Harryho. „Byl jsem požádán, abych informoval studenty, že každý student nad šestnáct let je zván, pokud by se chtěl konkurzu na anglického chytače zúčastnit.“

Při tom Severus zbledl, když si uvědomil důsledky, a prudce se otočil k Harrymu, odhodlaný mu účast zakázat. Ale námitka mu odumřela na rtech, když uviděl výraz na chlapcově tváři. Místo vzrušení, které čekal, chlapcův výraz potemněl jako bouřkový mrak.

„Popletal chce, abych to zkusil,“ uvedl přímo Harry, v hlase vztek. „A samozřejmě, protože jsem Harry Potter, neexistuje možnost, že by mě národní tým odmítl - ať už jsem dost dobrý nebo ne. Popletal se chce proslavit jako ministr, který získal Harryho Pottera, aby hrál chytače za Anglii.“

Severus pocítil zamrazení, když uslyšel hořkost a zlost v Harryho hlase. Podle výrazů na Lupinově a Blackově tváři mohl říci, že mají podobné pocity.

„To byl také můj odhad,“ potvrdil Albus mírně.

„A fakt, že tohle ohrozí nejen můj život, ale životy všech ostatních hráčů a diváků, Popletalovi ani v nejmenším nevadí?“ dožadoval se Harry, ačkoliv soudě podle tónu jeho hlasu nečekal, že mu kdokoliv z nich odpoví. Odpověď byla zřejmá. „Bude riskovat životy všech jenom pro své politické cíle.“ Odvrátil se od nich, vstal a přešel k úzkému vysokému oknu, které vyhlíželo na famfrpálové hřiště. „Nestačí mu, že zasahuje do mého soukromého života, teď musí zničit taky famfrpál.“

Severus sebou při tom trhnul. Vzpomněl si, co Harry řekl o tom, že se cítí jenom jako šachová figurka - teď je tady zase manipulován. Nemohl si pomoci, ale připomněl si ono odpoledne před pár měsíci, když šli spolu do Prasinek a Harry si ho dobíral, že bude jediným mistrem lektvarů ženatým s profesionálním hráčem famfrpálu. Zdálo se, že se Harry od té doby vzdal některých snů, které chtěl jenom pro sebe. Věděl, že mu pravděpodobně nikdy nebude dovoleno žít normální život. Tohle poznání zanechalo v Severusově srdci ostrou, pálící bolest, a on neměl tušení, jak ji utišit. Nechtěl, aby se Harry musel vzdát svých snů.

„A co bezpečnost, Albusi?“ zeptal se Sirius. „Jak se chystáš udržet hrad v bezpečí s tisíci lidmi, kteří budou přicházet a odcházet?“

„Pořád ještě je to hrad,“ připomněl jim všem Albus. „A hrady byly stavěny, aby odolaly obléhání. Nemohu zabránit správní radě, aby měla svůj famfrpálový turnaj, ale mohu všechny udržet mimo hrad.“

„A co když dojde k útoku?“ zeptal se Harry, aniž by se odvrátil od okna. „Zamkneme se na hradě a diváky a famfrpálové hráče necháme, aby se o sebe postarali sami?“

Severus se zamračil. Tento tón hlasu slyšel u Harryho už dříve - v Zimních zemích, když mluvil o povinnosti, již dlužil lidem, kteří ho požádali o pomoc. Vyměnil si ostražitý pohled s Blackem a Lupinem - také poznali tuto Harryho náladu. Celá tahle věc byla řízena Popletalem, aby zmanipuloval Harryho, a proto se Harry cítil odpovědný za bezpečí nevinných lidí, kteří se mu připletli do cesty.

„Jistěže ne, Harry,“ ujistil ho Albus. „Trval jsem na tom, že sem musí být vyčleněn úplný bezpečnostní tým bystrozorů.“ Starý muž vstal, přešel místnost a postavil se vedle Harryho. Stáli spolu a dívali se z okna, jarní sluneční paprsky oba zalévaly zlatou záplavou světla. „Možná nejsme schopni zabránit tomu, aby se to stalo, Harry, ale můžeme se postarat o bezpečnostní opatření.“

Na chvíli bylo ticho a pak Harry sklopil hlavu. „Voldemort něco plánuje. Něco děsivého,“ pronesl potichu, až musel Severus napnout uši, aby ho zaslechl. Brumbál upřeně zíral do Harryho tváře. „Co když ani bystrozorové a bezpečnostní opatření nezastaví to, co přichází?“

Brumbál se na delší dobu zamyslel, než konečně zvedl jednu vrásčitou ruku a položil ji lehce na Harryho rameno. „Jsou chvíle, můj chlapče, kdy prostě musíme věřit. Každopádně budeme spolu. Nikdo z nás nebude sám.“

A samozřejmě tohle byla přesně ta slova, která Nebelvíři tak rádi slyší, protože se Harry na starce slabě usmál a souhlasně pokývl hlavou.

- - -

Poté, co opustili ředitelovu pracovnu, následoval Harry Severuse dolů bradavickými chodbami. Věděl, že Ron a Hermiona úzkostlivě očekávají zprávy o Remově soudu, a měl v úmyslu zamířit přímo do Velké síně. Sirius a Remus se už vrátili do svých pokojů, aby oslavovali v soukromí, a Severus, jak Harry hádal, se vrátí do své pracovny. Ačkoliv byly jarní prázdniny, učitelé usilovně pracovali, doháněje známkování a školní povinnosti, a tak předpokládal, že Severus má v plánu se po zbytek dne věnovat škole.

Nebo přinejmenším doufal, že to je vše, co Severus plánuje udělat - nechtěl přemýšlet o možnosti, že by místo toho mohl jít navštívit Andrého Serrenta. Rozhodně měl teď dokonalou výmluvu pro návštěvu kohokoliv z Cechu lektvaristů - od zítřka bude o antivlkodlačím lektvaru mluvit celý kouzelnický svět.

Krátce pohlédl bokem, všiml si Severusova dost zamyšleného výrazu a najednou se začervenal při pomyšlení na tu další věc, o které by se zítra v kouzelnickém světě mohlo mluvit. Severus si byl dost jistý, že fotografie jejich polibku zaplní titulní stránky novin.

Nejprve, když to Severus navrhl, poskočilo Harrymu srdce z mnoha různých důvodů. Nechtěl se příliš zabývat skutečností, že po několika týdnech toužil muže znovu políbit - vážně chtěl zjistit, jestli si mravenčení, které jím proběhlo posledně, když ho políbil, pouze představoval. Možná byl nesmírně nejistý, pokud jde o povahu jejich vztahu, ale pořád byl teenagerem, kterému se dostalo letmého pohledu na vášeň. Bylo v lidské přirozenosti, že chtěl víc.

A pak si uvědomil, že ten polibek má odvrátit pověsti, že se jeho manžel setkal se svým bývalým milencem. V jednu chvíli nabraly jeho myšlenky romantický vzlet fantazie a v příští chvíli je dolů srazila realita. Severus se s ním oženil, protože ho o to požádal ředitel - protože byl jeho život v nebezpečí a potřeboval ochranu. Stará se o něj, protože to je jeho povinnost. A nyní ho líbá, protože to pracuje v jeho prospěch. Nebylo to opravdové, nebylo to romantické – k čertu, tentokrát to dokonce nebylo ani o něm a nějaké možné úchylce žárlivosti nebo majetnickosti. Nebylo to nic víc než nestydatý pokus zmanipulovat tisk.

V tu chvíli nevěděl, koho by chtěl uškrtit raději - Severuse, novináře nebo Andrého Serrenta. Ale když vyslechl Popletalovy záměry s famfrpálem, rozhodl se, že by se mohl spokojit s uškrcením ministra - koneckonců, on všechno tohle začal. Bez toho muže by se v první řadě nic z toho nestalo.

Přesto bylo zvláštní, jak pro něj bylo těžké uvažovat o tom, že by nebyl ženatý se Severusem. Při té představě se jeho žaludek nepříjemně zauzloval emocemi, které nemohl zcela potlačit. Podrážděně si povzdechl - proč musí být jeho život tak matoucí?

Další letmý pohled na Severuse mu nijak nepomohl uklidnit jeho nepokojné myšlenky. Co když se chystá navštívit Andrého? Pravda byla, že neexistuje nic, co by s tím Harry mohl udělat - k čertu, vždyť si ani nebyl jistý, proč je tak rozrušený. Proč by se o to vlastně měl zajímat? On Severuse nevlastní a určitě mu nemůže diktovat, jak má žít svůj život. Ale přece jen, představa, že to je nějakým způsobem hrozba pro jeho rodinu, ho užírala.

Když se on a Severus dostali na místo, kde se jejich cesty rozdělovaly - Harry mířil do Velké síně a Severus do své pracovny - Harry zjistil, že prostě nedokáže vydržet to napětí. Musí to vědět - dokonce i kdyby se mu odpověď nelíbila. Když mu Severus zdvořile pokývl a pak se obrátil, aby zamířil dolů rozdělující se chodbou, Harry impulsivně popadl jeho zápěstí, čímž jeho pohyb zabrzdil.

