| Zobrazeno: 5283
/ 12
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Když následujícího večera mířil Harry do Velké síně na večeři, tak poslední věc, kterou by očekával, bylo, že obejde roh a najde své dva nejlepší přátele zaklesnuté ve vášnivém objetí. Zřejmě na něj čekali - tuto chodbu používali především Severus a Harry na své cestě z a do Velké síně. Ale při čekání si očividně našli na rozptýlení něco jiného než konverzaci. Harry na ně šokovaně zíral s otevřenými ústy.
Ve světle pochodní viděl, že se Hermiona opírá o kamennou zeď chodby. Ron měl ruce opřené o zeď po obou stranách její hlavy, jeho tělo se opíralo o její, zatímco ji hluboce líbal. V jednu chvíli se jedna jeho ruka přesunula do Hermioniných vlasů, zapletla se do hnědých pramenů, jak si naklonil její tvář kvůli lepšímu přístupu, jeho ústa se hladově pohybovala po jejích. Podle toho, jak to vypadalo, shledávala Hermiona toto nečekaně agresivní chování docela příjemným; z hrdla jí uniklo jemné zasténání, když polibek vracela.
Tohle bylo podruhé v několika dnech, kdy Harry sledoval, jak se dva lidé líbají, a stejně jako u Charlieho s Dracem, i teď ho zalil příval rozpaků. Samozřejmě věděl, že je Ron blázen do Hermiony a že tyto city jsou víc než opětované. Rozhodně už oba dva dost dlouho sledoval, jak kolem sebe tančí, aby něco takového očekával - ale stejně ho ten pohled zastihl nepřipraveného. Nemohl si pomoci, aby neuvažoval, kolikrát se ti dva takto líbali? Hermiona přednedávnem naznačila, že jejich vztah takhle daleko nepostoupil.
Ale koneckonců, bylo jim šestnáct, a šestnáctiletí nejsou proslulí svou zdrženlivostí. Možná, že jejich výměna valentinských dárků napomohla posunu ve vztahu mezi nimi?
Jak je tak sledoval, pocítil Harry, že se v něm něco probouzí - něco víc než jen rozpaky. Jaké by to bylo, přemýšlel, být takto líbán? Na okamžik si pokusil představit sám sebe v téže situaci - a tady narazil na překážku.
Kterou pozici by zaujal? Ronovu nebo Hermioninu?
Kdyby ho někdo líbal… někdo… možná Severus? Byl se Severusem ženatý a po nespočetných šermířských lekcích se spoustou fyzického kontaktu si začínal myslet, že by proti té myšlence možná nebyl. Byl by tím, kdo je přitlačený ke zdi jako Hermiona, nebo by byl agresorem?
Vrátily se mu obrazy z jeho snů a zneklidněly jeho tělo. Muž v těch snech byl silný a schopný, snadno a dovedně manipuloval s jeho tělem. Cítil se v těch snech přemožený, jeho smysly byly ohromené chutí, dotykem a horkem druhého těla, které se na něm pohybovalo. Severus je silný, pomyslel si, jeho tělo je pevné, s dobře vytrénovanými svaly a v jeho duši není žádná netečnost. Za žádných okolností si nedokázal představit Severuse v Hermionině pozici. Jeho srdce se otřeseně rozbušilo, když uvažoval, jaké by to bylo, kdyby ho Severus tiskl takhle nebo jako ten muž v jeho snech. Vzdouvalo se v něm horko a jeho tváře žhnuly.
Bože, co se to s ním děje? Nebyl přece… nebyl co? Nebyl gay? Docela rychle došel k závěru, že pravděpodobně je - rozhodně byl přitahován k mužům. Přinejmenším k Severusovi - i když to bylo divné! Jeho učitel lektvarů, prokletí jeho života! Ale na světě nebyl nikdo, kdo by měl tak pronikavé oči a jeho hlas… Harry se zachvěl. Jeho hlas by mohl tavit ocel. K sakru, měl rád dokonce i jeho vůni - tedy aspoň jeho vůni, když nebyl zahalený v neznámých lektvarových výparech.
Ale co Severus - byl on vlastně gay? Vzhledem k tomu, jak málo toho věděl, mohl mít Severus rád vysoké blondýnky a ne podivínsky vypadající Nebelvíry.
Najednou Harryho něco napadlo a při tom pobouřeně ztuhl. Co když má Severus přítelkyni? Nebo možná přítele? Vždyť ten muž mohl být mít už několik let s někým dlouhodobý vztah - ne že by o tom někdy vůbec mluvili. Strávil tolik času tím, že se rozčiloval, jak byl přinucen vzít si Severuse, že zapomněl na to, že i Severus byl přinucen se s ním oženit. Určitě se té noci před několika měsíci nikdo neobtěžoval zeptat Severuse, jestli už není zapletený s někým jiným. Z toho, co věděl, či spíše nevěděl, mohl Severus skrývat někde půl tuctu milenců a Harry by se to nikdy nedozvěděl.
„Jé! Harry!“ šokovaně vykřikla Hermiona, čímž odvrátila jeho pozornost od podivných myšlenek, jež mu táhly hlavou.
„Harry!“ zvolal také Ron, tváře rudé rozpaky. Oba jeho přátelé vypadali, jako by je nachytal s rukama v krabici s cukrovím, a byli dokonce tak rozpačití, že se od sebe ani neodtáhli.
„Promiňte!“ vpadl rychle Harry, který byl také v rozpacích, že byl přistižen, jak na ně zírá. Všichni tři se na chvíli dívali jeden na druhého, pak propuklo nervózní hihňání a šklebení.
„Pojďme na večeři,“ navrhla Hermiona a svět byl zase v pořádku.
Protože všichni toužili na celý výjev zapomenout, rozběhli se chodbou k Velké síni a vstoupili do ní s úlevným oddychnutím.
Ron a Hermiona obvykle u večeře seděli naproti sobě, ale vzhledem k situaci Harryho nepřekvapilo, že se rozhodli posadit se raději vedle sebe. Harry se na ně jen ostýchavě ušklíbl, když si sedal naproti nim. K jeho zděšení se pak vedle něj posadily každá z jedné strany Levandule Brownová a Parvati Patilová. Měly s sebou několik dalších dívek - sedmaček a páťaček, včetně Ginny. Všechny byly ponořeny do dost vášnivé diskuze o manželství.
Včera o Svatém Valentýnu se ve škole probíraly různé bradavické romance. Mezi dívkami byla nejžhavějším tématem svatba Draca Malfoye, obzvlášť minulý večer, když se Bill, Percy a dvojčata vrátili spolu s Ronem, Ginny a Harrym do nebelvírské věže po svatebním obřadu. Všichni chtěli vědět, jestli to Charlie skutečně udělal - jestli si opravdu vzal dědice Malfoyů. Přestože všechny dívky souhlasily, že Draco je krásný, jeho osobnost většinu z nich odrazovala. Chtěli slyšet minutu po minutě, jak přesně jednal s Charliem.
Vypadalo to, že ani dnes hovor ještě neutichl - i když teď probíraly přednosti dohodnutého manželství a, soudě podle způsobu, jak se dívky věšely na Harryho, chtěly znát jeho názor na to, co si o tomto zvyku myslí on. Podrážděně si povzdechl - proč jsou dívky tak přecitlivělé?
„Moji rodiče mi chtějí nyní dojednat sňatek,“ stěžovala si Levandule všem naslouchajícím. „Myslí si, že to znovu přichází do módy - když je to dost dobré pro Harryho Pottera, tak by to mělo být dost dobré pro všechny. A myslí si zřejmě, že Malfoyovi také souhlasí. Moji rodiče byli vždycky pokrokoví - teď chtějí být tradiční.“
„Ale Dracův sňatek nebyl dohodnutý,“ přerušila ji Hermiona. „Nebo spíš byl dohodnut Dracem a Charliem, nikoliv jejich rodiči.“
„Ale nevypadá to tak, když o tom slyšíš mluvit pana Malfoye,“ odpověděla Parvati. „Noviny naznačují, že s tím ujednáním měl něco do činění Brumbál. Moji rodiče uvažují o tom, že ho požádají, aby zařídil také můj sňatek.“
„Dobrá, já ovšem dohodnuté manželství nechci,“ prohlásila Levandule. „Nedokážu si to dokonce ani představit!“
„Levandule,“ varovala ji Hermiona a pohlédla omluvně na Harryho. Harry měl podezření, že si dívka dokonce ani neuvědomila, že ho technicky vzato urazila.
„Ále, neotravuj!“ reptala Levandule. Položila svou paži Harrymu kolem ramen a krátce ho stiskla předtím, než ho omluvně poklepala po noze. „Omlouvám se, Harry. Vím, že tvoje manželství bylo dohodnuté, ale stejně! Nechci uvíznout v nějakém příšerném svazku - myslím tím, co kdyby mi moji rodiče vybrali někoho hrozného? Co ti zůstane po zbytek tvého života? V horším případě musíš žít s někým, kde jediné emoce mezi vámi jsou ledové pohrdání nebo možná, pokud máš štěstí, chladná ohleduplnost. To nejlepší, v co můžeš vůbec doufat, je zdvořilé zalíbení, a kdo by chtěl takhle prožít život, bez vášně, bez ohně! Myslím, že bych raději zemřela!“
Parvati, po Harryho druhém boku, se na něj usmála a zatahala ho škádlivě za pramínek vlasů. „Co z toho máš ty, Harry? Ledové pohrdání, chladnou ohleduplnost nebo zdvořilé zalíbení?“
Podél celého stolu se ozvaly výbuchy smíchu, až Harry zrudl rozpaky a zlobně na ně všechny civěl. „Jsou tohle jediné moje možnosti?“ dožadoval se.
„Očividně jo,“ poznamenal Ron, který byl tématem hovoru stejně tak podrážděný. Vztekle se na děvčata zadíval. „Předpokládám, že si myslíte, že to je vše, v co může doufat také můj bratr?“
„Je ženatý s Malfoyem!“ připomněla mu Levandule. „Ti přivedli slovo ledový na novou úroveň.“
„O tom nevím,“ řekl Neville zamyšleně z dolní části stolu. „Nezdál se vůbec chladný, když házel ty dýky na hlavní tabuli.“
„Dobrý postřeh,“ souhlasil Dean s pokývnutím. „A jsem si dost jistý, že můžeme vyloučit taky zdvořilý.“
Po tom následoval další výbuch smíchu. „Pro profesora Snapea to platí taky,“ dodal Seamus.
„Tak vidíte,“ řekla Hermiona oběma dívkám. „Budete muset svou definici dohodnutého sňatku rozšířit.“
Ale Levandule se nehodlala vzdát. „Nechceš mi snad tvrdit, že bys chtěla, aby ti tvoji rodiče vyjednali sňatek, co?“ zeptala se. „Chci říct, co bys dělala, kdyby ti zítra oznámili, že se rozhodli, že si příští týden vezmeš Ernieho Macmilliana a není absolutně nic, co bys proti tomu mohla udělat?“
„Za prvé, moji rodiče jsou mudlové a nevěří na dohodnutá manželství,“ připomněla jí Hermiona. „A za druhé - neřekla jsem, že se mi myšlenka dohodnutých manželství líbí. Jen jsem chtěla poukázat na to, že hodně lidí tady nemá v této věci na výběr, a ty bys neměla chodit kolem a zlehčovat zvyky. Některá dohodnutá manželství fungují docela dobře. Lidé mohou být naprosto šťastní i v dohodnutém manželství.“
„Naprosto šťastní,“ zaskuhrala Levandule. „Naprosto šťastní ve svých průměrných životech bez vášně. Jmenuj mi jedno uspořádané manželství, které se změnilo na opravdovou lásku.“
„Moji rodiče,“ prohlásil Ron rozhodně. Všichni na něj obrátili šokované pohledy. On jen pokrčil rameny. „Zasnoubili je, když jim bylo deset let. Zamilovali se do sebe, když byli spolu tady v Bradavicích. Netvrď mi, že v jejich životech není žádná vášeň. Pro Merlina, moje máma je zase těhotná!“
Děvčata, která včera tuto část novinek přeslechla, překvapeně vykvíkla a Levandule vypadala naprosto ohromená. Během vteřiny se téma rozhovoru změnilo z manželství na děti a Harry kulil oči, když zíral přes stůl na Rona a Hermionu. Měl mnohem raději, když seděli na svých obvyklých místech s Deanem, Seamusem a Nevillem po boku.
Harry byl hluboce zamyšlený, když se toho večera po jídle vracel dolů do jejich bytu. Hlavou mu běželo příliš mnoho myšlenek, které ho rozptylovaly. Obyčejné životy bez vášně - opravdu si myslí, že je odsouzen k takovému životu? Nebo možná, že by zvládl zdvořilé zalíbení - bylo tohle vše, co mohl vůbec kdy očekávat? Nemohl si pomoci, ale připomněl si vášnivé objetí mezi Charliem a Dracem včera na svatbě nebo dnešní polibek mezi Ronem a Hermionou. A zase začal uvažovat, jestli má Severus ve svém životě někoho jiného.
Štvalo ho, že ví o jeho minulosti tak málo - neví vůbec nic o jeho soukromém životě, přestože s ním žije už téměř půl roku. Muž byl příliš prudký, příliš silný, než aby žil život bez jakékoliv vášně. Žádný vztah, do kterého by se zapojil, by nebyl chladný nebo bez citu.
Ale co kdyby to nebyl vztah, namítal mu v hlavě nepříjemný hlásek. Co když to byl pouze sex? Koneckonců Severus nebyl Nebelvír - Harry pochyboval, že by věřil v pravou lásku nebo věrnost. Mezi studenty kolovalo mnoho spekulací o roli rozdílných kolejí - Nebelvíři měli veliké, vznešené romance plné impozantní vášně, tragédie a věčné lásky. Mrzimorští dávali přednost klidným, jemným vztahům, které se z minuty na minutu neměnily, a přetavily se v přátelství. Havraspárští usilovali o logickou volbu, kompatibilního druha, který by podporoval společnou budoucnost klidného pohodlí. A Zmijozelové - při tom si Harry povzdechl. Zmijozelové byli chladní a vypočítaví, přecházeli od jednoho svádění k jinému a zanechávali za sebou cestu zlomených srdcí.
Samozřejmě, že si uvědomil, jak je takové rozdělování směšné. Draco rozhodně porušil šablonu a očividně zamířil za velkou láskou. A Remus a Sirius - dobrá, Harry musel připustit, že ti dva dost přesně zapadají do šablony. Ačkoliv podle toho, co povídal Remus, Sirius, když byl mladší, hrál hry - spíš jako Zmijozel než Nebelvír. Ale přece jen, pocházel z dlouhé linie zmijozelských a pravděpodobně nic jiného neznal. A Sirius se mu přiznal, že dokonce už tehdy měl zájem o Rema a poohlížel se jinde jenom proto, že mu připadalo, že Remus nemá zájem.
Harry podrážděně zasténal. Proč ho, propána, právě teď moří takovéhle myšlenky? Nemá snad dost starostí i bez toho, aby přemýšlel o stavu svého milostného života? Dost pochyboval, že by Severuse trápily takové myšlenky nebo že by ocenil strachem naplněné blábolení zmateného puberťáka. Tiše proklel Kornelia Popletala za jeho pitomé plány, které především ho do této situace dostaly.
Když Harry konečně vstoupil do místnosti, Severus seděl před krbem a četl si. Soudě podle způsobu, jakým listoval stránkami knihy, Harry vytušil, že je něčím podrážděný. Koneckonců sotva mohl číst - na to obracel listy příliš rychle.
Dlouhou dobu na něj hleděl. Muž odložil učitelský hábit a byl uvolněně oblečený v tmavých kalhotách a bílé košili. Předtím se vysprchoval, po jejich lekci šermu, a jeho černé vlasy vypadaly čisté a jemné, pramínky se mu mírně vlnily, jak ležely na jeho širokých ramenou. Nebyl přímo hezký - ne jako Sirius - ale byl atraktivní, rysy měl výrazné a hrdé, oči pronikavé. Dokonce i na jeho nos si Harry zvykl; dodával jeho tváři jistou aristokratičnost, kterou měl docela rád. Tyto myšlenky Harrymu tím jasněji potvrdily, že pravděpodobně existuje spousta lidí, kteří by se o Severuse zajímali. Teď mu připadalo pošetilé, že předpokládal, že je zcela nezadaný. Při té myšlence se mu v břiše něco sevřelo.
„Máš sex?“ vyhrkl a okamžitě byl sám tou otázkou vyděšený. Jeho tvář divoce zrudla. Nemohl uvěřit, že se ho právě na něco takového zeptal!
Severus nedůvěřivě vzhlédl, jeho tmavé oči se nevěřícně rozšířily. „Právě teď ne,“ zavrčel, hlas plný přezíravosti. Krátce zvedl svou knihu. „Tomuhle se říká čtení. Tvoje vzdělání je bolestně nedostatečné, pokud si to pleteš se sexem.“
Harry v ponížení vyprskl. „Ne,“ zakvičel, jak mu hlas přeskočil. „Myslel jsem, že ty… Mám na mysli, že jsem uvažoval, jestli… jestli… je tu někdo… nechtěl jsem…“ odmlčel se, naprosto neschopný dokončit myšlenku, neschopný najít správná slova, aby položil svou otázku. Měl podezření, že kdyby byla jeho kůže ještě o něco žhavější, mohl by mít popáleniny.
Severusovy oči se zúžily, když naslouchal jeho breptání. „Je tohle tvůj dosti neotesaný způsob, jak se mě zeptat, jestli se v současné době s někým scházím?“
„Neotesaný?“ vykřikl Harry.
„Velice,“ ušklíbl se Severus. „Takový mudlovský slovní obrat. Správný způsob, jak položit takovou otázku, je zeptat se, jestli mám nebo nemám poměr.“
Něco z Harryho ponížení se změnilo v hněv. „Správný způsob? To existuje správný způsob, jak se zeptat na takovou věc?“ Zalila ho vlna pobouření.
„Pochopitelně,“ informoval ho chladně Severus a zase dost agresivně listoval stránkami své knihy. „I když, popravdě, pouštět se vůbec do takového hovoru je trochu riskantní. Koneckonců, mohlo by to pobídnout mne, abych začal pokládat svoje vlastní otázky.“
Harry si nebyl jistý, jestli se mu líbí směr, kterým rozhovor zamířil. Cítil zároveň vztek a nejistotu, nemluvě o silné zmatenosti. „Jaké otázky?“
„Například bych mohl být v pokušení zeptat se, proč měla slečna Brownová během dnešní večeře svou ruku na tvém stehně,“ uvedl Severus, v hlase ledové zavrčení.
„To neměla!“ protestoval šokovaně Harry.
Severus divoce zaklapl svou knihu, rychle vzhlédl a probodl Harryho temným, pronikavým pohledem. „To zajisté měla!“
Harry si uvědomil, že si v duchu přehrává dnešní večer. Levandule rozhodně seděla dost blízko u něj - a několikrát mu položila ruku kolem ramen, snad se ho dotkla víc, než se mu líbilo. Ale byl si docela slušně jistý, že by si všiml, kdyby mu někdo položil ruku na stehno - přinejmenším si myslí, že by si všiml, ne?
„Neměla!“ znovu popřel. „Myslím, že bych si všiml, kdyby mi někdo položil ruku na stehno. A dokonce i kdyby ano, to není tak, že by měla v úmyslu…“ znovu zarazil svoje drmolení, neschopný najít vhodné slovo.
„Ne, jako by měla v úmyslu co?“ naléhal Severus, vstal z křesla a odhodil knihu na konferenční stolek. „Jestliže sis nevšiml, že ti někdo položil ruku na stehno, tak pochybuji, že jsi schopný pochopit, co by to mohlo nebo nemohlo znamenat!“
„Já vím, co to znamená!“ zakřičel Harry pobouřeně, „ Nejsem pitomý! Poznal bych, kdyby se mnou někdo flirtoval.“
Severus k němu výhrůžně pokročil, ale Harry byl příliš rozzuřený, než aby se o to staral. „Flirtoval? Flirtování je výměna slovních narážek. Klouzání rukou po tvém stehně by se dalo přesněji popsat jako svádění!“
„Ona mě nesváděla!“ trval na svém Harry a zlostně na něj civěl. „Myslím, že bych si všiml, kdyby mě někdo sváděl!“
„Opravdu?“ posmíval se mu Severus. „A všiml sis také, když si slečna Patilová začala hrát s tvými vlasy?“
„Cože?“ Harry na něj zděšeně zíral - nejasně si vzpomněl, že ho někdo tahal za vlasy, ale odložil to jako provokaci. „To nedělala! Ona ne… Myslím tím, že ony mě nesváděly! Všiml bych si, kdyby to dělaly!“
„Byla jen zlomek od toho, aby tě políbila!“ vrčel Severus a zíral na něj dolů ze své nadřazené výšky. Harry cítil, jak mu jeho horký dech ovívá už tak horkou kůži. Srdce mu v hrudi tlouklo, krev se mu hnala žilami s nepokojnými emocemi, které nedokázal pojmenovat.
„Tak teď vím, že máš přeludy!“ vykřikl Harry rozčileně, protože nevěděl, jak jinak by měl zareagovat. „Myslím, že bych si všiml, kdyby se mě někdo chystal políbit!“
Silná paže, která mu sklouzla kolem pasu, ho zastihla zcela nepřipraveného, stejně jako ruka, která se vpletla do jeho vlasů. Jeho překvapený výkřik byl ztlumen horkým tlakem rtů na jeho vlastní, když se Severus zmocnil jeho úst v naléhavém polibku, který způsobil, že se jeho myšlenky rozpadly v chaosu. Jeho tělo bylo tvrdě přitaženo k Severusovu, horko mužova hubeného těla rozpálilo jeho vlastní, jak k němu byl pevně přitisknut od hrudi k bokům. A pozoruhodný pocit jazyka, který se tlačil do jeho úst, rtů, jež se pohybovaly proti jeho, žár, který ho pohlcoval - pod tím náporem zasténal.
Bezděčně zvedl ruce, chytil se úzkých a pevných boků muže, který ho líbal, cítil nepoddajné svaly, jež se proti němu pohybovaly, klouzaly pod jeho dlaněmi. Nedokázal myslet - mohl pouze reagovat, neschopný soustředit se na cokoliv jiného než na úžasný pocit chutě a doteku. Dožadující se žár Severusových úst byl opojný.
A stejně tak náhle ho muž pustil. Ústa měl Harry pohmožděná a brnící, tělo hučící energií, zatímco zíral do doutnajících očí Severuse Snapea. „Všiml sis toho?“ téměř na něj zavrčel muž, pak se otočil. Dlouhými kroky přešel rozzlobeně napříč pokojem a zmizel za dveřmi své pracovny. Dveře se za ním zabouchly a nechaly Harryho o samotě a bez dechu v obývacím pokoji, tělo se mu třáslo dodatečnou reakcí.
V tu chvíli byl tak ztuhlý, s myslí tak prázdnou, že by nebyl schopen zareagovat, ani kdyby do místnosti vrazili Smrtijedi a zaútočili na něj. Harry zvedl ruku ke svým rtům. Stále ještě se chvěly tím pocitem, ještě pořád ho drtila Severusova vůně a chuť. Do jeho otupělé mysli začala proudit slova z počátku večera. Ledové pohrdání? Chladná ohleduplnost? Zdvořilé zalíbení? Které z nich bylo tohle? Protože si nebyl jistý, že by vydržel ještě něco dalšího. Jeho srdce stále ještě šíleně tlouklo.
Dobrý bože! Ten muž ho políbil! Co pro všechno na zemi udělal, že ho k tomu ponoukl? A mohl by to udělat znovu, zeptal se malý hlásek dřív, než ho mohl umlčet.
Kráčel poněkud omámeně do ložnice, stále ještě svými prsty přejížděl pohmožděné rty. Začínal chápat, proč je kolem toho všechen ten povyk - proč byli jeho spolužáci tak posedlí takovými věcmi. To bylo… dobrá, nebyl si tak docela jistý, jak to popsat, nebyl si jistý, jak se vypořádat se skutečností, že mluví o Severusovi Snapeovi. Rozhodně by reagoval o hodně odlišně, kdyby mu někdo takovou věc navrhl před šesti měsíci.
Harry se najednou zarazil, jeho myšlenky se nečekaně, skřípavě přetrhly. Severus vůbec neodpověděl na jeho otázku! Vlastně, jako pravý Zmijozel, se Severus jeho otázce velice ostentativně vyhnul! Neotesaný, vztekal se. Neotesaný, když se zajímal, jestli jeho manžel má poměr!
„K čertu se vším!“ zaklel Harry, pak rozzlobeně vešel do ložnice a vehementně za sebou zabouchl dveře.
- - -
On se tedy nehodlá omluvit! Severus se držel především této myšlenky, když se posadil ke svému stolu a vytáhl brk, aby začal známkovat úkoly. Ne, definitivně se nehodlá omlouvat! Tak co, že ho políbil - chlapec očividně potřeboval být políben, jestliže si nevšiml, že dvě - DVĚ - různé dívky ho na veřejnosti sváděly!
Celý den se velice usilovně pokoušel kontrolovat své emoce, které byly po jeho včerejším rozhovoru s Albusem pořád ještě krajně napjaté. Koneckonců to nebyla Harryho vina, že se o něj zbytek světa zajímal - že se naprostí cizinci vyptávají na jejich manželství. A ani to nebyla vina studentů - ačkoliv neměl v úmyslu vrátit ani těch padesát bodů, které během dne odebral různým kolejím. Tuhle část měl rád.
Většinu času byl v napůl srdečné náladě, když konečně sešel toho večera na večeři. Předtím se setkali s Harrym na jejich lekci šermu, a tak byl schopný zbavit se obrovské části své frustrace poměrně zdravým způsobem. Zdvořile pokývl Albusovi a Minervě, uvítal Hagrida příležitostným dotazem na jeho zdraví a obsloužil se skromnou porcí z hovězí pečeně, jež čekala před jeho talířem. Domácí skřítci naservírovali dost slušný výběr nápojů, které se hodily k jídlu - včetně několika příjemných vín, jež byla u hlavní tabule povolena jen při ojedinělých příležitostech.
Večeře probíhala dobře.Vlastně výborně. Mrzimorské dívky se na něj pořád ještě hihňaly. Havraspárští se dohadovali o nějaké otázce o smyslu života, kterou, jak si byli dost slušně jistí, zbytek světa špatně pochopil. Zmijozelští si mezi sebou šeptali - nepochybně intrikovali, jak ovládnout svět. A nebelvírští byli hluční a nepříjemní - jako obvykle. Všude vládlo status quo.
A pak Levandule Brownová položila svou paži Harrymu kolem ramen a přitiskla k němu své dosti objemné poprsí.
Severus cítil, jak se v něm při tom pohledu něco sevřelo. Co to k čertu má být, divil se! Bylo zřejmé, že byli nebelvírští ponořeni v jakési bouřlivé diskuzi, i když od hlavní tabule nemohl slyšet podrobnosti. Proč ale ta diskuze vyžadovala, aby Levandule Brownová a Parvati Patilová seděly tak těsně vedle Harryho, to netušil.
Když uviděl, jak se Levandule usmála a její ruka sklouzla pod stůl, uvnitř celý zmrzl. Hladí jeho stehno!? Velice pečlivě se pokusil poskládat svoje rysy do naprostého klidu s odhodláním, aby jeho výraz nic neprozradil. To ovšem nezastavilo pocit zuřivosti, který v něm sílil.
Z druhé strany se k Harrymu naklonila blíž Parvati - sice méně obdařená, ale zato hezčí ve tváři. Vřele se na Harryho usmívala a něžně na něj mluvila. Odtud to téměř vypadalo, jako by mu šeptala do ucha - když zvedla ruku, aby se dotkla Harryho vlasů, Severusova ruka s dýkou se sevřela v pěst. Co se to sakra u nebelvírského stolu děje? A proč všechny ženské lezou po jeho manželovi!
Hádal, že by mu pravděpodobně nedovolili zavraždit někoho přímo ve Velké síni - přinejmenším ne přímo před Brumbálovýma očima - proto se Severus o chvíli později vyřítil se Síně, příliš rozzuřený, než aby o trochu déle sledoval nebelvírský stůl. Byly některé z těch nabídek k sňatku, které Albus obdržel, od jiných bradavických studentů? Pokoušel se vybavit si indické manželské zvyky - Patilová byla Indka. Mají tam dovoleno mít víc než jednoho chotě? Brownová byla samozřejmě Angličanka, ale ta malá coura se nepochybně nestarala o zvyky nebo čest.
Pokoušel se uklidnit dřív, než se Harry vrátí, ale strávil následující minuty uvažováním, jestli se Harry vůbec vrátí. Takové myšlenky nepřispívaly ke klidu. A pak, o několik okamžiků později, vstoupil Harry do místnosti a zeptal se ho, jestli má sex. Zatraceně!
No tak ho políbil. Pravděpodobně to nebyla ta nejlepší odpověď, ale Severuse už unavovalo být tak zatraceně čestný. Tak zatraceně ušlechtilý! Měl nádherného, zralého, silného - BEZRADNÉHO - mladého muže, který spal noc co noc v jeho posteli, a on se ho ještě nedotkl. A Harry si o to skutečně téměř říkal. A byli manželé, pro Merlina! Na světě neexistoval žádný soud, který by ho odsoudil za to, že ho políbil. Ne, rozhodně se nechystá omlouvat.
A chlapec vypadal vážně příliš rozkošně, když se takhle zlobil - oči mu blýskaly, tváře měl zardělé emocemi. Žádat ho, aby od něj držel své ruce, bylo prostě směšné. Pro Merlina, byl snad Mrzimor? Pak si vzpomněl na ty tři čtrnáctileté mrzimorské, kteří své koleji udělali hanbu, a rozhodl se, že to už dál není dobré srovnání.
„Může se mi omluvit,“ řekl si pro sebe, zatímco načmáral 'T' jako troll na papír, který známkoval. Představte si to, položit mu takovou otázku! Byl s Harrym každou noc od té doby, co se vzali - zatraceně se snažil držet ho v bezpečí. Kde pro pána by si našel čas na to mít poměr? A proč se v první řadě o to Harry zajímá?
Ale jestli se zajímá… Severus se při té myšlence zklidnil. Mohl by se zajímat? Pokusil se vybavit si Harryho výraz, když mu pokládal tu otázku. Byl žárlivý - nebo to nebylo nic víc než planá zvědavost? Pro Harryho byla věrnost důležitá - tolik věděl z minulých rozhovorů. Opravdu začal hloubat o Severusově soukromém životě a pokud ano, mohl by to využít ve svůj prospěch?
„K čertu,“ zamumlal si pod vousy. Co se s ním v poslední době dělo? Proč byl tak posedlý chlapcem, kterého se sotva dotkl? Rozhodně se mu doposud nikdo jiný nedostal tak pod kůži. Nevěděl, jak se s tím vypořádat.
Dlouho seděl ztracený v myšlenkách, už dál nevěnoval pozornost pergamenům, které měl oznámkovat. Příliš mnoho času v poslední době trávil hloubáním o Harrym. Před šesti měsíci, když se s Harrym oženil, udělal to výhradně proto, aby ho chránil - protože mu Albus řekl, že ho chlapec potřebuje. Slíbil si, že mu bude čestným partnerem. Byl vychován tak, že věřil, že muž by se svým manželem měl jednat určitým způsobem - s úctou a péčí - bez ohledu na své osobní pocity. A byl rozhodnutý právě to udělat. Ale někde cestou se mu do toho zapletly city.
Dříve si myslel, že až nadejde čas a Harry zaměří své city k někomu vhodnějšímu, tiše tu situaci přijme a přivře oči nad jakoukoliv indiskrétností - samozřejmě za předpokladu, že vše zůstane řádně skryto očím veřejnosti. Ale začínal si uvědomovat, že to pravděpodobně neudělá - pravděpodobně nezavře oči před čímkoliv, co by si Harry mohl přát udělat. A přece zároveň netoužil chlapci ublížit. Celá ta záležitost v něm zanechala pošetilou naději, že by Harry mohl prostě zaměřit svou náklonnost na něj - to by přece vyřešilo všechny jeho problémy, že ano?
Dokonce už při té myšlence mu Zmijozel v něm spílal - naděje byla pro Nebelvíry, ne pro Zmijozely. Zmijozelové to vědí nejlépe. Poslední věc, kterou chtěl, bylo chovat se jako nějaký přihlouplý Nebelvír. Správně?
Severus s povzdechem odložil brko a uklidil papíry ze svého stolu. Bylo už příliš pozdě a nepomůže mu, když bude sedět ve své pracovně a dumat. Místo toho zamířil do ložnice - možná budou věci vypadat zítra jinak. Když nic jiného, tak zjistí, jaké důsledky bude mít jeho polibek.
Když vstoupil do pokoje, Harry už spal, schoulený úhledně na své straně postele, prázdná lahvička od Doušku bezesného spánku na nočním stolku vedle něj. Pocítil při tom jistou úlevu - ať už bude mít jeho chování jakékoliv důsledky, nezpůsobilo, že by mu chlapec přestal najednou důvěřovat, a nevzdal se svého lektvaru, aby zůstal v pohotovosti před jakýmikoliv pokusy, které by mohl Severus udělat. Stále ještě se provinile přikrčil, když pomyslel na onu noc, kdy chlapce ve spánku téměř zneužil.
Navzdory dřívější sprše se znovu vysprchoval, protože měl v úmyslu postarat se o své tělesné potřeby, než vleze do postele k Harrymu. Pod vodopádem horké vody se hladil a pro jednou nechal svou mysl, aby si představovala, jaké by to bylo, kdyby dostal příležitost - jak by se mohl Harryho dotýkat a chutnat ho, kdyby se mu nabídla šance. Líbat Harryho, když byl vzhůru, bylo mnohem příjemnější, než když spal - ve spánku byl měkký a poddajný, ale tentokrát odpověděl s vášní a silou. Krátce bojoval, než proti němu roztál, otevřel svá ústa jeho jazyku a dychtivě odpovídal s rozzlobenou vášní, která způsobila, že magie pod jeho kůží vibrovala jeho tělem.
Hladil se usilovněji, zavřel oči, jak si ve své mysli maloval Harryho, viděl jeho polibkem naběhlé rty a skelné zelené oči. Sevřel druhou ruku kolem Kamene srdce, jenž mu stále visel kolem krku, a cítil se ohromený dotykem Harryho magie, která proudila jeho žilami. Nešetrně si skousl rty, aby zadržel výkřik, který mu chtěl uniknout, když se divoce udělal proti zdi sprchy, jeho tělo příliš citlivé a hladové, než aby to trvalo dlouho.
Potom se tiše proklínal. Tak pošetilý, tak beznadějný. Rozzlobeně spláchl všechny známky své indiskrétnosti, než opustil sprchu a převlékl se do svého nočního úboru, Kámen srdce znovu skrytý pod noční košilí.
Rychlé mávnutí hůlkou uhasilo všechny svíčky až na jednu, zatímco lezl do postele. Neschopný ovládnout se, pohlédl dolů na Harryho a dovolil svým prstům, aby lehce přejely přes jeho rysy. Chlapec se mírně natočil do jeho dotyku, ale neprobudil se. Ty hebké rty se ve spánku rozevřely a Severus cítil, jak se jeho slabiny napjaly v odpověď. „Pošetilý Nebelvíre,“ zašeptal, „měl bys být chytřejší a nedráždit hada.“
Ale to bylo to, v čem byli Nebelvíři nejlepší.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Jsem si vcelku jistá, že Kameny srdce se takhle nepoužívají. Jak můžete vidět, udělali další krok kupředu (jistým způsobem). Stejně tak Ron a Hermiona. Myslím, že Valentin prostě ve všech vyvolává romantické pocity (tohle byla romantika pro Harryho a Severuse… nejlépe komunikují, když na sebe ječí).
Harry se potýká nejen s myšlenkou, že by mohl být gay, ale také s představou o rolích pohlaví (to se bude v následujících kapitolách opětovně vracet). Jsem si jistá, že to nakonec zjistí. Představuji si, že kdyby nemusel bojovat s Temným pánem, proplouvat světem politiky, potýkat se s vlkodlaky, Vikingy, mozkomory a mystickými vizemi, pravděpodobně by to všechno zjistil o hodně rychleji.
A ano, zase je v této kapitole kousek Jane Austenové - moji čtenáři jsou tak bystří, že si toho okamžitě všimnou!
Děkuji za překlad.