Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

O dva dny později seděl Harry v Brumbálově pracovně vedle Rema a Siria. Všichni tři čekali, až se k nim připojí Brumbál a Severus. Harry si zoufale chtěl promluvit jak s Remem, tak se Siriem - odděleně. Ale měl podezření, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než bude mít možnost si s nimi promluvit o samotě. Viděl, že se v jejich vztahu něco významného změnilo - seděli na pohovce společně, to samo o sobě nebylo neobvyklé. Ale to, že prsty jejich rukou, spočívající na polštářích pohovky, byly propletené, opravdu mluvilo za vše.

Tato změna v jejich vztahu ho vůbec nepřekvapovala. Ne po všem, čím si oba prošli. Ale hořel zvědavostí dozvědět se víc. Prostě jen nechtěl mluvit s oběma dohromady - představa, že se ptá na něco tak osobního před tím druhým, byla pro něj příliš trapná, než aby o ní uvažoval. Zvlášť proto, že měl na každého jiné otázky.

Věděl, že kvůli celé té vlkodlačí záležitosti byl Remus stejně nezkušený jako on sám. Chtěl vědět, jaké 'to' bylo - i když tušil, že vyptávat se na něco takového někoho, koho považuje téměř za otce, bude pravděpodobně mimořádně trapné.

Pokud jde o Siria - chtěl vědět, jestli je teď šťastný, spokojený v tak výlučném vztahu poté, co předtím žil mnohem aktivnějším životem. Samozřejmě nepředpokládal, že by měl někdy dost odvahy, aby se některého z nich na takové věci zeptal. Místo toho se prostě na oba usmíval jak idiot, protože byl šťastný, že jsou konečně spolu. Šťastný, že oba vypadají tak spokojeně.

Jak se mu to v těchto dnech často stávalo, jeho mysl se zatoulala k Severusovi. Od té noci, kdy ho políbil, byly věci mezi nimi neohrabané. Zjistil, že na ten polibek myslívá během dne v nečekaných okamžicích, přehrává si ho v mysli tak často, že si teď byl docela jistý, že celou tu věc nepřirozeně nafoukl. Vůbec to nemohlo znamenat všechno to, co si představoval, že znamenat může. Že by Severus byl žárlivý - nezdálo se mu pravděpodobné, že by muž jako Severus Snape mohl žárlit na někoho takového, jako je Levandule Brownová. Ani mu nepřipadalo pravděpodobné, že by žárlil kvůli němu. To by naznačovalo mnohem větší míru zalíbení.

Ale ne, to nemusí být zalíbení, zdůvodňoval si. Může to prostě být majetnickost nebo pocit slušnosti nebo vhodnosti, nebo možná jen zájem o jejich pověst. Rozhodně byl rozzlobený - koneckonců na něj křičel. Mohlo to být cokoliv z toho. Harry přemýšlel jako Nebelvír, ale Severus je Zmijozel. Kdo ví, proč Zmijozelové dělají věci, které dělají?

Ale to nejvíce znepokojivé ze všeho bylo, že se Severus vyhnul odpovědi na jeho otázku, zda se s někým schází nebo ne. To mu v hlavě vířilo víc než cokoliv jiného - bylo možné, obával se, že Severus pod vlivem zmijozelského pokrytectví viděl v Harryho interakci s nebelvírskými dívkami nějaký hřích, který sám spáchal.

Zmatenému Harrymu zbyla pouze jediná alternativa- špehování. Začal muže špehovat - tedy tak moc, jak se dá špehovat osoba, která ve skutečnosti BYLA špehem. Většinou ho jen sledoval, když byl s ostatními učiteli, pokoušel se vyřešit, se kterým z nich - pokud vůbec - by se mohl tajně vídat. Nebylo tu mnoho kandidátů, ze kterých by mohl vybírat. Sinistrová byla jediná svobodná učitelka přiměřeného věku, ale pokud věděl, byl Severus asi o dvacet let starší, než kam mířily její zájmy.

McGonagallová nepřicházela v úvahu - svobodná ano, ale příliš stará a zvetšelá. O Trelawneyové se ani neobtěžoval uvažovat. Madame Hoochová byla nesporná možnost - byla sice o dost starší než Severus, ale stále ještě fit a přitažlivá a Severus s ní rád šermoval. Harry v posledních měsících sledoval několik jejich tréninkových soubojů. Nicméně Hoochová byla vdaná, což z ní dělalo nepravděpodobného partnera. Ale přece jen, po tom všem, co se dozvěděl, možná manželství nebylo vůbec odstrašujícím prvkem?

Jestliže vyloučil manželství jako znemožňující prvek, musel vzít v úvahu také Vectorovy - profesorka Vectorová byla velice atraktivní a její manžel, který pracoval u Gringottů, zrovna tak. Jeden jako druhý by mohl být možný kandidát. Nebo oba… ačkoliv pro Harryho bylo těžké srovnat se s takovou představou. V nebelvírské věži obíhala šeptanda, že někdo z Mrzimoru je zapojený do trojky, ale většina studentů to odmítala jako klepy - jak pravděpodobné by to bylo u mrzimorských?

Bez ohledu na to Harry ještě nezahlédl žádné zvláštní chování, které by v něm vyvolalo dojem, že má Severus zájem o některého ze svých kolegů. A nikdo jiný kolem nikdy nebyl - kromě víkendů v Prasinkách.

Harry už do Prasinek nechodil, ne od toho dne před mnoha měsíci, kdy byl napaden. Riziko bylo příliš veliké - a s novináři, kteří na něj pořád číhali v záloze, by bylo nesmyslné tam jít. Nyní opouštěl hranice Bradavic jenom tehdy, když měl jednou za týden lekci přemisťování, ale tyto hodiny byly pod přísným dohledem několika důvěryhodných bystrozorů.

Nicméně Severus často o víkendech opouštěl hrad, aby sešel do vesnice. Harry si myslel, že není zcela vyloučeno, že se tam s někým schází. Každopádně v tom byl rozhodně diskrétní - což bylo pravděpodobně to, co se mu pokoušel Severus naznačit, když ho obvinil, že flirtoval s Levandulí a Parvati.