Severus se k němu okamžitě otočil, ve tváři výraz naprostého úžasu, jako by nemohl uvěřit, že ho Harry zadržel. Harry se rozpačitě začervenal, protože vytušil, že už hodně dlouho muže nikdo takhle neuchopil - v Bradavicích rozhodně nebyl dost odvážný student, nebo dost hloupý, aby chňapl po mistrovi lektvarů. Přesto se nedokázal přinutit pustit ho. Kupodivu neudělal Severus žádný náznak, že by chtěl uvolnit své zápěstí z Harryho pevného sevření. Jenom zvedl jedno tmavé obočí v uštěpačné otázce, dožadujíce se vysvětlení.

„Jsi… Chtěl jsem…“ Harry se zakoktal, neschopen najít potřebná slova. Věděl, že jeho tvář je asi ponížením rudá - jak jen se dostal do téhle situace? „Co budeš dělat po zbytek dne?“ Pokusil se nepřikrčit se nad tím, jak to znělo - možná by mu mohl muž uvěřit, že to není nic víc než jen náhodná otázka? Určitě to bylo lepší, než prostě vyhrknout 'Chystáš se navštívit Andrého?' Možná by mohl završit své ponížení tím, že by znovu plácl 'Budeš mít sex'?

Pokud se vůbec něco stalo, tak se Severusův výraz stal ještě nedůvěřivějším, ale přesto stále ještě nestáhl své zápěstí z Harryho kontroly. „Mám eseje na oznámkování a musím uvařit několik lektvarů pro madame Pomfreyovou,“ informoval ho. Pak okamžik počkal, než naklonil hlavu na jednu stranu a zeptal se. „Co plánuješ dělat ty?“ Jeho otázka zněla tak zdvořile, tak obyčejně, jen s natolik cynickou intonací, aby dal jasně najevo, že to je stěží běžná otázka.

Harry potlačil touhu zavrtět se, ale přesto mužovo zápěstí nepustil. „Jdu povědět Ronovi a Hermioně o soudu,“ odpověděl, teď tak rozpačitý, že mu hořely i uši.

Severus nad tím pokývl hlavou, jako by považoval odpověď za zajímavou - ale samozřejmě že nebyla, protože Harry řekl všem, že se to chystá udělat, už v Brumbálově pracovně. Muž pohlédl krátce na Harryho prsty, které byly stále pevně ovinuty kolem jeho zápěstí, jako by se pokoušel odhadnout, co přesně má Harry v úmyslu udělat s jeho rukou, když se jí teď zmocnil. V jeho očích zasvítil slabý pobavený úsměšek. To byla pro Harryho dostatečná výzva - přinutil svou ruku, aby se rozevřela, přinutil se uvolnit Severusovo zápěstí. K čertu se vším! Co si to myslel?

„Já tedy… prostě… půjdu,“ zakoktal se znovu Harry, stále ještě nejistý, a teď z toho všeho v rozpacích.

„Uvidíme se večer,“ odvětil Severus. Ve vzduchu visela dlouhá, těhotná pauza, než dodal, „na lekci šermu.“

Z jakéhosi podivného důvodu tohle ukonejšilo něco uvnitř Harryho - koneckonců by mohl Severus těžko opravit úkoly, uvařit lektvary a přesto stihnout jejich lekci šermu, pokud by také plánoval navštívit svého bývalého milence. Navzdory všemu se na muže široce usmál.

„Správně,“ vykřikl. „Lekce šermu!“ A pak se obrátil a vyřítil se pryč, toužíc, aby už ukončil trapnou chvíli. Byl si jistý, že tam Severus stál a sledoval ho, dokud nezmizel za rohem.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Děkuji všem, kteří mě informují o aktualizacích obrázků na webech. Je tu jeden nový na deviantart.com nazvaný 'HP : THE MARRIAGE STONE' od Aoeiya. Jděte si ho prohlédnout. Umělci se podařilo zachytit nejlepší výrazy - výraz podráždění na Snapeově tváři, výraz paniky na Harryho a potěšení na Brumbálově obličeji. Dokonalý obrázek jejich svatby!

Poznámka překladatelky:

1) Pro představu, co je kicune - wikipedie

 

Právní kličky - 55. kapitola

Vidět očividné - 57. kapitola

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat