| Zobrazeno: 5391
/ 16
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Harry s úlevou, i když nebyl ochotný příliš přemýšlet o tom, proč se mu ulevilo, proletěl chodbami a jenom nejasně si všímal, jak prázdný hrad je - do návratu studentů z prázdnin zbývalo ještě několik dnů. Přesto předpokládal, že dělníci dorazí zítra, aby začali pracovat na famfrpálovém hřišti. Jestliže bude konkurz za dva týdny, musí začít brzy. Ron bude nadšený, ale pro Harryho byla možnost útoku příliš znepokojující, než aby se na tu událost opravdu těšil.
Našel Rona a Hermionu, jak sedí ve Velké síni s Ginny, a kupodivu i s Dracem. Charlie musel během dne pracovat a Draco se sám nudil. V tuto chvíli hrál šachy s Ronem, zatímco Ginny a Hermiona přihlížely. Vztahy s Dracem byly od jeho sňatku zvláštní. Ten úplně první rozhovor při hodině lektvarů, kdy Ron uvítal Draca do rodiny, ustanovil, zdá se, standard budoucích vztahů mezi nimi. Ani jeden z nich se nesnažil předstírat skutečné přátelství - Ron pořád nazýval Draca 'fretkou' a Draco pořád říkal Ronovi 'lasička' a díky tomu se zdálo, že je pro ně všechno v pořádku.
Draco a Ginny byli k sobě navzájem zdvořilí - ačkoliv měl Harry podezření, že to má víc co dělat s tím, jak se od čistokrevných očekává, že budou jednat s ženskými členkami rodiny. Ale byla to Hermiona, vůči níž byl Draco opravdu ostýchavý. Vypadalo to, že chápe, že je považována za pevnou součást Weasleyovic rodiny, ale naprosto netušil, jak se chovat k čarodějce pocházející z mudlovské rodiny. Celoživotní utvrzování, že s takovými kouzelníky není něco v pořádku, ovlivnilo jeho názory - a on skutečně nevěděl, jak se s tím vypořádat. Na druhou stranu Hermiona daleko víc váhala jednoduše přejít urážky, které v průběhu let vytrpěla - slova 'mudlovský šmejd' mezi nimi stále visela. Nicméně se oba snažili.
Pokud jde o Harryho a Draca - zdálo se, že z jakéhosi důvodu měl Draco s přijetím Harryho do svého života nejméně problémů, což bylo pro Harryho podivné. Měl ale podezření, že Zmijozel byl vychován v respektu k moci a, ať se mu to líbilo nebo ne, Harry věděl, že je mnohem mocnější než jeho spolužáci.
Když Harry vstoupil, všichni čtyři vzhlédli, přičemž si všimli oblečení, které měl na sobě. Obvykle ho vídali ve školní uniformě a vždycky se cítil trochu trapně, když vystoupil z tohoto rámce. Hermiona a Ginny se na něj zahleděly uznale, zatímco Ron vypadal nejasně toužebně. Dokonce i Draco vypadal, že na něj jeho zjev udělal dojem, protože mu na potvrzení kývl hlavou.
„Jak byl…“ začala Hermiona, ale najednou se odmlčela a krátce pohlédla na Draca. Se Zmijozelem se nepodělili o informace o Removi.
„Všechno je v pořádku,“ oznámil Harry jednoduše, když si sedal vedle nich. Ron, Hermiona a Ginny se s úlevou usmáli.
„Takže profesor Lupin byl zbaven všech obvinění?“ zeptal se Draco nečekaně.
Všichni čtyři na něj překvapeně pohlédli. On se na ně jen ušklíbl. „Prosím vás,“ posmíval se. „Sleduju aktuální události. Vím, že dnes bylo jeho formální vyšetřování - ale není to tak, že bych byl v této záležitosti zcela nezúčastněný.“
„Ne,“ souhlasně přikývla Hermiona. „Protože to byl tvůj otec, kdo proti němu ta obvinění vznesl.“
„Přesně tak,“ kývl Draco, nijak pobouřený obviněním v jejích slovech. „Takže to chápu tak, že je všechno v pořádku? Byl zproštěn viny?“
„Byl zproštěn viny,“ přisvědčil Harry. „Neměli jinou možnost než zamítnout všechna obvinění. Jsem si jistý, že to všechno bude zítra v novinách.“
Draco jen pokývl hlavou a přesunul jednoho ze svých koní na šachovnici před sebou. „A profesor Lupin?“ zeptal se blonďák. Když mu nikdo neodpověděl, povzdechl a pohlédl na Harryho. „Je v pořádku, ano? Myslím tím, jestli není… rozzlobený na mě kvůli něčemu, víš?“
Harry, který teď pochopil, na co se Zmijozel ptá, jen přikývl. Draco nepochybně slyšel o celé události dost na to, aby ho zajímala možnost, jestli skutečnost, že měl být oženěn se Siriem Blackem, nezpůsobila, že po jeho krvi dychtí rozzuřený vlkodlak. „Remus je v pořádku,“ uklidnil ho Harry. „A je velice šťastný za tebe a Charlieho.“
„Dobře,“ řekl Draco se spokojeným pokývnutím a pak se zlobně zadíval na Rona, jehož střelec roztřískal jednoho z jeho pěšáků. Vlastně se zdálo, že, na rozdíl od Harryho, je Draco v šachové partii Ronovi rovnocenným protihráčem. Harryho figurky začaly obvykle po pěti tazích sténat a naříkat, připravené se vzdát. Dracovy šachové figurky oproti tomu arogantně postávaly a každý tah vítaly jásotem.
„Hermiono,“ obrátil se Harry na kamarádku. „Víš něco o zákonu o certifikaci hůlek?“ Uvažoval, že se zeptá na faraonku a Shelongovy bratry, ale pak se rozhodl, že romantických pletich má pro tuto chvíli dost. Ale chtěl být víc informovaný o politické situaci. Jestliže se za dva týdny chystal přepadnout Bradavice celý svět, pochyboval, že znovu unikne otázkám tisku.
Hermiona přikývla. „Četla jsem návrh, když byl poprvé zveřejněn. Je to pokus o certifikaci všech hůlek podle specifických výrobních norem, aby ti výrobci hůlek nemohli prodat šmejd.“
„Neumím si představit, že by Ollivander prodal nekvalitní hůlku,“ přemítal Harry.
„Ollivander je špička mezi výrobci hůlek, Harry,“ řekla mu Ginny. „Ale není jediným výrobcem hůlek v okolí. Máma s tátou museli spořit věky, aby každému z nás mohli koupit hůlku od Ollivandera.“
Nad tím se Harry zamračil a vzpomněl si, jak ve druháku musel Ron pracoval celý rok se zlomenou hůlkou, protože si jeho rodina nemohla dovolit koupit novou. A všechny knihy zdědila Ginny po Ronovi. Napůl očekával, že Draco pronese něco přezíravého o finanční situaci Weasleyů, ale pro jednou zůstal chlapec zticha.
„Takže tak to je?“ ujišťoval se Harry. „Je to o standardizaci hůlek?“ Harry si za živého boha nedokázal představit, proč by se někdo zajímal, co si on myslí o takové věci - bylo to, jako by se ho vyptávali na předpisy o tloušťce dna kotlíků. Co na tom záleželo?
„Tak to je,“ souhlasila Hermiona.
V tom si Draco pobaveně odfrkl, čímž upoutal pozornost všech. „O tom to není,“ oznámil jim.
Hermiona se na něj vztekle zadívala. „Četla jsem návrh,“ informovala ho. „Vzpomeň si, Rone. Taky jsi ho četl.“
Ron vypadal rozpačitě. „Vážně četl?“
Hermiona si podrážděně povzdechla. „Vážně! Byl v novinách.“
Ron přelétl pohledem na Harryho a jenom pokrčil rameny. Jenom proto, že něco bylo v novinách, neznamenalo to ani pro jednoho z nich, že to přečtou. „Asi to nebylo ve sportovní sekci,“ poznamenal a Harry se tomu komentáři srdečně zasmál. Ginny pobaveně protočila oči, ale Hermiona vypadala dost popuzeně.
„Možná jsi přečetla návrh zákona, ale nečetla jsi mezi řádky,“ řekl Draco Hermioně. „Výslovně mluví o tom, že to je o regulaci všech hůlek a hůlkám podobných předmětů na základě ministerských norem.“
„Takže?“ dožadovala se Hermiona.
„Hůlkám podobné předměty může znamenat cokoliv,“ informoval ji Draco. „Je to úmyslně vágní, aby se to dalo interpretovat tak, jak bude ministerstvo chtít. Ten zákon není o regulaci hůlek. Jde o kontrolu všech magických předmětů. Jestliže tento návrh projde, nejenom že bude ministerstvo moci kontrolovat, kdo vyrábí nebo prodává hůlky, ale také bude moci zabavit nebo uvalit pokutu na jakýkoliv magický artefakt v Anglii. Což znamená, že prostí občané už si dál nebudou smět vyrábět své vlastní rodinné hůlky nebo hole. A můžou zabavit každou očarovanou čajovou konvici, zpívající kliku nebo mluvící hodiny všem motákům, žijícím mezi mudly. Dokonce i Hagridův pochybný deštník bude prozkoumán.“
Hermiona vypadala tímto výkladem zděšená a Harry sám se zmateně mračil. „Počkej chvilku - prostí občané?“
Draco jen pokrčil rameny a neurčitě mávl rukou. „Vždyť víš - obyčejní lidé. Průměrní kouzelníci a čarodějky. Lidé, kteří nechodí do Bradavic. Lidičkové.“
„Myslíš většinu kouzelnického světa?“ ujasnil Harry. Bylo úžasné, že se Zmijozel přinejmenším pokoušel být milý - ale nebylo žádných pochyb o předsudcích, které v něm byly silně zakořeněné.
„Přesně,“ přikývl Draco. „Tihle. Většina z nich nemá dost magie, aby se obtěžovala se skutečnou hůlkou, takže někteří z nich si vyrobí rodinné hůlky. Jsou očarovány tak, aby vykonávaly jednotlivé úkony, místo aby prováděly kouzla obecně. Mnohé z nich se předávají z generace na generaci. Jsou jako lidové amulety. Viděl jsem dokonce pár doma vyrobených košťat. Všechno tohle by mohlo být podle tohoto nového zákona zdaněno, pokutováno nebo zabaveno.“
„Myslíš jako přikrývky mojí tety Mildred?“ zeptal se ohromený Ron. „Všechny na sobě mají ohřívací kouzlo.“
Draco o tom okamžik přemýšlel a přikývl. „Ano, mohli by na takovéto položky uvalit daň z vlastnictví.“
„Nebo čajová konvice paní Figgové,“ zadumal se Harry nahlas. Když byl mladší, tak nevěděl, že je paní Figgová moták, ale nyní si vybavoval, že měla čajovou konvici, která stále zůstávala horká a nikdy v ní nedošla voda.
„Ale to je hrozné!“ protestovala Hermiona. „Jsi si jistý, že to je záměr?“
Draco se na ni jen zmateně podíval. „Jaký by to mělo smysl navrhnout takový zákon, kdyby to nebyl záměr? Certifikovat jenom hůlky by bylo hloupé. Hůlka pro tebe buď pracuje nebo ne. Nepotřebuješ vládu, aby ji schválila.“
„Podporuješ tenhle zákon?“ naléhala Hermiona.
„Jistěže ne,“ Draco tím nápadem vypadal pobouřený. „Máš vůbec tušení, kolik vlastním předmětů, které by podle tohoto nového předpisu mohly být zdaněny? Až dojde na hlasování, budu za jeho zrušení. Většina lidí do něj vidí.“
Hermiona vypadala posledním komentářem uražená a tváře jí zrudly. Draco si jenom povzdechl. „Podívej,“ uklidňoval ji. „Můj otec je expert na kouzelnické právo. Vyrůstal jsem v tom. Vím, co očekávat. Ty ne. Vy Nebelvíři berete vždycky věci takové, jak se tváří - nikdy se nepodíváte za roh.“
Hermiona, poněkud uklidněná, zůstala zticha. Pohlédla na Harryho, který se na ni povzbudivě usmál. Přinejmenším to Draco zkoušel - svým vlastním zmijozelským způsobem. Díky svému manželství se Severusem si Harry zvykl na dvojsmyslné komplimenty.
„A co zákon o aliančních precedentech?“ zeptal se pak Harry. „Ví o něm někdo z vás něco?“
„Je to pokus o reformu zákonů o rodině a manželství,“ odvětil Draco poté, co vrhl rychlý pohled na Hermionu, aby zjistil, jestli se chystá odpovědět. Když zůstala zticha, tak pokračoval. „Ministr Popletal se pokouší zdokumentovat minulé rodinné aliance a vzít tyto staré standardy jako podklad pro současné svazky. V současné době každá hlava Domu může změnit nebo zrušit Pokrevní listinu, jako to udělali Weasleyovi. Ale kdyby prošel tento nový zákon, musel bys nejprve doložit historický precedent, než budeš moci Pokrevní listinu změnit. Vezmi si například Blackovy.“
„Co je s nimi?“ zeptal se Harry obranně. Nebyl si jistý, jestli si je Draco vědom, jak je mu Sirius blízký.
„Jsou temná rodina,“ vysvětloval Draco, ale byl přerušen hlasitými protesty Harryho, Hermiony i obou Weasleyových.
Draco zvedl ruce na znak kapitulace. „Měl jsem na mysli tradičně. Tradičně byli temní - chci říct, viděli jste Bellatrix?“
„Sirius není temný,“ reptal Harry, kterému se ta představa vůbec nelíbila.
„Ano, a je považován za černou ovci rodiny - neúmyslná slovní hříčka,“ připomněl jim Draco. „Podle historických precedentů by podle nového zákona směli Blackovi akceptovat pouze spojenectví s jinými temnými rodinami. Dokonce ani hlava Domu by nebyla schopná změnit Pokrevní listinu bez toho, aby pro takovou změnu nejprve doložila historické precedenty. Ostatní rodiny by byly přinuceny je znovu založit. Předpokládá se, že by měl zákon chránit naše tradice.“
„Je pravděpodobné, že tohle projde?“ zeptal se Harry s obavami, protože už viděl problémy na obzoru pro mnoho různých lidí.
Draco nad tím pokrčil rameny. „Těžko říct. Na jednu stranu je tu hodně starobylých čistokrevných rodin, které by rády viděly návrat k některým starým zvykům. Na druhou stranu to také odebírá důležitou moc hlavám Domů, a to se nelíbí nikomu. Někdo by mohl navrhnout mírnější verzi zákona, která by projít mohla. Nebo by možná někdo, kdo stojí v záři reflektorů, mohl promluvit veřejně proti němu a už bychom si s tím nemuseli dělat žádné starosti.“
Ačkoliv pronesl poslední sdělení neobyčejně mírně, Harry ve Zmijozelových slovech slyšel dost ostrý náznak. Dlouhou dobu na něj zíral a pokoušel se zjistit, jestli to myslí vážně. Nakonec si Harry jenom povzdechl, složil ruce na stůl a položil si na ně hlavu. „Nenávidím svůj život,“ zamumlal.
„Vážně, Pottere,“ povzdechl si Draco a posunul svou královnu napříč šachovnicí, čímž dal Ronovu králi šach-mat. „Vy Nebelvíři prostě nedokážete poznat dobrou příležitost, když ji máte přímo před očima."
- - -
Následujícího rána seděl Severus ve svém křesle u krbu a pročítal noviny. Jak předpokládal, jeho a Harryho fotografie byla ústředním tématem. Zatímco titulek ohlašoval lék na lykantropii, hlavní článek byl o dosti vášnivém polibku mezi hrdinou kouzelnického světa a jeho manželem, jehož svědky se stalo několik reportérů z Denního věštce. Fotografie Albuse a Lupina, spolu s úplným vysvětlením léčby lykantropie a přepisem soudního jednání, byly na stránce dole.
Severus se se zadostiučiněním usmíval na fotografii - měl pravdu, Harry vypadal dokonale. Vlastně oni dva spolu byli jako pěst na oko, dokonce i když si to říkal sám. A jak předpokládal, všechny spekulace o faraonce a Shelongových bratrech nebyly nic víc než klepy, otištěné na zadní stránce novin. A neobjevila se vůbec žádná zmínka o jeho předchozím vztahu s Andrém, což mu dovolilo věřit, že André držel jazyk za zuby. Možná si uvědomil, že takové povídačky by mohly kouzelnický svět obrátit proti němu – a koneckonců, kdo by chtěl vyvolat hněv Chlapce, který přežil?
Když sledoval přehrávání polibku na fotografii, připomněl si Severus jasně další včerejší události. Když ho Harry popadl za zápěstí, byl opravdu šokovaný - ne tolik kvůli tomu, že ho chlapec uchopil za ruku, ale kvůli tomu, co to znamenalo. Byla to první zjevná známka toho, že si na něj činí nárok, kterou kdy Harry projevil. Pochyboval, že chlapec sám ví, proč udělal, co udělal - ale Severusovi neunikl výraz na jeho tváři. Chtěl absolutní potvrzení, že se Severus nechystá navštívit Andrého.
Začíná si dělat nároky, dumal Severus. Chlapec se možná nevyznal ve svých citech k Severusovi, ale bylo zřejmé, že se obává, aby něco nebo někdo nerozvrátil jeho rodinu. Ale bylo to jenom proto, že tak hladoví po lásce, že by přijal kohokoliv, nebo chová k Severusovi skutečné city? Pravda byla, že všichni Nebelvíři byli teritoriální- to neznamenalo nezbytně nic podstatného.
Ale co když ano?
Severus zamyšleně zíral na obrázek. Harrymu bude jenom za pár měsíců sedmnáct - bude zcela dospělý podle všech hledisek. Pak bylo možných tolik věcí. Chlapec by si mohl uvědomit, že už dál nemusí být ženatý, aby zabránil ministerstvu zasahovat mu do života - a zatímco rozvod byl málo pravděpodobný, tak možnost anulování, pokud by do té doby nebyl jejich sňatek završen, byla reálná. Kdyby Harry požádal o anulování, co by mohl dělat?
'Ale co kdyby nepožádal?' zeptal se Severus sám sebe. Co když už byl k němu natolik připoután, že by nepřijal rozdělení jejich rodiny? Více než jednou mluvil Harry o rodině - trval na tom, že to je to, co oni dva jsou. A jestliže nyní začal dávat najevo typické nebelvírské teritoriální instinkty, stal se vůči němu majetnickým, dokonce žárlivým, pak by možná ten milník sedmnácti let mohl přijít a minout bez jakéhokoliv narušení jejich životů.
Samozřejmě, Severus by mohl vzít záležitosti do svých vlastních rukou. Představa úplného svedení šla proti jeho svědomí - v chlapci bylo příliš nevinnosti ke zničení, tolik příležitosti ke zradě, kdyby si chlapec uvědomil, co dělá a proč to dělá. Ale co třeba prostinká romance - takříkajíc dvoření? Rozhodně by ho za to nemohl nikdo kritizovat - a pravděpodobně by to zapůsobilo na nebelvírský smysl pro nemožné; oni to ovšem nazývají smyslem pro romantiku.
Problémem bylo, že jako Zmijozel, a to dosti cynický, zahořklý a uzavřený, neměl žádnou představu, jak takové dvoření probíhá. Květiny, přemýšlel. Sladkosti? Básně? Při tom pomyšlení se ušklíbl. Některé květiny byly samozřejmě dobré jako přísady do lektvarů, takže v tom viděl jejich význam. Ale sladkosti - příliš mu připomínaly ředitele a jeho zatracené citrónové bonbóny. A poezie? Chlapec byl Nebelvír; ti byli stěží literárně založení.
Severus si povzdechl a lehce přejel prstem po Harryho postavě na fotografii. Měl by si ji nechat zarámovat - byla opravdu velice kvalitní, dokonce i když byla pořízená přes novinářskou ochranu.
Zář z krbu ho překvapila, ale to už z Letaxu vybuchly zelené plameny a on se rychle postavil. O okamžik později vpadl dovnitř Sirius Black, svíraje v pěsti výtisk Denního věštce. Muž se rychle narovnal a otočil se na Severuse, mávaje novinami ve vzduchu, s očima planoucíma zuřivostí. Severusova ruka se instinktivně pohnula k jeho hůlce.
„Snape! Co má tohle znamenat?!“ zařval na něj. „Řekl jsem ti, že jestli se ho dotkneš-“
Než ale mohl Sirius svou tirádu dokončit, dveře ložnice se rozletěly a dovnitř vběhl Harry, zcela oblečený, ale s vlasy stále ještě vlhkými ze sprchy. „Sirie!“ vykřikl Harry, hrnul se k nim a popadl ruku svého kmotra. „Uklidni se! Stalo se něco?“
Když se Sirius obrátil k Harrymu, Severus couvl. Měl podezření, že Harry zahlédl, jak nenápadně vytahuje hůlku z rukávu, protože po něm střelil varovným pohledem. Zatraceně! Proč mu už dál není dovoleno proklít Blacka? Z jeho manželství plynuly jisté nevýhody, které nevzal v úvahu.
„Tohle se stalo!“ křičel Sirius a mával před Harrym novinami.
Popuzený Harry noviny popadl jednou rukou, zatímco druhou stále ještě svíral Siria. Pohlédl na titulní stránku a uviděl týž obrázek, který jen před okamžikem obdivoval Severus. Severus si bystře všiml barvy, která zalila chlapcovy tváře. A pak chlapec udělal něco, co ho šokovalo do hloubi duše - zalhal svému kmotrovi.
„Sirie,“ povzdechl si Harry. „Nepodíval jsi se na ten obrázek pořádně. On mě nepolíbil. To já políbil jeho.“
Výraz naprostého šoku na Blackově tváři téměř stačil k tomu, aby vymazal všechny urážky, které po něm kdy muž vrhl. Severus nedokázal ovládnout slabý úsměv, který se dotkl jeho rtů, přestože se pokoušel udržovat vážný výraz.
„Cože?“ vyvřískl Black a hlas mu přeskočil. „Proč?“
Pohled, který mu Harry věnoval, byl pozoruhodně nevinný. „Abych mu poděkoval za to, že vyléčil Rema,“ řekl prostě.
Severus byl úplně ohromený tím, jak dokonale chlapec tímto jednoduchým sdělením manipuluje se svým kmotrem, protože samozřejmě taková odpověď vzala Blackovi všechen vítr z plachet. Jen na Harryho chvíli nevěřícně zíral. „Nemusel jsi to dělat.“
Harry zamrkal a vypadal mírně zmateně. „Nemusel jsem mu děkovat?“
„Nemusel jsi ho líbat!“ zaječel Black.
Harry jen ostýchavě pokrčil rameny a usmál se na muže. „Prostě to byl okamžitý impuls,“ vysvětlil. „Ty jsi mu poděkoval, že jo?“
Black šokovaně vykulil oči. „Já ho nepolíbil!“
„Díky Merlinovi za to,“ dodal Severus - i když musel připustit, že jak Black, tak Lupin mu poděkovali, a docela upřímně. Harry vrhl na Severuse výmluvný pohled, který ho vyzýval, aby do rozhovoru nezasahoval.
„Dobrá, já ano,“ odvětil chlapec. „Takže neobviňuj jeho. Všechno je v pořádku.“ Poklepal Blacka po paži a nutil ho zamířit zpět ke krbu. Kupodivu se Black nepokusil ho nijak zastavit. „Teď by ses měl raději vrátit k Removi, než propadne panice a pomyslí si, že jsi šel sem dolů zavraždit Severuse. Poslední věc, kterou potřebuješ, je dostat se ještě do dalších problémů, než vyřešíme současné potíže. A ty víš, jak se Remus znepokojuje.“
Vypadalo to, že to bylo přesně to pravé, co měl Blackovi říct, protože muž najednou vypadal provinile, když pohlédl zpět na oheň. Nepochybně opustil Lupina bez jakéhokoliv vysvětlení. Dokonce ani neprotestoval, když Harry hodil do ohně další letaxový prášek a postrčil ho do něj, znovu ho ujišťuje, že je všechno tak, jak má být.
Hluboce ohromený způsobem, jakým Harry právě zvládl situaci, hleděl pobaveně na chlapce. Ale výraz na Harryho tváři, když se obrátil zpět k němu, ho znejistěl. Harry vypadal velice nešťastný.
„Myslím, že nejsi jediný, kdo umí pohybovat figurkami na šachovnici,“ řekl mu chlapec a Severus si ostře připomněl výraz na jeho tváři těsně předtím, než ho včera políbil. Chlapci se nelíbilo, že je součástí této manipulace - líbilo se mu to o to méně, že věc, která by měla být považována za důvěrnou, byla sotva něco víc než vykalkulovaný tah.
„Harry,“ povzdechl Severus a přál si, aby znal ta správná slova, jež by chlapce upokojila.
Ale Harry zase jen zavrtěl hlavou, jako by odmítal, cokoliv by mohl říct. Severus věděl, že to je obranný mechanismus. „Jdu navštívit Rona a Hermionu,“ oznámil Severusovi a svižně zamířil ke dveřím.
Zatraceně! Severus vážně neměl tušení, jak se s touto situací vypořádat. Emoce - přinejmenším ty něžné - nikdy nebyly jeho silnou stránkou. „Ať se nedostaneš do nějakých potíží,“ zavolal za chlapcem a okamžitě si vynadal za to, že řekl něco tak pošetilého. Chlapec to pravděpodobně vezme jako kritiku, což bylo to poslední, co by chtěl.
Kupodivu se Harry zastavil u dveří, ještě než je otevřel, napůl se otočil, jako by váhal zeptat se na to, co má na mysli. „Já… Co budeš dělat dneska?“
Tón, výraz, stísněný pohled v zelených očích byly stejné jako včera, když na chodbě popadl Severusovo zápěstí. Přinejmenším tohle mohl Severus dát do pořádku - uklidnit chlapcovu mysl.
„Nechystám se navštívit Andrého, pokud se chceš zeptat na tohle. Nesetkal jsem se s ním nebo kýmkoliv jiným od doby, kdy jsme se vzali.“
Přes Harryho tvář přeběhlo několik pocitů tak rychle, že si Severus nebyl jistý, které to byly. Nakonec si chlapec jenom ztěžka povzdechl, jako by se mu na ramenou usadila tíha, o kterou nestál. „Já ve skutečnosti nemám právo si stěžovat, že jo?“ zeptal se pomalu a červeň na jeho tvářích byla nyní víc výrazem hanby než rozpaků.
Severus si nemohl pomoci a uvažoval, jak často byl Dursleyovými potrestán za dokonce i náznak toho, že by se staral o něco, co kterýkoliv z nich dělá, nebo dal najevo sebemenší zájem o jejich životy. Jako malé dítě se určitě musel chtít přidat k nim při rodinných událostech nebo být zahrnut do společných okamžiků, které sdílí všechny rodiny. A právě tak jistě mu to nejen bylo odepřeno, ale byl potrestán i jenom za to, že si to vůbec přál.
„Ale ano, máš,“ ujistil ho Severus rozhodně, protože si tohle chtěl vyjasnit hned teď. „Jsme manželé. Máš právo očekávat ode mne určité věci. A jestliže já očekávám věrnost od tebe, máš právo ji ode mne také očekávat.“ Byly doby, kdy si myslel, že bude stát stranou a dívat se jinam, jestliže Harry projeví zájem o někoho jiného, ale ty časy dávno minuly.
„To děláš?“ zeptal se chlapec. „Očekáváš ode mě věrnost?“
Protože Severus chtěl, aby bylo v této záležitosti naprosto jasno, pokročil několik kroků k chlapci. „Ano,“ zavrčel a právě teď ho nezajímalo, že vypadá výhružně. „Což znamená - žádná Brownová, žádné sestry Patilovy, žádná faraonka a žádní Shelongovi bratři!“
Zahanbení z Harryho tváře zmizelo tak, jak doufal, a nyní bylo nahrazeno výrazem pobouření. „Já je dokonce ani neznám!“ protestoval. „A Levandule s Parvati to nemyslí vážně - nesváděly mě!“
„Možná ne to Patilovic děvče,“ připustil Severus, přestože i o tom pochyboval. „Ale ta Brownová by se s tebou vyspala okamžitě.“
Harryho oči se šokovaně rozevřely. „Nemám nejmenší chuť nechat kohokoliv, aby se mnou spal někdy v nejbližší době!“
Severus si byl naprosto jistý, že chlapec opět promluvil, aniž by opravdu přemýšlel o tom, co říká - protože o chvíli později si, jak se zdálo, uvědomil, co jeho slova znamenají, a jeho tvář zrudla. Vypadal hluboce zahanbený. Severus nedokázal odolat a musel ho poškádlit.
„Neříkej mi, že uvažuješ o tom Blackově šíleném nápadu se vstupem do kláštera?“ posmíval se. Pravda byla, že nechtěl příliš usilovně přemýšlet o nápadu 'vyspat se' s chlapcem - dokázal si to všechno představit až příliš jasně, i když Harry ne.
Pokoření se změnilo v otřes. „Ty o tom víš?“ zeptal se překvapeně .
Severus si jen povzdechl a přešel místností k sekretáři. Otevřel zásuvku a vytáhl hrst pestrobarevných křídových papírů, jimiž na Harryho zamával. „Dárečky od Blacka,“ vysvětlil. „Pokud jde o tento předmět, je dosti výmluvný.“
Zaražený Harry popošel vpřed, vzal si od něj brožurky a pročítal si nadpisy na různých propagačních prospektech. Byl tam i docela vtipný pamflet nazvaný „Tak ty chceš být mnichem?“.
„Kouzelnické kláštery?“ Harry se zamračil, ale jak tak listoval různými stránkami, jeho zájem byl očividný. „Kouzelníci jsou křesťané?“ Vypadal naprosto zmateně, jako často, když došlo na kouzelnickou společnost.
Severus jen podrážděně protočil oči. „Klášterní život existuje mnohem déle než křesťanství,“ vysvětlil. Když uviděl, že Harryho upoutaly texty v brožurkách, natáhl se, vytrhl je z chlapcových rukou a hodil je zpět do zásuvky, aby je později zničil. „Nemám v úmyslu nechat tě vstoupit do kláštera!“ informoval Harryho, když proti jeho činu protestoval.
Plnou silou se mu vrátila nebelvírská drzost. „Proč ne?“ dožadoval se chlapec vyzývavě, ačkoliv na tváři měl úšklebek dostatečný na to, aby Severus poznal, že žertuje. „Možná by se mi to líbilo?“
Ale ať už vtipkoval nebo ne, věděl Severus, že kdyby se na veřejnost dostal byť i jediný náznak o Harryho zájmu - skutečném či imaginárním - objeví se dost náboženských skupin, které budou nabízet život v ústraní, aby se to stalo opravdovou hrozbou. „Ty nejsi předurčený pro klášter,“ oznámil mu Severus pevně. Nebyl připraven vypořádávat se po nabídkách manželství od hlav cizích států ještě s žádostmi mnišských řádů.
Ale v Harryho zelených očích stále ještě lpěl záblesk výzvy. „Jak to víš?“
Na tohle mohl Severus odpovědět naprosto jednoznačně. Chlapec možná nevěděl, co cítí, ale nedalo se pochybovat o tom, jak na doteky reaguje jeho tělo. Uchopil Harryho za bradu, pozvedl jeho tvář a zmocnil se jeho úst v pevném polibku. Chlapec se překvapením zajíkl a Severus využil svou výhodu, prohloubil polibek a vychutnával si ústa, na nichž se rychle stával závislým. Jeho krev se rozproudila životem, jeho tělo reagovalo s nenasytností a touhou a náhlý spalující hlad způsobil, že pro něj bylo téměř nemožné se zastavit, než se pokusí postoupit dál než za prostý polibek. Nebo ne prostý - protože ucítil, jak se chlapec najednou zachvěl a váhavě odpovídal, slabě zasténal, když Severus hladově pohyboval svými ústy na jeho. A znovu ho zahltil pocit Harryho přespříliš silné magie.
Když se odtáhl, měl chlapec tváře zardělé a oči rozšířené, ale tentokrát v jeho očích nebyl žádný výraz ublížené rezignace. „Ty nejsi předurčený pro klášter,“ zavrněl Severus jemně a viděl účinek, jaký měl jeho hlas na chlapce, jemuž se dech zadrhl v hrdle. „A teď jdi za svými přáteli, než se zapomenu.“
Harry nad tím přiznáním vykulil oči a o chvíli později utekl dveřmi nepříliš nebelvírským stylem. Severus měl hodně co dělat, aby se nerozesmál nahlas - možná nakonec nebyl až tak špatný v romantických nesmyslech. Poprvé pocítil, že by tu skutečně mohla existovat naděje na… něco… mezi nimi. Už dávno se smířil s tím, že vezme, cokoliv může dostat.
Děkuji za překlad.