Ne že by mu na tom záleželo.

Nezáleželo.

Severus si mohl dělat, co chtěl. Skutečnost, že se mu při tom pomyšlení zkroutilo něco v břiše a způsobilo, že měl chuť kopat do věcí, s tím nijak nesouvisela. Vůbec se nestaral, co se Severus rozhodl dělat ve svém soukromém životě - dokud v tom byl diskrétní. Harry si pomyslel, že je v celé té záležitosti velice dospělý - pitomý Zmijozel!

Kdyby mu prostě Severus odpověděl na jeho hloupou otázku, nemusel by se teď zabývat takovými věcmi. Ne že by se ho chystal zeptat znovu - jak by to bylo ponižující! 'Máš sex?' Chtěl se hanbou zahrabat pokaždé, když pomyslel na ten okamžik.

Pitomý Zmijozel! Ten muž ho nikdy neměl políbit. Kdyby ho nepolíbil, Harry by nikdy o ničem z toho nepřemýšlel. Určitě jeho znepokojující sny, nenaberou zřetelnou podobu Severuse Snapea místo nějakého bezejmenného, anonymního muže, kterého bylo mnohem snazší akceptovat. A lekce šermu byly dost těžké už před tím incidentem - teď byly plny nových pastí a léček, když pokaždé, kdy se ho muž dotkl, uvažoval, jestli je za tím kontaktem něco víc. Život by byl daleko jednodušší, kdyby mohl věci vrátit do stavu, jaké bývaly, když se prostě navzájem nenáviděli - až na to, že měl moc rád představu, že patří do rodiny, a pomyšlení na to, že by se toho měl vzdát, bylo čím dál tím méně přitažlivé.

Pitomý Zmijozel!

„O čem přemýšlíš, Harry?“ Siriův hlas ho zastihl nepřipraveného, a když vzhlédl, zjistil, že Sirius i Remus na něj zvědavě hledí. „Civěl jsi hrozně zatvrzele na svoje boty. Udělaly něco strašného?“

Harry se začervenal. „Ne, jasně, že ne,“ řekl rychle. „Jen jsem uvažoval o…“

„O?“ pobízel ho Sirius. „Domácím úkolu? Trestu? Tlustočervech?“

„O létě!“ plácl Harry, čímž oba zaskočil. „Co budu dělat tohle léto?“

Sirius se nad tím zamračil. „Většina studentů se na léto těší.“

„Chtěl jsem říct, mám se vrátit k Dursleyovým?“ Skutečně to bylo něco, o čem Harry hodně přemýšlel - a vzhledem ke směru, jímž nedávno začaly jeho myšlenky mířit, ho to zajímalo. Co dělává Severus v létě? Spěchá na nějaká exotická místa, kde mívá poměry s tajemnými lidmi?

„K Dursleyovým už se vůbec nikdy nevrátíš,“ řekl Sirius rozhodně a v očích mu zablesklo něco temného. „Ale upřímně, nevím, co Snape dělává v létě. Nejbezpečnější by pro tebe bylo zůstat tady v Bradavicích, zvláště od té doby, co nemáme tušení, co by mohl Voldemort plánovat.“

Při tom se Harry zachvěl. Pokoušel se na Voldemorta nemyslet - vlastně se v tyto dny pokoušel nemyslet na spoustu věcí. Jako například, že se právě chystá doprovázet Rema na Ministerstvo kouzel, kde bude čelit formálnímu vyšetřování, které rozhodne, zda by měl být podroben eutanazii. Navzdory Dracovu sňatku s Charliem byl příkaz k zatčení Rema stále platný - proto Brumbál rozhodl, že než riskovat dalšího uprchlíka před zákonem, bude nejlepší přímo odpovědět na obsílku. Svolal úplné zasedání Starostolce na dnešní den, aby se jednou provždy s touto záležitostí vypořádal.

„Nejsem si jistý, jestli chce Severus zůstat na hradě nebo ne,“ dodal Remus. „Myslím, že obvykle v létě cestuje. Ale máš pravdu, pro Harryho by bylo lepší zůstat tady.“

Harry hádal, že ať už mají pro něj na léto jakékoliv plány, budou zahrnovat Severuse. Kupodivu při tom pocítil určitou úlevu. Severusovy pokoje dole ve sklepení se pro něj staly domovem víc, než cokoliv jiného kdy bylo. A Severus by mu chyběl, kdyby se na tak dlouhou dobu rozdělili. I když to byla hodně divná myšlenka!

O chvíli později se dveře otevřely a konečně vstoupili Severus a Brumbál. Severus měl přes rameno přehozenou malou koženou brašnu. Harry věděl, že obsahuje vzorek antivlkodlačího lektvaru společně s metodickými poznámkami, které chtěl předložit odboru pro výzkum lektvarů. Severus bude při dnešním slyšení svědkem Removy obhajoby.

„Takže jsme připraveni?“ zeptal se Brumbál a nad skly svých brýlí se zadíval na Rema. Remus i Sirius vstali, a i když se to pokoušeli skrýt, všiml si Harry, že si svírají ruce mnohem pevněji. Sirius samozřejmě nepůjde, protože se nemůže ukázat na veřejnosti. Místo něj doprovodí Rema Harry - pro jednou se rozhodli, že využijí Harryho slávu ve svůj vlastní prospěch. Pokud půjde něco špatně, Harry využije svou popularitu, aby zaměstnal tisk.

Harry přešel k Brumbálovu soukromému Letaxu a Severus se k němu připojil, čímž ponechali Siriovi a Removi krátký okamžik na rozloučení. Harry se bál o Rema i výsledek slyšení, přestože se Brumbál zdál jistý, že se věci vyřeší. Mohl si jenom představovat, jaké to musí být pro Siria, když ho nechají tady, neschopného udělat cokoliv, aby Rema chránil.

Letmý pohled na oba muže mu odhalil dosti vášnivý polibek a Harry se začervenal, přestože zároveň potlačoval úsměv. Střelil rychlým nervózním pohledem po Severusovi, což mu odhalilo, že ho muž pobaveně sleduje, temné oči nic nepřehlédly, ani barvu na jeho lících. Jediné, na co dokázal Harry myslet, byl polibek, který mu dal, a pod tím zkoumavým pohledem se nepohodlně zavrtěl. Proč musí mít Severus tak pronikavé oči a proč mu připadá, že každý pohled, který mu věnuje, se mu posmívá za nějakou mladickou pošetilost, při které si nemohl pomoci? Na okamžik zvažoval, že ho kopne do holeně, čistě jenom proto, aby viděl, jak na to zareaguje.

O chviličku později se k nim Remus přidal a Brumbál nabídl všem letaxový prášek. Severus prošel první, následovaný Harrym. Těsně předtím, než hodil prášek do ohně, ohlédl se na svého kmotra a všiml si bledé tváře a ustaraných modrých očí. Povzbudivě se na něj usmál, a pak se přenesl na Ministerstvo kouzel.

Severus zachytil Harryho paži, když neuhlazeně vyklopýtal z krbu do rušné přepravní haly, kudy lidé letaxovali dovnitř a ven z ministerstva tucty krbů, jež lemovaly zeď. Jakmile se vzpamatoval a Severus ho mávnutím hůlky očistil od sazí, vylekala ho spousta různých světel, která mu vybuchla do tváře. Harry v šoku znovu klopýtl a instinktivně se pohnul blíž k Severusovi, který si ho přitáhl k boku.

Reportéři s fotoaparáty se vyrojili směrem k nim navzdory řadě červeně oděných bystrozorů, kteří čekali kolem jejich krbu, aby je zadrželi. Zdá se, že zpráva o jejich příchodu je předešla. Harry několik bystrozorů poznal - včetně Connora Starka a Kingsleyho Pastorka, zamíchaných mezi stráží, jež na ně čekala, aby je doprovodila na Starostolec.

„Pane Pottere!“ tucet reportérů na něj volal, jak se pokoušeli upoutat jeho pozornost zpoza barikády bystrozorů. Rozpoznal mnoho novinářů z Denního věštce a Týdeníku čarodějek - ale soudě podle počtu reportérů měl podezření, že musejí zastupovat více než stovku různých novin a časopisů. Věděl, že Británie tolik novin nemá, proto hádal, že většina z nich musí být z cizích zemí - ačkoliv netušil, proč by se o něj měl zajímat kdokoliv mimo Británii.

„Pane Pottere!“ zakřičel někdo. „Jaký je váš postoj k zákonu o registraci kouzelníků?“

„Pane Pottere!“ volal další člověk. „Plánujete zabrat nějaký další britský protektorát?“

„Pane Pottere! Je pravda, že jste zahájil vyjednávání s francouzským králem o zahájení obchodování se Zimními zeměmi?“

„Pane Pottere! Šíří se fámy, že se chystáte dát černým wyrmům plný status občanů! Nějaký komentář?“

„Pane Pottere! Koho podporujete v blížících se volbách?“

„Pane Pottere! Je něco pravdy na pověstech, že se chystáte kandidovat na ministra kouzel?“

„Pane Pottere! Je to pravda, že máte poměr s egyptskou faraonkou Nitocris?“

„Pane Pottere! Jaký je váš názor na návrh zákona o certifikaci hůlek?“

„Pane Pottere! Podporujete zákon o aliančních precedentech?“

„Pane Pottere! Co je pravdy na tom, že strávíte léto s Shelongovými bratry z Čínského impéria?“

Když se otázky reportérů stávaly stále hlasitější, stoupl si Severus před Harryho a kryl ho vlastním tělem, zatímco čekali na Rema a Brumbála, až vystoupí z krbu. Jediný pohled na situaci řekl Brumbálovi a Removi, o co jde, a oba přikročili k Harrymu z boku a všichni tři ho tak chránili vlastními těly. Na Brumbálův pokyn bystrozorové uzavřeli kruh a začali se rychle přesunovat chodbou, vedouce čtveřici dozadu k výtahům. Zatímco většina bystrozorů vzadu zadržovala členy tisku, Pastorek, Stark a další dva bystrozorové vstoupili se skupinou do výtahu.

„Za tamto se omlouvám,“ poznamenal Stark, když stlačit tlačítko, které je vezme dolů do desátého patra Ministerstva kouzel, kde se schází Starostolec.

„Jak zjistili, že tu bude Harry?“ vztekle se dožadoval Severus. Harry se pořád ještě pokoušel pročistit si oči z oslepujících účinků všech těch blesků, které mu mířily do tváře.

„Nevěděli to,“ pokrčil Stark rameny. „Čtou veřejný program jednání a viděli, že dnes bude u soudu Lupin. Přijeli prostě jen pro případ, že by s ním byl pan Potter. Bylo pro ně snadné zjistit, skrz který krb přiletaxujete - ministr nám přikázal, aby na něj čekala velká skupina bystrozorů. Uvěřili jsme, že nebude zcela… při smyslech.“ Prohlédl si Rema od shora dolů. Remus byl oblečen velice konzervativně ve starém tvídovém obleku ne nepodobném tomu, který nosil, když učil v Bradavicích - byl to nebetyčný rozdíl od obrazu válečníka oblečeného v kůži a ozbrojeného palicí, který byl před všemi těmi měsíci na titulní stránce Věštce. Přesto si ho druzí dva bystrozorové prohlíželi obezřele - byl to známý vlkodlak a jejich síla byla pověstná.

Remus se na ně všechny jenom příjemně usmíval a vypadal nenápadně. Nezdál se tím zkoumáním uražený, ale Harry se pod těmi pohledy naježil.

„Jak vidíte, pan Lupin je v pořádku,“ ujistil je Brumbál a na oba opatrné bystrozory se přes své brýle přísně podíval. Pastorek, člen Fénixova řádu, byl bohorovný, a doposud Harry neviděl, že by cokoliv nějak zvlášť znepokojilo Starka. Netušil, komu je loajální, ale z míry se tím vyvést nenechal.

„To vidím,“ souhlasil Stark. „V hlavní chodbě k soudní síni budou ochranná kouzla, která udrží tisk mimo ni a nedovolí jim vstoupit do vlastní soudní síně. Ale bez ohledu na to bude dnes soudní síň naprosto přecpaná.“

Výtah se zastavil a dveře sklouzly stranou. Ještě víc bystrozorů čekalo venku spolu s další velkou skupinou reportérů, kteří začali pokřikovat otázky, jakmile se objevili v chodbě. Všichni byli rychle odvedeni k hlavnímu vchodu do soudní síně Starostolce. Zatímco Harry, jeho společníci a bystrozorové neměli s projitím žádné problémy, byli novináři brzy zastaveni žhoucí stěnou světla.

„Tisková ochrana,“ vysvětlil jim Pastorek tiše. „Nejlepší vynález od koštěte.“ Kouzla udržela venku také hulákající hlasy, ponechala je všechny v relativním tichu, zatímco se blížili ke dveřím soudní síně. Dalšími chodbami a dveřmi přicházeli muži i ženy - všichni se dychtivě ohlíželi na jejich skupinu, ale nikdo nepřerušil hovor.

Místo, aby je Stark zavedl přímo do soudní síně, pokynul jim ke dveřím dál v chodbě. „Musím vzít pana Lupina do vazby a zaregistrovat jeho hůlku,“ informoval je Stark. „Profesore Brumbále, zvu vás, abyste ho doprovodil.“ Ohlédl se na Severuse. „Chápu to tak, že jste svědkem obhajoby. Nejlepší bude, když se vás před začátkem slyšení nikdo nebude na nic vyptávat - Pastorek tady zůstane s vámi a doprovodí vás dovnitř, až budou připraveni začít.“

Pevná ruka, která dopadla Harrymu na rameno, mu dala jasně najevo, s kým má zůstat. S jistým znepokojením sledoval, jak jsou Remus a Brumbál Starkem a dalšími dvěma bystrozory odváděni pryč. Pastorek se na něj povzbudivě usmál, pak se ledabyle opřel o kamennou stěnu haly a vypadal, že ho dění nezajímá.

Harry si povzdechl a odvrátil se, pohlédl zpět ke žhnoucí hradbě světla na druhém konci chodby, která bránila novinářům, aby se k nim dostali.

„Proč je tady zahraniční tisk?“ zeptal se místo toho Severuse a uvažoval, proč by měla být jeho přítomnost zde zajímavá pro jiné země světa.

Severusovy rysy ztuhly a jeho rty se sevřely, když se podíval chodbou na čekající reportéry. „Nenechal bych se tím znepokojovat,“ řekl Harrymu tónem, který naznačoval, že by se Harry měl VELICE znepokojovat. Severus byl z jejich přítomnosti očividně neobyčejně nešťastný.

„A co je to s tím faraonem a kdo jsou Shelongovi bratři?“ naléhal Harry a uvažoval, že možná Severus ví o politickém ovzduší ve zbytku světa víc než on. Bylo pro něj už tak dost těžké udržovat si přehled o všech britských novinkách - když procházel mezi politickými intrikami a novými zákony, že už nevěděl, čemu dál věřit. Od doby, co se vrátil ze Zimních zemí, došlo ke třem vražedným útokům na rozličné ministerské kandidáty včetně Kornelia Popletala. Kupodivu žádný z těchto útoků nebyl spojován s aktivitami Smrtijedů.

Přestože Popletal byl stále ještě považován v kampani za favorita, jednoduše proto, že byl nynějším úřadujícím ministrem, madame Bonesová a Alexander Mulburg se v hlasování dostali před něj. Existovaly dokonce i snahy o zahájení písemné kampaně na zvolení různých famfrpálových hráčů na všechna ta vedoucí místa na ministerstvu - protestní akce lidí, kteří se nedokázali rozhodnout, jakou vládu by měli mít.

Harry se na Severuse vyčkávavě zadíval a čekal na odpověď na jeho otázku o faraonovi a Shelongových bratrech. Pokud vůbec něco, Severus byl jen podrážděnější a jeho oči hněvivě blýskaly. „To tě nemusí zajímat,“ řekl znovu.

„Ale proč by naznačovali něco takového?“ vyptával se Harry a divil se, odkud tyhle drby pocházejí. Když ho ve čtvrtém ročníku obviňovali, že chodí s Hermionou, aspoň k tomu měli důvod. Trávil s ní spoustu času. Bylo docela snadné dojít k takovému závěru. „Dokonce jsem nikdy ani nebyl v Egyptě nebo Číně. Nikdy jsem o těch lidech neslyšel.“ Až donedávna ani nevěděl, že Egypt má pořád ještě faraóna - a neměl tušení, co by mohlo být Čínské impérium.

„Jsou to jenom divoké spekulace,“ informoval ho Severus s pochmurným zamračením. „Nemají nic lepšího, o čem by mluvili, tak si vymýšlejí.“

Harry, nespokojený s odpovědí, si jenom povzdechl a opřel se o zeď vedle Pastorka. Ani Pastorek se nezdál nakloněný tomu, nabídnout mu nějaký náznak. Uvažoval také o dalších otázkách, které mu položili - o návrhu zákona o certifikaci hůlek, o zákonu o aliančních precedentech. Myslel na to, jestli by Hermiona věděla, o čem to mluvili?

Hlavními dveřmi vstupovalo do soudní síně stále více kouzelníků a čarodějek - většina z nich byla oblečená ve formálních hábitech, a tak byl Harry rád, že mu dnes ráno vybral oblečení Severus. Myslel si, že oblek, který Severus vyndal ze skříně, je příliš přepychový - a vypadá dost starobyle. Začal si zvykat na kabátce - ale dnes měl bledě zelenou hedvábnou tuniku s dlouhými rukávy, tmavé moleskinové1) těsně padnoucí kalhoty a kožené boty. Přes to měl tmavě zelené roucho bez rukávů až po kolena, přední otevřenou část držely dohromady ozdobené stříbrné spony. Severus byl oblečený v podobném duchu v černé a stříbrné barvě a rozhodně vedle něj vypadal velkolepě.

„Severusi!“ pozdravil je o chvíli později radostný hlas, a když Harry vzhlédl, uviděl přibližovat se mimořádně starého muže v bílém rouchu. Na rozdíl od Brumbála neměl dlouhý plnovous, ale byl hladce oholený, s hlavou zcela holou. Protože Harry viděl velice málo holohlavých kouzelníků, měl podezření, že si hlavu oholil. Vedle starce kráčel daleko mladší muž se zlatými vlasy a ostře řezanými rysy. Stejně jako Severus byl oblečený v černé a stříbrné.

„Mistře Dorestere,“ Severus ho pozdravil velice formální a zdvořilou úklonou, čímž ihned upoutal Harryho pozornost. Ať už byl ten muž kdokoliv, byl to někdo, koho Severus očividně vysoce respektoval.

„Báječné, že tě vidím, můj chlapče!“ pozdravil ho starý muž a nadšeně potřásal Severusovou rukou. „Přirozeně znáš mého asistenta!“ pokynul na zlatovlasého muže vedle sebe.

Severus se obrátil, aby si s druhým mužem potřásl rukou, a Harry zaznamenal slabý úsměv, který se dotkl jeho rtů. „Samozřejmě. Jak se máš, André?“

Víc než Severusův úsměv prozradil jasný záblesk, který zazářil ve vychytralých očích zlatovlasého muže. „Výborně! Vypadáš dobře, Severusi,“ odpověděl muž a zachvění… čehosi… proběhlo Harryho tělem. Zamyšleně zúžil oči. André byl téměř tak vysoký jako Severus, měl štíhlou postavu a jeho hranaté rysy byly dost hezké. Jeho hlas byl neobyčejně kultivovaný, jeho šaty velmi dobře ušité a v očích měl ostrou inteligenci, která Harrymu připomněla Hermionu nebo McGonagallovou.

Severus se zdvořile obrátil k Harrymu, aby ho představil, a Harry se odstrčil od zdi, aby si potřásl s nabídnutýma rukama. „Harry, tohle je mistr Elliott Dorester z Cechu výrobců lektvarů. Několik let jsem se u něj učil. A tohle je André Serrent… můj kolega.“ Harry zaslechl tu kratičkou pauzu v Severusově hlasu před slovem 'kolega' a všiml si oceňujícího pohledu, který mu plavovlasý muž věnoval, když si s ním potřásl rukou. Přestože se Harry na oba cizince usmál a srdečně je pozdravil, zažehla se v Harrym jiskra hněvu. Jedna věc byla jistá - André nebyl žádný 'kolega'.

„Blahopřeji vám k vašemu sňatku,“ řekl Mistr Dorester šťastně, aniž by jedinkrát pohlédl na Harryho dosti výraznou jizvu na čele - kvůli tomu pocítil Harry s mužem okamžitou spřízněnost.

„Vskutku,“ odvětil André s poněkud nadřazeným úsměvem a jeho ostrý pohled okamžitě zamířil k Harryho jizvě. „Taková partie, Severusi,“ usmál se. „Jsi šťastlivec.“

Severus v odpověď jenom sklonil hlavu, jeho výraz nic neprozrazoval.

„Říká se, že pro nás máš vzrušující oznámení, Severusi?“ tlačil Dorester a zvědavě se podíval na brašnu, kterou měl Severus stále přehozenou přes rameno. „Chystáš se zase postavit svět lektvarů vzhůru nohama? Vždycky jsi byl můj nejslibnější žák!“ Pohlédl přes rameno na dveře a viděl, že většina lidí už do soudní síně vstoupila. „Pojďme, André, musíme získat naše místa. Přijď brzy na oběd, Severusi. Nemohu se dočkat, až si popovídáme. Pane Pottere, bylo mi potěšením!“

Starý muž si s nimi znovu naprosto nadšeně potřásl rukama, než odspěchal do soudní síně, a volal na Andrého, aby ho následoval. André se jenom zaculil a pohyboval se daleko nenuceněji. „Ano, přijď brzy na oběd, Severusi,“ naléhal s úsměvem, pak naklonil hlavu k Harrymu a zamířil za starcem.

Harry počkal, dokud nebyli z doslechu, než promluvil. „Kolega?“ zeptal se jízlivě a potlačoval emoce, které v něm vířily. Předem napjatý v obavě z toho, co uslyší, cítil, jak svaly jeho ramen ztuhly.

Severus na něj ostře letmo pohlédl. „Potkal jsem ho minulé léto na lektvarové konferenci,“ vysvětlil klidně.

Harry místo odpovědi jenom zlobně zíral na podlahu. Dobrá, to mu zodpovědělo otázku, jak Severus trávívá léto. Harryho v hrudi sevřelo něco ostrého a bolestivého. Nezaujatě zaznamenal, že se od Andrého liší vzhledem a osobností, jak se vůbec dá. Muž byl elegantní, kultivovaný a jako mistr lektvarů pravděpodobně také vynikající. Navíc inteligentní - možná mimořádně inteligentní. Byl také Severusovi věkem blíž - nepochybně rafinovaný a smyslný, všechno to, co Harry není.

Nezáleží mu na tom, rozhodl se s tichým zavrčením. To se ho netýká. A že chtěl zas a znovu do něčeho zuřivě kopat - no, to bylo prostě proto, že… předtím ho rozzuřili ti novináři. Pan André Serrent si mohl vzít svůj oběd a strčit si ho… Harry podrážděně zafuněl. Ještě další věc, na kterou musí přestat myslet. Nechystá se zabývat myšlenkou na to, že někdo - kdokoliv - by mohl vstoupit mezi něj a člověka, na kterého se začal dívat jako na svou rodinu. Naučil se žít bez Dursleyových - určitě nepotřeboval pozornost Severuse Snapea… Harryho při tom pomyšlení zabolelo srdce. Odsunul všechny tyto myšlenky do pozadí své mysli - nebude o tom přemýšlet. Nezajímá se o to.

O chvíli později ze soudní síně vyšel bystrozor a pokývl Pastorkovi. Pastorek se okamžitě napřímil, čímž upoutal Harryho i Severusovu pozornost. „Vypadá to, že jsou připraveni začít,“ informoval oba. „Půjdeme se posadit do galerie. Albus si vás zavolá, až bude potřebovat vaše svědectví.“

Harry následoval Pastorka do soudní síně, Severus šel hned za nimi. Téměř všechny pohledy se na ně obrátily, když vstoupili, a místností se šířilo šeptané mumlání. Když si sedal na rezervované sedadlo v první řadě galerie, uviděl moře švestkově modrých hábitů členů Starostolce, kteří už seděli na hlavní galerii. Zbytek místnosti byl přecpán pozorovateli. Uprostřed dvorany seděl na osamělé židli Remus Lupin a vedle něj stál Brumbál. Harrymu se ulevilo, že na židli nebyly připnuté okovy. Remus nebyl připoutaný.

Bylo oznámeno zahájení zasedání dvora, na místnost se položilo ticho, když muž, kterého Harry neznal, předčítal obvinění. Místností proběhl šokovaný šepot, když byl Remus obviněn z toho, že zdivočel a že čelí možnosti eutanazie. Harry poznal hrstku mladších lidí, kteří chodili do Bradavic s ním a už ukončili studium - Remus byl jeden rok jejich učitelem. A nepochybně mnoho dalších lidí v sále studovalo v době, kdy byl Remus sám studentem. Harry si také všiml Lucia Malfoye, který seděl na opačné straně místnosti, vysoko na divácké galerii. Chladný muž zvědavě sledoval jednání. Harry se na něj zlobně zadíval - především kvůli němu byl Remus tady.

Když byl požádán, aby se hájil, promluvil Brumbál. „Hlavní vyšetřovateli, navrhuji, abychom toto vyšetřování zcela zamítli.“

Místností proletěl další překvapený šum. Ministr Popletal, který seděl vlevo od muže, jenž byl označen jako hlavní vyšetřovatel, se předklonil. „Nemůžete podat návrh, dokud je na řadě obhajoba. A nemůžeme zamítnout žádné vyšetřování, dokud nejsou přečtena všechna obvinění.“

Po tomto sdělení se objevilo několik souhlasných přikývnutí stejně tak jako nesouhlasných zamračení.

„Všechna obvinění?“ zeptal se Brumbál a Harry pocítil v srdci ostré bodnutí obav. Existovala proti Removi další obvinění? „Nejsem si vědom žádných dalších obvinění proti panu Lupinovi kromě tvrzení, že zdivočel.“

Madame Bonesová předtím, než Brumbálovi přikývla, pohlédla krátce na Popletala. „Nová obvinění byla právě přidána,“ objasnila.

„Jenom proto, že jsme nevěděli, že byl pan Lupin v cizině,“ rychle vpadl Popletal. Už dříve se dohodli, že budou tvrdit, že byl Remus v cizině a o zatykači nevěděl. Jinak by mu za to, že se nepřihlásil, hrozil vysoký trest, a stejně tak všem ostatním za spoluvinu pro poskytnutí útočiště.

„Říkal jsem ti to, Kornelie,“ poznamenal Albus. „Pan Lupin o zatykači nevěděl. Jakmile se o něm dozvěděl, obrátil se na mne - jako na zástupce Starostolce. Od té doby byl v mé péči, jak jsem uvedl, když jsem požádal o toto slyšení. Nemůžete ho obžalovat z…“

„To není to obvinění,“ přerušil ho podrážděně Kornelius. „Podle zákona se od pana Lupina požaduje, aby se do čtyřiadvaceti hodin od návratu do země ohlásil na registru vlkodlaků. Zanedbání je trestáno pěti lety v Azkabanu.“

Pěti lety v Azkabanu! Harry cítil, jak mu z tváře mizí krev, a střelil nervózním pohledem po Severusovi. Severus jenom stoicky sledoval řízení, jeho rysy nedaly z jeho emocí nic znát.

„Rozumím,“ odpověděl Albus důstojně. „Pak navrhuji, aby i toto obvinění bylo zamítnuto jako již nadále nedůležité.“

„Nadále nedůležité?“ zvolal Popletal. „Nemůžete podat druhý návrh, dokud není dokončena obhajoba prvního.“

Hlavní vyšetřovatel poklepal svou hůlkou na stůl před sebou a mumlání, které se zvedlo, se utišilo. „Je to velice neobvyklé podat návrh předtím, než je zahájena obhajoba, Albusi,“ informoval ho muž.

Albus souhlasně přikývl hlavou. „Ale naprosto pochopitelné, když jsou obvinění sama nejen naprosto irelevantní, ale také jsou nezákonným porušením občanských práv kouzelníka.“

Další šokovaný šepot proběhl zástupem a Harry sám nervózně okusoval nehet na jednom ze svých palců. Neměl vůbec tušení, kam tím Brumbál směřuje. Pohlédl na Severuse, jehož jedinou odpovědí byl temný pohled namířený na něj tak dlouho, dokud si nepřestal hryzat svůj nehet.

Opět hlavní vyšetřovatel poklepal svou hůlkou na utišení. „Mohl bys nám vysvětlit svoje důvody, Albusi,“ povzdechl si, jako by byl na takovéto neobvyklé události zvyklý, jakmile je v nich zapletený Albus.

Albus se usmál. „Dobrá, myslím, že my všichni vidíme na vlastní oči, že pan Lupin ani zdaleka není divoký.“

Navzdory skutečnosti, že Remus seděl na židli uprostřed síně přímo na očích všem, všichni v místnosti se předklonili nebo natáhli krk, aby na něj získali lepší výhled. Remus si jenom povzdechl a přehodil si jednu nohu přes druhou. Jak tam tak seděl ve svém tvídovém obleku a jeho jantarové oči byly jemné a vřelé, mohl čekat spíše na šálek čaje než na rozsudek o svém životě. Harry musel mužovu klidnému vystupování v duchu zatleskat. On by v podobné situaci tak klidný nebyl.

„Je to pravda, pane Lupine?“ zeptal se hlavní vyšetřovatel. Lidé se naklonili ještě blíž, aby ho slyšeli. Harry si vzpomněl, že mu Sirius povídal, že divocí vlkodlaci nemluví.

„Musím připustit, že jsem zklamaný, že Kudleyští Kanonýři minulý týden prohráli další zápas, ale to bych stěží nazval divokostí,“ odvětil Remus klidně. Jeho slova vzbudila výbuchy smíchu, které se šířily místností. Popletal, který vypadal neobyčejně roztrpčeně, se ohlédl na Lucia Malfoye. Malfoyova tvář neodhalila vůbec žádnou emoci.

Harry si nemohl pomoci, ale musel uvažovat, v co Popletal doufá, že tímto procesem získá. Musel vědět, že kdyby zadržel Rema, šel by Harry rovnou za novináři a křičel o krvavé vraždě. Myslel si, že použije Rema jako nějakou páku na vyjednávání?

„Ano, správně,“ odpověděl Popletal - tváří v tvář Remově stavu mohl sotva dál naléhat na formální vyšetřování. „Ale to stále ještě neomlouvá další obvinění. Proč jste se opomenul zaregistrovat na Ministerstvu kouzel při svém návratu?“

„Ach, tohle je ovšem sporný bod, Kornelie,“ oznámil mu Albus se slabým potřesením hlavou. „Pan Lupin se nezaregistroval u vlkodlačího registru do čtyřiadvaceti hodin po svém vstupu do země, protože už dál není vlkodlakem.“

Místnost naplnily výkřiky překvapení a protestu, přelévaly se místností, jak všichni spekulovali o tom, co přesně tím Albus mohl myslet.

„Kromě toho!“ zvolal Albus a jeho hlas přehlušil vřavu. „Protože pan Lupin už dál není vlkodlakem, byla mu navrácena veškerá občanská práva, a jako takové je toto vyšetřování nyní protiprávní čin. Je nezákonné zatknout nebo zadržet kouzelníka na základě pověstí, že má špatnou náladu.“ Harry hádal, podle toho, jak Brumbál zdůraznil slovo 'kouzelník', že zákony takové chování vůči vlkodlakům připouští.

Tentokrát hlavní vyšetřovatel vyslal vzhůru svou hůlkou spršku jisker a doprovodil je hlasitou ranou, aby zástup utišil. „Albusi, ty víš stejně tak jako my všichni, že na lykantropii neexistuje léčba. Pan Lupin je znám jako vlkodlak, a jako takový nemá plná občanská práva.“

„Ach, ale v tom se mýlíte,“ odpověděl Albus s úsměvem. „Na lykantropii neexistoval lék. Je tady se mnou jako můj svědek mistr lektvarů Severus Snape, který vám to vysvětlí.“

„Nemůžete si předvolat svědka při návrhu - zvláště u návrhu, který nebyl podpořen!“ vykřikl Popletal na protest.

„Pak tedy tento návrh podporuji,“ promluvil tmavovlasý muž po pravici madame Bonesové. „Chci o této léčbě slyšet.“

„Nemůžete podpořit návrh!“ štěkl na něj Popletal. „Nemůžeme přijmout návrh, dokud probíhá obhajoba.“

Ale nad tím hlavní vyšetřovatel zavrtěl hlavou. „Nemůžeme vyžadovat obhajobu při vyšetřování, které by mohlo být nezákonné. Soud předvolává Severuse Snapea.“

Harry mlčky sledoval, jak Severus uhlazeně vstal, znovu zvedl svou brašnu, kterou měl položenou u nohou, a nesl ji s sebou dolů do středu sálu, kde se postavil vedle Brumbála a Lupina. Na žádost hlavního vyšetřovatele vysvětlil Severus, jak vlkodlačí lektvar funguje; zatímco mluvil, otevřel svou brašnu a vyndal dva svitky, které obsahovaly detaily o jeho práci. Jeden předal hlavnímu vyšetřovateli a druhý dal mistru Doresterovi, který seděl poblíž na divácké galerii. Předal také mistru Doresterovi krabici, která, jak objasnil, obsahuje několik ampulí lektvaru pro oficiální testy cechu.

„A vy soudíte, že je pan Lupin zcela vyléčený?“ naléhal hlavní vyšetřovatel nedůvěřivě poté, co Severus dokončil své vysvětlování.

Severus se nad tím zamračil. „Mám v běhu další testy,“ informoval je. „Nicméně na základě právní definice vlkodlaka, popisující nedobrovolnou transformaci v úplňkové noci, už pan Lupin není dál vlkodlakem. Před dvěma nocemi na něj úplněk neměl žádný vliv.“

Místností kolovalo šokované špitání. „A tvrdíte, že pan Lupin je nyní ve skutečnosti zvěromágem?“ naléhala madame Bonesová zvědavě, oči znovu namířené na mírně vyhlížejícího muže, jenž stále ještě seděl na židli.

„Ano,“ souhlasně pokývl hlavou Severus.

„Dokažte to!“ dožadoval se rozvztekleně Popletal. A přestože byla jeho žádost hrubá, bylo očividné, že většina Starostolce chce toto tvrzení také doložit.

Hlavní vyšetřovatel naklonil hlavu. „Pane Lupine, soud vás žádá, abyste dokázal svůj status zvěromága tím, že se přeměníte.“

Remus krátce vzhlédl na Albuse, jenž mu povzbudivě pokývl. Vstal a v soustředění zavřel oči. Harry zadržel dech - věděl , že to Remus trénoval se Siriem, ale pořád ještě to pro něj bylo nové. A byl nucen přeměnit se bez pomoci své hůlky, což někteří zvěromágové nikdy nezvládli. Ale Harry věřil, že pokud to mohl někdo dokázat, bude to Remus.

Často vídal, jak se přeměňoval Sirius. Když se jeho kmotr měnil na Tichošlápka, byla změna téměř okamžitá, pohyb byl rychlý a hladký. Taková byla i přeměna profesorky McGonagallové. Na druhou stranu Remus nebyl tak rychlý. Počáteční posun trval dlouhý, napjatý okamžik, všechny oči v místnosti zaměřené na muže, jak čekaly, že se něco - cokoliv - stane.

A pak Harry pocítil vzestup síly, která k jeho smyslům přicházela s Removým podpisem. Ucítil pohyb energie, když muž soustřeďoval uvnitř svou magii. A potom se najednou zdálo, že se celá lidská postava taví, přesouvá a mění. O chvíli později stál před Starostolcem Náměsíčník.

Nečekaně se lidé rozkřičeli v hrůze - muži i ženy se škrábali ze svých sedadel a prchali pryč. Hůlky byly taseny a namířeny na vlkodlaka a možná by vystřelily kletby, kdyby Albus Brumbál nezvedl ruku a nezavolal o klid, hlas magicky zesílený, čímž místnost utišil. Všichni ztuhli, v tichém zděšení zírali na vlkodlaka před sebou. Náměsíčník, opravdu děsivé a hrůzu nahánějící stvoření, se jenom posadil na zadní nohy a začal vrtět ocasem.

Harry si úlevou oddechl, když si uvědomil, že nikdo se ho nechystá zaklít. Rychlý pohled na Severuse mu odhalil výraz naprostého opovržení na mužově tváři. Bylo zřejmé, že nemá vysoké mínění o zpanikařených mužích a ženách před sebou.

Když bylo zřejmé, že se hrůzostrašný vlkodlak nechystá nikoho napadnout, lidé si znovu začali sedat na svá místa.

Remus se velice pomalu přesunul zpátky do své lidské podoby a rychle na Harryho mrknul, než se zase usadil na dřevěné židli uprostřed síně.

„Jak vidíte, pan Lupin je nyní zvěromágem,“ vysvětloval Albus. „Ne vlkodlakem. Jako takový má nárok na svá plná práva coby občana. A než se zeptáš, Kornelie,“ Albus zvedl ruku, když se ho ministr právě chystal přerušit, „ano, už jsem vyplnil příslušné dokumenty, jež ho registrují jako zvěromága, a předložil je ministerstvu.“

Popletal se podrážděně zamračil, ale znovu se stáhl zpět.

„Ale… ale…“ protestovala modrovlasá žena, která seděla několik míst za Popletalem. „On se přeměňuje do nebezpečné stvůry! Je hrozbou pro společnost!“

Albus se tázavě zahleděl přes své půlměsíčkové brýle na ženu. „Madame Bremingtonová, jestli se nepletu, váš otec byl také zvěromág. Bral na sebe podobu modré šípové žabky2) - stvoření, které je prudce jedovaté. Jediná šípová žabka má dost jedu, aby zabila stovku lidí. Byl také hrozbou pro společnost?“

Žena okamžik otřeseně prskala, pak se uklidnila a zdálo se, že o Albusových slovech skutečně uvažuje.

„Ale to je velice neregulérní,“ protestoval Popletal. „Nikdy předtím jsme neměli zvěromága, který by se tranformoval do magického tvora.“

„Ani jsme nikdy předtím neměli lék na lykantropii,“ připomenul mu Albus. „Toto je den, který bychom měli oslavovat.“

Harry si všiml, že mistr Dorester, stejně tak jako André a hrstka dalších mužů a žen, o nichž měl podezření, že jsou také z Cechu výrobců lektvarů, už prohlíželi Severusův svitek a četli Doresterovi přes rameno.

„A nyní znovu,“ uvedl Albus, „navrhuji, aby bylo toto vyšetřování kompletně odvoláno a všechna obvinění proti panu Lupinovi zrušena. Co soudí rada?“

Tváří v tvář Brumbálově žádosti vyhlásil hlavní vyšetřovatel hlasování. Dokonce ani Popletal a hrstka jeho posluhovačů neměla jinou možnost, než s návrhem souhlasit. Remus Lupin byl zbaven všech obvinění.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Nepochybuji, že jsem svým soudem tady zmasakrovala Robertova pravidla jednacího řádu parlamentu, ale nebudu si s tím příliš dělat hlavu.

Jak vidíte, Harryho reakce na polibek byla pro něj typická. Je žárlivý jako ďas při představě, že by se Severus mohl s někým scházet, ale ve skutečnosti nerozumí tomu, co cítí. Severus není jediný, kdo by nepoznal lásku, i kdyby ho kousala do zadku. Mnozí z vás se něčeho takového dožadovali - aby pro jednou Harry žárlil na Severuse. Řekla bych, že už bylo na čase, aby někdo ocenil Severusovu hodnotu.

Pokud by vás to zajímalo, o Andrém byla zmínka v dřívější kapitole - potřebovala jsem někoho, na koho by mohl Harry zaměřit svou žárlivost.

Faraonka Nitocris byla v Egyptě skutečný faraon-žena z 6. dynastie. Tato Nitocris nemá žádný vztah k historické postavě, ale líbí se mi představa ženského faraona a myslela jsem si, že se bude hodit, když jí dám takové jméno.

Shelongovi bratři jsou naprosto vymyšlení. Pokud vím (čínsky neumím), tak 'long' (přízvuk na 'o') znamená 'císařský drak'. A 'she' (přízvuk na 'e') znamená had. Docela se mi líbila představa Zmijozelských dvojčat, která vládnou 'Čínskému imperiu'.

BTW - našla jsem další nádherný obrázek na deviantart.com nazvaný 'Wolf at the Door' od septemnox. Je to ohromný obrázek Draca, který nosí dračí zlato. Děkuji všem, kteří mě na něj navedli!

Poznámka překladatelky:

1) moleskin - silná bavlněná tkanina ve vazbě zesíleného atlasu. Většinou je na rubu počesaná.
2) modrá šípová žabka - foto ZDE

 

Probuzení Náměsíčníka - 54. kapitola

Šachové figurky - 56. kapitola

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat